Kdysi jsem kamarádovi – v jeho
zemi významnému oligarchovi- vyprávěl o
úspěchu jeho českého homologa – oligarchy Andreje Babiše (jehož jsem tehdy
ještě osobně neznal), jenž vybudoval silnou politickou stranu a stal se
ministrem financí. Kamarád nad tím kroutil hlavou a nakonec mi vysvětlil, že
Babišovo počínání je pro něho nepochopitelné, protože v podmínkách
politické kultury jeho země by byl vstup oligarchy do politiky a dokonce do
vládní funkce považován za společensky nepřijatelný. Mezi světem podnikatelů,
státní správou a politikou jsou neprůstřelné zdi.
Při sledování dění kolem údajného
střetu zájmů Andreje Babiše docházím k závěru, že vyspělá politická
kultura je dobrá věc, protože chrání politiky i veřejnost před zbytečnými
trapasy. Národ by o nic nepřišel, kdyby se Andrej Babiš do politiky nepustil,
na druhé straně on sám by nemusel platit za svůj výkon běsnící nenávistí
odpůrců. Cena, kterou platí za úspěch, je nadměrná a snižuje se efektivita
činnosti Poslanecké sněmovny. A veřejnost mohla být ušetřena nekulturních nenávistných
projevů politiků.
I když se Andrej Babiš ke mně chová
jako osobní nepřítel, nemohu trpně sledovat jeho víceleté napadání kvůli
domnělému střetu zájmů. Odvádí ho to od práce. Samozřejmě nelze připustit, aby oligarcha
zneužil svého vládního postavení k nezákonnému zvýhodňování jeho firem.
Nikdo ho ale zatím věcně neusvědčil z takového jednání na úrovni srovnatelné
s dokazováním v trestním řízení. Ozývají se pouze úvahy o tom, co by se
mohlo dít, kdyby… Babišovi kritici přesvědčují veřejnost, že dotace pro
Agrofert jsou neoprávněné obohacení jen proto, že právě on je majitelem
Agrofertu. Pravidla, podle nichž se dotace poskytují a jejich uplatnění
v jednotlivých konkrétních případech nikoho nezajímají. Jejich znalost se
považuje za nadbytečnou, protože protibabišovská intifáda je důležitější než
cokoli dalšího.
Již dříve jsem navrhl zřízení
kontrolního orgánu, jenž by posoudil právní nárok na přiznání dotace Agrofertu před
proplacením. Byla by to suchá, nezáživná práce, která by ovšem neposkytla tolik
prostoru ke žvanění před obrazovkami jako pokračující podezírání, proto takový
orgán nevznikne.
Psal jsem o tom již před lety (viz 1/)
i později (viz 2/ a 3/). Návrat k námětu mě nelákal, ale nakonec mě strhl
článek Ondřeje Neffa na Neviditelném psu (viz 4/). Shrnuje totiž přehledně
všechny dosud zveřejněné výhrady k Babišově postavení nositele střetu zájmů a možná východiska
včetně rady, aby oligarcha prodal Agrofert. Mohl bych vstoupit do diskuse k článku,
ale dám přednost samostatnému vystoupení.
Začněme již od vymezení zájmů, u
nichž může dojít ke střetu. Andreje Babiše vidíme na obrazovce až příliš často.
Pohled na něho dokonce bývá nepříjemný, když se „obouvá“ do svých protivníků.
Nelze ale popřít, že veškerou energii a čas věnuje zájmu o prosazení jeho politických cílů a o řádné vedení
správy státu. Jako všichni ostatní má jen omezené zdroje energie a jeho
čas je vymezený. Pokud by jeho zájmem měla být i prosperita Agrofertu, odkud by
bral čas a energii na jeho uplatnění ?. A lze ho usvědčit z chuti „přihrávat“
Agrofertu dotace nad právní nárok? Spíše ho podezírám z nezájmu. Ostatně
svěřením Agrofertu do správy svěřenského fondu ztratil vliv na jeho řízení,
takže se pouze může modlit, aby správci svěřenského fondu nepřivedli Agrofert ke krachu. Sotva by
jim v tom mohl zabránit. Jeho nenávistníci mají pravdu v tom, že případné
dotace do spravované firmy budou zvyšovat její hodnotu, ale proti tomu nelze
nic dělat. Jde-li o dotace, poskytnuté podle práva, musejí si politici uvědomit,
že k základům kapitalistického podnikání patří rovnost podnikatelských
subjektů. Nelze krátit firmě příjem jen proto, že její vlastník se náhodou jmenuje
Andrej Babiš. Příjmy lze sice odebrat, ale opět pouze na právním základě.
Nemění to vše nic na tom, že dotace jsou zlo samy o sobě.
Z tohoto hlediska bych namítl,
že ve střetu zájmů mohou být i původci různých akcí proti Andreji Babišovi a
jeho střetu zájmů, např. mimořádných schůzí Poslanecké sněmovny, z nichž nevzejde
žádné vykonatelné rozhodnutí. Je v zájmu bezbranných daňových poplatníků,
aby jim zajišťovali luxusní živobytí, i když právě provozují činnost, která je
pustým mařením času ? Nejsou zde poslanci ve střetu zájmů s daňovými poplatníky
?
Pokud by se opozičním poslancům
podařilo prokázat, že předseda vlády zneužil své pravomoci k obstarání neoprávněného
prospěchu Agrofertu nebo jiné jeho firmě, budu podporovat ministra Jeronýma
Tejce v případném záměru na zvýšení trestní sazby za příslušný skutek. Ale
projevy o střetu zájmů bez takového podkladu budu nadále považovat za mlácení
prázdné slámy, za které přece nejsou poslanci placeni.
Tím nechci říci, že souhlasím se vším,
co Andrej Babiš dělá a že se mi líbí jeho způsob polemizování v demokratické
diskusi s odpůrci. Jako justičnímu potížistovi mi vadí jeho okázalý
nezájem o nepravosti v trestním řízení, na které jsem ho upozornil, obecně
jeho nezájem o zachování povahy České republiky jako právního státu. To ale není
součástí odůvodnění jeho napadání kvůli střetu zájmů. Howgh.
Podklady :
1/
O Babišově střetu zájmů jinak, 6.12.2018
https://www.jemelikzdenek.cz/2018/12/o-babisove-stretu-zajmu-jinak.html
2/Střet
zájmů ve Švejkolandu, 29.7.2021
https://www.jemelikzdenek.cz/2021/07/stret-zajmu-ve-svejkolandu.html
3/Variace
na téma AB, 19.10.2025
https://www.jemelikzdenek.cz/2025/10/variace-na-tema-ab.html
4/Ondřej
Neff, Střet zájmů jako otevřená rána, Neviditelný pes 28.5.2026
https://neviditelnypes.lidovky.cz/cirkus/stret-zajmu-jako-otevrena-rana.A260527_212511_p_cirkus_nef
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je
ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat