MYŠLENKOVÉ „VÝVRTKY“ NSZ

Napsáno 28.9.2018 pro Security Magazin, kde vyšlo 29.9.2018. Další šíření povoleno.

Od 13. června 2013, kdy Nejvyšší státní zastupitelství připustilo nebo možná přímo vyvolalo nasazení státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci mimo obvod jejich místní příslušnosti při přepadení  Úřadu vlády ČR, Jany Nečasové dř.Nagyové a tří poslanců Šlachtovými muži, jsem si myslel, že mě tento úřad pod vedením nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana již nemá čím překvapit. Ale mýlil jsem se.

Před časem mě překvapilo jeho rozhodnutí podat dovolání v neprospěch bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové   proti zprošťujícímu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.ledna 2018. Nedosti na tom, že dovolání argumentačně stojí na nepravdivých skutkových zjištěních, přičemž údaje v její prospěch zamlčuje nebo vykládá nesprávně. Pan nejvyšší státní zástupce totiž navíc nedomyslel  důsledky opravy výrokové věty sdělení obvinění, obžaloby a prvostupňového rozsudku, kterou provedl odvolací soud. Podle vyšetřovatele Pavla Pinky, žalobce Radka Mezlíka a soudce Aleše Novotného  chomutovské fotovoltaické elektrárny Saša Sun a Zdenek Sun v majetku rodinného klanu Zemků získaly 31.prosince 2010 licence protiprávně. V uvedených dokumentech se uvádí, že elektrárny nebyly dokončeny ani zčásti.  Vrchní soud slova ani zčásti z výrokové věty rozsudku vypustil. Tím nepřímo připustil pravdivost obhajobou uváděného a důkazně bezvadně podloženého tvrzení, že ke dni 31.prosince 2010 byly na investici za 1,3 miliardy nedodělky za 60 tis. Kč a elektrárny byly schopné provozu. Následně žalobci poskytli veřejnosti důkaz, že v době vyvolání „křižování“ obžalovaných měli k disposici stejné fotografie z družice NASA ze dne 26.prosince 2010, které má obhajoba. Ty potvrzují vysoký stupeň dokončenosti elektráren.

V uvedených  dokumentech se dále uvádí, že elektrárny vydáním licencí získaly nárok na zvýhodněnou výkupní cenu vyrobené elektřiny, která jim bude vyplácena po dobu 20 let a tím vzniká obrovská škoda.  Vrchní soud v Olomouci nebyl ale důsledný a možná jeho soudci ani energetické problematice dostatečně nerozuměli, proto nevyvodil v neprospěch obžaloby závěry ze zjištění, že elektrárnám ve skutečnosti nárok na zvýhodněnou výkupní cenu nevznikl, takže omračující výpočet škody je holý nesmysl.

Shrnu-li důsledky opravy výrokové věty a zjištění o skutečném nároku na výkupní cenu, jako laikovi se mi jeví sdělení obvinění, obžaloba a prvostupňový rozsudek proti Aleně Vitáskové, zcela nevinné Michaele Schneidrové (odsouzené na 7 let vězení a k peněžitému trestu 250 tis. Kč, v současnosti vykonávající trest v domu smutku na vtipné adrese Rozkoš 990) a dalším jako křivé obvinění. Dovolání v neprospěch Aleny Vitáskové tím nabývá povahu absurdity.

Další „vývrtkou“ je opakovaný návrh NSZ na kárné řízení České advokátní komory s pěticí obhájců obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ), protože údajně nedostatečně upozorňovali na překročení povolené délky koluzní vazby, zaviněné dozorujícím státním zástupcem Michalem Galátem. Zprávu o tom přinesla Česká justice dne 23.září 2018. Podle ní náměstek nejvyššího státního zástupce Jiří Pavlík  oslovil  znova Českou advokátní komoru s vědomím, že s opakovaným návrhem nejspíš neuspěje. Jeho zatvrzelost působí dojmem zastrašování obhájců. V souvislosti s kauzou SAZ to je druhá mrzutost, která postihla Českou advokátní komoru. Předchozí jí způsobil ministr spravedlnosti Jan Kněžínek zamítnutím návrhu na kárné stíhání soudce Michala Kabelíka, jenž hrubě zasáhl do práva obžalovaného na obhajobu a soukromí manželů Zadehových tím, že nepovolaným osobám zpřístupnil obsah paměti iPadu a iPhonu pana obžalovaného včetně záznamů komunikace s obhájci a zejména choulostivých rodinných fotografií.

Nebudu posuzovat, zda obhájci v případě neoprávněného prodloužení koluzní vazby postupovali s přiměřenou usilovností. Mohu ale na jejich obhajobu uvést, že podmínky pro plnění jejich úlohy jsou poněkud zvláštní. Jejich klient je silná osobnost. Čas ve vazbě tráví studiem právních předpisů a judikátů. Úrovní právnických znalostí převyšuje průměrné obžalované o několik  hlav a závidět by mu v některých bodech mohl i leckdo z těch, kdo se věnují trestnímu právu z povolání. Taktiku své obhajoby  řídí osobně a požaduje, aby se obhájci s ním radili o podáních, která podávají v jeho prospěch. Může se stát, že některé zákroky obhajoby se proto poněkud zdrží. Ale také je možné, že padne rozhodnutí, že reakce na příkoří se uplatní až později ve spojení s něčím dalším. V daném případě ostatně obhájci věděli, že probíhá pokus o vyvolání kárného řízení se státním zástupcem Michalem Galátem právě kvůli prodloužení koluzní vazby. „Pánbíček patrně nebyl doma“, proto byl pokus úspěšný: kárný soud potrestal Michala Galáta mírným krátkodobým snížením platu a také byl odvolán z dozoru v této kauze.

Je vůbec sporné, zda bylo nutné, aby obhájci plýtvali silami na upozorňování  na svévoli dozorového státního zástupce, když prodloužení koluzní vazby nebylo jediným ani nejdůležitějším projevem šikany jejich klienta. Hlavním problémem je samo jeho držení ve vazbě v situaci, kdy stát má na účtě rekordní kauci ve výši 150 milionů Kč, kterou rodina a přátelé vykoupili počátkem r.2016 jeho propuštění na svobodu. Proti nesmyslnému držení ve vazbě se pan obžalovaný s pomocí advokátů brání v pravidelném rytmu vazebních řízení. Proti tomu je prodloužení koluzní vazby maličkost. Ústrků ze  strany státních zástupců bylo více a snad všechny stížnosti obhájců proti nim a návrhy na kárné řízení končily zamítnutím. Příslušníci policejně-státnězástupcovko- soudcovského účelového uskupení, pronásledujícího SAZ, si vzájemně kryjí záda. NSZ k tomu  až dosud mlčelo s výjimkou vyhovění stížnosti na nezákonné prodloužení koluzní vazby.

Srovnávám vazební řízení proti SAZ s desítkami jiných, jež jsem v posledním desetiletí monitoroval: s takovým šlapáním po právech obviněného jako zde jsem se jinde nesetkal. Znepokojující je již skutečnost, že na začátku vyšetřování byl hlavním podezřelým jistý Petr Pfeifer, ale z toho se náhle stal spolupracující svědek (trestní řád takové postavení nezná), dokumentace z jeho vyšetřování zmizela a na jeho místo nastoupil SAZ.  Opakovaně dochází k porušování zásady nedotknutelnosti korespondence mezi obžalovaným a jeho obhájci. Státní zástupce Michal Galát kromě prodloužení koluzní vazby toho má na svědomí víc. Zejména zneužil zdravotnickou dokumentaci manželky pana obžalovaného k jejímu ostouzení a v manželův neprospěch. Státní zástupce Jiří Kadlec nechal SAZ zadržet policií bezprostředně po propuštění z vazby s úmyslem uvalit na něj časově neomezenou předběžnou vazbu kvůli „poptávce“ teheránské prokuratury po jeho vydání, ačkoli věděl, že českého občana nelze vydat bez jeho souhlasu, čili hledaný nemá důvod uprchnout nebo jinak mařit řízení. Na všechno si obhájci opakovaně stěžovali s výsledkem hrachu, házeného na zeď.  Stěžovat si, upozorňovat na problémy, nemá v případě tohoto obžalovaného žádný smysl. Policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení bude dále šlapat po jeho právech a bude jej do nekonečna držet v nesmyslné vazbě.

Pan  náměstek Jiří Pavlík by se  měl zamyslet, jakou úroveň má vnitřní kontrola ve státním zastupitelství, když si mohou státní zástupci dovolit bezstarostně konat proti právu a dobrým mravům. Měl by veřejnost informovat, jaká opatření proti nim podnikne, aby v budoucnu neměli obhájci důvod si stěžovat.

Pro úplnost musím dodat, že po podání obžaloby přebrali od státních zástupců štafetu soudci, kteří si s nimi v neomalenosti v zacházení s právy pana obžalovaného a jeho rodiny nikterak nezadají. K odůvodnění jeho držení ve vazbě je jim dobré cokoli, včetně lži o pobytu manželky a syna v USA, kam by prý mohl uprchnout. Udělají cokoli, aby se mohli těšit vědomím, že mají ve své moci jak 150 milionů Kč, tak obžalovaného, v jehož prospěch rodina a přátelé obrovskou částku složili. Soudci si také osobují právo rozdat choulostivé fotografie manželky pana obžalovaného nepovolaným osobám. Vše s požehnáním kárných žalobců různých stupňů včetně ministra spravedlnosti.

KAUZA ZADEH:NOVÁ OBŽALOBA – ČÁST 16

Dítě v soudní síni

V pondělí dne 24.září 2018 došlo při hlavním líčení řízení, vedeného u Městského soudu v Brně senátem předsedy Michala Kabelíka proti údajnému organizovanému zločineckému uskupení v čele se Shahramem Abdullahem Zadehem (dále jen SAZ), k neobvyklé události. Do soudní síně vstoupil v náručí své matky bezmála roční Zadeh junior. Ustrojen byl v modrém obleku stejně jako jeho otec,  jehož jako obvykle přivedla eskorta těžkooděnců. Syn svým zjevem otce skutečně nezapře. Byl příležitostným účastníkem předstoupení před soud své matky, manželky SAZ. O její osobnost projevil  zájem předseda senátu, neboť se opět nabízí jako ručitelka v manželově vazebním řízení. Soudce s ní nenakládal jako se svědkyní, prostě ji nechal mluvit. SAZ a obhájci ji pak otázkami přivedli k doplnění obrazu. Slušný člověk v soudcovském taláru by pod vlivem pohledu na důstojně vystupující půvabnou ženu a krásného chlapce mohl pochopil, že prodlužování nesmyslné vazby je skutečně krutým týráním celé rodiny.

Po ukončení výpovědi paní Jany se soud vrátil výpovědí pana obžalovaného k objasňování jeho skutečné úlohy při obstarávání svědeckých prohlášení, jejichž dodavateli byli dílem ziskuchtivci, dílem spolupracovníci policie. SAZ zde poprvé uvedl skutečnosti a předložil listinné důkazy, soudu dosud neznámé. Zmínil se o následcích televizního vystoupení hlavního partnera advokátní kanceláře, jež ho zastupovala: přitáhlo pozornost a ukázalo podsvětí cestu k navázání spojení se SAZ. Do advokátní kanceláře začaly chodit nabídky pomoci a služeb. Mezi nabízejícími byli i lidé, kteří tvrdili, že pracují pro CIA. O jejich působení se zmiňoval i svědek Jan Doležal a při výslechu u Krajského soudu v Brně také spolupracující svědek Petr Pfeifer. 

Dále SAZ upřesnil chronologii předkládání písemných svědectví spoluobžalovaným Martinem Veselým a  popsal i jednání svědka Jana Doležala. Zajímavé byly údaje o cestách, jimiž se prohlášení spoluobžalovaného Martina Veselého dostala k obhájcům a následně k SAZ. Pozoruhodné je i přesvědčení svědků Jana Doležala a Petra Pfeifera, že skutečně s nimi jednali agenti CIA, která se prý zajímá o SAZ.

Výklad zůstal z časových důvodů neukončený. Jeho obsah ve mně jako v laikovi vyvolává dojem, že celý „obchod“ se svědeckými výpověďmi vznikl jako projev různých zájmů poskytovatelů, kteří byli mimo dosah případného organizátorského snažení pana obžalovaného. Motivem jednání některých z nich byla jistě snaha dostat od něj peníze, ale jiní jednali zdánlivě nezištně s úmyslem pomoci účelovému policejně-státnězástupcovsko-soudcovskému uskupení k získání záminky k uvalení vazby. Všechny je spojuje minulost účastníků podvodného obchodování s pohonnými hmotami. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se s tímto obrazem skutkového děje vypořádá soud.

 Předpokládá se, že pan obžalovaný bude ve výkladu pokračovat během hlavního líčení ve dnech 9. a 10. října 2018.

K OTÁZKÁM VÁCLAVA MORAVCE Z 23.9.2018

V Otázkách Václava Moravce ze dne 23.září 2018 připadla celá polovina časového prostoru na problematiku činnosti Policie České republiky a trestního  řízení. V podstatné části šla řeč o kyberzločinu a způsobu, jakým se s ním naše policie pustila do křížku. Debatovali policejní prezident Tomáš Tuhý, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a chvíli i eurokomisařka Věra Jourová. Po větší část pořadu vládla ve studiu až selanková pohoda.

Za zapamatování stojí sdělení, že PČR reagovala na novou hrozbu docela pružně zřízením speciálních útvarů, které ovšem nejsou zatím obsazeny dostatečným počtem specialistů. Pro politiky odsud vzešel veledůležitý vzkaz: je nezbytné vyřešit odměňování policejních IT specialistů, protože policie při dodržování podmínek služebního zákona nemůže jako zaměstnavatel konkurovat soukromým firmám.  To je vážná věc, protože PČR a snad ještě více Vězeňská služba ČR jsou podfinancované a zdvíhat platy specialistů proti obecně nízkému základu na úroveň soukromého sektoru bude tvrdý oříšek. Ale politici, kteří v předvolební horečce rozdávají na všecky strany dosti lehce, by se jeho rozloupnutí neměli vyhýbat. Je ostatně obecně na čase, aby začali věnovat podstatně větší pozornost všem ozbrojeným sborům, protože není záruka, že budeme do nekonečně tou bezpečnou zemí, v které nedochází k teroristickým útokům.

Zajímavostí bylo sdělení Pavla Zemana o významném poklesu počtu vyšetřovaných trestných činů z více než 300 tis. v r. 2013 o přibližně 90 tis. do r. 2017.  Zpráva by zněla ještě lépe na pozadí postupujícího vyprazdňování vězeňských cel. Zatím ale věznice opět praskají ve švech, což zdánlivě nesouhlasí s údaji o vývoji početnosti vyšetřovaných trestných činů.

Televizní diváky mohla zaujmout informace, že pan policejní prezident míří do diplomacie, jmenovitě do funkce velvyslance ve Slovenské republice. Naproti tomu Pavel Zeman se nebude ucházet o úřad evropského žalobce a hodlá se pevně držet svého křesla.

Teprve 13 minut před koncem pořadu atmosféra poněkud ochladla, když Václav Moravec připomněl reorganizaci republikových útvarů PČR, tedy sloučení Útvaru pro boj s organizovaným zločinem a Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality do Národní centrály  proti organizovanému zločinu. Zatímco z policejního prezidenta vyzařovala spokojenost, nejvyšší státní zástupce zachoval jistou rozmrzelost. Policejní prezident správně připomněl, že nové organizační uspořádání usnadňuje mezinárodní policejní spolupráci.  

To nejhorší ale na Pavla Zemana teprve čekalo: Václav Moravec nastolil problém „nejsledovanější trestní kauzy“.  Nakonec mu musel vysvětlit, že míní trestní stíhání Andreje Babiše a spol. A dvakrát snaživě připomněl vyjádření pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové z června r.2017, z něhož odvozoval, že kauza se vyvíjí pomaleji, než je zdrávo. Pavel Zeman mu především vysvětlil, že z pohledu zevnitř státního zastupitelství v žádném případě nejde o nejsledovanější kauzu a odmítl Moravcův náznak podezření, že v ní snad dochází k průtahům. Upozornil na poměrně nedávné vyřízení stížností obviněných, zaručil dozorovému státnímu zástupci Jaroslavu Šarochovi klid na práci  a stanovil polovinu r.2019 jako hranici, po jejímž překročení by další protahování trestního stíhání považoval za exces. Odkazem na čas vyřízení stížností obviněných ale mlžil. Procesní lhůta pro podání stížnosti proti sdělení obvinění jsou 3 dny od doručení usnesení. Stížnost ale nemá odkladný účinek a lhůta pro její vyřízení je pouze pořádková, tedy nevynutitelná. Například obv. Shahram Abdullah Zadeh podáním stížnosti proti sdělení obvinění neodvrátil projednání návrhu na uvalení vazby ani o hodinu  a dozorový státní zástupce ji zamítl zhruba pět měsíců po jeho uvěznění (ne, nebyl za to kázeňsky potrestán). Pavel Zeman ovšem skutečný stav trestního stíhání nesmí znát a ani není přímým nadřízeným Městského státního zastupitelství v Praze. Jak správně uvedl, může pouze podat podnět Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze k vykonání instančního dohledu.

Nicméně Zemanovu vyjádření můžeme rozumět také tak, že ani komunální a senátní volby, ani volby do Evropského parlamentu neovlivní jakékoli vzrušující rozhodnutí v kauze Čapí hnízdo, ať již by to bylo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání nebo podání obžaloby. Je otázka, zda to je skutečně dobře: neprůhledný stav řízení umožňuje Babišovým odpůrcům, aby do nekonečna předhazovali jeho trestní stíhání jako domnělou nepřístojnost jeho politického  působení. Při tom se může stát, že nakonec vyjde najevo, že v řízení o získání dotace hrál Andrej Babiš jen okrajovou úlohu a nepodaří se prokázat mu subjektivní stránku trestného činu.

Má-li být postup dozorového státního zástupce a mlžení Pavla Zemana projevem šetrnosti k vnitropolitické situaci, je to současně doklad o zákeřnosti rozhodnutí vyvolat právě před parlamentními volbami trestní řízení kvůli starému správnímu deliktu.  Nástroje trestního práva by neměly sloužit k vyvážení slabosti postavení účastníků soutěže o politickou moc. V případě České republiky se k nim ale sahá poměrně často, což snižuje úroveň naší demokracie.

  

KAUZA ZADEH: NOVÁ OBŽALOBA - ČÁST 15

Podjatost je sprosté slovo.

Dne 19.září 2018 pokračovalo u Městského soudu v Brně před senátem předsedy Michala Kabelíka hlavní líčení proti domnělému zločineckému organizovanému uskupení, v jehož čele má stát vazebně stíhaný Shahram Abdullah Zadeh (SAZ), Íránec s českým občanstvím. Ve vazbě je ještě obž. Martin Veselý, ostatní „zločinci“ jsou na svobodě a dostavují se k jednání jen výjimečně. Brněnské policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení věnuje SAZ mimořádnou „péči“ : ač jeho rodina a přátelé složili za jeho propuštění na svobodu rekordní kauci ve výši 150 mil.Kč a Krajský soud v Brně jej počátkem února r.2016 po 22 měsících vazby propustil na svobodu, dne 2. prosince 2016 byl znova zatčen, Městský soud v Brně na něj uvalil vazbu a senát Michala Kabelíka nadále  považuje jeho týrání vazbou za opodstatněné. Krajský soud v Brně jako soud odvolací jej v tomto počínání podporuje a je ochoten sáhnout i k jednoznačné lži, aby názor na nezbytnost pokračování vazby podepřel.

Velkou část prostoru předcházejících líčení ve dnech 30. a 31. srpna 2018 zaplnil přednes návrhů na vyloučení senátu a jeho předsedy zvlášť pro podjatost. Jako první vystoupil obhájce Roman Jelínek, po něm pan obžalovaný. Tomu ale nebylo dáno přednést své bolesti až do konce, protože v čas oběda předseda senátu ztratil trpělivost a jeho vystoupení ukončil s tím, že soud už má pro posouzení návrhu dostatek informací. Námitka SAZ, že nevyčerpal argumenty, neměla naději na úspěch. Byl čas oběda a po něm páteční odpoledne.

Pan obžalovaný i obhajoba shodně očekávali, že soud námitku podjatosti odmítne, neb „podjatost“ je pro většinu soudců sprosté slovo a vždy se považují za nestranné, i když jim obžalovaný viditelně „hýbe žlučí“. Došlo pouze k malému překvapení: předseda senátu byl tak dobře připraven na jednání dne 19.9.2018, že na jeho začátku mohl nechat rozdat písemné vyhotovení usnesení o zamítnutí předložených námitek podjatosti jako celku. Samozřejmě ale vyhlásil usnesení i ústně. Vzápětí se mu od SAZ dostalo poučení, že opomněl zakončit vyhlášení poučením o opravném prostředku. Byla to rozbuška k ostré výměně názorů. V tomto případě byl SAZ v právu, i když písemné vyhotovení usnesení poučení obsahovalo.

SAZ pak přednesl do protokolu  stížnost proti usnesení, kterou krátce odůvodnil a navázal přednesem dalšího návrhu na vyloučení pro podjatost, založeného na argumentech, které dříve neuplatnil. Nejdříve upozornil, že asistent předsedy senátu kdysi pracoval pro jeho obhajobu. Věnoval pak pozornost dvojímu režimu využívání úředních záznamů o výpovědích svědků, sepsaných před sdělením obvinění. Vytýkal předsedovi senátu, že přes protesty obhájců přečetl úřední záznam z výslechu svědka Valentoviče,  ale když se o něj opírala obhájkyně při výslechu svědka, její otázky zamítal. Naproti tomu toleroval použití úředního záznamu žalobci. Za projev podjatosti SAZ  považoval i vydání obžaloby svědkovi Doležalovi před jeho výslechem před soudem: svědkovi stačilo přečíst si obžalobu, aby věděl, jak má vypovídat.

Předseda senátu jej opět zastavil a seznámil účastníky  s usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v jiné věci obžalovaného policisty Jana Šebka. Pokračování přednesu návrhu na vyloučení pro podjatost již ale nepovolil s lakonickým vysvětlením, že téma „podjatost“ je pro senát a dnešní den již uzavřené. Bylo překvapující, že SAZ tentokrát nezvedl hlas a neprotestoval proti krácení práv obhajoby. Obžalovaný má právo přednést návrh na vyloučení soudce nebo senátu kdykoli znova, najde-li nové argumenty.

V každém případě díky rozvláčnosti obou předkladatelů námitek proti podjatosti senátu a jeho předsedy zvlášť definitivně nedošlo k posílení argumentace o podjatosti předsedy senátu odkazem na projev přímo fyzického odporu předsedy senátu k panu obžalovanému při hlavním líčení dne 23. srpna 2018. Tehdy jej nakonec přestal vnímat, nereagoval zprvu na žádost o souhlas k vložení listin do spisu a nakonec je z rukou pana obžalovaného odmítl převzít a musela je přinést obhájkyně.

SAZ pak pokračoval vyjádřením k provedeným důkazům. Stěžoval si na neprovedení odposlechů rozhovorů mezi svědky Valentovičem a Doležalem a „operačním důstojníkem“ uskupení, spolupracujícím obžalovaným, advokátem Ondřejem Kučerou. Upozornil na rozdíly mezi nimi a obsahem svědeckých výpovědí. Popsal iniciační úlohu Martina Valentoviče a Martina Veselého, kteří vyvolali svými nabídkami „obchod s notářskými zápisy“, jež jsou nepoužitelné jako důkaz obhajoby. Zpochybnil přiléhavost pojmu „organizované zločinecké uskupení“, neboť podle jeho mínění se ve skutečnosti  jedná o skupinu jednotlivců, z nichž každý měl své zájmy a spojovala je pouze chuť na jeho peníze. Uskupení v jeho pojetí se ovšem liší od sestavy, kterou sestrojil žalobce: organickou součástí skupiny mimo obžalovaných jsou policejní provokatéři, svědci Martin Valentovič a Jan Doležal. Bez jejich provokací by se vlastně nic nedělo.

V této souvislosti se pan obžalovaný dotkl způsobu a harmonogramu doručování různých notářských zápisů a prohlášení, kvůli jejichž získávání se dostal do vazby. Vzbudil značný zájem předsedy senátu, protože jde o důležitou součást skutkového děje, která dosud nebyla řádně objasněna. Takže v závěru jednání se předseda senátu s panem obžalovaným rozešli s úsměvy a takřka jako přátelé, když  SAZ slíbil, že při pokračování hlavního líčení dne 24. září 2018 předloží dokumentaci k upřesnění informací. Je zde tedy reálná naděje, že příští jednání se obejde bez konfliktů a soudce a pan obžalovaný budou v klidu spolupracovat při hledání pravdy.

  

KAUZA ZADEH – MÝTY A PRAVDA

Napsáno 16.9.2018  pro Security Magazin, kde vyšlo 18.9.2018, šířeno dál se souhlasem redakce.

V pondělí 17.září 2018 se měl po obvyklé čtvrtroční přestávce vrátit do soudní síně Krajského soudu v Brně senát předsedy Aleše Novotného, aby pokračoval v rozplétání kauzy Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaných. Na poslední chvíli bylo ale jednání odročeno na 25.-26.září 2018. Případ napadl zdejšímu soudu již v březnu r. 2015,  hlavní líčení začalo v lednu r.2016 a zdaleka není jisté, že proces letos dospěje k rozsudku, ač do konce roku má proběhnout 27 stání. Je otázka, zda se tak stane, když pololetí začíná odročením. O tomto řízení se v dalším budu zmiňovat jako o „velké daňové kauze“.

Jméno Zadeh veřejnosti mnoho neříká a novináři se o případ téměř nezajímají, ač objemem škody 2,5 mlrd.Kč a složitostí dokazování patří k mimořádně závažným procesům v oblasti hospodářské kriminality. V souvislosti s jeho jménem kolují mýty, které se skutečností nemají mnoho společného.

Možná si někdo vzpomene, že Andrej Babiš, tehdy jako ministr financí, se v Poslanecké sněmovně radoval, že  SAZ zatkla policie na základě odhalení zločinecké sítě daňových podvodníků Finančně analytickým útvarem (dále jen FAU), tehdy podřízeným jeho ministerstvu. Odtud pochází obecně rozšířená představa, že SAZ založil a řídil síť daňových  podvodníků, kteří připravili stát o 2,5 mlrd. Kč. Již zde ale začínají zmatky: FAU skutečně takovou síť odhalil a podal trestní oznámení, ale SAZ a jeho spoluobžalovaní v ní nefigurují.

Základem „Zadehovy zločinecké organizované skupiny“ jsou dvě firmy, propojené čtveřicí vlastníků a vedoucích manažerů a dělbou činností: brněnská Ecoll Invest a vídeňská P.P.S. Tyto společnosti nakupovaly v zahraničí pohonné hmoty a dodávaly je do České republiky. Na ně se nabalilo deset obžalovaných, kteří dle obžaloby prostřednictvím desítek „bílých koní“ dovezené pohonné hmoty rozprodávali. Někteří z nich jsou nyní již ve výkonu trestu kvůli jiné trestné činnosti.  Koneční prodejci daň z přidané hodnoty buď neodvedli vůbec, nebo jen její  nepatrný zlomek. Fungovalo to jen třináct měsíců, ale na vznik obrovské škody to stačilo. Nabízí se samozřejmě otázka účinnosti dohledu celní a finační správy, které věděy o každé dovezené cisterně.

Aby se obchod mohl zdárně rozvíjet, jeho organizátoři potřebovali úvěr. Ten jim pomohl opatřit jejich významný souputník Petr Pfeifer. Přivedl izraelského obchodníka Yaishe Ronena  Nadava, který obstaral ruské peníze a vystupoval pak jako dozor věřitele. Časem se ale rozhodl z obchodu vystoupit a Petr Pfeifer opět pomohl: přivedl SAZ, který prostřednictvím své firmy Strong Strike   Yaishe Ronena  Nadava vyplatil a kapitál ještě navýšil až do celkové výše 2,5 milionů Euro. Kromě toho půjčil několik milionů Kč samotnému Pfeiferovi. Tyto peníze již zřejmě nikdy nedostane zpět.

Zločinného  jednání si sice pozdě, ale přece, všimli celníci a policie a vypuklo vyšetřování. Na jeho začátku se policie zajímala zejména o Petra Pfeifera a o SAZ ani nevěděla. Pak se náhle z Petra Pfeifera stal korunní svědek. Dokumentace o prověřování podezření proti němu zmizela ze spisu.  Obhájcům zbyly pouze ověřené kopie několika důležitých listin. Hlavní osobou se stal SAZ jako domnělý zakladatel zločineckého uskupení a režisér podvodů.

V každém případě pozornost se obrátila k SAZ. Policisté jej dopravili do Znojma, kde na něj uvalila vazbu soudkyně, jež netušila, že Anglie je součástí EU a schengenského prostoru. Mezi jeho obhájci ve vazebním řízení vynikla skvělým výkonem bývalá nejvyšší státní zástupkyně a ministryně spravedlnosti Marie Benešová, ale ani ona nedokázala překonat zavilost státního zástupce Aleše Sosíka a soudkyně  Kateřiny Kafkové. SAZ pak strávil 22 měsíců v brněnské vazební věznici.

Na svobodu se dostal až počátkem února r. 2016, když se senát Aleše Novotného uvolil přijmout  rekordní kauci 150 milionů Kč. Policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení, které jde SAZ cíleně „po krku“, to ale s propuštěním na svobodu nemyslelo poctivě. Zatímco před věznicí na něj čekala rodina a přátelé,  již jej zadním výjezdem   odváželo policejní auto do cely předběžného zadržení. Státní zástupce  Jiří Kadlec jej nechal zadržet hned na dvoře věznice.  Pod záminkou, že o jeho vydání má zájem teheránská prokuratura, jej chtěl poslat do  předběžné vazby, která není časově omezená. Samozřejmě přitom věděl, že SAZ jako občana ČR nemůže bez jeho souhlasu vydat. Uskutečnění záměru měl ale „špatně ošéfované“: příslušný senát Krajského soudu v Brně návrh na uvalení vazby odmítl jednak z právních důvodů, ale i s ohledem na složenou kauci.

SAZ si pak chvíli užíval svobody. Docházel disciplinovaně k probačnímu úředníkovi, který mu nakonec intervaly mezi návštěvami prodloužil. Účastnil se hlavního líčení a plných devět jednacích dnů se hájil před soudem. Stačil se i oženit. V žádném případě nejevil snahu bojkotovat soudní jednání nebo dokonce uprchnout ze země. Řízení u Krajského soudu v Brně mezitím probíhalo svým tempem, tedy podle zásady „co se vleče, neuteče“. Až 25. září 2017 konečně došlo na zahájení výslechů svědků.

Ale to již byl SAZ opět dávno za mřížemi v brněnské vazební věznici, neboť dne 2.prosince 2016 vpadla do jeho bytu policie a po domovní prohlídce jej zadržela. Státní zástupce Michal Galát pak navrhl uvalení vazby a Městský soud v Brně návrhu vyhověl. Podle sdělení obvinění měl SAZ v době pobytu ve vazbě v  r.2015 založit zločinecké uskupení, které mělo připravovat ovlivnění svědků ve „velké daňové kauze“ a dehonestaci policistů, kteří ji vyšetřovali.

Takto vypukl druhý proces, který od „velké daňové kauzy“ odliším označením „malá vazební kauza“. Společně se SAZ státní  zástupce Michal Galát obvinil a posléze obžaloval další čtyři osoby, mezi nimi dva advokáty a jednoho policistu. Obě kauzy nyní probíhají souběžně, přičemž rekordní kauce z „velké daňové kauzy“ podle soudců není pojistkou proti možnému útěku nebo pokračování v trestné činnosti v případě propuštění z vazby v „malé vazební kauze“. Kauci složili členové rodiny a přátelé, které tento přístup soudců k jejich penězům přestal těšit a požádali Krajský soud v Brně, aby jim jejich vklady vrátil. Senát Aleše Novotného ale jejich žádosti nevyhověl.

V nové vazbě věnuje Vězeňská služba zvláštní péči osobní bezpečnosti pana obžalovaného. Do soudní síně jej doprovází šestičlenná eskorta těžkooděnců se samopaly, která jej nevpustí dovnitř, dokud se nepřesvědčí, že se za zády soudců nekrčí terorista.

Na rozdíl od „velké daňové kauzy“ senát předsedy Michala Kabelíka vede proces k rozsudku docela svižně. Hlavní líčení začalo v listopadu r.2017 a dnes se blíží k závěru. Hlavní líčení bude pokračovat 19. září 2018. Podle výsledků dokazování před soudem ovšem skutkový děj vypadá poněkud jinak než v obžalobě.  Vše začalo tím, že dnešní spoluobžalovaný Martin Veselý nabídl SAZ prostřednictvím  brněnského advokáta Ondřeje Kučery, v současnosti  spolupracujícího obžalovaného v této kauze, že za přiměřenou odměnu dodá písemné svědectví v jeho prospěch o tom, jak skutečně vypadaly obchody těchto firem a jaká byla úloha jednotlivých činitelů. SAZ nabídku přijal. Projevil pak zájem ještě o další podobná svědectví. Ondřej Kučera proto navázal spojení se svědky Janem Doležalem a Martinem Valentovičem, kteří rovněž dodali písemná svědectví. Jan Doležal kromě toho podal trestní oznámení na policisty, kteří vedli vyšetřování proti SAZ. Ondřej Kučera je s ním poslal za pražským advokátem Závišem Löffelmannem, který pak zprostředkoval přijetí trestního oznámení policistou Janem Šebkem. Od něho se pak dostalo služebním postupem na GIBS. Svědci Jan Doležal a Martin Valentovič ale od počátku spolupracovali s policií. Koordinovali s ní své kroky, a peníze, které za dodaná svědectví dostali, jí odvedli do posledního centu. Ze sepsání trestního oznámení Jana Doležala  Janem Šebkem byl pořízen zvukový záznam, nejspíš zařízením, kterým policie vybavila pana svědka. Advokát i policista se rovněž dostali mezi obžalované.

SAZ zaplatil za dodané dokumenty „nekřesťanské“ peníze a nakonec zjistil, že dostal nepoužitelné bláboly. Měl je sice k disposici při svém devítidenním vystoupení ve „velké daňové kauze“, ale nepoužil je. Pro úplnost uvádím, že kromě nich koupil notářský zápis obž. Michala Šimáka, který neměl s jeho „zločineckým organizovaným uskupením“ nic společného. Stěžoval si ale v soudní síni předsedovi Aleši Novotnému na vydírání policisty, kteří jej nutili ke křivé výpovědi proti SAZ, jehož vůbec neznal. Aleš Novotný se ale stížností odmítl zabývat a pozdější vyšetřování GIBS zmařilo státní zastupitelství odebráním věci GIBS a předáním policii.

Pro obě kauzy je příznačné usvědčování SAZ s pomocí svědků, spolupracujících s policií, kteří zřejmě mají obavy z vlastního trestního stíhání. Ve „velké daňové kauze“ je korunním svědkem Petr Pfeifer, který je podezřelý ze zpronevěry obrovských částek z účtů P.P.S. Ani  svědci Jan Doležal a Martin Valentovič nejsou neviňátka. Trestní řád pojem „spolupracující svědek“ nezná. Pro většinu svědků ve „velké daňové kauze“ je SAZ neznámou osobou.

„Malou vazební kauzu“ provází řada zásahů proti základním právům SAZ a jeho rodiny. Tak státní zástupce Michal Galát „zapomněl“ včas ukončit režim koluzní vazby. Manželé Zadehovi museli o několik týdnů déle snášet při návštěvách policejní dozor. Státnímu zástupci to vyneslo kárné řízení s krácením platu a odebráním případu. Všechny ostatní přešlapy mu ale hladce prošly. Když např. bez souhlasu manželky SAZ zneužil její zdravotní dokumentaci jako důkaz o její nespolehlivosti jako ručitelky ve vazebním řízení, všichni oslovení kární žalobci usoudili, že na takové jednání měl právo. Velký skandál vypukl i v soudní části řízení. Když se podařilo prolomit heslovou ochranu tabletu a mobilního telefonu SAZ, soudce Michal Kabelík nechal zkopírovat obsah jejich pamětí na datové nosiče, které rozdal obhájcům a žalobci. V obsahu byly záznamy komunikace s obhájci, údaje o přípravě taktiky obhajoby, ale také soukromá korespondence SAZ s manželkou a posléze rodinné fotografie, z nichž některé měly choulostivou povahu. SAZ proti tomuto zásahu do soukromí jeho a jeho rodiny při hlavním líčení bouřlivě protestoval. Událost vyvolala pohoršení veřejnosti a začaly padat návrhy na zahájení kárného řízení s předsedou senátu. Nejvýznamnějším stěžovatelem byla Česká advokátní komora, která v této věci oslovila ministra spravedlnosti. Osloven jako kárný žalobce byl i předseda Vrchního soudu v Olomouci Robert Gryga.  Ale původci pohoršení to nevyneslo ani důtku: šlapat po základních právech obžalovaného je soudcům dovoleno.

Vazba při žalované trestné činnosti nesmí trvat déle než 36 měsíců. SAZ strávil v první vazbě 22 měsíců a v nové mu již přibylo dalších necelých 22 měsíců. Ale v rozporu s judikáty Evropského soudu pro lidská práva Ústavní soud rozhodl, že délka vazby ze dvou procesů, byť obsahem propojených, se nesčítá. Nicméně na panu odsouzeném je vidět, že délka pobytu ve vazbě se na něm podepsala. Psychicky ji snáší stále hůř, zvláště též proto, že před rokem se stal otcem a prvorozeného syna vídá jen díky tomu, že manželka s ním jezdí na pravidelné návštěvy ve věznici.

V pravidelných intervalech probíhá vazební řízení, vždy se stejným výsledkem: prý stále trvají vazební důvody, hrozí nebezpečí, že by pan obžalovaný mohl uprchnout nebo pokračovat v trestné činnosti. K odůvodnění nesmyslu je dobré úplně cokoli, třeba i domnělé hříchy, které nejsou obsahem obžaloby nebo lež o pobytu manželky s dítětem v USA, kam by prý za nimi mohl prchnout. Za účelem posílení vazebních důvodů žalobce podal další obžalobu kvůli údajnému pokusu SAZ podplácet tlumočníka do jazyka farsí. Skutek se stal ve vězení v r.2015 a policie jej již tehdy vyšetřovala. Případ není důkazně uzavřený, neboť výslech tlumočníka před soudem dosud nebyl ukončen. Ve skutečnosti má SAZ velmi dobrý důvod navíc, aby se zdržoval v České republice: teheránská prokuratura na něj vydala mezinárodní zatykač. V Íránu by mu hrozila smrt za spolupráci s českými zpravodajskými službami.

Se SAZ jsem začal přicházet do styku v r.2015 v době jeho pobytu ve vazbě. Poznal jsem jej jako inteligentního člověka s noblesním vystupováním, vyzařujícím empatii, se zdravým smyslem pro humor. Obžalovaný, který vystupuje v soudní síni Městského soudu v Brně, je někdo úplně jiný. V soudci vidí původce týrání vazbou a chová se tomu přiměřeně. Ohrazuje se proti každému, byť sebemenšímu či domnělému krácení práva na obhajobu, kritizuje způsob vedení procesu, zpochybňuje právnickou vyspělost předsedy senátu a místy jej přímo uráží. Na vztah pana soudce k němu to má neblahý vliv. Podle mého názoru se dostal do takového vztahu k panu obžalovanému, že o nestrannosti jeho myšlení při vytváření rozsudku lze úspěšně pochybovat. A hlavně je krajně nepravděpodobné, že by při příštím vazebním řízení rozhodl o propuštění SAZ na svobodu. Jiná cesta k zcivilizování jejich vzájemných vztahů ale nevede.

Ostatně obhajoba a pan obžalovaný sám podali návrhy na vyloučení pana soudce a jeho přísedících pro podjatost. Předpokládám, že o nich senát rozhodne při hlavním líčení dne 19.září 2018 a od výsledku jeho rozhodování se bude odvíjet další osud SAZ a jeho „malého vazebního procesu“.

Nevyjadřuji se  k podezření proti SAZ ve „velké daňové kauze“, naproti tomu v případě „malé vazební kauzy“ jako laik soudím, že je v nevídaném rozsahu přetížena různými nezákonnostmi a prohřešky proti dobrým mravům. Nic srovnatelného z jiných kauz neznám.