Od r.2015 jsem sledoval a od r.2016 jsem provázel pravidelnými komentáři trestní
proces, vedený u Krajského soudu v Brně proti skutečným nebo domnělým
pachatelům rozsáhlého krácení daně z přidané hodnoty při obchodování
s minerálními oleji z dovozu. Kvůli osobě hlavního obžalovaného,
Shahrama Zadeha, Iránce s českým státním občanstvím, jsem proces
označoval jako „kauzu Zadeh“ nebo „velkou daňovou kauzu“. Pokračoval jsem i
poté, co jsem panu obžalovanému odepřel další podporu jeho obhajoby.
Kauza mě tak zaměstnávala po řádný
kus života. Nyní se ale prvostupňové řízení konečně dostalo k zakončení,
byť zčásti nepravomocnému. Z původních 15 obžalovaných jeden se konce nedožil. V závěrečné
fázi její chod ovlivnila novinka – dohoda o vině a trestu. Jako první o ni
požádal Shahram Zadeh a po něm všechny „malé ryby“ s výjimkou Radovana
Chaloupky. Jejich věci byly vyčleněny do samostatných procesů, dokazování
nepokračovalo a s výjimkou případu Shahrama Zadeha hladce skončily. O
Zadehově dohodě o vině a trestu soud rozhodne v nejbližších dnech. Dohodu
odmítly „velké ryby“, tedy majitelé a manažeři propojených společností PPS a
Ecoll Invest Daniel Rudzan, Eliška Opatrná,
Petr Dokládal, Petr Moštěk a s nimi Radovan Chaloupka ze skupiny „malých
ryb“. Dokazování v jejich věci skončilo při hlavním líčení ve dnech
15.-17.června 2021. Psal jsem o tom v článku „Neobvyklé úkazy
v závěru soudního procesu“.
Připomínám, že v průběhu jednání
ve dnech 15.-17. června zazněly v soudní síni pozoruhodné zprávy o
vyjednávání o dohodě o vině a trestu. Státní zástupce Aleš Sosík přesvědčoval
„vzdorující“ obžalované, aby rovněž využili výhody dohody. Upozornil je na
možnost dosažení významného snížení trestu. Tvrdil, že obž. Eliška Opatrná by
mohla odejít od soudu s podmíněným trestem, ale bude-li nadále vzdorovat,
vyslouží si 9 let. Paní obžalovaná je matkou dvou malých dětí, takže nabídka
byla přímo svádivá. Z mého laického pohledu hrozbu vysokým trestem
hodnotím jako surovost. Přesto na nabídku
nepřistoupila, neboť byla přesvědčena, že by se neměla k čemu přiznat.
Jako laik soudím, že „velkorysost“
státního zástupce lze vysvětlit jeho vědomím o chatrné důkazní situaci,
k jejímuž odhalení by mohlo dojít při případném odvolacím řízení.
Dne 21.října 2021 došlo na vyhlášení
rozsudku nad touto skupinou „vzdorujících“ obžalovaných. Soud je shledal
vinnými, že ve spojení s dalšími spoluobžalovanými, případně
s dalšími osobami, jako
organizovaná zločinecká skupina uskutečnili rozsáhlé krácení daně
z přidané hodnoty při obchodování s pohonnými hmota a sobě nebo jiným
osobám obstarali neoprávněný prospěch, čímž se dopustili úmyslného trestného
jednání.
Obžalovaní manažeři ovládali
rakouskou společnost PPS, která v zahraničí nakupovala pohonné hmoty a prodávala je mimo
Rakousko, a českou společnost Ecoll Invest, která fungovala jako oprávněný
příjemce pohonných hmot, u něhož jejich pořizovatelé zaplatili spotřební daň a dosáhli
propuštění zboží do volného prodeje. Podle názoru soudu tento systém byl
účelově založen, aby usnadnil krácení daně z přidané hodnoty koncovými prodejci.
Do systému bylo zapojeno 82 firem, jež dle soudu měli obžalovaní pod kontrolou.
Pokud byla společnost Ecoll Invest ve vlastnictví a
správě obžalovaných, vybranou spotřební daň v pořádku odváděla státu. Podle
tehdy platné právní úpravy odpovědnost za odvedení daně z přidané hodnoty
nesli nabyvatelé zboží. Připomíná to aféru lehkých topných olejů, v které díra
v legislativě vedla k obrovským škodám státu. Krácením DPH v obchodování
s pohonnými hmotami měla během 13 měsíců vzniknout státu škoda přes 2,5
mlrd. Kč.
Orientovat se v úvahách soudu na
základě ústního odůvodnění rozsudku je obtížné a omyly nejsou vyloučeny. Zatím
jsem si vytvořil laický obraz toho, co se ve skutečnosti odehrálo. V obchodování
s minerálními oleji zákazníků společnosti Ecoll Invest skutečně došlo
k rozsáhlému krácení daně
z přidané hodnoty. Obžalovaní měli podle představy soudu proces rozkrádání daně z přidané
hodnoty řídit, ale neuvádí se, jakými úkony řízení prováděli. Z krácení
daně měli mít prospěch, ale mechanismus jeho nabytí nebyl popsán. Nabyvatelé
pohonných hmot je přeprodávali dál. Konečným prodejcem byly často čerpací
stanice. Některý z článků řetězce neodvedl daň z přidané hodnoty a
pohonné hmoty rozprodal za sníženou cenu. Stát nedokázal takovému počínání
preventivně zabránit, byť každou dovezenou cisternu evidoval od překročení
hranice. Ve hře jsou tisíce cisteren a stovky jednajících osob. Soudím, že při tomto
množství obchodních případů by mohlo
dojít ke krácení daně samovolně, aniž by to někdo z nějakého pomyslného
ústředí řídil. Protože jsem v soudní síni viděl některé z těch, kteří
skutečně daň neodvedli a vytvořil jsem si o nich jakousi představu, pochybuji,
že by se na ně mohli obžalovaní spolehnout, že jim ze svých nezákonných výnosů
odvedou nějaký „desátek“. Nicméně připouštím, že věci se mohly odehrát v souladu
s představou soudu, jen to nebylo v průběhu dokazování prokázáno
zcela bez pochybností. Na uplatnění zásady „in dubio pro reo“zřejmě nedošlo.
Podle představ orgánů činných
v trestním řízení vrcholoví řídící pracovníci si měli všimnout rozprodávání pohonných hmot pod obvyklou cenu
a měli přijmout opatření k zastavení nezákonného počínání nepoctivců. Nevědomost,
nevšímavost a nečinnost je podle nich trestným proviněním, které ovšem soud
definuje jako krácení daně, porušení povinností a účast na činnosti
organizované zločinecké skupiny. Těmto představám odpovídají uložené tresty, přiměřené pověsti o sklonu
soudce Aleše Novotného k ukládání drakonických trestů:
-Daniel Rudzan 11 let ve věznici se
zvýšenou ostrahou, k tomu peněžitý trest ve výši 10 milionů Kč
- Petr Dokládal 8 let ve věznici s ostrahou,
k tomu peněžitý trest ve výši 5 milionů Kč
- Eliška Opatrná 8 let ve věznici s ostrahou,
k tomu peněžitý trest ve výši 2.5 milionů Kč
- Petr Moštěk 9 let a 2 měsíce ve
věznici se zvýšenou ostrahou, k tomu peněžitý trest ve výši 5 milionů Kč
- Radovan Chaloupka 6 let ve věznici
s ostrahou, v tomto případě bez peněžitého trestu. Od uložení
peněžitého trestu jej ochránila zjevná nevymahatelnost.
Kromě toho soud vyslovil zákazy působení ve statutárních orgánech.
Je zřejmé, že hrozba vysokým trestem
z jednání o dohodě o vině a trestu mezi státním zástupcem a obžalovanými
nebyla planým žertem. Nelze se nepozastavit nad propastným rozdílem mezi
nabízeným podmíněným trestem a udělenými
vysokými tresty „natvrdo“.
V závěru svého vystoupení
předseda senátu vyslovil názor, že postavení některých obžalovaných by asi bylo
o něco lepší, kdyby řízení proběhlo až do konce v „klasické“ formě, tedy bez
vyčlenění věcí části obžalovaných do samostatných řízení k projednání žádostí
o dohodu o vině a trestu. Naproti tomu ale upozornil, že obžalovaní šestiletým
vedením procesu poskytli policii čas, aby dále postupovala proti nim a přiznal
v té souvislosti, že důkazní situace na začátku procesu byla podložena
dosti chudě. To je úvaha vskutku
pozoruhodná, protože obžalovaní nejsou
odpovědní za to, že se v některých obdobích více nesoudilo než
soudilo. Jsem přesvědčen, že soud mohl dospět k rozsudku o hodně dříve. Je
ale pravda, že důkazní situace se zejména v posledním roce vyvíjela díky
připuštění důkazů a svědků, o kterých se na začátku procesu nevědělo. V té
souvislosti oceňuji vstřícnost předsedy senátu k návrhům na doplnění
dokazování. Také kvituji s povděkem, že oprávněně upozornil na zvýraznění úlohy svědka
Petra Pfeifera, jehož dlouhodobou ochranu policií a jeho používání jako
korunního svědka proti Shahramu Zadehovi napadal během let kdekdo, mne nevyjímaje.
Dovolím si parafrázovat výrok předsedy senátu o vědomém trestném jednání
obžalovaných: „všichni věděli, že Petr Pfeifer byl významným podílníkem na
krácení DPH, jen orgány činné v trestním řízení to nevěděly“. Značnou
pozornost věnoval předseda senátu způsobu, jakým ve své obhajobě postupoval
Petr Moštěk, který se marně snažil vyvolat dojem, že „zloději jsou ti druzí“,
zatímco vedení společností dělalo vše správně. Zmínil se i o významu doznání
Shahrama Zadeha v rámci jednání o dohodu o vině a trestu, jehož svědectví
umožnilo prohloubit usvědčování zejména Daniela Rudzana. Posléze dospěl k závěru,
že „již od počátku všichni věděli, o co se jedná“, čili o vině nepravomocně
odsouzených nemůže být pochyb. Uložené tresty považuje za uměřené.
Obžalovaní se o případném odvolání
rozhodnou až po obdržení písemného vyhotovení rozsudku. Předpokládám, že se
všichni odvolají a nebudu se divit, pokud odvolací soud věc vrátí na 1.stupeň k novému
projednání. Tím nechci říci, že obžalované zcela určitě čeká po použití opravného
prostředku zprošťující rozsudek.
=========================================================================
Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého
člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je
trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s
orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují
obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na
výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u
vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz