Od r.2014 sleduji trestní a správní
soudní řízení proti podnikatelskému klanu Zemků, související s jejich
podnikáním ve fotovoltaickém byznysu. Podporoval jsem obhajobu předsedkyně
Energetického regulačního úřadu (dále
jen ERÚ) Aleny Vitáskové a její podřízené Michaely Schneidrové, které zlomyslný
státní zástupce Radek Mezlík „přihodil“ k obžalovaným ve věci Zemkových
chomutovských fotovoltaických elektráren, ač v době vydání údajně podvodně
získaných licenci pro jejich provoz ještě netušily, že někdy budou pracovat
v ERÚ. O fotovoltaickém byznysu jsem na počátku téměř nic nevěděl a tu
část jednání, která se týkala údajného licenčního podvodu, jsem sledoval téměř
jen jako zvukovou kulisu. Ale postupně mě začala související věcná a právní problematika zajímat a zájem mě přivedl
k velmi podrobnému seznamování s jejím obsahem.
Nepamatuji si, že by justice od
r.2014 až do současnosti vydala nějaké rozhodnutí ve prospěch Zemků. Až
15.prosince 2022 jsem se mohl seznámit s ústavním nálezem III. ÚS 1420/22,
jímž Ústavní soud senátem předsedy Vojtěcha Šimíčka vyhověl ústavní stížnosti
Zdenka Zemka st. ve sporu s obecnými soudy kvůli „přihození“
k rozsudku o dohodě o vině a trestu dodatečného požadavku na úhradu škody
státu ve výši 18 mil. Kč. Soud s ním tento požadavek neprojednal, ale
navíc žádné řízení o vzniku škody a její výši neproběhlo.
Vrchní soud v Olomouci bude
muset o věci znova jednat a rozhodnout.
Zpráva, kterou o této záležitosti
pohotově vydala Česká justice,
obsahuje přídatné informace včetně nepravdivých klišé, např. tvrzení, že Zdenek
Zemek st. spáchal zvlášť závažný zločin podvodu, neboť „jeho solární elektrárna
VT-Sun na Chomutovsku získala licenci 31. prosince 2010, kdy nebyla plně
dokončená. Na poslední chvíli si tak vydobyla nárok na vyšší výkupní cenu
elektřiny“.
Z mého laického pohledu má spor,
k němuž se vyjádřil ÚS, velmi
zajímavé pozadí. Zemkovi vybudovali v chomutovském areálu dvě pozemní a
jednu střešní elektrárnu, které vlastnily tři holdingové společnosti s ručením
omezených. Hlavním hybatelem projektu byl Zdenek Zemek st., který byl
jednatelem společnosti, vlastnící střešní elektrárnu, u dvou pozemních byli
jednateli jeho synové. Trestní řízení proti jednatelům pozemních elektráren vyvolal v r.2011
bývalý místopředseda ERÚ. Obžalobu podal státní zástupce Radek Mezlík a jejího
projednání se ujal senát předsedy Aleše Novotného Krajského soudu Brno, který
s oblibou rozdával drakonické tresty. Zdenek Zemek st. se musel vyrovnat
s uvězněním synů.
Trestní oznámení kvůli střešní
elektrárně vyvolal daleko později ERÚ v rámci „nápravných opatření“, která
úřad prováděl po nástupu Aleny Vitáskové do funkce předsedkyně ERÚ. Trestní
řízení soudní vedl opět Krajský soud Brno, tentokrát senát Petra Jirsy, ovšem
opět na základě obžaloby státního zástupce Radka Mezlíka.
Přípravné řízení ve věci VT-SUN bylo
mimořádně dlouhé a další průtahy
vyvolalo vážné onemocnění Zdenka Zemka st. Soud vyčlenil jeho věc do
samostatného řízení. Když se pak uzdravil, začal připravovat svou obhajobu. Shromáždil skupinu
právníků a různých odborníků, která
prozkoumala právní situaci do hloubky a připravila obhajobu pana obžalovaného
na uplatnění požadavku na zprošťující rozsudek.
Byl jsem proto překvapen, když Zdenek
Zemek st. odjel k soudu vybaven vědomostmi na dosažení zprošťujícího
rozsudku, ale vrátil se s uzavřenou dohodou o vině a trestu. Tu ovšem mohl
uzavřít jen za cenu přiznání k něčemu, co nespáchal a ani spáchat nemohl.
Domnívám se, že jde o jeden
z četných příkladů uplatnění zásady, že svoboda je jen správně pochopená
nutnost. Žalobce Radek Mezlík obžaloval pana obžalovaného „v páru“ s Janem
Hudečkem, představitelem dodavatelské společnosti. Toho pak nejdříve soudil
senát Aleše Novotného v řízení ve
věci vydání licencí pozemním elektrárnám a následně senát Petra Jirsy
v řízení kvůli vydání licence pro střešní elektrárnu mu vyměřil souhrnný
trest 7,5 roku odnětí svobody. Představa, že by senát Petra Jirsy překročil
svůj stín a po skvělé obhajobě by zavřel oči a zprostil by Zdenka Zemka st.
obžaloby, byla zřejmě nerealistická. Dohoda o vině a trestu byla v dané
chvíli rozumným kompromisem.
Překvapení z uzavření dohody o
vině a trestu mě vyburcovalo k pečlivému přezkoumání obou obžalob,
podaných státním zástupcem Radkem Mezlíkem. Jako laik jsem dospěl
k přesvědčení, že obě mají povahu křivého obvinění, neboť popis cesty
Zemků k získání licencí hrubě deformují.
Skutkový děj se odvíjel
v situaci zločinného rozhodnutí státu o změně podmínek financování
fotovoltaických elektráren v listopadu r.2010. Bylo nutné velmi rychlé jednání, neboť
budování elektráren bylo zčásti financováno z miliardového úvěru, jehož
platební kalendář byl reálný pouze za předpokladu platnosti vyšších výkupních
cen za elektřinu. Pokud by holding o výhodu vyšší ceny přišel, hrozila by
nezpůsobilost splácet se všemi myslitelnými katastrofickými důsledky. V licenčním
řízení bylo třeba prokázat, že žadatelé jsou majiteli zařízení. Všichni tři jednatelé proto v předstihu
převzali od dodavatele protokolárně do vlastnictví svých firem zařízení
elektráren, ač ke dni podpisu protokolů na nich byly drobné nedodělky. Dne 20.
prosince 2010 se dostavila komise pověřených pracovníků ERÚ k přezkumu
způsobilosti elektráren pro získání licencí. Zjistila malý rozdíl mezi stavem
zařízení a údaji předávacího protokolu. Pro danou chvíli nepovolila vydat
licence.
Vývoj šel ale dále. Investoři se
dohodli s ERÚ na odstranění zjištěných nedodělků. 22.prosince 2010
posoudili stav elektráren odborní
pracovníci distributora a připojili elektrárny k síti. Elektrárny začaly
dodávat proud do sítě. Dne 31. prosince
2010 se pak dostavila znova komise pověřených pracovníků ERÚ, které sekundovali
různí odborníci, přizvaní investory, mezi nimi expert úvěrující banky.
Tato skupina posoudila stav elektráren a
uznala je za způsobilé k vydání licencí. Výsledky obhlídky elektráren smazaly
rozdíly mezi údaji v protokolech o převzetí zařízení a skutečností. Podle
obžaloby ale tato závěrečná část licenčního řízení neproběhla, žalobce ji vůbec
nezaznamenal a soudci Novotnému to nevadilo.
Pokud tedy vydáním licencí dne
31.prosince 2010 vznikla škoda, odpovědnost za ni měli nést úředníci ERÚ, kteří
uznali způsobilost elektráren k obdržení licencí.
Žalobce uvedl nepravdivě
v obžalobě, že ke dni prohlídky nebyly elektrárny ani zčásti dokončeny,
což nebyla pravda. Odvolací Vrchní soud v Olomouci tuto formulaci odmítl
jako vadnou, ale „křivost“ obžaloby nezjistil, neb nevedl přiměřené dokazování.
Ve vztahu ke střešní elektrárně je
křivost obžaloby zvlášť výrazná, protože komise ERÚ při žádné z návštěv
areálu na střechu nevystoupila, takže není k disposici přímý důkaz o
stupni dokončenosti elektrárny.
Obžaloba je šikanózní i z toho
důvodu, že v areálu se nacházejí elektrárny jiných majitelů, jimž ERÚ
vydal licence již v listopadu 2010, kdy měly do dokončenosti hodně daleko.
Proč orgány činné v trestním řízení napadly Zemky, zatímco majitele jiných
nedokončených elektráren nepronásledovaly?
Shodou okolností proběhlo ještě jiné
vyšetřování, vedené severočeskou kriminální službou PČR. Jeho výstupem bylo
zjištění, že ke dni 31.prosince 2010 všechny Zemkovy elektrárny byly dokončené
a naplňovaly podmínky pro vydání licencí. Správnost policejních závěrů potvrdil
stejný státní zástupce Radek Mezlík, který na jednatele investujících společností podal „křivé“ trestní oznámení.
Pro úplnost uvádím, že v té době
žádný zákon nestanovil, že podmínkou pro vydání licence je úplné dokončení
výstavby elektráren.
Zejména v případě Zdenka Zemka
st. se zdá být opodstatněné přísloví, že každý dobrý skutek musí být po zásluze
potrestán. Kdyby v době krize, kdy se poptávka po lešenářských trubkách
snížila na nulu, propustil několik set dělníků, nemusel mít starosti. Protože
pro ně vymyslel náhradní program výroby
stojanů k fotovoltaickým panelům a stavění solárních elektráren, musel se
dožít uvěznění synů a i on osobně má
nepříjemnosti.
Na základě zjištění, že Zemkové a Jan
Hudeček byli obžalováni a odsouzeni na základě „křivé“ obžaloby jsem podal dne
24. července 2022 podnět ke stížnosti ministra v jejich prospěch. Brojil
jsem v něm zejména proti „křivosti“ obžaloby, upozornil jsem na výsledky
šetření severočeské policie, namítal jsem zastření odpovědnosti úředníků ERÚ a
v neposlední řadě jsem namítl přehlédnutí skutečnosti, že odsouzení
jednali v tísni, vyvolané zločinným zásahem státu.
Dne 23. srpna 2022 mě pan ministr
Pavel Blažek přijal ke krátkému rozhovoru. O podnětu ke stížnosti pro porušení
zákona z 24.července nevěděl a neznal jména bratrů Lebánkových, na jejichž dopisy ministrovi opakovaně z jeho
pověření odpovídaly úřednice. Předpověděl jsem tehdy, že pan ministr mému
podnětu nevyhoví.
Skutečně 7. prosince 2022 zamítavé
rozhodnutí přišlo. Z jeho textu vyplývá, že jeho autoři mé podání asi
vůbec nečetli. Začíná to již tím, že ve výčtu osob, v jejichž prospěch
jsem podnět podal, chybí jméno Zdenka Zemka st. Důvody k podání stížnosti
ministra popřela již bývalá ministryně Marie Benešová 6.srpna 2021, atd. Zamítavé
stanovisko se ale netýká Zdenka Zemka st., o němž se prý ještě bude jednat. To
je další důkaz, že úředníci můj podnět nečetli: všechny výtky, v podnětu uvedené,
se stejnou měrou týkají všech zmíněných odsouzených. K vyčlenění Zdenka
Zemka st. ve vztahu k nim není žádný důvod. Argumentace tohoto dokumentu
se mého podání netýká. Je to příznačné pro způsob myšlení ministerských
úředníků: jednou, kdysi dávno, se ministerstvo rozhodlo, že Zemci se dostali do
vězení právem a na tom se nebude nic měnit. V tomto duchu úředníci
vypracují odpověď žadateli a ministr ji bez rozmyslu podepíše. Nemyslím, že toto
je způsob chování ministra a úředníků, příznačný speciálně pro působení
ministra Pavla Blažka: povrchnost ministerských úředníků a jejich necitelnost k osudům
nespravedlivě stíhaných jsou trvalým
znakem chování tohoto úřadu. Ve vztahu ministrů k podezření na možné
poškozování občanů nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení převažuje
lhostejnost k osudům obětí justice, do které občas prosvitne zvýšený
zájem. Mezi jednotlivými ministry jsou sice nevelké, ale přece jen rozdíly.
Výše popsaný osud mého podnětu ke
stížnosti pro porušení zákona mě vede k opakování již dříve vysloveného názoru,
že by se měl změnit název ministerstva. Ministerstvo justice by bylo
přiléhavějším názvem, neboť justici v širším pojetí skutečně spravuje, ale
se spravedlností nemá co do činění. Spíše než starosti o spravedlnost lze
se u něj setkat se zastíráním nespravedlnosti a s ochranou pachatelů
bezpráví. Dokladem oprávněnosti návrhu je skutečnost, že z tohoto úřadu
nevyšla nikdy legislativní iniciativa k propojení odpovědnosti státu za
škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, s úpravou kárné
odpovědnosti soudců a státních zástupců. Stát dnes vyplácí ročně více než 200
milionů Kč na odškodnění, ale pachatelé zlořádů se ze svých skromných platů
nepodílejí.
Úplně na závěr vyslovuji naději, že
snad výše zmíněný ústavní nález nebude posledním úkonem spravedlnosti ve prospěch
Zemků.
==========================================================================
Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého
člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je
trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s
orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují
obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na
výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u
vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz