čtvrtek 29. prosince 2022

DALEKONOSNÝ DOSTŘEL PROBLEMATICKÉHO ODSOUZENÍ

K zajímavostem těchto dnů patří opožděná bdělost, kterou projevil ministr vnitra Vít Rakušan, když odmítl nominaci právníka Vladimíra Chrásteckého do čela Národní agentury pro komunikační a informační technologie (NAKIT) kvůli jeho odsouzení před devíti lety k podmíněnému trestu a pětiletému zákazu působení ve vedoucí funkci v orgánech veřejné moci.

Proces dávno upadl v zapomnění. Dopad starého odsouzení do osudu Vladimíra Chrásteckého je ukázkou vedlejších účinků sporných procesů. Jsem pamětník, znal jsem účastníky osobně a celé řízení jsem sledoval v soudní síni.

Důvodem odsouzení Vladimíra Chrásteckého byla jeho téměř neviditelná účast na vydání stížnosti pro porušení zákona ministryní Danielou Kovářovou, spojené s rozhodnutím o přerušení výkonu trestu dvou odsouzených. Text stížnosti vypracoval specializovaný soudce Okresního soudu na Kladně Vlastimil Matula, působící tehdy jako stážista na ministerstvu spravedlnosti. Posouzení argumentace podnětu k podání stížnosti bylo věcí jeho svobodné úvahy: nebylo to tedy tak, že musel navrhnout určité rozhodnutí. Vypracovaný text putoval ke schválení na stůl ministryně instančním postupem přes řetěz nadřízených, doprovázen tzv. referátníkem. Jeho bezprostředním nadřízeným byl Jiří Balzer, bývalý soudce, typický „pohrobek normalizace". Nad ním stál vrchní ředitel Vladimír Chrástecký a nad ním náměstek  Marek Görges. Všichni v referátníku potvrdili, že se s textem seznámili a doporučují paní ministryni, aby jej podepsala. Jiří Balzer pak provedl nezbytné administrativní úkony k propuštění odsouzených z věznice. 

Ministryně Daniela Kovářová byla jako předkladatelka stížností pro porušení zákona mimořádně úspěšná. Zamítnutí její stížnosti Nejvyšším soudem ČR bylo vzácné. 

Pak došlo ke změně vlády. Odešla Daniela Kovářová a na ministerstvo se vrátil ješitný Jiří Pospíšil, produkt „kmotra“ ODS Jurečka. V rámci „rozkopávání báboviček, které si na jeho písečku uplácala holčička Danielka“ za několik dní po nástupu do funkce navštívil Nejvyšší soud ČR, kde se nechal informovat o jejích nevyřízených stížnostech po porušení zákona. Když se dověděl, že Nejvyšší soud již nařídil veřejné projednání výše zmíněné stížnosti, naveden Jiřím Balzerem vzal stížnost zpět. 

Zpětvzetí stížnosti pro porušení zákona, podané jiným ministrem, bylo velmi neobvyklým úkonem. Jiří Pospíšil zasáhl, ač neznal trestní spis. Soudci Nejvyššího soudu ČR museli o vyhovění jeho rozhodnutí v senátu hlasovat a bohužel se podrobili. V každém případě ministr se zachoval nekolegiálně, zasáhl do nezávislosti soudu a zmařil posouzení případu elitou trestních soudců. Pak navštívil krajského státního zástupce, který po jeho návštěvě podal trestní oznámení. 

Policejnímu vyšetřování se musela podrobit i ministryně. Ale obžaloba padla jen na Vlastimila Matulu a Vladimíra Chrásteckého. Žalobce ušetřil Jiřího Balzera, který administrativně zařídil propuštění odsouzených z vězení a podpisem v referátníku potvrdil souhlas se stížností. Později se vyjádřil, že s podáním stížnosti nesouhlasil, ale bál se, že projev nesouhlasu by mu vynesl propuštění z práce. Úplně mimo pozornost zůstal náměstek Marek Görges a Jiří Pospíšil se později vyjádřil, že rozhodnutí Daniely Kovářové bylo politické a nemůže proto za  ně nést trestní odpovědnost. 

Jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2 jsem sledoval v soudní síni a vzpomínám na ně jako na nepřetržitý proud trapností ve vystoupeních soudkyně Márie Petrovkové i intervenující státní zástupkyně, na jejíž jméno si již nevzpomenu . V letech 2015-2017 jsem proces provázel pravidelnými komentáři, které jsou stále dosažitelné na mém blogu www.jemelikzdenek.cz. 

Oba obžalovaní byli pravomocně odsouzeni. Jejich cesty se pak rozešly. Soudce Vlastimil Matula uspěl s ústavní stížností. Případ se ve vztahu k jeho osobě vrátil k nalézacímu soudu. Druhé kolo se pak týkalo jen jeho. Po novém odsouzení se odvolal, ale výsledku se nedočkal: náhle zemřel. Jako laik soudím, že soudce Vlastimil Matula by uspěl i s případnou další ústavní stížností, takže tento proces nepovažuji za jednoznačně ukončený. 

Pokud se týká Vladimíra Chrásteckého, řekl bych, že k trestnímu stíhání přišel jak slepý k houslím. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

pondělí 26. prosince 2022

NOVINÁŘSKÁ ČEST NA PRODEJ

Trestní stíhání manželů Novotných, o němž jsem od r.2017 psával jako o „zlínském justičním hororu“, ukončil dne 14. prosince 2022 Vrchní soud v Olomouci zamítnutím odvolání státního zástupce Petr Matouška proti zprošťujícímu rozsudku zlínské pobočky Krajského soudu v Brně z 16.února 2022, podle něhož se žalovaný skutek nestal. 

Tento proces je trestněprávní větví sporu mezi bývalými společníky, z nichž pan obžalovaný Jaroslav Novotný je v postavení věřitele a pan poškozený Pavel Buráň v postavení veledlužníka. Jde o ohromnou částku v řádu stamilionů. Podle mého soukromého názoru poslat věřitele do vězení by byla dlužníkova bezva finta, kdyby ovšem vyšla. 

Podle obžaloby pan obžalovaný měl vydíráním s pomocí čtyř „falešných policistů“ přimět pana poškozeného k podpisu listin, jimiž se zhoršilo jeho postavení dlužníka. 

Obě strany očekávaly rozhodnutí vrchního soudu s nervozitou. Pro Novotné by vyhovění odvolání znamenalo vrácení věci nalézacímu soudu s úkolem nechat jiný senát napravit vady rozsudku senátu Radomíra Koudely. Po letech monitorování procesu a se znalostí spisu si troufám tvrdit, že řízení by znova dospělo k zprošťujícímu rozsudku, pouze by obžalovaní museli žít dalších několik měsíců v nejistotě. Naděje Pavla Buráně na uvěznění věřitele by se nenaplnily, protože navzdory usilovným pokusům předsedy senátu Radomíra Koudely nezbylo, než postupně zprostit obžaloby obžalované ze sehrání role „falešných policistů“. Dodnes není jasné, na základě jakých poznatků je policie soudu podsunula. Mimo  Pavla Buráně je nikdy nikdo neviděl, ale bez nich nebylo možné žalovaný skutek provést. 

Pravomocné zproštění Novotných je pro Pavla Buráně značně nepříjemné. Proti zprošťujícímu rozsudku se sám nemohl odvolat. Proto se snažil ovlivnit myšlení soudců odvolacího soudu s pomocí nákladné desinformační kampaně, o které jsem psal již v článku Nákup mediálního obrazu a částečně v následujícím  Konec zlínského justičního hororu. 

Investice do desinformační kampaně byla velmi špatná, protože k požadovanému cíli nevedla. Z prostředí účinkujících následně unikly informace o neobvykle vysokých nákupních cenách za novinářskou čest. Ze stejného prostředí se ale šíří také „zaručená“ zpráva, že Novotní podplatili moravskou justici částkou 100 milionů Kč a narazil jsem dokonce na zmatence, který tvrdí, že ví, kdo a kolik dostal. Jsem zvědav, zda jako řádný občan půjde se svými poznatky na policii. Není to nic nového: předpokládatelný nezdar je třeba nějak odůvodnit a podplacení justice je pro věci neznalou veřejnost přijatelné vysvětlení. Já ostatně také přemýšlím, proč mi soudce Radomír Koudela řekl, že je nešťastný z toho, že musel vynést rozsudek ze   17.prosince 2019. Proč musel ? 

Ani v tomto případě žádné překvapení: od počátku trestního řízení koluje mezi zlínskými policisty pověst,  že Pavel Buráň vyčlenil na motivování místních orgánů činných v trestním řízení 30 milionů Kč. Pověst nikdo neprověřoval a nikdo nebyl usvědčen z přijetí úplatku a podle mého to je aspoň zčásti „kachna“. 

Vracím se k desinformační kampani, protože jsem dříve podhodnotil významnou změnu v chování veledlužníka Pavla Buráně. Najednou začal tvrdit, že vydírání bylo neoprávněné již proto, že vlastně nic nedluží, dlužníkem je jakási firma. A jeho klam ochotně převzali i někteří novináři. Je skutečností, že společníci se na návrh Pavla Buráně při rozchodu dohodli, že jeho závazek  bude formalizován jako  pohledávka Jaroslava Novotného za společností Auto Games Group a.s., jejímž byl Pavel Buráň předsedou představenstva a majoritním akcionářem. Obsahem pohledávky byla nevyplacená část kupní ceny za polovinu firmy, znalecky oceněné na 1 mlrd. Kč. V průběhu řízení Pavel Buráň osobně nebo prostřednictvím dalších osob dával najevo, že si je vědom osobního závazku. Ještě před podáním obžaloby se pokusil prostřednictvím jakéhosi Konstantina Erina přimět Jaroslava Novotného k podstatnému snížení pohledávky příslibem odměny v podobě zastavení trestního řízení.  Konstantin Erin o tom vypovídal jako svědek „pod přísahou“ před senátem Radomíra Koudely. Kriminalisté z Uherského Hradiště vyhodnotili tento počin jako pokus o podvod. Vyšetřování provedla ale zlínská policie, která sice potvrdila, že k popsanému jednání došlo, ale vyhodnotila je jako neškodný pokus o narovnání obchodněprávního sporu. Zejména se vůbec nepídila po způsobu, jakým mělo být zastaveno trestní řízení, když legální cestou by to zjevně nešlo. Proč vůbec proběhlo takové jednání, když dluh neexistuje? Pavel Buráň se před soudem  vyjádřil osobně jako „svědek pod přísahou“  o dluhu jako o osobním závazku a vysvětloval, proč dosud nezačal splácet. Stejně se vyjádřil při jiném stání jeho zmocněnec, advokát Petr Dítě st. U obou vyjádření jsem byl přítomen a zvukové záznamy jsou v mém archivu. Ve vyjádření pro soud o  svých majetkových poměrech Pavel Buráň uvedl, že od r. 2014 nabízel Jaroslavu Novotnému odkoupení pohledávky ve výši 366 234 321,57 Kč za 150 000 000,- Kč v měsíčních splátkách, ale Jaroslav Novotný skvělou nabídku odmítl. K tomu mám k disposici různá vyjádření, z nichž plyne, že se mu do splacení dluhu nechce: cena firmy klesla, nemá peníze (na stamilionové akvizice ovšem ano), dluh ještě není splatný aj. Pokud vím, dosud nezačal splácet. 

Přiznám se, že podezírám Pavla Buráně, že již od začátku plánoval ošizení společníka. Uplatnil své předkupní právo a „přeplatil“ jiného zájemce. Vložení pohledávky jako závazku do akciové společnosti byl jeho nápad a bylo pro něj výhodné: stačilo by  přivést společnost k úpadku a dluh by zmizel. 

Malá poznámka na okraj: najatí novináři dramaticky hovoří o únosu.  Nevšimli si, že obžaloba byla podána pro trestný čin vydírání. Únosce viděl jen Pavel Buráň. Naopak svědkyně, která čekala na manžela v autě před vilou Novotných a Pavla Buráně nezná, viděla příjezd a vstup do domu muže, kterého nikdo nedoprovázel, jehož popis odpovídá vzhledu Pavla Buráně. Státní zástupce Petr Matoušek ji chtěl stíhat pro křivé svědectví. 

Pecunia non olet. Pach peněz byl v případě této desinformační kampaně tak silný, že zmátl i  jinak bystré novináře. 

Na závěr humorné prvky příběhu:1) K vydírání nestačila hlaveň pistole, přiložená k hlavě poškozeného. Pojistkou pro případ selhání zbraně bylo přiložení ke krku jehly injekční stříkačky s neznámou kapalinou. 2)Neexistující „falešní policisté“ tak vyděsili obra Pavla Buráně (hmotnost 120kg-170 kg), že se nechal neozbrojenými Novotnými donutit k nadměrné konzumaci tvrdého alkoholu s následným padáním do trnitého křoví.   

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

úterý 20. prosince 2022

PŘEDVÁNOČNÍ PŘEKVAPENÍ V KAUZE ČAPÍ HNÍZDO

V pondělí 19.prosince 2022 proběhlo u Městského soudu v Praze zahajovací jednání bloku hlavního líčení v kauze Čapí hnízdo, původně naplánovaného na čtyři dny. V jeho úvodu předseda senátu Jan Šott podal přehled dosavadního průběhu řízení. Připomněl, že obžalovaní projevili záměr v tomto bloku dokončit své výpovědi. S jejich vystoupením počítal. Dále se měl soud zabývat znaleckými posudky, výslechy znalců a vyhodnocením listinných důkazů. Zmínil se o žádosti o odročení řízení z důvodu podání ústavní stížnosti obž. Andreje Babiše s tím, že to není důvod k odročení. Přikročil pak k výslechům znalců. 

Všechny tři výslechy znalců se vztahovaly k osobě Andreje Babiše ml. Jeden zkoumal opakovaně jeho podezřelý podpis, k němuž se svědek nehlásí a vyvstalo podezření, že jde ve skutečnosti o napodobeninu, pořízenou obž. Andrejem Babišem. Na něj navázala znalkyně- psychiatrička a po ní znalkyně- psycholožka. 

Podle mého laického názoru tyto znalecké posudky a k nim se vztahující výslechy znalců nemají žádný význam z hlediska posouzení skutkové podstaty obvinění obžalovaných. Andrej Babiš ml. neví nic o rozhodovacích procesech při realizaci projektu vybudování víceúčelového zařízení Farma Čapí hnízdo a ač byl akcionářem (ať už vědomým či nevědomým), nepodílel se na činnosti statutárních orgánů, nevykonával řídící funkce. Navzdory bezcennosti jeho svědectví a s tím souvisejících výkonů znalců, obhájci se podřídili taktice žalobce a soudu a vyslýchali znalce velmi důkladně. Např. obhájce Michael Bartončík položil znalcům 29 otázek, a činil se i doc. Eduard Bruna s 25 otázkami. Otázky kladl občas i obž. Andrej Babiš . 

Zjevný účel zařazení tohoto svědka je ponižování obž. Andreje Babiše, jenž velmi těžce nese skutečnost, že v procesu proti němu stojí vlastní syn.  Kromě posedlosti přesvědčením, že toto řízení má politickou povahu, neboť důvodem pro jeho vyvolání je snaha vypudit jej z politického života, stěžuje si právem na zneužití syna. Prožitek z používání syna jako nástroje proti němu v něm vyvolává napětí, které jej občas vede k neomaleným komentářům výroků znalců. Vysloužil si i dva vstupy předsedy senátu do jednání s výtkou nevhodného vyjadřování. Vrcholným projevem jeho rozhořčení bylo desetiminutové vyjádření k výpovědím znalkyň, ke kterému se přihlásil po odchodu znalkyně-psychiatričky. V něm se vyjádřil, že je a byl dobrý táta, což předseda senátu jako omluvu emotivního vystupování neuznal. 

Justice by měla dbát, aby její jednání mělo vždy vysokou etickou úroveň bez ohledu na jakékoli vnější tlaky a bez ohledu na vlastnosti a postavení osoby, kterou se zabývá. O etičnosti manipulace s osobou Andreje Babiše ml. nemůže být řeč. Po této stránce tento proces patří k ostudám české justice. 

Na vystoupení obž. Andreje Babiše navázala dvacetiminutová intenzivní debata mezi předsedou senátu a obhájci o  možném dalším postupu v hlavním líčení. Ve hře byla možnost čtení znaleckých posudků bez výslechu znalců, připravenost obžalovaných na vystoupení a jejich začlenění do dalšího programu, možnost doplnění dokazování a projednání listinných důkazů, obsahová a časová náročnost závěrečných řečí. Debata vyústila v rozhodnutí předsedy senátu o odročení hlavního líčení na dny 4.-6. ledna 2023. Za tři hodiny „bylo vymalováno“.Obžalovaným spadly do klína tři dny navíc na zkažení vánoční pohody přemýšlením o možném výsledku řízení. 

Předseda senátu Jan Šott se vyjádřil, že další prodlužování řízení by bylo nevhodné, takže další jednací dny neplánuje. Připomínám ale přísloví, podle něhož „cesta do pekel je dlážděna dobrými předsevzetími“. Programová náplň lednového bloku jednání je velmi náročná. Společenský význam tohoto procesu je značný. Nemělo by proto dojít k vyhlášení rozsudku po krátké poradě senátu. Jsem skeptický. Nebudu překvapen, dojde-li k vyhlášení rozsudku až v předvolebním týdnu. Může to ovlivnit výsledek voleb, a to jak ve prospěch, tak v neprospěch obž. Andreje Babiše.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

pátek 16. prosince 2022

PŘEDZVĚST KONCE JUSTIČNÍ ŠIKANY ZEMKŮ ?

Od r.2014 sleduji trestní a správní soudní řízení proti podnikatelskému klanu Zemků, související s jejich podnikáním ve fotovoltaickém byznysu. Podporoval jsem obhajobu předsedkyně Energetického regulačního úřadu  (dále jen ERÚ) Aleny Vitáskové a její podřízené Michaely Schneidrové, které zlomyslný státní zástupce Radek Mezlík „přihodil“ k obžalovaným ve věci Zemkových chomutovských fotovoltaických elektráren, ač v době vydání údajně podvodně získaných licenci pro jejich provoz ještě netušily, že někdy budou pracovat v ERÚ. O fotovoltaickém byznysu jsem na počátku téměř nic nevěděl a tu část jednání, která se týkala údajného licenčního podvodu, jsem sledoval téměř jen jako zvukovou kulisu. Ale postupně mě začala související věcná a právní  problematika zajímat a zájem mě přivedl k velmi podrobnému seznamování s jejím obsahem.

Nepamatuji si, že by justice od r.2014 až do současnosti vydala nějaké rozhodnutí ve prospěch Zemků. Až 15.prosince 2022 jsem se mohl seznámit s  ústavním nálezem III. ÚS 1420/22, jímž Ústavní soud senátem předsedy Vojtěcha Šimíčka vyhověl ústavní stížnosti Zdenka Zemka st. ve sporu s obecnými soudy kvůli „přihození“ k rozsudku o dohodě o vině a trestu dodatečného požadavku na úhradu škody státu ve výši 18 mil. Kč. Soud s ním tento požadavek neprojednal, ale navíc žádné řízení o vzniku škody a její výši neproběhlo.

Vrchní soud v Olomouci bude muset o věci znova jednat a rozhodnout. 

Zpráva, kterou o této záležitosti pohotově vydala Česká justice, obsahuje přídatné informace včetně nepravdivých klišé, např. tvrzení, že Zdenek Zemek st. spáchal zvlášť závažný zločin podvodu, neboť „jeho solární elektrárna VT-Sun na Chomutovsku získala licenci 31. prosince 2010, kdy nebyla plně dokončená. Na poslední chvíli si tak vydobyla nárok na vyšší výkupní cenu elektřiny“. 

Z mého laického pohledu má spor, k němuž se vyjádřil ÚS,  velmi zajímavé pozadí. Zemkovi vybudovali v chomutovském areálu dvě pozemní a jednu střešní elektrárnu, které vlastnily tři holdingové společnosti s ručením omezených. Hlavním hybatelem projektu byl Zdenek Zemek st., který byl jednatelem společnosti, vlastnící střešní elektrárnu, u dvou pozemních byli jednateli jeho synové. Trestní řízení proti jednatelům  pozemních elektráren vyvolal v r.2011 bývalý místopředseda ERÚ. Obžalobu podal státní zástupce Radek Mezlík a jejího projednání se ujal senát předsedy Aleše Novotného Krajského soudu Brno, který s oblibou rozdával drakonické tresty. Zdenek Zemek st. se musel vyrovnat s uvězněním synů. 

Trestní oznámení kvůli střešní elektrárně vyvolal daleko později ERÚ v rámci „nápravných opatření“, která úřad prováděl po nástupu Aleny Vitáskové do funkce předsedkyně ERÚ. Trestní řízení soudní vedl opět Krajský soud Brno, tentokrát senát Petra Jirsy, ovšem opět na základě obžaloby státního zástupce Radka Mezlíka. 

Přípravné řízení ve věci VT-SUN bylo mimořádně dlouhé a  další průtahy vyvolalo vážné onemocnění Zdenka Zemka st. Soud vyčlenil jeho věc do samostatného řízení. Když se pak uzdravil, začal  připravovat svou obhajobu. Shromáždil skupinu  právníků a různých odborníků, která prozkoumala právní situaci do hloubky a připravila obhajobu pana obžalovaného na uplatnění požadavku na zprošťující rozsudek. 

Byl jsem proto překvapen, když Zdenek Zemek st. odjel k soudu vybaven vědomostmi na dosažení zprošťujícího rozsudku, ale vrátil se s uzavřenou dohodou o vině a trestu. Tu ovšem mohl uzavřít jen za cenu přiznání k něčemu, co nespáchal a ani spáchat nemohl. 

Domnívám se, že jde o jeden z četných příkladů uplatnění zásady, že svoboda je jen správně pochopená nutnost. Žalobce Radek Mezlík obžaloval pana obžalovaného „v páru“ s Janem Hudečkem, představitelem dodavatelské společnosti. Toho pak nejdříve soudil senát Aleše Novotného  v řízení ve věci vydání licencí pozemním elektrárnám a následně senát Petra Jirsy v řízení kvůli vydání licence pro střešní elektrárnu mu vyměřil souhrnný trest 7,5 roku odnětí svobody. Představa, že by senát Petra Jirsy překročil svůj stín a po skvělé obhajobě by zavřel oči a zprostil by Zdenka Zemka st. obžaloby, byla zřejmě nerealistická. Dohoda o vině a trestu byla v dané chvíli rozumným kompromisem. 

Překvapení z uzavření dohody o vině a trestu mě vyburcovalo k pečlivému přezkoumání obou obžalob, podaných státním zástupcem Radkem Mezlíkem. Jako laik jsem dospěl k přesvědčení, že obě mají povahu křivého obvinění, neboť popis cesty Zemků k získání licencí hrubě deformují. 

Skutkový děj se odvíjel v situaci zločinného rozhodnutí státu o změně podmínek financování fotovoltaických elektráren v listopadu r.2010.  Bylo nutné velmi rychlé jednání, neboť budování elektráren bylo zčásti financováno z miliardového úvěru, jehož platební kalendář byl reálný pouze za předpokladu platnosti vyšších výkupních cen za elektřinu. Pokud by holding o výhodu vyšší ceny přišel, hrozila by nezpůsobilost splácet se všemi myslitelnými katastrofickými důsledky. V licenčním řízení bylo třeba prokázat, že žadatelé jsou majiteli zařízení.  Všichni tři jednatelé proto v předstihu převzali od dodavatele protokolárně do vlastnictví svých firem zařízení elektráren, ač ke dni podpisu protokolů na nich byly drobné nedodělky. Dne 20. prosince 2010 se dostavila komise pověřených pracovníků ERÚ k přezkumu způsobilosti elektráren pro získání licencí. Zjistila malý rozdíl mezi stavem zařízení a údaji předávacího protokolu. Pro danou chvíli nepovolila vydat licence. 

Vývoj šel ale dále. Investoři se dohodli s ERÚ na odstranění zjištěných nedodělků. 22.prosince 2010 posoudili  stav elektráren odborní pracovníci distributora a připojili elektrárny k síti. Elektrárny začaly dodávat proud do sítě.  Dne 31. prosince 2010 se pak dostavila znova komise pověřených pracovníků ERÚ, které sekundovali různí odborníci, přizvaní investory, mezi nimi expert úvěrující banky. Tato  skupina posoudila stav elektráren a uznala je za způsobilé k vydání licencí. Výsledky obhlídky elektráren smazaly rozdíly mezi údaji v protokolech o převzetí zařízení a skutečností. Podle obžaloby ale tato závěrečná část licenčního řízení neproběhla, žalobce ji vůbec nezaznamenal a soudci Novotnému to nevadilo. 

Pokud tedy vydáním licencí dne 31.prosince 2010 vznikla škoda, odpovědnost za ni měli nést úředníci ERÚ, kteří uznali způsobilost elektráren k obdržení licencí. 

Žalobce uvedl nepravdivě v obžalobě, že ke dni prohlídky nebyly elektrárny ani zčásti dokončeny, což nebyla pravda. Odvolací Vrchní soud v Olomouci tuto formulaci odmítl jako vadnou, ale „křivost“ obžaloby nezjistil, neb nevedl přiměřené dokazování. 

Ve vztahu ke střešní elektrárně je křivost obžaloby zvlášť výrazná, protože komise ERÚ při žádné z návštěv areálu na střechu nevystoupila, takže není k disposici přímý důkaz o stupni dokončenosti elektrárny. 

Obžaloba je šikanózní i z toho důvodu, že v areálu se nacházejí elektrárny jiných majitelů, jimž ERÚ vydal licence již v listopadu 2010, kdy měly do dokončenosti hodně daleko. Proč orgány činné v trestním řízení napadly Zemky, zatímco majitele jiných nedokončených elektráren nepronásledovaly? 

Shodou okolností proběhlo ještě jiné vyšetřování, vedené severočeskou kriminální službou PČR. Jeho výstupem bylo zjištění, že ke dni 31.prosince 2010 všechny Zemkovy elektrárny byly dokončené a naplňovaly podmínky pro vydání licencí. Správnost policejních závěrů potvrdil stejný státní zástupce Radek Mezlík, který na jednatele investujících  společností podal „křivé“ trestní oznámení. 

Pro úplnost uvádím, že v té době žádný zákon nestanovil, že podmínkou pro vydání licence je úplné dokončení výstavby elektráren. 

Zejména v případě Zdenka Zemka st. se zdá být opodstatněné přísloví, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Kdyby v době krize, kdy se poptávka po lešenářských trubkách snížila na nulu, propustil několik set dělníků, nemusel mít starosti. Protože pro  ně vymyslel náhradní program výroby stojanů k fotovoltaickým panelům a stavění solárních elektráren, musel se dožít uvěznění synů a i on osobně  má nepříjemnosti. 

Na základě zjištění, že Zemkové a Jan Hudeček byli obžalováni a odsouzeni na základě „křivé“ obžaloby jsem podal dne 24. července 2022 podnět ke stížnosti ministra v jejich prospěch. Brojil jsem v něm zejména proti „křivosti“ obžaloby, upozornil jsem na výsledky šetření severočeské policie, namítal jsem zastření odpovědnosti úředníků ERÚ a v neposlední řadě jsem namítl přehlédnutí skutečnosti, že odsouzení jednali v tísni, vyvolané zločinným zásahem státu. 

Dne 23. srpna 2022 mě pan ministr Pavel Blažek přijal ke krátkému rozhovoru. O podnětu ke stížnosti pro porušení zákona z 24.července nevěděl a neznal jména bratrů Lebánkových,  na jejichž dopisy ministrovi opakovaně z jeho pověření odpovídaly úřednice. Předpověděl jsem tehdy, že pan ministr mému podnětu nevyhoví. 

Skutečně 7. prosince 2022 zamítavé rozhodnutí přišlo. Z jeho textu vyplývá, že jeho autoři mé podání asi vůbec nečetli. Začíná to již tím, že ve výčtu osob, v jejichž prospěch jsem podnět podal, chybí jméno Zdenka Zemka st. Důvody k podání stížnosti ministra popřela již bývalá ministryně Marie Benešová 6.srpna 2021, atd. Zamítavé stanovisko se ale netýká Zdenka Zemka st., o němž se prý ještě bude jednat. To je další důkaz, že úředníci můj podnět nečetli: všechny výtky, v podnětu uvedené, se stejnou měrou týkají všech zmíněných odsouzených. K vyčlenění Zdenka Zemka st. ve vztahu k nim není žádný důvod. Argumentace tohoto dokumentu se mého podání netýká. Je to příznačné pro způsob myšlení ministerských úředníků: jednou, kdysi dávno, se ministerstvo rozhodlo, že Zemci se dostali do vězení právem a na tom se nebude nic měnit. V tomto duchu úředníci vypracují odpověď žadateli a ministr ji bez rozmyslu podepíše. Nemyslím, že toto je způsob chování ministra a úředníků, příznačný speciálně pro působení ministra Pavla Blažka: povrchnost ministerských úředníků a jejich necitelnost k osudům nespravedlivě stíhaných  jsou trvalým znakem chování tohoto úřadu. Ve vztahu ministrů k podezření na možné poškozování občanů nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení převažuje lhostejnost k osudům obětí justice, do které občas prosvitne zvýšený zájem. Mezi jednotlivými ministry jsou sice nevelké, ale přece jen rozdíly. 

Výše popsaný osud mého podnětu ke stížnosti pro porušení zákona mě vede k opakování již dříve vysloveného názoru, že by se měl změnit název ministerstva. Ministerstvo justice by bylo přiléhavějším názvem, neboť justici v širším pojetí skutečně spravuje, ale se spravedlností nemá co do činění.  Spíše než starosti o spravedlnost lze se u něj setkat se zastíráním nespravedlnosti a s ochranou pachatelů bezpráví. Dokladem oprávněnosti návrhu je skutečnost, že z tohoto úřadu nevyšla nikdy legislativní iniciativa k propojení odpovědnosti státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, s úpravou kárné odpovědnosti soudců a státních zástupců. Stát dnes vyplácí ročně více než 200 milionů Kč na odškodnění, ale pachatelé zlořádů se ze svých skromných platů nepodílejí. 

Úplně na závěr vyslovuji naději, že snad výše zmíněný ústavní nález nebude posledním úkonem spravedlnosti ve prospěch Zemků. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

čtvrtek 15. prosince 2022

JUSTICE PROTI ZVOLENÍ ANDREJE BABIŠE PREZIDENTEM

Od 19. prosince bude pokračovat u Městského soudu v Praze hlavní líčení v kauze Čapí hnízdo, původně určené k vypuzení Andreje Babiše z politiky. Současně se blíží volba prezidenta republiky, což se odráží v médiích, která  se zabývají jednotlivými kandidáty. Vytahování odpudivých zpráv o nich patří k místnímu „folkloru“. Při troše dobré vůle se na každého nějaká trocha špíny najde a její vyšplíchnutí má umenšit naděje postiženého na zvolení a naopak zvětšit šance novinářova favorita. Specialitou Andreje Babiše jako jediného mezi všemi jsou otevřené nebo skryté projevy nevole proti němu ze strany justice. 

Zcela otevřeně proti jeho zvolení brojí politický aktivista Pavel Rychetský, útočící z výše svého postavení předsedy Ústavního soudu. Jako soudce by se měl zdržet jakéhokoli politického oslovení veřejnosti, avšak v rozhovoru pro Aktuálně.cz z 30.listopadu 2022 se vyjádřil jednoznačně. Jméno Babiš nevyslovil, ale není pochyb, že jím uvedený soubor nepřijatelných znaků kandidáta na nikoho jiného ukazovat nemůže. Nelze zazlívat Pavlu Rychetskému, že nechce, aby byl prezidentem republiky bývalý komunista a tajný spolupracovník StB, jehož zvolení by vystavilo Ústavní soud „agrofertizaci“, ale je to jeho soukromá věc a právě vzhledem k jeho významnému postavení je nepatřičné, že se snaží svou podjatost přenést na veřejnost. Je politováníhodné, že žádný ze soudců Ústavního soudu jeho vystoupení neodsoudil.  Využití práva ústavních soudců k vyvolání kárného řízení s jejich předsedou by mě udivilo více než zaručená zpráva o zítřejším konci světa. 

Z projevu nevole lze spekulativně, bez důkazů, podezírat soudce Jana Šotta, jenž naplánoval průběh hlavního líčení kauzy Čapí hnízdo tak, že prolínalo komunální a senátní volby a nyní i přípravu na volbu prezidenta republiky. Podezření nelze prokázat, ale souběh voleb a jednání soudu je nezpochybnitelný. Obžalobu soud obdržel v březnu r. 2022 a chce se po nás, abychom věřili, že hlavní líčení nemohlo proběhnout dříve nebo až po volbě prezidenta republiky. Hlavní líčení slouží jako zdroj podkladů pro novinářské zprávy, v tom  i pro dehonestační výpadů proti Andreji Babišovi. 

Justice by se v žádném případě neměla zapojovat do politických půtek. Nejsem si ale jist, že výše popsané úkazy budou mít významný vliv na šance Andreje Babiše na zvolení. Opadající zájem novinářů a ochabnutí zájmu veřejnosti o sledování procesu v soudní síni vyvolávají dojem, že voliče neovlivní ani úlety Pavla Rychetského, ani kauza Čapí hnízdo. 

Naproti tomu si jsem téměř jistý, že pokračování hlavního líčení v kauze Čapí hnízdo ve dnech 19.-22. prosince 2022 a 4.-6. ledna 2023 ozvláštní obžalovaným Vánoce a vstup do roku 2023. Budou  na toto období vzpomínat hodně dlouho, určitě ne v dobrém. 

Aby bylo čtenářům jasno: nenapsal jsem tento článek na podporu zvolení Andreje Babiše prezidentem republiky, ale jako projev nevole nad zneužitím justice k jiným cílům než k těm, kterým má sloužit.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

středa 14. prosince 2022

KONEC ZLÍNSKÉHO JUSTIČNÍHO HORORU.

Od roku 2017 jsem sledoval a provázel komentáři hororový proces u zlínské pobočky Krajského  soudu Brno proti manželům Novotným, kteří měli nechat unést do své  vily veledlužníka Pavla Buráně, jehož pak najatí zakuklenci pohrůžkou usmrcení přinutili k podpisu listin, jejichž podpisem se zhoršilo jeho postavení dlužníka. Při prvním seznámení s případem mě zaujalo,  že ho údajně ohrožovali současně přiložením hlavně pistole k hlavě a přiložením ke krku jehly injekční stříkačky s neznámou tekutinou, což ve mně vzbudilo pochybnost o reálnosti popsané události.

Motivem Novotných mělo být přinucení Pavla Buráně ke splacení obrovského dluhu, k čemuž se dosud neměl. 

Zakuklenci měli být čtyři, ale přepadení na silnici se zúčastnili jen tři. Čtvrtý se prý pohyboval pouze ve vile a policie jej nedokázala identifikovat, pokud se o to vůbec pokusila.  

Proces se z počátku vyvíjel pro Novotné hrozivě. Ještě 17. prosince r.2019 je senát Radomíra Koudely odsoudil k sedmi a čtyřem letům odnětí svobody, i když současně zprostil obžaloby domnělé zakuklence. Uvěřil tedy, že obžalovaní spáchali žalované skutky, i když bez pomocníků to nebylo možné. Po vyhlášení rozsudku mi předseda senátu v předsálí sdělil, že je nešťastný z toho, že musel vyhlásit tento rozsudek. Od té doby přemýšlím, co myslel slovem musel. 

Vrchní soud v Olomouci k odvolání obžalovaných zrušil rozsudek takovým způsobem, že z jeho argumentace nezůstal kámen na kameni. Věc vrátil k novému projednání do Zlína, přičemž stanovil nalézacímu soudu závazné pokyny k doplnění dokazování a rozhodl, že případ má soud projednat ve změněném složení senátu. Ze senátu shodou okolností vypadl přísedící, který se zapletl do trestné činnosti ke škodě obžalovaných Novotných. Předseda senátu Radomír Koudela si tak mohl případ ponechat. Se závaznými pokyny odvolacího soudu si hlavu nelámal a během jediného dopoledne se dopracoval ke zprošťujícímu rozsudku s tím, že se skutek nestal. Rozhodnutí opřel o podřízenost právnímu názoru odvolacího soudu, ale současně v jeho odůvodnění dal jednoznačně najevo, že je nadále přesvědčen o vině obžalovaných. 

Žalobce Petr Matoušek nabádal předsedu senátu, aby se nenechal ovlivnit názorem odvolacího soudu. Když nedosáhl svého, podal odvolání. 

Vrchní soud v Olomouci rozhodoval již dvakrát v neveřejném zasedání o odvolání  obžalovaných. Vždy jim vyhověl vrácením věci k novému projednání a zadáním pokynů, jež soudce Radomír Koudela většinou ignoroval. Odvolání státního zástupce se Vrchní soud rozhodl projednat veřejně. 

Veřejné zasedání mělo standardní průběh. Jednání uvedl předseda senátu Vladislav Šlapák podáním zprávy o stavu projednávané kauzy. Šel do podrobností ve větší míře než je dle mé zkušenosti obvyklé. Následovala vystoupení státního zástupce, obhájců, obžalovaného  a zmocněnce poškozeného. Při jeho vystoupení došlo i na zmínku o podáních, jež poslal soudu pan poškozený. Poškozený nemá ze zákona právo na odvolání proti zprošťujícímu rozsudku, ale Pavel Buráň pocítil nutkání nějakým způsobem své názory soudu sdělit. Jeho zmocněnec zřejmě nebyl z jeho samostatnosti příliš šťasten. 

Páni soudci naslouchali všem projevům soustředěně. Po jejich skončení předseda senátu v 10:10 vyhlásil přestávku na poradu senátu do 12:00. Po přestávce nejdříve vyrozuměl přítomné o usnesení, jímž senát zamítl návrhy poškozeného Pavla Buráně na doplnění dokazování jako nadbytečné. Následně přednesl usnesení, jímž senát zamítl odvolání státního zástupce Petra Matouška. V odůvodnění probral jednotlivě body odvolání a postupně je zvrátil s matematickou přesností. Upozornil, že se soud v tomto  případě zabývá rozsudkem v této věci již potřetí, což přispívá k hloubce jeho poznání. Základním důvodem rozhodnutí pro něj byla nevěrohodnost výpovědí pana poškozeného a smrsknutí důkazní situace do polohy jeho ničím nepodloženého vyprávění: kromě něho nikdo neviděl zakuklence, bez nichž by Novotní nedokázali provést ani únos, ani vydírání s použitím násilí. Předseda senátu podotkl, že věrohodnost výpovědí Pavla Buráně snižuje i jeho trestní stíhání pro podvod se škodou 140 mil. Kč. 

Rozsudek senátu předsedy Radomíra Koudely  zlínské pobočky Krajského soudu Brno z 16. února 2022 tak nabyl právní moc a žádný další řádný nápravný prostředek neexistuje.Skončilo osmileté trýznění obžalovaných. 

Veřejnému projednání odvolání státního zástupce Petra Matouška předcházela desinformační kampaň ve prospěch obhajoby veledlužníka Pavla Buráně. Zapojilo se do ní (jistě zcela nezištně) Radio Xaver a Česká justice, popř. několik novinářů zvučných jmen: Marie Formáčková, Jan Hrbáček, Luboš Xaver Veselý, Petr Dimun, K podpoře Pavla Buráně se přihlásil spolek Šalamoun.  Vyjádřil jsem se ke kampani článkem Nákup mediálního obrazu z 11.prosince 2022, dostupným na mém blogu a webu spolku Chamurappi z.s.. Ctím svobodu slova účinkujících v kampani, přesto považuji za nutné využít své (vydavatelem občas  omezované) svobody slova ke sdělení názoru, že prokazují čtenářům špatnou službu šířením nepravdivých informací, některých až povahy pomluvy. Veřejnost je proti nim bezbranná, protože například ne každý měl stejnou možnost jako já, aby si vyslechl potvrzení o reálnosti dluhu přímo z úst veledlužníka Pavla Buráně. Stejně tak veřejnosti neprospěje zpochybňování přípustnosti rozdílnosti názorů soudů 1. a 2. stupně jako by šlo o něco nenormálního: je to dáno zákonem a ostatně jde o účelné opatření, směřující ke snížení hrozby následků chybných soudních rozhodnutí. 

Připomenu i jistou komičnost událostí: proti zproštění obžaloby se postavil žalobce, který podporou zproštění „zakuklenců“ přispěl k zhroucení konstrukce žalobních důkazů a nepřímo podpořil vývoj ve prospěch odsouzených. Může si teď říkat : vše, o co člověk usiluje, se může obrátit proti němu😊 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

neděle 11. prosince 2022

NÁKUP MEDIÁLNÍHO OBRAZU

V nejbližších dnech vyjde druhý díl knihy Zločiny beze zbraně spisovatelky Marie Formáčkové a spolupracovníků. Podílel jsem se na vzniku 1. dílu, ale účast na 2. dílu jsem z etických důvodů odmítl. Vydání knihy předcházejí různé propagační akce. Zaujal mě mimořádný video pořad RadiaXaver z 10.prosince 2022. Knihu představovali novináři Luboš Xaver Veselý a Jan Hrbáček, mezi nimiž trůnil předseda spolku Šalamoun Václav Peričevič (nástupce disidenta Johna Boka). V závěrečné části pořadu Jana Hrbáčka vystřídal podnikatel Pavel Buráň, jehož případem se zabývá spolek Šalamoun. Přišel do pořadu, aby veřejnosti předvedl svůj obraz poškozeného postupem justice. Je totiž veledlužník a zatím se mu vede špatně v trestním řízení, které vyvolal proti svému věřiteli Jaroslavu Novotnému, k němuž „přihodil“ jeho jinak nezúčastněnou manželku. Obvinil je, že jej vydíráním s pomocí „zakuklenců“ přinutili podepsat listiny, jimiž se jeho postavení dlužníka zhoršilo. Soudní řízení se táhne od r. 2017 a zatím dospělo k nepravomocnému zprošťujícímu rozsudku s tím, že se žalovaný skutek nestal. Proti rozsudku se odvolal žalobce Petr Matoušek.

Je zvláštní shodou náhod, že RadioXaver odvysílalo pořad 10. prosince, ve středu 14. prosince bude rozhodovat Vrchní soud v Olomouci o odvolání žalobce a 15.prosince vyjde kniha. Připustíme-li, že video Radia Xaver shlédli soudci příslušného senátu Vrchního soudu v Olomouci, může to ovlivnit jejich názory. A to je asi účel této hry. 

Pro mne je překvapením účast spolku Šalamoun a zejména Václava Peričeviče, který v kauze Petra Kramného předvádí precisní práci s důkazy a obdivuhodnou zarputilost. Spolek Chamurappi podporuje od počátku obhajobu obžalovaných manželů Novotných. Osobně jsem se zúčastnil všech soudních jednání mimo zahajovacího, mám jejich zvukové záznamy, napsal jsem sérii  článků, jež jsou stále dostupné na mém blogu a na webu spolku Chamurappi z.s. Při žádném jednání jsem nepotkal bývalého kolegu Václava Peričeviče ani jiného člena spolku Šalamoun. Není mi tedy jasné, odkud vzal Václav Peričevič důkazní podklady pro vystupování ve prospěch Pavla Buráně . Připadá mi, že si  prostě něco nechal napovídat, což mě na pozadí jeho jednání  v jiných kauzách překvapuje. 

Údaje v pořadu i knize jsou pokusem o neúplný obraz děje, nepříznivý pro zproštěné obžalované. Především je třeba vědět, že soupeřící účastníci jsou bývalí společníci. Pavel Buráň koupil od Jaroslava Novotného polovinu firmy. Část zaplatil při podpisu smlouvy, zbytek měl postupně splatit, ale nesplatil. Jistina dluhu je přibližně 340 mil. Kč. Dluh má formu pohledávky Jaroslava Novotného za firmou, jejímž je Pavel Buráň stoprocentním vlastníkem. Slyšel jsem z jeho  úst v soudní síni vyjádření, že si je závazku vědom a nesplácí jen proto, že dluh dosud není splatný. Dříve se také vymlouval, že nemá peníze, ač dělal obrovské akvizice. Poslat věřitele tak velkého dluhu do vězení je „bezva finta“. Spoléhal se, že vyjde. 

Na počátku trestního  řízení navštívil Jaroslava Novotného údajně se souhlasem Pavla Buráně zprostředkovatel, který nabízel zastavení trestního stíhání za cenu podstatného snížení pohledávky. Jaroslav Novotný nabídku odmítl. Hodnotil jsem nabídku jako pokus o podvod, ale policie usoudila, že šlo jen o pokus o narovnání obchodně právního sporu. 

Podle tvrzení Pavla Buráně skutkový děj měl spočívat v jeho únosu ze silnice do vily Novotných falešnými policisty, a v přinucení k podpisu listin ohrožením na životě a zdraví únosci. Má to vadu krásy: jediným důkazem je vyprávění Pavla Buráně. Soudce Radomír Koudela se skutečně poctivě snažil prolomit alibi údajných falešných policistů, ale nakonec na návrh žalobce zprostil obžaloby jednoho, pak 17.prosince 2019 zbývající dva ( o identifikaci čtvrtého, který se měl zdržovat pouze ve vile, se policie asi ani nepokusila). Přesto znova odsoudil manžele Novotné k sedmi a čtyřem letům vězení. Když po vyhlášení rozsudku vyšel do předsálí, oslovil mě a nakonec prohlásil, že je nešťastný, že musel vyhlásit tento rozsudek.  Nad významem slova „musel“ od té doby stále přemýšlím. 

Je asi přirozené, že Vrchní soud v Olomouci vyhověl odvolání obžalovaných, protože důkazy k jejich odsouzení se jaksi „vypařily“. Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku nezůstal kámen na kameni. Odvolací soud vrátil věc znova do Zlína se závaznými pokyny, na což měl ze zákona právo. Soudce Radomír Koudela tentokrát obžalované zprostil s tím, že se skutek nestal. Odůvodnění ale lze vyložit tak, že se pouze podřídil vůli odvolacího soudu a sám je nadále přesvědčen o vině obžalovaných. Právní a výroková věta rozsudku přesto nadále platí. 

Poškozený se proti zprošťujícímu rozsudku nemůže odvolat. Avšak odvolal se žalobce Petr Matoušek, bez jehož přístupu ke zproštění domnělých „falešných policistů“ by asi odvolací soud neměl rozhodování o Koudelově rozsudku z prosince r. 2019 tak snadné. 

Chápu, že situace je pro Pavla Buráně velmi nepříjemná: věřitele zřejmě do vězení nedostane a jistě bude čelit tlaku, aby zaplatil. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci: Pavel Buráň tedy investoval do mediální podpory v naději, že zvrátí dosavadní průběh procesu („za peníze v Praze dům“😊). 

Vrchní soud v Olomouci rozhodne o odvolání žalobce Petra Matouška ve veřejném zasedání dne 14. prosince 2022. Je možné, že odvolání zamítne, a tím bude „vymalováno“. Také se ale může stát, že  odvolacímu soudu bude rozpor mezi výrokovou větou rozsudku a jejím odůvodněním vadit natolik, že vrátí věc do Zlína, aby soud v jiném složení senátu rozhodl znova. Znamenalo by to další prodloužení života v nejistotě manželů Novotných, týraných procesem od r. 2014, ale naplnění touhy Pavla Buráně po jejich odsouzení je krajně nepravděpodobné: jeho hororová pohádka asi není dostačujícím důkazem a jiných důkazů není. 

Obraz Pavla Buráně v podání Luboše Xavera Veselého není úplný. Jeho zákazníkovi sdělila NCOZ obvinění pro trestný čin podvodu se škodou 140 milionů Kč. Probíhá vyšetřování. Informaci lze ověřit z veřejných zdrojů.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

  

pondělí 5. prosince 2022

SOUDCOVSKÁ ZVŮLE POD ZÁŠTITOU MINISTRA

Úděl odsouzených k vysokým trestům, o jejichž osudech rozhoduje cynický soudce, jenž protahuje vydání písemného vyhotovení rozsudku, je neradostný. Jsou týráni stresem z hrůzy, že je čeká dlouholetý pobyt ve vězení a z nemožnosti bránit se proti krutému a dle jejich mínění nespravedlivého rozsudku. 

Jednoho z pachatelů týrání, brněnského soudce Aleše Novotného, odmítl ministr spravedlnosti Pavel Blažek jmenovat místopředsedou soudu. Vysloužil si  tím drsné mediální útoky ze strany stavovských organizací soudců a státních zástupců a s nimi soucítících novinářů. Vřava utichla, až se na veřejnost dostala zpráva, že pokleslého soudce potrestal v r. 2020 předseda soudu Milan Bořek za průtahy při vydání písemného vyhotovení rozsudku. 

Tehdy to bylo pro mne překvapení, protože jsem věděl, že Aleš Novotný si s dodržováním procesních lhůt hlavu nedělá a současně jsem znal Milana Bořka jako laskavého člověka, jehož asi bolelo udělení trestu více než potrestaného. O to větší význam jsem přikládal jeho zákroku. 

Shodou náhod jsem se tehdy dověděl, že skupina obžalovaných čeká od 21.října 2021 na písemné vyhotovení rozsudku, jehož vyhlášení jsem byl přítomen. Soud si s nimi před závěrem hlavního líčení nepěkně pohrál. Státní zástupce Aleš Sosík jim nabízel velkorysý přístup v případě, že požádají o dohodu o vině a trestu. Např. matce dvou malých dětí sliboval podmíněný trest ale s tím, že v případě odmítnutí nabídky jí navrhne trest odnětí svobody v trvání 9 let. Aleš Novotný ji pak obdařil osmiletým trestem a peněžitým trestem 2,5 milionu Kč. Podobně se vedlo ostatním obžalovaným. 

Viděl jsem v tom důkaz, že kázeňský trest z r.2020 neměl žádný účinek, tedy že soudce Aleš Novotný je nepolepšitelný. O případu jsem tehdy psal v článku Hledá se místopředseda z 13. listopadu 2022. Kromě toho jsem podal na pana soudce podnět ke kárnému řízení, který jsem jako kárným žalobcům zaslal předsedovi soudu Milanu Čečotkovi a ministrovi spravedlnosti Pavlu Blažkovi. 

Odpověď předsedy soudu přišla již za měsíc. Pobavila mě: žádná kárná žaloba nebude, protože pan soudce měl překročení procesní lhůty povoleno, zpracování rozsudku je obtížné, neboť jde o složitou kauzu, spis byl po dobu pěti měsíců nedostupný, a provinilec musel od 1. června 2022 plnit úkoly zastupujícího místopředsedy soudu. Kouzelný byl odkaz na nedostupnost spisu, protože se vrátil 20.dubna 2022 a byli jsme v půlce listopadu. 

Ocenil jsem ale, že pan kárný žalobce odpověděl osobně s vlastnoručním podpisem, jak se na důstojnost tak významného činitele sluší. 

Pana předsedu soudu jsem vyzval k přehodnocení stanoviska. Z opakování poklesků Aleše Novotného jsem vyvodil, že příčinou průtahů je intelektová nedostatečnost, která mu překáží v práci, a doporučil jsem, aby kárný žalobce navrhl provinilci odnětí taláru. Odpověď nepřišla. 

Způsob odmítavého vyřízení podnětu ministrem spravedlnosti odpovídal ministerským pokleslým zvyklostem. Vyjádření jakéhosi úředníka přišlo později a bylo téměř přesným opisem odpovědi  předsedy soudu. Protože vím, že úředníci nakládají s podněty ministrovi svévolně, takže některé se mu vůbec do rukou nedostanou, pokoušel jsem se polemizovat, ale neuspěl jsem. Odpověděla mi jakoby z pověření ministra  úřednice Kateřina Skalková a na nesouhlas s jejím vyjádřením reagoval dne 5.prosince 2022 ředitel odboru kontroly Dušan Homola, odchovanec předlistopadového Výboru lidové kontroly, který použil majestátního plurálu. Ověřil jsem si pak, že odsouzení písemné vyhotovení rozsudku stále ještě nedostali. 

Je z toho zřejmé, že není nic, co by Aleše Novotného přimělo, aby se k obžalovaným začal chovat slušně. Jistě se dověděl o rozruchu, který průtahy ve vyhotovení rozsudky vyvolaly, ale pohled na  pohoršení občanské chátry z výše soudcovské arogance se jej nedotkl. Proč by se ostatně namáhal, když ví, že ho za projevy arogance a cynického vztahu k odsouzeným nikdo nepotrestá. 

Je samozřejmě špatné, když předseda soudu trpí podřízenému soudci nemravné chování, zvlášť když jde o opakovaný poklesek. Ale chápu, že předseda soudu nemá chuť potkávat denně na chodbě kárně žalovaného, proto raději problém z hlavy vytěsní. 

O to významnější je dle mého laického názoru netečnost ministra (pokud o podnětu skutečně ví), který při nástupu do funkce sliboval důraz na potírání poklesků soudců a státních zástupců, ale ve skutečnosti k nim mlčí. Káže vodu, ale pije víno. Ministr spravedlnosti je odpovědný národu za pořádek v resortu a měl by zasáhnout, když kární žalobci nižšího stupně k nemravnostem mlčí. Ministr spravedlnosti má jistě mnoho jiných starostí, ale přesto by neměl zůstávat netečný k psychickému utrpení odsouzených, na které dopadají účinky nemravného chování soudce. Není správné pohlížet na ně jako na sprosté odsouzené, protože není vyloučeno, že nakonec dosáhnou zproštění. Pokud rozsudek nenabyl právní moc, presumpce neviny platí absolutně. 

Pavel Blažek by v tomto případě mohl stále ještě zasáhnout, protože v případě soudce Aleše Novotného se jedná o pokračující poklesek, čili procesní lhůty pro podání kárné žaloby dosud nevypršely.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz