neděle 17. prosince 2017

KAUZA ZADEH: KONEČNĚ SVĚDCI! -ČÁST 5

V dokazování v kauze Krajského soudu v Brně sp.zn. 46 T 5/2015 proti Shahramu Abdullahu Zadehovi (dále jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaným došlo dne 5.prosince 2017 k významné události, obhajobou dlouho očekávané: před senát předsedy Aleše Novotného předstoupil původní hlavní podezřelý Petr Pfeifer, z něhož státní zástupce Aleš Sosík švihnutím kouzelného proutku udělal korunního svědka obžaloby a na jeho místo v puzzle dosadil SAZ, o kterého se do té doby nikdo nezajímal.

Zvědavost obhajoby posílily některé výslechy svědků, zejména Mileny Pfeifer a Jana Náprstka, které jeho úlohu učinily proti obžalobě méně průhlednou. Přitažlivost svědka zvýšily zprávy, které prosákly z jiných kauz, zejména o jeho únosu a krádeži 42 milionů Kč z firemního účtu, k nimž možná došlo, ale možná také ne. Kdo neměl možnost setkat ses ním již dříve, mohl právem očekávat, že před soud předstoupí typický dobrodruh. Překvapením byl úhledný mladý muž s brýlemi, který by zjevem dokonale zapadl mezi bankovní úředníky, ale jeho příslušnost ke světu velkých podvodů by nikdo netipoval.

Uskutečnění jeho výslechu ohrozila náhlá hospitalizace obž. Ladislava Mazury, který se prostřednictvím své obhájkyně písemně dožadoval jeho odročení tak, aby se ho pan obžalovaný mohl zúčastnit. Senát mu ale po poradě se stranami nevyhověl a jeho věc vyloučil do samostatného řízení.

Předseda senátu se nezajímal o  současné osobní poměry Petra Pfeifera a po nezbytném poučení jej rovnou vyzval k samostatnému výkladu o všem, co může uvést k předmětu obžaloby. Svědek pak vykázal nedostatek smyslu pro chronologii: začal  vyprávěním o navázání styků s obž. Danielem Rudzanem a o seznámení s jeho podnikatelským záměrem na obchodování s PHM ze zahraničí. Skočil pak přímo do vývojové fáze, v které se prolínala Rudzanova a jeho jednání s investorem Yaish Ronenem Nadavem s prvními kontakty se SAZ. Zmiňoval účast Marcela Juřici, který nebyl obžalován a nedostal se ani mezi svědky, ač v počátcích jednání hrál dosti významnou roli . Označil Yaishe Ronena  Nadava za původce myšlenky na rozdělení původní Ecoll Invest a.s. na dvě firmy: jedna z nich pak působila ve Vídni pod názvem P.P.S. GmbH. Tam již ale podle něj byl vůdčí osobností SAZ, který si pro sebe vyhradil největší kancelář. Podle jeho mínění Nadav se Zadehem asi lákali vlastníky obou firem do nějaké pasti. Neobjasnil ale, proč si to myslí a v čem viděl past. Dále pojednal o dohodě o vyplacení podílu Yaishe Ronena  Nadava a jeho odchodu. Aniž by o to asi stál, svědek takto potvrdil, že do projektu obchodování s PHM se zapojil dlouho  před SAZ, který tedy nastoupil do rozjetého vlaku. 

 Dále vyprávěl o opakovaných „průšvizích“ Marcela Juřici, jimiž vznikly společnosti  ztráty a vedly SAZ k požadování opatření proti jejich opakování. Na základě jeho rozhodnutí skončilo působení Marcela Juřici a na jeho místo nastoupil Michal Šimák. Na rozhodování SAZ se začal podílet jeho kamarád Sulejmani. Na scénu vstoupili Martin Veselý a Jan Doležal, kteří se  hlásili o práci pro společnost a SAZ dal souhlas s jejich použitím. Významnou událostí byl další „průšvih“, tentokrát způsobený Michalem Šimákem, který zavinil ztrátu ve výši 3,5 milionu Kč. SAZ svědkovi „průšvihy“ tvrdě vyčítal, měl jim prý důslednou kontrolou předejít. SAZ pak  rozhodl, že je nutné odříznout P.P.S.GmbH od Ecoll Invest a.s. a v této souvislosti svědka přiměl, aby mu prodal svůj podíl v Ecoll Invest.

Svědek dále vskutku barvitě popsal další „průšvih“, za který byl opět dle SAZ odpovědný.  Při něm se někam zatoulaly peníze přičiněním Martina Veselého. Na vyřešení musel povolat Martina Veselého do hotelu Hilton. Peníze se ale našly. Do řešení se zapojil na straně viníků také Jan Doležal. Svědek poznamenal, že s Martinem Veselým bývaly potíže i v jiných případech.

Nějaký čas pak obchody běžely normálně až do dalšího „průšvihu“ ve vztahu s Ecoll Investem,  který v té době již ale ovládala „kamarádka pana doktora“ (tedy SAZ) Anna Fridman. A svědek si postěžoval, že za všechny „průšvihy“ jej SAZ činil odpovědným.  V tomto bodě se vypravěč náhle vrátil zpět do doby, kdy „končil pan Juřica a začínal Šimák“ a vyprávěl o konfiktu SAZ s jakýmsi „panem Vaculíkem“, kterému měl SAZ vyhrožovat, že jej udá policii. Také se zmínil o existenci inkasní společnosti, zřízené za účelem zneprůhlednění peněžních toků. Odtud se měly podle jeho tvrzení posílat peníze do Dubaje.

Okrajově se zmínil o zániku Ecoll Investu a.s., jímž P.P.S. GmbH přišla o oprávněného příjemce v ČR. Na její místo měla nastoupit společnost RPG.

S poplakáváním pak popsal, jak jej neznámí muži ve Vídni unesli z garáže krátce před plánovanou svatební cestou a různými výhrůžkami z něj vynutili slib, že využije svého disposičního práva k účtům a zašle jim velkou částku. Na požadavek přistoupil, protože se domníval, že proti únoscům pak zasáhne SAZ, který má kontakty na BIS, SIS a jiné orgány. Při únosu měl opět hrát významnou úlohu Martin  Veselý. Únosci měli souhlasit s tím, že odjede  na svatební cestu dříve než zaplatí, ovšem hrozili krutým násilím proti němu nebo i proti těhotné manželce, pokud se obrátí na policii nebo nezaplatí-li. Podezíral SAZ ze zosnování únosu. Nicméně mu na druhý den po návratu zavolal a se vším se mu svěřil. SAZ mu doporučil, aby odjel na svatební cestu a slíbil, že se mezitím bude snažit zjistit, kdo byli únosci.  Svatební cestu pak podnikl pod dohledem ochranky a musel hlásit, kde se nachází. Po jeho návratu se uskutečnilo setkání se SAZ, Eliškou Coufalovou, Danielem Rudzanem a Petrem Dokládalem. Na něm SAZ prokázal podrobnou znalost průběhu únosu a tvrdil, že informace má od něho, což nebyla pravda. SAZ pak trval na tom, že musí věc oznámit policistům, které přivede. S tím nesouhlasil. Kolegové se mu pak smáli, protože se bál vstoupit do garáže. Následně si nechal odebrat přístupová práva k účtům. Postupně mu ale spolupracovníci začali projevovat nedůvěru.

Svědek se také mimo jiné zmínil, že se SAZ chlubil svými styky s Karlem Schwarzenbergem
a jinými významnými osobnostmi. Dále si postěžoval, že jej připravil o firmu a neoprávněně po něm vymáhal pohledávku z půjčky. Připravil jej o všecko včetně osobních věcí. Zklamalo jej, že se Eliška Coufalová a Daniel Rudzan nepostavili za něj.  Stěžoval si, že v době působení v P.P.S. GmbH byl ze strany SAZ nadužívaný, musel dělat úplně všecko. Odmítl domněnku, že organizoval činnost P.P.S. GmbH, protože k tomu neměl pravomoc.

Celkově byla svědkova výpověď chaotická a vzrušená, občas narušená pláčem. V některých podrobnostech se rozcházela s výpověďmi některých obžalovaných a svědků. Asi nejvýznamnějším rozporem s údaji obžalovaných je nesoulad jeho popisu úlohy Michala Šimáka se  stížností tohoto obžalovaného na postup PČR, která ho měla vydíráním nutit k podání křivého svědectví proti SAZ, jehož dle svého tvrzení před soudem vůbec neznal.

Předseda senátu trpělivě vyslechl svědkovu výpověď, ale po jejím skončení začal s vlastním výslechem. Jeho sledování bylo obtížné, protože zčásti vedl otázky k vysvětlení nejasných míst ve svědkových až hysterických výlevech, zčásti mu šlo o doplnění bílých míst v jeho výpovědi z přípravného řízení. Výsledkem byla tříšť poznatků, které spolu souvisely a chronologicky na sebe navazovaly jen někdy.  

 Především Aleše Novotného zajímalo, zda se svědek od obž. Daniela Rudzana dověděl, k jakému účelu použije prostředky,  které přinese případný investor. Mnoho se  ale nedověděl, neboť svědkovi sloužila špatně paměť. Pouze uvedl, že se peníze měly točit v obchodech s naftou. Upřesnil, že Daniel Rudzan hledal investora pro společnost Ecoll Invest a.s., nikoli jako fyzická osoba. Soudce velmi zajímalo formální postavení Daniela Rudzana v Ecoll Investu. Nechal si vysvětlit svědkovu úlohu v navázání kontaktů Daniela Rudzana s Yaish Ronenem  Nadavem. Petr Pfeifer pak popsal průběh cesty do Londýna, kde Yaish Ronen  Nadav vyjednával s několika investory o podporu Rudzanova projektu a u jednoho nakonec uspěl. Majitelům Ecoll Investu  vnukl myšlenku, že pro úspěch jednání s investory musí mít k disposici velkou, nádherně vybavenou kancelář. Tu myšlenku prý převzal od SAZ, s nímž se znal. Na dotaz soudce svědek vysvětlil, že Marcela Juřicu přivedl Nadav. Juřica se zabýval obchodováním s řepkou a přes něj se seznámili se SAZ, který údajně měl mít zdroj řepky. Podle svědka Daniel Rudzan nabízel investorovi padesátiprocentní podíl na společnosti. S tím mu vzniklo právo na podíl na rozhodování, které nebylo institucionálně podložené. Svědek se stal jeho pravou rukou. Petr Pfeifer seznámil s Nadavem svoji nastávající manželku, jež se pak ujala dohledu nad investorovými finančními prostředky a později získala i disposiční právo k účtům. Na dotaz soudce popsal personální obsazení Ecoll Investu. Vysvětlil mu úlohu oprávněného příjemce pohonných hmot. Jako odměnu za obstarání investora Petr Pfeifer dostal 15% akcí Ecoll Investu. Soudce se zajímal  také o začátky kontaktů se SAZ, o němž se svědek zmínil, že jej přivedl Marcel Juřica. Dále jej zajímala odborná vyspělost Elišky Coufalové, Petra Moštěka, a Petra Dokládala. Svědek  připustil způsobilost Elišky Coufalové vést firmu, ale s největším nadšením hovořil o Petru Moštěkovi, který „znal všecko“. Petr Dokládal připravoval smlouvy a svědek o něm mnoho nevěděl. Také nedokázal vysvětlit, proč měla vzniknout P.P.S.GmbH a jakou výhodu přineslo rozdělení obchodů mezi dvě řídící společnosti stejných vlastníků. Soudce se zajímal, proč Milena Pfeifer přešla do P.P.S. Gmbh doVídně  a dověděl se, že to bylo přání SAZ. Posléze soudce položil „otázku natvrdo“, kdo z osob, o nichž se bavil se svědkem a včetně jeho, věděl o tom, že probíhají nějaké nestandardní operace a odcházejí peníze do Dubaje. Petr Pfeifer to měl jasné: o všem musel vědět SAZ. Mechanismus odcházení peněz do Dubaje nedokázal popsat. Vysvětlil soudci účel zřízení inkasních společností. Měl pak vysvětlit, v které fázi mělo dojít ke vzniku nelegálního zisku a jeho odčerpání. Podle něj koncoví odběratelé platili za zboží nikoli přímým dodavatelům, ale inkasním společnostem, které odváděly platby P.P.S. GmbH. Obsáhle objasnil úlohu jakéhosi pana Bruštíka v Ecoll Investu, který měl vykonávat kontrolní činnosti, ale nedostal se mezi svědky obžaloby v tomto řízení. Zajímavé je jeho vyprávění o prodeji Ecoll Investu anglické společnosti, za kterou vystupovali Anna Fridman a Michael Wyld. Dále vysvětloval soudci úlohu některých dalších okrajových osob. Došlo i na významného svědka Jana Náprstka, který byl Pfeiferovým kamarádem. (Jeho obsáhlým a velmi zajímavým výslechem jsem se zabýval v druhé části tohoto seriálu. ) Měl zajistit pořádek v administrativě a účetnictví v Ecoll Investu a hlavně později v P.P.S. GmbH. Soudce se jej ptal také na některé obžalované, o nichž dříve nebyla řeč. Svědek si postěžoval, že vždy, když se něco pokazilo, SAZ jej činil odpovědným a musel problém řešit. Neměl institucionální postavení, ale lidé jej poslouchali, nikoli Jan Náprstek, který podléhal Danielu Rudzanovi. Svědek připustil, že od určitého období věděl o nezákonných obchodních praktikách. Informace měl od SAZ. Kromě něj o nich zřejmě věděl Daniel Rudzan. Soudce zajímalo, proč svědek používal  šifrovaný telefon a kdo další jej měl také.

V tomto bodě ve 14:45 Aleš Novotný přerušil hlavní líčení do dalšího dne.  Ale následující den po odkladech bylo hlavní líčení zahájeno až v 10:00 a účastníci se během tří minut dověděli, že se líčení odročuje na 13.12.2017, aby byla umožněna účast obž. Vladimíra Maliny, dodaného do výkonu trestu. Avšak 12.12.2017 přišla ze soudu zpráva o dalším odročení z důvodu onemocnění svědka Petra Pfeifera, a to až na druhou polovinu měsíce února r.2018. Svědek tak získal odklad dokončení výslechu předsedou senátu a po něm ostatními stranami řízení. Z nich nejméně příjemné budou výslechy obžalovanými, jejichž mimika během jeho výpovědi mu neslibovala nic dobrého.

Až potud výslech Petra Pfeifera neodpovídá představě zdrcujícího usvědčujícího důkazu o trestné činnosti SAZ. Jeho další vývoj bude jistě velmi zajímavý. Nezbývá než doufat, že se s Petrem Pfeiferem v únoru skutečně setkáme.



  


Vystavil v Žádné komentáře:

čtvrtek 14. prosince 2017

ON-LINE PETICE ZA ZASTAVENÍ TÝRÁNÍ OBŽ. SHAHRAMA ABDULLAHA ZADEHA

Brněnské soudy nestandardními postupy týrají obž. Shahrama Abdullaha Zadeha pokračujícím držením ve vazbě, ačkoli Krajský soud v Brně přijal kauci 150 milionů Kč za jeho propuštění.

  Sp.zn: L 69390 vedená u Městského soudu v Praze CHAMURAPPI z.s. Ing. Zdeněk Jemelík P.O.Box 53,158 80 Praha 5 ID datové schránky:vphvd5m IČ: 065 89 138 =================================================  
Poslanecká sněmovna Petiční výbor, Sněmovní 4 118 26  Praha 1  
PETICE ZA ZASTAVENÍ TÝRÁNÍ OBŽ. SHAHRAMA ABDULLAHA ZADEHA POKRAČOVÁNÍM VAZBY

 Vážené dámy a pánové,  
obracíme se na Vás s žádostí, abyste využili svých kontrolních pravomocí a navázali na činnost svých předchůdců, kteří se na společných zasedáních Stálé komise pro kontrolu použití odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a Stálé komise pro kontrolu činnosti GIBS zabývali nezákonnými postupy PČR a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v přípravném řízení trestním proti obv.MUDr. Shahramu Abdullahu Zadehovi, občanu ČR íránské národnosti. Jejich jednání vyústilo do usnesení č. 33 a 34 a v této souvislosti pan ministr spravedlnosti přislíbil vyvození důsledků (na okraj: odpovědný dozorový státní zástupce JUDr. Michal Galát byl potrestán pouze písemnou výtkou).   Zmíněný státní zástupce JUDr. Michal Galát se pak v souvisejícím vazebním řízení dopustil dalšího nezákonného jednání, za které na něj podal vrchní státní zástupce v Olomouci kárnou žalobu s návrhem na dočasné snížení platu.   Okolnost, že dozorový státní zástupce čelí v přípravném řízení kárnému postihu, je velmi neobvyklá, dva postihy najednou jsou zcela mimořádný úkaz.   Žádáme Vás, abyste se zabývali pokračujícím krácením práv zmíněného obviněného ze strany  státních zástupců VSZ Olomouc a s nimi spolupracujících  soudců Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, které se projevuje jeho týráním nadužíváním vazby.   Vycházíme z názoru, že základním kamenem trestního práva je presumpce neviny. Na obviněného se má proto pohlížet až do rozsudku jako na nevinného a jeho práva mají být maximálně šetřena. Prověřování podezření má obviněného  zatěžovat jen v nejnutnějším rozsahu. Vazba je hlubokým zásahem do základních práv občana podle Listiny základních práv a svobod a je proto mimořádným opatřením, ke kterému se má sáhnout jen v případě krajní nezbytnosti a v nejmenším možném rozsahu. Při hodnocení důvodnosti uvalení vazby by se mělo přihlížet i k jejím dopadům na rodinu obviněného.   MUDr. Shahram Abdullah Zadeh nebyl dosud odsouzen za žádný trestný čin, takže se na něj nepochybně vztahují výše uvedené úvahy. Je obžalován ve dvou trestních kauzách. U Krajského soudu v Brně probíhá trestní řízení sp.zn. 46 T 5/2015, v němž jej žalobce viní z účasti na daňových podvodech se škodou 2,5 miliardy Kč ( z toho 2,25 miliard vzniklo v době vyšetřování pod dohledem dozorového státního zástupce). Řízení běží třetím rokem, ale rozsudek je zatím v nedohlednu. U Městského soudu v Brně probíhá řízení  sp.zn. 3 T 151/2017, v němž jej žalobce viní z ustavení zločineckého uskupení, které se mělo zabývat obstaráváním podkladů pro ovlivňování svědků v kauze Krajského soudu v Brně sp.zn. 46 T 5/2015. Uskupení měl založit z vazby a jeho hlavními „dodavateli“ byli spolupracovníci PČR, kteří dostali za dodaná písemná svědectví vysoké odměny, jež odevzdali PČR. Dodáváme, že pan obžalovaný měl možnost zakoupená svědectví použít, když vypovídal devět dní před soudem, ale nikdy je nezmínil.   Nezabýváme se předjímáním výsledků obou řízení, protože v souladu s presumpcí neviny trváme na názoru, že bez ohledu na možné pozdější odsouzení má obžalovaný nárok na zacházení v souladu s právem a s dobrými mravy.   V souvislosti s řízením Krajského soudu v Brně sp.zn. 46 T 5/2015 strávil pan obžalovaný 22 měsíců ve vazbě. Krajský soud jej propustil na svobodu 1.2.2016 po složení rekordní kauce 150 milionů Kč. Kauci složili členové rodiny a přátelé.  Ještě na dvoře věznice byl ale na pokyn státního zástupce KSZ Brno JUDr. Jiřího Kadlece zadržen policií, dodán do cely předběžného zadržení a předveden před senát Krajského soudu v Brně s návrhem na uvalení předběžné (tj. časově neomezené) vazby. Státní zástupce tím vyšel vstříc zájmu teheránské prokuratury o jeho vydání do Íránské islámské republiky k tamnímu trestnímu stíhání, a to s vědomím, že MUDr.  Shahram Abdullah Zadeh jako občan ČR nesmí být vydán bez svého souhlasu a nemá tedy důvod vyhýbat se vydávacímu řízení. Tento postup byl šokující pro postiženého, jeho rodinu a přátele. Nicméně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4.2.2016 č.j. 11Nt 201/2016  návrh na uvalení vazby zamítl jednak proto, že pro něj nebyly věcné a právní důvody, ale také proto, že kauce, složená v rámci řízení Krajského soudu v Brně sp.zn. 46 T 5/2015, je pojistkou proti možnému útěku obviněného i v každém dalším řízení.   Dne 2.12.2016 byl MUDr. Shahram Abdullah Zadeh znova zadržen policií a dne 4.12.2016 na něj Městský soud v Brně  pod č.j. 70 Nt 3635/2016 uvalil vazbu útěkovou, koluzní a předstižnou. Lhůta pro uvalení koluzní vazby již vypršela. Dozorový státní zástupce JUDr. Michal Galát svévolně prodloužil trvání koluzního režimu o několik týdnů bez odpovídajícího souhlasu vazebního soudu, a to v době, kdy všichni spoluobvinění již byli vyslechnuti. Zasáhl tím do rodinného života pana obžalovaného, neboť manželé Zadehovi museli strpět přítomnost policistky při návštěvách déle, než bylo ze zákona nutné. Za  to se dočkal kárné žaloby.     V dalším vývoji Městský soud v Brně rozhodl dne 11.4.2017 pod č.j. 70 Nt 1910/2017 o propuštění pana obviněného na svobodu. Poukázal m.j. na vysokou kauci, která působí jako pojistka proti útěku pana obviněného. Připustil, že existuje jisté nebezpečí pokračování trestné činnosti pana obviněného, ale je tak malé, že lze vazbu nahradit mírnějším opatřením. K stížnosti dozorového státního zástupce JUDr. Michala Galáta Krajský soud v Brně jako soud stížnostní zrušil  toto rozhodnutí dne 25.5.2017 pod č.j.  9 To 171/2017 s tím, že důvody pro uvalení vazby útěkové a předstižné dosud trvají. Soud vyslovil názor, že kauce byla složena v jiném řízení a nemá proto v této věci účinnost pojistky proti útěku. Na rozdíl od Městského soudu v Brně hodnotil přísněji možnost pokračování trestné činnosti pana obviněného a shledal tedy důvodnost i vazby předstižné.   Toto právní hodnocení se od té doby opakuje ve všech rozhodnutích ve vazebním řízení. Trvá tak zvláštní situace, v které jeden senát Krajského soudu v Brně uznal, že rekordní kauce, složená v jednom řízení, je pojistkou proti útěku i v jiném případě, zatímco jiný senát téhož soudu ji za pojistku v jiné kauze neuznává.   Patrně by bylo na místě, aby k této věci vydal sjednocující stanovisko Nejvyšší soud ČR, ke kterému by se problém mohl dostat pouze cestou stížnosti ministra pro porušení zákona. Je zřejmé, že útěk nebo maření trestního stíhání ve věci Městského soudu v Brně by vedl k propadnutí kauce, složené u Krajského soudu v Brně, účinnost kauce jako pojistky je tak nezpochybnitelná.   Rozdílnost postojů dvou senátů téhož soudu k jedné právní otázce nelze mechanicky hodnotit jako projev soudcovské nezávislosti. V případě, že by pan obžalovaný uprchl po propuštění ze současné vazby, kauce propadne státu stejně, jako kdyby porušil podmínky jejího vydání v kauze Krajského soudu v Brně. Názorová nezávislost soudu není licencí na nedbání logiky, popření zdravého selského rozumu a dobrých mravů.  Městský  soud v Brně ale v usnesení z 1.11.2017 kauci naopak hodnotí jako doklad o dobrých finančních poměrech pana obžalovaného, které by mu usnadnily v případě útěku život, a hodnotí ji proto jako faktor, zvyšující riskantnost jeho propuštění na svobodu.   Připadá nám naivní představa, že by pan obžalovaný mohl pokračovat v nakupování svědeckých prohlášení, když všichni horlivci, kteří mu k nim pomáhali, prošli vazbou a jsou jeho spoluobžalovanými, a mimo zájem orgánů činných v trestním řízení stojí pouze spolupracovníci policie, kteří si za špinavou práci nechali zaplatit a peníze odvedli policii.   Za daných okolností nám pokračující držení pana obžalovaného ve vazbě po vypršení lhůty vazby koluzní připadá jako nadbytečné a hodnotíme je jako účelové týrání. Standardní postupy obhajoby proti tomuto způsobu zacházení s panem obžalovaným nevedly k výsledku, protože místní orgány zřejmě hodlají držet jak 150 milionů Kč na účtě, tak beneficienta kauce za mřížemi. Proto se v nouzi obracíme na Poslaneckou sněmovnu s podnětem, aby se v rámci výkonu kontrolní pravomoci zabývala zvláštními postupy orgánů činných v tomto trestním řízení.   Petici předkládá petiční výbor členů spolku Chamurappi z.s. ve složení Marie Jedličková, Ing. Zdeněk Jemelík,  Mgr. Jarolím Klabník a Romana Smékalová. Petici současně dáváme na vědomí veřejné ochránkyni práv a veřejnosti.                
Petice je dostupná také na soukromém bloggu Ing. Zdeňka  Jemelíka http://www.jemelikzdenek.cz a na facebookových stránkách spolku Chamurappi z.s. https://www.facebook.com/provokace     Se srdečným pozdravem Ing. Zdeněk Jemelík, předseda spolku CHAMURAPPI z.s.   Na vědomí : Veřejná ochránkyně práv Údolní 39 Brno, 602 00                                                      _____________________________________________________________________

Tel.+420-606410226,+420-776651095     ICQ 245-583-151               skype: JemelikZdenek

E-mail:  jemelikzdenek@chamurappi.eu; jemelikzdenek@chamurappi.e


Ing.Zdeněk Jemelík, Chamurappi z.s., jemelikzdenek@chamurappi.eu + 3 členové petičního výboru    Contact the author of the petition
Login with Facebook
OR
Your email address will not be published on our site. However, the author of the petition will see all the information you provide on this form.

You will receive an email with a link to confirm your signature. Please check your inbox (and spam folder).
Facebook
Vystavil v Žádné komentáře:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)