V dokazování
v kauze Krajského soudu v Brně sp.zn. 46 T 5/2015 proti Shahramu
Abdullahu Zadehovi (dále jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaným došlo dne
5.prosince 2017 k významné události, obhajobou dlouho očekávané: před senát
předsedy Aleše Novotného předstoupil původní hlavní podezřelý Petr Pfeifer,
z něhož státní zástupce Aleš Sosík švihnutím kouzelného proutku udělal
korunního svědka obžaloby a na jeho místo v puzzle dosadil SAZ, o kterého
se do té doby nikdo nezajímal.
Zvědavost
obhajoby posílily některé výslechy svědků, zejména Mileny Pfeifer a Jana
Náprstka, které jeho úlohu učinily proti obžalobě méně průhlednou. Přitažlivost
svědka zvýšily zprávy, které prosákly z jiných kauz, zejména o jeho únosu
a krádeži 42 milionů Kč z firemního účtu, k nimž možná došlo, ale
možná také ne. Kdo neměl možnost setkat ses ním již dříve, mohl právem
očekávat, že před soud předstoupí typický dobrodruh. Překvapením byl úhledný
mladý muž s brýlemi, který by zjevem dokonale zapadl mezi bankovní
úředníky, ale jeho příslušnost ke světu velkých podvodů by nikdo netipoval.
Uskutečnění
jeho výslechu ohrozila náhlá hospitalizace obž. Ladislava Mazury, který se
prostřednictvím své obhájkyně písemně dožadoval jeho odročení tak, aby se ho
pan obžalovaný mohl zúčastnit. Senát mu ale po poradě se stranami nevyhověl a
jeho věc vyloučil do samostatného řízení.
Předseda
senátu se nezajímal o současné osobní
poměry Petra Pfeifera a po nezbytném poučení jej rovnou vyzval
k samostatnému výkladu o všem, co může uvést k předmětu obžaloby.
Svědek pak vykázal nedostatek smyslu pro chronologii: začal vyprávěním o navázání styků s obž.
Danielem Rudzanem a o seznámení s jeho podnikatelským záměrem na
obchodování s PHM ze zahraničí. Skočil pak přímo do vývojové fáze,
v které se prolínala Rudzanova a jeho jednání s investorem Yaish
Ronenem Nadavem s prvními kontakty se SAZ. Zmiňoval účast Marcela Juřici,
který nebyl obžalován a nedostal se ani mezi svědky, ač v počátcích
jednání hrál dosti významnou roli . Označil Yaishe Ronena Nadava za původce myšlenky na rozdělení
původní Ecoll Invest a.s. na dvě firmy: jedna z nich pak působila ve Vídni
pod názvem P.P.S. GmbH. Tam již ale podle něj byl vůdčí osobností SAZ, který si
pro sebe vyhradil největší kancelář. Podle jeho mínění Nadav se Zadehem asi
lákali vlastníky obou firem do nějaké pasti. Neobjasnil ale, proč si to myslí a
v čem viděl past. Dále pojednal o dohodě o vyplacení podílu Yaishe Ronena
Nadava a jeho odchodu. Aniž by o to asi stál, svědek takto potvrdil,
že do projektu obchodování s PHM se zapojil dlouho před SAZ, který tedy nastoupil do rozjetého
vlaku.
Dále vyprávěl o opakovaných „průšvizích“
Marcela Juřici, jimiž vznikly společnosti
ztráty a vedly SAZ k požadování opatření proti jejich opakování. Na
základě jeho rozhodnutí skončilo působení Marcela Juřici a na jeho místo
nastoupil Michal Šimák. Na rozhodování SAZ se začal podílet jeho kamarád
Sulejmani. Na scénu vstoupili Martin Veselý a Jan Doležal, kteří se hlásili o práci pro společnost a SAZ dal
souhlas s jejich použitím. Významnou událostí byl další „průšvih“,
tentokrát způsobený Michalem Šimákem, který zavinil ztrátu ve výši 3,5 milionu
Kč. SAZ svědkovi „průšvihy“ tvrdě vyčítal, měl jim prý důslednou kontrolou
předejít. SAZ pak rozhodl, že je nutné
odříznout P.P.S.GmbH od Ecoll Invest a.s. a v této souvislosti svědka
přiměl, aby mu prodal svůj podíl v Ecoll Invest.
Svědek
dále vskutku barvitě popsal další „průšvih“, za který byl opět dle SAZ
odpovědný. Při něm se někam zatoulaly
peníze přičiněním Martina Veselého. Na vyřešení musel povolat Martina Veselého
do hotelu Hilton. Peníze se ale našly. Do řešení se zapojil na straně viníků
také Jan Doležal. Svědek poznamenal, že s Martinem Veselým bývaly potíže i
v jiných případech.
Nějaký
čas pak obchody běžely normálně až do dalšího „průšvihu“ ve vztahu s Ecoll
Investem, který v té době již ale
ovládala „kamarádka pana doktora“ (tedy SAZ) Anna Fridman. A svědek si
postěžoval, že za všechny „průšvihy“ jej SAZ činil odpovědným. V tomto bodě se vypravěč náhle vrátil
zpět do doby, kdy „končil pan Juřica a začínal Šimák“ a vyprávěl o konfiktu SAZ
s jakýmsi „panem Vaculíkem“, kterému měl SAZ vyhrožovat, že jej udá
policii. Také se zmínil o existenci inkasní společnosti, zřízené za účelem
zneprůhlednění peněžních toků. Odtud se měly podle jeho tvrzení posílat peníze
do Dubaje.
Okrajově
se zmínil o zániku Ecoll Investu a.s., jímž P.P.S. GmbH přišla o oprávněného
příjemce v ČR. Na její místo měla nastoupit společnost RPG.
S poplakáváním
pak popsal, jak jej neznámí muži ve Vídni unesli z garáže krátce před
plánovanou svatební cestou a různými výhrůžkami z něj vynutili slib, že
využije svého disposičního práva k účtům a zašle jim velkou částku. Na
požadavek přistoupil, protože se domníval, že proti únoscům pak zasáhne SAZ,
který má kontakty na BIS, SIS a jiné orgány. Při únosu měl opět hrát významnou
úlohu Martin Veselý. Únosci měli
souhlasit s tím, že odjede na
svatební cestu dříve než zaplatí, ovšem hrozili krutým násilím proti němu nebo
i proti těhotné manželce, pokud se obrátí na policii nebo nezaplatí-li. Podezíral
SAZ ze zosnování únosu. Nicméně mu na druhý den po návratu zavolal a se vším se
mu svěřil. SAZ mu doporučil, aby odjel na svatební cestu a slíbil, že se
mezitím bude snažit zjistit, kdo byli únosci.
Svatební cestu pak podnikl pod dohledem ochranky a musel hlásit, kde se nachází.
Po jeho návratu se uskutečnilo setkání se SAZ, Eliškou Coufalovou, Danielem
Rudzanem a Petrem Dokládalem. Na něm SAZ prokázal podrobnou znalost průběhu
únosu a tvrdil, že informace má od něho, což nebyla pravda. SAZ pak trval na
tom, že musí věc oznámit policistům, které přivede. S tím nesouhlasil.
Kolegové se mu pak smáli, protože se bál vstoupit do garáže. Následně si nechal
odebrat přístupová práva k účtům. Postupně mu ale spolupracovníci začali
projevovat nedůvěru.
Svědek
se také mimo jiné zmínil, že se SAZ chlubil svými styky s Karlem
Schwarzenbergem
a jinými
významnými osobnostmi. Dále si postěžoval, že jej připravil o firmu a
neoprávněně po něm vymáhal pohledávku z půjčky. Připravil jej o všecko
včetně osobních věcí. Zklamalo jej, že se Eliška Coufalová a Daniel Rudzan
nepostavili za něj. Stěžoval si, že
v době působení v P.P.S. GmbH byl ze strany SAZ nadužívaný, musel
dělat úplně všecko. Odmítl domněnku, že organizoval činnost P.P.S. GmbH,
protože k tomu neměl pravomoc.
Celkově
byla svědkova výpověď chaotická a vzrušená, občas narušená pláčem.
V některých podrobnostech se rozcházela s výpověďmi některých
obžalovaných a svědků. Asi nejvýznamnějším rozporem s údaji obžalovaných
je nesoulad jeho popisu úlohy Michala Šimáka se stížností tohoto
obžalovaného na postup PČR, která ho měla vydíráním nutit k podání křivého
svědectví proti SAZ, jehož dle svého tvrzení před soudem vůbec neznal.
Předseda
senátu trpělivě vyslechl svědkovu výpověď, ale po jejím skončení začal
s vlastním výslechem. Jeho sledování bylo obtížné, protože zčásti vedl
otázky k vysvětlení nejasných míst ve svědkových až hysterických výlevech,
zčásti mu šlo o doplnění bílých míst v jeho výpovědi z přípravného řízení.
Výsledkem byla tříšť poznatků, které spolu souvisely a chronologicky na sebe
navazovaly jen někdy.
Především Aleše Novotného zajímalo, zda se
svědek od obž. Daniela Rudzana dověděl, k jakému účelu použije prostředky, které přinese případný investor. Mnoho se ale nedověděl, neboť svědkovi sloužila špatně
paměť. Pouze uvedl, že se peníze měly točit v obchodech s naftou.
Upřesnil, že Daniel Rudzan hledal investora pro společnost Ecoll Invest a.s.,
nikoli jako fyzická osoba. Soudce velmi zajímalo formální postavení Daniela
Rudzana v Ecoll Investu. Nechal si vysvětlit svědkovu úlohu
v navázání kontaktů Daniela Rudzana s Yaish Ronenem Nadavem. Petr Pfeifer pak popsal průběh
cesty do Londýna, kde Yaish Ronen Nadav
vyjednával s několika investory o podporu Rudzanova projektu a u jednoho
nakonec uspěl. Majitelům Ecoll Investu
vnukl myšlenku, že pro úspěch jednání s investory musí mít
k disposici velkou, nádherně vybavenou kancelář. Tu myšlenku prý převzal
od SAZ, s nímž se znal. Na dotaz soudce svědek vysvětlil, že Marcela
Juřicu přivedl Nadav. Juřica se zabýval obchodováním s řepkou a přes něj
se seznámili se SAZ, který údajně měl mít zdroj řepky. Podle svědka Daniel
Rudzan nabízel investorovi padesátiprocentní podíl na společnosti. S tím
mu vzniklo právo na podíl na rozhodování, které nebylo institucionálně
podložené. Svědek se stal jeho pravou rukou. Petr Pfeifer seznámil
s Nadavem svoji nastávající manželku, jež se pak ujala dohledu nad
investorovými finančními prostředky a později získala i disposiční právo
k účtům. Na dotaz soudce popsal personální obsazení Ecoll Investu. Vysvětlil
mu úlohu oprávněného příjemce pohonných hmot. Jako odměnu za obstarání
investora Petr Pfeifer dostal 15% akcí Ecoll Investu. Soudce se zajímal také o začátky kontaktů se SAZ, o němž se
svědek zmínil, že jej přivedl Marcel Juřica. Dále jej zajímala odborná
vyspělost Elišky Coufalové, Petra Moštěka, a Petra Dokládala. Svědek připustil způsobilost Elišky Coufalové vést
firmu, ale s největším nadšením hovořil o Petru Moštěkovi, který „znal
všecko“. Petr Dokládal připravoval smlouvy a svědek o něm mnoho nevěděl. Také
nedokázal vysvětlit, proč měla vzniknout P.P.S.GmbH a jakou výhodu přineslo rozdělení
obchodů mezi dvě řídící společnosti stejných vlastníků. Soudce se zajímal, proč
Milena Pfeifer přešla do P.P.S. Gmbh doVídně
a dověděl se, že to bylo přání SAZ. Posléze soudce položil „otázku
natvrdo“, kdo z osob, o nichž se bavil se svědkem a včetně jeho, věděl o
tom, že probíhají nějaké nestandardní operace a odcházejí peníze do Dubaje. Petr
Pfeifer to měl jasné: o všem musel vědět SAZ. Mechanismus odcházení peněz do
Dubaje nedokázal popsat. Vysvětlil soudci účel zřízení inkasních společností.
Měl pak vysvětlit, v které fázi mělo dojít ke vzniku nelegálního zisku a
jeho odčerpání. Podle něj koncoví odběratelé platili za zboží nikoli přímým
dodavatelům, ale inkasním společnostem, které odváděly platby P.P.S. GmbH. Obsáhle
objasnil úlohu jakéhosi pana Bruštíka v Ecoll Investu, který měl vykonávat
kontrolní činnosti, ale nedostal se mezi svědky obžaloby v tomto řízení.
Zajímavé je jeho vyprávění o prodeji Ecoll Investu anglické společnosti, za
kterou vystupovali Anna Fridman a Michael Wyld. Dále vysvětloval soudci úlohu
některých dalších okrajových osob. Došlo i na významného svědka Jana Náprstka, který byl Pfeiferovým kamarádem. (Jeho obsáhlým a velmi zajímavým
výslechem jsem se zabýval v druhé
části tohoto seriálu. ) Měl zajistit pořádek v administrativě a účetnictví
v Ecoll Investu a hlavně později v P.P.S. GmbH. Soudce se jej ptal také na
některé obžalované, o nichž dříve nebyla řeč. Svědek si postěžoval, že vždy,
když se něco pokazilo, SAZ jej činil odpovědným a musel problém řešit. Neměl
institucionální postavení, ale lidé jej poslouchali, nikoli Jan Náprstek, který
podléhal Danielu Rudzanovi. Svědek připustil, že od určitého období věděl o
nezákonných obchodních praktikách. Informace měl od SAZ. Kromě něj o nich
zřejmě věděl Daniel Rudzan. Soudce zajímalo, proč svědek používal šifrovaný telefon a kdo další jej měl také.
V tomto
bodě ve 14:45 Aleš Novotný přerušil hlavní líčení do dalšího dne. Ale následující den po odkladech bylo hlavní
líčení zahájeno až v 10:00 a účastníci se během tří minut dověděli, že se
líčení odročuje na 13.12.2017, aby byla umožněna účast obž. Vladimíra Maliny,
dodaného do výkonu trestu. Avšak 12.12.2017 přišla ze soudu zpráva o dalším
odročení z důvodu onemocnění svědka Petra Pfeifera, a to až na druhou
polovinu měsíce února r.2018. Svědek tak získal odklad dokončení výslechu předsedou
senátu a po něm ostatními stranami řízení. Z nich nejméně příjemné budou
výslechy obžalovanými, jejichž mimika během jeho výpovědi mu neslibovala nic
dobrého.
Až potud
výslech Petra Pfeifera neodpovídá představě zdrcujícího usvědčujícího důkazu o
trestné činnosti SAZ. Jeho další vývoj bude jistě velmi zajímavý. Nezbývá než
doufat, že se s Petrem Pfeiferem v únoru skutečně setkáme.