pondělí 31. října 2022

CO NA TO SOUDCE ŠOTT?

Bylo by jistě zajímavé vědět, co si pomyslel a procítil po vyslechnutí zprávy o ohlášení prezidentské kandidatury Andreje Babiše Jan Šott, předseda senátu Městského soudu v Praze, který vede trestní řízení soudní proti obžalovaným Janě Nagyové a Andreji Babišovi. Jeho postavení je jedinečné: bude nějakým způsobem zasahovat do osudu obžalovaného, který se uchází o nejvyšší funkci ve státě.  

První kolo volby prezidenta proběhne ve dnech 13. a 14. ledna 2023 a její případné druhé kolo 27. a 28. ledna. Hlavní líčení trestního řízení má proběhnout ve dnech 19.-22.prosince 2022, popřípadě ještě  4.-6. ledna 2023. Bude se prolínat s vyvrcholením předvolení kampaně, kterou bude jistě ovlivňovat. Lze předpokládat, že nejpozději v lednovém bloku dojde k vyhlášení rozsudku.

Jako laik zatím vyhodnocuji důkazní situaci tak, že se obž. Andrej Babiš nedopustil trestného jednání, odpovídajícího popisu v obžalobě, takže připouštím, že se může dočkat zprošťujícího rozsudku. Ten by zvýšil jeho naději na zvolení. Nemyslím proto, že se rozhodl ucházet se o zvolení prezidentem ze strachu z odsouzení, tedy kvůli získání imunity.

Ale můj laický názor je nicotný. Senát předsedy Jana Šotta může uvažovat úplně opačně. Neváže jej ani návrh státního zástupce na uložení podmíněného trestu, může obžalované poslat za mříže. To by asi ovlivnilo mínění voličů nepříznivě.

Zprošťující rozsudek by v den zahájení volby byl pravomocný pouze v případě, že by se neodvolal státní zástupce. Odsuzující rozsudek by nejspíš nenabyl do zahájení volby právní moc, protože vypracování jeho písemného vyhotovení a následné odvolací řízení  by si vyžádaly spoustu času. Formálně by nebyl překážkou pro zvolení, ale veřejné mínění by ovlivnil.

V každém případě lze považovat senát předsedy Jana Šotta za činitele, který nějakým způsobem ovlivní šance Andreje Babiše na zvolení.

Pro Andreje Babiše by bylo nejpříjemnější, kdyby došlo k přerušení hlavního líčení a odsunutí jeho konání až na období po druhém kole. Pokud by nebyl zvolen, hlavní líčení by pak pokračovalo běžným způsobem. V případě zvolení by nabyl imunitu a soudní řízení by se dále týkalo jen obž. Jany Nagyové. Soud ale nelze přinutit, aby žádosti o odročení vyhověl.

Na všechna úskalí, spojená s prolínáním hlavního líčení s předvolební kampaní, by mohl nápomocně reagovat prezident republiky. V případě odsouzení Andreje Babiše by mu mohl udělit milost. Tím by asi ale jeho obraz v očích voličů nevylepšil a určitě by se na něj snesly výtky za zneužití pravomoci k politickému účelu.

Dokonce by mohl vyloučit ovlivňování předvolební kampaně prolínáním s hlavním líčením zastavením trestního řízení abolicí. Tu by ovšem musel kontrasignovat předseda vlády Petr Fiala. Použití takového postupu bych ale jako laik hodnotil jako vítězství panské zvůle nad právním řádem státu. Překážení nerušenému výkonu spravedlnosti ve prospěch VIP jednotlivce nebo z politických důvodů je v právním státě nepřípustné.

Doufám, že pan prezident se poučí z hořké zkušenosti Václava Klause, na kterého dodnes někteří kritici vzpomínají ve zlém kvůli amnestii, která sice měla v detailech drobné vady, ale byla racionálním aktem a nesloužila jednomu protežovanému jedinci. Ve srovnání s ní by výše zmíněná prezidentova pomoc Andreji Babišovi byla neomluvitelným aktem svévole a na Miloše Zemana by se jistě sneslo krupobití odmítavých projevů veřejnosti. To snad k důstojnému opuštění Hradu nepotřebuje. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

čtvrtek 27. října 2022

MALÉ ČESKÉ „METOO“ PŘED SOUDEM

Při sledování různých případů trestního řízení lze občas narazit na velmi neobvyklé projevy lidského chování. V jedné kauze mě překvapil způsob jejího vyvolání, jenž působí dojmem skupinové psychózy žen, označované jako „kampaň metoo“.

Na obžalovaného podaly trestní oznámení čtyři mladé ženy, jež jsou přesvědčeny, že z jeho strany utrpěly příkoří sexuálního rázu.  Jejich zážitky jsou velmi odlišné, odehrály se v různou dobu v rozpětí r.2012-2018 a spojuje je pouze osoba hříšníka. Nedošlo k fyzickému  násilí, ani k  uskutečnění nebo vynucování pohlavního styku.  Všechny stěžovatelky byly v době činu velmi mladé, dvě dokonce mladší patnácti let. Pokud se skutky skutečně staly, pak neodpovídaly jinak bezúhonné pověsti pana obžalovaného.

Všechny čtyři si stěžují na posttraumatické psychické potíže, které spojují se zážitky s panem obžalovaným, ač později prožily jiná traumata. Nejmladší z nich si o čtyři roky později s ním vyjela na výlet do zahraničí, obě starší s ním později měly dobrovolný pohlavní styk.

Státní zástupkyně zažalovala pouze příhody dívek mladších 15 let, dvě starší slečny mají v řízení postavení svědkyň na straně obžaloby.

Nehodlám popisovat skutky do podrobností, ani potvrzovat či zpochybňovat jejich uskutečnění. Zaujal mě způsob vyvolání trestního stíhání. Obě mladé dívky se krátce po činu svěřily kamarádkám, nikoli rodičům a jejich zážitky se tehdy nedostaly do povědomí jejich okolí. Bezprostřední zpovědi dávají jejich vyprávění punc věrohodnosti. Až do r.2020 bylo ticho. Pak ale při letním táboření si ve stanu kamarádky povídaly o svých trápeních a jedna z poškozených se v té atmosféře vyzpovídala. Shodou okolností mezi přítomnými byla nejstarší z údajných obětí. Po osmi letech se v ní probudily vzpomínky. Zacházení pana obžalovaného s mladší kamarádkou ji pobouřilo. Napadlo ji, že případů nevhodného chování by mohlo být více a dokonce se mohou opakovat stále další. Rozhodla se, že pokračování jeho kousků je třeba zabránit. Začala obvolávat další kamarádky a skutečně se jí přihlásily ještě dvě. Všechny čtyři si začaly vyměňovat zkušenosti a nastalo projednávání chování zvrhlíka v širším okruhu společných známých. Z dřívějších obdivovatelek se náhle staly pohoršené mravokárkyně. Nakonec se všechny čtyři údajné oběti vydaly na policii. Nelze ovšem zjistit, jaký vliv mělo předchozí kolektivní projednávání na konečnou  podobu jejich výpovědí.

Případ pak prošel obvyklým postupem. Po prověřování policií a přípravném řízení údajné zneužití dvou nejmladších dívek se dostalo před soud po několika letech od údajného spáchání trestných činů. Způsob vyvolání trestního stíhání je neobvyklý. V soudní fázi řízení se přidala další mimořádnost: přes protesty obhajoby byly obě poškozené na radu znalců ušetřeny vystupování před soudem, aby se nezhoršily jejich psychické potíže. Je to  samozřejmě hrubý zásah do práv obhajoby. Je nepříjemný i pro žalobce, protože výpovědi poškozených jsou jediným přímým důkazem, na němž stojí obžaloba. Jako laik si myslím, že poškozené, které dnes jsou již dospělé a poskytly podklad pro ohrožení pana obžalovaného víceletým odnětím svobody, by se měly postavit před soud, aby dokázaly, že si stojí za obviněním. Ale šetrnost vůči nim je nevýhodná i pro soudce: vzdávají se možnosti přímým pozorováním chování poškozených při výpovědi udělat si názor na jejich věrohodnost. Navíc se vzdávají možnosti zavázat poškozené k pravdomluvnosti.

Soud stojí před úkolem rozhodnout, zda se žalované skutky skutečně staly. V důkazní situaci „tvrzení proti tvrzení“ to nebude mít jednoduché. Pokud v jejich uskutečnění  uvěří, musí dále posoudit, zda je příčinná souvislost mezi  skutky a psychickými potížemi poškozených. Až pak přijde na řadu rozsudek. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

pátek 21. října 2022

KAUZA ČAPÍ HNÍZDO V MEZIČASE

Kauzou Čapí hnízdo se zabývám jako odpuzujícím příkladem zneužívání nástrojů trestního práva k vynucení změn v politických poměrech státu. V daném případě ve zmíněné kauze je účelem použití nástrojů trestního práva  vytlačení obž. Andreje Babiše z politického života.

Po jedenácti dnech hlavního líčení v trestním řízení soudním u Městského soudu v Praze, vedeném proti obžalovaným Andreji Babišovi a Janě Nagyové kvůli údajnému dotačnímu podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie již víme, že obžalovaní budou mít „veselé vánoce“ a pohnutý vstup do nového roku, neboť hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 19.-22. prosince 2022 a pravděpodobně ještě 4.-6. ledna 2023. Ve spojitosti s načasováním začátku hlavního líčení do předvolebního období a do druhého kola senátních voleb můžeme říci, že se soud postaral, aby si obžalovaní soud  řádně vychutnali.

Sledoval a komentoval jsem jednání den po dni. Považuji ale za účelné zpětné ohlédnutí za uzavřeným úsekem procesu.

Pokud si tento článek přečte obž. Andrej Babiš, bude v mé poznámce o načasování hlavního líčení vidět důkaz pro utkvělou představu, že jde o politický proces. Trestní řízení někdo určitě vyvolal z politických důvodů, ale to, co se během jedenácti dnů v soudní síni odehrávalo, žádné stopy po politickém nasměrování nenese. Projednává se podezření o spáchání reálného ekonomického trestného činu, přičemž usměvavý předseda senátu v ničem nekrátí práva obhajoby. V soudní síni vládne klidná, dělná atmosféra. Strany se k sobě navzájem chovají zdvořile, nenapadají se. Pokud zasáhl předseda senátu do malého sporu mezi obhajobou a žalobcem, bylo to v neprospěch žalobce. Politický proces by vypadal jinak a dodávám, že jsem již několikrát viděl řízení, vedené viditelně od počátku tak, aby obžalovaní byli odsouzeni, i kdyby byli zcela nevinní. Zde se nic takového neděje. Úmysly členů senátu do budoucna se ovšem z jejich chování nedají vyčíst.

Nepříjemný byl počáteční přehnaný zájem sdělovacích prostředků a způsob, jakým média hlavního proudu o procesu informovala. Nepřátelství vůči obžalovaným z něho přímo čišelo. S chutí občas přinesla nepravdivé zprávy a dbala o to, aby Babišovi „fanoušci“ neztratili naději, že přece jen půjde „do tepláků“, byť žalobce navrhuje pro oba obžalované podmíněné tresty.  Zábavné byly „hony na svědky“, na které novináři vyráželi po skončení výpovědí některých svědků, aby je mohli ještě dodatečně vyzpovídat. Jedné svědkyni se vstřícnost vůči nim nevyplatila: předsedovi senátu se donesly její zkomolené výroky, z nichž vyplývalo, že před soudem utajila něco strašně závažného a nepříjemného pro obž. Andreje Babiše. Vysloužila si opakované předvolání. Ukázalo se ale, že nezatajila soudu nic, co by obžalovaným škodilo a dokonce se vyjádřila, že při kontrolách nakládání s prostředky z dotace nenašla žádné závady.

 Zájem veřejnosti a částečně i novinářů rychle opadl, takže soud upustil od vydávání vstupenek. 

V zahajovací den žalobce, obhájce a v poměrně krátkých vystoupeních oba obžalovaní „vyložili karty“. V průběhu dalšího líčení se oba obžalovaní příležitostně vyjadřovali k vystoupením svědků. Obž. Jana Nagyová obvykle jejich vyjádření věcně doplňovala nebo uváděla na pravou míru, vytvářejíc při tom s důraznou gestikulací obraz hodného děvčete, které se nezaslouženě dostalo do maléru.  Jako správná oběťní ovečka se přihlásila k autorství nápadu na vyžádání dotace. Velkým překvapením byla její omluva Babišově rodině za nepříjemnosti, které způsobila. Dbaje presumpce neviny  považuji omluvu za nedůvodnou. Původcem nepříjemností byl na začátku neznámý udavač, na úplném konci bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.

 Obž. Andrej Babiš vystupoval méně často. Vedl svou o politickém procesu, ale vedle toho zřejmě oprávněně vyvracel nepravdivá tvrzení některých svědků. Kouzelná byla jeho reakce na výpověď svědkyně, která vyprávěla o nesmírně příjemném pracovním jednání s ním a doslova jej „vynášela do nebe“. K tomu  si přinesla a soudu předložila pozvánku na rozloučení Andreje Babiše se spolupracovníky při odchodu z funkce ministra financí, jehož se zúčastnilo více než 400 zaměstnanců. Ods. Andrej Babiš se o ní vyjádřil, že má bujnou fantazii, vůbec si na ni  nepamatuje nejen on, ale ani jeho manželka, a události, které popisovala, se nestaly, některé se ani stát nemohly. Pozvánkou o blízkosti vztahu nic nedokazuje, protože ji dostaly stovky úředníků.

Jsem nejistý při vyhodnocení obrazu skutkové podstaty, vzešlém z dokazování. Díky informačnímu embargu, uplatňovaného obhajobou, mám k disposici jen pár podkladů, které jsem získal téměř „partyzánsky“. Zejména nemám k disposici základní části žádosti o dotaci.

Nepotěším obhajobu a obžalované sdělením, že na základě vytěžení dotační výzvy Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy z 20.prosince 2007 jsem dospěl k názoru, že společnost Farma Čapí hnízdo (dále jen FČH) získala dotaci neoprávněně, protože dotace byly určeny pro firmy, které nejméně dva roky podnikaly v cestovním ruchu. Této podmínce FČH nevyhovovala. Pokud to platí, pak ROP měl žádost o dotaci odmítnout obratem pošty a mohutné přetahování obhajoby se stranou žalobní o to, zda FČH vyhovovala definici malé nebo střední firmy, je nadbytečné. Dodávám ale, že tvrzení žalobce, že právě kvůli provázanosti s Agrofertem, popř. osobně s obž. Andrejem Babišem nebyla FČH malá ani střední a na dotaci neměla nárok právě z tohoto důvodu, jako laik považuji za sporné. V okamžiku podání žádosti o dotaci byla FČH menší než malá a žádné aktivní vazby na Agrofert či neměla.

Obž. Jana Nagyová tvrdí, že se jí dostalo výkladu, podle něhož podmínku dvouletého působení v cestovním ruchu směl příslušný státní orgán opomenout, pokud žádající firma měla podnikání v cestovním ruchu aspoň zapsané v obchodním rejstříku. Nevím, zda může tvrzení doložit autoritativním rozhodnutím kompetentního orgánu.

Nemohu posoudit důvodnost tvrzení žalobce, že obž. Jana Nagyová v žádosti o dotaci zastřela před příslušným státním úřadem skutečnost, že FČH kvůli provázanosti s Agrofertem, popř. přímo s obž. Andrejem Babišem neměla nárok na dotaci. Předmětnou žádost nemám k disposici. Obž. Jana Nagyová tvrdí, že podala úřadu úplně a pravdivé informace.

 Na základě analogie s úvěrovým řízením mám jako laik pochybnosti o důvodnosti obžaloby proti ní. Je běžné, že část žádostí o úvěr banky odmítnou, protože jejich kontrolní systém nalezne v podnikatelském záměru a jeho podkladech nedostatky, jež schválení úvěru vylučují. Neslyšel jsem, že by kvůli předložení neúspěšné žádosti o úvěr byl někdo trestně stíhán. I kdyby bona fide úskočná obž. Jana Nagyová v žádosti o dotaci zastřela provázanost FČH  s Agrofertem či osobně s obž. Andrejem Babišem, selhal kontrolní systém státu, který měl její úskok odhalit. Je zarážející, že velkoryse přehlédl dobře viditelné  nenaplnění podmínky  dvouletého podnikání v cestovním ruchu.

Dodávám, že na obž. Janu Nagyovou musíme pohlížet jako na členku statutárního orgánu, bez jehož souhlasu nemohla jednat, i když se v jednotlivých případech za něj podpisovala. Na lavici obžalovaných ale sedí  sama.

Dostávám se tak k zásadní pochybnosti o nestrannosti přípravného řízení, v němž se příslušné orgány snažily usvědčit z nekalostí obž. Andreje Babiše, ale vůbec si nevšimly neodpovědnosti státních úředníků, spravujících finanční prostředky státu a Evropské unie. V dokazování nenacházím ani vysvětlení, jaké magie obž. Jana Nagyová použila, aby příslušné úředníky přiměla k vydání nesprávného rozhodnutí. Podle mého laického názoru vedle obž. Jany Nagyové měli na lavici obžalovaných sedět další obžalovaní. Na základě analogie s úvěrovým řízením vidím obž. Janu Nagyovou jako obdobu úspěšné žadatelky o úvěr, přičemž by bylo věcí v odpovědnosti banky, proč její žádosti vyhověla.

 Složitější je obvinění proti obž. Andreji Babišovi. Žalobce jej staví do postavení pomocnika pachatelky obž. Jany Nagyové, jenž činil taková opatření, aby si FČH mohla sáhnout na dotace. Rozhodujícím opatřením mělo být vyčlenění FČH ze svazku holdingu Agrofert. Z dokazování vyplývá velmi plastický obraz rozhodovacího procesu obž. Andreje Babiše, jenž vedl k vybudování víceúčelového střediska Čapí hnízdo. Kráčel ke konečnému rozhodnutí o realizaci projektu velmi dlouho, jeho cesta byla klikatá, vedle kroků vpřed vidíme i kroky vzad. Pokud žalobce věří, že kroky obžalovaného směřovaly k získání dotace, zřejmě věří v jeho věštecké schopnosti. Dotační výzva pochází z prosince r. 2007, ale obž. Andrej Babiš začal svůj sen rozvíjet již v r. 2006,  možná i dříve. Z dokazování vyplývá, že k vyčlenění FČH ze svazku Agrofertu byly i jiné důvody, jež se snahou o získání dotace neměly nic společného. Především šlo o nesouhlas spolupracovníků obž. Andreje Babiše s realizací jeho snu v rámci Agrofertu, poněvadž měli pochybnosti o jeho ekonomické únosnosti, dále také nutnost vytvořit pro FČH samostatný účetní systém. Napadá mě kacířská myšlenka, že důvodem pro zřízení samostatné akciové společnosti mimo rámec holdingu by mohla být i starost pana obžalovaného o rodinu v případě jeho smrti: jejich akcie a s nimi související benefity by nebyly předmětem pozůstalostního řízení, které by se týkalo Agrofertu a jistě by bylo dlouhé.

Z dokazování je také zřejmé, že osobní účast pana obžalovaného na realizaci projektu byla mizivá. Nakonec ani řízení o obrovský úvěr pro FČH se osobně nezúčastnil, přenechal to finanční ředitelce Agrofertu. Získání dotace byla bagatelka pod jeho rozlišovací schopností. Nezasahoval do řízení výstavby víceúčelového střediska. FČH měla úplné statutární orgány a provozní ředitele a zcela samostatně řídila budování střediska a jeho provoz.

Jako laik považuji za nesmysl tvrzení žalobce, že obž. Andrej Babiš se rozhodl založit FČH jako akciovou společnost, aby zastřel skutečnost, že je pravým majitelem FČH, což by znemožnilo získání dotace.  Ve skutečnosti při založení FČH bylo vydáno 20 ks akcií na majitele. S držením akcie vznikají akcionáři zákonná práva a povinnosti. Obž. Andrej Babiš nebyl akcioniářem a  neměl žádnou možnost, jak zasahovat do uplatnění akcionářských práv majitelů akcií. Nebyl tedy ani otevřeným, ani skrytým vlastníkem společnosti FČH. Z dokazování je navíc zřejmé, že část akcionářů se aktivně podílela na rozvoji projektu a řízení provozu FČH, čili využívali práva vlastníků.

Stranou zájmu zatím zůstává otázka poměru společenské škodlivosti neoprávněného získání dotace a společenské prospěšnosti vybudování Čapího hnízda. Sám jsem Čapí hnízdo nenavštívil. K jeho návštěvě mě nic nelákalo. Ale z doslechu od jeho návštěvníků, jejichž úsudku důvěřuji, jsem se dověděl, že to je krásný, přívětivý areál, vhodný pro odpočinek s dětmi, jehož vybudováním se zlepšila kvalita života v oblasti a vznikla pracovní místa pro místní, kteří by jinak byli odkázáni na milosrdenství státu. Kromě toho se zatím neřešila otázka, zda „vylákáním“ dotace vznikla škoda, když Imoba, nástupnická organizace FČH, v r.2018 dotaci státu vrátila.

Hledání pravdy v tomto  případě ztěžuje časový odstup od žalovaného skutku. Okolnost, že udavač vytáhl na světlo skutek z r. 2008 až v r.2015 a soud zahajuje hlavní líčení koncem r.2022, je sama o sobě hrůzná. Souvisí s tím obtíže dokazování: téměř všichni svědci si stěžují na slábnutí vzpomínek.

Pro úplnost poznamenávám, že soud neměl možnost odmítnout výslech svědka Andreje Babiše ml., který si přál proti otci vystoupit. Přesto považuji za ztracený čas, který soud věnuje jeho osobě. Jeho výpověď je totiž z hlediska prokazování viny obž. Andreje Babiše zcela bezvýznamná. Domnívám se, že snaha obhajoby o neutralizaci dojmů z jeho vystoupení zkoumáním jeho zdravotního stavu je zbytečná ztráta času. Jeho svědectví je informační balast. Vyšlo možná najevo, že se stal akcionářem FČH (čímž získal prospěch), aniž by si to přál a aniž by to věděl, ale pro posuzování důvodnosti obžaloby  to  nemá žádný význam.

Výše zmíněné laické přemítání odpovídá současnému stavu mého poznání. Máme před sebou několik dalších jednacích dnů s doplňováním dokazování a závěrečnými řečmi. Nelze vyloučit, že po získání dalších informací budu  nucen své závěry opravit.

Dá se předpokládat, že nejpozději v lednovém bloku jednání soud vyhlásí rozsudek. Stejně jako redaktor České televize Jiří Hynek upozorňuji čtenáře, že soud není při vyměřování trestu vázán návrhem žalobce, ale na rozdíl od něj vzkazuji Babišovým nepřátelům, že soud nemůže překročit pravidla ukládání trestu, takže na horní hranici trestní sazby mohou zapomenout. Soud nemůže „ušít vysoký trest na míru“ jen proto, že jde o jimi nenáviděného Andreje Babiše.

=========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

 

úterý 18. října 2022

JEDENÁCTÝ DEN PROCESU NAGYOVÁ-BABIŠ

Pro případ, že by se nepodařilo v prosincovém termínu vyčerpat plánovaný obsah jednání, v úvodu jedenáctého dne  procesu Nagyová-Babiš předseda senátu Jan Šott  dohodl se stranami řízení   rezervní termín jednání ve dnech 4.-6. ledna 2023.  Jinak byl den zasvěcen čtení a projednávání listinných důkazů. Dalo by se očekávat, že jednání bude nudné, ale nakonec tomu tak nebylo. Některé hlasitě čtené listiny byly zajímavé a oživení přinesla vyjádření účastníků řízení. 

Jako první se ujal čtení státní zástupce. Považoval za účelné připomenout, že FČH v žádosti o poskytnutí dotace uváděla, že budování víceúčelového zařízení bude financováno z bankovního úvěru a akcionáři jsou připraveni navýšit základní kapitál společnosti. Ke čtenému se vyjádřila obž. Jana Nagyová. Vysvětlila, že uvedená tvrzení pocházejí z doby, kdy úvahy o financování projektu byly v přípravné  fázi. Dodala, že přidělená dotace umožnila vybudovat víceúčelové středisko Čapí hnízdo do jeho současné krásy. 

Po ní následoval obhájce Richard Schmidt, který přečetl řadu listin o vývoji společnosti  FČH z někdejšího firmy ZZN Pelhřimov s.r.o. do dnešní akciové společnosti, dále o různých rozhodovacích úkonech statutárních orgánů, mimo jiné také potvrzení, že společnost FČH není součástí Agrofertu a jiné, jež uvádí, že v seznamu společností, podléhajících obž. Andreji Babišovi, se neuvádí FČH. Uvedl přehled projektů, jimž v předmětné době byly přiděleny dotace. Přečetl také dokumenty policejního orgánu o hodnocení závěrů znalce, jež hovoří o rozporech v nich. 

Posléze obhájci seznámili soud s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR z 27.1.2022 z jiné kauzy , v němž se soud vyjádřil negativně k závěrům znalce prof. Válka, činného v tomto procesu. 

Zajímavé bylo další vyjádření obž. Jana Nagyová, provázené důraznou gestikulací. Uvedla, že vše, co se dělo kolem žádosti o dotaci, se řádně projednávalo v představenstvu. Upozornila, že v době předložení žádosti neexistovala žádná judikatura, jež by upřesnila kritéria pro posuzování velikosti podniku. V této souvislosti zdůraznila, že rozhodující byl stav podniku v okamžiku podání žádosti, nikoli jeho budoucí podoba. 

Zlatým hřebem jednání úplně  na jeho konci bylo vyjádření obž. Andreje Babiše. Všiml jsem si v něm, že hovořil o bance HSBS jako o malé bance, jež ho překvapila nároky na doložení žádosti o úvěr, když ve skutečnosti jde o místní kancelář jedné z největších světových obchodních bank. Upozornil na lživost dokumentu, v němž je uveden jako stoprocentní majitel FČH. Pak přikročil k námětu politizace procesu. Předseda senátu se marně pokusil jej zastavit. Ale pan obžalovaný byl nezastavitelný. Pokračoval hromobitím na nepřátelské chování médií k němu a k FČH. V této souvislosti opakoval názor, že řízení má politické pozadí. Stěžoval si na unikání poznatků z trestního řízení do médií. Kritizoval media za nepravdivou informaci o jeho údajné exekuci. Vystoupením poněkud odbočil od programu čtení listin. Ale stěžoval si právem. Má jistě pravdu v tom, že média hlavního proudu jsou vůči němu vyhraněně nepřátelská a nebýt jeho politické angažovanosti, kauza dotace pro FČH by se nikdy nestala předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

pondělí 17. října 2022

DESÁTÝ DEN PROCESU NAGYOVÁ-BABIŠ

Dne 17.října 2022 se k hlavnímu  líčení dostavili oba obžalovaní. Jednání pokračovalo výslechem pěti svědků a souvisejícími vyjádřeními obžalovaných a debatami mezi nimi a obhájci na straně jedné a předsedou senátu a státním zástupcem na straně druhé. 

Zvláštností způsobu vedení řízení, která stojí za zaznamenání, je vstřícnost předsedy senátu k pořizovatelům zvukových záznamů. Nepožaduje od nich oznámení podle §6 odst.3 zák. o soudech a soudcích, což je vzhledem k počtu zájemců pochopitelné a vzhledem k rozměrům soudní síně příjemné. Připouští umístění diktafonů na obrubu řečniště. 

První svědkyně již vystoupila před soudem dříve.  Předvolání k opakovanému vystoupení si vysloužila sdílností vůči novinářům na chodbě po skončení výslechu. Měla jim říci, že obž. Andrej Babiš  má štěstí, že neřekla vše, co ví. Dnes tedy upřesnila, že jediná věc, kterou soudu nesdělila, byla její soukromá návštěva v areálu Čapího hnízda v době udržitelnosti projektu. Ve skutečnosti pronesla na chodbě  jen pár slov ke kolegovi a někdo to zaslechl  a tlumočil zkresleně. Návštěvu uskutečnila náhodně dne 8.srpna 2011. Chtěla se tam naobědvat, ale ostraha ji nevpustila. Nakonec jí ale vyhověl ředitel areálu. Oběd se neuskutečnil, protože restaurace nebyla v provozu a v areálu nebyli žádní turisté. 

Obhájce svědkyni „griloval“ kvůli skutečnosti, že při ukončení působení na pracovišti si pro potřebu své práce na ministerstvu financí odnesla kopie nějakých dokumentů jako pracovní pomůcku, aniž by si vyžádala souhlas zaměstnavatele. Dnes je již je v důchodu. Na závěr potvrdila, že jako projektová manažerka prováděla v areálu kontroly a neshledala žádné nedostatky. 

Její nástupkyně je zaměstnaná u společnosti ZZN Pelhřimov a.s. Uvedla, že oba obžalované zná z firemních společenských setkání, nikdy s nimi nejednala pracovně. Pracovala jako právník na přeměně společnosti ZZN Agro Pelhřimov s.r.o.  na akciovou společnost. V době přeměny byla společnost nečinná a neměla žádné zaměstnance Důvod přeměny nezná, byla to běžná záležitost. Asi připravovala kupní smlouvu na akcie. Ví, že se jednalo o 20 ks akcií na majitele. S kupujícími se nikdy nesetkala s výjimkou Moniky Babišové v jiné souvislosti. Zná ji ale jen ze společnosti. 

Další svědkyně zná pouze obž. Andreje Babiše, který jí  poslal SMS se sdělením, že by ji rád zaměstnal. V podstatě tehdy o něm věděla jen tolik, že pan obžalovaný je úspěšný podnikatel. Měla dobré zaměstnání, ale pozvání ji zaujalo. Došlo ke schůzce, na které Andrej Babiš vyprávěl o FČH a sdělil jí, že hledá pracovnici pro vypracování komunikační strategie farmy. Pozval ji na farmu na prohlídku, kde ji pak provedl. Prohlídka byla působivá. Ukázal jí  svou soukromou vilu. Imponoval jí jeho vztah k projektu: bylo to jeho dítě. Pochopila ale, že se jedná spíše o práci pro grafické studio a zprostředkovala kontakt. Pak ale se studiem spolupracovala. V její výpovědi byl obraz obž. Andreje Babiše velmi  sympatický. 

Velmi krátce se k jejímu vystoupení vyjádřila obž. Jana Nagyová. Zato obž. Andrej Babiš se její výpovědi velice divil. Tvrdil, že paní svědkyně má bujnou fantazii a většina z toho, co říká, je nesmysl. Vůbec si na ni nepamatuje, vylučuje soukromé schůzky. Zejména popírá, že by měl soukromé sídlo. Upozorňuje, že svědkyně má vazbu na kandidátku na funkci  prezidenta pí. Nerudovou. 

Poslední svědkyně v dopolední části jednání směla vypovídat vsedě, obrácena bokem k veřejnosti a mimo dosah diktafonu, ležícího na řečništi. Proto bylo její vystoupení špatně slyšet a i jeho záznam je slabý. Uvedla, že zná obžalované. Popsala svůj kariérní postup v Agrofertu až do pozice finanční ředitelky a svou pracovní náplň. Zná i členy rodiny obž. Andreje Babiše. Upozornila, že k záležitostem Agrofertu získala mnoho informací z různých zdrojů a je pro ni obtížné oddělit je od záznamů své paměti. Uvedla své poznatky o vývoji projektu víceúčelového střediska Čapí hnízdo. Nepovažuje jej za soukromou akci obž. Andreje Babiše. Neznala akcionářkou strukturu společnosti FČH. Podílela se na vyřízení úvěru pro FHČ, za který Agrofert ručil. Agrofert vedl účetnictví pro  FČH pod jejím dohledem. Podala vysvětlení k poskytování půjček Agrofertu společnosti FČH.  Nikdy nepracovala pro společnost FČH.

Během jejího výslechu státním zástupcem předseda senátu v jednom okamžiku žalobce usměrnil a také obhájce měl námitky. 

Odpolední část jednání zahájil výslech již dříve slyšeného svědka, jehož předvolání si vyžádala obhajoba. Při výstavbě víceúčelového střediska Čapí hnízdo působil jako stavební dozor. Svědek si v úvodu posteskl, že bývalý ředitel společnosti FČH, který o svou funkci  přišel za zvláštních okolností,  ho nařkl z pomluvy při výslechu před soudem. Asi to bylo pro svědka hodně nepříjemné, protože se k této záležitosti vrátil ještě po formálním ukončení výslechu. Předseda senátu jej ovšem uklidnil: pomluvy by se dopustil, pokud by nemluvil pravdu.  

Jeho výslech pak vedl advokát Michael Bartončík s cílem doplnit poznatky, kterých se svědek dotkl při minulém výslechu. Mimo jiné se ho tázal, odkud vzal informaci, že podmínkou pro poskytnutí dotace je dvouleté působení žadatelské firmy v cestovním ruchu, ale tu podmínku bylo možné obejít předložením čestného prohlášení. Z výpovědi je zjevné, že informace neměl z oficiálního zdroje, popř. z autentické dokumentace. Dále tvrdil, že obž. Jana Nagyová měla zájem stát se ředitelkou Čapího hnízda a nabídla se, že obstará dotaci. Objasnil, že plné čerpání dotace bylo možné teprve tehdy, až byla zahájena výstavba jezdecké haly. Neměl plnou moc k zastupování FHČ ani Imoby, ale nikdo se jeho pokynům nevzpouzel. 

Převzal jej pak žalobce. Ten ho otázkou přivedl ke sdělení, že podle jeho informací byl projekt Čapího hnízda rizikový a doporučoval proto obž. Andreji Babišovi, aby jej prodal. Na dotaz obhájce doc. Eduarda Bruny přiznal, že z pověření obž. Andreje Babiše nabízel podnikateli v pohostinství, aby si pronajal Čapí hnízdo. Zájemce měl ale jiné záměry, proto z toho sešlo. 

Z  obžalovaných mě svým vystoupením nejdříve  zaujala  obž. Jana Nagyová, která opravila svědkovo tvrzení, že nabízela od začátku dotaci ve výši 50 milionů Kč. Ve skutečnosti částka se objevila až později. Dále uvedla, že jako zpracovatelka žádosti o dotaci nic nezatajila. Podle informací, které tehdy získala, prý nedodržení podmínky dvouletého podnikání v turistickém ruchu nebylo nepřekonatelnou překážkou pro získání dotace. Mělo stačit, že žadatel měl mít dvouletou historii a oprávnění k podnikání v cestovním ruchu. Nemám možnost ověřit její tvrzení, protože žádost o dotaci není veřejně dostupná. Je mi to líto, protože v případě, že by neměla pravdu, by bylo zbytečné celé přetahování mezi žalobcem a obhajobou o to, zda překážkou pro přiznání dotace byla propojenost FČH s Agrofertem. 

Komentář obž. Andreje Babiše k svědkově výpovědi byl méně přívětivý. Podle něj svědek byl ve skutečnosti stavební dozor a o věcech, o nichž mluví, mnoho neví. Zejména se mýlil v údajích o ovlivňování projektu rodinou a pominul záměr pana obžalovaného projekt prodat. Jeho omylů bylo mnohem více. Dokonce se na pana obžalovaného obracel ve věcech, o nichž nemohl rozhodovat, neboť se společností FČH neměl nic společného. Nepravdivě tvrdil, že objekt, označovaný jako Vila, se stavěl pro pana obžalovaného, který si jej chtěl pronajmout. Celkově jeho výpověď neodpovídá skutečnosti. 

V závěrečné části hlavního líčení si předseda senátu ověřoval záměry obžalovaných stran jejich výslechů. Obhájci v souladu s obžalovanými navrhli, aby se výpovědi jejich klientů uskutečnily až v prosinci. 

Za velmi zajímavou považuji rozpravu, vyvolanou dotazem předsedy senátu na státního zástupce ve věci pochybností o pravosti podpisu Andreje Babiše ml. na listině, týkající se jeho postavení akcionáře společnost FČH a podezření, že podpis padělal obž. Andrej Babiš. Státní zástupce obsáhle vysvětlil, proč znalec nepovažuje za účelné vypracovat doplněk znaleckého posudku. Tyto otázky nemůže rozhodnout určitěji, i kdyby se chtěl věcí dále zabývat, neboť nemá možnost získat dostatek podkladů. V této souvislosti se obhájce vyjádřil k úvahám znalce velmi kriticky. Laicky řečeno upozornil na jejich rozpor se zdravým selským rozumem. 

Jako laik v této debatě vidím důkaz ve prospěch mého názoru, že ze strany žalobce je dokazování zamořeno věcmi, jež nemají nic společného se základem obžaloby. I kdybychom připustili, že svědek Andrej Babiš ml. má pravdu, když popírá pravost svého podpisu a podezírá svého otce, že listinu podepsal za něj, vyplynulo by z toho pouze tolik, že nabyl akcionářská práva – tedy významný prospěch – aniž by o tom věděl, či o to stál. Nemá to žádný význam pro posouzení otázky, zda společnost FČH poskytla příslušnému úřadu pravdivé údaje pro doložení svého nároku na dotaci, a zda vůbec na její udělení měla právo (víme, že po 9 letech úřad rozhodl, že dotace neměla  být udělena a nástupnická organizace Imoba ji vrátila). Je to prostě informační balast, který by se do skutkové podstaty nedostal, kdyby nejvyšší státní zástupce neuložil dozorovému státnímu zástupci, aby se zabýval svědectvím Andreje Babiše ml. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

  

čtvrtek 13. října 2022

POHORŠENÍ VZBUZUJÍCÍ GIBS

Internet zaplavily projevy nevole nad rozhodnutím Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS), že zákrok policistů na volebním shromáždění Andreje Babiše v Borovanech proti chlapci, odnášejícímu reproduktor, byl oprávněný. Z argumentace protestujících jsem vyvodil, že nenáviděný Andrej Babiš nemá nárok na nedotknutelnost majetku, takže policisté neměli zasahovat, a když už puzení k zásahu neodolali, tak měli jednat něžně. 

Nejsem voličem ANO, ani nehodlám volit Andreje Babiše prezidentem, a vedu časté spory s GIBS, ale v daném případě se GIBS a zasahujících policistů musím zastat. Policie je nepolitická služba, která se musí chovat nestranně. Vidí-li policisté útok na majetek, musí zasáhnout, ať je majitelem kdokoli.  Zásah musí být co nejrychlejší, na dlouhé zkoumání vedlejších okolností není čas. Při zásahu se pak řídí reflexy, které si odnesli z výcviku. 

Tím nechci říci, že s výkony GIBS jsem vždy spokojen. Posláním této služby je stíhání trestné činnosti příslušníků bezpečnostních sborů. Je nástupnickou organizací po Inspekci PČR, která opět navazovala na Inspekci ministerstva vnitra. Na všechny si občas občané stěžovali. Podle českých svérázných zvyklostí nejlepším způsobem předcházení stížností je reorganizace. Proto se kterýsi ministr vnitra rád zbavil své odpovědnosti předáním služby do pravomoci policejního prezidenta, ale ani ten se nechtěl zabývat úřadem, na který chodily stížnosti . Proto se zrodila GIBS, nad jejímž ředitelem stojí přímo pánbůh. Tedy oficiálně to je předseda vlády, ale ten o tom možná ani neví, a se stížností na GIBS byste u něj nepochodili. Podle toho to vypadá. 

Nadměrnou volnost by měl vyvažovat dohled státního zastupitelství. Ale stává se, že dozorujícího státní zástupce, příslušníky GIBS a podezřelé spojí pocit stavovské solidarity a k odhalení nezákonnosti nedojde. Stavy územních odborů GIBS se většinou doplňují náborem policistů z místních útvarů. Noví příslušníci GIBS pak občas vyšetřují nedávné kamarády. 

Není divu, že podezření oznamovatelů na trestnou činnost příslušníků bezpečnostních sborů se nepotvrdí. Např. kdysi se stalo, že vězeň liberecké vazební věznice se stal cílem podivné akce, jež mu vynesla víceleté trestní stíhání. Provedla ji dobře organizovaná zločinecká skupina, jejíž členové působili přímo ve věznici i mimo ni a byli propojení. Do věznice mu jakési úřední osoby donášely alkohol, kterým hostil mnohonásobného recidivistu. V opilosti blábolil o plánech na útěk z vězení a pomstě na nepřátelích, kteří ho dostali do vězení. Netušil, že jeho společník nahrává jeho bláboly na audiovizuální zařízení, zamontované do náramkových hodinek. Záznamy se staly důkazem pro obžalobu, ač později Nejvyšší soud ČR opakovaně zákonnost jejich pořízení zpochybnil. Mezi viditelnými příslušníky akce byli dva recidivisté, kdosi z pracovníků Vězeňské služby a vysoký důstojník PČR. Další zůstali nezjištěni. Společně dokázali dodávat do věznice alkohol, dopravit tam hodinky s audiovizuálním zařízením, dopravit je ven do rukou významného policisty, záznamy z hodinek stáhnout na fleshku a tu dodat místní kriminální službě.  Policista později ztěžoval soudní řízení mlžením, lhaním, vyhýbáním se jednání a nakonec i částečnou ztrátou paměti.  Podezření, že se vězeň stal obětí trestné činnosti, prověřovala GIBS,  která zjistila, že žádný  policista nebo příslušník  Vězeňské služby se nedopustil nezákonného jednání. 

Jindy na jisté překladiště přijel kamion s nákladem tabáku neznámého původu a majitele. O jeho příjezdu věděli předem celníci, kteří na překladišti čekali s videokamerou a natočili překládání tabáku na jiný kamion. Nezajímali se o doklady od vozidla a od zboží, neztotožnili řidiče a nechali kamiony odjet. Tabák pak byl dopraven do skladu místního podnikatele. Do něj následně vpadlo komando celníků a policistů. Zadrželi všechny přítomné a zahájili trestní řízení kvůli krácení spotřební daně a nezákonné výrobě cigaret. Vlastnictví tabáku přiřkli majiteli skladu. Soud se později pokoušel získat do Celní správy vysvětlení, jak věděla o příjezdu tabáku, odkud tabák přijel a kdo jej skutečně nakoupil. Ani po deseti letech tyto informace nezískal. Je podezření, že návoz tabáku neznámého původu byl provokací, která měla poskytnout záminku k vpádu komanda do skladu a ke křivému obvinění jeho majitele. Jako laik jsem přesvědčen, že tabák majiteli skladu nepatřil, ale jeho návoz umožnil trestní stíhání a pozdější odsouzení nevinných lidí. GIBS odmítla zabývat se prověřením podezření. 

Zajímavý byl také případ usvědčování domnělých pachatelů brutálního vydírání velkého dlužníka. Zakuklenci, oblečení do policejních kombinéz, jej měli přepadnout na cestě z kanceláře domů, dopravit jej do vily jeho věřitele a tam jej ohrožováním na životě a zdraví přinutit k podepsání listin, jimiž mu vznikla majetková újma. Policie domnělé zakuklence vypátrala. Aby je mohla poslat před soud, byla nutná rekognice, na které je měl pan poškozený poznat. Podařilo se: jednoho podezřelého, jenž byl holohlavý, postavili mezi vlasaté figuranty. Druhého s nedopnutou bundou a bílým klínem na prsou postavili  mezi figuranty s bundami, zapnutými až ke krku. Poškozený samozřejmě „poznal“ označené osoby. Po několikaletém soudním řízení je ale soud zprostil obžaloby pro nedostatek důkazů. Díky „úspěšným“ rekognicím utrpěli obrovskou újmu. 

Podle mého laického názoru policisté zmanipulovali rekognice tak, aby pan poškozený musel jimi vybrané osoby „poznat“. On sám později tvrdil, že si byl jistý, že podezřelé poznává (tedy měl důvěru, že mu policisté ukázali „ty pravé“), ačkoli bezprostředně po činu oznámil, že by si netroufal kohokoli poznat. Tento způsob provedení rekognic považuji za nezákonný. Místní oddělení GIBS, do něhož mezitím přišli někteří bývalí místní policisté, na daném provedení rekognic ale nic nezákonného neshledalo a státní zástupci se s jeho názorem ztotožnili. 

Ve všech třech uvedených případech utrpěly oběti přehmatů značnou škodu. Ale kvůli vyvinění příslušníků bezpečnostních sborů příslušníky GIBS žádný poprask na internetu nevypukl. Nebyl zvýhodněn nenáviděný Andrej Babiš, proto přísloví „běda tomu, z koho pohoršení pochází“ v těchto případech neplatí.

 =========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

neděle 2. října 2022

DRUHÝ TÝDEN V KAUZE NAGYOVÁ-BABIŠ

Po druhém týdnu procesu s obžalovanými Janou Nagyovou a Andrejem Babišem se posunulo mé poznání dál. V mezidobí mezi 5. a 6. dnem jsem stihl prostudovat obžalobu, kterou jsem po dvouměsíčním usilování navzdory bojkotu ze strany obhájců nakonec přece jen  získal, byť se zpožděním. 

Ve čtyřech dnech druhého týdne vyšly najevo nové podstatné skutečnosti. Především je zřejmé, že podnikatelský záměr na vybudování víceúčelového zařízení, dnes známého jako Čapí hnízdo, byl velmi složitý, z ekonomického hlediska riskantní a vyvíjel se chaoticky od prvního pocitu nevole Andreje Babiše při čekání ve frontě před vstupem do zoologické zahrady do své konečné podoby déle než dva roky a naplnění dosáhl až kolaudací v r. 2010. Odmítám věřit žalobci, že Andrej Babiš podstoupil všechny krkolomnosti s počátečním úmyslem po letech si sáhnout na dotaci, která ostatně nebyla pro realizaci projektu podstatná. Důvody, proč odloučil projekt od Agrofertu a oddělil jej od něj organizačně i majetkoprávně, jsou jiné, většinou v obžalobě popsané a nyní i svědecky doložené. Z toho myšlenkového chaosu vystupuje obž.Andrej Babiš jako člověk, zakotvený v rodině, občas ovlivňovaný zájmy manželky a dětí. 

V této souvislosti se mi vybavuje přísloví „komu pánbůh, tomu všichni svatí“: nejen, že společnost Farma Čapí hnízdo (dále jen FČH) získala dotaci, na kterou neměla nárok, ale vysoký úvěr, který tak malá firma bez podnikatelské historie získala od jedné z největších světových obchodních bank HongKong Shanghai Banking Corporation (dále jen HSBC)se zcela vymyká z jejích obchodních zvyklostí. Není ale za tím nic nekalého: za úvěr ručil Agrofert a banka měla zájem získat jej jako bonitního zákazníka, s nímž by mohla uskutečnit i další obchody. 

Ještě zajímavější je odhalení základního důvodu pro nepřiznání dotace, o němž se dříve nemluvilo, ale upozornil na něj svědek: dotace byly určeny pro společnosti, které nejméně dva roky  podnikaly v oboru cestovního ruchu. Společnost FČH byla zapsána do obchodního rejsříku 20.února 2008, žádost o dotaci podala 28.února 2008 a k podpisu smlouvy o poskytnutí dotace s příslušným státním orgánem došlo 15. října 2008 na straně FČH a 22. října 2008na straně státu. Vzhledem k tomu, že FČH nepodnikala vůbec, natož dva roky v cestovním ruchu, a odpovídající minulostí se nemohla pochlubit ani společnost ZZN Prostějov, z které FČH vznikla, kladné rozhodnutí, rychlost a vstřícnost řízení přímo vyrážejí dech. 

Není pochyb o tom, že obž. Jana Nagyová byla skvělá odbornice, která o této vadě žádosti určitě věděla. Jde o vadu, kterou by možná viděl i slepec, ale státní orgán ji velkoryse přehlédl. Nabízí se otázka, jaké magie paní obžalovaná použila, aby „zastřela zrak“ státu. Ale dále se táži, zda lze podvést někoho, kdo se chce nechat podvést. A má být někdo trestán za to, že „podvedl“ někoho, kdo se z jakýchkoli důvodů chtěl nechat podvést? Dokazování před soudem zatím k objasnění těchto důležitých otázek nesměřuje. Z toho, co mi je o věci známo, jako laik podezírám komisaře Nevtípila ze snížené schopnosti periferního vidění. Díval se jen přímo na cestu, vedoucí k odeslání obou obžalovaných „do tepláků“, a do  křoví a hloží po stranéch nenahlédl. Dozorový státní zástupce tam raději nahlížet nechtěl a trestní stíhání zastavil. Je to moudrý muž.   

Přesto si jako laik myslím, že na lavici obžalovaných nesedí všichni, kdo za „obdarování“ FČH nesli odpovědnost. Nedovedu si ale představit, že by dnes bylo reálně možné rozšíření vyšetřování činu, který proběhl v letech 2008-2009. 

Pro úplnost uvádím, že jako laik nesouhlasím s názorem žalobce, že smyslem zřízení akciové společnosti FČH bylo zastření skutečnosti, že obž. Andrej Babiš byl skrytým majitelem společnosti.  Akcie mají vlastnosti, dané zákonem, které způsobují, že vlastníkem jsou držitelé akcií. Ostatně z dokazování vyplývá, že společnost FČH měla obvyklé správní orgány akciové společnosti, v nichž obž. Andrej Babiš nezasedal a neměl vůči jejich členům nadřízené postavení. 

Podotýkám, že toto vše se odehrálo dávno před tím, než se  obž. Andrej Babiš domohl politické moci. Zato trestní oznámení podal neznámý dobrodinec rok poté, co se pan obžalovaný stal místopředsedou Sobotkovy vlády a ministrem financí. Politická motivace je nasnadě. 

Po vyplacení dotace stát kontroloval svými orgány, zda FČH nakládá s přidělenými prostředky podle pravidel. Dokonce FČH i pokutoval, aby pak pokuty prominul. Ale až v r. 2018, tedy po devíti letech od vyplacení dotace, zjistil, že dotace neměla být udělena, a vyzval nástupnickou společnost Imoba k vrácení peněz. Což se stalo. V té době byl již obž. Andrej Babiš předsedou vlády. Nebylo typické pro jeho „postavení ve střetu zájmů“, že odebrání dotace nezabránil? 

Ze shodné výpovědi obž. Jany Nagyové a svědka před soudem vyžádání dotace byl její nápad. Přišla s ním v době, kdy obž. Andrej Babiš váhal mezi prodejem problematického projektu a jeho darováním členům rodiny. Nabízí se otázka, zda pan obžalovaný věděl o dotačních  pravidlech tolik, aby si mohl uvědomit, že paní obžalovaná chce žádat o něco, na co FČH nemá nárok. Není také jisté, zda měl pan obžalovaný možnost a popř. povinnost zastavit obž. Janu Nagyovou. On sám tvrdí, že o ničem nevěděl, a obž. Jana Nagyová jej „netopí“. 

Zajímavý postoj zaujal žalobce. O nenaplnění podmínky dvou let podnikání v oblasti cestovního ruchu se sice v obžalobě  na str. 11 zmiňuje, ale dále se tím nezabývá. Zato v bodu 49 stostránkové obžaloby z 21.března 2022 uvádí: „Pro posouzení trestného jednání obviněných je základní otázkou po objektivní stránce, zda byla společnost FČH v době podání žádosti o dotaci nezávislým malým či středním podnikem a byla oprávněna o poskytnutí dotace žádat, či nikoliv, a po subjektivní stránce, zda obv. Ing. Nagyová, Ph.D., a obv. Ing. Babiš věděli, že společnost FČH o dotaci žádat nemůže a obv. Ing. Nagyová, Ph.D., tak úmyslně uvedla nepravdivé údaje, příp. podstatné údaje zamlčela v úmyslu opatřit neoprávněně pro společnost FČH dotaci, přičemž tyto údaje byly způsobilé k tomu, aby měly vliv na rozhodnutí poskytovatele dotace o poskytnutí či neposkytnutí dotace, a zda se obv. Ing. Babiš tohoto jednání nějakým způsobem úmyslně účastnil.“ Dále pak již žalobce obšírně rozvádí tvrzení, že FČH nezapadala do kategorie malých či středních podniků, které měly nárok na dotaci. 

Nemám k disposici kopii žádosti a čestného prohlášení (bez pomoci obžalovaných či obhájců nemám možnost je získat) , takže nemohu posoudit, zda se obž. Jana Nagyová pokusila přesvědčit příslušný státní orgán, že FČH podniká dva roky nebo i déle v oblasti cestovního ruchu, ani nemohu zjistit, jakým způsobem, a zda vůbec zastřela závislost FČH na Agrofertu.

Tím ovšem žalobce otevřel otázku, o kterou se mohou obžalovaní a obhájci přetahovat se stranou žalobní právnicky i filozoficky hodně dlouho. Znám obhájce osobně z jiných kauz. Právníci jejich „kalibru“ ovládají technologii řádných a mimořádných opravných prostředků nadstandardně, takže v případě, že senát Jana Šotta obžalované odsoudí, řízení může pokračovat i několik let. 

Druhý týden hlavního líčení v této věci se překrýval s druhým kolem voleb do Senátu. Obž. Jana Nagyová se probojovala do druhého kola, v němž byla protikandidátkou proti senátorovi Miloši Vystrčilovi, současném předsedovi Senátu. Jako soupeř byl „těžká váha“, takže bylo na místě při pokusu o jeho porážku vyvinout nejvyšší možné úsilí.  Hnutí ANO jí poskytlo vydatnou podporu, částečně i za účasti obž. Andreje Babiše. Ona sama ale opustila soudní síň jen 29. září 2022 odpoledne. Pravděpodobně by náskok senátora Miloše Vystrčila stejně nepřekonala, ale na závěru, že pro své zvolení neudělala vše, co mohla, to  nic nemění. Nemění to  také nic na mém názoru, že načasování začátku hlavního líčení bylo vzhledem k politické angažovanosti obžalovaných nešťastné. Právo být zvolen je ústavně právně chráněné. 

V celém dosavadním průběhu se nevynořila jedna otázka, kterou by se měl soud zabývat: převažuje v tomto příběhu škodlivost podvodného jednání v dotačním řízení nad společenskou prospěšností vybudování víceúčelového zařízení Čapí hnízdo ? 

Zajímavostí, která stojí za zmínku, je dodatečné zvýšení počtu jednacích dnů přidáním čtvrtého bloku jednání se zahájením 19. prosince 2022. Obžalovaní budou mít díky soudu neobvyklé „veselé Vánoce“, a to bez ohledu na to, co  se v tomto bloku odehraje. 

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 17.-21.října 2022

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz