Slunné dny na počátku máje mi připomínají prožitky z osvobození od nacistické okupace v r.1945, které jsem na Valašsku zažil dříve než obyvatelé Prahy. Tehdy se svět tvářil radostně jako přívětivé prostředí k životu. Záhy se ale ukázalo, že vše bude nakonec jinak, ne tak příznivě, jak jsme čekali. Po pár letech snahy o demokracii a vytvoření mostu mezi Východem a Západem nastoupila diktatura, od 21. srpna 1968 „vylepšená“ o sovětskou okupaci.
Novou naději přinesl 17.listopad 1989. Vývoj k demokracii a začlenění do západoevropské civilizace od té doby pokračuje, i když s určitými výkyvy a chybami na kráse. Jedním z mnoha problémů, jež bychom si mnozí rádi odpustili, je rozbujení dříve neznámých odrůd zločinu, před nimiž stát dosud nedokáže občany účinně ochránit. Souběžně s nimi selhávání, ba přímé zneužívání úřadů, jež mají občany chránit. Nezákonné jednání pokleslých policistů a státních zástupců patří k nežádoucím paradoxům doby, které sice není časté, ale přesto hyzdí obraz naší vlasti jako právního státu.
Když jsem se stal v dávné minulosti opakovaně obětí trestné činnosti a policie mě nechala na holičkách, rozhodl jsem se požádat o pomoc poslance. Vytipoval jsem jako vhodnou osobu slušného člověka Petra Nečase, poslance ODS ( pozdějšího předsedu vlády, nakonec svrženého pučem, o němž hovořit jako o puči se stále jaksi nesluší). Tipoval jsem správně. Ač jsem neměl žádnou protekci, pan poslanec mě bez potíží přijal. Vyslechl mě a dvakrát v mé věci interpeloval ministry vnitra. Výsledek se sice nedostavil, ale snahu projevil.
Toto by se dnes nemohlo stát. Postoj poslanců a politiků, odvozujících svou moc od Poslanecké sněmovny, vtipně vyjádřila opoziční poslankyně pí. Eva Decroix označením účastníků manifestace, svolané Milionem chvilek, za „svoloč“ a současným projevem údivu nad prohrou ODS ve volbách. Opoziční poslanci se od té doby stále nemohou vzpamatovat z prohry a věří v zázrak, který je znova vynese k moci po nelítostné porážce Hnutí ANO 2011. Neuvědomují si, že k dosažení cíle jim chybí maličkost: příchod silné osobnosti, která by vyvážila charisma workoholika Andreje Babiše.
A i když to neříkají nahlas, s občanskou masou nakládají jako se svoločí, neuvědomujíce si, že bez živé výměny názorů a věcné kritiky politiky Hnutí ANO 2011 voliče na svou stranu nepřetáhnou. Nejsem sám, kdo si stěžuje a řadí se mezi svoloč, že poslanci odmítají připustit jednání s příslušníky svoloči, kteří se dožadují rozhovoru: jednou zvoleni již svoloč nepotřebují, k jednání se nesníží a spoléhají se, že v komunálních, senátních a nejbližších parlamentních volbách se přece jen najde dostatek držitelů hlasovacího práva, kteří jim nakonec umožní dále vést elitářský způsob života. Pojistku ve změně chování k svoloči ale nehledají.
Mám-li být spravedlivý, musím připustit, že pí. ministryně Eva Decroix se ke mně jako justičnímu potížistovi (pardon, občanskému aktivistovi) chovala stejně profesionálně jako její předchůdci počínaje Pavlem Němcem včetně Pavla Blažka v době výkonu jeho prvního mandátu a pak až do 23. srpna 2022. Soudím, že se mohla stát v nejhorším případě průměrnou ministryní, kdyby měla možnost působit ve funkci nejméně po jeden celý mandát. Nástupem na ministerstvo po odchodu Pavla Blažka přinesla oběť ODS a zpočátku podlehla zpolitizování bitcoinového skandálu, ale brzy od politických opatření odešla. Dnes ovšem patří k poslancům, kteří se svoločí nemluví. Prý se připravuje k návratu na ministerstvo, čili stále věří na zázraky.
Odpovědnost za ochranu občanů před zločinem přešla na vládní koalici. Ve vztahu ke svoloči se vládní poslanci nechovají jinak než opozice. V rukou vládní koalice je ovšem výkon spravedlnosti. Čas vynesl na její úroveň završení trestního postihu nepotrestaných pachatelů brutálního vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových (kauza Jesenice). Dosud trvá stav nečinnosti příslušných orgánů, které případ odložily již v druhé polovině roku 2024 a zatím usilují o jeho dopravení k promlčení, ke kterému dojde v lednu r.2027. Trestní oznámení nese datum 8. prosince 2020. Vskutku skvělý výkon příslušných orgánů! Bezprostředně po činu nebylo možné usvědčit všechny pachatele, protože zadavatel vydírání, recidivista Roman Šulyok, nevypovídal. A teď, když změnil chování a své kumpány „napráskal“ výpovědí před soudem po poučení předsedkyní senátu o důsledcích křivé výpovědi, orgány činné v trestním řízení předstírají bezpomocnost, protože popírají jeho věrohodnost.
Opozice v tomto ohledu nepřímo škodí, protože odvádí pozornost vlády a zejména osobně předsedy vlády Andreje Babiše, k druhořadým záležitostem. Jistě by měl v „kauze Jesenice“ co říci, neboť je přímým nadřízeným ředitele GIBS a nepřímým nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové a ostatně obecně odpovídá i za ministra spravedlnosti. Měl by se o věc zajímat i proto, že sám je dle mého laického názoru obětí pochybení orgánů činných v trestním řízení, takže z nápravy poměrů může mít v budoucnu prospěch.
Ovšem o čas a energii ho okrádají také představitelé koaličních pidistran, kteří si neváží náhody, jež jim přinesla postavení, na které by jinak nemohli ani pomyslet. Dopouštějí se výstřelků, které vybočují z linie koaliční politiky. Andrej Babiš jim musí draze platit za propůjčování hlasů ve Sněmovně, neboť si nemůže dovolit zlobivé jedince vyloučit ze hry. Raději připustí pomstu Petra Macínky na prezidentovi republiky za nejmenování Filipa Turka ministrem čehokoli a bude možná čelit kompetenční žalobě, než by ministrovi zahraničí vysvětlil, že nakonec je jen podřízený úředník, který si drzosti vůči hlavě státu nesmí dovolit.
Za daných okolností stále nemám jistotu, že se osmi „jesenickým“ zločincům dostane spravedlnosti od nestranného a nezávislého soudu, o „odměně“ jejich ochránců nemluvě.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je
ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
