KAUZA ZADEH: NOVÁ OBŽALOBA- ČÁST 18

Ve dnech 24.-25. října 2018 pokračovalo u Městského soudu v Brně vazební stíhání obž. Shahrama Zadeha (dále jen SAZ), obžalovaného z přípravy ovlivňování  svědků ve „velké daňové kauz“ probíhající u Krajského soudu v Brně, a dehonestace orgánů činných v trestním řízení, které vedly přípravné řízení k ní. Ve spojitosti s ní strávil  ve vazbě 22 měsíců. Soud jej propustil na svobodu 1.února 2016  po složení rekordní kauce 150 milionů Kč. V řízení u Městského soudu v Brně je ve vazbě od 2.prosince 2016. Při vazebním řízení dne 10.října 2018 senát předsedy Michala Kabelíka rozhodl o dalším pokračování jeho týrání vazbou. Spis se stížnostmi proti jeho rozhodnutí dosud ke stížnostnímu soudu neodešel. Ani na tom příliš nezáleží, protože od jeho soudců nelze očekávat, že by se rozpomněli na dobré mravy a že by napravili  rozhodnutí Kabelíkova senátu, jež jako laik považuji za nestydaté.

Oba dny této části hlavního líčení byly vyhrazeny pokračování vyjádření pana obžalovaného k důkazům. Nicméně na začátku je odlehčilo jeho vysvětlování, že přišel o slovo „Abdullah“ ve svém příjmení a jak k tomu došlo. Dověděli jsme se, že při vystavení rodného listu Zadeha juniora podle dokumentu, který si přivezl z U.S.A., se matriční úřady pozastavily nad tím, že slovo „Abdullah“ má v příjmení pouze jeho otec a usoudily, že to tak nemůže být. SAZ horlivě zdůrazňoval, že se skutečně nejedná o  trik, který by měl působit těžkosti administrativního rázu: ať se jeho příjmení uvádí se slovem „Abdullah“ nebo bez něj, je to stále on.

V dalším se SAZ věnoval prokazování, že obraz jeho konání, které vykreslil žalobce v obžalobě, je nepravdivý. Vysvětloval, že skupina lidí, z nichž žalobce sestavil organizované zločinecké uskupení, ve skutečnosti žádnou pevnou organizační a řídící strukturu neměla a ani ji nespojovaly společné zájmy. Bylo vyloučeno, aby ji z vazby založil a řídil. Impulz k jednání se svědky, kteří mu nabídli svá údajně křivá svědectví, vyšel podle něj od nich a tlumočil mu jej spolupracující obžalovaný Ondřej Kučera, řečený „právník Ondra“. Poukázal v té souvislosti na „kupčení“ orgánů s postavením Ondřeje Kučery jako spolupracujícího obviněného: když vypovídal „nevhodně“, státní zástupce mu status spolupracujícího obviněného odebral. Až změnil  výpověď, dostal jej zpět. V této souvislosti stojí za zmínku, že obž. Ondřej Kučera dostal příležitost vyjádřit se k výpovědi SAZ, kterou využil přehnaně skromně. SAZ pak projevil nespokojenost s neúplností a neurčitostí jeho vyjádření, kterou hodnotil jako neplnění povinností  spolupracujícího obžalovaného.

Zvláštní pozornost SAZ věnoval textům notářských zápisů, které mu prodali svědci-provokatéři. Odmítl domněnku o jejich autorství: jeho znalost češtiny by nestačila ani na jejich revizi, natož na jejich vytvoření. Ostatně některá v nich uvedená tvrzení vyznívala v neprospěch jeho obhajoby: sám by je tedy určitě do textu nezahrnul. Jejich  obsah zkoumal i z hlediska pochybností o pravdivosti některých údajů, v nich obsažených. Dokazoval, že svědci, obchodující s notářskými zápisy, jednali cíleně, aby opatřili důkazy proti němu.

S odkazem na odposlechy zpochybnil výpovědi svědků-provokatérů, kteří před soudem tvrdili, že odměnu za špinavou práci jim nabídl SAZ prostřednictvím „právníka Ondry“. Ve skutečnosti peníze podle jeho názoru, doloženého odposlechy, požadovali sami. Okolnost, že je pak odevzdali policii, svědčí o tom, že šlo o řízenou provokaci. Policie k ní použila lidi, kteří mají na svědomí vlastní nezákonné jednání, (např. se vzájemně obviňují ze zpronevěry 100 milionů Kč)  a službou si zajistili (aspoň zatím) beztrestnost. Pan obžalovaný  proto sám sebe vidí nikoli jako hybatele zločineckého uskupení, ale jako oběť intrik spříseženectví policie a státních zástupců s podsvětím. V tomto ohledu jím vytvořený obraz skutkové podstaty jeho údajných zločinů je v pdstatě v  souladu s tím, co před soudem doznali pomahači policie i sami policisté, i s obsahem odposlechů.  

Z vlastních poznatků vím, že SAZ považuje dodané notářské zápisy za nepoužitelné a je pravda,  že je měl k disposici v době, kdy devět dní vypovídal ve „velké daňové kauze“u Krajského soudu v Brně. Měl dost času, aby je uplatnil ke své obhajobě, ale vůbec se o to nepokusil.

SAZ v této souvislosti hovořil o selektivní činnosti policie: její pomocníci se vzájemně usvědčují z velkých darebáctví, ale policie je nechává v klidu. Dále se obsáhle věnoval vzájemným vztahům svědků-spolupracovníků PČR, časové posloupnosti jejich vstupu do hry a nezapomněl ani na jejich vliv na počínání  spoluobžalovaných ve „velké daňové kauze“.  

K nelibosti předsedy senátu pak věnoval SAZ velkou pozornost okolnostem přijetí rekordní kauce 150 milionů Kč včetně souběžné přípravy jeho zadržení na dvoře věznice ihned po propuštění na svobodu s cílem uvalení předběžné vazby. Podle jeho hodnocení složitelé kauce byli vlákáni do léčky: netušili, že souběžně s rozhodováním senátu Aleše Novotného o přijetí  kauce státní zástupce KSZ Brno Jiří Kadlec připravuje jeho zadržení na dvoře věznice za účelem jeho uvržení do předběžné vazby. Soudce a státní zástupce jednali ve shodě, o čemž SAZ získal důkaz: dopis předsedovi senátu Aleši Novotnému, rozhodujícímu o přijetí kauce, od státního zástupce Jiřího Kadlece, připravujícího jeho následné zadržení. Poznamenávám, že jako laik se domnívám, že řízení u Městského soudu v Brně je nejspíš uskutečněním náhradního „plánu B“ na držení kauce a pokračování v týrání pana obžalovaného souběžnou vazbou: co se nepodařilo státnímu zástupci Jiřímu Kadlecovi, zvládli státní zástupci VSZ Olomouc o pár měsíců později.

 Pan obžalovaný dále obsáhle komentoval  dění kolem rozhodnutí složitelů vzít zpět kauci, která mu pomohla na svobodu. Nebyla to náhoda: složitelé se v této věci právě 24. října 2018 obrátili na Ústavní soud. Usoudili, že jejich peníze neplní účel, pro který je složili a požádali soud o jejich vrácení. Senát Aleše Novotného jim nevyhověl a jejich stížnost proti jeho rozhodnutí zamítl Vrchní soud v Olomouci senátem Vladislava Šlapáka, bývalého člena KSČ a vojenského soudce. Jeho usnesení vyvolává vzpomínku na mínění Karla Havlíčka Borovského o vojenských soudech: SAZ prý měl prospěch 2,5 miliardy Kč z této trestné činnosti ( ač škodu ve skutečnosti způsobila nejméně stovka koncových prodejců pohonných hmot). Mému laickému pohledu se počínání soudů jeví jako popření práva složitelů kauce na svobodné nakládání s majetkem a jako nátlak na ně, aby proti své vůli nadále ručili za pana obžalovaného. Pro soudce jsou občané, kteří se příčí jejich názorům a záměrům, pouze bezprávná chátra, a přiměřeně tomu přistupují k jejich právům.  Snaha po vytvoření podmínek pro propadnutí kauce státu čouhá z jednání soudců jako sláma z bot. Mimoděk svým postupem prozrazují, že v jejich očích je SAZ odsouzen, byť do rozsudku ještě uteče hodně vody. Musí být odsouzen, aby kauce propadla.

Výklad pana obžalovaného byl spletitý, rozvláčný, zahuštěný podrobnostmi. K některým věcem se vracel v nových souvislostech. Předseda senátu občas žádal o vysvětlení, k jakým důkazům se jeho vývody vztahují. Sledování  proslovu SAZ bylo namáhavé a posluchače unavovalo. Mám dojem, že nastaly chvíle, kdy jej bedlivě sledoval pouze jeho obhájce, státní zástupkyně, která si horlivě psala poznámky, a také  mladá obhájkyně obž.Halamkové. Nasvědčuje  to podezření, že pan obžalovaný může říkat cokoli, ale rozsudek neovlivní,neboť soudu je vše jasné předem.

Celkově byl průběh  jednání poměrně klidný. Neobešlo se to sice bez „zajiskření“mezi SAZ a předsedou senátu, ale rozsah a intenzita vzájemných projevů nevole byly tentokrát poměrně malé.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 15.-16. listopadu 2018.

PŘÍBĚH SOUDKYNĚ OLO: „ROŠŤÁCI“ JSOU ZA VODOU

Počínání „soudkyně OLO“, tedy Ivety Šperlichové ze zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, jsem věnoval již tři články. Můj zájem původně vzbudila přehnanou reakcí na odchod matky odsouzeného ze soudní síně, a později svérázným monologem ze zasedání senátu, v němž „perlila“ vulgárními výrazy, urážkami na adresu obhájců a výše zmíněné matky odsouzeného (dle ní „mladé krávy“), označováním obžalovaných obecně za lidský hnůj a chválou předlistopadových poměrů v justici. Zvukový záznam se dostal do rukou novináře Luboše Xavera Veselého, který jej zveřejnil na svých internetových stránkách. Příznačná pro stav české justice je skutečnost, že odpudivé výroky ji nedostaly před kárný senát: kární žalobci jako obvykle zaujali postavení kruhové obrany hradu.

Podstatná část monologu měla souviset s příběhem trestního stíhání kvůli pokusu o zprovoznění linky na balení cigaret za účelem jejího prodeje, dle jiné verze za účelem nezákonné  výroby a prodeje cigaret. Hlavními  účastníky skutkového děje jsou dvě sourozenecké dvojice, které jsem z počátku označoval krycími jmény: „Rošťáci“ – Roman a Jan Šulyokovi – a „Slušňáci“ – Ladislav a Jan Lebánkovi. Zatímco „Slušňáci“ jsou dosud netrestaní zlínští podnikatelé s dlouholetou tradicí, oba „Rošťáci“ mají trestní rejstřík ušpiněný a způsobem  obživy se chlubit nemohou. Platí to zvláště o Romanovi, který si již stačil „nastřádat“ tresty v úhrnné výši 22 let. Mimo jiné právě vykonává trest odnětí svobody za vydírání „Slušňáků“ s použitím hrubého násilí.

V trestním řízení jsou obě dvojice v postavení střetu zájmů. Podle „Slušňáků“ si Roman Šulyok u nich uskladnil linku na výrobu cigaret, kterou chtěl zprovoznit a prodat se ziskem na Ukrajinu. Podle Romana Šulyoka „Slušňáci“ od něj linku koupili a pokoušeli se ji uvést do provozu za účelem výroby cigaret. Kupní smlouvu ovšem podepsali pod nátlakem a civilní soud ji již dávno zneplatnil, což paní soudkyně nevzala do úvahy. Zprovoznění linky se nezdařilo.

„Slušňáci“ a pomocníci při zprovozňování linky si již vyslechli nepravomocný rozsudek. Žijí v nejistotě věcí příštích, protože Ústavní soud ČR uznal nálezem z 31.7.2018 oprávněnost námitky podjatosti proti soudkyni OLO, kterou vznesli prostřednictvím své (rovněž obžalované) společnosti Vltava Holding a.s. již  24.července 2017. Paní soudkyně se tehdy prohlásila za nepodjatou a stížnostní (odvolací) Vrchní soud v Olomouci její stanovisko schválil. Ústavní soud jim zamíchal kartami: paní soudkyně byla podjatá a obecné  soudy musí z nálezu vyvodit důsledky.

V zacházení s „Rošťáky“ ze strany paní předsedkyně došlo k zvláštním událostem. Hned na začátku hlavního líčení znemožnila Romanu Šulyokovi  účast na jednání  a z důvodu nedostavení vyloučila jeho věc do samostatného řízení. V něm pak jeho trestní stíhání pro neúčelnost zastavila. Později vyloučila také věc Jana Šulyoka. Odměnila jej tím za nedostavení k hlavnímu líčení. Na vyřízení jeho záležitosti jí  pak stačila dvě stání. Dne 22.října 2018  vyhlásila příjemným hlasem rozsudek, jímž jej odsoudila k podmíněnému trestu.

„Rošťáci“ jsou v každém případě „za vodou“. Roman Šulyok byl ušetřen sebemenšího navýšení trestu a není pravděpodobné, že by v dalším vývoji  došlo k přísnějšímu odsouzení Jana Šulyoka. Postavení „Slušňáků“ je podstatně horší, což mě jako laika pobuřuje, protože rozsudek nad nimi v podstatě stojí a padá s nenávistnou svědeckou výpovědí Romana Šulyoka, která na mne působila dojmem nevěrohodnosti. Je nesporné, že soudkyně OLO vyloučením obou „Rošťáků“ vytvořila nepříznivé podmínky pro „Slušňáky“. Nevíme ovšem, zda jednala cíleně, či zda jde o souhru náhod.

Přiznám se, že jako laik jsem uvažoval i nad možností, že se závěrečné hlavní líčení dne 22.října 2018 neuskuteční: k vyloučení Jana Šulyoka došlo až po podání námitky podjatosti ze dne 24.července 2017, tedy v období, v kterém  se  v chování paní soudkyně prokazatelně projevily příznaky podjatosti. Za rozhodnutí o jeho vyloučení tedy odpovídala podjatá soudkyně: byla-li podjatá v neprospěch „Slušňáků“, logicky byla podjatá ve prospěch „Rošťáků“. Ale mé laické uvažování je ovšem profesionálce notně vzdálené a navíc mnozí soudci považují „podjatost“ za sprosté slovo.    

VELKÁ „DAŇOVÁ“ KAUZA - 1

Soudy drží rekordní kauci i obviněného za mřížemi

Tímto článkem navazuji na řadu „Kauza Zadeh – konečně svědci !“ jejíž 13. díl vyšel 22. června 2010. Protože řada je hodně dlouhá a od posledního článku uplynulo hodně času, považuji za vhodné stručně zopakovat, o co se v případu jedná.

V procesu, vedeném u Krajského soudu v Brně před senátem předsedy Aleše Novotného pod sp.zn. 46 T 5/2015 stojí před soudem 15 obžalovaných, kterým žalobce klade za vinu, že krácením daně z přidané hodnoty při obchodování s pohonnými hmotami poškodili stát o 2,5 miliardy Kč. Použili k tomu rozsáhlou síť „bílých koní“, kteří nejsou mezi obžalovanými. Někteří vystupují jako svědci obžaloby. Jádrem sítě byly dvě obchodní společnosti: rakouská P.P.S. GmbH  a česká Ecoll Invest a.s., propojené vlastnickými vztahy, které nakupovaly v zahraničí pohonné hmoty a rozprodávaly je v ČR. Majitelé Ecoll |Invest nakonec prodali anglickým zájemcům, jimž museli poskytnout velkou kauci, aby si zajistili poskytování služby daňového skladu. Noví majitelé prudce navýšili objem obchodů, ale posléze vyprázdnili firemní účty a bez rozloučení se zaměstnanci opustili Českou republiku. Kupní cenu nedoplatili.

V obžalobě se v seznamu obžalovaných pod číslem 1 uvádí Shahram Zadeh (dále jen SAZ), český občan íránské národnosti, pod čísly 2-5 najdeme majitele a hlavní manažery výše zmíněných firem. Všichni ostatní jsou lidé, kteří buď přímo nebo prostřednictvím „bílých koní“ nakupovali pohonné hmoty od Ecoll Investu, rozprodávali je a přinejmenším se nestarali, zda koneční prodejci odvedli daň z přidané hodnoty, pokud se s nimi nedělili o „vývar“ z krácení daně. Výčet možných pachatelů není úplný: policie nechala některé účastníky obchodování stranou a část z nich použila jako provokatéry nebo spolupracující svědky (kdo chce psa bít, hůl si najde).

Největší pozornost se v řízení soustřeďuje na obž. Shahrama Zadeha. Prostřednictvím své firmy půjčil výše zmíněným firmám bez zástavy 2,5 milionu Euro a docházel občas do jejich kanceláří, aby kontroloval jejich hospodaření. Někdy jim také radil nebo pomáhal s navazováním kontaktů. To vše s cílem zajistit si návratnost půjčených peněz. Seznámil se s nimi sice až o několik měsíců později po rozběhnutí jejich údajné trestné činnosti, ale přesto jej žalobce označuje za jejich nadřízeného, autora projektu a hlavního pachatele.

Způsob, jakým s ním jednají orgány činné v trestním řízení, je zvláštní. V sestavě podezřelých se objevil a zaujal první místo jako náhradník za Petra Pfeifera, z něhož se současně stal spolupracující svědek (tento institut trestní řád nezná). Strávil 22 měsíců ve vazbě a propuštěn byl na začátku února r. 2016 po složení rekordní  kauce 150 milionů Kč, poskytnuté jeho rodinou a přáteli. Ale již v průběhu řízení k přijetí kauce se za součinnosti předsedy senátu  Aleše Novotného připravovalo jeho nové uvěznění. Bezprostředně po propuštění z vazby byl na dvoře věznice zatčen a vystaven pokusu o uvalení předběžné vazby, jejíž trvání není zákonem omezeno. Soud ale návrhu na uvalení vazby nevyhověl. Po propuštění pak docházel k probačnímu úředníkovi, účastnil se hlavního líčení a také se oženil. Jeho manželka je Češka a mají spolu ročního chlapečka, který vídá tátu jen ve vězení.

Dne 2. prosince 2016 do jejich bytu vpadla policie a po domovní prohlídce jej zadržela a opět předvedla před soud za účelem uvalení vazby. Obvinili jej, že v r.2015 z vazby zorganizoval zločinecké organizované uskupení, které mělo usilovat o ovlivnění dokazování ve výše zmíněné „daňové“ kauze a kromě toho dehonestovat policisty, kteří ji vyšetřovali. Spolu s ním byli zadrženi i další členové uskupení a soud na všechny uvalil vazbu, v případě obž. Shahrama Zadeha všechny tři typy: vazbu útěkovou, koluzní, předstižnou. Všichni původní obvinění jsou již dávno na svobodě. Od listopadu r.2017 probíhá proti celé skupině proces u Městského soudu v Brně v senátu předsedy Michala Kabelíka pod sp.zn. 3 T 151/2017.

Kauce, složená u Krajského soudu v Brně, Shahrama Zadeha neochránila : prý má účinnost jen v tom řízení, v kterém byla přijata. Také v této nové kauze čelí Shahram Zadeh obžalobě. Průběh řízení, vedeného u Městského soudu v Brně, komentuji v řadě článků „Kauza Zadeh- nová obžaloba“, jejíž 17. díl vyšel dne 10.října 2018.

Soudy stále trvají na nezbytnosti držení pana obžalovaného za mřížemi. Trvání vazby je zákonem omezeno. Výši maximálního trestu v „daňové“ kauze odpovídá maximální délka vazby 36 měsíců. Ale Shahram Zadeh již strávil ve vazební cele téměř 45 měsíců a soud mu ji stále znova prodlužuje. Časy, strávené ve vazbě v rozdílných procesech, se nesčítají, byť by šlo o související řízení. Za těchto okolností se složitelé kauce rozhodli, že své peníze stáhnou. A tím přecházím zpět k dění ve „velké daňové“ kauze.

Senát předsedy Aleše Novotného Krajského soudu v Brně vrácení kauce odmítl. Složitelé se ohradili stížností k Vrchnímu soudu v Olomouci. Vyvolali tím dočasné přerušení hlavního líčení, neboť vrchní soud si vyžádal zapůjčení spisu, bez něhož nelze soudit.

Pokračování bylo možné až  15. října 2018 a spor o vrácení kauce je výrazně ovlivnil. Na začátku hlavního líčení  se předseda senátu Aleš Novotný pustil do hodnocení stížnosti, kterou v zastoupení složitelů kauce předložil Vrchnímu soud v Olomouci jejich právní zástupce. Pan soudce se o ní vyjadřoval velmi kriticky. Prý obsahově odpovídá spíše podnětu k jeho vyloučení pro podjatost než stížnosti proti nevrácení kauce. Autor se podle Aleše Novotného hlavně věnoval jeho osobě a uplatnil argumenty, jež se vyskytují i v jiných jeho podáních, např. v ústavních  stížnostech. Pan soudce projevil názor, že autor  je v obtížném postavení, neboť je současně advokátem pana obžalovaného a složitelů.  O autorovi střídavě mluvil jako o advokátovi a také v ženském rodě jako o „té osobě“, což je zjevně znevažující. Podotýkám, že „ta osoba“ se jako znalec ústavního a trestního práva těší úctě právnické obce a je rektorem vysoké školy. Posléze pan předseda oznámil, že jeho senát projedná stížnost jako návrh na jeho vyloučení pro podjatost, rozhodne o ní a pak bude následovat procesní postup.

Jako laik soudím, že postup Aleše Novotného je podivným novátorstvím. Stížnost, o které se tak neuctivě vyjadřoval, byla určena nadřízenému soudu a pouze ten je oprávněn ji hodnotit. Je pravda, že v justici platí zásada, že podání se vyhodnocují nikoli podle označení, ale podle obsahu a soudy této zásady často zneužívají, chtějí-li „zneškodnit“ nepohodlné podání. Pokud by o překroucení stížnosti proti nevrácení kauce na návrh na vyloučení předsedy senátu rozhodl stížnostní soud, bylo by to i tak divné, protože stěžovatelé by byli připraveni o právo meritorní stížnosti.

Jednání Aleše Novotného by se snad dalo omluvit, kdyby se jím podřizoval usnesení stížnostního soudu. Jenže to dosud nebylo účastníkům řízení doručeno a jeho obsah neznáme.

To správně pochopil  pan obžalovaný SAZ, který pohotově využil nabídku předsedy senátu k vyjádření. Byl zjevně pobouřen domněnkou, že předseda senátu má v rukou rozhodnutí stížnostního soudu, které nebylo stranám doručeno. V tom a v dalších prvcích jednání Aleše Novotného viděl důvody pro podání nového návrhu na jeho vyloučení pro podjatost. Mluvil pak přibližně tři čtvrtě hodiny a vyčetl předsedovi senátu řadu poklesků. Panu soudci se jeho projev pranic nelíbil a celkem 14x stěžovatele přerušil, většinou pod záminkou, že nemluví k věci, nebo že uplatňuje argumenty, jež odezněly již v dřívějších zamítnutých podnětech k jeho vyloučení. Pravdu však měl jen v malé části, a ani to ho neopravňovalo bránit SAZ v přednesení návrhu na jeho vyloučení. Při vyhodnocení pak samozřejmě mohl opakované argumenty vyloučit.  Jako laik souhlasím s panem obžalovaným, že pokleskem je samo projednávání nedoručeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a to zvláště proto, že k nepravostem v doručování došlo již dříve. Zcela jistě nové a navíc přímo pobuřující je zjištění, že v době, kdy soud projednával přijetí kauce za propuštění SAZ, probíhala komunikace mezi státním zástupcem Jiřím Kadlecem, organizátorem zatčení SAZ, a soudcem Alešem Novotným (ani to není v historii Aleše Novotného novinka). Pánové koordinovali své postupy. „Po lopatě“: průtahy řízení o přijetí kauce vytvořil pan soudce státnímu zástupci časový prostor pro přípravu zatčení SAZ na dvoře věznice. Propuštění SAZ z vazby pravděpodobně  nebylo vážně míněno. Bylo pouze nástrojem k vylákání 150 milionů Kč, o jejichž propadnutí ve prospěch státu bude se nyní brněnské policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení bezohledně snažit. Složitelé kauce prostě padli do léčky. Je to smutné, protože jde výlučně o ctihodné občany. Nová je také stížnost na ponižování lidské důstojnosti pana obžalovaného přepravováním k soudu a zpět s šestičlennou eskortou těžkooděnců, jeho střežením v soudní síni a lámáním jeho odporu nařizováním krátkých přestávek s vyváděním do eskortní cely.

Předseda senátu nakonec zastavil SAZ definitivně. Nařídil krátkou přestávku a nechal jej vyvést do eskortní cely. Po krátké přestávce přítomné nezklamal: oznámil zamítnutí předneseného návrhu SAZ na vyloučení pro podjatost. Pan obžalovaný podal na místě stížnost, kterou doplní po obdržení překladu písemného vyhotovení usnesení.

Na začátku jednání dne 17. října SAZ oznámil, že se vzdává práva na dodání usnesení Vrchního soudu v Olomouci v anglickém překladu, aby urychlil doručení účastníkům řízení. To jsme již věděli, že písemné vyhotovení existuje. Předseda senátu se skutečně mohl opřít o znalost jeho obsahu a získat tak převahu nad stranami řízení. Pan obžalovaný současně informoval soud o anonymních předpovědích dalšího vývoje řízení, které dostala jeho rodina a někteří jeho blízcí. Z nich nejvážnější je podezření, že soudce Aleš Novotný již má připraven rozsudek s trestem pro SAZ  13 let odnětí svobody. Do rozsudku je ale stále ještě dosti daleko.

Podotýkám, že šarvátka mezi SAZ a soudcem Novotným měla klidnější průběh než jeho malé války se soudcem Městského soudu v Brně Michalem Kabelíkem.  Bylo to až humorné: zatímco pan obžalovaný běžně zpochybňuje odbornou způsobilost soudce Michala  Kabelika, naopak Aleše Novotného upozorňoval na jeho právnickou vzdělanost.

Zbytek času soud věnoval výslechu šestice svědků, z nichž polovina odmítla vypovídat. Zaujala mě rodinná trojice advokátů – otce, matky a dcery, kteří pracovali pro výše zmíněné anglické majitele Ecoll Investu, čili vlastně s případem nemají nic společného. Smysl jejich předvedení mi uniká. Ostatně soud se od nich mnoho nedověděl: pan otec odmítl vypovídat úplně a dámy se vymlouvaly na advokátskou mlčenlivost a stejně nikoho neznaly a nic nevěděly.

Zajímavý byl svědek, který tvrdil, že SAZ byl vůči majitelům P.P.S a Ecoll Investu v nadřízeném postavení. Čelil pak dotěrným otázkám ze strany pana obžalovaného i obhájců ostatních obžalovaných.

Výpověď dalšího svědka se týkala pouze obchodů dvou spolupracujících obžalovaných. Protože někteří svědci se nedostavili, soud vyplnil uvolněný čas přehráváním prostorových odposlechů.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 29.-31.října 2018

SOUDCI HRAJÍ PINGPONG

V pátek dne 12.října 2018 zahájil Obvodní soud pro Prahu 1 hlavní líčení ve věci, v které obvinění převzali sdělení o zahájení úkonů trestního stíhání v březnu r. 2011 a k soudu pak napadla již 21.prosince 2011.  První stání hlavního líčení proběhlo 14.června 2012, ale po více než sedmi letech od sdělení obvinění je  ukončení řízení zatím ještě dosti vzdálené. Přitom z hlediska povahy skutkové podstaty a domněle způsobené škody jde o bagatelní kauzu.

Případ má kuriózní povahu. Obžalovaná je podnikatelka, která měla ministerstvu zahraničních věcí údajně neoprávněně vyúčtovat 1.450.000 Kč za uspořádání propagačních akcí v hodně vzdáleném zahraničí a dva obžalovaní vysocí úředníci ministerstva měli připustit proplacení jejích faktur, ač k akcím ve skutečnosti nedošlo. Podle generální inspekce ministerstva akce proběhly a proplacení bylo v pořádku.

Soud obžalované třikrát po sobě zprostil obžaloby. Žalobkyně se vždy odvolala a odvolací senát Městského soudu v Praze jí třikrát vyhověl. Navíc přikázal, aby řízení dále vedl jiný senát, což se stalo. Případ se pak vrátil na začátek, čili celé řízení bylo třeba opakovat. V takovém případě je  možné, aby se opakování uskutečnilo ve formě přečtení všech protokolů z hlavního líčení, což se stalo. Kdo někdy přečetl nahlas několik set stran, má představu, co se u soudu dělo.

Následovaly další dva zprošťující rozsudky již pod taktovkou jiné předsedkyně senátu. Žalobce se opět odvolal a odvolací senát samozřejmě opět vyhověl. K odebrání věci druhému senátu již ale nedošlo, protože předsedkyně senátu odešla do důchodu.

Pět zprošťujících rozsudků v téže věci po sobě, vydaných dvěma senáty, jim dodává mimořádnou váhu a zvyšuje míru objektivity. Trest má následovat co nejdříve po činu, ale zde již došlo k překročení magické hranice šesti let, kterou Evropský soud pro lidská práva považuje za hranici únosnosti trestního řízení. Nad tím by se měli zamyslet jak žalobce, tak odvolací senát. Ale trvají dál na svém.

Takže 12.října vstoupilo řízení do šestého kola s třetí  předsedkyní senátu. Přívětivá soudkyně to má poněkud těžší než její předchůdkyně, protože spis během dvou předcházejících kol přibral na tloušťce. Při tomto stání stačila přečíst celý protokol z 14.června 2012 a kousek ze stání z 28.srpna 2012. Obžalovaní si situaci usnadnili: paní obžalovaná požádala předem o jednání v její nepřítomnosti a soud  jí vyhověl. Oba obžalovaní o totéž požádali během hlavního líčení a postupně se rovněž vytratili. Těžké to má senát a obhájci, kteří odejít nemohou. Stejně je na tom žalobce, který si ovšem nepříjemnost naslouchání nudnému čtení známých věcí vykoledoval svou tvrdošíjností.  

Pro obžalované úředníky je řízení extrémně nepříjemné, protože jsou v postavení mimo službu, čili po více než sedm let mají citelně snížený příjem. Očekávají proto s napětím, zda nová soudkyně bude držet linii svých předchůdkyň a opět je zprostí, či zda se podvolí vůli žalobce a odvolacího senátu. Odhaduji, že náklady na vedení tohoto procesu již převýšily úroveň zmiňované škody na majetku státu.

Ze strany žalobce je asi nic dobrého nečeká, protože bez ohledu na to, že samo ministerstvo se necítí poškozeno, ví lépe než orgány ministerstva, že ke škodě došlo. Ostatně od doby, kdy vystřídal svou předchůdkyni po jejím odchodu  na Městské státní zastupitelství v Praze, skončilo střídání státních zástupců při líčeních a sám poctivě vysedává u všech sám.

Nepříjemný je i senát, v němž mimo jiné zasedá poslední Havlova soudkyně. Údajně přikračuje k odebírání věci příliš měkkým předsedům senátu častěji než kolegové. Jeho zatvrzelost pro mne není nová. Jde obžalovaným po krku neústupně, někdy i za cenu drobných nezákonností. Při odůvodňování rozhodnutí si ovšem vede sofistikovaně, s nespornou právnickou dovedností (i právnická vzdělanost se dá zneužít). Je ale nezvyklé, že soud prvního stupně tak dlouho vzdoruje a tato okolnost zpochybňuje rozumnost jednání jak žalobce, tak odvolacího senátu . Častější je ovšem výskyt situace, v které nový předseda senátu dovede věc aspoň k podmíněnému trestu, protože ne každý soudce je statečný a ne každý soudce miluje pingpong.

Soudci i státní zástupci jsou procesně nezávislí, takže pokud je bude tento pingpong bavit, mohou v něm pokračovat až do smrti obžalovaných a ani odchod jednotlivců mezi nimi je nezastaví. Daňoví poplatníci jim tu zábavu rádi zaplatí.  

KAUZA ZADEH: NOVÁ OBŽALOBA - ČÁST 17

Týrání pokračuje.

Po minulém dílu hlavního líčení, ozvláštněném vystoupením pí. Jany Zadeh, manželky obžalovaného Shahrama Zadeha (dále jen SAZ), jsem očekával průběh hlavního líčení ve dnech 9. a 10. října 2018  s napětím. Z časových údajů o průběhu řízení se dalo očekávat, že součástí dvoudenního programu bude vazební řízení.

Průběh jednání dne 9. října tomu nasvědčoval. Z obžalovaných se opět zúčastnil pouze SAZ. Předseda senátu  v úvodu podrobil SAZ výslechu, v němž se vyptával na podrobnosti průběhu jeho života od studia na Semmelweisově univerzitě v Budapešti až do zatčení dne 2.prosince 2016. Vyprávění pana obžalovaného bylo vskutku poutavé, neboť jeho život pracovní i soukromý či rodinný byl velmi pestrý, bohatý na změny. Nikdy se nevyhýbal konfliktům s mocnými, takže se stal účastníkem různých sporů, ale dosud  nebyl trestán. Některé spory vyhrál, ale zatím se mu nedaří ve sporu s dubajským emirem, který ho připravil o značný majetek, jehož nahromadění bylo zatím jeho největším podnikatelským úspěchem. V mezích možností, daných závazkem mlčenlivosti, pan obžalovaný přiblížil svou účast na pátrání po českých divkách, unesených v Pákistánu. Vysvětlil při tom, jaké nebezpečí by mu hrozilo, kdyby se dostal do rukou íránských úřadů. Objasnil také některé podrobnosti o svém rodinném životě. Zdůraznil, že vstupem do manželství a otcovstvím se jeho pouta k naší zemi dále upevnila. Se znalostí poměrů si troufám tvrdit, že jeho vyjádření není účelové, ale upřímně míněné. Nic z toho, co jsme vyslechli, nemá vztah k předmětům obou trestních řízení, jimž SAZ čelí.

Kdyby byl přítomen redaktor Blesku, měl by o čem psát. Nejspíš by jej zaujala drobnost: v rámci sjednocování příjmení členů rodiny, vyvolaného zápisem synova amerického rodného listu do české matriky, SAZ přišel o část příjmení. Nadále již nebude moci používat  jméno Abdullah.

Ale media se o osudy týraného pana obžalovaného a jeho rodiny nezajímají, ač podle žalobců patří SAZ k nejškodlivějším pachatelům daňových trestných činů a je tak důležitý, že na jeho kriminalizaci policie použila provokatéry, kteří si touto službou vykupují beztrestnost.

Soudcův zájem o podrobnosti životopisu pana obžalovaného obhájci předběžně vyhodnotili jako hledání nových argumentů pro odůvodnění dalšího rozhodnutí o pokračování nesmyslné vazby.

Pro bulvár by byla neméně zajímavá i další část jednání. SAZ v ní vypovídal o počátcích úsilí provokatérů o získání přístupu  k němu, v té době ještě jen za účelem ždímání jeho peněz s použitím  různých podvodných nabídek. Jednalo se zde hlavně o pozdějšího svědka Jana Doležala, který pomohl policii kriminalizovat nejen pana obžalovaného, ale také spoluobžalovaného advokáta Záviše Löffelmanna a policistu Jana Šebka. Mluvilo se o anonymních e-mailech, tajuplných schůzkách s tajuplnými lidmi a o vystupování osob, které tvrdily, že za nimi stojí CIA. Oživením bylo vyprávění o jednání se soukromým detektivem, kterého si SAZ najal, aby sledoval jeho schůzku s neznámým zájemcem o rozhovor. Detektiv mu předložením fotografií dokázal, že jej nedávno sledoval v žoldu jiného zákazníka.

Výklad z časových důvodů nedospěl ke konci a měl pokračovat následující den, kdy také mělo skutečně proběhnout vazební řízení. Jenže do rána SAZ onemocněl, takže došlo pouze na neveřejné vazební řízení v nepřítomnosti obžalovaného, v němž cynický soudce Michal Kabelík opět žádost o jeho propuštění na svobodu zamítl. Jeho argumentaci neznám, neboť poprvé od převzetí kauzy tímto soudcem proběhlo vazební řízení s vyloučením veřejnosti. Nebyl jsem připuštěn, ač jsem v postavení statutárního představitele spolku, který nabízí společenskou záruku za pana obžalovaného a spolek bude samozřejmě účastníkem stížnostního řízení. Naší zárukou ovšem pan soudce otevřeně pohrdá. Mohu ale přísahat, že v průběhu hlavního líčení se nevynořily žádné nové skutečnosti, které by ospravedlňovaly pokračování týrání rodiny Zadehových nesmyslnou vazbou. Platí to zejména s přihlédnutím k tomu, že stát drží na účtě 150 milionů Kč za propuštění pana obžalovaného na svobodu, přičemž požadavek složitelů na vrácení neúčelně vynaložených peněz soudce Aleš Novotný zamítl.

Usnesení o pokračování vazby by mohl na základě stížnosti pana obžalovaného zrušit Krajský soud v Brně jako stížnostní soud. To se ale nedá očekávat, protože až dosud se jeho soudci chovali nepřátelsky až do té míry, že na podporu odůvodnění potřebnosti vazby i uboze lhali.

Naděje na zlepšení chování policejně-státnězástupcovsko-soudcovského účelového uskupení není, zvláště když soudce Michala Kabelíka povzbudil ministr spravedlnosti Jan Kněžínek zamítnutím několika návrhů na kárné řízení kvůli hrubému zásahu do práva pana obžalovaného na obhajobu a na ochranu soukromí jeho rodiny. Koncentrace nezákonností a bezohledností, jež provázejí tento proces, je neobvyklá. Sveřepost, s kterou se brněnské soudy a státní zástupci chovají k panu obžalovanému a jeho rodině, vyvolává otázku, komu parta otalárovaných trapičů slouží. Právu a spravedlnosti v žádném případě.

Pokračování hlavního líčení je plánováno na 24.-25.října 2018.