Ve dnech 24.-25. října 2018 pokračovalo u Městského soudu
v Brně vazební stíhání obž. Shahrama Zadeha (dále jen SAZ), obžalovaného
z přípravy ovlivňování svědků ve „velké
daňové kauz“ probíhající u Krajského soudu
v Brně, a dehonestace orgánů činných v trestním řízení, které vedly
přípravné řízení k ní. Ve spojitosti s ní strávil ve vazbě 22 měsíců. Soud jej propustil na
svobodu 1.února 2016 po složení rekordní
kauce 150 milionů Kč. V řízení u Městského soudu v Brně je ve vazbě
od 2.prosince 2016. Při vazebním řízení dne 10.října 2018 senát předsedy
Michala Kabelíka rozhodl o dalším pokračování jeho týrání vazbou. Spis se
stížnostmi proti jeho rozhodnutí dosud ke stížnostnímu soudu neodešel. Ani na
tom příliš nezáleží, protože od jeho soudců nelze očekávat, že by se rozpomněli
na dobré mravy a že by napravili rozhodnutí Kabelíkova senátu, jež jako laik
považuji za nestydaté.
Oba dny této části hlavního líčení byly vyhrazeny
pokračování vyjádření pana obžalovaného k důkazům. Nicméně na začátku je
odlehčilo jeho vysvětlování, že přišel o slovo „Abdullah“ ve svém příjmení a
jak k tomu došlo. Dověděli jsme se, že při vystavení rodného listu Zadeha
juniora podle dokumentu, který si přivezl z U.S.A., se matriční úřady
pozastavily nad tím, že slovo „Abdullah“ má v příjmení pouze jeho otec a
usoudily, že to tak nemůže být. SAZ horlivě zdůrazňoval, že se skutečně nejedná
o trik, který by měl působit těžkosti
administrativního rázu: ať se jeho příjmení uvádí se slovem „Abdullah“ nebo bez
něj, je to stále on.
V dalším se SAZ věnoval prokazování, že obraz jeho
konání, které vykreslil žalobce v obžalobě, je nepravdivý. Vysvětloval, že
skupina lidí, z nichž žalobce sestavil organizované zločinecké uskupení,
ve skutečnosti žádnou pevnou organizační a řídící strukturu neměla a ani ji
nespojovaly společné zájmy. Bylo vyloučeno, aby ji z vazby založil a
řídil. Impulz k jednání se svědky, kteří mu nabídli svá údajně křivá
svědectví, vyšel podle něj od nich a tlumočil mu jej spolupracující obžalovaný
Ondřej Kučera, řečený „právník Ondra“. Poukázal v té souvislosti na „kupčení“
orgánů s postavením Ondřeje Kučery jako spolupracujícího obviněného: když
vypovídal „nevhodně“, státní zástupce mu status spolupracujícího obviněného
odebral. Až změnil výpověď, dostal jej
zpět. V této souvislosti stojí za zmínku, že obž. Ondřej Kučera dostal
příležitost vyjádřit se k výpovědi SAZ, kterou využil přehnaně skromně. SAZ
pak projevil nespokojenost s neúplností a neurčitostí jeho vyjádření,
kterou hodnotil jako neplnění povinností spolupracujícího obžalovaného.
Zvláštní pozornost SAZ věnoval textům notářských zápisů, které
mu prodali svědci-provokatéři. Odmítl domněnku o jejich autorství: jeho znalost
češtiny by nestačila ani na jejich revizi, natož na jejich vytvoření. Ostatně
některá v nich uvedená tvrzení vyznívala v neprospěch jeho obhajoby: sám
by je tedy určitě do textu nezahrnul. Jejich obsah zkoumal i z hlediska pochybností o pravdivosti
některých údajů, v nich obsažených. Dokazoval, že svědci, obchodující s
notářskými zápisy, jednali cíleně, aby opatřili důkazy proti němu.
S odkazem na odposlechy zpochybnil výpovědi
svědků-provokatérů, kteří před soudem tvrdili, že odměnu za špinavou práci jim
nabídl SAZ prostřednictvím „právníka Ondry“. Ve skutečnosti peníze podle jeho
názoru, doloženého odposlechy, požadovali sami. Okolnost, že je pak odevzdali
policii, svědčí o tom, že šlo o řízenou provokaci. Policie k ní použila
lidi, kteří mají na svědomí vlastní nezákonné jednání, (např. se vzájemně
obviňují ze zpronevěry 100 milionů Kč) a
službou si zajistili (aspoň zatím) beztrestnost. Pan obžalovaný proto sám sebe vidí nikoli jako hybatele zločineckého
uskupení, ale jako oběť intrik spříseženectví policie a státních zástupců
s podsvětím. V tomto ohledu jím vytvořený obraz skutkové podstaty
jeho údajných zločinů je v pdstatě v souladu s tím, co před
soudem doznali pomahači policie i sami policisté, i s obsahem odposlechů.
Z vlastních poznatků vím, že SAZ považuje dodané notářské
zápisy za nepoužitelné a je pravda, že je
měl k disposici v době, kdy devět dní vypovídal ve „velké daňové kauze“u
Krajského soudu v Brně. Měl dost času, aby je uplatnil ke své obhajobě,
ale vůbec se o to nepokusil.
SAZ v této souvislosti hovořil o selektivní činnosti
policie: její pomocníci se vzájemně usvědčují z velkých darebáctví, ale
policie je nechává v klidu. Dále se obsáhle věnoval vzájemným vztahům
svědků-spolupracovníků PČR, časové posloupnosti jejich vstupu do hry a
nezapomněl ani na jejich vliv na počínání spoluobžalovaných ve „velké daňové kauze“.
K nelibosti předsedy senátu pak věnoval SAZ velkou
pozornost okolnostem přijetí rekordní kauce 150 milionů Kč včetně souběžné
přípravy jeho zadržení na dvoře věznice ihned po propuštění na svobodu
s cílem uvalení předběžné vazby. Podle jeho hodnocení složitelé kauce byli
vlákáni do léčky: netušili, že souběžně s rozhodováním senátu Aleše Novotného
o přijetí kauce státní zástupce KSZ Brno
Jiří Kadlec připravuje jeho zadržení na dvoře věznice za účelem jeho uvržení do
předběžné vazby. Soudce a státní zástupce jednali ve shodě, o čemž SAZ získal
důkaz: dopis předsedovi senátu Aleši Novotnému, rozhodujícímu o přijetí kauce,
od státního zástupce Jiřího Kadlece, připravujícího jeho následné zadržení.
Poznamenávám, že jako laik se domnívám, že řízení u Městského soudu v Brně je
nejspíš uskutečněním náhradního „plánu B“ na držení kauce a pokračování
v týrání pana obžalovaného souběžnou vazbou: co se nepodařilo státnímu
zástupci Jiřímu Kadlecovi, zvládli státní zástupci VSZ Olomouc o pár měsíců
později.
Pan obžalovaný dále
obsáhle komentoval dění kolem rozhodnutí
složitelů vzít zpět kauci, která mu pomohla na svobodu. Nebyla to náhoda:
složitelé se v této věci právě 24. října 2018 obrátili na Ústavní soud. Usoudili,
že jejich peníze neplní účel, pro který je složili a požádali soud o jejich
vrácení. Senát Aleše Novotného jim nevyhověl a jejich stížnost proti jeho
rozhodnutí zamítl Vrchní soud v Olomouci senátem Vladislava Šlapáka,
bývalého člena KSČ a vojenského soudce. Jeho usnesení vyvolává vzpomínku na mínění
Karla Havlíčka Borovského o vojenských soudech: SAZ prý měl prospěch 2,5
miliardy Kč z této trestné činnosti ( ač škodu ve skutečnosti způsobila
nejméně stovka koncových prodejců pohonných hmot). Mému laickému pohledu se
počínání soudů jeví jako popření práva složitelů kauce na svobodné nakládání
s majetkem a jako nátlak na ně, aby proti své vůli nadále ručili za pana
obžalovaného. Pro soudce jsou občané, kteří se příčí jejich názorům a záměrům,
pouze bezprávná chátra, a přiměřeně tomu přistupují k jejich právům. Snaha po vytvoření podmínek pro propadnutí
kauce státu čouhá z jednání soudců jako sláma z bot. Mimoděk svým
postupem prozrazují, že v jejich očích je SAZ odsouzen, byť do rozsudku
ještě uteče hodně vody. Musí být odsouzen, aby kauce propadla.
Výklad pana obžalovaného byl spletitý, rozvláčný, zahuštěný
podrobnostmi. K některým věcem se vracel v nových souvislostech.
Předseda senátu občas žádal o vysvětlení, k jakým důkazům se jeho vývody
vztahují. Sledování proslovu SAZ bylo namáhavé
a posluchače unavovalo. Mám dojem, že nastaly chvíle, kdy jej bedlivě sledoval
pouze jeho obhájce, státní zástupkyně, která si horlivě psala poznámky, a
také mladá obhájkyně obž.Halamkové. Nasvědčuje to podezření, že pan obžalovaný může říkat
cokoli, ale rozsudek neovlivní,neboť soudu je vše jasné předem.
Celkově byl průběh
jednání poměrně klidný. Neobešlo se to sice bez „zajiskření“mezi SAZ a předsedou
senátu, ale rozsah a intenzita vzájemných projevů nevole byly tentokrát poměrně
malé.
Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 15.-16. listopadu
2018.