KAUZA ZADEH: JUSTIČNÍ STRÁŽ NEJEN PROTI VEŘEJNOSTI

Dne 22.února 2017 pokračovalo u Krajského soudu v Brně hlavní líčení v kauze „Zadeh & spol.“, sp.zn. 46T 5/2015. Na jeho průběhu se projevily obvyklé handicapy rozsáhlých procesů s velkým počtem obžalovaných, obhájců a svědků.

Pokud zmiňuji velký počet obhájců v jednom procesu jako handicap, nežertuji: délka procesu je přirozenou podmínkou pro sbližování mezi obhájci obžalovaných, jejichž zájmy nejsou vždy shodné. Časem začnou mezi sebou debatovat, domlouvat se na společné taktice, ale také rozebírat vady postupu  soudu, ať již skutečné či domnělé. Toho 22.února 2017 předseda senátu opožděným příchodem (pozn.: z omluvitelných, leč veřejnosti nevysvětlených důvodů) poskytl obhájcům časový prostor přibližně čtvrt hodiny k úvahám   o výši ztráty, způsobené stranám řízení, státu a nakonec i přítomné veřejnosti zrušením hlavního líčení kvůli nepřítomnosti přísedící dne 17.února 2017. Se započítáním odhadu nákladů na zbytečné eskortování obž. Shahrama Zadeha dospěli k přibližné částce až 150 tis. Kč.

Pozornost čekajících upoutala přítomnost „vetřelce M.Š.“, který se nedal odradit dvojím vykázáním ze soudní síně. Neukolébán vlídným přijetím u předsedy soudu Milana Bořka vypracoval další písemnou stížnost  a v doprovodu dvou společníků přišel potřetí vyzkoušet, zda se mu podaří překonat odpor předsedy senátu Aleše Novotného a některých advokátů  k jeho přítomnosti v soudní síni. Zvědavost nevzbudil  neznámý muž, z něhož se za několik okamžiků vyklubal předseda soudu Milan Bořek, ani statný vousáč s rancem na zádech, jímž byl pracovník kanceláře Veřejného ochránce práv. „Vetřelec M.Š.“ mohl být spokojen, protože současně s předložením stížností žádal, aby předseda soudu a představitel úřadu Veřejného ochránce práv vykonali dohled v soudní síni.

Pokud byl někdo zvědav, jak dopadne další pokus „vetřelce M.Š“ usadit se v soudní síni, záhy zjistil, že se tentokrát žádné  divadlo konat nebude. Ke vstupu do soudní síně byli vyzváni pouze obžalovaní a obhájci, pro veřejnost se dveře zavřely. Postavil se před ně příslušník Justiční stráže se služebním číslem 20863  a kdo chtěl dovnitř, musel ukázat občanský průkaz. Na upozornění předsedy spolku Šalamoun Johna Boka, že jedná nezákonně a provedení nezákonného příkazu měl dle zákona odmítnout, nedbal. Překážka v podobě příslušníka ozbrojeného sboru měla v tu chvíli mnohonásobně větší váhu než všechny judikáty a stanoviska Veřejného ochránce práv (např. 5192/2011/VOP) dohromady, která požadování sdělení jména a příjmení či předložení občanského průkazu po zástupci veřejnosti označují za nevhodné chování soudce. Soudce si ovšem umyl ruce jako Pilát Pontský: zapovězené jednání přenesl na příslušníka ozbrojeného sboru. Je to důkaz, že bezpráví lze někdy páchat v souladu se zákonem. Dohlížející o přestávce opustili soudní síň a odvedli s sebou předsedu spolku Šalamoun  Johna Boka. Přestávku o pár minut přetáhli a příslušník Justiční stráže je při návratu odmítl vpustit do soudní síně. Nakonec se šel zeptat předsedy senátu a posléze se omluvil. (Kdysi mě poučila expředsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová, že do soudní síně lze vstupovat i během jednání).

Dodávám, že během dlouhých let „kočování“ po českých soudech jsem zažil různé nepřístojnosti nejen justičních a bezpečnostních orgánů, ale nic srovnatelného s prováděním lustrací veřejnosti při  hlavním líčení, řízeném předsedou senátu Alešem Novoným.

Jednací den jinak patřil obž. Vojtěchu Kudláčovi a zájemcům o jeho výslech, z nichž zejména spoluobžalovaní jej „grilovali“ nemilosrdně. Shahram Zadeh se zajímal, zda pan obžalovaný znal některé osoby, které procházejí jeho částí příběhu. Z nich jej pochopitelně nejvíce zajímal korunní svědek Petr Pfeifer a  chtěl vědět, proč jej Vojtěch Kudláč označil za pravou ruku obž. Petra Moštěka. Dověděl se pouze, že tázaný měl tuto informaci od obž. Michala Šimáka. Zejména se zajímal o podíl skupiny kolem spolupracujících obžalovaných na celkové škodě, uvedené v obžalobě. Ale Vojtěch  Kudláč jej nedokázal uspokojit. Dále se Shahram Zadeh  tázal na způsob, jakým se obž. Vojtěch Kudláč domohl postavení spolupracujícího obžalovaného, a stejně jako jiní vyslýchají spoluobžalovaní naznačoval, že jeho doznání je natolik nekonkrétní, že vlastně není doznáním. Tato výhrada ostatně se prolínala i výslechy jinými obžalovanými, a to i vůči obž. Jiřímu Eliášovi: všem obžalovaným by jistě vyhovovalo, kdyby spolupracující obvinění nakonec o svůj status přišli a s ním i o výhody, jež získali odměnou  za své „práskačství“.

Z dalších vyslýchajících nejvíce potíží způsobil Vojtěchu Kudláčovi obž. Petr Moštěk, jehož vyslýchaný soustavně ohrožuje líčením jeho řídící role v té části podvodné obchodní sítě, přes kterou měl přehled. Obž. Petr Moštěk se snažil vyvrátit věrohodnost jeho výpovědi ve všech ohledech, včetně zpochybnění oprávnění získat status spolupracujícího obviněného, popřením schůzek a přejímání peněz v udaných místech a časech. Upozornil i na některé rozpory mezi jeho výpovědí a výroky jeho  údajného nadřízeného Jiřího Eliáše: pokud by se prokázalo, že jeden ze spolupracujících obviněných nemluví pravdu, mohl by přijít o své zvýhodněné postavení.

Výslech, provedený obž. Danielem Rudzanem, nebyl tak zajímavý, jako chování jeho a vedle něj sedící obž. Elišky Coufalové při výsleších, vedených jinými vyslýchajícími: časté nevěřícné kroucení hlavou, krčení rameny, potlačovaný smích a vzrušená šeptaná výměna poznámek přesně vyjadřovaly názor obou obžalovaných na věrohodnost výpovědi obž. Vojtěcha Kudláče.

Ukončením výslechu Vojtěcha Kudláče se  otevřela cesta k další etapě řízení, tedy k výslechům svědků. Až to této chvíle nezaznělo nic, co by svědčilo  ve prospěch tvrzení obžaloby, že obž. Shahram Zadeh nejen řídil organizovanou zločineckou skupinu, ale dokonce ji s Danielem Rudzanem založil. Proto účastníci řízení s napětím očekávali výsledek

výslechu korunního svědka Petra Pfeifera a jeho manželky, plánovaného na den 23.února 2017. S velkým zklamáním ale museli přijmout zprávu předsedy senátu, že se oba svědci z ůčasti omluvili a soud se pokouší zajistit za ně  náhradu. Nakonec se ukázalo, že se soud pokusil telefonicky přivolat jednoho (!!!!!!) svědka a na 24. února 2017 neměl nikoho . Když se svědek bez omluvy nedostavil, předseda senátu po projednání různých organizačních a administrativních záležitostí hlavní líčení dne 23.února 2017 ukončil a odročil jednání na 29.-31. března 2017.

Zde se projevil další handicap rozsáhlých procesů. Desítky svědků, rozptýlených po celém území ČR, ztěžují plánování jejich účasti tak, aby nedocházelo k časovým ztrátám, ať již způsobeným jim nebo  stranám řízení.  Situaci komplikuje nekázeň svědků nebo zásahy vyšší moci, jež způsobují jejich neplánovanou neúčast. Řízení má probíhat pokud možno rychle, ale za daných podmínek je obtížné tomuto požadavku vyhovět.

V našem případě hlavní líčení bylo zahájeno dne 12. ledna 2016. Uplynulo více než 13 měsíců a teprve částečně skončily výslechy obžalovaných, na které ještě čekají vyjádření k výpovědím spoluobžalovaných. Daleko větší kus cesty je před námi. Bude-li řízení postupovat dosavadním tempem, je prvostupňový rozsudek v nedohlednu.

Z pozorování všeho, co se děje kolem Shahrama Zadeha, dle státních zástupců údajné hlavy dnes už dvou organizovaných zločineckých uskupení, jako laik vyvozuji, že se  vytvořilo organizované účelové uskupení policistů, státních zástupců a soudců, které je nástrojem jakéhosi „vyššího zájmu“  na jeho rychlém a přísném odsouzení. Pomineme-li spikleneckou teorii o službě dubajskému emírovi, s nímž Shahram Zadeh vede spor o spoustu peněz, můžeme připustit, že „vyšší  moc“ celkem správně usoudila, že zpronevěřené prostředky z krácení DPH se rozptýlily mezi desítky zadlužených účastníků sítě a nikdo je z nich zpět nevytáhne. K Shahramu Zadehovi asi vede jeho pronásledovatele víra, že by se na něm stát mohl zhojit za ztrátu 2,5 miliardy Kč, která z největší části vznikla během vyšetřování, dozorovaného žalobcem Alešem Sosíkem. Propadnutí jeho majetku ve prospěch státu chtějí spříseženci dosáhnout co nejrychleji a jako „malou zálohu“ by rádi zabavili ve prospěch státu rekordní kauci 150 mil. Kč.

V úsilí o dosažení cíle jim není žádná nemravnost dost nemravná a nevyhýbají se prostředkům, jež jsou na hraně zákona nebo i za ní. V prvé řadě podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby lpí na rozhodnutí státního zástupce Aleše Sosíka zajistit beztrestnost zakladateli „sítě“ Petru Pfeiferovi a ponechat jej v postavení svědka výměnou za ochotu usvědčovat Shahrama Zadeha,jemuž dluží velké peníze. Současně došlo ke krácení práv obhajoby odstraněním části spisu, která se týkala vyšetřování proti tomuto „korunnímu svědkovi“, pravděpodobně spíše „spolupracujícímu spolupachateli“.

Projevem netrpělivosti byla akce státního zástupce KSZ Brno Jiřího Kadlece, který nechal Shahrama Zadeha po složení kauce a po propuštění z vazby  zadržet hned na dvoře věznice a pokusil se na něj nechat uvalit tzv. předběžnou vazbu, která je časově neomezená. Jako laik soudím, že v tomto případě skutečně došlo k překročení zákona, protože pro uvalení vazby nebyly dány zákonné podmínky. Trestní stíhání pachatele pro zneužití pravomoci úřední osoby by bylo na místě. Nepodařilo se ale prosadit ani jeho kárné stíhání: státní zástupce má právo na beztrestné uplatňování nesprávného právního názoru.

Myšlenka „ máme kauci na účtě a obviněného přesto ve vězení“ byla velkým lákadlem.  Cesta ke konečnému cíli ale vede přes rozsudek, který v kauze, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 46T 5/2015, je zatím v nedohlednu.

Proto spříseženci vlomili do procesu  Krajského soudu v Brně nové trestní stíhání s uvalením vazby dne 4. prosince 2016. V této nové kauze figuruje opět Shahram Zadeh jako zločinec-kouzelník, který tentokrát dokonce z vazby řídil organizované zločinecké uskupení, ovlivňující svědky kauzy sp.zn. 46T 5/2015 ve  prospěch jeho  a spoluobžalovaných. Policie pod dozorem státního zástupce Michala Galáta ve snaze získat důkazy o vykonávání jeho řídící funkce nasadila odposlechy. Kryta formálním respektováním  zákona prováděla mimo jiné odposlechy rozhovorů podezřelého s advokátkou, která jej obhajuje v kauze Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 46T 5/2015 a mluvila s ním o věcech jeho obhajoby. Je to další případ poškození základních práv občana postupem zdánlivě podle zákona. Přepisy odposlechů byly založeny do „nového“ spisu a je podezření, že se dostaly – nebo poznatky z nich - do rukou předsedy senátu Aleše Novotného, který k nim nesměl získat přístup. Státní zástupce Michal Galát zaštítil tento postup policistů poukázáním na skutečnost, že Shahram Zadeh byl v procesním postavení podezřelého ve věci, pro kterou neměl ustanoveného obhájce, proto se na odposlechy nevztahoval zákaz odposlouchávání hovorů s advokátem. Taková námitka dle mého laického úsudku neobstojí, protože soud povolil policistům odposlech hovorů, týkajících se „nového“ trestního řízení, nikoli kauzy   sp.zn. 46T 5/2015. Obě kauzy vyšetřují stejní policisté. Ti věděli o vztahu podezřelého k advokátce jako k obhájkyni v kauze  sp.zn. 46T 5/2015, na kterou se nové povolení k odposlechu rozhovorů nevztahuje, proto tyto hovory neměli odposlouchávat. Jde o nehoráznost tak velkou, že vzbudila nelibost i stavovských organizací: Unie  obhájců podala na policisty trestní oznámení a Česká advokátní komora vydala odsuzující stanovisko v neprospěch pachatelů nezákonných odposlechů.

Odposlouchávání hovorů  Shahrama Zadeha není jedinou nepatřičností, která se v této době stala. Městský soud v Brně na něj uvalil útěkovou vazbu, i když věděl, že pan obviněný vyšel nedávno z vazby po složení rekordní kauce 150 mil. Kč. Mimo mou způsobilost chápat nesmysly je pochopení, proč nebezpečí propadnutí kauce by bylo v jednom případě pojistkou proti  útěku, zatímco v druhé kauze by možnost propadnutí kauce obviněného od útěku neodradila, takže by kauce vlastně byla neúčinná. Uvalení nové útěkové vazby na obviněného, propuštěného na svobodu v jiném probíhajícím a navíc souvisejícím řízení, neobstojí v testu zdravého selského rozumu.  Dodávám, že Shahram Zadeh by neutekl, ani kdyby se mu naskytla příležitost, protože jeho cílem je zbavit se nařčení státního zástupce Aleše Sosíka z trestné  činnosti, které se dle jeho ustáleného vyjadřování nedopustil. Nemůže toho dosáhnout jinak než důsledně vedenou obhajobou. Útěkem by doznal vinu a stal by se doživotním štvancem. To není jeho cíl.

2. STÍŽNOST PANA M.Š. Z 21.2.2017 NA SOUDCE KS BRNO ALEŠE NOVOTNÉHO

Váž. titl.,

dne 15.02.2017 jsem se chtěl jako veřejnost zúčastnit jednání Krajského soudu v Brně, vedeného pod sp. zn. 46 T 5/2015. Záměru jsem  o p a k o v a n ě  věnoval velmi mnoho času a finančních prostředků a absolvoval jsem z tohoto důvodu nákladnou cestu 2x 100 km z místa bydliště. Do budovy KS v Brně jsem vstoupil s maximálním předstihem, co nejdříve to bylo možné, tedy v 07:23 hod., abych jednání nezmeškal. Začátek jednání byl avizován na 08:30 hod. Do jednací místnosti č. 362 jsem byl vpuštěn v 08:32:58 hod. (čas dle atomových hodin, jejichž signál je přenášen rádiovým signálem. Dále jen „RC RTC“).

                V souladu s § 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. jsem splnil svou oznamovací povinnost a na podatelně KS v Brně jsem dne 15.02.2017 v 07:25 hod. oznámil, že jako veřejnost budu ze všech jednání 46T 5/2015 pořizovat audio záznam. Současně jsem soudu skrze podatelnu oznámil, že si nepřeji zveřejňovat ani protokolovat jakékoliv mé osobní údaje. Seděl jsem ve 3. řadě od ohrádky pro vyslýchané. Po zkušenosti s tichým hovorem soudce Mgr. Novotného na jednání dne 10.02.2017, jsem opakovaně nastavil parametry záznamového zařízení na vysokou citlivost a úzkou směrovost a nasměroval jsem zařízení na soudce Mgr. Novotného. Oproti jednání dne 10.02.2017, byla nyní přímá viditelnost mezi zařízením a soudcem - v 1. řadě s obžalovanými byla mezera.

                V čase 10min. 53sek. od začátku jednání, soudce Mgr. Novotný sdělil: „Jinak co se týče zbývajících osob v jednací síni, takže opět s ohledem na možnost zůstat v jednací síni, co se týče, co se týče osob mimo obžalovaných, obhájců, kdo je přítomen v jednací síni, požádán (požádám) o jméno, případně důvod přítomnosti. Takže prosím, začneme po řadě ve veřejnosti.“ Své jméno a funkci sdělili 2 pánové sedící orientačně za mnou, tedy někde za 3. řadou sedadel. Soudce Mgr. Novotný začal ukazovat rukou směrem k nám, k veřejnosti. S ostatními osobami z veřejnosti jsem se přirozeně ohlédl dozadu, abych zjistil kolik je tam osob. Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Nemusíte se otáčet, ukazuji na vás.“ Další, 3. osoba z veřejnosti sdělila: „Pane předsedo, já jsem tady jako veřejnost.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Já vás požádám o to jméno.“ 3. osoba z veřejnosti sdělila: „Já odmítám předložit jakýkoliv doklad o totožnosti“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Dobře, osoba vedle vás.“ Soudci Mgr. Novotnému jsem sdělil: „Já jsem zde taky pane soudče jako veřejnost.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Já to pořád uvádím to samé, chci slyšet jméno. Případně důvod přítomnosti.“ Soudci Mgr. Novotnému jsem sdělil: „Je to veřejné soudní jednání, já jsem zde přítomen výhradně jako veřejnost, s projednávanou věcí nemám nic společného, nebudu zde vyslýchán ani vypovídat ani jako svědek, ani jako jakákoliv jiná osoba.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Hmm, co se týče další osoby?“ Další, 5. osoba z veřejnosti sdělila: „Pane předsedo, jsem tady jako veřejnost.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Tak, co se týče vás, vaše jméno?“  Soudce Mgr. Novotný zopakoval: „Jméno!“ 5. osoba z veřejnosti sdělila: „Neřeknu vám jméno.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Neřekne, dobře. Co se týče dalších osob?“ 6. osoba z veřejnosti sdělila nějaké jméno a sdělila „veřejnost“. Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Ještě někdo jako veřejnost je v jednací síni?“ 7. osoba z veřejnosti povstala a sdělila: „Myslím, že mě znáte, pane předsedo.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Dobře, kdybyste se nám představil přece jenom.“  7. osoba z veřejnosti sdělila: „Pane předsedo, není důvod, abych uváděl jméno.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Dobře. Takže co se týče osob, které odmítli uvést své jméno, tito budou případně ať již z důvodu osobního slyšení v přípravném řízení, nebo případně v té možnosti vyslýchány z návrhu některých stran? Co se týče pana státního zástupce?“ Následovali odpovědi účastníků řízení soudci Mgr. Novotnému. Nikdo z nich nenavrhl osoby z veřejnosti ke slyšení. Po komunikaci účastníků řízení soudce Mgr. Novotný sdělil: „Takže se můžete posadit, co se týče tady tohoto, opatření je stejné, jako u minulého hlavního líčení. Jinak řečeno osoby, které nejsou identifikovány, soud sám není schopen posoudit, jestli tyto osoby byly u hlavního líčení slyšeni jako svědci a stejně tak nelze posoudit, zda budou navrhovány případně některou ze stran, které je znemožněno tyto osoby identifikovat, za téhleté situace činím následující opatření, kterým zamezuji účasti těchto osob u tohoto jednání. Takže vás požádám, abyste opustili jednací síň.“

Soudce Mgr. Novotného jsem se zeptal: „Já mám teda taky odejít, pane soudče? Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Samozřejmě.“ Soudci Mgr. Novotnému jsem sdělil: „Ale já jsem vám sdělil svoji totožnost.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Vy jste nepochopil jednu věc. Ve vašem případě, vaše vystupování, kdy soudu předkládáte občanský průkaz, jak to říkám, ten, který mě v podstatě nezajímá, protože chci, aby údaje byly sděleny stranám, tak tento obsahoval jiné údaje, než jste pak hrdě prohlásil v jednací síni. Jinak řečeno, před soudem se neobtěžujete s tím, abyste nelhal. To znamená pokud před soudem lžete, nemohu mít jistotu, že ve věci, tak jak říkáte, jste nebyl svědek, nikdy nebudete svědek a podobně. Konkrétně ve vašem případě je zcela evidentní, že vám lhát před soudem nečiní, žádné, naprosto žádné problémy. Takže co se týče toho vašeho vyjádření, že jste v té věci nebyl nikdy slyšen a případně nebudete, to je otázka návrhu stran a rozhodnutí soudu, zda někdo takový bude slyšen. To znamená, co se týče těch 3 osob, které jsou v jednací síni, uvedli, že se nebudou identifikovat, v případě té poslední osoby, která se nehodlá identifikovat, byť je zde zjevně zase účelové stanovisko, ale je fakt, že tato osoba se opakovaně hlavních líčení účastní, takže v jejím případě toto opatření neplatí s ohledem na tu skutečnost, že byla opakovaně přítomna u hlavního líčení a dřívější se identifikovala jménem. Takže tyto 3 osoby, které se neuvedli jméno, nedali možnost posoudit, zda jejich výslech připadá do úvahy, opustí nyní jednací síň. Platí to pro všechny 3.“ 5. osoba z veřejnosti sdělila: „No, takže i pro mě? Já jsem se vám identifikoval. Já jsem tady počtvrté, nebo potřetí.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Já jsem se ptal na jméno, jméno jsem neslyšel, opusťte jednací síň.“ Od začátku jednání byly v místnosti přítomni mimo osob ozbrojených střelnými zbraněmi i cca 3 příslušníci justiční stráže. Jeden z nich měl sl. číslo 24373 (zjištěno v 10:09:30 hod.). Evidentně šlo o přípravu soudce Mgr. Novotného na zamezení přítomnosti „nepohodlných osob“ na veřejném jednání soudu. Jeden z příslušníků justiční stráže vydal osobám z veřejnosti tento pokyn: „No, zvedněte se.“ Soudci Mgr. Novotnému jsem sdělil: „V tom případě mi pane soudce nezbývá, než si na vás opakovaně stěžovat. Všechno jsem uvedl řádně ve své stížnosti, doufal jsem, že toto bude nějaké rozumnější jednání. Nashledanou.“ Oproti jednání dne 10.02.2017, soudce Mgr. Novotný na slušný pozdrav nedokázal ani slušně odpovědět.

Byl jsem rozhodnut bránit svá práva a práva všech občanů před takovou svévolí soudce Mgr. Novotného. Uvědomil jsem si, že nemám služební čísla přítomných ozbrojených příslušníků vězeňské služby a příslušníků justiční stráže, přítomných incidentu. Ozbrojeného příslušníka vězeňské služby, stojícího za dveřmi jednací síně, jsem se dotázal na služební číslo. Pán mi odpověděl, že při této výstroji služební čísla nemají.

                V čase 29min 01 sekund od začátku jednání, jsem vstoupil do kanceláře předsedy KS v Brně. Dotázal jsem se na přítomnost předsedy a místopředsedy KS v Brně. Sekretářka paní Špeldová mi sdělila, že předseda KS v Brně má nyní jednání a místopředseda KS v Brně celé dopoledne soudí. Odsouhlasil jsem si s paní sekretářkou Špeldovou aktuální čas 15.02.2017 09:02:40 (čas odečten ze zařízení RC RTC). Sekretářka paní Špeldová mi na můj dotaz potvrdila, že tento čas je vyhrazený pro veřejnost v budově KS v Brně, na ul. Rooseveltova 16. Paní sekretářce Špeldové jsem tedy, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, sdělil mé přání hovořit s někým za účelem vznesení opakované stížnosti na nevhodné chování soudce Mgr. Novotného. Paní sekretářka Špeldová mi sdělila, „abych počkal před dveřmi venku, že se zeptá“. Před dveřmi jsem čekal od 09:03:44 hod. (čas odečten ze zařízení RC RTC). Předseda KS v Brně, pan JUDr. Milan Bořek, mě přijal v 09:32:05 hod., (čas odečten ze zařízení RC RTC) omluvil se mi, že mne nemohl přijmout hned, nabídl mi kávu, čaj, což bylo po prožitém stresu z ponižování soudcem Mgr. Novotným velmi slušné a příjemné jednání. Pan předseda JUDr. Milan Bořek mi sdělil svůj právní názor na incident a závěrem sdělil „že chápe mé důvody stran odmítnutí sdělení svých osobních údajů na takto obsazeném jednání, že v kontextu s danou kauzou a za aktuální situace, chápe mou vůli se neidentifikovat, že by se zachoval stejně. Dále mi pan předseda JUDr. Milan Bořek sdělil “ že je to trapná situace, za kterou se mi omlouvá a nabídl mi úhradu mých marně vynaložených nákladů na zmařenou účast na předmětných soudních jednáních ze svého platu“. Tohoto osobního přístupu k řešení stížnosti na nevhodné chování soudce si vážím. Dále mi pan předseda JUDr. Milan Bořek sdělil „že příští týden mne pozve a že stížnost dopodrobna probereme“. Kancelář předsedy KS v Brně jsem opustil v 10:03:53 hod. (čas odečten ze zařízení RC RTC).

                Za nevhodné chování soudce Mgr. Novotného považuji opakované, záměrné vydírání občanů z veřejnosti, kdy opakovaně, záměrně podmiňoval užití ústavního práva občanů zúčastnit se veřejného jednání soudu, sdělením svých osobních citlivých údajů a dokonce sdělením svých osobních citlivých údajů všem účastníkům soudního řízení, kterých bylo v jednací síni desítky. Toto opakované, záměrné počínání soudce Mgr. Novotného vnímám jako jednoznačné vydírání dle znění § 175 TZ, kdy jsem byl pod pohrůžkou zbavení mého práva účasti na veřejném jednání soudu nucen odhalit svou identitu, nucen sdělit mé osobní citlivé údaje před neznámými osobami a subjekty v jednací síni.

                Za nevhodné chování soudce Mgr. Novotného považuji, že tento mě zbavil možnosti účasti na veřejném soudním jednání, přestože jsem  o p a k o v a n ě  soudci sdělil, že jsem na jednání jako veřejnost, že nejsem s projednávanou věcí nijak spojen, že nebudu v projednávané věci vypovídat jako svědek, že nejsem účastníkem řízení, přestože jsem, ve snaze vyřešit na předchozím jednání dne 10.02.2017 shodnou situaci, jednoznačně a z mé iniciativy prokázal tomuto soudci mou totožnost občanským průkazem. Toto počínání soudce Mgr. Novotného vnímám jako opakované, záměrné, zneužití pravomoci veřejného činitele dle znění § 158 TZ, kdy z mého verbálního projevu na předchozím jednání dne 10.02.2017 a z mé stížnosti na jeho nevhodné chování, podané dne 13.02.2017, muselo být soudci zřejmé, že zbavením mého práva účasti na veřejném soudním jednání budu strádat, že mi tím vznikne majetková i nemajetková újma a přesto tento soudce uplatnil svou pravomoc v rozporu se zákonem, v rozporu s deklarací mých základních práv a svobod, v rozporu s ustálenou judikaturou, v rozporu s dlouhodobě a všeobecně známým, právním názorem odborné veřejnosti.

Za nevhodné chování soudce Mgr. Novotného považuji, že tento soudce snižoval mou důstojnost na veřejném jednání vyprávěním o mém „lhaní“ na jednání dne 10.02.2017. Je zde příčina a důsledek. Příčinou je výše popsané a ve stížnosti podané dne 13.02.2017 popsané jednání soudce Mgr. Novotného, které vnímám jako opakované a záměrné vydírání a zneužívání pravomoci soudcem Mgr. Novotným a opakované a záměrné pošlapání ústavních práv občanů - veřejnosti tímto soudcem. Sekundárním důsledkem pak byla má snaha bránit se takovému počínání, kdy nemohu soudci, jenž je placen za erudovanost v oblasti práva, v oblasti práva konkurovat. Zahnán tímto soudcem do kouta, jsem se pokusil zastavit jeho řádění komunikací s advokátem, kdy poslední řešení jsem spatřil v zoufalém, zjevně ironickém sdělení jakéhokoliv příjmení tomuto advokátovi, což jsem jasně zdůraznil. Všichni přítomní to (předpokládám) pochopili, čehož důkazem byl smích většiny přítomných osob (což nebylo mým záměrem). Snižování mé důstojnosti soudcem Mgr. Novotným na jednání dne 15.02.2017 vyprávěním o mém „lhaní“ na jednání dne 10.02.2017, vnímám jako jeho trapnou snahu odvést pozornost od jeho závažného, několikanásobného, pro společnost nebezpečného chování.

Za nevhodné chování soudce Mgr. Novotného považuji, že tento soudce nedbá instrukcí Ministerstva spravedlnosti ČR ve formě „poučení pro osoby vstupující do jednací síně“, kde je jasně uvedeno, že soudní osoby i ostatní přítomné osoby se vzájemně oslovují „pane - paní - slečno“ s připojením funkce či procesního postavení, ve kterém oslovený při jednání vystupuje. Zatímco jsem já i ostatní osoby přítomné v jednací síni soudce Mgr. Novotného oslovovali pane soudce, pane soudče, pane předsedo, soudce Mgr. Novotný, ač ozdoben akademickým titulem Mgr., nebyl schopen při komunikaci s veřejností základní slušné oslovení „pane“ vůči občanům z veřejnosti ani jednou použít.

Domnívám se, že v demokratickém státě není správné, aby v r. 2017 mohl soudce vyhrožovat občanovi zamezením jeho práva zúčastnit se veřejného jednání soudu, pokud občan nechce, v souladu s právem a ze zcela pochopitelných důvodů, sdělit neznámé veřejnosti, neznámým subjektům a neznámým účastníkům řízení, přítomným na veřejném jednání soudu v počtu desítek, kde jsou samopaly a pistolemi ozbrojení příslušníci vězeňské služby v kuklách a přilbách, své osobní citlivé údaje - jméno, příjmení a další.

Domnívám se, že v demokratickém státě není správné, aby v r. 2017 mohl soudce zamezit občanovi v jeho právu zúčastnit se veřejného jednání soudu, pokud občan jednoznačně a  o p a k o v a n ě  deklaroval své procesní postavení na veřejném jednání soudu, že je zde přítomen pouze jako veřejnost, že není s projednávanou věcí nijak spojen, že nebude v projednávané věci vypovídat jako svědek, že není účastníkem řízení, a když ještě nad rámec svých práv jednoznačně a z vlastní iniciativy prokázal tomuto soudci na jednání dne 10.02.2017 svou totožnost platným občanským průkazem. Při zásahu soudce do mých, tak významných práv a svobod občana z veřejnosti, jakým účast na veřejném jednání soudu bezesporu je, měl soudce před realizací opatření dle § 209 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., vnímat mé průkazné, vyčerpávající, několikrát  o p a k o v a n é  prohlášení, coby osoby z veřejnosti a nejen soudcem umožněný, vzhledem k počtu přítomných advokátů dokonce pouze částečný názor účastníků řízení, že tito NEVÍ zda budu, nebo nebudu navrhován jako svědek. To je absurdní. To by pak znamenalo, že účastník soudního řízení může skrze takto soudcem vedený soud zamezit občanovi v jeho právu zúčastnit se veřejného jednání soudu a stačí mu k tomu pouze argumentace, že když občan z veřejnosti (který mu není povinen odpovídat) mu nesdělí své osobní citlivé údaje, tak NEVÍ, zda ho náhodou nebude někdy po zahájení soudního řízení navrhovat jako svědka. To považuji za absurdní. Nadto se domnívám, že pokud soudce takto zneužil svou pravomoc a to na základě odpovědi části účastníků soudního řízení (kterých se tendenčně dotázal), že tito NEVÍ, zda mě budou / nebudou navrhovat jako svědka, pak tím porušil ústavní práva účastníků soudního řízení na neselektivní veřejnost soudního procesu. Dále se domnívám, že soudce Mgr. Novotný měl k dispozici seznam navržených svědků v projednávané věci a mohl tak porovnat mé údaje z předloženého OP s tímto seznamem. Domnívám se, že ze všech faktů a indicií, které měl soudce Mgr. Aleš Novotný dne 15.02.2017 k dispozici, i v porovnání s nedůvěryhodnou, neověřenou identifikací ostatních osob z veřejnosti, bylo zcela zřejmé, že jsem na soudním jednání výhradně jako veřejnost, že nejsem a nebudu účastník řízení, že nejsem a nebudu svědkem. Povinnost sdělit údaje o navrhovaných svědcích stíhá účastníky řízení a nemůže být přenášena vyhrožováním na veřejnost, která nemá s projednávanou věcí vůbec nic společného. Podle mého názoru mohl soudce vůči mé osobě realizovat opatření dle § 209 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., pouze v případě, že bych byl účastníky soudního řízení jako svědek označen a ne na základě hypotézy účastníků soudního řízení, že NEVÍ, zda budu nebo nebudu navrhován jako svědek, kterou si soudce vynutil tendenčním dotazem.

V souvislosti se způsobem vedení soudního jednání dne 15.02.2017 soudcem Mgr. Novotným se nabízí i další možné varianty střetů. To například když občan z veřejnosti sdělí své jméno a příjmení, které bude nedej bože shodné se jménem navrženého svědka a tento občan z veřejnosti odmítne, v souladu s právem, předložit doklad totožnosti, odmítne jakkoliv upřesňovat svou identitu, ale jednoznačně prohlásí, že přišel na jednání pouze jako veřejnost, že není a nebude v projednávané věci svědkem. To bude soudcem Mgr. Novotným také vykázán z jednací síně? Vždyť ani ze znalosti jména a příjmení občana z veřejnosti, nemusí účastník soudního řízení vědět, zda tohoto občana nenavrhne dodatečně ke slyšení z hlediska například jeho funkce, odbornosti, znalostí, pracovního zařazení... To by se pak bez podrobné lustrace nemohl veřejného jednání zúčastnit jako veřejnost nikdo. Způsob vedení soudního jednání dne 15.02.2017 soudcem Mgr. Alešem Novotným tak dává neuctivý návod, aby občané, kteří se chtějí bez problémů zúčastnit veřejného soudního jednání, vedeného soudcem Mgr. Novotným, sdělovali pro zachování jejich práva na ochranu osobnosti smyšlená, z důvodu pravděpodobnosti shody jmen raději až bizarní jména a příjmení.

Výše popsané události mi způsobily další majetkovou a nemajetkovou újmu a ještě více oslabily mou důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů v České republice. Předpokládám, že viníky jsou individuální soudci, ne systém a budu se vší rozhodností proti takovým soudcům brojit.

Přiléhavé citace a mnou vnímané poznatky z dostupných textů (Stanovisko ombudsmana sp. zn. 7243/2012/VOP ze dne 08.09.2014, stanovisko ombudsmana sp. zn. 5192/2011/VOP ze dne 02.04.2012. V těchto dokumentech jsou uvedeni autoři citací):

Veřejnost soudního jednání je jednou z esenciálních ústavně garantovaných zásad, bez jejíhož důsledného prosazování není možné si představit realizaci práva na spravedlivý proces, které je zaručeno ustanovením čl. 96 Ústavy ČR, čl. 36, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nebo čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právo na veřejné projednání věci je tradičně chápáno jako nástroj veřejné kontroly justice. Tohoto cíle je dosaženo přítomností veřejnosti v soudní síni. Zásada veřejnosti jednání je přitom významná jak z hlediska účastníků soudního řízení, kteří jsou přítomností veřejnosti chráněni před zneužíváním soudní moci, tak z hlediska veřejnosti samotné, která má právo vidět a slyšet (kontrolovat), jak je jménem republiky soudy vykonávána spravedlnost.

Princip veřejnosti spočívá v tom, že soudnímu projednávání věci může být v zásadě kdokoliv přítomen, i osoba na daném případu bezprostředně nezainteresovaná. Dále tento princip sleduje prvek kontroly činnosti soudů a prvek prevence. Jinak řečeno, veřejnost jednání má především umožňovat kontrolu řádného výkonu soudnictví, posouzení, jak se ze strany státu koná spravedlnost. Veřejnost jednání má zabraňovat utajené, tzv. kabinetní justici. Veřejnost soudního jednání je však zároveň zárukou soudcovské nezávislosti, neboť veřejnost se může přesvědčit o tom, že soudce nejedná a nerozhoduje pod nějakým viditelným dohledem či nátlakem. Jde o všeobecný požadavek na transparentnost soudní moci.

V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/04, ze dne 8. listopadu 2005, se Ústavní soud přihlásil k tomu, že obecné právní vědomí tradičně vnímá právo na veřejné projednání věci jako nástroj veřejné kontroly justice. Účel veřejného jednání definoval Ústavní soud s odkazem na starší právní literaturu následovně: „Jest, aby se každý přesvědčiti mohl o tom, jak ze strany státu koná se spravedlnost, kteroužto kontrolou obecenstva nemožnou se stává všeliká strannost soudců.“ Tento účel veřejného projednání věci byl po dlouhou dobu v českých zemích pokládán za jediný. Z judikatury prvorepublikového československého Nejvyššího soudu se opakovaně podává, že: „Účel, který zákon ustanovením o veřejnosti hlavního líčení jedině sleduje, jest, by se soudní řízení nekonalo bez umožnění veřejné jeho kontroly. V tomto jediném účelu veřejnosti hlavního přelíčení není podle zákona rozdílu mezi řízením před porotou a před senátem a nesleduje zákon zejména ani při porotě záměr, by bylo mocným dojmem nálady posluchačstva v porotní síni působeno na porotu.“ Obdobně pak dospěl prvorepublikový Nejvyšší soud k závěru, že: „Účelem zákona je veřejná kontrolovatelnost konání spravedlnosti, souzení na bílém dni, nikterak v temnu tajnosti soudního řízení. Podává se tudíž pojem veřejnosti jako protiklad tajnosti a je jen otázkou praktikability, do jaké míry zjednán býti může obecenstvu přístup k líčení za šetření neporušitelného postulátu nepřípustnosti vlivů nepříznivě působících na zákonný postup řízení a na činitele na něm zúčastněné.

Nezávislost soudců není bezbřehá, a proto je v zájmu zachování vysokých požadavků kladených na práci soudce, jakož i důvěry veřejnosti v činnost soudů, postihovat porušení zákonů i jako kárné provinění soudců. Daný postup byl ve vztahu k opakovanému nerespektování závazného právního názoru posvěcen i kárným senátem Nejvyššího správního soudu a rovněž Ústavním soudem. Právě prostřednictvím stížností dostává předseda soudu, jako orgán státní správy soudu a současně jako kárný navrhovatel, důležitou zpětnou vazbu od veřejnosti o jednání soudců. Dle konkrétních okolností a závažnosti pochybení by měl pak přistoupit k razantním opatřením, jakými jsou výtka nebo návrh na zahájení kárného řízení. Tento postup a hodnocení stížnosti je také v souladu s ustanovením § 42 správního řádu, který počítá s principem oficiality, podle kterého má správní orgán (v daném případě orgán státní správy soudu) právo a povinnost zahájit řízení, jakmile nastane skutečnost předvídaná zákonem. Při podání stížnosti na nevhodné chování soudců, je úkolem orgánu státní správy soudu posoudit jednání soudce (na které stěžovatel upozornil) dle ustanovení § 80 a § 128 zákona o soudech a soudcích, tj. z hlediska svého postavení jako kárného navrhovatele. Jak ostatně konstatoval Ústavní soud. Vylučování jakékoliv formy účasti veřejnosti musí vždy být propojeno s legitimním cílem, musí být v souladu s ustálenou judikaturou, jinak se jedná o svévoli, která se zcela míjí s cílem principu veřejnosti soudního řízení.

Text z webu ombudsmana (http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2015/stiznosti-na-soudy-neubyva-plynulost-rizeni-neni-zarucena/):

NEVHODNÉ CHOVÁNÍ SOUDCŮ

Podle ochránce se soudce může vhodným způsobem dotazovat přítomných na jejich status, protože má právo zajistit, aby dosud nevyslechnutý svědek nebyl přítomen jednání. Upozornil však, že soudce nemůže zástupce veřejnosti nutit ke sdělení svého jména a příjmení nebo jiných identifikačních údajů, žádat předložení občanského průkazu a při odmítnutí ho dokonce vykázat ze soudní síně. Pro účely protokolu postačí obecné sdělení, že je někdo zástupcem veřejnosti. Zaprotokolování dobrovolně sděleného jména je však v pořádku.

Důkazy:

1)      Popis událostí, uvedený autorem této písemnosti. Výslech mé osoby ke všem skutečnostem, které by někdo rozporoval s mým tvrzením, nebo které jsem neuvedl.

2)      Audio záznam událostí ze dne 15.02.2017 od 08:32:51 do 10:04:01 hod. (codec = MP3, datový tok = 64 Kbps, vzorkovací f = 44,1 kHz, datový objem = 24,2 MB), předaný bezprostředně po incidentu dne 15.02.2017 kanceláři VOP pod označením LS_30100.MP3. Tento audio záznam byl pořízen na záznamové zařízení, nastavené na vysokou citlivost a úzkou směrovost, zařízení bylo namířeno směrem k soudci, zařízení bylo umístěno na čalouněném opěradle sedačky 2. řady od ohrádky pro vyslýchané.

3)      Duplicitní audio záznam událostí ze dne 15.02.2017 od 08:32:41 do 10:03:58 (codec = WMA, datový tok = 32 Kbps, vzorkovací f = 44,1 kHz, datový objem = 12,4 MB), předaný bezprostředně po incidentu dne 15.02.2017 kanceláři VOP pod označením WS331364.WMA. Tento audio záznam byl pořízen na všesměrové záznamové zařízení, nastavené na vysokou citlivost, zařízení bylo namířeno směrem k soudci, zařízení bylo umístěno na čalouněném opěradle sedačky 2. řady od ohrádky pro vyslýchané.

4)      Audio záznam jednání KS v Brně ze dne 15.02.2017 ve věci 46T 5/2015, pořízený dle § 40 o.s.ř. na záznamové zařízení soudu.

5)      Výslech svědků, přítomných dne 15.02.2017 jednání KS v Brně ve věci 46T 5/2015, ovšem ne jenom státních zaměstnanců soudu, jak to zpravidla při řešení stížností na soudce bývá, ale i osob z veřejnosti, které mohou poskytnout netendenční svědectví o postupu podáním zatíženého soudce, které mohou sdělit nezávislé vnímání postupu podáním zatíženého soudce z pohledu veřejnosti.

6)      Video záznam z jednání KS v Brně ze dne 15.02.2017 ve věci 46T 5/2015, místnost č. 362, pořízený bezpečnostním kamerovým systémem, instalovaným v budově KS v Brně.

Vzhledem k velkému datovému objemu uvedených důkazů č. 2 a 3, kdy tyto nelze odeslat v souladu s pravidly spisové služby elektronickou cestou, dodám tyto důkazy subjektům na datovém médiu.

                                                                                                                                             

                                                                                                                                              

SHAHRAM ZADEH A SPOLUPRACUJÍCÍ OBVINĚNÍ

Hlavní líčení trestního řízení soudního má určité prvky divadelního představení různorodé povahy s mnoha improvizacemi: střídají se scény smutné, dramatické, ale někdy i veselé, směšné až trapné. U téhož soudu a téhož soudce lze zažít v tomto ohledu různá překvapení, nesouvisející s obsahem řízení.

Platí to samozřejmě i u kauzy Shahrama Zadeha & spol., jejíž projednávání u Krajského soudu v Brně  pokračovalo ve dnech 15.-17.února 2017. V předcházejícím článku  jsem zmínil nemilé zpestření hlavního líčení ve dnech 8.-10. února 2017 posedlostí předsedy senátu snahou o lustrování  veřejnosti. Vyústila ve vypuzení „vetřelce“ M.Š., jenž reagoval velmi přesnou a pravdivou písemnou stížností, kterou jsem „zaparkoval“ na svém bloggu . Odezvou na ni byla omluva předsedy soudu Milana Bořka „vetřelci“, ke které ovšem došlo až 15. února 2017 po jeho druhém vykázání ze soudní síně, které postihlo nejen jeho, ale  i další vzdorující   návštěvníky. V ten den dodal předseda senátu své posedlosti ráz fraškovitosti navíc tím, že se již potřetí v průběhu tohoto procesu pokusil o lustraci mé osoby, ač 8.února 2017 se při slovní přestřelce s předsedou spolku Šalamoun zmínil, že mne zná. Trval na vyslovení mého jména, i  když jsem jej upozornil, že mne přece zná. Nepochodil, ale nakonec mě v soudní síni nechal.

Dalším „folklorním“ prvkem byly  slovní přestřelky mezi obž. Shahramem Zadehem a předsedou senátu, který se snažil usměrňovat způsob kladení otázek vyslýchanému obžalovanému. Shahram Zadeh to vnímal jako krácení svého práva na obhajobu. Nezvládl svůj temperament a bránil svůj zájem bleskovými replikami, které spouštěl dříve než pan soudce domluvil. Vysloužil si tím  důrazné projevy jeho nelibosti. Předseda senátu byl v právu při nejmenším v tom, že skákání do řeči se obecně uznává za nezdvořilost. Lze ale pochopit, a proto soudit shovívavě, vystupování pana obžalovaného. Vedle jeho přirozeného temperamentu a bleskové rychlosti myšlení  se v něm odráží naštvanost  hrdého muže, přesvědčeného o své nevině, na způsob, jakým s ním justice nakládá: po dvaceti dvou měsících vazby a složení kauce 150 milionů Kč za propuštění na svobodu je znova ve vazbě a soudy opět protahují vazební řízení, jež má být rychlé.

K uvalení vazby došlo dne 4. prosince 2016. Obhájci podali na místě stížnost, kterou v návaznosti na postup výslechů obviněných doplnili písemně 5. a 16. ledna 2017. Stížnostní soud stížnost zamítl v plném rozsahu dne 12. ledna 2017, tedy potvrdil i uvalení útěkové vazby bez ohledu na rekordní kauci. V té době ještě nebyly ukončeny výslechy obviněných. Poslední vypovídal dne 25.ledna 2017.  Rozhodnutí o stížnosti soud uspěchal,ale v rozporu s tímto spěchem písemné vyhotovení usnesení  o zamítnutí stížnosti obdrželi obhájci až v pátek 17.února 2017. Otalárovaní pronásledovatelé Shahrama Zadeha jdou neochvějně za svým cílem: zabavit 150 milionů Kč kauce a svou oběť týrat vězněním co nejdéle.

Drobností, která prozrazuje, že nevyšel záměr zlomit vazbou Shahrama Zadeha psychicky, je střídání obleků: na každý den má elegantní sako jiné barvy, vždy s krásnou vázankou a kapesníčkem. Jen pouta, s nimiž přichází, jsou stále stejná.

Pan obžalovaný může být nadále spokojen s úrovní péče o jeho osobní bezpečnost. Proti případnému ohrožení ze strany senátu, obhájců, spoluobžalovaných a nepočetné veřejnosti jej nadále chrání šest zakuklenců Vězeňské služby, vyzbrojených samopaly a pistolemi, s nimi velitel a policista. Ve věznicích platí zákaz nošení střelných zbraní v prostorách, v nichž se zdržují vězni. Nevinní lidé v soudní síni jsou zřejmě nebezpečnější.

Dnem 10. února 2017, výpovědí a zahájením výslechu obž. Jiřího Eliáše, řízení vstoupilo do fáze projednání věcí spolupracujících obviněných.

Spolupracující obviněný je poměrně „mladý“ institut, zavedený do trestního práva procesního ze zvyklostí severoamerické justice. Nositel tohoto postavení nabízí orgánům činným v trestním řízení spolupráci při objasňování věci a jako protihodnotu získává příslib shovívavosti při vyměření trestu. Cenou za přiznání výhodného postavení je doznání k trestné činnosti, lítost a pravdomluvnost a poskytnutí informací o průběhu vyšetřovaného jednání.

Z praktického hlediska je spolupracující obviněný svědkem proti svým bývalým souputníkům. V našem případě se této „jidášské“ role podjal vedle již zmíněného Jiřího Eliáše také Vojtěch Kudláč, jenž se stylizoval do postavení jeho podřízeného. Ve spontánních úvodních vystoupeních a zejména pak při výslechu, který velmi dovedně vedl předseda senátu Aleš Novotný, se oba snažili rozkrýt způsob fungování nižších pater sítě, v kterých se ztrácela daň z přidané hodnoty. Popisovali způsob zakládání nastrčených firem (missing traders) s jepičím životem, které prodávaly dodané pohonné hmoty konečným zákazníkům (nebo jimi byly samy) a daň z prodaného zboží neodvedly, případně vůbec nepodaly daňové přiznání, nebo přiznaly jen menší část daňové povinnosti. Hovořili o  výnosech z těchto podvodných obchodů.  Z jejich vyprávění se vynořovala jména „bílých koní“ kteří se ujímali role jednatelů nastrčených společností, nebo působili jako náhončí. Některé ani policie jako svědky nevyslechla. Vesměs se jedná o ztracené existence, spatřující v této činnosti cestu k vybřednutí z dluhů. Ostatně ani oba spolupracující obvinění z této práce nezbohatli. Vojtěch Kudláč je společníkem několika desítek nefunkčních obchodních společností, přičemž účastenství na několika dalších desítkách se zbavil.

Výpovědi obou spolupracujících obviněných jsou přitěžující pro obž. Petra Moštěka. Svým obsahem zpochybňují jeho  výpověď, zahájenou 15.září 2016, která měla částečně povahu přednášky z finančního práva a zaplnila pět dní hlavního líčení. V podstatě obsahovala logické vysvětlení, proč nemohlo dojít ke zpronevěrám daně z přidané hodnoty při obchodování společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. Oba jej vylíčili jako rozhodující postavu v řízení obchodů, která podněcovala k vyhledávání „bílých koní“, určovala ceny a přijímala provize z výnosů, jež mu předávali. Ač je třeba připustit určitou míru nevěrohodnosti jejich výpovědí, pro obž. Petra Moštěka jsou jejich tvrzení velmi nepříjemná.

Otázka po věrohodnosti jejich tvrzení je samozřejmě na místě a pro obž. Petra Moštěka je dokonce klíčová.  Obhájci a spoluobžalovaní se ze všech sil snažili ji zpochybnit při výsleších  obviněných, skutečně nalézajíce mezi jejich výpověďmi věcné rozpory a nesrovnalosti.

Shahram Zadeh sledoval výpovědi obou spolupracujících obviněných velmi pozorně a chvilkami se při nich i bavil. Zřejmě se především snažil získat informace a pochopit, jaké že to obchodní nepravosti měl řídit. Při výslechu kladl otázky „na tělo“, byl velmi důkladný a pro oba spolupracující obviněné patrně i nepříjemný, protože v jejich tvrzeních nacházel trhliny. Získal ale jednoznačný poznatek, který jej viditelně potěšil: vyslýchaní jej neznají, nikdy se s ním nesetkali a dokonce  nevěděli ani z doslechu o jeho údajném řídícím postavení ve společnosti  P.P.S. GmbH.  Poněkud lepší povědomí měli  o svědkovi – „spolupracujícím spolupachateli“ Petru Pfeiferovi, o němž aspoň slyšeli a jeden z nich jej označil za „pravou ruku“ obž. Petra Moštěka.

Přestože výslech Vojtěcha Kudláče Shahramem Zadehem z důvodu zásahu vyšší moci neskončil, můžeme již teď říci, že k jeho usvědčení spolupracující obvinění nepřispěli ani trochu. Důkazní situace zůstává stejná jako po výsleších ostatních obžalovaných. Samozřejmě tím netvrdím, že se důkazy proti němu nemohou najít později, ale zatím, po ukončení výslechů všech  obžalovaných, je důkazní situace pro něj velmi nadějná.

Důvod, proč neskončil výslech Vojtěcha Kudláče Shahramem Zadehem v tomto bloku hlavního líčení, je jednoduchý: dne 17.února 2017 po citelně opožděném zahájení jednání  předseda senátu z důvodu nepřítomnosti přísedící Dobromily Hronové  odročil hlavní líčení na dny 22.-24.února 2017.

   

STÍŽNOST PANA M.S. Z 12.2.2017 NA SOUDCE KS BRNO ALEŠE NOVOTNÉHO A ALEŠE FLÍDRA

TENTO TEXT ZVEŘEJŇUJI SE SOUHLASEM STĚŽOVATELE, KTERÝ NEMÁ VLASTNÍ NÁSTROJ K ZVEŘEJNĚNÍ

Váž. titl.,

dne 10.02.2017 jsem se chtěl jako veřejnost zúčastnit jednání Krajského soudu v Brně, vedeného pod sp. zn. 46 T 5/2015. Záměru jsem věnoval velmi mnoho času a absolvoval jsem z tohoto důvodu nákladnou cestu 2x 100 km z místa bydliště. Do budovy KS v Brně jsem vstoupil s maximálním předstihem, co nejdříve to bylo možné, tedy v 07:30 hod., abych jednání nezmeškal. Začátek jednání byl avizován na 08:30 hod. Jednání však, pro mne z neznámých důvodů, začalo později a do jednací místnosti č. 362 jsem byl vpuštěn až v 08:50:56 hod. (čas dle atomových hodin, jejichž signál je přenášen rádiovým signálem. Dále jen „RC RTC“).

                V souladu s § 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. jsem splnil svou oznamovací povinnost a soudci Mgr. Aleši Novotnému jsem oznámil, že budu z jednání pořizovat audio záznam. Soudce Mgr. Aleš Novotný hovořil velmi potichu. Seděl jsem ve 3. řadě od ohrádky pro vyslýchané, slyšitelnost projevu soudce Mgr. Aleše Novotného byla velmi špatná. Nastavil jsem tedy parametry záznamového zařízení na vysokou citlivost a úzkou směrovost a snažil jsem se pozorně vnímat pohyb úst soudce Mgr. Aleše Novotného, abych vizuálním pozorováním alespoň částečně eliminoval jeho tichý projev.

                V čase 13min. 15sek. od začátku jednání, soudce Mgr. Aleš Novotný vyžadoval, vzhledem k výrazným změnám co se týče ve veřejnosti (jak uvedl), sdělení jmen osob z veřejnosti, které nebyly přítomny na včerejším a předvčerejším jednání. Sdělená jména paní zapisovatelka protokolovala. Soudci Mgr. Aleši Novotnému jsem sdělil, že jsem zde nebyl, že z toho důvodu jsem povstal, ale že jde o veřejné jednání, že jsem zde jako zástupce veřejnosti, že nejsem a v žádném případě nebudu účastníkem tohoto řízení, tak nechci sdělovat své osobní citlivé údaje, že podle mne i na tomto veřejném jednání požívám ochranu osobnosti dle zákona č. 101/2000 Sb., že nechci zde přítomné široké veřejnosti a přítomným subjektům sdělovat své iniciály, své citlivé osobní údaje a nechci, aby tyto byly protokolovány. Soudce Mgr. Aleš Novotný mi sdělil, „že mám 2 možnosti. Buď sdělím mé identifikační údaje, nebo mi zamezí účast na jednání“. Díky tichému projevu soudce a hluku v mé blízkosti, jsem projevu soudce nerozuměl, za což jsem se soudci Mgr. Aleši Novotnému slušně omluvil slovy „já se moc omlouvám, ale tady byl trošku ruch, takže jsem vás neslyšel“. Soudce Mgr. Aleš Novotný mi arogantně odpověděl: „Já už se opakovat nebudu.“ Toto považuji za neuctivé, arogantní, neslušné, nemístné - nevhodné chování soudce Mgr. Aleše Novotného. Díky tomuto neuctivému, nevhodnému chování jsem se od tohoto okamžiku cítil ponížen, ignorován, byl jsem v tu chvíli bezradný, nevěděl jsem, co mám dělat, stál jsem, chvíli jsem hledal pohledem nějakou podporu / pomoc u okolo sedících osob, pak jsem se soudci Mgr. Aleši Novotnému z bezradnosti opakovaně omluvil slovy: „Já se omlouvám, ale já jsem vás neslyšel, mluvíte velmi potichu a tady je to strašně špatně slyšet a tady byl nějaký hluk vzadu.“ Soudce Mgr. Aleš Novotný mi odpověděl: „Jak jsem řekl, nevidím důvod se opakovat, řekl jsem to na začátku, ale proto, že špatně slyšíte, tak vám zopakuju ty údaje. Soud, potažmo předseda senátu, který řídí hl. líčení, musí zajistit, aby hlavnímu líčení nebyly přítomny osoby, které dosud nebyly vyslechnuty a vyslechnuty být mohou. To znamená, za této situace potřebuji vědět, o koho se jedná v jednací síni. Pokud nebudu znát nějaké údaje, které vás identifikují, tak v tom případě vám zamezím účasti u hl. líčení“. Soudci Mgr. Aleši Novotnému jsem sdělil: „Ano. Jsem tady jako veřejnost, nejsem účastníkem řízení. Nemám s tím řízením nic společného a nikdy nebudu vyslýchán jako svědek, nebo jak jste říkal jako nějaká jiná osoba.“ Soudce Mgr. Aleš Novotný mi odpověděl: „Dobře, to tvrdíte vy. Já potřebuju vědět nějaké údaje, ke kterým by se mohly strany řízení vyjádřit.“ Přemýšlel jsem, do čeho jsem se to jako veřejnost dostal a navrhl jsem soudci Mgr. Aleši Novotnému: „Tak jediná možnost je tedy, že bych přistoupil k vám a ukázal vám svůj průkaz, a jestli to vám postačí, ale já nechci zveřejňovat své jméno v jednací síni, která je veřejná, kde jsou různé subjekty, různí lidé.“ Soudce Mgr. Aleš Novotný mi odpověděl: „Já to vcelku chápu, ale ta možnost pro vás je jednoznačná. Buď budu vědět, s kým jednám, budou to vědět strany tak, aby bylo zřejmé, jestli můžete zůstat v jednací síni, nebo prostě v jednací síni zůstat nemůžete. To je celé. Já netuším, jestli nejste některý ze svědků.“ Soudci Mgr. Aleši Novotnému jsem sdělil: „Nejsem některý ze svědků, tak říkám, navrhuji to vyřešit tak, přijdu k vám, ukážu vám svůj průkaz.“ Soudce Mgr. Aleš Novotný mi odpověděl: „Podívejte se, v této věci jsou osoby, které byly vyslechnuty v rámci přípravného řízení a osoby, které případně mohou být vyslechnuty v rámci hl. líčení, mohou být navrhovány stranami a podobně. To znamená, ten důvod je jediný, že potřebuji vědět a stejně tak strany trestního řízení, zdali jste osobou, která může zůstat v jednací síni“. Soudci Mgr. Aleši Novotnému jsem sdělil: „Ano, jsem osobou, která může zůstat v jednací síni a dokážu vám to nějakým teda průkazem, že přijdu k vám, ukážu vám ho“. Soudce Mgr. Aleš Novotný sdělil: „Tak mi ukažte teda nějaký průkaz“. Soudci Mgr. Aleši Novotnému jsem sdělil: „No to jsem vám říkal už 2x. Tak mám jít teda k vám?“ Soudce Mgr. Aleš Novotný sdělil: „Říkám pojďte za mnou, předložte průkaz“. Přistoupil jsem k soudci Mgr. Aleši Novotnému, předal jsem mu občanský průkaz a sdělil jsem mu, že je ho velmi špatně slyšet vzadu, že si nepřeji, aby byly mé údaje protokolovány a že si nepřeji jejich zveřejnění. Soudce Mgr. Aleš Novotný si můj OP dlouho studoval a sdělil: „Takže co se týče vás, vy jste v této věci byl vyslýchán?“ Z událostí jsem byl již ve stresu. Soudce Mgr. Aleše Novotného jsem se dotázal, „zda je to otázka“, soudce Mgr. Aleš Novotný odpověděl „ano, to je otázka“. Soudci Mgr. Aleši Novotnému jsem odpověděl: „Ne, ne, nebyl.“ Soudce Mgr. Aleš Novotný sdělil: „Ze strany trestního řízení, tato osoba, která tady odmítá se identifikovat, bude někým navrhována k osobnímu slyšení, případně je zde možnost že by mohla být navrhována k osobnímu slyšení? Co se týče pana státního zástupce...“ Dále soudce Mgr. Aleš Novotný komunikoval s účastníky řízení. Některý z přítomných advokátů si mne spletl se svědkem a požadoval po mně údaje z osobního života. Upozornil jsem na mé procesní postavení, že nejsem svědek, že jsem veřejnost. Stále jsem i tomuto advokátovi opakoval, že jsem zde jako veřejnost. Onen advokát sdělil soudci, že nesouhlasí s tím, abych byl přítomen. Sdělil, jsem, že s tou věcí nemám nic společného, že jsem zde čistě jako veřejnost, čili využívám svého práva a nejsem tady s touto věcí nijak spojen, nebudu tady vyslýchán ani jako svědek, ani jako já nevím co je možné. Dále pokračovala komunikace soudce s účastníky řízení.

                V čase 22min. 42sek. od začátku jednání, soudce Mgr. Aleš Novotný sdělil: „Tímto požádám tuto osobu, aby opustila jednací síň“. Byl jsem v ten okamžik na cestě od soudce Mgr. Aleše Novotného na své místo ve 3. řadě a tichému projevu soudce jsem opět nerozuměl. Lidé z veřejnosti mi tlumočili slova soudce, že mám prý odejít. Dotázal jsem se soudce Mgr. Aleše Novotného: „Jestli mi správně říkali pánové, tak, že mám opustit soudní síň?“ Soudce Mgr. Aleš Novotný sdělil: „Přesně tak“. Dotázal jsem se soudce Mgr. Aleše Novotného: „A smím se zeptat z jakého důvodu pane soudce?“ Soudce Mgr. Aleš Novotný sdělil: „Jak jsem vám říkal na začátku. Protože nejsem schopen identifikovat vás, jestli budete nebo nebudete navrhován k osobnímu slyšení. Soud musí učinit opatření, aby takovéto osoby v jednací síni nebyly.“ Soudci Mgr. Aleši Novotnému jsem sdělil: „Ale vždyť já jsem se vám identifikoval svým občanským průkazem.“ Soudce Mgr. Aleš Novotný sdělil: „Ano. Ale nikoliv stranám, takže strany netuší, jestli vás budou navrhovat k osobnímu slyšení. Můžete být navržen jako téměř kdokoliv k osobnímu slyšení. Ale já vůbec netuším, co jako osoba byste mohl mít, nebo nemohl mít s danou věcí, s obžalovanými a podobně společného. To znamená i ten údaj vy jste dal pouze předsedovi senátu k dispozici, svoje jméno a příjmení není dostatečné pro posouzení tady tohodle, žádám vás, abyste opustil jednací síň“. Již zcela bezradně jsem soudci Mgr. Aleši Novotnému sdělil: „Pane soudce, ale vždyť ostatní také sdělili jenom své jméno a příjmení.“ Pán z veřejnosti dodal: „A nemusí mluvit pravdu ani“. Tento argument pána z veřejnosti jsem zopakoval a dodal jsem: „A přece tím, že tady budu, tak nikdo z tědletěch právních zástupců mě už nemůže předvolat jak svědka“.  Soudce Mgr. Aleš Novotný sdělil: „Vy jste nepochopil, co jsem říkal? Je to opatření předsedy senátu, opusťte jednací síň.“ Již zcela bezradný jsem soudci Mgr. Aleši Novotnému sdělil: „Já s tím teda nesouhlasím a mi nezbývá, než si teda na vás stěžovat.“ Soudce Mgr. Aleš Novotný sdělil: „Samozřejmě.“ Již zcela konsternován tím, že jsem vyhozen z veřejného jednání za odmítnutí sdělení osobních údajů všem osobám a subjektům přítomným v jednací síni, jsem soudci Mgr. Aleši Novotnému sdělil: „Protože já, přece to je institut veřejnosti, aby veřejnost byla přítomna u veřejných jednání, od toho je to veřejné jednání, to je snad jediné, co je proti korupci soudců, co je proti jakékoliv kabinetní justici, to je jediný způsob a že veřejnost může být přítomna v jednací síni.“ Soudce Mgr. Aleš Novotný sdělil: „Tomuto nic nebrání, za situace, kdy bude zřejmé, že nebrání vaší účasti žádná okolnost, nikdo vám v účasti bránit nebude. Vy sám cíleně maříte tuto možnost, aby bylo řečeno, že o vás nikdo nemá zájem a můžete tady zůstat. To je celé“. Soudce Mgr. Aleše Novotného jsem se tedy pln bezradnosti dotázal: „Ale jak to mám tedy vyřešit, když nechci sdělovat a podle mne na to mám právo, své jméno a příjmení, což jsou podle mne citlivé údaje chráněné zákonem v této republice?“ Soudce Mgr. Aleš Novotný odpověděl: „Já vám to neberu, pokud nechcete sdělovat, nesdělujte, ale jak říkám, zase mojí povinností je učinit opatření, aby nedošlo k tomu, o čem jsem hovořil. Za této situace, při kolizi těchto dvou zájmů, rozhoduji přece jenom v rámci řízení já. Takže vás požádám opětovně, abyste opustil jednací síň.“ Soudce Mgr. Aleše Novotného jsem se tedy pln zklamání dotázal: „Já jsem sem jel spoustu kilometrů, kdo mi to nahradí?“ Již zcela ve stresu jsem si postupně balil věci a překotně jsem uvažoval nad vzniklou situací. Řekl jsem si, že když o mém právu zúčastnit se veřejného jednání rozhoduje soudce Mgr. Aleš Novotný na základě vyjádření přítomných právních zástupců, pokusím se požádat přímo tyto o přehodnocení jejich stanoviska. V zoufalosti jsem tedy oslovil právní zástupce slovy: „Nechcete dámy a pánové změnit teda názor, že mě nebudete volat? Aby byl pan soudce teda spokojený, abych tady mohl zůstat a slyšet teda co se tu děje?“ Apeloval jsem na logiku, že nikdo z právních zástupců mě přece nezná a že právní zástupci přece musí znát svědky, které navrhovali k výpovědi. Soudce Mgr. Aleš Novotný se dotázal, „zda má zavolat justiční stráž“. Přemýšlel jsem v tom zmatku a stresu, zda se to ptá soudce mě a co mu mám na to odpovědět. Soudce Mgr. Aleš Novotný se opakovaně ptal, „zda má zavolat justiční stráž“. Opět jsem v tom zmatku, při balení si věcí (batoh, diktafony, doklady, tašku přes rameno, kameru, fotoaparát, čepici), přemýšlel, zda se to ptá soudce mě a co mu mám na to odpovědět. Soudce Mgr. Aleše Novotného jsem se pak dotázal: „Jako justiční stráž, aby mě vyvedla, myslíte?“ Soudce Mgr. Aleš Novotný sdělil: „Přesně tak“. Soudci Mgr. Aleši Novotnému jsem sdělil: „Já nevím, udělejte, co uznáte za vhodné, pane soudce, ale podle mě nerozhodujete správně, protože je to moje ústavní právo být na veřejném jednání. Stejně tak jako jsou chráněny mé osobní údaje. Takže mi nezbývá, než si na vás stěžovat.“ Většina přítomných nad nesmyslným vyhozením mé osoby z jednací síně kroutila hlavou a jeden z právních zástupců, ve snaze situaci napravit, komunikoval se soudcem a pak se mě dotázal, jestli nějakým způsobem působím, nebo jsem působil u policie a nebo zda jsem se nějakým způsobem účastnil obchodování s pohonnými hmotami. Ve strachu a ve stresu jsem už zcela pominul tu absurditu, že soudce Mgr. Aleš Novotný umožnil právním zástupcům, aby mě jako zástupce veřejnosti vyslýchali a sdělil jsem, „že na obojí je má odpověď NE“. Právník pak prohlásil, že v tom případě pak nebudou mou osobu požadovat jako svědka. Pak začali i ostatní právní zástupci i státní zástupce sdělovat, že nebudou mou osobu požadovat jako svědka. Dále zkráceně - jeden právní zástupce setrval na svém stanovisku a soudce Mgr. Aleš Novotný mě z jednání opakovaně vyhodil, protože prý nejsem schopen se identifikovat, protože jsem nesdělil své jméno a příjmení. Pokusil jsem se ještě uvést „zatvrzelému“ právnímu zástupci nějaké jméno, které mě právě napadlo, soudce Mgr. Aleš Novotný mě opakovaně vyzval k opuštění jednací místnosti. Nezbylo mi tedy již nic jiného, než zcela konsternován, znechucen, vystresován a vystrašen jednací místnost opustit. Na základě mých zkušeností jsem bezprostředně šel za předsedou KS v Brně podat stížnost na soudce Mgr. Aleše Novotného. Tento mi sdělil, „že na mě nemá čas“. Dotázal jsem se ho tedy, kdo je kompetentní přijmout stížnost na soudce. Osoba, která se prezentovala jako předseda KS, mi sdělila, že tou kompetentní osobou je v kanceláři přítomná sekretářka paní „Špeldová“, která to prý se mnou sepíše. Po další diskuzi mě předseda KS nasměroval na v kanceláři přítomného místopředsedu KS, který se mi posléze představil jako pan Flídr a který mě opět odkázal na sepsání stížnosti s paní sekretářkou. Pan Flídr, společně s předsedou KS mi sdělili, že se to tak na soudě dělá, že pak bychom se dohadovali, kdo co řekl. Pánům a dámě jsem sdělil, že od počátku jednání ve věci 46 T 5/2015 mám aktivován audio záznam. Pak oba pánové kancelář opustili a paní sekretářka byla ochotna se mnou stížnost na soudce sepsat. V čase 40min. 24sek. od počátku aktivace audio záznamu (běžícího od začátku jednání soudu) do kanceláře sekretariátu předsedy KS vstoupil příslušník justiční stráže sl. č. 25053 a dotázal se paní sekretářky: „Je všechno v pořádku?“ Paní sekretářka odpověděla: „Já si myslím, že zatím ano.“ Druhý příslušník justiční stráže sl. č. 25461 stál za dveřmi kanceláře. Paní sekretářka mě požádala o osobní doklady. Sdělil jsem problematiku mé neochoty sdělit osobní údaje na jednání soudu a popsal jsem zkráceně paní sekretářce právě zažitý exces na soudním jednání 46 T 5/2015. Požadoval jsem probrání stížnosti verbálně, mluveným slovem. Paní sekretářka mě požádala o počkání mimo kancelář, že věc „vytelefonuje“. Následně jsem se na chodbě před sekretariátem telefonicky spojil s kanceláří Veřejného ochránce práv, a popsal jsem právě prožitý exces na KS v Brně. Po ukončení telefonátu s kanceláří VOP ke mně na chodbě přistoupil místopředseda KS pan Flídr a sdělil mi: „Slyšel jsem od paní sekretářky, že se mnou chcete hovořit, ale já s vámi hovořit nebudu.“ V kanceláři / sekretariátu předsedy KS, jsem si pak 2x porovnal / odsouhlasil aktuální čas 09:43:08 a 09:43:18 hod. Já jsem čas odečítal ze zařízení s RC RTC, sekretářka paní Špeldová z PC.

Za nevhodné chování soudce pana Mgr. Aleše Novotného považuji jeho ignorování špatné slyšitelnosti jeho projevu v jednací síni, kdy poté, co jsem ho na tuto skutečnost velmi slušně upozornil, soudce Mgr. Aleš Novotný mi arogantně a neuctivě odpověděl: „Já už se opakovat nebudu.“ K tomuto došlo v čase 15 min. 40 sek. od začátku jednání. Dle sdělení ostatních osob, přítomných na jednání, soudce ignoroval špatnou slyšitelnost projevů v jednací síni i v čase po mém odchodu z jednací síně, proti čemuž protestovalo několik právních zástupců.

                Za nevhodné chování soudce pana Mgr. Aleše Novotného považuji opakované vyhrožování vyloučením mé osoby z jednací síně, pokud nesdělím své osobní citlivé údaje, pokud neodhalím před všemi subjekty a osobami, přítomnými na veřejném jednání, svou identitu. Toto počínání soudce Mgr. Aleše Novotného vnímám jako jednoznačné vydírání dle znění § 175 TZ, kdy jsem byl pod pohrůžkou zbavení mého práva účasti na veřejném jednání soudu nucen odhalit svou identitu, nucen sdělit mé osobní citlivé údaje před neznámými osobami a subjekty v jednací síni.

                Za nevhodné chování soudce pana Mgr. Aleše Novotného považuji, že tento soudce mě zbavil možnosti účasti na veřejném soudním jednání, přestože jsem  o p a k o v a n ě  soudci sdělil, že jsem na jednání jako veřejnost, že nejsem s projednávanou věcí nijak spojen, že nebudu v projednávané věci vypovídat jako svědek, že nejsem účastníkem řízení, přestože jsem, ve snaze situaci vyřešit, jednoznačně a z mé iniciativy prokázal tomuto soudci mou totožnost občanským průkazem. Toto počínání soudce Mgr. Aleše Novotného vnímám jako zneužití pravomoci veřejného činitele dle znění § 158 TZ, kdy z mého verbálního projevu mluveným slovem muselo být soudci zřejmé, že zbavením mého práva účasti na veřejném soudním jednání budu strádat, že mi tím vznikne majetková i nemajetková újma a přesto tento soudce uplatnil svou pravomoc v rozporu se zákonem, v rozporu s deklarací mých základních práv a svobod.

Za nevhodné chování soudce pana Mgr. Aleše Novotného považuji, že tento soudce umožnil právním zástupcům žalovaných, aby mě tito vyslýchali, kladli mi otázky zcela soukromého a osobního charakteru, přestože jsem prokazatelně nebyl účastníkem řízení, přestože jsem byl na jednání prokazatelně přítomen pouze jako veřejnost.

Za nevhodné chování soudce pana Mgr. Aleše Novotného považuji, že tento soudce přistupoval nevyváženě k hodnocení věrohodnosti mé osoby oproti hodnocení věrohodnosti ostatních osob z řad veřejnosti. Já jsem důvěryhodně a jednoznačně prokázal tomuto soudci mou totožnost platným občanským průkazem, přestože jsem toto jako veřejnost učinit nemusel a ostatní osoby z řad veřejnosti pouze sdělili nějaká neověřená jména a příjmení, což soudci postačilo k neporušení jejich práva přítomnosti na veřejném jednání soudu.

                Za nevhodné považuji i jednání místopředsedy KS v Brně, pana JUDr. Aleše Flídra, kdy v pracovní době, určené dokonce pro styk s veřejností, odmítl se mnou projednat stížnost na soudce pana Mgr. Aleše Novotného, kdy ke mně přistoupil na chodbě soudu a doslovně mi sdělil: „Slyšel jsem od paní sekretářky, že se mnou chcete hovořit, ale já s vámi hovořit nebudu.“ Domnívám se, že bezprostřední, aktuální řešení problému, by přispělo ke kvalitě práce soudu a zvýšilo by důvěru veřejnosti v české soudce. Pokud si místopředseda soudu v pracovní době, která je dokonce vyhrazena pro styk s veřejností, dovolí sdělit produktivnímu daňovému poplatníkovi, který se přímo podílí na HDP tohoto státu a který tedy vydělává i na platy soudců, že se mnou nebude hovořit, a neuvede ani důvod, přestože byl o rozhovor slušně požádán, pak toto vnímám jako nevhodné a neuctivé chování soudce k veřejnosti. Taková nabubřelost by měla být z řad soudců vymýcena. Taková nabubřelost byla doménou totalitních komunistů. Nyní je r. 2017, tak předpokládám, že totalitním komunistickým manýrům již odzvonilo...

                Domnívám se, že v demokratickém státě není správné, aby v r. 2017 mohl soudce vyhrožovat občanovi zamezením jeho práva zúčastnit se veřejného jednání soudu, pokud občan nechce, v souladu s právem a ze zcela pochopitelných důvodů, sdělit neznámé veřejnosti, neznámým subjektům a neznámým účastníkům řízení, přítomným na veřejném jednání soudu, kde jsou ozbrojení policisté v kuklách a přilbách, své osobní citlivé údaje - jméno, příjmení a další.

Domnívám se, že v demokratickém státě není správné, aby v r. 2017 mohl soudce zamezit občanovi v jeho právu zúčastnit se veřejného jednání soudu, pokud občan jednoznačně a  o p a k o v a n ě  deklaroval své procesní postavení na veřejném jednání soudu, že je zde přítomen pouze jako veřejnost, že není s projednávanou věcí nijak spojen, že nebude v projednávané věci vypovídat jako svědek, že není účastníkem řízení, a když ještě nad rámec svých práv jednoznačně a z vlastní iniciativy prokázal tomuto soudci svou totožnost platným občanským průkazem. Při zásahu soudce do mých, tak významných práv a svobod občana z veřejnosti, jakým účast na veřejném jednání soudu bezesporu je, měl soudce před realizací opatření dle § 209 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., vnímat mé průkazné, vyčerpávající, několikrát  o p a k o v a n é  prohlášení, coby osoby z veřejnosti a nejen soudcem umožněný, vzhledem k počtu přítomných advokátů dokonce minoritní názor advokáta, že tento NEVÍ zda budu navrhován jako svědek, což zdůvodnil tím, že mu odmítám odpovědět na zcela osobní a důvěrné otázky (jako veřejnost jsem nebyl účastníku řízení povinen vůbec odpovídat). To je absurdní. To by pak znamenalo, že účastník soudního řízení může skrze takto soudcem vedený soud zamezit občanovi v jeho právu zúčastnit se veřejného jednání soudu a stačí mu k tomu pouze argumentace, že když občan z veřejnosti (který mu není povinen odpovídat) mu odmítá odpovědět na zcela osobní a důvěrné otázky, tak NEVÍ, zda ho náhodou nebude někdy po zahájení soudního řízení navrhovat jako svědka. To považuji za absurdní. Nadto se domnívám, že pokud soudce takto zneužil svou pravomoc a to na základě minoritního názoru účastníků soudního řízení, že tito NEVÍ, zda mě náhodou nebudou navrhovat jako svědka, pak tím porušil majoritní práva ostatních účastníků soudního řízení na neselektivní veřejnost soudního procesu. Dále se domnívám, že soudce Mgr. Aleš Novotný měl k dispozici seznam navržených svědků v projednávané věci a mohl tak porovnat mé údaje z předloženého OP s tímto seznamem. Domnívám se, že ze všech faktů a indicií, které měl soudce Mgr. Aleš Novotný dne 10.02.2017 k dispozici, i v porovnání s nedůvěryhodnou, neověřenou identifikací ostatních osob z veřejnosti, bylo zcela zřejmé, že jsem na soudním jednání výhradně jako veřejnost, že nejsem a nebudu účastník řízení, že nejsem a nebudu svědkem. Povinnost sdělit údaje o navrhovaných svědcích stíhá účastníky řízení a nemůže být přenášena vyhrožováním na veřejnost, která nemá s projednávanou věcí vůbec nic společného. Podle mého názoru mohl soudce vůči mé osobě realizovat opatření dle § 209 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., pouze v případě, že bych byl účastníky soudního řízení jako svědek označen a ne na základě hypotézy účastníků soudního řízení, že NEVÍ, zda budu nebo nebudu navrhován jako svědek.

V souvislosti se způsobem vedení soudního jednání dne 10.02.2017 soudcem Mgr. Alešem Novotným se nabízí i další možné varianty střetů. To například když občan z veřejnosti sdělí své jméno a příjmení, které bude nedej bože shodné se jménem navrženého svědka a tento občan z veřejnosti odmítne, v souladu s právem, předložit doklad totožnosti, odmítne jakkoliv upřesňovat svou identitu, ale jednoznačně prohlásí, že přišel na jednání pouze jako veřejnost, že není a nebude v projednávané věci svědkem. To bude soudcem Mgr. Alešem Novotným také vykázán z jednací síně? Vždyť ani ze znalosti jména a příjmení občana z veřejnosti, nemusí účastník soudního řízení vědět, zda tohoto občana nenavrhne dodatečně ke slyšení z hlediska například jeho funkce, odbornosti, znalostí, pracovního zařazení... To by se pak bez podrobné lustrace nemohl veřejného jednání zúčastnit jako veřejnost nikdo. Způsob vedení soudního jednání dne 10.02.2017 soudcem Mgr. Alešem Novotným tak dává neuctivý návod, aby občané, kteří se chtějí bez problémů zúčastnit veřejného soudního jednání, vedeného soudcem Mgr. Alešem Novotným, sdělovali pro zachování jejich práva na ochranu osobnosti smyšlená, z důvodu pravděpodobnosti shody jmen raději až bizarní jména a příjmení.

Výše popsané události mi způsobily majetkovou a nemajetkovou újmu a oslabily mou důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů v České republice. Předpokládám, že viníky jsou individuální soudci, ne systém a budu se vší rozhodností proti takovým soudcům brojit.

Přiléhavé citace a mnou vnímané poznatky z dostupných textů (Stanovisko ombudsmana sp. zn. 7243/2012/VOP ze dne 08.09.2014, stanovisko ombudsmana sp. zn. 5192/2011/VOP ze dne 02.04.2012. V těchto dokumentech jsou uvedeni autoři citací):

Veřejnost soudního jednání je jednou z esenciálních ústavně garantovaných zásad, bez jejíhož důsledného prosazování není možné si představit realizaci práva na spravedlivý proces, které je zaručeno ustanovením čl. 96 Ústavy ČR, čl. 36, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nebo čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právo na veřejné projednání věci je tradičně chápáno jako nástroj veřejné kontroly justice. Tohoto cíle je dosaženo přítomností veřejnosti v soudní síni. Zásada veřejnosti jednání je přitom významná jak z hlediska účastníků soudního řízení, kteří jsou přítomností veřejnosti chráněni před zneužíváním soudní moci, tak z hlediska veřejnosti samotné, která má právo vidět a slyšet (kontrolovat), jak je jménem republiky soudy vykonávána spravedlnost.

Princip veřejnosti spočívá v tom, že soudnímu projednávání věci může být v zásadě kdokoliv přítomen, i osoba na daném případu bezprostředně nezainteresovaná. Dále tento princip sleduje prvek kontroly činnosti soudů a prvek prevence. Jinak řečeno, veřejnost jednání má především umožňovat kontrolu řádného výkonu soudnictví, posouzení, jak se ze strany státu koná spravedlnost. Veřejnost jednání má zabraňovat utajené, tzv. kabinetní justici. Veřejnost soudního jednání je však zároveň zárukou soudcovské nezávislosti, neboť veřejnost se může přesvědčit o tom, že soudce nejedná a nerozhoduje pod nějakým viditelným dohledem či nátlakem. Jde o všeobecný požadavek na transparentnost soudní moci.

V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/04, ze dne 8. listopadu 2005, se Ústavní soud přihlásil k tomu, že obecné právní vědomí tradičně vnímá právo na veřejné projednání věci jako nástroj veřejné kontroly justice. Účel veřejného jednání definoval Ústavní soud s odkazem na starší právní literaturu následovně: „Jest, aby se každý přesvědčiti mohl o tom, jak ze strany státu koná se spravedlnost, kteroužto kontrolou obecenstva nemožnou se stává všeliká strannost soudců.“ Tento účel veřejného projednání věci byl po dlouhou dobu v českých zemích pokládán za jediný. Z judikatury prvorepublikového československého Nejvyššího soudu se opakovaně podává, že: „Účel, který zákon ustanovením o veřejnosti hlavního líčení jedině sleduje, jest, by se soudní řízení nekonalo bez umožnění veřejné jeho kontroly. V tomto jediném účelu veřejnosti hlavního přelíčení není podle zákona rozdílu mezi řízením před porotou a před senátem a nesleduje zákon zejména ani při porotě záměr, by bylo mocným dojmem nálady posluchačstva v porotní síni působeno na porotu.“ Obdobně pak dospěl prvorepublikový Nejvyšší soud k závěru, že: „Účelem zákona je veřejná kontrolovatelnost konání spravedlnosti, souzení na bílém dni, nikterak v temnu tajnosti soudního řízení. Podává se tudíž pojem veřejnosti jako protiklad tajnosti a je jen otázkou praktikability, do jaké míry zjednán býti může obecenstvu přístup k líčení za šetření neporušitelného postulátu nepřípustnosti vlivů nepříznivě působících na zákonný postup řízení a na činitele na něm zúčastněné.

Nezávislost soudců není bezbřehá, a proto je v zájmu zachování vysokých požadavků kladených na práci soudce, jakož i důvěry veřejnosti v činnost soudů, postihovat porušení zákonů i jako kárné provinění soudců. Daný postup byl ve vztahu k opakovanému nerespektování závazného právního názoru posvěcen i kárným senátem Nejvyššího správního soudu a rovněž Ústavním soudem. Právě prostřednictvím stížností dostává předseda soudu, jako orgán státní správy soudu a současně jako kárný navrhovatel, důležitou zpětnou vazbu od veřejnosti o jednání soudců. Dle konkrétních okolností a závažnosti pochybení by měl pak přistoupit k razantním opatřením, jakými jsou výtka nebo návrh na zahájení kárného řízení. Tento postup a hodnocení stížnosti je také v souladu s ustanovením § 42 správního řádu, který počítá s principem oficiality, podle kterého má správní orgán (v daném případě orgán státní správy soudu) právo a povinnost zahájit řízení, jakmile nastane skutečnost předvídaná zákonem. Při podání stížnosti na nevhodné chování soudců, je úkolem orgánu státní správy soudu posoudit jednání soudce (na které stěžovatel upozornil) dle ustanovení § 80 a § 128 zákona o soudech a soudcích, tj. z hlediska svého postavení jako kárného navrhovatele. Jak ostatně konstatoval Ústavní soud. Vylučování jakékoliv formy účasti veřejnosti musí vždy být propojeno s legitimním cílem, musí být v souladu s ustálenou judikaturou, jinak se jedná o svévoli, která se zcela míjí s cílem principu veřejnosti soudního řízení.

Text z webu ombudsmana (http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2015/stiznosti-na-soudy-neubyva-plynulost-rizeni-neni-zarucena/):

NEVHODNÉ CHOVÁNÍ SOUDCŮ

Podle ochránce se soudce může vhodným způsobem dotazovat přítomných na jejich status, protože má právo zajistit, aby dosud nevyslechnutý svědek nebyl přítomen jednání. Upozornil však, že soudce nemůže zástupce veřejnosti nutit ke sdělení svého jména a příjmení nebo jiných identifikačních údajů, žádat předložení občanského průkazu a při odmítnutí ho dokonce vykázat ze soudní síně. Pro účely protokolu postačí obecné sdělení, že je někdo zástupcem veřejnosti. Zaprotokolování dobrovolně sděleného jména je však v pořádku.

Důkazy:

1)      Popis událostí, uvedený autorem této písemnosti. Výslech mé osoby ke všem skutečnostem, které by někdo rozporoval s mým tvrzením, nebo které jsem neuvedl.

2)      Audio záznam událostí ze dne 10.02.2017 od 08:50:25 do 09:43:30 hod. (codec = MP3, datový tok = 64 Kbps, vzorkovací f = 44,1 kHz, datový objem = 24,2 MB), předaný bezprostředně po incidentu dne 10.02.2017 kanceláři VOP pod označením LS_30096.MP3. Tento audio záznam byl pořízen na záznamové zařízení, nastavené na vysokou citlivost a úzkou směrovost, zařízení bylo namířeno směrem k soudci, mezerou mezi osobami sedícími v 1. řadě od ohrádky pro vyslýchané, zařízení bylo umístěno na čalouněném opěradle sedačky 2. řady od ohrádky pro vyslýchané.

3)      Duplicitní audio záznam událostí ze dne 10.02.2017 od 08:50:25 do 09:43:30 (codec = WMA, datový tok = 32 Kbps, vzorkovací f = 44,1 kHz, datový objem = 12,4 MB), předaný bezprostředně po incidentu dne 10.02.2017 kanceláři VOP pod označením WS33161.WMA. Tento audio záznam byl pořízen na všesměrové záznamové zařízení, nastavené na vysokou citlivost, zařízení bylo namířeno směrem k soudci, mezerou mezi osobami sedícími v 1. řadě od ohrádky pro vyslýchané, zařízení bylo umístěno na čalouněném opěradle sedačky 2. řady od ohrádky pro vyslýchané. Během mé cesty k soudci, jsem měl toto zařízení sebou, při rozhovoru se soudcem jsem toto zařízení položil na dokumentaci, spočívající na stole senátu. Audio záznam prokazuje velmi špatnou slyšitelnost tichého projevu soudce ve 3. řadě sedadel od ohrádky pro vyslýchané.

4)      Audio záznam jednání KS v Brně ze dne 10.02.2017 ve věci 46 T 5/2015, pořízený dle § 40 o.s.ř. na záznamové zařízení soudu.

5)      Výslech svědků, přítomných dne 10.02.2017 jednání KS v Brně ve věci 46 T 5/2015, ovšem ne jenom státních zaměstnanců soudu, jak to zpravidla při řešení stížností na soudce bývá, ale i osob z veřejnosti, kteří mohou poskytnout netendenční svědectví o postupu podáním zatíženého soudce, kteří mohou sdělit nezávislé vnímání postupu podáním zatíženého soudce z pohledu veřejnosti.

6)      Video záznam z jednání KS v Brně ze dne 10.02.2017 ve věci 46 T 5/2015, místnost č. 362, pořízený bezpečnostním kamerovým systémem, instalovaným v budově KS v Brně.

Vzhledem k velkému datovému objemu uvedených důkazů č. 2 a 3, kdy tyto nelze odeslat v souladu s pravidly spisové služby elektronickou cestou, dodám tyto důkazy subjektům na datovém médiu.