Občané mají důvod bát se státu, jenž
svými nástroji porušuje vlastní zákony, aby vykonával svévolně moc nad
poddanými. Zvlášť silné obavy vyvolává zneužívání orgánů činných v trestním řízení,
protože ve státě, nedbajícím svých zákonů, se jejich obětí může stát prakticky
kdokoli. Nikdo si nemůže být jistý, že se ho to netýká, že bude ušetřen.
Důvodnost strachu z českých orgánů
činných v trestním řízení dokazuji na jejich zacházení s obžalovaným českým a
iránským občanem Shahramem Abdullahem Zadehem, kterého média a někteří politici
v rozporu s presumpcí neviny již odsoudili za krácení daní a soustřeďují na něj
nenávist lůzy, ač soud s ním ještě nezačal a o důkazní situaci jim není nic
známo. Jako laik mám mírné pochybnosti o důvodnosti jeho obžaloby,ale téměř
naprostou jistotu, že řízení proti němu není férové. Pochybností o důvodnosti
obžaloby se mohu vzdát, pokud
mě k tomu přivede hlubší seznámení s
dokazováním při hlavním líčení. Pochybnosti
o férovosti procesu ale mají příliš pevný základ, takže zůstanou nejspíš
nezvratné. Hlavním nástrojem žalobce k překonání důkazní nouze je totiž svědectví
zakladatele a významného manažera zločinného spolčení, který Shahrama Abdullaha
Zadeha vtáhl do rozjetého „obchodu“, vyjednal s ním půjčku pro základní firmu
zločinné sítě a sám si od něj půjčil více než 4 miliony Kč (věřitel ve vězení
je pro dlužníka terno). Z mého laického pohledu se jedná o spolupachatele, který
díky porozumění pro potřeby policie a žalobce nebyl ani stíhán a samozřejmě
nemusel do vazby (pozor! nejde o spolupracujícího obviněného, ale prostého
svědka).
Veřejnosti není o osobě Shahrama Abdullaha Zadeha mnoho známo. Měla
by vědět aspoň tolik, že jeho rodina byla blízká šáhovi Rézovi Páhlávímu, a
proto se po revoluci ajatolláhů uchýlila do Československa. Shahram zde
vystudoval a získal české občanství.
Působil pak různě po světě jako významný developer. Z procedurálních důvodů se
mu nepodařilo formálně se zbavit íránského občanství. Za svou vlast ale
považuje Českou republiku, což je jeho nezadatelné právo.
Posledních 22 měsíců života strávil
převážně ve Vazební věznici v Brně, protože státní zastupitelství se zcela
iracionálně obávalo jeho útěku ze země a soud se neodvážil čelit opakovaným
požadavkům na prodlužování útěkové vazby. Orgány při tom věděly, že je na něj
od r.2009 vydán iránský mezinárodní zatýkací rozkaz, takže kdekoli mimo území
České republiky by se stal nechráněnou lovnou zvěří. Ostatně Shahram by útěkem
nic nezískal: bez možnosti volného pohybu po světě a dobré pověsti se ve svém
oboru podnikání neuplatní.
Jeho rodina a přátelé nabídli soudu za jeho propuštění milionovou kauci, a
to s vědomím, že v případě jeho odsouzení jejich peníze propadnou ve prospěch
státu. Díky neústupnosti žalobce se podařilo kauci vyšroubovat na
nevídaných-neslýchaných 150 milionů Kč, jež složila rodina a přátelé, vesměs
lidé s neposkvrněnou pověstí. Pak nastal kýžený okamžik, kdy soud rozhodl o
propuštění z vazby a strany se vzdaly práva stížnosti, takže nastalo těšení na
návrat obžalovaného na svobodu během několika hodin. V první chvíli nikdo
nepostřehl zádrhel, spočívající v tom, že soud před rozhodnutím o propuštění z
vazby ani současně s ním nerozhodl o přijetí kauce, ač peníze ležely na účtě
soudu. Udělal to až následující den, a protože jednal neveřejně, musel
rozhodnutí doručit stranám v písemné formě a dát jim možnost se vyjádřit. S
tímto úkonem nespěchal. Novináři, kteří v pátek čekali na Shahrama Abdullaha
Zadeha před bránou věznice, se nedočkali. Soud obžalovanému a jeho blízkým řádně
„osladil“ weekend. Propouštěcí procedura mohla začít až v pondělí.
Ale ani tentokrát se čekající
nedočkali, protože pan obžalovaný byl na příkaz státního zástupce Jiřího
Kadlece ještě v areálu věznice znova zatčen, a to na základě iránského
mezinárodního zatykače. Ten byl vydán již v r.2009, ale do České republiky byl
doručen až v březnu r.2015, patrně proto, že novináři tehdy rozšířili zprávu,
že Shahram Abdullah Zadeh spolupracoval s českými tajnými službami při pátrání
po dívkách, které se ztratily v Pákistánu. Podle iránského trestního práva je totiž
taková spolupráce trestná a hrozí za ni trest smrti.
Zatýkací rozkaz měl státní zástupce k
disposici již od března r.2015, ale nepodnikl k prověření reálnosti podmínek
pro případné vydání Shahrama Abdullaha Zadeha do Iránu nic podstatného.
Neobtěžoval se ani, aby jej navštívil ve vazební věznici a zeptal se ho, zda s
případným vydáním do Iránu bude souhlasit: to je totiž jedna ze zákonných
podmínek pro vydání. Nechal jej pak zatknout s vědomím, že Česká republika nemá
s Iránem smlouvu o vydávání hledaných osob a v případě vydání mu bude hrozit
mučení, nelidské zacházení a možná i smrt, což je nepřekonatelná právní
překážka pro vydání. Pokud státní zástupce nepochopí včas nezákonnost a
nemravnost svého počínání a nenechá zadrženého propustit, musí ho nejpozději 3.
ůnora odpoledne předvést před soud, který rozhodne o jeho dalším osudu. Můžeme
předjímat, že nerozhodne o vydání Shahrama Abdullaha Zadeha do Iránu, protože tomu
brání závažné právní překážky, ale může učinit obmyslné rozhodnutí o uvalení
vydávací vazby, která není časově omezena. Prakticky by tak došlo k anulování
účinků rozhodnutí téhož soudu o propuštění z útěkové vazby. Stát by měl peníze,
vyplacené jako cena za svobodu, i svého vězně.
Až soud rozhodne, budeme vědět více o
tom, jaká je kvalita našeho právního prostředí a jak moc se máme bát státu. Nicméně křivý obraz hybatelů popsaných
odpudivých hrátek s propuštěním-nepropuštěním Shahrama Abdullaha Zadeha z nich už
nikdo nesmyje.
Žádné komentáře:
Okomentovat