Byl jsem jedním z těch, kteří
přesvědčovali pana prezidenta Václava Klause a jeho spolupracovníky, že
amnestie prezidenta republiky je kvůli přeplnění věznic nezbytným opatřením.
Pan prezident vzdoroval dva roky. Amnestii vyhlásil až v lednu r.2013 při
příležitosti konce jeho mandátu.
Některé věznice se tehdy téměř
vyprázdnily tak, že stavy příslušníků Vězeňské služby se staly nadbytečnými.
Nebylo ale možné je propustit, protože s novým naplňováním věznic se
počítalo. Vězeňská služba ČR se zbavila Věznice Drahonice a vážně míněné úvahy
o potřebě výstavby nové věznice skončily v koši.
Dnes jsme znova tam, kde jsme byli před Klausovou
amnestií. Souběžně se zaplněním věznic narostly potíže Vězeňské služby s naplněním
stavů jejich ostrahy. Údajně chybí 1.000 příslušníků Vězeňské služby. To je
vážný stav, který by vláda měla přednostně řešit, protože se za ním skrývá
ohrožení vnitřní bezpečnosti státu. Požadavky příslušníků Vězeňské služby by měla
brát vážně, protože jde o práci vysoce potřebnou a krajně nepříjemnou. A chybí
peníze na jídlo pro vězně a platy příslušníků Vězeňské služby. I to zde již
bylo. Podfinancování Vězeňské služby se opakuje téměř každý rok.
Stejně jako dříve, i dnes se hledá
východisko ve změně trestní politiky, která by měla omezit příliv odsouzených
do věznic. Kdysi opustili věznice odsouzení, kteří řídili vozidlo bez řidičského oprávnění. Tehdy i dnes
naději na zmírnění trestnosti měli neplatiči výživného a jejich naděje jsou nyní
hodně silné. Nevím, zda ministerstvo spravedlnosti má reálnou představu o
soudní praxi při stíhání neplatičů. Podle mých poznatků soudy jsou obvykle při
ukládání nepodmíněných trestů neplatičům spíše zdrženlivé. Stát by měl
poskytovat bezpodmínečnou trestně právní ochranu citlivým skupinám
obyvatelstva, k nimž nepochybně patří děti. K snížení počtu vězňů by
nemělo jít na úkor jejich potřeb. Záměr podmínit uložení nepodmíněného trestu
jen na případy, kdy se dítě kvůli neplnění vyživovací povinnosti otce dostalo
do stavu nouze, jako laik považuji za projev mužské nadřazenosti (el machismo).
Dítě se nedostane do stavu nouze zejména v případě, že matka dokáže
výpadek výživného nějakým způsobem vyvážit. Pachatel trestného činu tak bude těžit
z jejího úsilí. Je pravda, že matky dětí neplatičů mají možnost žádat o
náhradní výživné od státu. Ale přístup k tomuto dobrodiní jim ztrpčují
byrokratická opatření, jež ne všechny dokáží překonat. Zúžení podmínek pro
ukládání nepodmíněných trestů na prokázání stavu nouze, do kterého se dítě
dostalo, otvírá prostor pro aroganci úředníků, kteří budou zkoumat situaci
dětí. Soudní řízení bude složitější a
zdlouhavější.
Jsem smířlivější k záměru zmírnit
osud pachatelů opakovaných drobných majetkových trestných činů. Novela nad nimi
ve skutečnosti láme hůl: po propuštění z výkonu trestu budou asi
pokračovat v obvyklém způsobu života. Jimi působené škody ale nebudou
velké a nebudou zatěžovat stát náklady na jejich věznění.
Změny trestní politiky by možná mohly
jít i dál. Domnívám se, že k omezení přílivu odsouzených by mohlo dojít v důsledku
dekriminalizace marihuany. Současně by se snížily příjmy drogových bossů. Ale
to je choulostivé téma, do kterého se ministerstvo hned tak nepustí.
Přínosná by dle mého laického názoru mohla
být změna přístupu k pachatelům trestného činu krácení daně. Zaplacení
dlužné daně by mělo být důvodem k zastavení trestního stíhání. Stát by
si přišel na své a nemusel by dál
plýtvat prostředky na věznění hříšníka, jenž by ostatně zaplacením dluhu podal
nezpochybnitelný důkaz o polepšení.
V každém případě legislativní
cesta k odlehčení věznicím je nejistá a zdlouhavá. Poslankyně prof. Helena
Válková varuje, že projednání připravované novely nemusí Sněmovna v tomto volebním
období stihnout, nedostane-li ji nejpozději v září. Soudím, že
projednávání novely bude složité, protože pětikoalice není ve vztahu k některým
detailům úplně jednotná a výhrady má i opozice.
Naproti tomu vyhlášení amnestie např.
ke dni 28.října 2024 by mělo okamžitý účinek. Odlehčilo by věznicím, prospělo
by státnímu rozpočtu a obšťastnilo by nejen několik tisíc amnestovaných, ale
daleko větší okruh jejich blízkých. Samozřejmě, část amnestovaných by se stejně
do věznic časem vrátila, ale krátkodobý přínos by byl nepopiratelný. Stát nakonec
přežil bez velkých škod velkou amnestii Václava Havla, stejně jako podstatně menší
amnestii Václava Klause. Čekání prezidenta Petra Pavla na legislativní změny je
sice pochopitelné, ale není nezbytné: dojde-li k legislativním změnám,
velký počet odsouzených opustí věznice i bez amnestie, protože se domohou
přezkoumání jejich případu soudem. Zejména se prezident zřejmě nedočká změn tak
rychle, aby jeho případná amnestie přinesla významný prospěch.
Jsem skeptický: mám obavy, že k bobtání
vězeňské populace bude docházet i po legislativních změnách. Zvětšení kapacity
věznic a posílení stavů Vězeňské služby považuji za spolehlivou pojistku proti opakování
současných problémů o několik let později.
Využívám příležitosti, abych se
přimluvil za přenesení do našeho právního řádu zahraničního vzoru „vánoční
amnestie“. To je oprávnění ministra spravedlnosti obdarovat k Vánocům prominutím
nepatrných zbytků trestů odsouzené za nenásilnou trestnou činnost, za které se
přimluví vedení věznice. Stát, jenž za běžných okolností působí občanům
příkoří, by mohl také někdy rozdávat radost.
==========================================================================V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.