Trestní
řízení soudní, vedené u Městského soudu v Brně senátem předsedy Michala Kabelíka proti obž.
Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spol. se přiblížilo k rozsudku a to
za cenu výrazného krácení práv obhajoby (jakým je např. neprovedení spousty
důkazů, požadovaných od července 2018, a připravením obžalovaných s výjimkou
SAZ o možnost vyslechnout závěrečnou řeč žalobce ). Způsobem, jakým soudce
Michal Kabelík zastavil dokazování, zvýšil počet svých procesních přešlapů.
Dne 31.
ledna 2019 skončily závěrečné řeči obhájců a na řadu přišli obžalovaní, jejichž
vystoupení pak pokračovala také 13. a 14. února 2019. V článku „Závěrečné
řeči v Kabelíkově 4“ jsem se zabýval proslovy spoluobžalovaných Ondřeje
Kučery, Martina Veselého a Záviše Löffelmanna. Nejvíce časového prostoru ovšem
vyplnil hlavní obžalovaný SAZ
Pro
jeho vystoupení, jakož i pro všechna předcházející, jsou příznačné časté odkazy
na judikáty, zejména Evropského soudu pro lidská práva. Uchyluje se k nim
nejen v připravené části výkladu, ale také improvizovaně v polemikách
s předsedou senátu. Je vidět, že se během čtyř let ve vazbě pilně
vzdělával v trestním právu. Je proto pro soudce Michala Kabelíka
nepříjemným protivníkem.
Mimo
to SAZ předvedl dokonalou znalost rozsáhlého souboru odposlechů a dalších důkazů
a obratně toho využíval. Paměť mu slouží bezchybně.
Před
zahájením závěrečné řeči se nejdříve utkal s předsedou senátu v ostré
výměně názorů na nárok na poradu s obhájcem, okořeněné vzájemnou výměnou osobnostních
výtek, která ale tentokrát vyznívala jako neškodné hašteření. Chvílemi mi
připadalo, že se oba kohouti přestřelkou tak trochu baví. Ostatně oba občas
projevují smysl pro humor.
Když
skončilo hašteření a porada s obhájcem, SAZ zahájil řeč vyjádřením k druhé části obžaloby,
týkající se jeho údajného pokusu o podplacení tlumočníka Mirchi v únoru
r.2015 v policejních kancelářích. Postěžoval si, že v průběhu
vyšetřování mu policie přidělovala tlumočníky, kteří sice mluvili persky, ale
ve verzi, užívané v Afgánistánu, která je pro něj špatně srozumitelná. Dožadoval se
tlumočníka původem z Íránu. Když se pak setkal s tlumočníkem
Mirchim, byl nadšený. Tlumočník se zúčastnil již jeho výslechu ve věznici, kde byl
podle policie vystaven nátlaku ze strany SAZ. Sám si ale na tlumočení ve
věznici nepamatuje. SAZ proto vytkl policii, že si nátlak na tlumočníka
vymyslela, aby měla důvod k zahájení úkonů trestního řízení a
k vyžádání domovní prohlídky v cele, při které se zmocnila podkladů
pro přípravu obhajoby. Mirchi tlumočil také rozhovory s obhájci, kteří
neuměli anglicky. Později odmítl přetlumočit jeho texty z perštiny do
češtiny s tím, že nebude překládat pohádky. Kromě toho poukazoval na to,
že SAZ je držitelem českého vysokoškolského diplomu a je český občan, takže má mluvit
česky. Pan obžalovaný k němu ztratil
důvěru, když se dověděl, že pracuje pro íránskou ambasádu. Dále SAZ poukázal na
to, že na podporu tvrzení obžaloby se používá jen úzký výběr výseků z jeho
konverzace s tlumočníkem, velká část důkazů z jejich komunikace
nebyla provedena a jeho výslech před soudem nebyl dokončen. Při něm jej
předseda senátu navíc omezoval v právu na kladení otázek. A dále rozvíjel
úvahy o nevěrohodnosti a nepřátelském
chování tlumočníka. Obšírně komentoval kolísání částek, jež měl nabízet
tlumočníkovi dle jeho výpovědi. Zdůraznil, že k protahování seznamování se
spisem neměl motiv. Znalost spisu byla pro něj důležitá.
Podstatný
je podivný průběh této části trestního
řízení. Skutek se měl stát počátkem r.2015, kdy byl SAZ ve vazbě. Policie sice
po několika měsících provedla pár úkonů,
ale pak se již nic viditelného neodehrálo až do r.2018, kdy státní zástupce
podal obžalobu za účelem posílení vazebních důvodů.
Dne
13. února 2019 SAZ pokračoval v přerušené závěrečné řeči. Před jejím
vlastním začátkem se ale dožadoval provedení vazebního řízení a stěžoval si na
neúnosné intervaly mezi prvostupňovými vazebními zasedáními, v daném
případě 17 týdnů. Vyjádření o záměrech předsedy senátu ve věci projednání podané
žádosti o propuštění z vazby se nedočkal.
Teprve
pak se vrátil k první části obžaloby, týkající se jeho údajného záměru
ovlivňovat důkazní situaci ve „velké daňové kauze“ u Krajského soudu v Brně
nezákonnými prostředky a křivě obvinit
policisty. Vtěsnat obsah jeho několikahodinového vystoupení do článku je velmi
obtížné pro obrovský objem věcných
informací. SAZ se k některým z nich vrací v různých
souvislostech, což činí jeho vystoupení pro pozorovatele z vnějšku
nepřehledným. O většině skutečností hovořil již v dřívějších vystoupeních.
Předseda senátu mu opakování témat vyčítá: ale závěrečná řeč je rekapitulací
vývoje dokazování a skutková zjištění jsou jakýmsi „podstavcem“, na kterém pak
stojí závěrečný návrh.
Jeho
výklad by byl místy nesrozumitelný bez znalosti spojitosti tohoto trestního
řízení s „velkou daňovou kauzou“, vedenou u Krajského soudu v Brně kvůli
krácení daní v rozsahu 2,5 miliard Kč proti patnácti obžalovaným,
v které má SAZ postavení obžalovaného č.1. Hlavní líčení bylo zahájeno
v březnu r. 2016 a není naděje, že by v letošním roce dospělo
k rozsudku. Do výkladu SAZ se
promítá i povědomí o sporu mezi složiteli kauce 150 milionů Kč za jeho
propuštění z vazby na straně jedné a soudy, které odmítají vyhovět jejich
požadavku na vrácení neúčelně vázáného
soukromého majetku na straně druhé. Posléze jeho vystoupení ovlivňuje
skutečnost souběžného projednávání jeho žaloby na ochranu osobnosti proti všem
členům senátu kvůli hrubému zásahu do soukromí jeho rodiny. V rámci tohoto
řízení požaduje vypracování znaleckého posudku psychologa na soudce Michala
Kabelíka.
V projednávané
látce se skrývají dva neuralgické body. Kdykoli
se některého z nich SAZ dotkne, dá průchod hněvu verbálními útoky
na předsedu senátu nebo i celý senát. Je to ventil, kterým vybíjí hněv, vyvolaný
bezprávím ze strany účelového policejně-státnězástupcovsko- soudcovského
uskupení. SAZ si je vědom, že vybočuje z hranic formální zdvořilosti a
ospravedlňuje to opakovanými citacemi judikátu, podle něhož obžalovaný má právo
se takto chovat a soudce to musí strpět, pokud předchozím jednáním útočníka
vyprovokoval. Netuším, do jaké míry si je SAZ vědom, že uplatnění tohoto práva
sice může formálně obhájit, ale jeho neformálnímu odrazu v psychice napadeného
soudce nemůže zabránit. A zatímco SAZ může pouze použít ostrá slova, soudce má v ruce účinné nástroje
k bolestivé odplatě.
Prvním
neuralgickým bodem, zmíněným
v závěrečné řeči, je obmyslné jednání soudců a státních zástupců při
jednání o přijetí nabízené kauce 150
milionů Kč za jeho propuštění po 22 měsících vazby. Zlovolnou součinnost Aleše Novotného, Aleše Sosíka a
státního zástupce KSZ Brno Jiřího Kadlece rozebral SAZ do podrobností.
Z vazby se sice začátkem února r.2016 dostal, ale ještě na dvoře věznice
jej zadržela policie a státní zástupce Jiří Kadlec jej nechal předvést před
soud s obludným návrhem na uvalení předběžné vazby, odůvodněným zájmem
íránské prokuratury o jeho vydání do Íránu za účelem trestního stíhání. Trvání
předběžné vazby není procesně omezeno. Soud ale návrhu nevyhověl.
Tuto
obmyslnost připravovali zmínění činitelé od listopadu 2015 a využili ji i pro
vylepšení svého mediálního obrazu. Jejich cílem bylo podržet peníze na účtě a
navzdory jejich složení beneficienta kauce za mřížemi. Zachovali se hanebně
vůči složitelům, slušným lidem, z nichž žádný se nepodílel na jakékoli
trestné činnosti. Současné trestní řízení považuje SAZ za pokus o napravení
nezdaru z února r.2016. Za podobnou
zákeřnost považuje také použití tlumočníka, který sice překládal pro něj, ale
současně spolupracoval s policií a
s íránskou ambasádou.
Druhým,
a to ještě citlivějším neuralgickým bodem je neomalený zásah do práv obhajoby a
soukromí rodiny SAZ zneužitím obsahu paměti jeho iPhonu a iPadu. Předseda
senátu jej nechal zkopírovat a převést na DVD, která pak rozdal všem obhájcům a
žalobci. Získali tak záznamy o komunikaci pana obžalovaného s obhájci a
podklady pro přípravu obhajoby a k tomu jako bonus soubor rodinných
fotografií, který není v žádném případě důkazem v trestním řízení.
Některé z nich měly velmi intimní povahu.
SAZ je hrdý muž, citlivý na důstojnost své rodiny a zvláště manželky.
Proto byla tato zhůvěřilost pro něj traumatizujícím zážitkem, ke kterému se stále
vrací. Hněvivá reakce na ni vyvrcholila v odpolední části jednání dne
13.února 2019. SAZ nejdříve hněvivě komentoval žalobcův návrh na uložení
vysokého trestu a zahrnul různými výtkami předsedu senátu, ale pak překvapivě
přenesl pozornost na paní přísedící. Velmi drsným způsobem se pokusil přimět
ji, aby se vžila do pocitů jeho manželky, která se musela vypořádat
s nemilou skutečností, že její intimní fotografie si mohou prohlížet úplně
cizí lidé. Předseda senátu zareagoval odebráním slova a odročením hlavního
líčení na následující den s tím, že pokračování závěrečné řeči SAZ
nedovolí. Odebrání slova si všimla i ČTK, Česká
justice a server iDnes.cz,
v jejichž článcích se ovšem popis
předehry z 13. února 2019 neuvádí.
Po
věcné stránce se SAZ zaměřil na popření existence organizované zločinecké
skupiny a své úlohy jako jejího
zakladatele a organizátora. V podstatě shodně se svými obhájci poukázal na
skutečnost, že tlupa lidí kolem
spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery postrádá znaky organizované
zločinecké skupiny, vymezené trestním zákonem a on sám není jejím členem. Na
rozdíl od obhájců, svázaných zásadou korektnosti vůči klientům kolegů věnoval
nevlídnou pozornost spolupracujícímu obviněnému Ondřeji Kučerovi, kterého vidí
jako ústřední postavu skutkového děje. Zneužil své postavení advokáta a
pohotově prodal SAZ svědecké prohlášení obž. Martina Veselého, původně určené
pro jiného příjemce, jenž je odmítl z finančních důvodů. Ochotně pak
zapojil do hry svědky Jana Doležala a Martina Valentoviče a obž. Evu
Halamkovou. Veškerá tvrzení žalobce o úloze SAZ v tomto dění pocházejí
pouze od něho a od něho také pocházejí všechny informace ostatním
spoluobžalovaným a svědkům o přáních, záměrech a nespokojenosti SAZ. Vtáhl do
děje také spoluobžalované Záviše Löffelmanna a Jana Šebka, kteří o existenci
SAZ nevěděli, neznali ho a netušili, že poskytnutím služeb Ondřeji Kučerovi
snad slouží záměrům SAZ. Komunikaci se
spoluobžalovanými a svědky vedl pouze Ondřej Kučera, SAZ neměl možnost ji
kontrolovat. Na vzniku nepříznivé důkazní
situace má svůj díl viny žalobce Robert Henzel, který se nepostaral o
prolomení heslové ochrany iPhone spolupracujícího obviněného, ač stejný
přístroj pana obžalovaného poslal do zahraničí firmě, která
umí heslo prolomit a umožnit
zkoumání a zkopírování paměti. Kučerův iPhone by měl pro dokazování klíčový
význam, protože jej používal ke komunikaci s ostatními spoluobžalovanými. Předseda
senátu neúspěch pokusu o zpřístupnění jeho obsahu utajoval před obhajobou půl
roku.
Ondřej
Kučera organizačně zajistil podání údajně křivého trestního oznámení na
policisty svědkem Janem Doležalem. Pro tvrzení spolupracujícího obviněného o
jednání SAZ není k disposici žádný objektivní důkaz. Podle mínění SAZ je pro chování Ondřeje Kučery určující
ziskuchtivost. Připomněl také nález listiny, podle které měl spolupracující
obviněný Kučera kontakt s třemi soudci, s nimiž konzultoval notářské
zápisy. Upozornil na jeho prohřešky proti pravidlům pro přiznání postavení
spolupracujícího obviněného a obsáhle komentoval odposlechy jeho komunikace
s ostatními účastníky údajné skupiny. Stěžoval si, že mu nemohl klást
otázky, protože spoluobžalovaný odmítl vypovídat a odvolal se i na advokátskou
mlčenlivost. Zcela nepochybně řídil jednání spoluobžalovaných a svědků-
provokatérů a při tom vytvářel virtuální obraz SAZ jako nositele zla. SAZ dále upozornil
na změnu výpovědí spolupracujícího obviněného poté, kdy mu státní zástupce
Robert Henzel sdělil, že jeho výpovědi neodpovídají požadavkům, kladeným na
spolupracujícího obviněného.
Věnoval
v této souvislosti pozornost i
svědkům- policejním provokatérům Janu Doležalovi a Martinu
Valentovičovi, kteří podle tvrzení Petra Pfeifera, korunního svědka obžaloby ve
„velké daňové kauze“, společně s Martinem Veselým ukradli 100 milionů Kč,
určených pro SAZ. Všichni tři byli zapleteni do podvodných obchodů s pohonnými
hmotami. Poukázal na jejich styky s policií již v dřívějších dobách a
zpochybnil jejich důvěryhodnost. Nezamyslel se ale nad motivací jejich jednání:
peníze, které dostali za dodání svědeckých prohlášení, odevzdali policii, která
je nechala propadnout ve prospěch státu. Motivem jejich jednání tedy zřejmě nebyl
bezprostřední finanční zisk. Nabízí se otázka, co jim policie odpustila odměnou
za jednání ke škodě SAZ. V této souvislosti pan obžalovaný správně
poukázal na to, že v případě podání trestního oznámení svědka Jana
Doležala na policisty policie se prohřešila proti povinnosti zabránit trestnému
jednání před jeho završením. Věděla o každém Doležalově kroku, ale nezabránila
mu v dosažení cíle.
SAZ se
dále zaměřil na druhý základní bod první části obžaloby, jímž je tvrzení, že
obstaráním svědeckých prohlášení od svědků Jana Doležala, Martina Valentoviče a
Martina Veselého se dopustil trestného činu ovlivňování důkazní situace ve
„velké daňové kauze“. Ve skutečnosti k trestnému jednání nedošlo, protože
tyto dokumenty nikdy nepředložil soudu jako listinné důkazy, ač během
devítidenního vystoupení před Krajským soudem v Brně k tomu měl
dostatek příležitostí a času. Mimo to soud nikdy nepřezkoumal pravdivost jejich
obsahu, jenž měl mít dle žalobce povahu křivých obvinění. Navíc je dodali vedle Martina Veselého
spolupracovníci policie, kteří si jejich texty opatřili sami. SAZ polemizoval
s žalobcem Robertem Henzelem, zda působení svědků Jana Doležala a Martina
Valentoviče lze považovat za zakázanou policejní provokaci. Poděkoval mu za odkaz
na dva judikáty Nejvyššího soudu ČR, které dle jeho názoru lze vykládat ve
prospěch jeho přesvědčení o provokaci. V této souvislosti jej označil za
nejlevnějšího člena týmu jeho obhájců.
K tvrzení
žalobce, že SAZ usiloval o diskreditaci korunního svědka ve „velké daňové
kauze“ u Krajského soudu v Brně SAZ namítl, že není třeba jej
diskreditovat neboť se zdiskreditoval sám : pražský soud uznal, že dluží SAZ šest
milionů Kč a usvědčil jej ze lži. Protože brněnské soudy přesto Petra Pfeifera přijímají
jako věrohodného svědka proti němu, navrhl předsedovi senátu, aby věnoval
pozornost jeho výpovědi při výslechu na policii, kde uvedl, že svědek Jan
Doležal spolu s Martinem Valentovičem a Martinem Veselým ukradl SAZ 100
milionů Kč. Přesto se policie obrací na Jana Doležala a není známo, jak
s ním navázala spojení. Náhoda, která jej přivedla do Brna a rovnou k policistovi
Kutálkovi, je hodně zvláštní. Pro policii byl zajímavý jako možný živý nástroj.
Později se stal svědkem proti SAZ a předseda senátu ho předvolal
k výslechu jako poškozeného a poslal mu kopii obžaloby, ač na to neměl
nárok. Tím mu umožnil připravit se na výslech.
Vážnou
výhradu SAZ vznesl ke spěchu s dovedením tohoto řízení k rozsudku,
který dává do souvislosti se
záměrem soudce Aleše Novotného využít
jeho odsouzení k propadnutí kauce. Upozornil na komunikaci mezi soudci
Michalem Kabelíkem a Alešem Novotným o
stavu sporu se složiteli kauce, kterou chápe jako součást „obráceného
inženýrinku“ – tedy postupu, v němž
má Michal Kabelík postupovat tak, aby Aleši Novotnému usnadnil vyvlastnění
kauce. Samo řízení u Městského soudu v Brně považuje za náhradu za nezdařený
pokus z února 2016 poslat jej za mříže a ponechat soudu kauci.
Věnoval
se také četným pochybením procesního rázu, jichž se dopustily orgány činné v trestním řízení. Např. upozornil, že
vyšetřování vedli stejní policisté, proti nimž směřovalo údajné křivé obvinění,
čili poškození, kteří rozhodovali sami o sobě. Státní zástupce Michal Galát
odebral GIBS vyšetřování obvinění proti nim a svěřil je jim samým.
S pousmáním upozornil na komický detail prověřování obsahu trestního
oznámení proti policistům, které podal svědek-provokatér Jan Doležal: policie
potřebovala několik týdnů na zjištění, že podezřelí Kutálek a Dvořáček,
zmiňovaní v trestním oznámení, jsou ve skutečnosti stejnojmenní vysocí důstojníci PČR. Také Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se
nevyloučilo z řízení po vyloučení Aleše Sosíka a po potrestání Michala
Galáta za pochybení v této kauze. Označil za chybu, že po vyloučení
policistů a státního zástupce Aleše Sosíka pro podjatost nepřešlo vyšetřování
do rukou jiných, ve věci nezainteresovaných složek. Postěžoval si, že po jejich
odchodu z případu orgány odmítají řešit podněty k vyloučení pro
podjatost, protože již na daném místě nepůsobí. Tím brání zrušení rozhodnutí,
vydaných podjatými orgány. Upozornil také na podezření, že proběhly prostorové
odposlechy některých jeho schůzek s advokáty. Mimo jiné zpochybnil místní
příslušnost brněnských orgánů.
Michal
Kabelík působil často dojem, že výpovědi SAZ nenaslouchá, ale v jiném
okamžiku dal najevo nelibost. Občas vstoupil do jeho vystoupení s výtkou,
že hraje divadlo pro přítomné novináře a mluví o věcech, o nichž se vyjadřoval
opakovaně již dříve. V jednom případě naznačil možnost, že mu odebere
slovo. SAZ to pochopil jako vyhrožování. Zde vystoupil obhájce Michal Pokorný
s námitkou proti přerušování závěrečné řeči. Předseda senátu se snažil umlčet ho příkazem,
aby se posadil, a prohlášením o nicotnosti výtky „kterou snad viděl
v americkém filmu“. Také pan obžalovaný tvrdě hájil své právo vést
závěrečnou řeč podle svých názorů. Při tom pohotově ocitoval několik judikátů
Evropského soudu pro lidská práva.
Jak
výše uvedeno, Michal Kabelík nakonec přece jen panu obžalovanému odebral slovo.
Jednání
dne 14. února 2019 proto začalo téměř hodinovým dohadováním mezi SAZ, jeho
obhájcem a Michalem Kabelíkem, v němž předseda senátu čelil přehršli výtek. Po poradě senátu to vyřešil jako chytrá horákyně: setrval na svém, ale umožnil
SAZ pronést poslední slovo.
Pan
obžalovaný pak pokračoval ve své filipice, z které vyjmu jen některé
zajímavé podrobnosti. Mimo jiné se vyjádřil k délce svých podání a mínění
advokátů, že dlouhé texty nikdo nečte. Projevil názor, že je to škoda, protože
jejich příjemcům pak unikají důležité informace. Se smíchem poradil předsedovi
senátu, aby si před psaním rozsudku jeho podání přečetl. Vyplatí se mu to,
protože řízení není na konci, ale na začátku. Poukázal na postupy orgánů
činných v trestním řízení, které zneužívají svou pravomoc, vzájemně si kryjí záda, mají společné cíle, tedy
chovají se jako organizovaná zločinecká skupina. Stěžoval si na kontrast mezi
nadužíváním naléhavých úkonů a značnými průtahy ve vazebním řízení. Zvěstoval
předsedovi senátu, že brzy získá mezinárodní slávu, neboť jeho počínáním se
bude zabývat nějaká nespecifikovaná nadnárodní organizace. Stěžoval si na
monitorování jeho jednání s obhájci příslušníky Vězeňské služby a na
kontrolu listin, jež si vyměňuje s advokáty. Vyčetl Michalu Kabelíkovi, že
neumožnil nahlédnutí do spisu jeho znalci. Uvedl přehled důkazů, jejichž
provedení soud neumožnil, mezi nimi výslech Petra Pfeifera. Probíhající řízení
označil za frašku.
SAZ
svou řeč nedokončil, protože bylo nutné uvolnit časový prostor pro poslední slovo obž. Záviše
Löffelmanna. Tentokrát se nezpěčoval, uvedl pouze, že vystoupení doplní
písemným podáním.
Odeznělo
tak skutečně poslední slovo SAZ v tomto meritorním řízení. Možná jej ale
uslyšíme znova ve vazebním řízení, které předseda senátu Michal Kabelík nemůže
odkládat do nekonečna.