neděle 28. února 2021

ROZPORNÉ POSTOJE UPOVÍDANÉ MINISTRYNĚ

Marie Benešová se v posledních dnech opakovaně kriticky vyjádřila k jednání pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Bezprostředním podnětem jsou úniky informací z vyšetřování případu soudce Zdenka Sováka, dnes již důchodce. V té souvislosti se dožaduje  předání věci Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci.

K únikům jistě došlo. Je to patrné již ze skutečnosti, že v den Sovákova zadržení se na televizních obrazovkách objevily záběry z jeho eskortování na policejní služebnu. Někdo musel s předstihem upozornit novináře na tuto událost. O chvíli později se v médiích objevily informace, které mohly mít původ v dokumentaci trestního řízení. Není to ostatně nic nového, toto neřádstvo se opakuje často a nedaří se učinit tomu přítrž.   

Ovšem vyvodit ze skutečnosti, že řízení dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Praze, že za úniky je odpovědný právě tento úřad, je příkladem zkratového myšlení a zvláštní nepřízně k šéfce úřadu. A požadavek na předání věci na Moravu nemá vůbec žádné opodstatnění.

Vystoupení Marie Benešové je v tomto případě jedním z dalších náznaků, že nejenže někdy neovládá svůj jazyk, ale také s potlačením nechuti k některým lidem má potíže. Mezi lidem otalárovaným a novináři kolují pověsti o její dlouhodobé nepřekonatelné nechuti k Lence Bradáčové a naopak náklonnosti k Ivo Ištvanovi. Nadřazování olomouckého úřadu nad pražský se ale nedá objektivně odůvodnit, naopak je pozoruhodné, že Marie Benešová nevidí průšvihy olomouckých žalobců. Na jejich kontě je např. „puč“ z 13.června 2013, jenž vedl k pádu Nečasovy vlády a vyvolal zásadní vnitropolitické změny. Kdo neztratil paměť, musí si pamatovat, jak se na tiskové konferenci chlubili Ivo Ištvan a jeho spolčenci,  až se jim od úst prášilo, jaká senzační odhalení přinesly související vyšetřovací úkony. Dnes víme, že skutečné výsledky měly hodnotu „nula nula nic“. Nicméně olomoučtí Prášilové jsou pro Marii Benešovou důvěryhodnější než jejich pražští kolegové, kteří až dosud žádným skandálem srovnatelných rozměrů zatíženi nejsou.

Znám osobně oba vrchní státní zástupce a oba ctím přes všechny maléry jako právní autority. Lenka Bradáčová by se ale asi k účasti na výše zmíněné taškařici nenechala zlomit. Shodou okolností v posledních 3-5 letech nahlížím do dílny olomouckých žalobců velmi často a podivností tam nacházím více než dost. Na jejich nestrannost bych v některých případech nepřísahal. Snaha dostat do tepláků vybraného obviněného za každou cenu nebo naopak chránit vyvolené podezřelé  občas čouhá z jejich postupů jak sláma z bot. Nejhůř se chovají, když někdo sáhne na některého člena jejich stáje. Podal jsem např. podnět k prověření podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby proti jednomu z hojně medializovaných olomouckých žalobců, jenž lhaním soudu pomohl do neštěstí pár lidem, a má toho na svědomí mnohem víc. Poněvadž jsem ze zkušenosti předvídal, že  Ivo Ištvan napadeného zakryje, současně s podnětem jsem mu poslal výzvu k vyloučení pro podjatost. Pokud by vyhověl, došlo by k vyloučení celého úřadu a vyšetřování napadeného žalobce by měl na krku úřad Lenky Bradáčové. Ivo Ištvan měl dle zákona dvě možnosti: mohl se vyloučit a předat případ do Prahy, nebo mohl popřít svou podjatost a pokračovat v řízení s malým rizikem, že nadřízený orgán jeho rozhodnutí zmarní.  Zachoval se ale „nepředpisově“: výzvu k vyloučení  pro podjatost hodil do koše a nechal přezkoumat podnět k trestnímu řízení jednomu z kolegů podezřelého. Výsledek byl předvídatelný: podezření bylo prohlášeno za neopodstatněné. A protože nebylo nutné zahájit úkony trestního řízení, Ivo Ištvan nemusel nad svou podjatostí přemýšlet. Přísně vzato, do rozhodnutí o podjatosti se jeho úřad neměl mým oznámením vůbec zabývat. Uplatněný postup je důkazem podjatosti ve prospěch podezřelého, či falešné kastovní solidarity.

Na toto zacházení jsem si stěžoval nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. Přezkum mých podání pak provedl státní zástupce Rudolf Misak. Pokusil se „zakopat podnět  do autu“ s použitím viditelně nepravdivé informace. Nezbylo mi než požádat nejvyššího státního zástupce o vykonání dohledu nad činností jeho podřízeného. Čas pak plynul a nic se nedělo. Poslal jsem tedy paní ministryni návrh na kárné stíhání Pavla Zemana pro průtahy. Z jejího pověření mi odpověděl ředitel odboru dohledu a kárné agendy ministerstva Jan Převrátil, jehož přípisy bývají perlami podivnosti. Ani tentokrát nezklamal, perla je zvláště zdařilá: obsahuje věcný popis mých kroků a končí konstatováním, že oslovením Pavla Zemana jsem se obrátil na věcně příslušného činitele. O tom, zda jej paní ministryně bude či nebude volat k pořádku, ani slovo.  

Zřejmě mi tak paní Nejvýše Spravedlivá vzkázala, že má podání jsou pod její rozlišovací úrovní, takže se jimi nebude zabývat bez ohledu na jejich případnou důvodnost. Není to jediný případ takového jednání. Např. kdysi jsem podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch odsouzeného, jenž si od senátu brněnské soudkyně Haliny Černé odnesl vysoký trest za organizování činnosti zločinecké skupiny. V podnětu jsem kromě jiného zpochybnil tuto právní kvalifikaci. S podnětem jsem u paní ministryně neuspěl, ale o rok později sama podala stížnost pro porušení zákona ve prospěch téhož odsouzeného, neboť  se shodně se mnou neztotožnila s právní kvalifikací organizování zločinecké skupiny. Je tedy zřejmé, že není ani tak důležité, co stěžovatel napadá, ale kdo je stěžovatel. Je to ukázka stejného přístupu, jaký Marie Benešová uplatňuje vůči vrchním státním zástupcům. Když se jí někdo znelíbí, nezná bratra. Její nelibost pomohla k předvedení před kárný senát zesnulého místopředsedy Nejvyššího soudu ČR Pavla Kučery, jenž patřil mezi její nejbližší soukromé přátele. 

V souvislosti s kritikou postupu pražského vrchního státního zastupitelství se paní ministryně rozpovídala. Mimo jiné se vyjádřila, že Lenka Bradáčová se příliš snaží o své zviditelnění, což do stylu práce vrchního státního zástupce nepatří. Mně se ale pražská vrchní státní zástupkyně zdá být ve srovnání s paní ministryní docela skromná.

V dalším paní ministryně prokázala oprávněně kritický pohled na poměry ve státním zastupitelství a neušetřila ani nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, jemuž připomíná podporu ze strany plzeňského kmotra Jurečky. Jinak ale vůči němu zachovává uctivý odstup.

Za zmínku stojí její pohled na přístup státních zástupců ke kauze Čapí hnízdo: dokud nebude případ uzavřen, Pavel Zeman i někteří další se nemusí obávat o své postavení. Dokonce se s nimi nemůže pouštět do křížku kvůli některým formulacím připravované novely zákona o státním zastupitelství. Slyšet z úst ministryně spravedlnosti doznání k slabosti právního státu a nedbání jeho zásad je velmi smutné.

Některé její vývody navíc působí dojmem slábnoucí paměti a neschopnosti podívat se do zrcadla. Mám na mysli její hořekování nad neprůchodností návrhu novely zákona o státním zastupitelství: jako ministryně v Rusnokově vládě stáhla ze Sněmovny návrh zákona, na jehož přípravě se podíleli Pavel Zeman a Lenka Bradáčová se spolupracovníky a sympatizanty a do Sněmovny jej dodal ministr Pavel Blažek. Nechtíc připravila si budoucí starosti.

Její rozmanité povídání působí dojmem, že se možná stahují mračna zcela jistě nad Lenkou Bradáčovou a možná i nad Pavlem Zemanem. Nabudila tím  lobbisty z České justice,  aby přispěchali a  přiložili si polínko do ohně. Zveřejnili informace o nemovitém majetku obou žalobců. Je to podlé. Majetnost vzbuzuje závist, závist plodí nenávist a podezírání. Nakonec z toho vykvete otázka, zda vysocí činitelé  nabyli hodnoty poctivě a za tím bude následovat podezření, že je nakradli. Zveřejnění takových jinak nezajímavých informací k jinému cíli nesměřuje. Samozřejmě, veřejnost má právo na informace, které ji zajímají. Ale projevila skutečně veřejnost zájem ?

Než vraťme se k Marii Benešové. Nebylo by správné pouze ji zahrnovat jízlivostmi. Pouze ten, kdo nic nedělá, nic nepokazí, takže její postavu nelze vnímat jen odmítavě. Musíme ocenit její loajalitu vůči Andreji Babišovi, jemuž vytrhla trn z paty, když ministr Jan Kněžínek náhle hodil ručník do ringu. Ve svém věku má nárok na klidný život, ale v této funkci se jí klidu nedostává a musí intenzivně pracovat bez ohledu na čas. Její zatížení je nadměrné, věku nepřiměřené. Přesto je na místě říci, že její celkové hodnocení by bylo příznivější, kdyby se zbavila prostořekosti a nezvladatelnosti averzí vůči neoblíbencům. Toho se ale zřejmě nedočkáme.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

  

sobota 20. února 2021

ZLOVOLNÉ NAČASOVÁNÍ ODEBRÁNÍ DÍTĚTE

Sleduji  zblízka trápení Bibiany, matky samoživitelky s třemi dětmi, nedávno podmínečně propuštěné z vězení, statečně překonávající těžkosti návratu na svobodu. Jako by nestačilo, že je nepřijatelná pro  většinu pronajímatelů bytů a zaměstnavatelé nestojí o nekvalifikovanou Romku, nejvíce nesnází jí způsobily sociální pracovnice Jana Součková a Lucie Čermáková z OSPODu Praha 5.  Nakonec s potížemi získala malý byt a práci, ale jejich brutálnímu zásahu do rodinného života neunikla. Znemožnily jí umístit problematického 14letého Romana do vhodného zařízení, z něhož by se na noc vracel domů. Musela jej odvést do Diagnostického ústavu, odkud po pár dnech uprchl. Je již téměř měsíc nezvěstný, i když po něm pátrá policie. 

O případu jsem psal již dvakrát, ale jeho hrůznost  mě nutí, abych se k němu vrátil. Zlovolnost počínání sociálních pracovnic vynikne z pohledu na chronologii událostí. 

Dne 2. listopadu 2020 se vrátila pěstounka z výkonu dvouměsíčního trestu, který si vysloužila za způsob, jakým pečovala o svěřené děti. Dne 4.listopadu 2020 vydal Obvodní soud pro Prahu 5 na návrh Městské části Praha 5 usnesení o předběžném opatření, jímž umožnil  umístění Romana do Diagnostického ústavu. Nepravomocné předběžné opatření lze použít k řešení naléhavé situace. Všechny důvody pro jeho svěření do ústavní péče mají původ ve výsledcích pěstounské péče. Dne 19.listopadu 2019 se nečekaně vrátila na svobodu Bibiana. Tím padl prvotní důvod pro svěření jejích dětí do pěstounské péče. Matka nemá žádnou vadu, pro kterou by neměla vychovávat své děti. Je naprosto přirozené, že se o ně okamžitě začala starat v mezích svých možností. I když je to k nevíře, mezi ní a dětmi nedošlo během dlouhého odloučení k  odcizení. Nicméně sociální  pracovnice jí hned při prvním setkání stresovaly sdělením, že jí děti stejně vezmou a díky jim žije v trvalém stresu i nadále. 

OSPOD však zůstal dlouho nečinný. Pěstounka sice čelila dalšímu trestnímu stíhání a dnes jej již znova ve vězení, ale stále je pěstounkou de iure. Děti jsou formálně v péči pěstounů, ale ve skutečnosti žijí s matkou a daří se jim výborně. Jsou milé, dobře vychované a navíc fyzicky krásné. 

Dne 22. ledna 2021 došlo k jednání mezi sociálními pracovnicemi na straně jedné a Bibianou, podporovaném zmocněncem. Jana Součková zdůvodňovala nutnost umístění Romana do Diagnostického ústavu téměř výlučně jeho zápornými projevy z doby jeho života s pěstounkou. Dokonce tvrdila, že jej chrání před nebezpečím, že by utrpěl úraz při školní rvačce. V té  době ovšem nechodil do školy. Zdržoval se převážně u matky, nepáchal žádné nepřístojnosti. Neměl s kým se prát. Nikoho neohrožoval. Ochranu v žádném případě nepotřeboval. Neexistovala situace, která by vyžadovala naléhavé řešení. Ze strany matky se dámám dostalo upozornění, že prvotní důvod k odebrání dětí matce pominul a její právo na péči o vlastní děti a právo dětí na matčinu péči jsou pod silnou právní ochranou. Matka nemůže za to, že za dva měsíce nedokázala napravit všechny následky neblahého působení pěstounky a nepochybně měla dostat šanci, aby si v rodině zjednala sama pořádek. Všechny kroky, které v tomto směru podnikla, vedly správným směrem. 

Nepoučitelné inženýrky dětských duší ale setrvaly na svém a daly příkaz pěstounce, aby dne 26. ledna 2021 dodala Romana do Diagnostického ústavu. Odvedla jej tam nakonec matka. Sociální pracovnice tak zneužily svou moc  nikoli v zájmu dítěte, ale za účelem potrestání matky za hříchy pěstounky a za to, že si dovolila prosazovat svůj názor. 

Jenže víme, jak to dopadlo: Roman z ústavu po pár dnech uprchl. Nastal stav  ohrožení jeho zdraví, života a mravní výchovy. Nevím, zda dámy Jana Součková a Lucie Čermáková mají vlastní děti. Zeptal jsem se na to jejich zaměstnavatele postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, protože  mi je znám kritický názor bývalé ombudsmanky Anny Šabatové na bezdětné sociální pracovnice. Úřad mi odepřel informaci. Ať je to tak nebo jinak, zamýšlím se, zda se dámy dokáží vžít do pekla, které prožívá matka, jež díky jejich bezohlednosti téměř měsíc neví, co se děje s jejím dítětem. 

Nemohou se hájit, že nemohly takový vývoj předvídat. O rok starší Romanův bratranec strávil v jejich oblíbeném zařízení půldruha roku. Třikrát uprchl. Při třetím útěku se chtěl uchýlit k matce (kam jinam má utéci dítě v maléru), ale doslova v patách za ním přišli policisté a vzali jej do vazby. Již má za sebou jeden odsuzující rozsudek a druhého se dočká za pár dní. Nejspíš poputuje do věznice pro mladistvé ve Všehrdech. Díky péči Jany Součkové a Lucie Čermákové jej možná Roman bude časem následovat. 

Znám osobně všechny Bibianiny děti včetně Romana. Menší děti jsou doslova kouzelné, Roman je poněkud problémový, nikoli odpuzující.  Sledoval jsem jeho vývoj od matčina návratu a troufám si tvrdit, že by se pod jejím vedením velmi brzy „srovnal“. Díky péči sociálních pracovnic se z něj ale možná stane kriminálník, a to je méně tragická varianta možného vývoje událostí. Zatím mi nezbývá než doufat, že se odněkud vynoří živ a zdráv.

 =========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

čtvrtek 18. února 2021

KAUZA „ZADEH“ KLOPÝTÁ K ZÁVĚRU

V zájmu zachování obsahové jednoty jsem v článku „Dohoda o vině a trestu jako brzda“ úmyslně nepojednal o dění ze dne 10. února 2021, ačkoli před soud předstoupil zajímavý svědek Jiří Zeman, dlouholetý kamarád obž. Shahrama Zadeha. Jeho výslech si na poslední chvíli vyžádal státní zástupce. V minulosti se podrobil výslechu v přípravném řízení koncem prosince  r. 2014. Jeho tehdejší výpověď soud procesně provedl jako důkaz čtením protokolu při hlavním líčení. Okolnost, že si žalobce vyžádal výslech při hlavním líčení až po skončeném dokazování, je sama o sobě pozoruhodná. Za zmínku stojí i skutečnost, že pan obžalovaný si nepřišel poslechnout jeho výpověď.

Je to  zajímavý svědek, jehož výpověď byla pro soud zdrojem unikátních informací o obž. Shahramu Zadehovi, jeho rodině a společenském zázemí. Ze všech obžalovaných zná pouze obž. Shahrama Zadeha. Seznámili se v r.1999, v době Zadehova univerzitního studia, a později spolupracovali v podnikání v Dubaji.

 Cenu  výpovědi tohoto svědka jako příspěvku k usvědčování obž. Shahrama Zadeha snižuje skutečnost, že o žalované trestné činnosti  nic neví. 

Pro povahu tohoto řízení je příznačné, že svědek měl vypovídat o věcech, které se až na výjimky staly nejpozději v r.2012. Ostatně stejně na tom byla většina svědků, vyslýchaných v posledním roce. 

Výslech svědka z počátku vedl státní zástupce. Vyptával se na věci osobního života a rodiny pana obž. Zadeha v takovém rozsahu, že přiměl jeho obhájce k vznesení námitky, neboť se  domníval, že požadované informace nejsou pro trestní řízení potřebné. Předseda senátu byl ale jiného mínění, námitku zamítl a obhájci přikázal,  aby se posadil. 

Svědek pak poskytl informaci o obchodních aktivitách v Dubaji pana obžalovaného i svých. Podal vysvětlení k některým osobám a společnostem, jež v té  době spolupracovaly s obž. Shahramem Zadehem, o jeho finančních záležitostech včetně půjček, které pro něj v Dubaji zprostředkoval.

Žalobce zajímaly obchodní společnosti, vlastněné v Dubaji obž. Shahramem Zadehem. Věnoval pozornost podivnému neuskutečněnému záměru českých podnikatelů na nákup apartmánů v Dubaji. Složili zálohy, které v případě odstoupení od smlouvy propadly prodávajícímu. Chtěl vědět, kdo zprostředkoval českým zájemcům tyto obchody a zda se apartmány nakonec prodaly jiným osobám. Je možné, že žalobce podezírá obž. Šahrama Zadeha, že tímto způsobem vyváděl do Dubaje výnosy z trestné činnosti.

V rámci tohoto výslechu státní zástupce předložil  soudu smlouvy, získané v rámci vyšetřování jiného případu. Zabýval se jimi velmi důkladně. Předestřel je k vyjádření svědkovi, který ale uvedl, že nezná osoby, v nich zmiňované a obecně o nich věděl velmi málo, většinou nic.

Státní zástupce poukázal na určité rozdíly mezi svědkovou výpovědí z přípravného řízení a současnou. Tázal se, zda na svědka byl vyvíjen nějaký tlak.

 Položil také svědkovi otázku, zda má rád obž. Shahrama Zadeha.

 Když státní zástupce vyčerpal otázky, další vedení výslechu převzal předseda senátu. Rovněž se zajímal o rodinu obž. Zadeha a vztahy v ní, a to do větší šíře a hloubky než žalobce. Také se vyptával na rodinné poměry svědkovy.

Z obchodních záležitostí ho zajímaly smlouvy, v kterých se kupující zavazoval ke složení zálohy, jež v případě nedoplacení kupní ceny propadne. Zřejmě je považuje za nástroj vývozu peněz do Dubaje. Stejně jako před ním státní zástupce, také předseda senátu důrazně požadoval vyjádření, která ze  dvou svědkových výpovědí  (z přípravného řízení nebo dnešní) je pravdivější.

Výslechu se pak znova ujal státní zástupce, který se vyptával na různé osoby a společnosti, jež svědek většinou neznal.

Obhájci ani obžalovaní neprojevili zájem o otázky nebo vyjádření k výpovědi tohoto svědka.

Průběh výslechu svědka Jiřího Zemana jako „folklorní vložka“ oživil spor mezi Zadehovým obhájcem a předsedou senátu, kdy obhájce odmítl pochopit, že během jednání nesmí používat mobilní telefon a nechtěl se podřídit pokynu, aby jej odstranil ze stolu. Zákaz používání mobilního telefonu v soudní síni je notorieta. Za časů nedávno minulých k „zajiskření“ mezi předsedou senátu a obhájci nebo obžalovanými docházelo dosti často. V současnosti jde o výjimečnou bezvýznamnou událost.

Po odchodu svědka obhájci předložili návrh na obstarání znaleckého posudku z oboru  odvětvová ekonomika- účetní evidence k objasnění účetních operací společnosti Ecoll Invest a.s. 

Výslechem svědka Jiřího Zemana agonie této kauzy neskončila. Našel se další uchazeč o dohodu o vině a trestu obž. Jiří Turták. Měl předstoupit před soud 15. února 2021 v 8:30, ale zdržel se někde na cestě, takže jednání začalo až ve 12:00 a skončilo za necelou hodinu. Předseda senátu pak odročil jednání až na středu v 8:30. 

Jiří Turták se snažil v úvodu svého vystoupení vysvětlit, že si sice je vědom trestnosti svého jednání, ale do „obchodu“ jej z počátku zasvětil obž. Josef Schmit (který mezitím zemřel) takovým způsobem, že měl dojem, že půjde o legální činnost. Teprve později pochopil, o co jde, nicméně pokračoval. 

Předseda senátu jej vysvětlením a navazující otázkou navedl k jednoduššímu, jednoznačnému popisu jeho činnosti. Vypověděl pak, že jeho prvním úkolem, za jehož plnění dostal malý plat, bylo personálně obsadit společnosti, zřízené pro tento „obchod“ a zprovoznit je. Jednatelé měli dostávat malou mzdu. Pak měl inkasovat hotovost z účtu a předávat ji  obž. Josefu Schmitovi. O dalším osudu peněz nic nevěděl. 

Na vyzvání předsedy senátu se vyjádřil k vzájemnému postavení se zesnulým obž. Schmitem. Jeho popis se liší od výpovědi svědkyně vdovy  Schmitové z r.2019. Rozpory nemají pro řízení význam.

 Ani v tomto případě nebyl zájem o otázky a vyjádření.

Dne 17.února 2021 předstoupil před soud jako další zájemce o dohodu o vině a trestu obž. Roman Kroča. Upozorněn předsedou senátu, že podmínkou dosažení dohody je jak doznání viny co do skutku, tak přijetí právní kvalifikace dle obžaloby, podrobil se  dodatečnému výslechu. Vypovídal o navázání kontaktu s obž. Michalem Šimákem, který mu nabídl zapojení do výhodného obchodu. Po dohodě s ním založil obchodní společnost, která pak sloužila k provádění žalované trestné činnosti. I když byl jednatelem společnosti, fakticky byl podřízeným obž. Michala Šimáka, kterému poskytoval podklady pro obchody. Popsal své činnosti při řízení obchodních operací. Vysvětloval při tom i pracovní náplň obž. Michala Šimáka. Zmínil se, že jeho působení mělo být podle původní dohody dočasné. Hovořil i o dalších osobách, které se okrajově objevovaly ve firmě. Tvrdil, že nevěděl, jak se firma vyrovnává s daňovými povinnostmi.

 Po vystoupení obž. Romana Kroči státní zástupce navrhl výslech dalších dvou svědků.

 V této fázi jsou obžalovaní rozděleni na dvě skupiny: podstatná část „malých ryb“ žádá o dohodu o vině a trestu, zatímco obžalovaní č.1-5 nadále trvají na nesmyslnosti obžaloby.

 Neplánované přerušování hlavního líčení je jistě nepříjemné pro předsedu senátu a přísedící, ale ti zůstávají v soudní budově a v prolukách se mohou  věnovat jiné práci. Naproti tomu obhájcům a obžalovaným, jichž většina se na toto jednání sjíždí z různých míst, vznikají značné neproduktivní časové ztráty. V této fázi řízení ale většina ztrát času vzniká z příčin, jež soud nemůže ovlivnit.

 =========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

sobota 13. února 2021

DOHODA O VINĚ A TRESTU JAKO BRZDA

Institut dohody o vině a trestu je novinka, převzatá z americké trestněprávní praxe. Myšlenka je na první pohled lákavá: pachatel, jenž pochopil, že trestu neunikne, učiní doznání o vině a vyjde soudu vstříc usvědčujícími údaji. Ušetří se čas na jeho další usvědčování. Obvykle dojde k dohodě s žalobcem o přijetí doznání a navrženém trestu, která podléhá schválení soudem. 

Má to ale háček: návrh na schválení dohody o vině a trestu musí soud vypořádat před zahájením závěrečných řečí. Nebyla-li věc žadatele vyčleněna do samostatného řízení, projednání se časově vsune mezi ukončení dokazování a závěrečnou řeč žalobce. Za účelem vytvoření časového prostoru pro jednání mezi žalobcem a obžalovaným se řízení obvykle přeruší a ukončení procesu se přiměřeně oddálí. Hodnotu nástroje zpochybňuje skutečnost, že k jednání dochází po skončení dokazování, takže od výslechu žadatele o dohodu nelze očekávat převratné novinky. 

Jiná situace by nastala, kdyby žadatel o dohodu se přihlásil hned po přečtení obžaloby. To ale v našem případě nebylo možné, protože příhodná legislativní úprava nabyla platnost až 1. října 2020. 

V našem případě, tedy v kauze Krajského soudu v Brně, v mých článcích označované jako „velká daňová kauza“nebo „kauza Zadeh“ zájem o dohodu jako první překvapivě projevil 1.prosince 2020 obžalovaný č.1 Shahram Zadeh ( viz článek Zvrat v kauze Zadeh). Nikdo další z hlavních obžalovaných tehdy neprojevil zájem. Ve dnech 26. a 27.ledna 2021 soud vzal na vědomí sdělení státního zástupce, že vyjednávání s Shahramem Zadehem neproběhlo a věnoval se výslechům dalších zájemců, a to Vladimíra Maliny a Michala Šimáka (viz článek Dohoda o vině a trestu v praxi).  Dne 1. února 2021 završil  projednávání žádosti Michala Šimáka otázkami a vyjádřeními státního zástupce, obhájců a obžalovaných  a také předseda senátu dal znova průchod své zvídavosti. Jak se dalo očekávat, účastníci na  straně  obhajoby se ze všech sil snažili zvrátit ta Šimákova tvrzení, jež je ohrožovala.

Přestože se neuskutečnilo vyjednávání mezi státním zástupcem a Shahramem Zadehem, předseda senátu mu nabídl prostor pro vystoupení. Pan obžalovaný sice projevil zájem, ale s výhradou, že nebude odpovídat na otázky. Vystoupení se proto neuskutečnilo. Následující den pak proběhl výslech spolupracujícího  obviněného Jiřího Eliáše, jehož postavení je velmi blízké postavení žadatelů o dohodu o vině a trestu. Předseda senátu mu poskytl obsáhlé poučení, zahrnující připomenutí zvláštností jeho postavení spolupracujícího obviněného. Vedl jej pak otázkami k objasnění jeho vztahů s dalšími účastníky žalovaných obchodů a jejich úlohy. Bohatě při tom využil podrobnou znalost jeho dřívějších výpovědí. Pan obžalovaný ochotně připustil, že věděl, že se dopouští trestné činnosti. Vyjádřil se i k příjmové stránce činnosti  své i spolupracovníků. 

Tradičně mlčící senát a tentokrát ani státní zástupce neměli k jeho vystoupení otázky. Hned na první položenou otázku obhájce reagoval  pan obžalovaný vyjádřením, že na své výpovědi trvá a odmítá odpovídat na otázky. Postoj změnil po napomenutí předsedou senátu. Následně čelil otázkám obž. Petra Moštěka, který se zejména snažil zpochybnit jeho tvrzení o schůzkách s ním. Jiří Eliáš se občas pokusil uniknout z kleští jeho otázek odkazem na selhání paměti. Výrazem obličeje dával najevo nelibost nad tímto výslechem.Čelil pak dalším otázkám předsedy senátu.  

Podobně se vedlo druhému z dvojice spolupracujících obviněných obž. Vojtěchu Kudláčovi, který před soud předstoupil dne 9.února 2021.Popsal podrobně  svou činnost včetně příjmů.  Pozornost soudu i obžalovaných vzbudilo jeho vyprávění o schůzkách, na nichž mělo djít k dohodám o zapojení obou spolupracujících obviněných do nezákonných obchodů. Zazněla jména účastníků obchodů, kteří jsou dosud v postavení svědků. Také zmínil řídící úlohu obž. Petra Moštěka. Popsal i činnost obž. Mazury a Šimáka a usvědčoval obž. Jiřího Eliáše. Neznal obž. Shahrama Zadeha, jen „od vidění“ obž.Daniela Rudzana.  

Ve výpovědích obou spolupracujících obviněných zaznívala jména různých osob, dosud v postavení svědků. Na rozdíl od žadatelů o dohodu o vině a trestu se snažili usvědčit z trestné činnosti jednoho z významných obžalovaných, a to obž. Petra Moštěka. Odvděčil se jim souhrnným vyjádřením k oběma jejich vystoupením, jímž jejich „usvědčující“ tvrzení odmítl výkladem, jenž na mne jako na laika působil dojmem matematické přesnosti. 

Pokud hodnotím přínos vystoupení žadatelů o dohodu o vině a trestu a spolupracujících obviněných k dokazování jako celek, spočívá dle mého laického názoru především v zpochybnění postupu orgánů  činných v trestním řízení v předsoudních fázích řízení. Činnost některých účastníků na obchodech, provázených krácením DPH, zůstala ve stínu honby za usvědčením obžalovaných č.1-5 za každou cenu. Zvlášť patrné to je na úloze „spolupracujícího svědka-spolupachatele“ Petra Pfeifera. Je to skvrna na práci policie a státního zastupitelství, o které jsem často psal v dobových článcích. 

Jako laik oceňuji vstřícnost předsedy senátu Aleše Novotného, který bez ohledu na organizační potíže umožnil žadatelům o dohodu o  vině a trestu uplatnění jejich práv, ale domnívám se, že jejich  vystoupení rozhodování soudu příliš neovlivní a váha souvisejících průtahů  hodnotu jejich přínosu převažuje. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

pondělí 8. února 2021

INŽENÝRKY LIDSKÝCH DUŠÍ BEZOHLEDNĚ ZVÍTĚZILY

V článku „Inženýrky lidských duší z OSPODu škodí dětem i matce“ z 24.ledna 2021 jsem psal o boji podmínečně propuštěné odsouzené Bibiany proti svěření jejích dětí Karolínky a Romana do ústavní péče. Sociální pracovnice Jana Součková a kurátorka Lucie Čermáková z OSPODu Praha 5 je začaly prosazovat, když se ukázalo, že pěstounka, ustavená před lety s jejich souhlasem, o ně pečuje nežádoucím způsobem. Dosáhly vydání předběžných opatření soudem. Návrat matky z vězení je nezastavil, ač se okamžitě začala hlásit o  práva svá i dětí, fakticky převzala péči o ně. Na předání Romana do ústavní péče dámy bezpodmínečně trvaly, ačkoli v té době nechodil do školy a nedopouštěl se žádných nepravostí, jimiž by se mohl stát nebezpečným pro své okolí. Vynutily si jeho nástup do Diagnostického ústavu dne 26. ledna 2021. 

Připomínám, že Bibiana měla příslib nadační podpory na nájemné ve výši 30 tis. Kč, ale po návštěvě Jany Součkové v nadaci přišla o 10 tis. Kč. Jednala o přijetí syna do ambulanční péče Výchovného ústavu a Střediska výchovné péče Klíčov, ale díky iniciativě kurátorky Lucie Čermákové se tato cesta uzavřela. 

Bibiana se proti předběžným opatřením odvolala. Tím ovšem nezastavila vykonatelnost rozhodnutí. Dělala si nicméně naději, že odvolací soud jí přizná nárok na přednostní úlohu v péči o děti. Ve skutečnosti mu stačilo sedm kalendářních dní  na vydání usnesení z 28. ledna 2021, jímž OSPODu vyhověl. Odůvodnění převzal od OSPODu bez výhrad a pohrdl právy matky, protože nedokázala za dva měsíce napravit zhoubné výsledky víceleté péče pěstounky, schválené OSPODem. Argumentace OSPODu spočívá až na drobnosti v závadovém chování chlapce v době života u pěstounky. Paradoxně ve stejnou dobu se Bibianě po řadě ústrků a ponižování od pronajímatelů bytů podařilo pronajmout si malý byt, takže její podmínky pro dohled nad synem se zlepšily. 

Chudá samoživitelka Bibiana tedy díky Janě Součkové  přišla o 10 tisíc Kč nadační podpory, díky Lucii Čermákové nemohla své dítě svěřit do péče uznávaného odborného pracoviště dle svého výběru, a posléze musela syna doprovodit do ústavu, do něhož by jej dobrovolně nikdy nezavedla.

Tím příběh neskončil. Roman žil v poslední době ve velmi přívětivém rodinném prostředí. Přechod do neosobního ústavního prostředí zřejmě nezvládl. Po dvou dnech z ústavu uprchl. A to je konečný výsledek usilování Jany Součkové a Lucie Čermákové: v současném mrazivém počasí se někde potuluje 14letý chlapec a nikdo neví, kde se skrývá před zimou a čím se živí. Není vyloučeno, že v nouzi si obživu zajistí trestnou činností. Neví o něm ani širší rodina. Neví se ani, zda vůbec žije. Nemuselo se to stát, kdyby se inženýrky dětských duší nevměšovaly do jednání matky o jeho umístění do ambulantní péče Výchovného ústavu a Střediska výchovné péče Klíčov, odkud by se na noc vracel do navyklého prostředí.

 =========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz