Alena Vitásková, bývalá předsedkyně
Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ), je příkladem toho, jak může
dopadnout člověk, který se dostane do střetu s mocnými zájmovými skupinami,
působícími pod povrchem oficiálních struktur moci ve státě. Kdysi rozhněvala
hodně vlivných lidí. Především tím, že jako správná „drzá holka“ přijala
nabídku, aby se stala předsedkyní ERÚ, ačkoli na toto místo měli zálusk jiní, kteří lépe vyhovovali zájmům obchodníků
s energiemi. Ti „jiní“ se podíleli na odpovědnosti za nezvládnutý
„fotovoltaický boom“ a nelibě nesli, když na jejich selhání ukazovala.
Nepotěšila několik desítek majitelů fotovoltaických elektráren, jimž ERÚ pod
jejím vedením nechal odebrat licence, vystavené jejími předchůdci. Zejména ale
vyvolala velké pohoršení tím, že po celou dobu svého působení v úřadě
nepovolila zvyšování cen energií a připravila tak obchodníky s energiemi o
velké peníze.
Od nástupu čelila různým projevům
nelibosti s jejím působením v úřadě a snahám vytlačit ji
z funkce. V určitém období jí vláda přidělila policejní
ochranu.Jako nejnadějnější metoda likvidace se jevila její kriminalizace. Od
r.2013 proto čelila trestnímu stíhání za to, že své podřízené neznemožnila
učinit rozhodnutí, jež v danou chvíli zabránilo možnému odebrání licencí
fotovoltaickým elektrárnám, vlastněným rodinným klanem Zemků. Aby si toho
užila, přihodili ji k obžalovaným, žalovaným kvůli údajně neoprávněnému
získání licencí pro tyto elektrárny. Podstatná část obsahu monstrprocesu,
vedeného u Krajského soudu v Brně, se jí vůbec netýkala, ale musela nést
ztráty času a odpovídající bobtnání nákladů na obhajobu. Její „přátelé“
očekávali, že neunese souběh účasti na trestním stíhání a výkonu funkce
předsedkyně ERÚ. Doufali, že ji z úřadu vytlačí pravomocný rozsudek.
Zklamala je: vše zvládla, pravomocně odsouzena nebyla, pouze se víceletá
štvanice podepsala na jejím zdraví.
Do soudní síně poprvé vstoupila 2. června
2014, konečného pravomocného zproštění obžaloby se díky zlovolnému zásahu
nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana dočkala až 13. listopadu 2019. To jí již ale dávno vypršel mandát a stala se
důchodkyní. Jistě měla nárok, aby se konečně dočkala klidu. Avšak roztočená kola
justiční mašinerie se ze setrvačnosti točí dál. Její „přátelé“ se předem pojistili
pro případ, že by z „fotovoltaické“ kauzy vyšla se zprošťujícím rozsudkem a
v r.2015 proti ní vyvolali trestní řízení kvůli jmenování bývalé nejvyšší
státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ, jež neměla zákonem
požadovanou praxi v energetice. Roznětkou bylo oznámení bývalého
zaměstnance ČEZu. Řízení provázely různé „roztomilosti“ jako prohlídka
nebytových prostor, na kterou si pro platový dekret Renaty Vesecké přišlo do
objektů ERÚ zhruba 30 policistů.
Obžaloba napadla k Okresnímu
soudu v Jihlavě již 22. ledna 2016. Hlavní líčení soud zahájil až 14.srpna
2018. K zvláštním „roztomilostem“ obžaloby patřil názor státního zástupce
Kamila Špeldy, že právní úkony, učiněné místopředsedkyní ERÚ Renatou Veseckou
jsou v důsledku její nekvalifikovanosti nulitní a její plat je tak škodou, způsobenou státu, kterou by měla
obžalovaná Alena Vitásková uhradit. Na názoru trvá, i když jej nalézací soud již
dvakrát odmítl a také odvolací soud se vyjádřil v jeho neprospěch.
Jak jsem uvedl výše, příčinou trápení
Aleny Vitáskové v tomto případě bylo jmenování Renaty Vesecké do funkce
místopředsedkyně ERÚ, pověřené řízením právního úseku úřadu. V tomto
ohledu trvá zásadní rozpor mezi žalobcem Kamilem Špeldou a paní obžalovanou.
Žalobce soudí, že Renata Vesecká neměla kvalifikaci, požadovanou zákonem, proto
ji Alena Vitásková nesměla jmenovat. Jejím jmenováním jí opatřila neoprávněný
prospěch a dopustila se tak zneužití pravomoci úřední osoby. Nic dalšího jej
nezajímá. Nemůže ovšem prokázat, že by Renata Vesecká nezvládla svou práci, či
že by dokonce v důsledku nekvalifikovanosti způsobila výkonem své funkce
škodu. Nezajímá ho, jaké škody mohly vzniknout, kdyby se Aleně Vitáskové
nepodařilo obsadit funkci místopředsedy pro řízení právního úseku úřadu.
V každém případě požaduje pro paní obžalovanou nepodmíněný trest. Když u
nalézacího soudu dvakrát neuspěl, odvolal se.
Naproti tomu paní obžalovaná
poukazuje na to, že jednala ve veřejném zájmu, neboť narostl rozsah úkolů
právnické povahy, jež musel úřad řešit a nebylo možné ponechat několik desítek právníků ERÚ bez odpovídajícího
odborného dozoru. Když se jí dlouhodobě nedařilo najít jiného vhodného zájemce,
vzala zavděk vstřícností Renaty Vesecké. Státu nevznikla žádná škoda, nikdo se
neoprávněně neobohatil. Renata Vesecká poctivě pracovala a své úkoly zvládla. Paní obžalovaná se proto dožaduje zproštění
obžaloby.
Okresní soud v Jihlavě se
v této situaci chová jako chytrá horákyně: aby Aleně Vitáskové příliš
neublížil, již dvakrát uložil podmíněný trest, navíc dvakrát odmítl názor
státního zástupce, že požitky Renaty Vesecké jsou škodou, způsobenou státu. Ale
k zproštění nenašel odvahu. Spor mezi stranami by měl rozřešit Krajský
soud v Brně jako soud odvolací. 19. března se bude zabývat tímto úkolem
již podruhé.
Jako laikovi mi tento proces připadá
jako výsměch zdravému selskému rozumu, popř. jako propadnutí státního zastupitelství a soudů běsu přepjatého
formalismu obecných soudů, občas kritizovaného Ústavním soudem. Sedmiletou
praxi energetický zákon nevyžadoval pro místopředsedu ERÚ odjakživa. Nevyhovoval
mu např. svědek obžaloby Blahoslav Němeček,
a přesto se místopředsedou stal a po změně zákona ve funkci nadále
setrval. Zejména si myslím, že zákonodárce vůbec nenapadlo, že by se někdy o
funkci v ERÚ mohl ucházet právník, který v minulosti dosáhl zcela
výjimečného postavení nejvyššího státního zástupce. Je paradoxní, že Renata
Vesecká měla dostatečnou kvalifikaci k řízení úřadu, zaměstnávajícího
zhruba 1.200 právníků, ale nedostatečnou pro podstatně menší úřad. Že neznala problematiku
resortu energetiky ? Každý právník se během své praxe může dostat do situace, v které
bude řešit dříve mu neznámou právní problematiku. V tom případě se seznámí
s odpovídajícími právními předpisy a začne problémy řešit. Skutečnou mírou
způsobilosti řídícího pracovníka je úroveň výkonu, který odvedl: Renata Vesecká
se během působení v ERÚ nedopustila žádného pochybení, což dokazuje, že
fakticky byla pro svou práci dostatečně kvalifikovaná. Mimo to jako laik
vytýkám žalobci i soudu přehlížení absence
subjektivní stránky trestného činu a nedbání zásady „in dubio pro reo“.
Pokud státní zástupci a soudy
propadnou touze „pořádně skřípnout“ sebevědomou dámu, předvedou nám platnost poučky,
že „kdo chce psa bít, hůl si najde“. Vyhoví-li odvolací senát přání státního
zástupce, Aleně Vitáskové přijde společně s jeho rozhodnutím příkaz k nástupu
trestu. V lepším případě se pak stane totéž co její odsouzené podřízené
Michaele Schneidrové, tedy že jí po několika měsících vrátí svobodu Nejvyšší
soud ČR, v horším se nejspíš domůže podmíněného propuštění po odpykání
poloviny trestu. V obou případech bude rozhodnutí odvolacího soudu posledním
oceněním ze strany státu její svědomité péče o svěřený úřad.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.