PODLOSTI, TVÉ JMÉNO JE PRESSTITUT

Chce-li policie proniknout do soukromí osoby, podezřelé z trestné činnosti, musí požádat státního zástupce, aby navrhl soudu povolení k použití příslušných opatření. I když soud žádosti vyhoví, může se v budoucnu stát, že Nejvyšší soud ČR jeho rozhodnutí přezkoumá a zpětně je prohlásí za nezákonné. Policejní zájem nelze považovat za neetický, protože prověření podezření na spáchání trestného činu či jeho prokázání je v nezpochybnitelném  veřejném zájmu.

Novinářská chátra, která se zabývá skandalizací veřejně činných osob, se žádným podobným omezením nepodřizuje a bezohledně napadá bezbranné oběti své podlosti. Nikdo si nemůže být jistý, že jeho společenské setkání nebude fízlovat nějaký presstitut, který zprávu o něm uveřejní se znevažujícím komentářem. Nikdo si nemůže být jistý, že presstitut, s nímž se lehkomyslně pustil do hovoru, si nepořizuje zvukový záznam, jenž zveřejní s úmyslem svou oběť znevážit. Tímto způsobem vznikají nahrávky zcela soukromé povahy, které svým obsahem nemají povahu důkazu o trestném činu, ale jejich zveřejnění má sloužit pouze k házení bláta na oběť. Jejich skutečná informační hodnota  bývá blízká nule. Mezi pachateli nestoudností se jména některých novinářů vyskytují opakovaně jako stálice. Za způsobené škody nenesou téměř nikdy odpovědnost, protože přece máme svobodu slova. Naopak, nekalým způsobem získané poznatky vplétají do svých článků, čímž  je přetvářejí na peníze.

Zveřejnění takto získaných informací často přináší postiženým osobám různé nepříjemnosti.

Například účastníci pohodového přátelského večírku, pořádaného jistou advokátní kanceláří pro své příznivce, dostali díky serveru Neovlivní  Sabiny Slonkové příležitost, aby se pokochali svými karikaturami na uveřejněném komentovaném seznamu účastníků. Nad jejich účastí pak projevil nevoli ministr spravedlnosti, který dokonce hrozil, že jednoho z justičních činitelů pošle před kárný soud. Napadený jej nevykázal do patřičných mezí, ale za údajně pokleslé jednání se pokorně omluvil. Příštího večírku se již nezúčastnil. Také několik dalších stálých účastníků se příštího rozptýlení raději vzdalo.

Podobné večírky pořádají i jiné advokátní kanceláře. Bývá na nich přívětivá atmosféra. Přicházejí na ně kultivovaní lidé s podobným vzděláním a zájmy, kteří se většinou znají řadu let a navzájem se rádi vidí. Dbá se na důstojné vystupování účastníků. Zájmu Sabiny Slonkové se ale těšil právě jen určitý večírek, který je svou úrovní po všech stránkách špičkový.

Mezi případy tajného pořizování zvukových nebo i audiovizuálních záznamů a jejich zveřejnění některé vyvolaly vážné problémy. Tak Luboš Xaver Veselý po natáčení rozhovoru s vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou pro rádio Frekvence 1 nechal zapnuté mikrofony a zveřejnil pak záznam jejího uvolněného povídání. Výsledkem bylo narušení součinnosti mezi vrchním státním zastupitelstvím a protikorupční policií a nakonec odchod ředitele protikorupční policie Tomáše Martince ze služby u Policie České  republiky. Na Lenku Bradáčovou pak podal žalobu na ochranu osobnosti, s kterou u soudu neuspěl. Ten, jenž svou indiskrétností patálii vyvolal, si asi pomyslel, že nejlepší obranou je útok a také podal na Lenku Bradáčovou žalobu na ochranu osobnosti. Rovněž neuspěl, ale jinak se mu nedostalo žádné odvety za vyvolání skandálu, jenž měl za následek poruchy v chodu trestního řízení.

Mimořádně velký otřes na politické scéně vyvolalo zveřejnění údajných tajných nahrávek rozhovorů dnes již bývalého novináře MF Dnes  Marka Přibila s Andrejem Babišem.Poslancům dalo podnět k mnohahodinovému mlácení prázdné slámy, jímž klesli na úroveň téže novinářské chátry, nad jejímž chováním se okázale pohoršovali. Důstojnost by si zachovali, kdyby s nahrávkami naložili podle návodu k zacházení s anonymy, jenž jsem v raném mládí slýchal ve škole: anonym patří do koše. Marek Přibil tak za součinnosti poslanců spustil bouři, na jejímž konci stál odchod Andreje Babiše z vlády.

Zářící hvězdou mezi skandalizujícími pressstituty je nepochybně Janek Kroupa. Soudím, že zástup lidí, jimž během své kariéry dopomohl k nesnázím, je hodně dlouhý. Přiživil se i na kauze Marka Přibila. Snažil se prokázat jeho napojení na nejvyšší kruhy velení Policie České republiky. V této souvislosti škodil policistovi Bronislavu Šabršulovi, který se sice nikdy v životě s Přibilem nesetkal, ale podle Kroupy měl být jedním ze zdrojů jeho informací. Policistu požádal o rozhovor. Před jeho zahájením se zavázal, že jej nebude nahrávat a znova i v průběhu rozhovoru jej ujistil, že nepořizuje zvukový záznam. Zachoval se ale podle: slib nedodržel a takto získané informace zhodnotil v několika článcích, v nichž policistovy výroky umně překroutil, přeměnil v polopravdy, nebo do nich vsunul prosté nepravdy. Obešel také se svými falešnými informacemi policistovy nadřízené a snažil se jej poškodit.

Bronislav Šabršula je policista s dlouholetou praxí. Byl vedoucím Územního odboru PČR v Uherském Hradišti. Vystoupil jako svědek obhajoby v procesu proti bývalému policejnímu prezidentovi Petru Lessymu, instalovanému k velké nevoli Petra Nečase a dalších předáků ODS a následně svrženému intrikami GIBS a bývalého ministra vnitra Jana Kubiceho. Bronislav Šabršula ve svědecké výpovědi mimo jiné odhalil nekalé praktiky tehdejšího krajského ředitele PČR Bedřicha Koutného a jeho náměstka Jaroslava Vaňka, čímž uvedl  do chodu děje, jež nakonec vedly k jejich odchodu do civilu. Než ale padli, stačili vyvolat proti němu kárné řízení a postavili jej mimo službu. Vyšetřováním GIBS se později prokázalo, že skutek, kvůli němuž bylo řízení proti němu zahájeno, se nestal. Vrátil se do služby, nikoli však na své původní místo: během kritické doby mu vypršela platnost bezpečnostní prověrky, bez které by nemohl svou původní funkci zastávat, a NBÚ její obnovu neuvěřitelně protáhl daleko přes hranici limitů, stanovených zákonem. Nové uplatnění se pak pro něj našlo až v Praze. Pro policistu, který má kořeny na Luhačovicku a jehož rodina žije v Luhačovicích v rodinném domě,  je přeložení pohromou. Snaží se o návrat domů a právě skandalizace Jankem Kroupou mohla jeho úsilí zmařit. 

Janek Kroupa se ale pustil  i do přímé skandalizace Andreje Babiše zveřejněním části nahrávky jeho rozhovoru s dvěma podnikateli, pocházející z r. 2012. Její obsah má částečně znevážit Václava Klause. Informační hodnota nahrávky a souvisejícího článku je prakticky nulová. Dovídáme se o jednáních a postojích Andreje Babiše před založením hnutí ANO2011 způsobem, jenž jej zpochybňuje jako autora myšlenky na jeho ustavení, o jeho sponzorování ODS, nebo také o tom, že Václav Klaus bral svou  sekretářku za ruku a vysloužil si její neuctivé výroky. Domnívám se, že bez těchto informací by se veřejnost bez obtíží obešla.

Na nestoudnost Janka Kroupy navazuje další stálice mezi skandalisty, tedy Jan Hrbáček, který „pro jistotu“ uveřejnil výše uvedenou nahrávku s patřičným komentářem celou, prý aby předešel zneužití jednotlivých jejích částí.

Pořizování tajných nahrávek a jejich zveřejňování ve chvíli, kdy mohou napáchat co nejvíce škody, je mimořádně podlé jednání, které by měla veřejnost odmítnout a slušné redakce by měly odmítat jejich zveřejňování. Ale veřejnost se pídí po senzacích a jejich uveřejňování zlepšuje odbyt novin či zájem posluchačů a diváků o vysílání, proto je naopak přijímá a přispívá tím k udržování životní úrovně skandalistů. Je to podobný případ jako úniky informací z trestních spisů: žádná organizační, kázeňská či trestní opatření jim nezabrání, pokud je zde někdo, kdo je ochoten za uniknuvší informace zaplatit a zveřejnit je.

Skandalisté potřebují vyvolávat nepříjemnosti a chaos. V tomto se podobají teroristům. Pokud se jimi zabývají orgány veřejné moci, naskakují na jejich hru a dodávají jim chuť k pokračování v nemravném díle.

Skandalistům nejde o veřejný zájem, ale o jejich prestiž a peníze. Nejzajímavější jsou pro ně placené zakázky, aby někoho poškodili. Všimněme si například, kolik článků vyšlo a kolik hodin vysílacího času rozhlasu a televize zabraly komentáře k Přibilovým nahrávkám. Vše se ve výsledku zaplatilo z kapes příjemců bezcenných informací.

 

NAČASOVÁNÍ KAUZY „ČAPÍ HNÍZDO“

Citlivost a sklon dávat průchod emocím jsou pro politika překážející výbavou. Přidá-li se k nim důvěřivost vůči novinářům,  výsledný celek je skutečnou zátěží. Pokud se navíc politik zcela pochopitelně nechá ovlivnit stranickou loajalitou, jeho postavení při hodnocení sporných záležitostí, poznamenaných politickými souvislostmi, je vskutku ošemetné.

Příkladem jsou různé nemilé příhody ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, jenž právě  pobouřil ministra vnitra Milana Chovance a také některé opoziční politiky, když se v rozhovoru pro Respekt (jehož obsah bezplatně zpřístupnila  Česká justice ) zachoval jako dítě v Andersenově pohádce Císařovy nové šaty a připustil, že žádost o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka může být účelově načasovaná k poškození Hnutí ANO v blížících se volbách. Nepočítaje se zveřejněním rozhovoru nespecifikoval, zda připouští systémové selhání Policie České republiky jako celku nebo jen „úlet“ vyšetřovatele Nevtípila. Své myšlenky dále rozvinul v rozhovoru pro server iRozhlas.

Ve vypjaté předvolební atmosféře se každý projev politika snadno stane součástí „politického folklóru“, v němž i prkotiny nabývají olbřímích rozměrů. Platí to i pro tuto Pelikánovu „nehodu“ a pro navazující slovní přestřelky mezi ním a ministrem vnitra Milanem Chovancem, zvláště  když oba zastupují strany, jež si jsou navzájem nejsilnějšími konkurenty. Oba se vyjadřují přiměřeně předvolební situaci. Ve skutečnosti pojednávají o podružnostech, proto význam, jenž se jejich šarvátkám přikládá, je přehnaný.

Domněnka, že lze policii zmanipulovat k splnění politického zadání, je hrůzná a mechanismus manipulace nepředstavitelný. Platí-li Occamova břitva, pak možnost, že policie dospěla k potřebě zahájit úkony trestního řízení právě teď prostě „samospádem“, je pravděpodobnější. Ostatně, jak upozornil v Parlamentních listech advokát Tomáš Sokol, je v souladu i s ustanovením §160 odst.1 trestního řádu, který policii ukládá zahájit úkony trestního stíhání bez průtahů, jakmile to vyžaduje důkazní situace.

Přesto není na místě přistupovat k Pelikánovým úvahám jako k prostému blouznění. Již dříve jsem upozornil, že ke kacířským úvahám o shodě termínů vystoupení Policie ČR a blížících se voleb vede opakování policejních akcí proti politikům či jiným významným veřejným činitelům v různých obdobích polistopadového vývoje. Kriminalizace předních politiků může vyvolat vážné poruchy v politickém životě země, a přesto k ní občas dochází, když se to „náhodou“ někomu hodí. Připomeňme si např. „kauzu Čunek“, která směřovala k zmaření jeho politického vzestupu: ve spojitosti s navazující „válkou státních zástupců“ napáchala obrovské morální a hmotné škody, mnohonásobně převyšující pověstné „půl mega“, kvůli němuž zdánlivě vypukla.

Všechny tyto kauzy mají jedno společné: vždy je provází podezření na účelovost, kterou ale nikdy nikdo neprokázal, pokud se o to vůbec někdo snažil. Dodnes nevíme, kdo a proč poštval policii proti Jiřímu Čunkovi a asi se nikdy nedovíme, kdo a proč se postaral, aby se policie přibližně v polovině promlčecí doby začala zabývat údajným dotačním podvodem Farmy Čapí hnízdo. Mohli bychom se také ptát, proč k tomuto  trestnímu řízení nedošlo v době, kdy byly důkazy dosud „teplé“. Ostatně na velký časový odstup policejní akce od skutku opakovaně upozorňuje Andrej Babiš. Ale to bychom se pak také mohli ptát, proč si policie někdy vybere ze dvou podobných kauz jednu a druhou nechá ležet: proč např. dovedla před trestní senát úřednici Energetického regulačního úřadu, která zastavila řízení, jež mohlo vést k odebrání licencí dohotoveným fotovoltaickým elektrárnám „slováckého miliardáře“ Zdeňka Zemka, ale odmítla se zabývat jejím předchůdcem, který stejnou ochranu poskytl pouze rozestavěné elektrárně v majetku společnosti ČEZ-Obnovitelné zdroje.

Na tomto pozadí je zkoumání příčiny, proč právě teď policie žádá o vydání představitelů Hnutí ANO, docela malicherné: když už někdo vyšetřování vyvolal a policie nabyla podezření, že k podvodu skutečně došlo, jednou ten okamžik nastat musel, a vždy by to bylo pro ANO buď špatně nebo dobře. K vyvolání politického zemětřesení by došlo, i kdyby policie vystoupila třeba o dva, tři měsíce dříve. Ještě horší by bylo, kdyby odložila akci na povolební období : dovede si někdo představit, co by se dělo, kdyby nová sněmovna vydala k trestnímu stíhání Andreje Babiše právě v době sestavování vlády a policie by si ho odvedla hned po sdělení obvinění  do cely předběžného zadržení? Ostatně odročením žádosti o vydání by policie přímo porušila §160 odst. 1 trestního řádu, což by příslušnému vyšetřovateli mohlo vynést trestní stíhání pro zneužití pravomoci.

Robert Pelikán ukázal na opomíjený aspekt zpochybňovaného načasování akce, když se vyjádřil, že po volbách bude dosavadní práce policie zbytečná. Chtěl tím prokázat, že si policie vede nerozumně.  Jeho myšlenka není jednoduše srozumitelná, ale má racionální jádro. Musíme totiž připustit, že sdělením obvinění policie „odkryje karty“, tedy prozradí důkazy, na nichž obvinění stojí. Pánové nabydou novým zvolením znova imunitu a uplyne určitý čas, než ji opět ztratí. Mezitím se obhajoba může velmi dobře připravit na zpochybnění odhalených důkazů a dosavadní práci policie zmařit.

Připusťme, že policii by k uspěchání akce mohl vést ještě jeden důvod, který by si Robert Pelikán z důvodu politické korektnosti nemohl dovolit uvést: obavy, že vítězné ANO obsadí po volbách ministerstvo vnitra a jeho prostřednictvím ovládne policii, takže spuštění pronásledování  pánů Babiše a Faltýnka již nebude možné.

Ať je tomu jakkoli, domněnka, že je snad možné usměrnit činnost policie jako orgánu státní moci k uspokojení politického zadání, je hrůzná a zcela neslučitelná s představou demokratického právního státu. Pod tlakem argumentů, které přesto na načasování žádosti o vydání představitelů ANO k trestnímu stíhání ukazují, bychom snad mohli uvěřit domněnce o selhání jednotlivce nebo malé skupiny spiklenců, nikoli systémovému selhání policie jako celku.

Všechny tyto úvahy jsou ale zbytečné. Žádost o vydání již leží v Poslanecké sněmovně a zatím se zdá, že poslanci jí nejspíš vyhoví. Teprve pak udeří hodina pravdy: dovíme se, zda má policie skutečně důkazy o tom, že k údajnému dotačnímu podvodu skutečně došlo, včetně prokázání subjektivní stránky trestného činu. Předjímám, že usvědčování obviněných poslanců nebude z podstaty věci vůbec snadné a jsem zvědav, s čím policie přijde.

AKTIVISMUS ČESKÉ TELEVIZE A PRÁVNÍ ŠARÁDA V KAUZE ČAPÍ HNÍZDO.

Ačkoli jsem nezměnil dříve deklarovaný indiferentní postoj k Hnutí Ano a jeho čelným představitelům, vracím se k námětu kriminalizace Babišova projektu Čapí hnízdo.

Nutí mě k tomu veřejnoprávní televize, která  se zapojila do předvolební agitace každodenním rozmazáváním informace o žádosti Policie České republiky o vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání kvůli získání evropské dotace firmou Farma Čapí hnízdo.

Její počínání má účinky předvolební agitace, jen není jisté, zda Andreji Babišovi a jeho hnutí více škodí než pomáhá. Proto se nabízí otázka, zda veřejnoprávní televize tímto způsobem nezneužívá peníze koncesionářů. Jednostranné ovlivňování voličů, byť  pod záštitou informování o zmíněné policejní akci, zřejmě nemá v „popisu práce“.

Ke kauze se v televizních pořadech postupně vyjadřují stále další a další veřejní činitelé a novináři, kteří houfně rozmělňují prostou informaci o podané žádosti o vydání, byť nic nového nemohou přinést. V době, kdy zasedá parlamentní vyšetřovací komise, která se zabývá úniky z trestních spisů, prostřednictvím televizních obrazovek a některých novin denně po trochách unikají informace z výše zmíněné žádosti. Působí to dojmem, že skutečně žijeme ve Švejkolandu.

Policejní žádost jsem neviděl a nezbývá mi než věřit mediím, že se v ní skutečně pojednává o podezření na spáchání trestných činů dotačního podvodu a poškozování ekonomických zájmů Evropské unie. Je-li tomu tak, pak připouštím, že laikovi se může jevit odůvodnění žádosti jako matoucí.

Občan smí být trestně stíhán pouze za jednání, které platný trestní zákon uznává za trestný čin. Trestní zákoník, účinný od 1. ledna 2010  skutečně uvedené trestné činy zná, takže policie zdánlivě nepotřebuje nic více, než dokázat, že jednání obou vyžádaných lze „narazit na kopyto“ jejich vymezení. Je ovšem obecně známo, že zákony nemají zpětnou účinnost. A zde je čertovo kopýtko: k manipulací s předmětnou společností a k získání dotace došlo v r.2008, kdy ještě stále platil trestní zákon z r. 1961 v aktualizované  podobě. Nekalosti, přičítané vyžádaným poslancům a jejich blízkým, by tedy měly být stíhány podle něj. Starý zákon má ale malou vadu: neobsahuje ustanovení s označením „dotační podvod“. Opticky tak vzniká dojem, že policie žádá o vydání pánů poslanců kvůli jednání, které by v r.2008 nebylo trestným činem.  

Ve skutečnosti i tehdy by ale stíhání bylo možné, a to podle  §250b tr.z. o úvěrovém podvodu, jehož znění je téměř shodné se současným ustanovením o dotačním podvodu. Ovšem použití §250b tr.z. by bylo pro obviněné nepříznivé, protože horní hranice trestní sazby je zde 12 let odnětí svobody. A v trestním právu platí zásada, že se vždy používá právní předpis, který je pro obviněného příznivější.

CO MŮŽE POTKAT ANDREJE BABIŠE

Obrovský mediální hluk kolem žádosti policie o vydání dvou nejvyšších představitelů Hnutí ANO k trestnímu stíhání bude mít jistě mnohostranný vliv: na důvěru veřejnosti k oběma politikům a jejich straně, na důvěru veřejnosti ve zdraví našich politických poměrů, ale i na obraz státu v očích mezinárodní veřejnosti. Vytvořený mediální obraz působí dojmem, že obvinění nejméně proti Andreji Babišovi jsou naprosto jasná a nezpochybnitelná, ačkoli o  jejich obsahu se neví téměř nic. Presumpce neviny pro novináře a všelijaké protikorupční aktivisty neplatí.

K podezření z trestného jednání se připojuje morální odsouzení, jehož vyvrácení by bylo obtížné: miliardář se nestyděl sáhnout si na „poměrně malé“ peníze, které mu nepatřily.

Trestnost Babišova jednání se podle „zdravého selského rozumu“  zdá být jasná: nejdříve vyvedl společnost  ZZN Agro Pelhřimov z holdingu Agrofert do vlastnictví svých blízkých, aby se dostala do kategorie firem, jež mohou žádat o dotace z rozpočtu Evropské unie. Ta se pak přejmenovala na Farmu Čapí hnízdo, získala dotaci ve výši 54 milionů Kč a po pěti letech se opět vrátila do holdingu. Andrej Babiš, resp. jeho rodina či holding údajně získali dotaci podvodně.

Ve veřejném prostoru nyní bouří vášně, do nichž se promítá nevole jeho odpůrců nad jeho podnikatelským úspěchem a dosažením politické moci. Zdá se, že Andrej Babiš je předem odsouzen nejen k vysokému trestu odnětí svobody, ale i k vyvržení ze slušné společnosti a jeho vina je všem jasná.

Nepatřím k jeho obdivovatelům, naopak soudím, že mezi politikou a velkým byznysem má být neprostupná zeď a společnost se má mimo to chránit před lidmi s monokratickými sklony. Své výhrady k němu nebudu rozvádět do podrobnosti. Mohl bych pociťovat škodolibé zadostiučinění nad jeho trestním řízením, protože kdysi projevil spokojenost s trestním stíháním Shahrama Zadeha, jehož obhajobu jako laický občanský aktivista, člen spolku Šalamoun, podporuji: dnes Andreji Babišovi hrozí, že klesne na stejnou úroveň sprostého obviněného a bude prožívat hrůzy, které si zatím vůbec nedovede představit.

Nicméně jako laik, který monitoroval desítky trestních řízení, na základě praktických zkušeností vidím případ a jeho mediální pojednání poněkud jinak než tvůrci veřejného mínění.  Především soudím, že vášně nemají v posuzování podezření z trestného jednání místo a při přísném dodržování pravidel trestního řízení bude vývoj kauzy podstatně složitější, než se na první pohled zdá,  a prokazování viny bude obtížné.

Zdánlivě jasný obraz podezření na Babišovu odpovědnost za dotační podvod ztrácí jednoznačnost ve světle zásady, že občan má být trestán jen za to, čeho se skutečně přímo nebo nepřímo dopustil, přičemž mu je prokázáno, že jednal vědomě s úmyslem způsobit škodu nebo opatřit si neoprávněný prospěch. Již zde je kámen úrazu:  akce zahrnuje celý sled právních úkonů, je do ní zapleteno více osob a nebude jednoduché změřit osobní podíl Andreje Babiše na nich, natož prokázat mu vědomí a úmysl. Samozřejmě, soudci Aleši Novotnému na uložení trestu odnětí svobody Aleně Vitáskové stačila domněnka, že vedla „nějakou komunikaci“ se svou podřízenou, ač pro to dle svého výslovného vyjádření nemá důkaz. To je ale výhřez soudcovské svévole, k jehož opakování v jiných případech by nemělo dojít.

V neprospěch zaslepenců nenávistí však zejména působí skutečnost, že základem skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu dle   § 212 trestního zákoníku je klamavé jednání při předložení žádosti o dotace, nebo použití získané dotace k jinému účelu, než k tomu, který žadatel uvedl. Podle médií ale klamavou žádost o dotaci podala Jana Mayerová, dnes náměstkyně jihlavského primátora. Vedl jí snad Andrej Babiš ruku ?

Ovšem v případě této právní kvalifikace je příprava trestného činu trestná stejně jako jeho provedení. Pokud se tedy podaří žalobci prokázat, že Andrej Babiš s Jaroslavem Faltýnkem toto vše zosnovali a ostatní spoluobvinění byli jejich nástrojem, vedlo by se jim zle a hrozily by jim tresty až 10 let odnětí svobody,  i když by se jejich účast na konkrétních následných právních úkonech neprokázala.

Podobně v případě trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 trestního zákoníku je základem skutkové podstaty trestního zákoníku klamavé jednání ve vztahu k čerpání prostředků unijního rozpočtu, popř. jejich nesprávné použití. Prokazování subjektivní stránky trestného činu Andreji Babišovi ani v tomto případě nebude jednoduché. Také u této právní kvalifikace by  horní hranice trestní sazby byla deset let. Ale příprava tohoto trestného činu není trestná.

Suma sumarum: jako v jiných případech média nakrmila veřejnost zjednodušujícím obrazem a postižené představitele Hnutí ANO předem odsoudila. Rozpor mezi obrazem „dle zdravého selského rozumu“ a formálně právní složitostí dokazování skýtá jistotu, že v případě podání obžaloby se obžalovaní musí připravit na maření života účastí velmi dlouhým soudním procesem.

Vedou se spory o to, zda načasování zásahu proti Andreji Babišovi a Jaroslavu Faltýnkovi je součástí předvolebního boje. Podezření není zcela nesmyslné, protože dlouhodobý tlak na Babišův odchod z politiky je viditelný a zejména akce s Přibilovými nahrávkami byla nechutná. Jenže nikdo se nepřizná, že vypustil policii a státního zástupce jako džina z láhve a záměr poškodit ANO ve volbách nelze policii prokázat. Současně nelze vyloučit, že vyšetřování skutečně doběhlo do tohoto bodu až teď a policie nesměla zásah zdržet.

Nemá tedy smysl tyto debaty vést. Spíše bychom se ale měli zamyslet nad příliš častým ovlivňováním veřejného života zásahy policie a státních zástupců. Počínaje Kubiceho zprávou následují stále další nepřístojnosti: vypuzení z ministerské funkce Víta Bárty, překážejícího „betonářské lobby“ a ODS, puč za svržení policejního prezidenta Petra Lessyho, jmenovaného ministrem z Věcí veřejných k nelibosti ODS, vymítání Jany Nečasové, dř.Nagyové z Úřadu vlády a z vlivu na premiéra s pomocí policie a olomouckých žalobců, dlouholeté, dosud zdaleka neukončené pronásledování Aleny Vitáskové, bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu,  překážející parazitování na veřejných zdrojích a kapsách daňových poplatníků v odvětví energetiky, a nyní zásah proti  Andreji Babišovi. Některé procesy již skončily pravomocným zproštěním, což zpětně prokazuje jejich nesmyslnost od samého počátku. Kauza Jany Nečasové, dř. Nagyové zatím přinesla tak hubené výsledky, nepřiměřené rozsahu nasazených prostředků, že na ni platí přísloví o hoře, která porodila myš. Alena Vitásková byla nepravomocně odsouzena 22.února 2016, ale dosud se nedočkala rozhodnutí odvolacího soudu. Příliš časté zásahy policie a státních zástupců do veřejného života vyvolávají otázku, zda jsou slučitelné se standardními představami o demokratickém právním státu, zda spíše nejsou náběhem na policejně- státnězastupitelsko- soudcokratický stát. Opakovaně někdo podléhá pokušení použít orgány vymáhání práva k zásahu  do věcí veřejných, ale je to nebezpečné: zítra se stejné orgány mohou obrátit proti němu.

Ještě nikdo pořádně nezná obsah obvinění, ještě se neví, zda Poslanecká sněmovna Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka skutečně vydá, průběh trestního stíhání a jeho délku nelze předjímat, neví se, zda se oba pánové budou opět ucházet o poslanecký mandát, ale již se vedou debaty o tom, že by měli resignovat na poslanecké mandáty a jak asi jejich obvinění ovlivní výsledek voleb.

Nikdo  se ale nezamýšlí nad tím,  jak  trestní řízení ovlivní životy obviněných jako jednotlivců, a jak dopadne na jejich rodiny a přátele. Působí-li v jejich trestní věci neformální účelové uskupení (podobnost s pojmem „zločinné uskupení“ není náhodná), zaměřené na definitivní vypuzení Andreje Babiše a jeho hnutí z politiky, z analogie se způsobem zacházení s Shahramem Zadehem soudím, že je nic dobrého nečeká, pokud si policie a státní zastupitelství nebudou na vyšetřování prominentů jen hrát. Dostane se jim příležitosti, aby se na vlastní kůži přesvědčili, jakého stupně emancipace směrem k právu na libovůli dosáhlo státní zastupitelství (které je „hlídačem policie“) a trestní soudy v době, kdy resort spravedlnosti spravovalo Hnutí Ano. Ve veřejnosti již dříve zněly hlasy o nutnosti vynucování odpovědnosti policistů, státních zástupců a soudců za nesprávná rozhodnutí, jimiž občané utrpěli škody. Hnutí ANO šlo do voleb se slibem nápravy, ale ve skutečnosti pod jeho správou resortu spravedlnosti se jistota beztrestnosti páchání justičních přehmatů a zločinů zvýšila. Zčásti je to důsledek toho, že oba ministři spravedlnosti neměli ze strany vedení hnutí dostatečnou politickou podporu. Ostatně žádná z politických stran, která kdy resort spravedlnosti držela, nenaložila se svým ministrem tak hanebně, jako ANO s Helenou Válkovou, mimo jiné dlouhodobě beztrestně ostřelovanou Babišovými novinami.   

Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek se musí připravit na to, že soud povolí odposlech jejich telefonů a pošle jim do bytů a do firemních kanceláří policisty na domovní prohlídku. Na základě analogie s výše zmíněným případem Shahrama Zadeha by mě nepřekvapilo, kdyby orgány činné v trestním řízení „povýšily“ Andreje Babiše na hlavu zločinného uskupení, zřízeného za účelem uskutečnění dotačního podvodu: podvod mohl proběhnout jen proto, že na něm pracovala koordinovaná skupina Babišových blízkých, která musela mít vůdce. Když Shahram Zadeh dokázal založit zločinné uskupení, v němž nejvíce „práce“ odvedli spolupracovníci policie, kteří mu škodili a zajišťovali si vlastní beztrestnost, a to v době, kdy byl ve vazbě a nikoho z členů uskupení neznal a neměl s ním styk, jistě by to dokázal Andrej Babiš na svobodě s lidmi, s nimiž měl volný styk a prostředky k jejich usměrňování.

Nepřekvapilo by mě ze stejného důvodu, kdyby státní zástupce našel důvody pro uvalení koluzní vazby, aby se účastníci vyšetřovaného jednání nemohli mezi sebou během přípravného řízení domlouvat. Koluzní vazba je nepříjemná m.j. i v tom, že vazebně stíhaný nemá právo na soukromí ani při rodinných návštěvách. Je časově omezená a po ukončení výslechů musí být okamžitě zrušena. Když ji ale státní zástupce „zapomene“ zrušit a nechá ji běžet o několik týdnů déle, jak se stalo v případě Shahrama Zadeha vinou státního zástupce Michala Galáta, nic se neděje. Práva sprostého obviněného jsou nicotná, nikdo jich nedbá.

Andrej Babiš se již nechal slyšet, že jeho trestním stíháním se vracíme do padesátých let. I když se naše orgány činné v trestním řízení dopouštějí četných nepravostí, toto srovnání je zhola nesmyslné. Dále se vyjádřil, že podá stížnost proti sdělení obvinění. Na to má jistě právo, ale jak praxe v kauze Shahrama Zadeha ukazuje, nemusí mu to pomoci, protože státní zástupce nemá stanovenu závaznou lhůtu pro její vyřízení a může se jí zabývat a samozřejmě ji zamítnout až za několik měsíců. Rozhodne-li se na základě  nepravomocného usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nechat obviněného zadržet a předvést jej před „nedělního“ soudce s návrhem na uvalení vazby, soudce mu nejspíš vyhoví.

Andrej Babiš má proti Shahramu Zadehovi výhodu, že asi nikoho nenapadne, že by mohl uprchnout a nemůže se tak dostat do situace, v které by na účtě soudu ležela jeho kauce 150 milionů Kč jako pojistka proti pokusu o útěk a současně by byl v útěkové vazbě.

Různých nepřístojností by byli obvinění ušetřeni, kdyby státní zástupci plnili důsledně funkci záruky za nestrannost a  zákonnost  trestního řízení. Někteří z nich ale vidí své poslání v prosazení potrestání každého, na koho policie ( a za ní skrytí udavači) ukáže prstem.  Když pak obviněný dosáhne u soudu zproštění, stát neochotně zaplatí odškodnění, ale posedlíci, kteří svou zavilostí škodu způsobili, nenesou odpovědnost a pokračují stejným způsobem v dalších kauzách. Kární žalobci, kteří by je mohli pohnat k odpovědnosti, raději vymýšlejí nesmysly, aby je nemuseli potrestat.

Nejvyšším kárným žalobcem vůči státním zástupcům je ministr spravedlnosti, který je také druhým nejvyšším kárným žalobcem po prezidentovi republiky vůči soudcům. Všichni ministři spravedlnosti, které jsem poznal, se ale této funkce ujímali velmi neradi a Robert Pelikán není mezi nimi výjimkou : ví o různých zvrácenostech, ale nic proti nim nepodniká. Například mu nevadí, že dva soudci téhož soudu rozhodli odlišně o účinnosti složené kauce na oprávněnost uvalení útěkové vazby v jiném případě než v tom, v němž byla kauce složena. Účelové uskupení jihomoravských žalobců a soudců se proto může s lehkou myslí dopouštět čehosi, co jejich kritici považují za projev státního banditismu: mají kauci  Shahrama Zadeha v rekordní výši 150 milionů Kč na účtě a bez ohledu na ni drží jejího složitele v útěkové vazbě.

Právě proto, že je Robert Pelikán představitelem Hnutí ANO, se pánové Babiš a Faltýnek nebudou moci spoléhat na jeho ochranu, protože v případě kárného zásahu nebo podání stížnosti pro porušení zákona v jejich prospěch by jej rozhněvaná veřejnost ostrakizovala kvůli střetu zájmů.

V každém případě další vývoj kauzy „Čapí hnízdo“ bude velmi zajímavý a bude prověrkou skutečné úrovně českého trestního řízení. Pokud se věc dostane před soud, který usvědčí pány obviněné z trestného jednání nezpochybnitelným způsobem a pošle je za mříže, bude to důkaz, že Česká republika je právním státem, v němž ani prominenti nemají zaručenu beztrestnost.  Platí to ovšem jen pro případ, že se jim dostane spravedlivého soudu, vedeného za důsledného respektování trestního práva. Není ale zdaleka jisté, že tato podmínka bude naplněna. Celkově budou sklízet, co jejich strana v resortu spravedlnosti zasela.

GERECHTIGKEIT AUF TSCHECHISCH

Die Tschechische Republik präsentiert sich als demokratischer Staat,  dessen Behörden Gesetze sorgfältig einhalten. Wichtig ist nicht, was der Staat über sich selbst sagt, nur die Wahrheit zählt. Es scheint, dass besonders im Bereich Strafverfahren unterschiedlichste Ausnahmen anzutreffen sind.

In Brünn beispielsweise wurden zwei Strafverfahren eingeleitet, die den tschechischen Staatsbürger iranischer Abstammung und angeblichen Milliardär, Shahram Abdullah Zadeh, betreffen. Der Anklage im „großen“ Verfahren zufolge war er Chef von einer Tätergruppe, die innerhalb von 13 Monaten 2,5 Milliarden CZK (etwa 96 Millionen EUR) Mehrwertsteuer absichtlich nicht bezahlt hat. Zusammen mit ihm stehen weitere 14 Angeklagte vor Gericht stehen, aber Dutzende kleine Verkäufern, die keine Mehrwertsteuer gebezahlt haben und dann untergetaucht sind, blieben für die Polizei unbekannt oder sind zumindest nicht durch die Staatsanwaltschaft nicht angeklagt worden. Von den 14 Mitangeklagten hatten nur vier Personen etwas mit Shahram Abdullah Zadeh etwas zu tun, die anderen haben ihn erst während der Ermittlungen kennengelernt.

Obwohl ich bei allen Gerichtshandlungen anwesend war, habe ich bisher nicht erfahren, wie bzw., mit welchen Mitteln Shahram Abdullah Zadeh Dutzende von Verbrechern leiten konnte, wenn die Leute keinen Kontakt zu ihm hatten, er ihnen sogar unbekannt war. Am wenigstens die  Mitangeklagten keine Zeugnis gegen ihm vorgestellt haben. Ich bin jetzt gespannt, ob sich die Situation im Herbst verändert, wenn die Zeugen verhören werden.

Zu Beginn der Ermittlungen verfolgte die Polizei einen gewissen Petr Pfeifer, Chef der Hauptgeschäftsgesellschaft des gesamten Netzes, als Hauptverbrecher. Dan sind plötzlich, aus unbekanten Gründen alle Dokumenten über Petr Pfeifer verschwunden, und er selbst wurde zum Kronenzeugen. Er ist sogar nicht beschuldigt worden. Seinen Platz im Puzzle nahm  Shahram Abdellah Zadeh, welcher der Polizei bisher unbekannt war. Bisher ist nur sicher, dass seine Firmenggruppe Stron Strike AG der Gruppe von Petr Pfeifer einen hohen Kredit gewährt hat und auch Petr Pfeifer einige Millionen CZK für seinen persönlichen Bedarf geliehen hat (es ist für den Schuldner immer vorteilhaft, dem Gläubiger ins Gefängnis zu helfen).

Das „große“ Gerichtsverfahren kommt außerordentlich langsam voran. Die öffentlichen Gerichtsverhandlungen begannen im Januar 2016, und bis Anfang Juni 2017 fanden nur Hauptanhörungen von Angeklagten statt, bzw. wurden ergänzt. Nach einer Pause von 3 Monaten werden hoffentlich am 24. September Anhörungen Dutzender Zeugen folgen. Meiner Meinung nach wird dieser Prozess in diesem Jahr nicht mehr zum Abschluss kommen.

Shahram Abdullah Zadeh verbrachte 22 Monate in Haft. Erst nachdem seine Familie und Freunde einen „Rekord-Kautionsbetrag“ von 150 Millionen CZK (etwa 5,8 Millionen EUR) hinterlegten und er dazu unterschiedliche zusätzliche Pflichte akzeptiert hatte, wurde er aus der Haft entlassen. Noch im Gefängnishof wurde er auf Befehl eines Staatsanwalts erneut von der Polizei festgenommen, mit dem Ziel, in die vorläufige, zeitlich unbegrenzte Haft zu setzen. In diesem Fall hat das Kreisgericht Brünn den Antrag abgelehnt , weil es keine juristischen und sachlichen Voraussetzungen dafür befunden hat.  Außerdem berücksichtigte das Gericht die hohe Kaution als Sicherheit, dass Shahram Abdullah Zadeh die Tschechische Republik nicht verlässt.

Die pPsychologische Auswirkungen dieses Ereignisses auf den Angeklagten, seine Familie und Freunde waren furchtbar. Man könnte von ursachenlosen psychologischen Misshandlungen sprechen. Der Staatsanwalt, der sich diesen Versuch ausgedacht hat, konnte es sich erlauben, weil er sicher sein  konnte, dass seine schlechte Behandlung des Angeklagten und seiner Familie straflos bleibt.

Danach nahm der Angeklagte an allen Gerichtsverhandlungen teil und erfüllte alle zusätzlichen Pflichten. In der Zwischenzeit hat er eine junge Tschechin geheiratet, die jetzt ein Kind von ihm erwartet.

Die Behörden haben aber die Idee nicht aufgegeben, gleichzeitig 150 Millionen CZK in der Kasse  haben und einen iranischen Milliardär hinter das Gitter zu bekommen. Am 2. Dezember 2016 wurde er wieder angehalten und beschuldigt, während seiner Haft in 2015 eine kriminelle Gruppe ausgebildet zu haben, die Zeugen im „grossem“ Verfahren zu seinen Gunsten beeinflussen sollte.  So ist das „kleine“ Verfahren entstanden.

Das Stadtgericht Brünn hat Shahram Abdellah Zadeh und zusammen mit ihm weitere fünf Personen in Haft genommen, obwohl klar war, dass er während der Haft keine persönlichen Kontakte zu den Mitbeschuldigten hatte. Sie haben alle Aktivitäten ohne sein Wissen realisiert. Als Ergebnis enthielt er später Erklärungen von Zeugen in Form von notariellern Protokollen, die einige Zeugenaussagen aus dem Vorverfahren widerlegen sollten. Außerdem haben die Zeugen Strafanzeigen gegen die Ermittler vorgestellt, die aber keine Folgen für die Polizisten hatten.

Seit 2. Dezember 2016 nimmt Shahram Abdullah Zadeh an Gerichtshandlungen teil, stets in Begleitung von  sechs mit Maschinengewehren bewaffneten Gefängniswächtern. Drei von ihnen bleiben mit ihm im Gerichtssaal: wahrscheinlich schützen sie ihn vor dem Richter, Anwälten und bestimmten Personen von aus der Öffentlichkeit. Er hatte die oben angeführten Erklärungen während seines Verhörs vor dem Gericht zur Verfügung, aber hat sie nicht gebraucht. Gemäß dem aktuellen tschechischen Strafgesetz sind am meisten die Vorbereitungen einer Straftat straffrei.

Seine sogenannten Helfer haben für ihre Bemühungen gutes Geld erhalten. Aber sie haben die Polizei freiwillig über seiner Tätigkeit informierten und das gesamte verdiente Geld freiwillig herausgegeben. Alle Kontakten zu ihm und allen Mitbeschuldigten haben sie der Polizei immer gemeldet. Selbstverständlich waren sie weder unter den Mitbeschuldigten noch in Haft.

Es gibt eine wirkliche Kuriosität: eine Verbrechergruppe, in der die Hauptarbeit nur Helfer der Polizei vollbrachten. Derartiges sieht man nicht oft.

Das Gericht hat nur im Falle von Shahram Abdullah Zadeh alle drei gesetzlichen Haftungsgründe angewendet .  Die Kaution hatte in diesem Fall für das Gericht keine Bedeutung   und das Kreisgericht Brünn war damit einverstanden. Es  gibt noch eine Kuriosität: zwei Richter  desselben Gerichts haben dieselbe Frage auf unterschiedliche Weise entschieden.

Die Kollusionshaft ist auf 3 Monaten begränzt, d.h. sie sollte in unserem Fall am 3. März enden. Wegen der Unverantwortlichkeit des Staatsanwalts wurde sie erst am 11.  April vom Stadtgericht aufgehoben. Die Verlängerung von der Kollusionshaft war ein unangenehmer Eingriff ins Familienleben des Ehepaars, weil es die Anwesenheit einer Polizistin bei den Besuchen ertragen musste.

Am 11. April 2017 beschloss das Stadtgericht Brünn, den Beschuldigten aus der Haft zu entlassen. Das Kreisgericht hat diese Entscheidung auf Beschwerde des Staatsanwalts diese Entscheidung annulliert. Nach Auffassung des Staatsanwalts und des Gerichts besteht die Gefahr der Flucht von Shahram Abudullah Zadeh trotz der Kaution fort, auch sei es möglich, dass er seine Straftätigkeit fortsetzt. Es ist nur unklar, mit wem er sie fortsetzen könnte, wenn die Gruppe der angeblichen Mittätern von der Polizei zerschlagen wurde.

Die Verteidiger haben die schriftliche Entscheidung erst am 19. Juni 2017 erhalten.

Am 19. Juli 2017 hat fand eine weitere Gerichtsverhandlung des Stadtgerichts von Brünn stattgefunden. Das Gericht hat in diesem Fall hat den Freilassungsentwurf abgelehnt. Der Richter hat sich der rechtlichen Auffassung desAnsicht vom Kreisgerichts Brünn untergeordnet. Die Kaution wurde erneut in Betracht nicht gezogen. Es wird unter Zadeh´s Freunden über das staatliche Banditismus gesprochen.

Niemand weiß, wann Shahram Abdullah Zadeh freikommt. Das ist nur ein Beispiel, wie es in der Tschechischen Republik mit der Einhaltung von Gesetzen im Strafverfahren tatsächlich aussieht. Leider ist das keine Ausnahme. Ich könnte noch andere ähnliche Beispiele zuliefern, allerdings ist die Konzentration von Anomalien in diesem Fall außerordentlich hoch.

Über den Autor: Ich bin ein spezialisierter Blogger, der die Anomalien von Strafverfahren verfolgt. Ich bin  Mitglied von der Bürgervereinigung „Šalamoun“ (Solomon), die Justizopfer unterstützt. Der Präsident von „Šalamoun“ John Bok ist ein ehemaliger Dissident (Kämpfer gegen das kommunistischen Regime), einer der  persönlichen Freunde des ehemaligen Präsidenten Václav Havel.