U Krajského soudu v Brně po měsíční přestávce pokračoval ve dnech
22.-24.listopadu 2016 proces proti patnácti obžalovaným, kteří měli během
třinácti měsíců v letech 2012 – 2013 při obchodování s pohonnými
hmotami způsobit krácením daní škodu dvě a půl miliardy Kč.
Přestože
proces je významný obrovskou škodou, kterou měli obžalovaní způsobit, zajímavý
složitostí žalovaných dějů a přitažlivý osobou hlavního obžalovaného Shahrama
Zadeha, českého občana íránské národnosti, v soudní síni nevysedávají
novináři a neobléhají ji televizní kameramani. Až to působí dojmem, že médiím
někdo případný zájem rozmluvil, aby nebylo vidět na nepřístojnosti orgánů
činných v trestním řízení, ke kterým v této kauze došlo hlavně v přípravném
a vazebním řízení.
Celý
třídenní blok hlavního líčení vyplnilo prohlášení obžalovaného, na které tři
dny nestačily, takže dokončení se dočkáme až v únoru. Předcházejí části
hlavního líčení jsem komentoval v článcích „Z obžalovaného žalobcem“ a „Soud plný
překvapení“. Popsané
části vystoupení pana obžalovaného se podstatně lišily od současných,
navazujících. Soustředil se v nich převážně na procesní vady řízení od
jeho začátku až do současnosti, jež považoval za důkaz podjatosti senátu,
zejména jeho předsedy. Vyvozovat z jeho výtek závěry o vině či nevině by
bylo značně předčasné. Je ale jasné, že v
celém procesu, zejména ve fázi přípravného a vazebního řízení, docházelo
k různým procesním pochybením a krácením práv obviněného
v koncentraci jinde nevídané, a zatčení Shahrama Zadeha na dvoře věznice
bezprostředně po propuštění
z vazby, k němuž si dopomohl složením rekordní kauce ve výši 150
milionů Kč, má dle mého laického úsudku všechny rysy psychického týrání, potažmo
porušení zákazu mučení a jiného nelidského zacházení, uskutečněného brutálním
zneužitím pravomoci státním zástupcem Jiřím Kadlecem (poznámka: pokus o jeho
kárné stíhání ztroskotal, i když se oslovený kárný žalobce neztotožnil s jeho právním názorem).
Prohlášení
obžalovaného Shahrama Zadeha na rozdíl od návrhu na vyloučení senátu či jeho
předsedy pro podjatost, předneseného na předchozích stáních, jednoznačně
směřuje k „demontáži obžaloby“, tedy k vyvrácení obvinění. Ve svém vystoupení projevuje jak způsobilost k logickému uspořádání
celku, tak vytříbený smysl pro detail a neobyčejnou důkladnost. Tentokrát mluví
anglicky a využívá pomoc simultánní tlumočnice, která odvádí výkon přímo heroický.
Zahájení
jeho vystoupení se neobešlo bez tradičního zajiskření mezi ním a předsedou senátu.
Shahram Zadeh připomněl nemilé probuzení v časných ranních hodinách, které bylo
předehrou k jeho odvlečení z Prahy do Znojma, při němž hleděl do hlavní policejních samopalů.
Zmínil v té souvislosti účelovost úsilí žalobce Aleše Sosíka, jemuž
vyčetl, že si našel místně nepříslušný soud, aby „posvětil“ své nezákonné
zákroky. Jeho výroky se hrubě nelíbily předsedovi, který pana obžalovaného upozornil,
že žádné invektivy vůči panu žalobci nebude trpět. Hned bylo všem v soudní
síni jasné, jak to je v praxi
s rovností stran řízení. Státní zástupce může podezřelému bezdůvodně připravit
nepříjemné probuzení, ale sám je proti kritice bezpečně chráněn. Nicméně vstup
předsedy senátu byl v podstatě nadbytečný, protože slova již odezněla,
doletěla k sluchu přítomného žalobce a zpětvzetí nebylo technicky možné.
Shahram Zadeh se odvolal na právo volit způsob obhajoby a pokračoval v přednesu.
I v dalším průběhu došlo k méně významným pokusům předsedy senátu
usměrnit pana obžalovaného, ale zůstaly bez účinku.
Nelze
se divit panu obžalovanému, že má vyhraněně záporný vztah k státnímu zástupci
Aleši Sosíkovi, který stojí za většinou příkoří, jež musel zažít. K vyhrocení
postoje vede i zjištění, že část postupů státního zástupce je v nejlepším případě
na hraně zákona, ba spíše je v rozporu se zákonem. V této souvislosti
Shahram Zadeh poukázal na nerovnost stran v řízení, spočívající v nepřípustnosti
výslechu státního zástupce před soudem. Je nesporné, že jsou případy, v kterých
by takový výslech vedl k rozprášení obžaloby rychleji než standardní kroky
obhajoby.
Na
tomto místě podotýkám, že výše zmíněný způsob zadržení podezřelého je jedním z mnoha
příkladů nadužívání policejního násilí, jímž PČR nestydatě předhání StB a dle
mé osobní zkušenosti i gestapo. „Zločinci“ typu Shahrama Zadeha by se na
vyzvání dostavili k podání vysvětlení na policejní služebnu, ale policie
dává přednost užití bezdůvodného násilí před slušným zacházením s lidmi,
kteří jsou dosud de iure nevinní.
Shahram
Zadeh založil svou obhajobu velmi široce, od základů. Velmi podrobně probral
své vzdělání a důvody k nevyužití kvalifikace lékaře a k vstupu do
podnikání v oboru obchodu s realitami a investiční výstavby v Dubaji,
pak k zaměření na zprostředkování ve financování investičních záměrů po
návratu do České republiky. Zdůraznil, že nikdy nepřišel do styku s obchodováním
s pohonnými hmotami a o existenci daně z přidané hodnoty se dověděl
až ve vazbě, neboť v zemích jeho podnikatelské minulosti tuto daň neznají.
Rozvedl zvláštnosti a složitost obchodování s pohonnými hmotami a odvodil
z toho svou nezpůsobilost k řízení daňových podvodů při obchodování s pohonnými
hmotami: nemohl by řídit něco, čemu nerozumí. Odkázal se i na svědectví
některých manažerů společnosti P.P.S. GmBH o jeho nekompetentnosti v tomto
oboru.
Velmi
podrobně vylíčil vývoj svého vztahu k společnostem P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. a jejich
manažerům od náhodného setkání se spolužákem z brněnských studií, který mu
přivedl israelského obchodníka Nadava. Ten jej pak z vlastního zájmu
seznámil s Petrem Pfeiferem, vedoucím manažerem společností P.P.S. GmbH a
Ecoll Invest a.s., a společně s ním pak usiloval o získání úvěru od Zadehovy
společnosti Strong Strike a.s. na rozšíření obchodu s pohonnými hmotami.
Vylíčil pak s podrobnostmi, jak se
postupně seznamoval s dalšími manažery obou společností, jmenovitě s Danielem
Rudzanem, Eliškou Coufalovou, Petrem Dokládalem, Petrem Moštěkem a také s Milenou
Pfeiferovou, manželkou Petra Pfeifera. Popsal složitý způsob prověřování
spolehlivosti zmíněných společností jako případných dlužníků-příjemců úvěru.
Zvláštní pozornost věnoval osobnostním vlastnostem výše zmíněných osob, o nichž
usoudil, že velmi dobře rozumí svému obchodu. Zvláště ocenil spolehlivost
Elišky Coufalové. Právě jejich profesní zdatnost jej vedla k souhlasu, aby
jeho společnost Strong Strike a.s. poskytla firmě P.P.S. GmbH úvěr. Popsal pak
i další jednání o financování nákupu dvou tankerů s pohonnými hmotami,
která nedospěla k výsledku a během nichž již manažeři P.P.S. GmbH hledali na
vlastní pěst financování i jinde a v telefonických rozhovorech se bavili o
nutnosti zbavit se jej, aby jim nemohl nahlížet do karet. Vysvětlil, že
obchodník Nadav poskytl P.P.S. GmbH velmi drahý úvěr a měl silný motiv najít
dalšího investora, jenž by dlužníkům umožnil jej vyplatit: věděl totiž, že „jedou“
v daňových podvodech.
Shahram
Zadeh kladl důraz na nesoulad časového průběhu žalovaného děje s klíčovými
body obžaloby. Společnosti P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. vznikly a daňové
podvody začaly probíhat dříve, než se Shahram Zadeh seznámil s obchodníkem
Nadavem a s Petrem Pfeiferem. Jeho styky se zmíněnými manažery pak byly
výkonem kontroly hospodaření P.P.S. GmbH, kterou si pojišťoval návratnost své
investice. Neměl ale ani právo nahlížet do účtů a neměl právní ani faktické
pravomoci k vydávání jakýchkoli pokynů manažerům společností, takže
tvrzení žalobce, že tyto společnosti řídil, je nesmysl. Ostatně podle zjištění
rakouských daňových orgánů a policie na úrovni P.P.S. GmbH k žádným nepravostem
v daňovém řízení nedocházelo. Těch se dopouštěli pouze zákazníci, s kterými
Shahram Zadeh nikdy nepřišel do styku, takže jim nemohl dávat žádné pokyny. Jak připouští obžaloba, část z nich nebyla
vyšetřujícími orgány dosud ustanovena. Nabízí se otázka, jak velká část
způsobené škody připadá právě na ně. V této souvislosti upozornil pan
obžalovaný, že podle usnesení o zahájení trestního řízení zjištěná škoda tehdy činila
245 milionů Kč, ale v době podání obžaloby, tedy 18. března 2015, již dosáhla
2,5 miliardy Kč. V této souvislosti Shahram Zadeh nastolil nepříjemnou otázku
odpovědnosti žalobce Aleše Sosíka jako dozorového státního zástupce nad
přípravným řízením za podivný způsob vedení vyšetřování, při němž byla
uchráněna před ustanovením část bezprostředních pachatelů daňových podvodů a
škoda narostla o 2,25 miliardy Kč. Je nezpochybnitelnou skutečností, že
největší část žalované škody vznikla pod bdělým dohledem orgánů činných v trestním
řízení. Kdo má větší podíl na jejím vzniku ? Dozorový státní zástupce Aleš
Sosík nebo „zločinec“Shahram Zadeh ? Je to námět na přemýšlení pro nejvyššího
státního zástupce i ministra spravedlnosti. Žalobci je při tom jasné, že škodu
od neustanovených pachatelů nikdo nevymůže, a proto se snaží zahladit následky
katastrofálního způsobu vyšetřování zoufalou snahou o usvědčení Shahrama
Zadeha, o němž se z neznámých důvodů orgány činné v trestním řízení a
jimi špatně informovaní politici domnívají, že by se na jeho majetku mohl stát
zahojit za neumětelství orgánů činných v trestním řízení.
Na
tomto místě upozorňuji, že podáním obžaloby dne 18. března 2015 žalobce umožnil
pokračování vazby Shahrama Zadeha, jenž by v případě zmeškání musel být
propuštěn na svobodu. Aleš Sosík dal tedy přednost týrání pana obžalovaného
nesmyslnou vazbou před dopadením neustanovených pachatelů daňových podvodů. Podle mého názoru si tím příliš nepomohl: bude
obtížné ustát obžalobu, postavenou na výsledcích z neúplného objasňování
věci.
Mimořádnou
pozornost věnoval Shahram Zadeh osobě Petra Pfeifera, o němž se ostatně
zmiňoval i při podání návrhu na vyloučení senátu či jeho předsedy pro
podjatost. Zejména upozornil na to, že v počátcích vyšetřování považovaly
orgány činné v trestním řízení Petra Pfeifera za hlavního organizátora
daňových podvodů, dokonce žádaly rakouskou policii o mezinárodní pomoc při
vyšetřování jeho činnosti. Byl vedoucím manažerem a spoluzakladatelem
obchodních společností, považovaných za jádro podvodné sítě dávno před vstupem
Shahrama Zadeha na scénu. Měl z jejich činnosti značný finanční prospěch.
Přesto z neobjasněných důvodů se jím orgány činné v trestním řízení
náhle přestaly zabývat a na jeho místo dosadily Shahrama Zadeha. Dokumentaci z vyšetřování
činnosti Petra Pfeifera nechal státní zástupce odstranit ze spisu. Pan
obžalovaný to považuje za odstranění důkazů v neprospěch Petra Pfeifera a
dožaduje se, aby soud přikázal žalobci, aby tuto dokumentaci připojil ke spisu
a umožnil tak obhajobě se s ní seznámit. Soud ovšem vyhovění odmítá:
neudělá přece nic ve prospěch obhajoby.
Petr
Pfeifer se tak stal z hlavního podezřelého korunním svědkem, usvědčujícím
Shahrama Zadeha. Má k tomu silnou motivaci: chrání se tím před trestním
stíháním a mimo to pomáhá do vězení svému věřiteli, jemuž dluží spoustu peněz. Jak
on, tak jeho žena Milena v občanskoprávním řízení o uznání dluhu vůči
Shahramu Zadehovi lhali, což jim nepomohlo. Jsou tedy nedůvěryhodní, ale přesto
je orgány činné v trestním řízení proti Shahramu Zadehovi berou jako
věrohodné. Za nevěrohodné označil pan obžalovaný také dva další, méně významné
svědky, na které se proti němu žalobce odvolává. Postěžoval si také, že ještě
po podání obžaloby se policie pod dozorem státního zástupce snažila vydíráním
přimět některé spoluobžalované ke křivému svědectví proti němu.
Důležité
je upozornění pana obžalovaného, že reálnost obvinění proti němu z řízení podvodné
sítě troskotá na skutečnosti, že neměl řídící pravomoc proti nikomu ze
spoluobžalovaných a dalších osob, není prokázáno, že by nějaké pokyny vydával a
podstatnou část osob, které měl řídit, vůbec nezná a ony neznají jeho.
Vyjmenoval pak jednotlivě obžalované, které nezná. A to ještě nezmínil, že není prokázáno, že by
se podílel na výnosu z daňových úniků, nejsou podchyceny toky peněz od
jejich pachatelů do jeho kapes.
V průběhu
výkladu upozornil na to, že součástí jeho taktiky obhajoby je hromadění
argumentů, jež by mohl později uplatnit v řádných a mimořádných opravných
prostředcích. Dal najevo, že v případě nutnosti se obrátí k nadnárodní
justici. Dokazování v této kauze je v počátcích, takže si netroufám
předjímat, jak by uspěl například s žalobou k Evropskému soudu pro
lidská práva, ale z toho, co již víme, usuzuji, že díky takovým kazům,
jakým je použití místně nepříslušného soudu k povolení úkonů přípravného a
vazebního řízení, neuvěřitelné průtahy ve vazebním řízení, přihlížení orgánů
činných v trestním řízení pokračujícím daňovým únikům, přeměna možného
spolupachatele Petra Pfeifera na korunního svědka či zatčení Shahrama Zadeha na
dvoře věznice po propuštění z vazby by bylo projednání žaloby pro českou justici zdrojem mezinárodní ostudy.
Činit
v této fázi dokazování závěry o vině či nevině Shahrama Zadeha by bylo
předčasné. Nevíme, čím bude argumentovat v další části svého prohlášení, ani
netušíme , co přinesou výslechy zbývajících obžalovaných a navrženého velkého
počtu svědků, nevíme co obsahují záznamy odposlechů a listinné důkazy. Nicméně již
nyní je zřejmé, že se žalobci vymstí ukvapenost podání obžaloby před úplným
dokončením objasňování. Snaha potýrat Shahrama Zadeha co nejdelším držením ve
vazbě se obrátí proti němu. Pokud se bude soud důsledně držet zásady, že vina
musí být obžalovanému prokázána nezpochybnitelným způsobem při plném respektu k presumpci
neviny ve spojení se zásadou in dubio pro
reo, ustát obžalobu bude obtížné a nejisté.
Hlavní
líčení bude pokračovat intenzivně od 8. února 2017 do 9.června 2017. Pochybuji,
že v tomto časovém úseku dospěje k vyhlášení rozsudku.