neděle 29. dubna 2018

PŘED BRANOU VĚZENÍ


V těchto dnech se připravuje k nástupu výkonu trestu nebo hledá cestu k jeho oddálení sedm z původních deseti obžalovaných v trestním řízení soudním, veřejnosti známém jako „kauza Vitásková“,vedeném v 1.stupni u Krajského soudu v Brně senátem Aleše Novotného a pravomocně ukončeném rozsudkem senátu předsedy Ivo Lajdy Vrchního soudu v Olomouci.  

Základní příčinou jeho zahájení bylo údajně nezákonné vydání Energetickým regulačním úřadem (dále jen ERÚ)  licencí na provoz fotovoltaických elektráren společností Saša Sun s.r.o. a Zdeněk Sun s.r.o. o silvestrovské noci r.2010. Obě elektrárny byly vlastnictvím holdingu Ferromet a.s. „Silvestrovské“ licenční řízení proběhlo v době, kdy v čele ERÚ stál předseda Josef Fiřt a místopředseda Blahoslav Němeček a ve významném postavení také oznamovatel trestného činu Antonín Panák, kteří za podezřelý způsob provedení licenčního řízení nebyli nikdy voláni k odpovědnosti a naopak v trestním řízení působili jako svědci na straně obžaloby.

Obžalováni byli jednatelé obou investorských společností, Alexandr a Zdeněk Zemkovi, skupina techniků, kteří řídili výstavbu elektráren nebo se na ní podíleli jinak, dva úředníci Energetického regulačního úřadu Luděk Pražák a Ilona Floriánová, kteří se podíleli na vydání licencí. K nim příslušné orgány přihodily předsedkyni ERÚ Alenu Vitáskovou  a její podřízenou Michaelu Schneidrovou, které v době vydání licencí ještě netušily, že budou někdy působit v ERÚ. Podstatná část dokazování se jich vůbec netýkala, ale musely mařit čas a peníze účastí na dlouhém řízení. Luděk Pražák dosáhl zproštění již u soudu 1. stupně, Ilonu Floriánovou soud shledal vinnou, ale neuložil jí trest a Alenu Vitáskovou jako jedinou zprostil odvolací soud, ač Aleš Novotný jí uložil krutý trest osmi a půl let vězení.

Hlavní líčení 1.stupně bylo zahájeno dne 2. června 2014, závěrečné řeči dozněly dne 11.prosince 2015 a teprve dne 22.února 2016 došlo na vyhlášení rozsudku. Odvolací Vrchní soud v Olomouci případ uzavřel rozsudkem ze dne 17. ledna 2018. Čekání na odvolací řízení od 22.února 2016 do 17.ledna 2018 si všichni obžalovaní „užili“.   Připočteme-li čas, strávený předsoudními etapami trestního řízení, orgány činné v trestním řízení pustošily životy obviněných déle než pět let. Žádný z obžalovaných na tuto část života nikdy nezapomene.

Snad  všichni odsouzení půjdou do vězení s pocitem, že jsou obětí neodpovědnosti státu. Nemají na to všichni stejný nárok, nicméně je pravda, že na počátku všeho byla marnotratnost státu, který povzbudil zájem podnikatelů o budování obnovitelných zdrojů energie přemrštěnou finanční podporou, promítnutou do vysokých výkupních cen. Fotovoltaický byznys se okamžitě stal něčím na způsob „klondiku“ a podnikatelé si brali úvěry se splátkovými kalendáři, postavenými na předpokládaných vysokých příjmech. Ferromet a.s. zatížil investiční výstavbu v objemu 1,3 miliardy Kč úvěrem ve výši 1,0 miliardy. Nezpůsobilost splácet by jej přivedla ke krachu. Na rozdíl od některých jiných investorů měl ke vstupu do fotovoltaického byznysu nespekulativní důvod: v období krize klesla k nule poptávka po lešenářských trubkách a hrozilo propouštění kvalifikovaných zaměstnanců. Ferromet našel náhradní program ve výrobě nosných konstrukcí pro fotovoltaické panely, a protože měl vlastní volné pozemky, začal stavět. Stát sice „klondike“ spustil, ale v listopadu r.2010 drasticky snížil výkupní ceny pro elektrárny, jež zahájily výrobu po 1.lednu 2011. Byl to hluboký zásah do způsobilosti podniků splácet úvěry, který je existenčně ohrozil. Je přirozené, že investoři se snažili doběhnout do cíle včas,  aby si zajistili zachování podmínek, za kterých začali s realizací svých investičních projektů.

Prvotní příčinou zahájení trestního stíhání bylo ale zjištění, že kdosi založil do licenčních spisů padělané revizní zprávy. Určitě k tomu nedošlo z výše uvedených příčin a investoři si tuto podivnou „službu“ neobjednali a ani o ní nevěděli. Přesto na ně dopadá odpovědnost za ni.

Vyšetřování se mohlo omezit na toto zjevně protiprávní jednání a přezkum nároku elektráren na vydané licence se mohl uskutečnit ve správním řízení. Z padělání licencí ale přeskočila jiskra a rozhořel se požár kvůli podání  žádostí o vydání licencí a následné vyhovění, k čemuž mělo dojít, ačkoli elektrárny údajně nebyly dokončeny.

Rozsudek senátu Aleše Novotného čítá 167 stran, odvolací soud se spokojil ve svém výtvoru se 130 stranami. Významnou část obou  textů zaujímají okopírované ucelené části obžaloby, ale i tak objem rozsudků může působit dojmem, že vše bylo řádně přezkoumáno a vyhodnoceno. Dojem ale může být klamavý. Sotva lze uvěřit ve svědomitost a odpovědnost soudce Aleše Novotného, který po neslušně dlouhé době na přípravu vyhlášení rozsudku spekuloval o důvodech, proč si Alena Vitásková ze „starého“ vedení úřadu ponechala právě spoluobžalovanou Michaelu Schneidrovou, když všechny ostatní vyházela. V průběhu hlavního  líčení ovšem soud zjistil, že paní obžalovaná nastoupila do ERÚ až po Aleně Vitáskové a nikdy dříve v ERÚ nepracovala. V případě Aleny Vitáskové zase tvrdil, že podle informací, které při hlavním líčení podal žalobce, se do své funkce předsedkyně ERÚ dostala díky „nějakému jednání Jany Nečasové, dříve Nagyové“, ač státní zástupce o něčem takovém neutrousil ani slůvko a podobné zjištění z dokazování nevyplývalo. Hlavně ji odsoudil ke krutému trestu, ač dle svého doznání neměl proti ní přímé důkazy. Při takové povrchnosti či nedbalosti soudce se pak není co divit, že se spokojil s neurčitým tvrzením  o nedokončenosti elektráren, o jejíž kvantifikaci se nezajímal. Je pravda, že v letech 2009-2010 za „starého“ vedení ERÚ došlo k vydání licencí nedokončeným elektrárnám, ba zařízením v počáteční fázi rozestavěnosti (a nikdo z vedoucích pracovníků ERÚ se tehdy nedostal před trestní senát) . To ale není případ tohoto řízení: elektrárny vyfotografovala dne 26.prosince 2010 družice NASA. Rozlišení fotografií dovoluje přímo počítat panely: elektrárny skutečně stály. A podle znaleckého posudku věhlasné auditorské firmy PricewaterhouseCoopers nedodělky na díle za 1,3 miliardy Kč činily pouhých cca 60 tis. Kč.  Soud převzal i nesprávný výpočet výše škody, předložený žalobcem, který vycházel z předpokladu, že předmětné elektrárny dosáhly výkupní ceny z r.2010. V té době již ale bylo známo, že došlo sice k počátečnímu omylu, ale elektrárny ve skutečnosti získaly nárok pouze na cenu, platnou od 1. ledna 2011 ( je smutné, že celá trestně stíhaná honička za včasným vydáním licence nakonec nevedla k cíli). Jednatele investorských společností Alexandra a Zdeňka Zemkovy soud „ukřižoval“ za to, že podepsali protokoly o převzetí nedokončeného zařízení elektráren z rukou subdodavatele do svého vlastnictví. Podsunul jim úmysl oklamat ERÚ, předstírat dokončenost nedokončených elektráren. Ale listiny, dokazující vlastnictví zařízení, jsou povinnou přílohou žádosti o licenci, takže investor měl důvod si důkazy připravit v předstihu. Jako důkaz o dokončenosti jsou protokoly nepoužitelné, protože ERÚ prověřoval fyzický stav elektráren komisionální obhlídkou na místě. Úřednice, rozhodující o vydání licencí, se při posuzování dokončenosti musela řídit názorem komise, nikoli protokolem. Odběratel má jistě právo dohodnout se s dodavatelem, že od něj převezme zakázku jako splněnou i před jejím dohotovením. Ostatně soud nepřihlédl k logistice licenčního řízení : při návalu žádostí na konci roku bylo nutné postavit se do fronty žadatelů včas. Jsou známy případy, že ti, kteří s podáním žádosti čekali až do úplného dohotovení zařízení, se nedomohli ani prvního paralelního připojení a nárok na vydání licence jim nevznikl. Tuto úvahu si ovšem dovoluji pouze s ohledem na bezohledný zásah státu v listopadu 2010, jímž se všichni žadatelé dostali do mimořádně svízelné situace. Za těchto okolností mi je jako laikovi trestnost inkriminovaného jednání bratří Zemkových nepochopitelná. Tím výčet pochybností o skutkových zjištěních soudu 1.stupně nekončí, ale nemá smysl se jimi na tomto místě zabývat, protože na ně jistě dojde při uplatnění mimořádných opravných prostředků.

Odvolací soud velmi pečlivě přezkoumal argumentaci Aleše Novotného o domnělých nepravostech Aleny Vitáskové a zcela správně jeho pustým spekulacím nepřiznal hodnotu uzavřeného řetězce nepřímých důkazů. Proto ji zprostil obžaloby. Naproti tomu v případě její podřízené Michaely Schneidrové se rozhodl utvrdit subjektivní stránku jejího „zločinu“, spočívajícího v tom, že se zdráhala napravit údajné výchozí pochybení obž. Ilony Floriánové. Bez jasně prokázané subjektivní stránky by její pečlivě vypracované rozhodnutí, přezkoumané s uspokojivým výsledkem externí advokátní kanceláří, zůstalo v poloze správního pochybení či sporného právního názoru, a nebylo by trestné. Proto jí podsunul záměr pomoci generálnímu řediteli Ferrometu Zdeňkovi Zemkovi, s kterým se měla dobře znát. Nalézacímu soudu se nepodařilo tuto bajku potvrdit, ale odvolací soud sám sebe přesvědčil o její pravdivosti spekulacemi. Zůstává skutečností, že v průběhu celého řízení – od přípravného až do rozsudku ze 17. ledna 2018 – nikdo nepotvrdil, že by tyto dvě osoby viděl v jedné místnosti nebo kdekoli mimo krátké přítomnosti Zdeňka Zemka st. na schůzi Klubu plynárenských podnikatelů a nebyl předložen žádný důkaz o jejich přímé vzájemné komunikaci. Soud v tomto případě nahradil důkazy pustou smyšlenkou. Kromě toho soud potřeboval Michaele Schneidrové dokázat, že způsobila škodu. Použil k tomu postupu podle klasické zásady „in dubio CONTRA reo“: tvrdí, že zastavením řízení o povolení obnovy licenčního řízení znemožnila vymáhání prostředků, neoprávněně vyplacených předmětným elektrárnám. Soud tím dal najevo, že má za jisté, že povolení obnovy licenčního řízení by vedlo k odebrání licencí. Kdyby ovšem licence odebrány nebyly, škoda by nevznikla. V praxi se ale ukázalo, že k odebrání licencí dojít nemusí. Soud tedy ke škodě paní obžalované předjímal něco, co se pak nestalo.

Soudy naopak neocenily statečnost Michaely Schneidrové, která si uhájila procesní nezávislost a připravené rozhodnutí svého předchůdce odmítla naslepo podepsat. Její předchůdce Jaroslav Vítek a místopředseda Jaroslav Panák  jí vnucovali k podpisu rozhodnutí, které z jakýchkoli důvodů nechtěli sami podepsat. Michaela Schneidrová je vykázala do patřičných mezí, odmítla nést slepě odpovědnost za jejich právní názory a po seznámení se spisem vydala rozhodnutí, které je opačné k jejich.

Pro úplnost zmíním, že soudy nadřazovaly své spekulace nad vědění technických odborníků. Nejvýrazněji se to projevilo v nepochopení významu zpráv o revizi elektroinstalací. V době dostavby elektráren i Státní energetická inspekce je vnímala pouze jako důkaz bezpečnosti kabeláže a nepožadovala, aby příslušná měření byla prováděna pod proudem a po připojení k fotovoltaickým panelům. Názory, že takto provedená měření jsou neprůkazná či neúplná, se začaly uplatňovat až později. Soudy ale tvrdí, že revizní technik se měl řídit pravidly, která v té době nemusel a možná ani nemohl znát. Kromě toho považují revizní zprávy za důkaz o dokončenosti elektrárny, kterým ani být nemohou. Revizní zprávy z 5. a 6. prosince 2010 byly vyhotoveny po dokončení kladení kabeláže.

Povrchnost, nedbalost a sklon ke spekulacím se nejvýrazněji projeví při srovnání trestu, uloženého Michaele Schneidrové, s „oceněním“ jiných osob. Tak bývalého ředitele licenčního odboru Luďka Pražáka, který si (údajně na předsedovi ERÚ Josefu Fiřtovi) vynutil provedení licenčního řízení dne 31.prosince a z dovolené ovlivňoval postup úřednice, která ho v licenčním řízení zastupovala, senát Aleše Novotného osvobodil. Ilona Floriánová se dle soudu provinila, ale soud uznal, že je dostatečně potrestána podmíněným trestem z jiné kauzy a od dalšího potrestání upustil. Naproti tomu Michaele Schneidrové, která bránila nápravě  jejich údajných pochybení, udělil soudce Aleš Novotný krutý trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. Odvolací soud jej sice snížil na sedm let, ale „vylepšil“ jej peněžitým trestem ve výši 250 tis. Kč. Ještě výraznějším důkazem nepřiměřenosti jejího trestu je srovnání s rozsudkem nad jejím předchůdcem  Jaroslavem Vítkem. Dopustil se stejného „zločinu“ jako Michaela Schneidrová, ale ve větším rozsahu: šlo o dvě elektrárny v majetku společnosti ČEZ obnovitelné zdroje a.s. a obě v počáteční fázi výstavby. Na rozdíl od Michaely Schneidrové rozhodnutí neodůvodnil. Jaroslav Vítek odešel od Krajského soudu v Brně s podmíněným trestem. Možná měl štěstí, že jej nesoudil Aleš Novotný, kterého provází pověst soudce se sklonem k ukládání extrémních trestů. Vrchní soud v Olomouci v několika případech jeho krutost napravil nebo aspoň zmírnil. V případě Michaely Schneidrové ale provedl jen kosmetickou úpravu.

Je pravděpodobné, že většina odsouzených se uchýlí k mimořádným opravným prostředkům a je možné, že aspoň někteří uspějí a dosáhnou možná snížení trestu, možná plného osvobození. Smutné na tom je, že nápravy se dočkají až po několika měsících nebo letech strávených ve vězení. Když pak pokorně poprosí, stát jim vyplatí odškodné, které zdaleka nepokryje všechny škody, které utrpěli. Neexistuje nástroj, jenž by je od zbytečného utrpení ochránil až do meritorního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud ČR má sice možnost předběžným opatřením odsunout nástup trestu nebo přerušit jeho výkon, pokud se mu zdá opravný prostředek nadějný, ale někdo jej musí požádat. Používá tohoto nástroje jen zřídka. Dříve měl ministr spravedlnosti právo při podání stížnosti pro porušení zákona nařídit přerušení výkonu trestu nebo odročení  nástupu. Kazisvět Jiří Pospíšil své nástupce o toto právo připravil novelizací trestního řádu. Dnes může ministr spravedlnosti při podání stížnosti pro porušení zákona pouze požádat Nejvyšší soud ČR, aby předběžným opatřením odložil nebo přerušil výkon napadeného rozhodnutí. Musel by se ovšem nejdříve rozhodnout stížnost vůbec podat.

Vyhlídky do budoucna zmíněných sedmi odsouzených jsou nevalné. Jejich poslední nadějí je Ústavní soud, který má rozhodnout o ústavní stížnosti proti kasačním rozhodnutím Nejvyššího správního soudu,  jenž potvrdil správnost rozhodnutí o odebrání licencí zmíněným elektrárnám správním soudem 1.stupně. Ústavní soud zatím vydal předběžné opatření, jímž umožnil prozatímní pokračování v provozování elektráren až do jeho meritorního rozhodnutí a dosud na sebe nechává čekat. Je to ale naděje ošidná, protože předjímání právních názorů Ústavního soudu je prakticky nemožné.



 










neděle 22. dubna 2018

KAUZA ZADEH: KONEČNĚ SVĚDCI! – ČÁST 11


Ve dnech 18.-19. dubna 2018 pokračovalo u Krajského soudu v Brně před senátem Aleše Novotného hlavní líčení ve věci Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaných. Složení přítomných obžalovaných se tentokrát lišilo od předchozích jednání: eskorta přivedla obž.Jiřího Turtáka a dostavili se obž. Radovan Chaloupka a Josef Schmid. Od počátku se tentokrát nezúčastnili SAZ a Eliška Coufalová, zato v druhém jednacím dnu z „vedoucí pětky“ zůstal na lavici obžalovaných pouze Petr Dokládal. Z toho se dalo usuzovat na posun v povaze skutečností, jimiž se bude soud zabývat.

Na začátku jednání se soud ještě vrátil ke zkoumání podnikatelských struktur na vrcholku domnělé podvodné sítě výslechem představitele obchodní společnosti Real Globe Petrol s.r.o. (dále jen RGP), která podobně jako Ecoll Invest a.s. poskytovala svým zákazníkům službu oprávněného příjemce pohonných hmot. Podlehla v konkurenčním boji společnosti Ecoll Invest a.s. a hledala východisko z tíživé situace. Shodou náhod v téže době začala jisté potíže pociťovat také společnost P.P.S. GmbH. Britští majitelé společnosti Ecoll Invest a.s. podmiňovali poskytování služby oprávněného příjemce kladením nepříjemných podmínek, takže vedení P.P.S. GmbH začalo pomýšlet na hledání jiného partnera. Skutečně pak došlo k dohodě a RGP začala poskytovat služby zákazníkům P.P.S. GmbH. Svědek neopomněl připomenout, že všechny obchody byly poctivé a probíhaly v nezpochybnitelných podmínkách dodržování právních norem. Idylka ale trvala pouze necelý měsíc a skončila tím, že celní správa nejdříve značně zvýšila požadavek na finanční zajištění daňových povinností, ale pak bez ohledu na splacení předepsané zálohy odebrala RPG licenci oprávněného příjemce. Tím obchodování s P.P.S. GmbH skončilo. Z otázek, jež při výslechu kladl svědkovi předseda senátu, se dalo usuzovat, že za záměrem o spojení RGP s P.P.S. GmbH tuší nějakou nekalost, ale zřejmě se ji nepodařilo odhalit.

Svědek nezná SAZ, nesetkal se ani s Eliškou Coufalovou, při jednání o rozjetí obchodů s P.P.S. GmbH měl co do činění hlavně s Danielem Rudzanem, méně s Petrem Moštěkem a Petrem Dokládalem. Zato zná Jana Náprstka, významného svědka, o jehož výslechu jsem psal   v druhém díle seriálu, okrajově i v pátém. V době spolupráce s P.P.S. GmbH působil v RGP jako jakýsi dozor.

Svědek zodpověděl řadu otázek a jako laik si myslím, že obhájil jím předložený obraz RGP jako firmy, ctící zákon a pořádek.

Druhý z představitelů RGP se nedostavil. Předseda senátu se souhlasem stran přečetl jeho výpověď z přípravného řízení. Obsahově se v podstatě překrývala s výše zmíněným svědectvím.

Po ukončení zkoumání podílu RPG na obchodech P.P.S. GmbH soud následně přenesl svou pozornost od vrcholových firem domnělé sítě daňových podvodníků do oblasti obchodování s pomocí „bílých koní“, a to v okruhu působnosti obž. Jiřího Turtáka.

Přechodem k nové látce byl výslech svědka, který pro skupinu obž. Jiřího Turtáka & spol. působil  jako „náborář“, tedy vyhledával pro ně zájemce, kteří byli ochotni za úplatu na sebe převzít obchodní firmu, a nechat přes ni probíhat obchody, o kterých nic nevěděli. Do této činnosti namočil i svého syna. Současně sloužil obžalovaným jako ochranka a doprovázel je při obchodních cestách. V tomto případě již nelze mluvit o shromažďování balastních informací, na které jsem poukazoval v předchozím článku, ale o dokumentaci zjevné trestné činnosti.

Hlavní časový prostor druhého jednacího dne měl vyplnit obž. Josef Schmid, dosud v hlavním líčení nevyslechnutý. Jako časová rezerva mohl posloužit i třetí jednací den. Pan obžalovaný ale udělal předsedovi senátu čáru přes rozpočet : využil svého zákonného práva a odmítl vypovídat. Vyžádal si pak i souhlas k jednání v jeho nepřítomnosti a opustil soudní síň.

Způsob využívání „bílých koní“ obž. Jiřím Turtákem pak přiblížili dva svědci, kteří v době navázání obchodních styků s ním byli v maturitním věku. Potřebovali peníze, hledali brigádu a ta se jim naskytla v jeho nabídce. Měli na sebe dočasně převzít firmy, vybavit vstupní náležitosti jako je zřízení bankovních účtů či datové schránky a ušetřit tak čas budoucímu definitivnímu majiteli. Podepsali různé listiny, z nichž některé byly v němčině, takže vůbec nevěděli, co obsahují. Měli slíbené peníze, ale dostali jen část.

V této souvislosti oceňuji rozumnost žalobce. Neznalost zákona neomlouvá. Svědci přijali odpovědnost jednatelů společností s ručením omezeným a umožnili jiným osobám, aby na jméno společnosti dělali nezákonné obchody. Přísně vzato, neměli by před tímto soudem vypovídat jako svědci, ale jako obžalovaní. Ale okolnosti nasvědčují tomu, že skutečně netušili, co se děje. Z nezkušenosti podlehli pábení obž. Jiřího Turtáka a žalobce jim „dal pardon“. Budiž mu za to vzdána chvála.

Obraz jednání obžalovaných, který se zde nabízí, nemá v žádném případě novátorské rysy. Tímto způsobem se provádějí podvodné obchody docela běžně. Není potřeba, aby přišel nějaký SAZ a darebáky to naučil, protože postupy jsou známé a jde jen o to, zda uniknou pozornosti příslušných orgánů či nikoli. Mám obavy, že celní správa, finanční úřady a v poslední instanci policie nemají šanci podchytit všechny případy. Nemohu ale uvěřit, že lidé, kteří „obchodují“ tímto způsobem, by se chtěli dobrovolně dělit o své nemravné zisky s někým „nahoře“. Podle mého názoru nemají důvod k vděčnosti: odebrali zboží, řádně je zaplatili a tím se jejich vztah k dodavateli uzavřel. Není žádný důvod, proč by dodavateli měli poskytovat nějaké extra plnění z prostředků, jež získali neodvedením DPH.

Ale dokazování není zdaleka ukončeno, takže všechny závěry jsou předčasné.  

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 30.5.- 1.6.2018.


pátek 13. dubna 2018

KAUZA ZADEH: KONEČNĚ SVĚDCI! – ČÁST 10


Ve dnech 11.-13. dubna 2018 pokračovalo u Krajského soudu v Brně před senátem Aleše Novotného hlavní líčení ve věci Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaných. Na lavici obžalovaných seděli tentokrát pouze obžalovaní č.1-5, z nich SAZ jako obvykle pod ochranou eskorty samopalníků, která jej spolehlivě chrání před napadením nejspíš ze strany ostatních přítomných.

Probíhaly zajímavé výslechy svědků, tentokrát s poněkud volnějším vztahem k „dvojhvězdí“ ústředních firem údajné podvodné sítě, či přímo externistů. Díky prvnímu svědkovi soud a účastníci řízení si doplnili znalosti o fungování společnosti Ecoll Invest a.s. včetně obohacení o údaje o poměrech v ní po jejím převzetí britskými vlastníky. Dověděli se ledacos i o společnosti EUOIL, rovněž obchodující s PHM, která nepatří mezi 65 společností, vyjmenovaných v obžalobě. Svědek ji samozřejmě předvedl jako firmu, obchodující v mezích zákona. SAZ neznal.  V tomto případě se dokazování dostalo přes hranice, vymezené obžalobou.

Další dva svědci popsali průběh obchodní spolupráce Ecoll Invest a.s. s německou firmou GETA Berlin GmbH, jedním ze zahraničních dodavatelů  PHM, která se později stala obchodním partnerem P.P.S. GmbH. SAZ do těchto obchodních vztahů zasáhl až po vzniku P.P.S. GmbH jako investor, starající se o bezpečnost své investice. Ukázalo se, že nerozumí obchodování s PHM, přesto vyjednal změny v organizaci obchodu, které snížily nebezpečí, že by P.P.S. GmbH mohla přijít o uskladněné zboží nebo o peníze. Tato svědectví potvrzují,  že SAZ vstoupil do obchodování svých spoluobžalovaných se značným zpožděním a ukazují jej jako investora, jenž pečuje o bezpečnost své investice.

Pozoruhodný  byl výslech advokáta, jenž v době rozkvětu společností Ecoll Invest a.s. a P.P.S. GmbH byl osobním právním poradcem obž. Elišky Coufalové. V této souvislosti poskytoval advokátní služby všem společnostem, v nichž působila. Paní obžalovaná jej pro toto řízení zprostila mlčenlivosti, což je třeba ocenit. K jeho povinnostem patřila příprava uzavírání smluv a účast na jejich projednávání, vymáhání pohledávek a další běžné advokátní služby. Zná vedoucí představitele „dvojhvězdí“ a má dosti přesnou představu o jejich dělbě úkolů a odpovědnosti. Ale SAZ zná jen z doslechu jako investora a poprvé jej viděl až 13. dubna 2018 v soudní síni.

Poskytl právní služby také  při prodeji Ecoll Invest a.s. a z doslechu ví o smutném konci společnosti, „vytunelované“ britskými novými vlastníky.Na dotaz soudce jednoznačně odpověděl, že během celého období služby Elišce Coufalové nenarazil na nic, co by vypadalo jako trestná činnost. Z tohoto postoje se nenechal vyvést, i když předseda senátu se snažil o jeho zviklání tak horlivě, až vyvolal námitky jednoho z obhájců. Jako celek  výpověď tohoto svědka působila věrohodně a jednoznačně vyzněla ve prospěch obžalovaných č.1-5, včetně SAZ, v jehož prospěch svědčí sama  skutečnost, že se s ním svědek dříve nesetkal.

Jeho zhruba tříhodinový výklad vyhodnotil obž, Petr Moštěk stanoviskem obžalovaného, v němž zdůraznil, že všechny obchodní smlouvy „dvojhvězdí“ se pečlivě připravovaly pod dozorem právníka  a vedoucí pracovníci usilovali o transparentnost obchodních transakcí. Předseda senátu  a žalobce se při závěrečných větách pobaveně usmívali, jako by nevěděli, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.

Během jednání lehce zajiskřilo mezi předsedou senátu a několika obhájci, kteří trvali na osobním výslechu svědkyně, která se nedostavila ze zdravotních důvodů. Jejich klienti si přitom vyjednali vedení hlavního líčení v jejich nepřítomnosti. Předseda senátu jim po obhájcích vzkázal, že napříště  přítomnost obžalovaných  při  výslechu svědků, které si vyžádali, bude povinná.

Řízení sp.zn. 46 T 5/2015, o němž zde je řeč, má sloužit k prověření správnosti žalobcovy téze, že obžalovaní účelovou organizací  svého obchodu s pohonnými hmotami zavinili okradení státu o 2,5 mlrd. Kč neodvedením nebo krácením daně z přidané hodnoty. Výnos z trestné činnosti měl posloužit k jejich osobnímu obohacení. Dalším cílem soudního řízení by mělo být stanovení míry osobní odpovědnosti jednotlivých obžalovaných. V tomto bloku hlavního líčení jsme vyslechli ledacos zajímavého, ale nic podporujícího tvrzení žalobce, vyznění bylo spíše ve prospěch obžalovaných.

Právě proto, a aniž bych tentokrát chtěl vytýkat předsedovi senátu špatné vedení procesu či  průtahy, chtěl bych doporučit tvůrcům připravovaného nového trestní řádu, aby se s průběhem řízení seznámili a aby se na základě získaných poznatků zamysleli nad důsledky přenesení dokazování k soudu ve spojení s tlakem na urychlení řízení a se  souběžným uplatněním zásad veřejnosti a ústnosti jednání.

Snaha dostat věc co nejdříve před soud, a tam teprve doplnit obraz skutkového děje do nezpochybnitelného tvaru vede k tomu, že žalobci předkládají „nedopečené“ obžaloby a soudci nemají odvahu jim je vrátit k dopracování. K překrytí neurčitosti se pak nahromadí spousta výslechů, odposlechů a jiných důkazů, jejichž projednávání vede k zahlcení soudu balastními informacemi, z nichž se pak snaží vytěžit zlatinky usvědčující pravdy. Soud je natolik sešněrovaný trestním řádem, že nemůže postupovat nějakým úspornějším postupem, např. elektronickým vyhodnocením protokolů z přípravného řízení a omezit pak dokazování před soudem pouze na objasnění rozporů a vyvození závěrů. Ve věku informačních technologií působí takto vedený proces anachronicky.

Kauza sp.zn. 46 T 5/2015 Krajského soudu v Brně je jako podklad k zamyšlení o výše uvedeném zvlášť vhodná pro svůj rozsah a spletitost obsahu a neuvěřitelnou zdlouhavost: účinkuje zde patnáct obžalovaných, více než třicet svědků obžaloby a hlavní líčení probíhá  zhruba po  pěti letech od ukončení skutkového děje a čtyři roky po výsleších přípravného řízení.  Soud se začal tímto případem zabývat  18. března 2015 a poslední stání hlavního líčení v r.2018 se má konat 12.prosinec 2018. Netroufám si odhadnout, zda se rozsudku dočkáme ještě letos. Množství nahromaděných poznatků je  neuvěřitelné a jejich masa je nepřehledná. Díky opakovanému zpovídání různých svědků o poměrech ve firmách „dvojhvězdí“ už znám jména a pracovní náplně snad všech úředníků, kteří se kdy vyskytovali v jejich kancelářích. Ale třpytivých zlatinek je žalostně málo, pokud vůbec jaké.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 18.-20.4.2018.