Směr života jednotlivce často určují náhodná setkání. Je tomu tak i
v případě, o němž začínám psát. Náhodou jsem v budově zlínské pobočky
Krajského soudu Brno potkal kamaráda, elitního obhájce, jediného advokáta, s nímž
si tykám.Využil příležitosti, aby mě
seznámil se zlínskými podnikateli, bratry Ladislavem a Janem Lebánky, kteří před
senátem Ivety Šperlichové zdejšího soudu právě čelili obžalobě Městského
státního zastupitelství Praha v procesu sp.zn. 53 T 11/2015. Podle obžaloby se
spolu s dalšími osobami měli dopustit
trestného činu krácení daně a poškozování práv k obchodní značce nepovolenou
výrobou padělků cigaret Marlboro. Kamarád mi doporučil, abych se zabýval jejich
případem.
Načetl jsem protokoly ze soudních
jednání, jichž jsem se nezúčastnil a následně jsem začal docházet do soudní
síně. Průběžně jsem začal shromažďovat další poznatky o kauze. V r. 2017
jsem podal první podnět ke kárnému řízení s předsedkyní senátu Ivetou
Šperlichovou. Později jsem neúspěšně usilovat, aby přišla o talár. Dne 6. června 2018 jsem případ poprvé doprovodil
článkem (zde). Od té doby jsem
se k námětu mnohokrát vrátil. Pro soudkyni Ivetu Šperlichovou jsem vymyslel
označení „soudkyně OLO“ (odklízečka lidského odpadu) a o hlavních obžalovaných
jsem psal jako o „Rošťácích“ (bratři Roman a Jan Šulyokovi) a „Slušňácích“ (bratři
Ladislav a Jan Lebánkové). Až později jsem si všiml zajímavosti třetí dvojice,
dopravců otce a syna Uhříků, kteří v kauze hráli vlastní hry. Články jsou
stále dostupné na mém blogu a na internetových stránkách spolku Chamurappi
z.s. Případu jsem věnoval kapitoly 19 a
20 v knize Škůdci v taláru 2, která je dosud na knižním trhu.
V kapitole 21 jsem se souhrnně zabýval
oběma soudci, kteří v kauze
působili.
Hlavní postavou mezi „Rošťáky“ je starší
bratr, recidivista Roman Šulyok. Do děje vstoupil jako provozovatel výroby
padělků cigaret Marlboro v Malhosticích. Jan mu pomáhal. „Slušňáci“ bratři
Lebánkové jsou zlínští podnikatelé, majitelé společnosti Vltava Holding a.s. Patřil
jim luxusní Lesní hotel, skladový areál v Lužkovicích a další majetek. Vystaveni
násilné trestné činnosti ale později o všechno přišli.
Případ se neobvykle rozkošatěl a stále pokračuje
ve dvou větvích. Z naléhavého důvodu jsem se rozhodl znova o něm psát.
Důvod je prostý: ve významné části příběhu se bratři Lebánkové stali obětí
vydírání s použitím hrubého násilí, jehož následkem utrpěli škody
likvidačního rozsahu. Část pachatelů těží z nechuti státních orgánů o jejich dopadení a případ
spěje k promlčení. Veřejnost by měla vědět, že se zločinci v tomto případě
dostali pod ochranu státu.
Začátek příběhu může posloužit jako doklad
pravdivosti přísloví „pro dobrotu na žebrotu“. Koncem r. 2011 bratři Lebánkové vyhověli žádosti
kamaráda Václava Karlíka a pronajali výše zmíněnému Romanu Šulyokovi prostor ve
skladovém areálu jejich společnosti Vltava Holding a.s. v Lužkovicích. Měl
v něm znova sestavit stroje na výrobu cigaret z právě zrušené
provozovny v Malhosticích a po zprovoznění je předvést ukrajinskému
zájemci, který by je odvezl na Ukrajinu. S další výrobou padělků již
nepočítal. A cigarety z tohoto zdroje se skutečně na trhu neobjevily.
V jarních měsících r. 2012 se do
skladu dostavila skupina řemeslníků, kteří měli zprovoznit stroje. Nedařilo se
jim to. Proto je vystřídali další, ale ani oni nebyli úspěšní. Mezi členy obou
skupin došlo později k ostrým výměnám názorů na příčiny neúspěchů, které
zčásti proběhly o přestávce hlavního líčení v předsálí soudní síně, zčásti
přímo při hlavním líčení. Pozorně jsem jim naslouchal. Řemeslníkům se
nepodařilo zprovoznit výrobní stroj a balička se zasekávala a trhala krabičky.
Padělky cigaret Marlboro, jež sloužily při pokusech o zprovoznění baličky, měly
zřejmě původ v Malhosticích. Ani z policejního vyšetřování nic jiného
nevyplývá.
Dne 21. srpna 2012 přijel na
překladiště v Němčicích na Hané kamion se čtyřmi tunami řezaného tabáku,
který výše zmínění dopravci Uhříkové přeložili na své vozidlo. Současně ale na
místě čekali celníci, kteří se nezajímali o totožnost řidiče kamionu,
nevyžádali si doklady od vozidla a nákladu a pořídili videozáznam překládky.
Hlavně natáčeli osoby, jež se zúčastnily překládky. Uhříkové převezli tabák do skladu
v Lužkovicích k Šulyokovým strojům. Účastníci procesu ani soud dodnes
nevědí, jak se celníci dověděli o příjezdu kamionu, kdo objednal dopravu a komu
patřil tabák. Podle mého laického úsudku se celníci dopustili předstíraného převodu tabáku, nepovoleného
státním zástupcem, tedy nezákonného jednání.
Později se ukázalo, že orgány činné
v trestním řízení zcela samozřejmě považovaly tabák za majetek bratrů
Lebánkových, ač o tom dodnes nemají žádný důkaz.
Roman Šulyok byl nepříjemný nájemník.
Nepodařilo se jej přimět k uzavření písemné nájemní smlouvy. Neplatil
nájemné. A dne 26. ledna 2012 dokonce fyzicky napadl Jana Lebánka a zmocnil se
jeho služebního auta, které vrátil až po intervenci Václava Karlíka. Proto
Ladislav Lebánek vyšel s radostí vstříc Romanu Šulyokovi, když požádal o
setkání s ním za účelem projednání podrobností vyklizení skladu. Měli se
sejít ve skladu v 17 hod. dne 26. srpna 2012.
K setkání ale nedošlo, protože do
skladu v Lužkovicích vpadlo komando celníků a policistů. Zadrželi všechny
přítomné a dopravili je do cely předběžného zadržení. Pro bratry Lebánkovy si
zajeli a přičlenili je k zadrženým. Romana Šulyoka nechali odjet. Na
nikoho ze zadržených neuvalili vazbu, ale zahájili úkony trestního řízení.
Zásah z 26.srpna 2012 zmařil naději
Romana Šulyoka na prodej strojů na Ukrajinu. Cenil si je na 60 milionů Kč. Utrpěl
obrovskou škodu, což zřejmě rozhodlo o jeho dalším postupu.
Zařízení koupil od Františka Křížka, který
krátce poté zmizel. Až 24. března 2022 při návštěvě ve Vazební věznici
Liberec mi Roman Šulyok prozradil, že na investici se podíleli „pošťáci“, což
byli tři právníci, o nichž se zmíním později. Jako zajímavost uvádím, že podle
znaleckého posudku, pořízeného pro potřeby vyšetřování, byla hodnota strojů
pouze 3,85 mil. Kč.
V každém případě zásah
z 26.srpna 2012 byl viditelným projevem
zahájeného vyšetřování. Až 17.října 2012 předal Lebánkům vedoucí zásahu
celník Byrtus protokol o prohlídce ve skladu. Z něho se dověděli, že se ve
skladu nachází tabák. Jako skladovatelé zaplatili spotřební daň. Správce daně
je jako plátce odmítl a vyměřil daňovou povinnost společnosti Vltava Holding
a.s., která rovněž zaplatila.
Zatímco vyšetřování pokračovalo, vyhledal
bratry Lebánkovy vyjednavač ruského investora, který se údajně zajímal o
možnost koupě Lesního hotelu. Lebánkové jej provedli hotelem a odpověděli na
jeho otázky. Po čase dostali zprávu, že investor má vážný zájem. Měli se
s ním setkat 28. ledna 2013 v penzionu U Kohouta v Jesenici.
Místo investora ale na ně v penzionu
čekali čtyři zakuklenci, kteří je svázali, nasadili jim brýle, bránicí
vidění a nechali je ležet až do rána na postelích. Prozíravý Ladislav Lebánek
nalepil na stěnu žvýkačku jako důkaz o své přítomnosti. Zakuklenci je hlídali
až do rána. Bratři se oprávněně obávali o život.
Ráno se dostavil Roman Šulyok.
S bratry pohovořil s každým zvlášť. Vysvětlil jim, že se rozhodl
zachránit jejich bezcenné životy. Dostanou se domů se zdravou kůží, pokud podepíší listiny,
jež jim předloží „páni v oblecích“. Varoval je před jakýmkoli kontaktem
s policií. Pokud by se o něj pokusili, okamžitě by se o tom díky svým
stykům dověděl a zúčtoval by nejen s nimi, ale i s jejich rodinami.
„Pánové v oblecích“ se skutečně
dostavili a zakuklenci je před ně přivedli se svázanýma nohama každého zvlášť.
Jeden byl zřejmě notář. Ověřil jejich podpisy na listinách neznámého obsahu.
Vznikla jim tím škoda 120 milionů Kč. Celá operace trvala necelou čtvrthodinu.
Pak se pod kamerou „srdečně“ s podáním
ruky rozloučili s Romanem Šulyokem a vydali se na cestu do Zlína. Než tam
dorazili, Lesní hotel již měl jiného majitele. Navíc se formálně stali dlužníky
Romana Šulyoka, jemuž prý nezaplatili za
odkoupené zařízení. To byla samozřejmě fikce: k zakoupení strojů neměli Lebánkové
nikdy důvod a o prodeji nevěděl ani Jan Šulyok.
Dne 9. dubna 2013 konečně provedla pražská
kriminálka prohlídku nebytových prostor v Šulyokově bývalé provozovně
v Malhosticích. Se sebevědomím nevinného člověka, který se zbavil zátěže
vlastnictví zařízení na výrobu cigaret jeho převedením na Lebánky, se Roman
Šulyok bez pozvání dostavil na místo a vyšetřovatelce se pochlubil, že rozkryl
trestnou činnost Lebánků ve Zlíně. Vyšetřovatelka se po bližším vysvětlení
nepídila. Tuto skutečnost dosud k obhajobě Lebánků nikdo nepoužil.
O něco později si Roman Šulyok odskočil do
Německa, kde jej usvědčili z obchodování s drogami. Zemský soud
v Řezně jej odsoudil k odnětí svobody v trvání 7,5 roku. Zůstal
v německé věznici. S jeho posledním trestným činem si soud poradil
jako s prvním. Bohužel to nebyl český soud.
Mezitím v České republice probíhalo
vyšetřování domnělé výroby padělků cigaret Marlboro v Lužkovicích, vedené
pražskou kriminální službou a současně začala středočeská kriminální služba
vyšetřovat vydírání Lebánků v Jesenici. Vydíraní se totiž nenechali
odradit Šulyokovým vyhrožováním a přece jen podali trestní oznámení.. Obě
policejní součásti sice o sobě navzájem věděly, ale účinnou spolupráci
nenavázaly.
Středočeská policie pod dozorem zkušeného a
jinak nemilosrdného státního zástupce Tomáše Milce, bývalého prokurátora, byla
rychlejší. Ale mnoho nedokázala. Jediný z účastníků vydírání, kdo mohl
identifikovat všechny pachatele, byl Roman Šulyok, který odmítl vypovídat.
Nepodařilo se zjistit totožnost zakuklenců. Tomáš Milec za těchto okolností
obžaloval pouze Romana Šulyoka a jeho nevýznamného pomocníka Lukáše Loučku.
Podařilo se sice ztotožnit jako jednoho z „pánů v oblecích“ notáře Václava Vodu a jeho doprovod jako pražského advokáta Martina
Rezka, ale žalobce je neobžaloval, pouze je použil jako svědky. Dva ředitelé
GIBS nezávisle na sobě a v různou dobu mi vysvětlili, že pro žalobce je
cennější dobrý svědek než nejistý obviněný.
Hlavní líčení u Krajského soudu Praha
zahájil senát Ivy Říhové 12.září 2016. K
rozsudku dospěl 27.září.2016. Romana Šulyoka nechal přivážet eskortou
z Německa. Romanu Šulyokovi uložil trest odnětí svobody v trvání 7,5 roku.
Celkem ho tedy postihlo odnětí svobody
v trvání 15 let. Lukáš Loučka vyvázl s podmínkou.
Hrůzný zážitek bratrů Lebánkových
z Jesenice a jimi utrpěné následné škody samozřejmě volají po potrestání
pachatelů. Ale hubený výsledek vyšetřování, jež vedlo k rozsudku
z 27.září 2016, dlouho nikomu nevadil a prakticky dosud trvá. Později se podařilo
nakročit k odhalení celého pozadí akce a totožnosti pachatelů, ale
příslušné orgány se prolomení hráze tvrdošíjně brání. Asi doufají, že dojde
včas k promlčení. Vyplýtval jsem mnoho času a energie ve snaze promlčení
předejít, zatím bez viditelného výsledku.
Pokud se příslušné orgány v poslední chvíli
nevzpamatují, jako nezávislý publicista seznámím se skandálním způsobem
vyšetřování veřejnost. Každému z pachatelů a jejich ochránců ušiji na míru
z ostudy kabát.
/Pokračování někdy příště/
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je
ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.