středa 17. října 2018

VELKÁ „DAŇOVÁ“ KAUZA - 1


Soudy drží rekordní kauci i obviněného za mřížemi

Tímto článkem navazuji na řadu „Kauza Zadeh – konečně svědci !“ jejíž 13. díl vyšel 22. června 2010. Protože řada je hodně dlouhá a od posledního článku uplynulo hodně času, považuji za vhodné stručně zopakovat, o co se v případu jedná.

V procesu, vedeném u Krajského soudu v Brně před senátem předsedy Aleše Novotného pod sp.zn. 46 T 5/2015 stojí před soudem 15 obžalovaných, kterým žalobce klade za vinu, že krácením daně z přidané hodnoty při obchodování s pohonnými hmotami poškodili stát o 2,5 miliardy Kč. Použili k tomu rozsáhlou síť „bílých koní“, kteří nejsou mezi obžalovanými. Někteří vystupují jako svědci obžaloby. Jádrem sítě byly dvě obchodní společnosti: rakouská P.P.S. GmbH  a česká Ecoll Invest a.s., propojené vlastnickými vztahy, které nakupovaly v zahraničí pohonné hmoty a rozprodávaly je v ČR. Majitelé Ecoll |Invest nakonec prodali anglickým zájemcům, jimž museli poskytnout velkou kauci, aby si zajistili poskytování služby daňového skladu. Noví majitelé prudce navýšili objem obchodů, ale posléze vyprázdnili firemní účty a bez rozloučení se zaměstnanci opustili Českou republiku. Kupní cenu nedoplatili.

V obžalobě se v seznamu obžalovaných pod číslem 1 uvádí Shahram Zadeh (dále jen SAZ), český občan íránské národnosti, pod čísly 2-5 najdeme majitele a hlavní manažery výše zmíněných firem. Všichni ostatní jsou lidé, kteří buď přímo nebo prostřednictvím „bílých koní“ nakupovali pohonné hmoty od Ecoll Investu, rozprodávali je a přinejmenším se nestarali, zda koneční prodejci odvedli daň z přidané hodnoty, pokud se s nimi nedělili o „vývar“ z krácení daně. Výčet možných pachatelů není úplný: policie nechala některé účastníky obchodování stranou a část z nich použila jako provokatéry nebo spolupracující svědky (kdo chce psa bít, hůl si najde).

Největší pozornost se v řízení soustřeďuje na obž. Shahrama Zadeha. Prostřednictvím své firmy půjčil výše zmíněným firmám bez zástavy 2,5 milionu Euro a docházel občas do jejich kanceláří, aby kontroloval jejich hospodaření. Někdy jim také radil nebo pomáhal s navazováním kontaktů. To vše s cílem zajistit si návratnost půjčených peněz. Seznámil se s nimi sice až o několik měsíců později po rozběhnutí jejich údajné trestné činnosti, ale přesto jej žalobce označuje za jejich nadřízeného, autora projektu a hlavního pachatele.

Způsob, jakým s ním jednají orgány činné v trestním řízení, je zvláštní. V sestavě podezřelých se objevil a zaujal první místo jako náhradník za Petra Pfeifera, z něhož se současně stal spolupracující svědek (tento institut trestní řád nezná). Strávil 22 měsíců ve vazbě a propuštěn byl na začátku února r. 2016 po složení rekordní  kauce 150 milionů Kč, poskytnuté jeho rodinou a přáteli. Ale již v průběhu řízení k přijetí kauce se za součinnosti předsedy senátu  Aleše Novotného připravovalo jeho nové uvěznění. Bezprostředně po propuštění z vazby byl na dvoře věznice zatčen a vystaven pokusu o uvalení předběžné vazby, jejíž trvání není zákonem omezeno. Soud ale návrhu na uvalení vazby nevyhověl. Po propuštění pak docházel k probačnímu úředníkovi, účastnil se hlavního líčení a také se oženil. Jeho manželka je Češka a mají spolu ročního chlapečka, který vídá tátu jen ve vězení.

Dne 2. prosince 2016 do jejich bytu vpadla policie a po domovní prohlídce jej zadržela a opět předvedla před soud za účelem uvalení vazby. Obvinili jej, že v r.2015 z vazby zorganizoval zločinecké organizované uskupení, které mělo usilovat o ovlivnění dokazování ve výše zmíněné „daňové“ kauze a kromě toho dehonestovat policisty, kteří ji vyšetřovali. Spolu s ním byli zadrženi i další členové uskupení a soud na všechny uvalil vazbu, v případě obž. Shahrama Zadeha všechny tři typy: vazbu útěkovou, koluzní, předstižnou. Všichni původní obvinění jsou již dávno na svobodě. Od listopadu r.2017 probíhá proti celé skupině proces u Městského soudu v Brně v senátu předsedy Michala Kabelíka pod sp.zn. 3 T 151/2017.

Kauce, složená u Krajského soudu v Brně, Shahrama Zadeha neochránila : prý má účinnost jen v tom řízení, v kterém byla přijata. Také v této nové kauze čelí Shahram Zadeh obžalobě. Průběh řízení, vedeného u Městského soudu v Brně, komentuji v řadě článků „Kauza Zadeh- nová obžaloba“, jejíž 17. díl vyšel dne 10.října 2018.

Soudy stále trvají na nezbytnosti držení pana obžalovaného za mřížemi. Trvání vazby je zákonem omezeno. Výši maximálního trestu v „daňové“ kauze odpovídá maximální délka vazby 36 měsíců. Ale Shahram Zadeh již strávil ve vazební cele téměř 45 měsíců a soud mu ji stále znova prodlužuje. Časy, strávené ve vazbě v rozdílných procesech, se nesčítají, byť by šlo o související řízení. Za těchto okolností se složitelé kauce rozhodli, že své peníze stáhnou. A tím přecházím zpět k dění ve „velké daňové“ kauze.

Senát předsedy Aleše Novotného Krajského soudu v Brně vrácení kauce odmítl. Složitelé se ohradili stížností k Vrchnímu soudu v Olomouci. Vyvolali tím dočasné přerušení hlavního líčení, neboť vrchní soud si vyžádal zapůjčení spisu, bez něhož nelze soudit.

Pokračování bylo možné až  15. října 2018 a spor o vrácení kauce je výrazně ovlivnil. Na začátku hlavního líčení  se předseda senátu Aleš Novotný pustil do hodnocení stížnosti, kterou v zastoupení složitelů kauce předložil Vrchnímu soud v Olomouci jejich právní zástupce. Pan soudce se o ní vyjadřoval velmi kriticky. Prý obsahově odpovídá spíše podnětu k jeho vyloučení pro podjatost než stížnosti proti nevrácení kauce. Autor se podle Aleše Novotného hlavně věnoval jeho osobě a uplatnil argumenty, jež se vyskytují i v jiných jeho podáních, např. v ústavních  stížnostech. Pan soudce projevil názor, že autor  je v obtížném postavení, neboť je současně advokátem pana obžalovaného a složitelů.  O autorovi střídavě mluvil jako o advokátovi a také v ženském rodě jako o „té osobě“, což je zjevně znevažující. Podotýkám, že „ta osoba“ se jako znalec ústavního a trestního práva těší úctě právnické obce a je rektorem vysoké školy. Posléze pan předseda oznámil, že jeho senát projedná stížnost jako návrh na jeho vyloučení pro podjatost, rozhodne o ní a pak bude následovat procesní postup.

Jako laik soudím, že postup Aleše Novotného je podivným novátorstvím. Stížnost, o které se tak neuctivě vyjadřoval, byla určena nadřízenému soudu a pouze ten je oprávněn ji hodnotit. Je pravda, že v justici platí zásada, že podání se vyhodnocují nikoli podle označení, ale podle obsahu a soudy této zásady často zneužívají, chtějí-li „zneškodnit“ nepohodlné podání. Pokud by o překroucení stížnosti proti nevrácení kauce na návrh na vyloučení předsedy senátu rozhodl stížnostní soud, bylo by to i tak divné, protože stěžovatelé by byli připraveni o právo meritorní stížnosti.

Jednání Aleše Novotného by se snad dalo omluvit, kdyby se jím podřizoval usnesení stížnostního soudu. Jenže to dosud nebylo účastníkům řízení doručeno a jeho obsah neznáme.

To správně pochopil  pan obžalovaný SAZ, který pohotově využil nabídku předsedy senátu k vyjádření. Byl zjevně pobouřen domněnkou, že předseda senátu má v rukou rozhodnutí stížnostního soudu, které nebylo stranám doručeno. V tom a v dalších prvcích jednání Aleše Novotného viděl důvody pro podání nového návrhu na jeho vyloučení pro podjatost. Mluvil pak přibližně tři čtvrtě hodiny a vyčetl předsedovi senátu řadu poklesků. Panu soudci se jeho projev pranic nelíbil a celkem 14x stěžovatele přerušil, většinou pod záminkou, že nemluví k věci, nebo že uplatňuje argumenty, jež odezněly již v dřívějších zamítnutých podnětech k jeho vyloučení. Pravdu však měl jen v malé části, a ani to ho neopravňovalo bránit SAZ v přednesení návrhu na jeho vyloučení. Při vyhodnocení pak samozřejmě mohl opakované argumenty vyloučit.  Jako laik souhlasím s panem obžalovaným, že pokleskem je samo projednávání nedoručeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a to zvláště proto, že k nepravostem v doručování došlo již dříve. Zcela jistě nové a navíc přímo pobuřující je zjištění, že v době, kdy soud projednával přijetí kauce za propuštění SAZ, probíhala komunikace mezi státním zástupcem Jiřím Kadlecem, organizátorem zatčení SAZ, a soudcem Alešem Novotným (ani to není v historii Aleše Novotného novinka). Pánové koordinovali své postupy. „Po lopatě“: průtahy řízení o přijetí kauce vytvořil pan soudce státnímu zástupci časový prostor pro přípravu zatčení SAZ na dvoře věznice. Propuštění SAZ z vazby pravděpodobně  nebylo vážně míněno. Bylo pouze nástrojem k vylákání 150 milionů Kč, o jejichž propadnutí ve prospěch státu bude se nyní brněnské policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení bezohledně snažit. Složitelé kauce prostě padli do léčky. Je to smutné, protože jde výlučně o ctihodné občany. Nová je také stížnost na ponižování lidské důstojnosti pana obžalovaného přepravováním k soudu a zpět s šestičlennou eskortou těžkooděnců, jeho střežením v soudní síni a lámáním jeho odporu nařizováním krátkých přestávek s vyváděním do eskortní cely.

Předseda senátu nakonec zastavil SAZ definitivně. Nařídil krátkou přestávku a nechal jej vyvést do eskortní cely. Po krátké přestávce přítomné nezklamal: oznámil zamítnutí předneseného návrhu SAZ na vyloučení pro podjatost. Pan obžalovaný podal na místě stížnost, kterou doplní po obdržení překladu písemného vyhotovení usnesení.

Na začátku jednání dne 17. října SAZ oznámil, že se vzdává práva na dodání usnesení Vrchního soudu v Olomouci v anglickém překladu, aby urychlil doručení účastníkům řízení. To jsme již věděli, že písemné vyhotovení existuje. Předseda senátu se skutečně mohl opřít o znalost jeho obsahu a získat tak převahu nad stranami řízení. Pan obžalovaný současně informoval soud o anonymních předpovědích dalšího vývoje řízení, které dostala jeho rodina a někteří jeho blízcí. Z nich nejvážnější je podezření, že soudce Aleš Novotný již má připraven rozsudek s trestem pro SAZ  13 let odnětí svobody. Do rozsudku je ale stále ještě dosti daleko.

Podotýkám, že šarvátka mezi SAZ a soudcem Novotným měla klidnější průběh než jeho malé války se soudcem Městského soudu v Brně Michalem Kabelíkem.  Bylo to až humorné: zatímco pan obžalovaný běžně zpochybňuje odbornou způsobilost soudce Michala  Kabelika, naopak Aleše Novotného upozorňoval na jeho právnickou vzdělanost.

Zbytek času soud věnoval výslechu šestice svědků, z nichž polovina odmítla vypovídat. Zaujala mě rodinná trojice advokátů – otce, matky a dcery, kteří pracovali pro výše zmíněné anglické majitele Ecoll Investu, čili vlastně s případem nemají nic společného. Smysl jejich předvedení mi uniká. Ostatně soud se od nich mnoho nedověděl: pan otec odmítl vypovídat úplně a dámy se vymlouvaly na advokátskou mlčenlivost a stejně nikoho neznaly a nic nevěděly.

Zajímavý byl svědek, který tvrdil, že SAZ byl vůči majitelům P.P.S a Ecoll Investu v nadřízeném postavení. Čelil pak dotěrným otázkám ze strany pana obžalovaného i obhájců ostatních obžalovaných.

Výpověď dalšího svědka se týkala pouze obchodů dvou spolupracujících obžalovaných. Protože někteří svědci se nedostavili, soud vyplnil uvolněný čas přehráváním prostorových odposlechů.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 29.-31.října 2018


sobota 13. října 2018

SOUDCI HRAJÍ PINGPONG


V pátek dne 12.října 2018 zahájil Obvodní soud pro Prahu 1 hlavní líčení ve věci, v které obvinění převzali sdělení o zahájení úkonů trestního stíhání v březnu r. 2011 a k soudu pak napadla již 21.prosince 2011.  První stání hlavního líčení proběhlo 14.června 2012, ale po více než sedmi letech od sdělení obvinění je  ukončení řízení zatím ještě dosti vzdálené. Přitom z hlediska povahy skutkové podstaty a domněle způsobené škody jde o bagatelní kauzu.

Případ má kuriózní povahu. Obžalovaná je podnikatelka, která měla ministerstvu zahraničních věcí údajně neoprávněně vyúčtovat 1.450.000 Kč za uspořádání propagačních akcí v hodně vzdáleném zahraničí a dva obžalovaní vysocí úředníci ministerstva měli připustit proplacení jejích faktur, ač k akcím ve skutečnosti nedošlo. Podle generální inspekce ministerstva akce proběhly a proplacení bylo v pořádku.

Soud obžalované třikrát po sobě zprostil obžaloby. Žalobkyně se vždy odvolala a odvolací senát Městského soudu v Praze jí třikrát vyhověl. Navíc přikázal, aby řízení dále vedl jiný senát, což se stalo. Případ se pak vrátil na začátek, čili celé řízení bylo třeba opakovat. V takovém případě je  možné, aby se opakování uskutečnilo ve formě přečtení všech protokolů z hlavního líčení, což se stalo. Kdo někdy přečetl nahlas několik set stran, má představu, co se u soudu dělo.

Následovaly další dva zprošťující rozsudky již pod taktovkou jiné předsedkyně senátu. Žalobce se opět odvolal a odvolací senát samozřejmě opět vyhověl. K odebrání věci druhému senátu již ale nedošlo, protože předsedkyně senátu odešla do důchodu.

Pět zprošťujících rozsudků v téže věci po sobě, vydaných dvěma senáty, jim dodává mimořádnou váhu a zvyšuje míru objektivity. Trest má následovat co nejdříve po činu, ale zde již došlo k překročení magické hranice šesti let, kterou Evropský soud pro lidská práva považuje za hranici únosnosti trestního řízení. Nad tím by se měli zamyslet jak žalobce, tak odvolací senát. Ale trvají dál na svém.

Takže 12.října vstoupilo řízení do šestého kola s třetí  předsedkyní senátu. Přívětivá soudkyně to má poněkud těžší než její předchůdkyně, protože spis během dvou předcházejících kol přibral na tloušťce. Při tomto stání stačila přečíst celý protokol z 14.června 2012 a kousek ze stání z 28.srpna 2012. Obžalovaní si situaci usnadnili: paní obžalovaná požádala předem o jednání v její nepřítomnosti a soud  jí vyhověl. Oba obžalovaní o totéž požádali během hlavního líčení a postupně se rovněž vytratili. Těžké to má senát a obhájci, kteří odejít nemohou. Stejně je na tom žalobce, který si ovšem nepříjemnost naslouchání nudnému čtení známých věcí vykoledoval svou tvrdošíjností.  

Pro obžalované úředníky je řízení extrémně nepříjemné, protože jsou v postavení mimo službu, čili po více než sedm let mají citelně snížený příjem. Očekávají proto s napětím, zda nová soudkyně bude držet linii svých předchůdkyň a opět je zprostí, či zda se podvolí vůli žalobce a odvolacího senátu. Odhaduji, že náklady na vedení tohoto procesu již převýšily úroveň zmiňované škody na majetku státu.

Ze strany žalobce je asi nic dobrého nečeká, protože bez ohledu na to, že samo ministerstvo se necítí poškozeno, ví lépe než orgány ministerstva, že ke škodě došlo. Ostatně od doby, kdy vystřídal svou předchůdkyni po jejím odchodu  na Městské státní zastupitelství v Praze, skončilo střídání státních zástupců při líčeních a sám poctivě vysedává u všech sám.

Nepříjemný je i senát, v němž mimo jiné zasedá poslední Havlova soudkyně. Údajně přikračuje k odebírání věci příliš měkkým předsedům senátu častěji než kolegové. Jeho zatvrzelost pro mne není nová. Jde obžalovaným po krku neústupně, někdy i za cenu drobných nezákonností. Při odůvodňování rozhodnutí si ovšem vede sofistikovaně, s nespornou právnickou dovedností (i právnická vzdělanost se dá zneužít). Je ale nezvyklé, že soud prvního stupně tak dlouho vzdoruje a tato okolnost zpochybňuje rozumnost jednání jak žalobce, tak odvolacího senátu . Častější je ovšem výskyt situace, v které nový předseda senátu dovede věc aspoň k podmíněnému trestu, protože ne každý soudce je statečný a ne každý soudce miluje pingpong.

Soudci i státní zástupci jsou procesně nezávislí, takže pokud je bude tento pingpong bavit, mohou v něm pokračovat až do smrti obžalovaných a ani odchod jednotlivců mezi nimi je nezastaví. Daňoví poplatníci jim tu zábavu rádi zaplatí.  


středa 10. října 2018

KAUZA ZADEH: NOVÁ OBŽALOBA - ČÁST 17


Týrání pokračuje.

Po minulém dílu hlavního líčení, ozvláštněném vystoupením pí. Jany Zadeh, manželky obžalovaného Shahrama Zadeha (dále jen SAZ), jsem očekával průběh hlavního líčení ve dnech 9. a 10. října 2018  s napětím. Z časových údajů o průběhu řízení se dalo očekávat, že součástí dvoudenního programu bude vazební řízení.

Průběh jednání dne 9. října tomu nasvědčoval. Z obžalovaných se opět zúčastnil pouze SAZ. Předseda senátu  v úvodu podrobil SAZ výslechu, v němž se vyptával na podrobnosti průběhu jeho života od studia na Semmelweisově univerzitě v Budapešti až do zatčení dne 2.prosince 2016. Vyprávění pana obžalovaného bylo vskutku poutavé, neboť jeho život pracovní i soukromý či rodinný byl velmi pestrý, bohatý na změny. Nikdy se nevyhýbal konfliktům s mocnými, takže se stal účastníkem různých sporů, ale dosud  nebyl trestán. Některé spory vyhrál, ale zatím se mu nedaří ve sporu s dubajským emirem, který ho připravil o značný majetek, jehož nahromadění bylo zatím jeho největším podnikatelským úspěchem. V mezích možností, daných závazkem mlčenlivosti, pan obžalovaný přiblížil svou účast na pátrání po českých divkách, unesených v Pákistánu. Vysvětlil při tom, jaké nebezpečí by mu hrozilo, kdyby se dostal do rukou íránských úřadů. Objasnil také některé podrobnosti o svém rodinném životě. Zdůraznil, že vstupem do manželství a otcovstvím se jeho pouta k naší zemi dále upevnila. Se znalostí poměrů si troufám tvrdit, že jeho vyjádření není účelové, ale upřímně míněné. Nic z toho, co jsme vyslechli, nemá vztah k předmětům obou trestních řízení, jimž SAZ čelí.

Kdyby byl přítomen redaktor Blesku, měl by o čem psát. Nejspíš by jej zaujala drobnost: v rámci sjednocování příjmení členů rodiny, vyvolaného zápisem synova amerického rodného listu do české matriky, SAZ přišel o část příjmení. Nadále již nebude moci používat  jméno Abdullah.

Ale media se o osudy týraného pana obžalovaného a jeho rodiny nezajímají, ač podle žalobců patří SAZ k nejškodlivějším pachatelům daňových trestných činů a je tak důležitý, že na jeho kriminalizaci policie použila provokatéry, kteří si touto službou vykupují beztrestnost.

Soudcův zájem o podrobnosti životopisu pana obžalovaného obhájci předběžně vyhodnotili jako hledání nových argumentů pro odůvodnění dalšího rozhodnutí o pokračování nesmyslné vazby.

Pro bulvár by byla neméně zajímavá i další část jednání. SAZ v ní vypovídal o počátcích úsilí provokatérů o získání přístupu  k němu, v té době ještě jen za účelem ždímání jeho peněz s použitím  různých podvodných nabídek. Jednalo se zde hlavně o pozdějšího svědka Jana Doležala, který pomohl policii kriminalizovat nejen pana obžalovaného, ale také spoluobžalovaného advokáta Záviše Löffelmanna a policistu Jana Šebka. Mluvilo se o anonymních e-mailech, tajuplných schůzkách s tajuplnými lidmi a o vystupování osob, které tvrdily, že za nimi stojí CIA. Oživením bylo vyprávění o jednání se soukromým detektivem, kterého si SAZ najal, aby sledoval jeho schůzku s neznámým zájemcem o rozhovor. Detektiv mu předložením fotografií dokázal, že jej nedávno sledoval v žoldu jiného zákazníka.

Výklad z časových důvodů nedospěl ke konci a měl pokračovat následující den, kdy také mělo skutečně proběhnout vazební řízení. Jenže do rána SAZ onemocněl, takže došlo pouze na neveřejné vazební řízení v nepřítomnosti obžalovaného, v němž cynický soudce Michal Kabelík opět žádost o jeho propuštění na svobodu zamítl. Jeho argumentaci neznám, neboť poprvé od převzetí kauzy tímto soudcem proběhlo vazební řízení s vyloučením veřejnosti. Nebyl jsem připuštěn, ač jsem v postavení statutárního představitele spolku, který nabízí společenskou záruku za pana obžalovaného a spolek bude samozřejmě účastníkem stížnostního řízení. Naší zárukou ovšem pan soudce otevřeně pohrdá. Mohu ale přísahat, že v průběhu hlavního líčení se nevynořily žádné nové skutečnosti, které by ospravedlňovaly pokračování týrání rodiny Zadehových nesmyslnou vazbou. Platí to zejména s přihlédnutím k tomu, že stát drží na účtě 150 milionů Kč za propuštění pana obžalovaného na svobodu, přičemž požadavek složitelů na vrácení neúčelně vynaložených peněz soudce Aleš Novotný zamítl.

Usnesení o pokračování vazby by mohl na základě stížnosti pana obžalovaného zrušit Krajský soud v Brně jako stížnostní soud. To se ale nedá očekávat, protože až dosud se jeho soudci chovali nepřátelsky až do té míry, že na podporu odůvodnění potřebnosti vazby i uboze lhali.

Naděje na zlepšení chování policejně-státnězástupcovsko-soudcovského účelového uskupení není, zvláště když soudce Michala Kabelíka povzbudil ministr spravedlnosti Jan Kněžínek zamítnutím několika návrhů na kárné řízení kvůli hrubému zásahu do práva pana obžalovaného na obhajobu a na ochranu soukromí jeho rodiny. Koncentrace nezákonností a bezohledností, jež provázejí tento proces, je neobvyklá. Sveřepost, s kterou se brněnské soudy a státní zástupci chovají k panu obžalovanému a jeho rodině, vyvolává otázku, komu parta otalárovaných trapičů slouží. Právu a spravedlnosti v žádném případě.


Pokračování hlavního líčení je plánováno na 24.-25.října 2018.

sobota 29. září 2018

MYŠLENKOVÉ „VÝVRTKY“ NSZ


Napsáno 28.9.2018 pro Security Magazin, kde vyšlo 29.9.2018. Další šíření povoleno.

Od 13. června 2013, kdy Nejvyšší státní zastupitelství připustilo nebo možná přímo vyvolalo nasazení státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci mimo obvod jejich místní příslušnosti při přepadení  Úřadu vlády ČR, Jany Nečasové dř.Nagyové a tří poslanců Šlachtovými muži, jsem si myslel, že mě tento úřad pod vedením nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana již nemá čím překvapit. Ale mýlil jsem se.

Před časem mě překvapilo jeho rozhodnutí podat dovolání v neprospěch bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové   proti zprošťujícímu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.ledna 2018. Nedosti na tom, že dovolání argumentačně stojí na nepravdivých skutkových zjištěních, přičemž údaje v její prospěch zamlčuje nebo vykládá nesprávně. Pan nejvyšší státní zástupce totiž navíc nedomyslel  důsledky opravy výrokové věty sdělení obvinění, obžaloby a prvostupňového rozsudku, kterou provedl odvolací soud. Podle vyšetřovatele Pavla Pinky, žalobce Radka Mezlíka a soudce Aleše Novotného  chomutovské fotovoltaické elektrárny Saša Sun a Zdenek Sun v majetku rodinného klanu Zemků získaly 31.prosince 2010 licence protiprávně. V uvedených dokumentech se uvádí, že elektrárny nebyly dokončeny ani zčásti.  Vrchní soud slova ani zčásti z výrokové věty rozsudku vypustil. Tím nepřímo připustil pravdivost obhajobou uváděného a důkazně bezvadně podloženého tvrzení, že ke dni 31.prosince 2010 byly na investici za 1,3 miliardy nedodělky za 60 tis. Kč a elektrárny byly schopné provozu. Následně žalobci poskytli veřejnosti důkaz, že v době vyvolání „křižování“ obžalovaných měli k disposici stejné fotografie z družice NASA ze dne 26.prosince 2010, které má obhajoba. Ty potvrzují vysoký stupeň dokončenosti elektráren.

V uvedených  dokumentech se dále uvádí, že elektrárny vydáním licencí získaly nárok na zvýhodněnou výkupní cenu vyrobené elektřiny, která jim bude vyplácena po dobu 20 let a tím vzniká obrovská škoda.  Vrchní soud v Olomouci nebyl ale důsledný a možná jeho soudci ani energetické problematice dostatečně nerozuměli, proto nevyvodil v neprospěch obžaloby závěry ze zjištění, že elektrárnám ve skutečnosti nárok na zvýhodněnou výkupní cenu nevznikl, takže omračující výpočet škody je holý nesmysl.

Shrnu-li důsledky opravy výrokové věty a zjištění o skutečném nároku na výkupní cenu, jako laikovi se mi jeví sdělení obvinění, obžaloba a prvostupňový rozsudek proti Aleně Vitáskové, zcela nevinné Michaele Schneidrové (odsouzené na 7 let vězení a k peněžitému trestu 250 tis. Kč, v současnosti vykonávající trest v domu smutku na vtipné adrese Rozkoš 990) a dalším jako křivé obvinění. Dovolání v neprospěch Aleny Vitáskové tím nabývá povahu absurdity.

Další „vývrtkou“ je opakovaný návrh NSZ na kárné řízení České advokátní komory s pěticí obhájců obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ), protože údajně nedostatečně upozorňovali na překročení povolené délky koluzní vazby, zaviněné dozorujícím státním zástupcem Michalem Galátem. Zprávu o tom přinesla Česká justice dne 23.září 2018. Podle ní náměstek nejvyššího státního zástupce Jiří Pavlík  oslovil  znova Českou advokátní komoru s vědomím, že s opakovaným návrhem nejspíš neuspěje. Jeho zatvrzelost působí dojmem zastrašování obhájců. V souvislosti s kauzou SAZ to je druhá mrzutost, která postihla Českou advokátní komoru. Předchozí jí způsobil ministr spravedlnosti Jan Kněžínek zamítnutím návrhu na kárné stíhání soudce Michala Kabelíka, jenž hrubě zasáhl do práva obžalovaného na obhajobu a soukromí manželů Zadehových tím, že nepovolaným osobám zpřístupnil obsah paměti iPadu a iPhonu pana obžalovaného včetně záznamů komunikace s obhájci a zejména choulostivých rodinných fotografií.

Nebudu posuzovat, zda obhájci v případě neoprávněného prodloužení koluzní vazby postupovali s přiměřenou usilovností. Mohu ale na jejich obhajobu uvést, že podmínky pro plnění jejich úlohy jsou poněkud zvláštní. Jejich klient je silná osobnost. Čas ve vazbě tráví studiem právních předpisů a judikátů. Úrovní právnických znalostí převyšuje průměrné obžalované o několik  hlav a závidět by mu v některých bodech mohl i leckdo z těch, kdo se věnují trestnímu právu z povolání. Taktiku své obhajoby  řídí osobně a požaduje, aby se obhájci s ním radili o podáních, která podávají v jeho prospěch. Může se stát, že některé zákroky obhajoby se proto poněkud zdrží. Ale také je možné, že padne rozhodnutí, že reakce na příkoří se uplatní až později ve spojení s něčím dalším. V daném případě ostatně obhájci věděli, že probíhá pokus o vyvolání kárného řízení se státním zástupcem Michalem Galátem právě kvůli prodloužení koluzní vazby. „Pánbíček patrně nebyl doma“, proto byl pokus úspěšný: kárný soud potrestal Michala Galáta mírným krátkodobým snížením platu a také byl odvolán z dozoru v této kauze.

Je vůbec sporné, zda bylo nutné, aby obhájci plýtvali silami na upozorňování  na svévoli dozorového státního zástupce, když prodloužení koluzní vazby nebylo jediným ani nejdůležitějším projevem šikany jejich klienta. Hlavním problémem je samo jeho držení ve vazbě v situaci, kdy stát má na účtě rekordní kauci ve výši 150 milionů Kč, kterou rodina a přátelé vykoupili počátkem r.2016 jeho propuštění na svobodu. Proti nesmyslnému držení ve vazbě se pan obžalovaný s pomocí advokátů brání v pravidelném rytmu vazebních řízení. Proti tomu je prodloužení koluzní vazby maličkost. Ústrků ze  strany státních zástupců bylo více a snad všechny stížnosti obhájců proti nim a návrhy na kárné řízení končily zamítnutím. Příslušníci policejně-státnězástupcovko- soudcovského účelového uskupení, pronásledujícího SAZ, si vzájemně kryjí záda. NSZ k tomu  až dosud mlčelo s výjimkou vyhovění stížnosti na nezákonné prodloužení koluzní vazby.

Srovnávám vazební řízení proti SAZ s desítkami jiných, jež jsem v posledním desetiletí monitoroval: s takovým šlapáním po právech obviněného jako zde jsem se jinde nesetkal. Znepokojující je již skutečnost, že na začátku vyšetřování byl hlavním podezřelým jistý Petr Pfeifer, ale z toho se náhle stal spolupracující svědek (trestní řád takové postavení nezná), dokumentace z jeho vyšetřování zmizela a na jeho místo nastoupil SAZ.  Opakovaně dochází k porušování zásady nedotknutelnosti korespondence mezi obžalovaným a jeho obhájci. Státní zástupce Michal Galát kromě prodloužení koluzní vazby toho má na svědomí víc. Zejména zneužil zdravotnickou dokumentaci manželky pana obžalovaného k jejímu ostouzení a v manželův neprospěch. Státní zástupce Jiří Kadlec nechal SAZ zadržet policií bezprostředně po propuštění z vazby s úmyslem uvalit na něj časově neomezenou předběžnou vazbu kvůli „poptávce“ teheránské prokuratury po jeho vydání, ačkoli věděl, že českého občana nelze vydat bez jeho souhlasu, čili hledaný nemá důvod uprchnout nebo jinak mařit řízení. Na všechno si obhájci opakovaně stěžovali s výsledkem hrachu, házeného na zeď.  Stěžovat si, upozorňovat na problémy, nemá v případě tohoto obžalovaného žádný smysl. Policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení bude dále šlapat po jeho právech a bude jej do nekonečna držet v nesmyslné vazbě.

Pan  náměstek Jiří Pavlík by se  měl zamyslet, jakou úroveň má vnitřní kontrola ve státním zastupitelství, když si mohou státní zástupci dovolit bezstarostně konat proti právu a dobrým mravům. Měl by veřejnost informovat, jaká opatření proti nim podnikne, aby v budoucnu neměli obhájci důvod si stěžovat.

Pro úplnost musím dodat, že po podání obžaloby přebrali od státních zástupců štafetu soudci, kteří si s nimi v neomalenosti v zacházení s právy pana obžalovaného a jeho rodiny nikterak nezadají. K odůvodnění jeho držení ve vazbě je jim dobré cokoli, včetně lži o pobytu manželky a syna v USA, kam by prý mohl uprchnout. Udělají cokoli, aby se mohli těšit vědomím, že mají ve své moci jak 150 milionů Kč, tak obžalovaného, v jehož prospěch rodina a přátelé obrovskou částku složili. Soudci si také osobují právo rozdat choulostivé fotografie manželky pana obžalovaného nepovolaným osobám. Vše s požehnáním kárných žalobců různých stupňů včetně ministra spravedlnosti.

čtvrtek 27. září 2018

KAUZA ZADEH:NOVÁ OBŽALOBA – ČÁST 16


Dítě v soudní síni

V pondělí dne 24.září 2018 došlo při hlavním líčení řízení, vedeného u Městského soudu v Brně senátem předsedy Michala Kabelíka proti údajnému organizovanému zločineckému uskupení v čele se Shahramem Abdullahem Zadehem (dále jen SAZ), k neobvyklé události. Do soudní síně vstoupil v náručí své matky bezmála roční Zadeh junior. Ustrojen byl v modrém obleku stejně jako jeho otec,  jehož jako obvykle přivedla eskorta těžkooděnců. Syn svým zjevem otce skutečně nezapře. Byl příležitostným účastníkem předstoupení před soud své matky, manželky SAZ. O její osobnost projevil  zájem předseda senátu, neboť se opět nabízí jako ručitelka v manželově vazebním řízení. Soudce s ní nenakládal jako se svědkyní, prostě ji nechal mluvit. SAZ a obhájci ji pak otázkami přivedli k doplnění obrazu. Slušný člověk v soudcovském taláru by pod vlivem pohledu na důstojně vystupující půvabnou ženu a krásného chlapce mohl pochopil, že prodlužování nesmyslné vazby je skutečně krutým týráním celé rodiny.

Po ukončení výpovědi paní Jany se soud vrátil výpovědí pana obžalovaného k objasňování jeho skutečné úlohy při obstarávání svědeckých prohlášení, jejichž dodavateli byli dílem ziskuchtivci, dílem spolupracovníci policie. SAZ zde poprvé uvedl skutečnosti a předložil listinné důkazy, soudu dosud neznámé. Zmínil se o následcích televizního vystoupení hlavního partnera advokátní kanceláře, jež ho zastupovala: přitáhlo pozornost a ukázalo podsvětí cestu k navázání spojení se SAZ. Do advokátní kanceláře začaly chodit nabídky pomoci a služeb. Mezi nabízejícími byli i lidé, kteří tvrdili, že pracují pro CIA. O jejich působení se zmiňoval i svědek Jan Doležal a při výslechu u Krajského soudu v Brně také spolupracující svědek Petr Pfeifer. 

Dále SAZ upřesnil chronologii předkládání písemných svědectví spoluobžalovaným Martinem Veselým a  popsal i jednání svědka Jana Doležala. Zajímavé byly údaje o cestách, jimiž se prohlášení spoluobžalovaného Martina Veselého dostala k obhájcům a následně k SAZ. Pozoruhodné je i přesvědčení svědků Jana Doležala a Petra Pfeifera, že skutečně s nimi jednali agenti CIA, která se prý zajímá o SAZ.

Výklad zůstal z časových důvodů neukončený. Jeho obsah ve mně jako v laikovi vyvolává dojem, že celý „obchod“ se svědeckými výpověďmi vznikl jako projev různých zájmů poskytovatelů, kteří byli mimo dosah případného organizátorského snažení pana obžalovaného. Motivem jednání některých z nich byla jistě snaha dostat od něj peníze, ale jiní jednali zdánlivě nezištně s úmyslem pomoci účelovému policejně-státnězástupcovsko-soudcovskému uskupení k získání záminky k uvalení vazby. Všechny je spojuje minulost účastníků podvodného obchodování s pohonnými hmotami. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se s tímto obrazem skutkového děje vypořádá soud.

 Předpokládá se, že pan obžalovaný bude ve výkladu pokračovat během hlavního líčení ve dnech 9. a 10. října 2018.





neděle 23. září 2018

K OTÁZKÁM VÁCLAVA MORAVCE Z 23.9.2018


V Otázkách Václava Moravce ze dne 23.září 2018 připadla celá polovina časového prostoru na problematiku činnosti Policie České republiky a trestního  řízení. V podstatné části šla řeč o kyberzločinu a způsobu, jakým se s ním naše policie pustila do křížku. Debatovali policejní prezident Tomáš Tuhý, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a chvíli i eurokomisařka Věra Jourová. Po větší část pořadu vládla ve studiu až selanková pohoda.

Za zapamatování stojí sdělení, že PČR reagovala na novou hrozbu docela pružně zřízením speciálních útvarů, které ovšem nejsou zatím obsazeny dostatečným počtem specialistů. Pro politiky odsud vzešel veledůležitý vzkaz: je nezbytné vyřešit odměňování policejních IT specialistů, protože policie při dodržování podmínek služebního zákona nemůže jako zaměstnavatel konkurovat soukromým firmám.  To je vážná věc, protože PČR a snad ještě více Vězeňská služba ČR jsou podfinancované a zdvíhat platy specialistů proti obecně nízkému základu na úroveň soukromého sektoru bude tvrdý oříšek. Ale politici, kteří v předvolební horečce rozdávají na všecky strany dosti lehce, by se jeho rozloupnutí neměli vyhýbat. Je ostatně obecně na čase, aby začali věnovat podstatně větší pozornost všem ozbrojeným sborům, protože není záruka, že budeme do nekonečně tou bezpečnou zemí, v které nedochází k teroristickým útokům.

Zajímavostí bylo sdělení Pavla Zemana o významném poklesu počtu vyšetřovaných trestných činů z více než 300 tis. v r. 2013 o přibližně 90 tis. do r. 2017.  Zpráva by zněla ještě lépe na pozadí postupujícího vyprazdňování vězeňských cel. Zatím ale věznice opět praskají ve švech, což zdánlivě nesouhlasí s údaji o vývoji početnosti vyšetřovaných trestných činů.

Televizní diváky mohla zaujmout informace, že pan policejní prezident míří do diplomacie, jmenovitě do funkce velvyslance ve Slovenské republice. Naproti tomu Pavel Zeman se nebude ucházet o úřad evropského žalobce a hodlá se pevně držet svého křesla.

Teprve 13 minut před koncem pořadu atmosféra poněkud ochladla, když Václav Moravec připomněl reorganizaci republikových útvarů PČR, tedy sloučení Útvaru pro boj s organizovaným zločinem a Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality do Národní centrály  proti organizovanému zločinu. Zatímco z policejního prezidenta vyzařovala spokojenost, nejvyšší státní zástupce zachoval jistou rozmrzelost. Policejní prezident správně připomněl, že nové organizační uspořádání usnadňuje mezinárodní policejní spolupráci.  

To nejhorší ale na Pavla Zemana teprve čekalo: Václav Moravec nastolil problém „nejsledovanější trestní kauzy“.  Nakonec mu musel vysvětlit, že míní trestní stíhání Andreje Babiše a spol. A dvakrát snaživě připomněl vyjádření pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové z června r.2017, z něhož odvozoval, že kauza se vyvíjí pomaleji, než je zdrávo. Pavel Zeman mu především vysvětlil, že z pohledu zevnitř státního zastupitelství v žádném případě nejde o nejsledovanější kauzu a odmítl Moravcův náznak podezření, že v ní snad dochází k průtahům. Upozornil na poměrně nedávné vyřízení stížností obviněných, zaručil dozorovému státnímu zástupci Jaroslavu Šarochovi klid na práci  a stanovil polovinu r.2019 jako hranici, po jejímž překročení by další protahování trestního stíhání považoval za exces. Odkazem na čas vyřízení stížností obviněných ale mlžil. Procesní lhůta pro podání stížnosti proti sdělení obvinění jsou 3 dny od doručení usnesení. Stížnost ale nemá odkladný účinek a lhůta pro její vyřízení je pouze pořádková, tedy nevynutitelná. Například obv. Shahram Abdullah Zadeh podáním stížnosti proti sdělení obvinění neodvrátil projednání návrhu na uvalení vazby ani o hodinu  a dozorový státní zástupce ji zamítl zhruba pět měsíců po jeho uvěznění (ne, nebyl za to kázeňsky potrestán). Pavel Zeman ovšem skutečný stav trestního stíhání nesmí znát a ani není přímým nadřízeným Městského státního zastupitelství v Praze. Jak správně uvedl, může pouze podat podnět Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze k vykonání instančního dohledu.

Nicméně Zemanovu vyjádření můžeme rozumět také tak, že ani komunální a senátní volby, ani volby do Evropského parlamentu neovlivní jakékoli vzrušující rozhodnutí v kauze Čapí hnízdo, ať již by to bylo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání nebo podání obžaloby. Je otázka, zda to je skutečně dobře: neprůhledný stav řízení umožňuje Babišovým odpůrcům, aby do nekonečna předhazovali jeho trestní stíhání jako domnělou nepřístojnost jeho politického  působení. Při tom se může stát, že nakonec vyjde najevo, že v řízení o získání dotace hrál Andrej Babiš jen okrajovou úlohu a nepodaří se prokázat mu subjektivní stránku trestného činu.

Má-li být postup dozorového státního zástupce a mlžení Pavla Zemana projevem šetrnosti k vnitropolitické situaci, je to současně doklad o zákeřnosti rozhodnutí vyvolat právě před parlamentními volbami trestní řízení kvůli starému správnímu deliktu.  Nástroje trestního práva by neměly sloužit k vyvážení slabosti postavení účastníků soutěže o politickou moc. V případě České republiky se k nim ale sahá poměrně často, což snižuje úroveň naší demokracie.





  





středa 19. září 2018

KAUZA ZADEH: NOVÁ OBŽALOBA - ČÁST 15


Podjatost je sprosté slovo.

Dne 19.září 2018 pokračovalo u Městského soudu v Brně před senátem předsedy Michala Kabelíka hlavní líčení proti domnělému zločineckému organizovanému uskupení, v jehož čele má stát vazebně stíhaný Shahram Abdullah Zadeh (SAZ), Íránec s českým občanstvím. Ve vazbě je ještě obž. Martin Veselý, ostatní „zločinci“ jsou na svobodě a dostavují se k jednání jen výjimečně. Brněnské policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení věnuje SAZ mimořádnou „péči“ : ač jeho rodina a přátelé složili za jeho propuštění na svobodu rekordní kauci ve výši 150 mil.Kč a Krajský soud v Brně jej počátkem února r.2016 po 22 měsících vazby propustil na svobodu, dne 2. prosince 2016 byl znova zatčen, Městský soud v Brně na něj uvalil vazbu a senát Michala Kabelíka nadále  považuje jeho týrání vazbou za opodstatněné. Krajský soud v Brně jako soud odvolací jej v tomto počínání podporuje a je ochoten sáhnout i k jednoznačné lži, aby názor na nezbytnost pokračování vazby podepřel.

Velkou část prostoru předcházejících líčení ve dnech 30. a 31. srpna 2018 zaplnil přednes návrhů na vyloučení senátu a jeho předsedy zvlášť pro podjatost. Jako první vystoupil obhájce Roman Jelínek, po něm pan obžalovaný. Tomu ale nebylo dáno přednést své bolesti až do konce, protože v čas oběda předseda senátu ztratil trpělivost a jeho vystoupení ukončil s tím, že soud už má pro posouzení návrhu dostatek informací. Námitka SAZ, že nevyčerpal argumenty, neměla naději na úspěch. Byl čas oběda a po něm páteční odpoledne.

Pan obžalovaný i obhajoba shodně očekávali, že soud námitku podjatosti odmítne, neb „podjatost“ je pro většinu soudců sprosté slovo a vždy se považují za nestranné, i když jim obžalovaný viditelně „hýbe žlučí“. Došlo pouze k malému překvapení: předseda senátu byl tak dobře připraven na jednání dne 19.9.2018, že na jeho začátku mohl nechat rozdat písemné vyhotovení usnesení o zamítnutí předložených námitek podjatosti jako celku. Samozřejmě ale vyhlásil usnesení i ústně. Vzápětí se mu od SAZ dostalo poučení, že opomněl zakončit vyhlášení poučením o opravném prostředku. Byla to rozbuška k ostré výměně názorů. V tomto případě byl SAZ v právu, i když písemné vyhotovení usnesení poučení obsahovalo.

SAZ pak přednesl do protokolu  stížnost proti usnesení, kterou krátce odůvodnil a navázal přednesem dalšího návrhu na vyloučení pro podjatost, založeného na argumentech, které dříve neuplatnil. Nejdříve upozornil, že asistent předsedy senátu kdysi pracoval pro jeho obhajobu. Věnoval pak pozornost dvojímu režimu využívání úředních záznamů o výpovědích svědků, sepsaných před sdělením obvinění. Vytýkal předsedovi senátu, že přes protesty obhájců přečetl úřední záznam z výslechu svědka Valentoviče,  ale když se o něj opírala obhájkyně při výslechu svědka, její otázky zamítal. Naproti tomu toleroval použití úředního záznamu žalobci. Za projev podjatosti SAZ  považoval i vydání obžaloby svědkovi Doležalovi před jeho výslechem před soudem: svědkovi stačilo přečíst si obžalobu, aby věděl, jak má vypovídat.

Předseda senátu jej opět zastavil a seznámil účastníky  s usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v jiné věci obžalovaného policisty Jana Šebka. Pokračování přednesu návrhu na vyloučení pro podjatost již ale nepovolil s lakonickým vysvětlením, že téma „podjatost“ je pro senát a dnešní den již uzavřené. Bylo překvapující, že SAZ tentokrát nezvedl hlas a neprotestoval proti krácení práv obhajoby. Obžalovaný má právo přednést návrh na vyloučení soudce nebo senátu kdykoli znova, najde-li nové argumenty.

V každém případě díky rozvláčnosti obou předkladatelů námitek proti podjatosti senátu a jeho předsedy zvlášť definitivně nedošlo k posílení argumentace o podjatosti předsedy senátu odkazem na projev přímo fyzického odporu předsedy senátu k panu obžalovanému při hlavním líčení dne 23. srpna 2018. Tehdy jej nakonec přestal vnímat, nereagoval zprvu na žádost o souhlas k vložení listin do spisu a nakonec je z rukou pana obžalovaného odmítl převzít a musela je přinést obhájkyně.

SAZ pak pokračoval vyjádřením k provedeným důkazům. Stěžoval si na neprovedení odposlechů rozhovorů mezi svědky Valentovičem a Doležalem a „operačním důstojníkem“ uskupení, spolupracujícím obžalovaným, advokátem Ondřejem Kučerou. Upozornil na rozdíly mezi nimi a obsahem svědeckých výpovědí. Popsal iniciační úlohu Martina Valentoviče a Martina Veselého, kteří vyvolali svými nabídkami „obchod s notářskými zápisy“, jež jsou nepoužitelné jako důkaz obhajoby. Zpochybnil přiléhavost pojmu „organizované zločinecké uskupení“, neboť podle jeho mínění se ve skutečnosti  jedná o skupinu jednotlivců, z nichž každý měl své zájmy a spojovala je pouze chuť na jeho peníze. Uskupení v jeho pojetí se ovšem liší od sestavy, kterou sestrojil žalobce: organickou součástí skupiny mimo obžalovaných jsou policejní provokatéři, svědci Martin Valentovič a Jan Doležal. Bez jejich provokací by se vlastně nic nedělo.

V této souvislosti se pan obžalovaný dotkl způsobu a harmonogramu doručování různých notářských zápisů a prohlášení, kvůli jejichž získávání se dostal do vazby. Vzbudil značný zájem předsedy senátu, protože jde o důležitou součást skutkového děje, která dosud nebyla řádně objasněna. Takže v závěru jednání se předseda senátu s panem obžalovaným rozešli s úsměvy a takřka jako přátelé, když  SAZ slíbil, že při pokračování hlavního líčení dne 24. září 2018 předloží dokumentaci k upřesnění informací. Je zde tedy reálná naděje, že příští jednání se obejde bez konfliktů a soudce a pan obžalovaný budou v klidu spolupracovat při hledání pravdy.