NÁSLEDKY BITCOINOVÉHO SKANDÁLU PAVLA BLAŽKA & SPOL.

Místopředsedkyně ODS, dočasná ministryně spravedlnosti paní Eva Decroix se s vervou pustila do plnění stranického úkolu, jímž je zaručeně nestranné objasnění veřejnosti, že „úlet“ významného politika ODS, bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka nemění nic na nezpochybnitelnosti pravdy, že pouze koalice Spolu je tou jedinou  správnou volbou v parlamentních volbách r. 2025. 

Myslím si, že samo zadání je vadné a paní ministryně je neměla přijímat. Vyhnula by se různým trapným situacím. Pověření významné představitelky politické strany vyšetřováním „úletu“ významného straníka, jež má zajistit nestrannost výsledků, je contradictio in adjecto. Ale navíc je také projevem hysterie, které propadli představitelé Spolu po zveřejnění Blažkovy aféry. Žádný systém přece není chráněn před nepředvídatelným selháním dosud důvěryhodného jedince. Pavel Blažek nejednal jako představitel ODS, neplnil stranické poslání, ODS s jeho počinem nemá nic společného. Je to jeho sólo akce, které by si voliči ve vztahu k ODS neměli všímat. 

Jediné východisko ze situace je vyšetření příčin a následků jeho činu orgány k tomu povolanými a nekompromisní vyvození důsledků z jimi zjištěné pravdy. Pavel Blažek odstoupil z funkce, pozastavil členství v ODS. Některé prvky jeho počínání zakládají podezření na trestné jednání, takže je v pořádku, že  ve věci probíhá policejní vyšetřování. Je na čase, aby se o kauze přestalo debatovat na politických kolbištích, aby o ní přestaly žvanit sdělovací prostředky a svou práci aby v tichosti odvedly elitní policejní útvary pod dozorem obávaného Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. 

Přijímajíc zadání paní Eva Decroix mohla sotva tušit, že jí Pavel Blažek navíc připravil zátěž řešením zužitkování získaných bitcoinů ve financování resortu. Není  to tak jednoduché jako by např. byl převod darovaných U.S. dolarů na českou měnu, který by kterákoli banka rutinně provedla během několika minut. Ale jde o politicky a trestně právně neutrální nepříjemnost, která se nějak vyřeší. 

Ve snaze zaručit veřejnosti nestrannost a objektivitu vyšetření, co vlastně Pavel Blažek & spol. provedl, zřídila Eva Decroix funkci, kterou nazvala bůhvíproč koordinátorem a k jejímu výkonu přiměla ctihodného bývalého ústavního soudce Davida Uhlíře. Ten se teď amatérsky zabývá zjišťováním skutečností, na němž již současně pracují profesionálové z Národní centrály proti organizovanému zločinu (dále jen NCOZ). Paralelní postup Davida Uhlíře a policistů již vyvolal nevoli vrchního státního zástupce v Olomouci gen. Radima Dragouna a paní ministryně musela jeho námitkám částečně vyhovět. Zůstávají pochybnosti, zda zřízením funkce koordinátora a jeho pověřením úkoly, pro jejichž plnění je příslušná policie, paní ministryně v dobré víře nerozhazuje peníze daňových poplatníků. 

Dalším jejím opatřením, jímž něžnou ženskou rukou chtěla házet písek do očí veřejnosti, je audit ministerstva, provedený nestrannou odbornou organizací. Provedení auditu by za normálních okolností ministerstvu spravedlnosti prospělo. Ale z vlastní zkušenosti vím, že jeho provedení může zabrat několik měsíců, takže není jisté, že do voleb dospěje k výsledku. Je optimální, když zadavatel auditu se ztotožní s jeho výsledky a přijme pak účinná opatření k zužitkování získaných poznatků ke zvýšení účinnosti úřadu. Ale kde bude paní Eva Decroix v době, kdy auditoři předloží výsledky svých zjištění ? Soudím, že zadání auditu má za daných okolností povahu placeba, tedy předstírání, že se cosi dělá, aby se něco dělalo. Řekl bych, že za daných okolností by zadání auditu bylo opět jen rozhazováním peněz daňových poplatníků. 

Jiná situace by nastala, kdyby si audit objednal ministr, který budou sloužit nejméně jedno funkční období. V chodu našeho ministerstva spravedlnosti se občas vyskytují podivnosti, jež mu neslouží ke cti. Odhalení jejich příčin a přijetí nápravných opatření by bylo velmi užitečné. 

Jako příklad uvádím případ mého čtenáře, jenž se dočkal kladného rozhodnutí o stížnosti ministerstvu podle zákona o svobodném přístupu k informacím po devíti, ano devíti letech od jejího podání. Svědčí to o nepravostech, které přesahují délku mandátu ministra. Znám více podobných případů. Vyskytovaly se i dříve, ale mám dojem, že vnitřní rozklad ministerstva se za působení ministra Pavla Blažka prohloubil. Věděl, že jej chci upozornit na určité problémy, ale možná i proto se mnou nechtěl mluvit, byť v době jeho prvního mandátu jsme spolu dobře vycházeli a ještě 23. srpna 2022 došlo mezi námi k pohodovému jednání. Projeví-li paní ministryně Eva Decroix zvědavost, nic před ní neutajím. 

V souhrnu soudím, že je na čase, aby politici a novináři přestali obtěžovat paní ministryni Evu Decroix variacemi blábolení o bitcoinovém úletu Pavla Blažka & spol. a nechali jí klid pro všední práci. Starost o něj přísluší orgánům činným v trestním řízení a ani ministerstvo, ani politici, ani novináři by se jim neměli plést pod nohy. Nechci tím ovšem natvrdo říci, že se Pavel Blažek & spol. dopustil trestného jednání a nechovám úmysl dostat jej za každou cenu „do tepláků“. Jsem pouze zvědav, co se zásluhou NCOZ o jeho podivném počinu nakonec dovíme. Záměrně zde ponechávám stranou kauzu Tomáše Jiříkovského, který zřejmě nebyl řídícím orgánem Pavla Blažka & spol. a musí odpovídat sám za své činy. Jeho případ není starostí ani ODS, ani ministerstva, paní  Eva Decroix nemá důvod se jím zabývat.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

ZE VZPOMÍNEK PŘESTÁRLÉHO POTÍŽISTY

Životní jubileum je příležitostí k vybavování vzpomínek a hodnocení uražené cesty. Když jsme blahopřáli oblíbenému učiteli, akademikovi Bílkovi (zakladateli chovu koně Převalského) k sedmdesátinám, divil se, k čemu že mu blahopřejeme, když přece stáří je biologické minus. Z výše mého blízkého životního jubilea dodávám, že příliš vysoký věk může společnost vnímat jako starcovu nepřístojnost a odvrátit se od něj. Nesouhlasím ani s rozšířeným názorem, že stáří je vždy obdobím zaslouženého klidu. Procházím právě nejhorší etapou svého života.

Z rozjetého rychlíku není radno vyskočit za jízdy. Můj vlak jede stále dále po trati, po které se rozjel před mnoha lety. Ač dnes vystupuji jako opora pro domněle či  skutečně nespravedlivě  stíhané, více než před třiceti lety jsem začal jako oběť trestného činu, kterým se policie nechtěla zabývat. Stěžoval jsem si tak dlouho, až jsem se dostal do péče policisty Jana Mareše, tehdy specialisty Policejního prezidia pro finanční kriminalitu. Než ale stačil udělat cokoli v můj prospěch, byl zatčen a posléze odsouzen k trestu odnětí svobody. Začal jsem se o jeho případ zajímat a napsal jsem první sérii celkem sedmi  článků, rozebírajících důkazní situaci.

Současně jsem v té době marně usiloval o spojení se Spolkem Šalamoun předsedy Johna Boka, jenž měl být úspěšný v prosazování spravedlnosti. Vyprávělo se tehdy, že soudce, který uvidí v soudní síni neodmyslitelný klobouk Johna Boka, začne soudit slušněji. Náhoda tomu chtěla, že jsme se posléze sešli ve skupině přátel plukovníka Jana Mareše, usilujících o nápravu jeho osudu Prezident Václav Havel nakonec Jana Mareše omilostnil. Doprovázel jsem ho k soudu, když si šel vyzvednout rozhodnutí o milosti.

S  Johnem Bokem jsme se stali blízkými přáteli. O něco později jsem vstoupil do Spolku Šalamoun a zapojil jsem se aktivně do jeho činnosti. V té době  Šalamoun těžil z osobního přátelství mezi Johnem Bokem a prezidentem Václavem Havlem.. Mělo to příznivý vliv na jeho postavení v očích veřejnosti, ale i na respekt ministrů a soudců.

Zvolení Václava Klause prezidentem republiky jsme přijali s obavami. Ještě před zvolením se vyjádřil, že milostí prezidenta republiky bude jako šafránu. Začal jsem se učit psát podněty ke stížnosti pro porušení zákona, jimiž se Šalamoun dříve nezabýval. Ale Klausova praxe byla dosti odlišná od jeho hrozivého  prohlášení. Dříve, než jsem se stal členem Šalamouna, vyprosil jsem u něho druhou milost pro odsouzenou, kterou Václav Havel omilostnil jen částečně. Prezident Václav Klaus se k našemu překvapení projevil jako vstřícný k občanským aktivitám. Přístup do jeho kanceláře byl poměrně snadný. Pokud s námi nejednal osobně, vždy nám trpělivě  naslouchali pánové Weigl a Jakl. Pracovnicí kanceláře si dlouho vyprávěli o mé drzosti, s kterou jsem bez předcházející dohodl s sebou přivedl Adélku Vražednici, pravomocně odsouzenou za pokus o vraždu, která tehdy ještě nenastoupila trest. S agendou milostí nakládal Václav Klaus uvážlivě. Zavedl náročný způsob vyhodnocování žádostí, z nichž mnohé sám četl  a prožíval. S odstupem soudím, že „špetka šafránu“ sice mohla být o něco větší, ale rozhodně  nebyla nicotná, a nevyskytovaly se „podivné milosti“, jež vrhaly špatné světlo na některá rozhodnutí prezidenta Václava Havla.

Po odchodu Václava Klause z funkce se již součinnost občanských aktivistů s hlavou státu neopakovala. Vlídné prostředí a otevřené dveře Kanceláře prezidenta republiky zůstávají pouze v našich vzpomínkách. Pro mne osobně součinnost s Václavem Klausem a jeho spolupracovníky   jeho odchodem neskončila. Jako publicista jsem podporoval jeho snahy o potírání soudcokracie. V dobrém vzpomínám na rozhovory s ním na zámečku.

Jak v praxi Spolku Šalamoun, pak později spolku Chamurappi opakovaně vyvstávala potřeba jednání s ministrem spravedlnosti. Potřebnost je dána tím, že ministři spravedlnosti žijí v informační bublině, do které jejich podřízení vpouštějí pouze informace, které uznají za vhodné. Ministra mohou snadno svést k nesprávným rozhodnutím.  Styk mezi předsedou spolku či jeho spolupracovníky a ministrem spravedlnosti býval běžnou záležitostí. Ochota přijímat potížisty a dokonce vycházet vstříc jejich námětům  byla u jednotlivých ministrů různá, nikoli však zásadně odmítavá. Osobně jsem jednal se všemi ministry počínaje skvělým Pavlem Němcem, mimo Karla Čermáka, jenž zastával úřad jen krátce, a mimo Marie Benešové, s kterou jsem osobně jednat nechtěl. Významná bývala i úloha 1. náměstků, kteří někdy působili jako mosty mezi potížisty a ministrem. Mezi nimi vynikal soudce Vladimír Král.

Pro mne idylka skončila po návratu Pavla Blažka do úřadu. V době jeho prvního mandátu se zařadil mezi mé oblíbence. Cenil jsem jeho právnickou vyspělost, obecnou vzdělanost a přátelské chování.  Po návratu mě přijal dne 23.srpna 2022, kdy jsme pohodovým rozhovorem strávili téměř hodinu. Od té doby styk se mnou zásadně odmítal až do 5. prosince 2024, kdy mi poskytl 20 min. v Poslanecké sněmovně. Tvářil se vstřícně a vydal příkazy v mých věcech, jež byly splněny jen z nepatrné části a chráněnci Chamurappi nezískali žádný prospěch.. Změnu jeho chování jsem nepochopil. Jako publicista jsem jej nenapadal, naopak jsem jej podpořil, když jej novináři kritizovali kvůli „pivu“ s lobbistou Martinem Nejedlým a později, když se bouřily stavovské organizace kvůli jeho moudrému rozhodnutí nejmenovat soudce Aleše Novotného místopředsedou Krajského soudu Brno. 

Zvláštní postavení měli občanští aktivisté po r. 2010, kdy po nástupu Pavla Zemana do úřadu nejvyššího státního zástupce začaly debaty o reformě státního zastupitelství. Spolek Šalamoun byl respektovaným účastníkem diskusí. Do eklepu Poslanecké sněmovny se dokonce dostal jeho vlastní návrh zákona o státním zastupitelství. Vše skončilo s opuštěním snahy o reformu státního zastupitelství. O systémovém zapojení občanských aktivistů do tvorby legislativních návrhů v současnosti nemůže být řeči. 

Můj celkový pohled na vývoj postavení občanských aktivistů v dění v justici je depresivní. Všude je dost právnicky vzdělaných úředníků, kterým se nehodí, aby do jejich počínání vstupovali mírně poučení laici, kteří přistupují k problémům justice z pohledu jejích obětí. 

S úpadkem veřejného zájmu o činnost občanských aktivistů jde i nezájem sponzorů o jejich podporu. Považuje se téměř za posvátnou povinnost finančně silných jedinců a institucí podporovat různé sportovní aktivity. Není obtížné sehnat několik milionů Kč např. na podporu fotbalového klubu, zatímco pár tisíc pro spolek justičních potížistů jsou neúčelně vyhozené peníze. 

Je pravda, že výkonnost fotbalistů je měřitelná počtem vyhraných zápasů, zatímco kvantifikovat hodnotu podpory zproštěných obžalovaných je asi nemožné. Advokáti obvykle rádi přijímají podporu jejich klientů justičními potížisty. Oprávněně si nechávají vyplácet palmáre, zatímco jejich aktivističtí spojenci mohou čekat pouze na sponzorské dary a zavřít krám, když se sponzoři nenajdou. Spolek Chamurappi zasáhl úspěšně do osudů čtrnácti žadatelů o podmíněné propuštění, z nichž větší část by s žádostí bez  jeho  zásahu nabídkou převzetí společenské záruky  neuspěla. 14 úspěšných žadatelů získalo v souhrnu určitě více než 30 let svobody. Jakou hodnotu má rok svobody? Má smysl, aby pokračoval spolek Chamurappi v činnosti?

===================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

  

 

 

 

 

 

SPRAVEDLNOST NARUBY

Dle očekávání, které jsem vyjádřil v článku z 26.května 2025 (zde), Vrchní soud v Praze zrušil dne 23. června 2025 již podruhé zprošťující rozsudek nad obž. Janou Nagyovou a jejím pomocníkem obž. Andrejem Babišem. Nešel ale do krajnosti: nevyužil práva nařídit projednání v novém složení senátu. Soudce Jan Šott tak dostal již druhou příležitost k „polepšení“. Ale i tak soudci Vrchního soudu naplnili cíl narušovat politickou dráhu Andreje Babiše. 

V tomto speciálním případě soudní rozhodnutí vhodně zapadá do snahy vládní koalice o zastření závažnosti bitcoinové kauzy. Andreji Babišovi se dostává výzev, aby v podzimních volbách nekandidoval a mluví se o zúžení jeho koaličních možností. Pavel Blažek, který se zapletl do případu, jenž rozsahem možné finanční škody pro stát převyšuje Čapí hnízdo mnohonásobně, je najednou za kladného hrdinu. Vládní politici jej staví před oči Andreje Babiše a před oči ohlupované veřejnosti jako vzor. 

Samozřejmě pozornost všech komentujících politiků a novinářů se soustřeďuje na Andreje Babiše, byť v kauze hraje druhořadou roli. 

Ustálil se názor, že toto trestní řízení někdo vyvolal s úmyslem vytlačit Andreje Babiše z politiky tímto způsobem, když politické prostředky nestačí. Časový odstup trestního oznámení od skutku tomu nasvědčuje. I tak jsou na místě pochybnosti, zda trestní řízení bylo jedinou cestou nápravy nesprávného rozhodnutí o poskytnutí dotace. Pokud se příslušný odborný správní orgán zmýlil, náprava ve správním řízení byla možná: jen by musel někdo kvalifikovaný vadnost odhalit. Přezkumy netrestní cestou proběhly, námitky nevznesly. 

Ostatně dotace byla jen malým dílkem investičních nákladů na vybudování společensky prospěšného zařízení a nakonec ji nástupnická organizace Farmy Čapí hnízdo vrátila. Naléhavost nápravy nebyla velká, ve srovnání s únikem bitcoinů podezřelého původu takřka nepatrná. 

Platí zásada, že trestní právo je prostředkem ultima ratio. V tomto případě je ale přednostním a vlastně jediným nástrojem. Je to zvláštní: nejdříve odborný orgán, odpovědný za správu dotačních prostředků, rozhodl, že žádosti o dotaci je třeba vyhovět. Pak ale přišli policisté a státní zástupci, jejichž odborná fundovanost je poněkud nejistá, rozhodli, že dotace neměla  být udělena a jejich pravda je silnější. 

To samo o sobě by mi tolik nevadilo. Ale stále nemohu strávit skutečnost, že lidé, kteří odpovídali za správu státních peněz, vyvázli bez úhony. To je spravedlnost naruby. Z mého laického hlediska se úředníci měli dostat před soud rychleji než Jana Nagyová. Jejich odpovědnost byla samozřejmě vyšší než odpovědnost žadatelky. Dotační řízení je podobné vyřizování žádosti o úvěr. Předloží-li žadatel o úvěr požadované podklady a banka mu nevyhoví, žadatel nečelí kvůli tomu trestnímu řízení. V daném případě správci dotačních peněz prý neměli žádosti vyhovět. Ale žadatelka jim poskytla všechny informace, takže jim nic nebránilo nevyhovět jí. Kdo je odpovědný za neoprávněné vydání dotace: žadatelka nebo úředníci? 

Úloha Andreje Babiše je neurčitá. Zřejmě spuštěním projektu chtěl dosáhnout naplnění svého snu. Uskutečnění přenechal jiným lidem. Sám nebyl akcionářem společnosti Farma Čapí hnízdo. Určitě nespustil projekt proto, aby mohl získat poměrně malou dotaci. Provinil se tím, že nechal vybudovat velkolepé zařízení. Každý dobrý skutek  musí být po zásluze potrestán. 

Trestní řízení ovšem běží způsobem, jímž se rozběhlo a může pokračovat ještě i několik let. Zatěžuje obžalované i orgány a v případě, že by přece jen došlo k pravomocnému odsouzení obžalovaných, nedojde k výsledkům, jež by ospravedlnily celou vynaloženou námahu a náklady. Hora porodí myš. Je na čase tu trapnost zastavit.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

PROČ NEVYSTOUPIL PAVEL BLAŽEK VČERA VE SNĚMOVNĚ ?

Bývalý ministr Pavel Blažek se včera přihlásil o vystoupení ve Sněmovně, ale nakonec svůj záměr zrušil. Vysvětlení jsem možná našel v dnešním vydání Neviditelného psa. Zhruba dvacet let čtu tento internetový deník, v němž kdysi vycházela většina mých článků. Idylka skončila v době prezidentské volební kampaně, v které jsem podporoval Andreje Babiše. Ondřej Neff mi tehdy uzavřel přístup na jeho stránky. Připadám si jako vyhnanec z ráje, ale přesto čtu dále. A  dnes jsem tam objevil Blažkův článek „Fakta o bitcoinové aféře“ (zde), který působí dojmem přípravy na vystoupení ve Sněmovně. 

Obsah dokumentu je nicotný. Pavel Blažek to patrně pochopil a od jeho použití upustil. Pomíjí a nijak v něm nevysvětluje zásadní prvek svého jednání, jímž je ignorování skutečnosti, že došlo k prolomení odsuzujícího rozsudku nad Tomášem Jiřikovským. Bývalý ministr si stěžuje, že „žádný státní orgán dosud nesdělil Ministerstvu spravedlnosti jakékoli pochybnosti o původu darovaných bitcoinů“. ale byla především jeho povinnost pochybovat, neboť věděl, že soudní rozsudek zpochybnil právo Tomáše Jiřikovského na nakládání s bitcoiny, pokud je nabyl před právní mocí vyhlášeného rozsudku. 

Pavel Blažek místo vysvětlení zásadní skutečnosti uvádí řadu informací a námitek, zčásti znepokojivých, ale neodhaluje, že sám netečností k prolomení  pravomocného rozsudku přispěl k liknavostí státních orgánů, které propásly příležitost bitcoiny zablokovat až do výsledku přezkoumání oprávnění Tomáše Jiříkovského s nimi nakládat. Dnes úřadům zbývají jen oči pro pláč, protože jejich majitel opustil území České republiky i se svým pokladem. 

Vystoupením s uvedeným obsahem by Pavel Blažek nezastřel základní prvky svého „úletu“, takže jeho mlčení není třeba litovat. Pouze by podal další důkaz, že jde o jeho soukromé provinění, nikoli o politickou záležitost širokého dosahu. 

Za rámusem bitcoinové aféry uniká pozornosti veřejnosti podezření, že stát utrpěl škodu řádově v miliardách, takže je správné, že se do pohybu dala policie. Pavel Blažek ovšem není jediným viníkem. Nicméně se asi nevyhne zkoumání motivace jeho jednání. 

V této souvislosti „z jiného soudku“ namítám, že považuji za nadbytečné zesilování hysterie vymýšlením jakýchsi neexistujících záhad kolem podmíněného propuštění Tomáše Jiíříkovského z výkonu trestu. Kdo ví, z které věznice podával žádost o podmíněné propuštění, také ví, který okresní soud rozhodoval a v jeho databázi se určitě nachází příslušné usnesení a doprovodný spis. Došlo k posunu v judikatuře. Řízení o podmíněné propuštění neslouží k přehodnocování výroku o vině a trestu, ale k posouzení míry polepšení žadatele a předpokladů, zda bude po propuštění z vězení platným členem společnosti. Bez soudního rozhodnutí by jej Vězeňská služba ze své péče nepropustila. Troufám si to jako laik tvrdit na základě zkušenosti Chamurappi z.s., jehož jsem předsedou, který má za sebou řadu úspěšných zásahů do řízení o podmíněné propuštění. 

Doporučuji nebavit se dále  o bitcoinové aféře. 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

SYMPATICKY RYCHLÁ A VĚCNÁ MINISTRYNĚ

Se zájmem jsem vyslechl vystoupení paní ministryně Evy Decroix v Poslanecké sněmovně dne 17. června 2025. Bylo profesionálně věcné, přesné, střízlivé. Neusilovala o vyvolání voličských emocí. 

Již ze zpráv sdělovacích prostředků jsem věděl, že podala stížnost pro porušení zákona v neprospěch ods. Tomáše Jiřikovského proti rozhodnutí Krajského soudu Brno o vrácení zabavených notebooků. Vydat stížnost pro porušení zákona je pracovně náročnější než připravit se na výstup ve Sněmovně. Proto mě rychlost jejího jednání příjemně překvapila. Úředníci museli na přípravě textu stížnosti pracovat nezvykle usilovně. 

Agendou stížností pro porušení zákona jsem se začal zabývat v době působení ministra Pavla Němce a okolnosti mě nutily věnovat jí pozornost průběžně po celou dobu mého účinkování v roli justičního prudiče (pardon, občanského aktivisty). Nepamatuji si na žádný případ takové rychlosti. Při sledování nakládání s podněty ke stížnosti pro porušení zákona jsem obvykle zjišťoval průtahy. Například těsně před vypuknutím bitcoinového skandálu mě páně Blažkův „fraucimor“ vyrozuměl, že pan ministr nevyhověl jakémusi mému podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. Divil jsem se, protože podnět jsem podal před dvěma roky a dávno jsem na něj zapomněl. Byl neškodný.  Chtěl jsem jím pouze dosáhnout odstranění judikaturních dílčích nejasností v proceduře řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Mimo to odsouzený, s jehož případem podnět souvisel, se po dvaceti měsících složitého řízení s podporou Chamurappi z.s. dostal dne  27. února 2025 na svobodu. Jakékoli ministrovo rozhodnutí o podnětu by nemělo na jeho osud žádný vliv. Ministerstvo o jeho propuštění  vědělo. 

Časem jistě poznáme, zda paní ministryně Eva Delacroix bude i v jiných případech rychlejší než její předchůdce. Ve chvíli, kdy píši tento text, nepadlo ještě rozhodnutí o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě. Domnívám se, že jako případná ministryně  vlády v demisi by nepřišla o pravomoc podávat stížnosti pro porušení zákona ani kárné žaloby. 

Stížnost ministra v neprospěch odsouzeného má ovšem jen akademický význam. Ke zrušení rozhodnutí Krajského soudu Brno nedojde, i když Nejvyšší soud ČR stížnosti vyhoví. Pouze  soudci se úřední cestou dovědí, že cosi udělali špatně. Na jejich platy, nezávislost a víru ve vlastní neomylnost to nebude mít vliv. 

Jako laik soudím, že Nejvyšší soud ČR by stížnosti měl vyhovět. Měl by si všimnout, že soudci Krajského soudu Brno nebyli myšlením na úrovni kolegů ze soudu okresního stupně, které napadlo, že přístupová hesla jsou prolomitelná.  Stalo se v mediálně sledované kauze ods. Shahrama Zadeha. Byl jsem svědkem rozhořčení, jež prolomení hesel vyvolalo v soudní síni. A potěšilo mě, že stát odškodnil manžele Zadehovy za nehorázné nakládání s obsahem přístrojů pana odsouzeného, což jsem vyjádřil článkem z 29.dubna 2025 (zde). 

Na závěr tohoto povídání musím ale chválu počínání paní ministryně Evy Decroix zbavit síly: odvedla sice dobrou práci, ale její snažení nepřineslo žádný hmatatelný prospěch. Posloužilo pouze k odvedení pozornosti od skutečnosti, že bývalý ministr Pavel Blažek nedbal prolomení rozsudku nad Tomášem Jiříkovským a šťastný majitel bitcoinového pokladu zmizel asi i s ním do zahraničí. Na podstatě kauzy se nic nezměnilo.

=====================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

  

CO ZBYLO PO PAVLU BLAŽKOVI KROMĚ BITCOINOVÉ OSTUDY

Rámus ve Sněmovně a ve sdělovacích prostředcích kolem bitcoinové ostudy stále duní jako vzdálená bouřka, i když už vše bylo řečeno. Stojí za námah všimnout si, co kromě tohoto skandálu zbylo po působení Pavla Blažka ve funkci  ministra spravedlnosti. 

Především sám Pavel Blažek si odnesl poznatek, že „žádný strom neroste do nebe“. Dosud mu všechny kulišárny procházely, ale na té poslední si zničil pečlivě budovanou kariéru. Nelze ovšem vyloučit, že skrytá odměna od darknetové mafie by mu za to stála, i když by se jejím přijetím vyloučil ze společenství slušných lidí. 

Naproti tomu pánové Petr Fiala a Zbyněk Stanjura se přesvědčili, jak škodlivá může být politická korektnost či přehnaná společenská slušnost, která jim nedovolila Pavla Blažka zastavit dříve, než svou nepřístojnost dokonal, popřípadě, pokud proti němu nezasáhli dříve, než drzá novinářka vynesla ostudu na světlo boží. Kdyby na místě Petra Fialy a Zbyňka Stanjury v danou chvíli seděli Andrej Babiš a Alena Schillerová, určitě by Pavlu Blažkovi nedali možnost takto se rozvinout. Přesto si myslím, že váhavost zmíněných představitelů Spolu není důvodem k demisi vlády. 

Za pozornost by stál stav vnitřního administrativního řízení ministerstva, v kterém Pavel Blažek úřad zanechal. To ale není téma pro nezasvěcenou veřejnost. Chtěl jsem jej ještě před propuknutím aféry na  základě mých úřednických zkušeností upozornit na určité problémy, ale neumožnil mi to. I když jsme v době jeho prvního mandátu spolu dobře vycházeli a naše jednání dne 23. srpna 2022 proběhlo v pohodě, od té doby mě k sobě nepustil mimo pár minut ve Sněmovně dne 5.prosince 2024.  Písemné výstrahy by neměly smysl, protože by je za něj jako nesmysl vyřídili úředníci, o jejichž kompetentnosti pochybuji, jichž se ostatně mohly týkat. 

Velmi nepříjemným pozůstatkem jeho působení je asociální postoj k finančním požadavkům příslušníků Vězeňské služby. Psal jsem o tom již 14. května 2025 a znova 16. května 2025 v článku Ministr nemá signály (zde)a  v podstatě nemám co dodat. Pavel Blažek v odtržení od všedního života nepochopil, že hlučné dobývání zvýšení platů pro vojáky a policisty ministryní Janou Černochovou a ministrem Vítem Rakušanem probudí příslušníky Vězeňské služby, kteří se rovněž přihlásí se svými požadavky. Nic pro ně neudělal. Práce příslušníků Vězeňské služby je namáhavá, nepříjemná a důležitá pro vnitřní bezpečnost státu. Vězeňská služba má nedostatek zaměstnanců a dnes díky nezájmu o jejich nároky její příslušníci utíkají do jiných profesí. 

Jednoznačně asociální je jeho spokojenost s dekriminalizací zanedbání povinné výživy. Chlubení, že se tím uleví přeplněným věznicím, je nesmysl. Počet vězňů se sníží přibližně o tisíc osob, což nemá zásadní význam. A na jejich místa brzy nastoupí někdo další. Po Klausově amnestii se věznice vyprázdnily, ale brzy znova zaplnily. Na druhé straně trestnost neplatičství plnila funkci odpuzování, takže neplatičů bude do budoucna více. Odnesou to bezbranné děti. 

Zůstává trestné zanedbání povinné výživy pouze v případě, že se prokáže, že se vyživované dítě dostalo do stavu  nouze. Ale díky příznačnému legislativnímu lajdáctví se neví, kdo bude zjišťovat, zda dítě utrpělo újmu,  kdo takové šetření vyvolá a jaká budou kritéria nouze. Nejspíš se rozšíří pravomoc nějakého úřadu obtěžovat rodiny opuštěných dětí a možná bude muset kvůli tomu nabrat další úředníky. 

Poslanecká sněmovna novelu propustila. Jedinou nadějí na nápravu je senát, který ji bude posuzovat, a po něm případně prezident republiky. Spolek Chamurappi z.s. se obrátil na Ústavně právní výbor s výhradami, ale žádné reakce se nedočkal. 

V dobrém nebudou na Pavla Blažka vzpomínat předkladatelé zamítnutých podnětů ke stížnosti pro porušení zákona nebo podnětů, jež čekají na vyřízení i několik let. Stížnost pro porušení zákona je výsadním osobním právem ministra spravedlnosti jako ústavního činitele. Podle mých poznatků reálnou moc ale měli úředníci, kteří rozhodovali, o kterém podnětu budou ministra informovat a jak budou jeho obsah hodnotit. Sám jsem se při návštěvě 23.srpna 2022 přesvědčil, že Pavel Blažek nevěděl o podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, který jsem podal před měsícem. Znám jiného zájemce, který po jednání s úředníky žije již dva roky v přesvědčení, že ministr má stížnost pro porušení zákona v jeho prospěch na stole a pouze sbírá odvahu ji podepsat. Krátce před vypuknutím bitcoinového skandálu jsem obdržel z ministerstva vyrozumění, že pan ministr nevyhoví mému podnětu, který jsem podal před dvěma lety. Dávno jsem na něj zapomněl. Pak jsem zjistil, že se týkal odsouzeného, jenž je již několik měsíců na svobodě. 

O poměrech na ministerstvu za panování Pavla Blažka mohou špatně smýšlet stěžovatelé, kteří se na ministra obraceli podáními „do vlastních rukou“, na která „z pověření pana ministra“ odpovídali úředníci. Znám případ obsáhlé korespondence, která měla malou vadu krásy: Pavel Blažek o ní nevěděl. 

Nezbývá než doufat, že pod vládou ministryně Evy Decroix nebudou nešvary pokračovat, a to ani v tom případě, že by působila jako ministryně vlády v demisi.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

MINISTRYNĚ EVA DECROIX MÁ VYŘEŠIT KVADRATURU KRUHU

Rámus kolem bitcoinové aféry pokračuje. Jde v něm hlavně o  budoucnost politických stran a jednotlivých politiků. Opozice chce přivodit pád vlády. Nezdá se ale, že by někoho příliš vzrušoval odjezd Tomáše Jiřikovského do zahraničí. Předpokládám, že notebook s přístupem k bitcoinovému pokladu si odvezl. Majetek, proti němuž má dotace v kauze Čapí hnízdo hodnotu „pár drobných“, je tedy asi na cestách, mimo dosah českých úřadů.  Mám obavy, že na rozdíl od později vrácené dotace pro Čapí hnízdo je pro český stát nevratně ztracen. Zatímco údajnou pachatelku dotačního podvodu Janu Nagyovou a jejího pomocníka Andreje Babiše justice pronásleduje již několik let, nikoho nenapadlo, že je třeba zabránit vyvezení bitcoinového pokladu, třeba i znemožním vycestování jeho majitele. 

V dané situaci má nová ministryně spravedlnosti Eva Decroix, významná politička ODS, objasnit veřejnosti bitcoinovou aféru tak, aby pokud možno i každý prosťáček uznal, že se vlastně nic nestalo, státní orgány postupovaly naprosto správně a není důvod k pochybnostem o jejich důvěryhodnosti. Voliči mají pochopit, že správnou volbou v parlamentních volbách je koalice Spolu. A paní ministryně se poctivě snaží zadání vyhovět. Vzala na sebe úkol mimořádně obtížný. Základní podmínkou úspěchu by totiž byla masová ztráta způsobilosti občanů k používání zdravého selského rozumu. 

Na okraj podotýkám, že bez ohledu na osobnostní kvality Evy Decroix by pro uklidnění veřejnosti bylo vhodnější jmenování ministra bez stranickopolitických vazeb. 

Snaha Tomáše Jiřikovského o odvrácení účinků odsouzení k propadnutí majetku ve prospěch státu je pochopitelná. Méně pochopitelná je vstřícnost státních orgánů k jeho záměrům. Jako první mu reálně pomohl Krajský soud Brno vydáním notebooků, jejichž prozkoumání znalcem znemožnil předstíráním zapomenutí přístupových hesel. Později se ukázalo, že ve skutečnosti hesla znal. Podle mého laického úsudku předstíraná neznalost hesel zavání mařením spravedlnosti. 

Poklesek soudkyně nehodnotím nijak přísně, protože možná netušila nezákonnost obchodování na darknetu ani velikost majetku, který se mohl skrývat v noteboocích. Připomínám ale selhání státního zastupitelství, které nepodalo opravný prostředek, takže  nesplnilo funkci pojistky proti pochybením soudů, ač dříve pomohlo do vězení řadě obviněných, o jejichž vině pochybuji. 

Klopýtnutí soudu a státního zastupitelství  je ale maličkost ve srovnání s tím, co následovalo. Tomáš Jiřikovský měl štěastí, že jeho případu se ujal advokát Kárim Titz, který pojal povinnost hájit zájmy klienta až do krajnosti, takže má nyní potíže s Českou advokátní komorou. Jeho výhodnost pro klienta spočívá v jeho známosti s ministrem Pavlem Blažkem, jeho náměstkem Radomírem Daňhelem a znalcem Jiřím Bergerem. Byl proto vhodným vyjednavačem s ministrem a dalšími. Byl velmi úspěšný. Zarážející je jeho úspěch u Pavla Blažka, který celé darebáctví zastřešil a zničil si tím  politickou kariéru, budovanou dlouhá léta. V rozporu s obvyklou  nevstřícností vůči obětem selhání justice a se zákonným vymezením jeho povinností a pravomoci velkoryse přehlédl, že došlo k prolomení pravomocného soudního rozhodnutí  o propadnutí majetku Tomáše Jiřikovského ve prospěch státu. Pavel Blažek je nejen velmi inteligentní a zkušený politik, ale také zdatný právník, takže mu měla být jasná možná nepatřičnost nakládání odsouzeného darknetového obchodníka s bitcoiny, které nabyl před soudním rozhodnutím o propadnutí majetku. Samozřejmě měl nechat prověřit, zda nabízený dar nepochází z majetku, který soud zabavil. Příčiny jeho překvapivé profesní slepoty jsou nepochopitelné. Zdá se, že dal přednost vyhovění kamarádům před zájmem  státu. Přezkoumání  pozadí jeho výstřelku orgány činnými v trestním řízení podle zásady „padni komu padni“ by mělo  být samozřejmostí. 

Tvrdost postupu vůči Pavlu Blažkovi a jeho komplicům v této aféře by měla nepřehlédnutelnou výhodu: vedla by k prokázání skutečnosti, že ODS, která jej na ministerstvo vyslala, nemá na nepravostech podíl. Zřejmě došlo k pochybení jednotlivců, které nevylučuje, že za normálních okolností je ministerstvo spravedlnosti spolehlivým ochráncem práva. Odstraněním „černé ovce“, ke kterému  již došlo odstoupením ministra a jeho náměstka a jmenováním Evy Decroix ministryní spravedlnosti, byla bezúhonnost ministerstva obnovena. 

Argumentaci opozice, volající po pádu vlády, by tvrdý postup ministryně proti pachatelům bitcoinové nepřístojnosti podstatně oslabil. Nezanedbatelné  jsou sice námitky, že o všem věděl předseda vlády a ministr financí, ale nevím, do jaké míry byly jejich informace úplné, popř. zda měli možnost Pavla Blažka zastavit dříve, než dar přijal. 

Bude nyní záležet na tom, zda bude Eva Decroix postupovat nemilosrdně, či zda se nechá ovlivnit politickou korektností a pustí se cestou zametení případu pod kobereček. 

Více než rozmazávání možných pochybení vedlejších účastníků případu a volání po jejich resignaci by stálo za pozornost zkoumání, zda příslušné orgány vyvinuly dostatečné úsilí, aby předešly zmizení bitcoinového pokladu z dosahu státu, případně aby jej pro stát získaly. 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.