Počínání „soudkyně OLO“, tedy Ivety Šperlichové ze zlínské
pobočky Krajského soudu v Brně, jsem věnoval již tři články. Můj zájem původně vzbudila přehnanou
reakcí na odchod matky odsouzeného ze soudní síně, a později svérázným
monologem ze zasedání senátu, v němž „perlila“ vulgárními výrazy, urážkami
na adresu obhájců a výše zmíněné matky odsouzeného (dle ní „mladé krávy“),
označováním obžalovaných obecně za lidský hnůj a chválou předlistopadových poměrů
v justici. Zvukový záznam se dostal do rukou novináře Luboše Xavera
Veselého, který jej zveřejnil na svých internetových stránkách. Příznačná pro stav české justice je
skutečnost, že odpudivé výroky ji nedostaly před kárný senát: kární žalobci
jako obvykle zaujali postavení kruhové obrany hradu.
Podstatná část monologu měla souviset s příběhem
trestního stíhání kvůli pokusu o zprovoznění linky na balení cigaret za účelem
jejího prodeje, dle jiné verze za účelem nezákonné výroby a prodeje cigaret. Hlavními účastníky skutkového děje jsou dvě
sourozenecké dvojice, které jsem z počátku označoval krycími jmény: „Rošťáci“
– Roman a Jan Šulyokovi – a „Slušňáci“ – Ladislav a Jan Lebánkovi. Zatímco
„Slušňáci“ jsou dosud netrestaní zlínští podnikatelé s dlouholetou
tradicí, oba „Rošťáci“ mají trestní rejstřík ušpiněný a způsobem obživy se chlubit nemohou. Platí to zvláště o
Romanovi, který si již stačil „nastřádat“ tresty v úhrnné výši 22 let. Mimo
jiné právě vykonává trest odnětí svobody za vydírání „Slušňáků“ s použitím
hrubého násilí.
V trestním řízení jsou obě dvojice v postavení
střetu zájmů. Podle „Slušňáků“ si Roman Šulyok u nich uskladnil linku na výrobu
cigaret, kterou chtěl zprovoznit a prodat se ziskem na Ukrajinu. Podle Romana
Šulyoka „Slušňáci“ od něj linku koupili a pokoušeli se ji uvést do provozu za
účelem výroby cigaret. Kupní smlouvu ovšem podepsali pod nátlakem a civilní
soud ji již dávno zneplatnil, což paní soudkyně nevzala do úvahy. Zprovoznění
linky se nezdařilo.
„Slušňáci“ a pomocníci při zprovozňování linky si již
vyslechli nepravomocný rozsudek. Žijí v nejistotě věcí příštích, protože
Ústavní soud ČR uznal nálezem z 31.7.2018 oprávněnost námitky podjatosti
proti soudkyni OLO, kterou vznesli prostřednictvím své (rovněž obžalované)
společnosti Vltava Holding a.s. již
24.července 2017. Paní soudkyně se tehdy prohlásila za nepodjatou a stížnostní
(odvolací) Vrchní soud v Olomouci její stanovisko schválil. Ústavní soud
jim zamíchal kartami: paní soudkyně byla podjatá a obecné soudy musí z nálezu vyvodit důsledky.
V zacházení s „Rošťáky“ ze strany paní předsedkyně
došlo k zvláštním událostem. Hned na začátku hlavního líčení znemožnila
Romanu Šulyokovi účast na jednání a z důvodu nedostavení vyloučila jeho věc
do samostatného řízení. V něm pak jeho trestní stíhání pro neúčelnost
zastavila. Později vyloučila také věc Jana Šulyoka. Odměnila jej tím za
nedostavení k hlavnímu líčení. Na vyřízení jeho záležitosti jí pak stačila dvě stání. Dne 22.října 2018 vyhlásila příjemným hlasem rozsudek, jímž jej
odsoudila k podmíněnému trestu.
„Rošťáci“ jsou v každém případě „za vodou“. Roman
Šulyok byl ušetřen sebemenšího navýšení trestu a není pravděpodobné, že by v dalším
vývoji došlo k přísnějšímu
odsouzení Jana Šulyoka. Postavení „Slušňáků“ je podstatně horší, což mě jako
laika pobuřuje, protože rozsudek nad nimi v podstatě stojí a padá
s nenávistnou svědeckou výpovědí Romana Šulyoka, která na mne působila
dojmem nevěrohodnosti. Je nesporné, že soudkyně OLO vyloučením obou „Rošťáků“
vytvořila nepříznivé podmínky pro „Slušňáky“. Nevíme ovšem, zda jednala cíleně,
či zda jde o souhru náhod.
Přiznám se, že jako laik jsem uvažoval i nad možností, že
se závěrečné hlavní líčení dne 22.října 2018 neuskuteční: k vyloučení Jana
Šulyoka došlo až po podání námitky podjatosti ze dne 24.července 2017, tedy
v období, v kterém se v chování paní soudkyně prokazatelně
projevily příznaky podjatosti. Za rozhodnutí o jeho vyloučení tedy odpovídala
podjatá soudkyně: byla-li podjatá v neprospěch „Slušňáků“, logicky byla
podjatá ve prospěch „Rošťáků“. Ale mé laické uvažování je ovšem profesionálce
notně vzdálené a navíc mnozí soudci považují „podjatost“ za sprosté slovo.
Žádné komentáře:
Okomentovat