STÁT JAKO SPOLUPACHATEL

Stav, do kterého se v závěrečné fázi dostala „velká daňová kauza“ (též „kauza Zadeh“) Krajského soudu v Brně, je jedinečný a překvapující. První ohromující zvláštností je nenadálá kapitulace obž. č.1 Shahrama Zadeha, jenž po dlouhodobé obhajobě své neviny, přenesené až na půdu Evropského soudu pro lidská práva, se doznal i k jednání, o němž policie nevěděla a nebylo obsahem obžaloby. Podal současně bona fide usvědčující svědectví proti obžalovaným č.2-5, kterým aspoň zdánlivě doplnil propastné díry v důkazní situaci.  Vysloužil si tím dohodu se státním zástupcem o vině a trestu, o jejímž osudu ovšem teprve rozhodne soud. Jeho příkladu následovaly všechny „malé ryby“, které se místy doznávaly i k hříchům, jichž se nemohly dopustit. Všechny dohody o vině a trestu dostaly své spisové značky. A pod původní spisovou značkou pokračuje pouze dohodami osekaný ostrůvek tvrdošíjných, kteří trvají na své nevině, ač jim žalobce nabízel výhodný obchod výměny doznání za mírné tresty. Nepřijali, budou trpět. „Malé ryby“ je většinou neznají, ale obžalovaní to mají marné, neboť žalobce je jasnovidný: sami sice daň z přidané hodnoty krátit nemohli, ale prostřednictvím dosud neustanovených osob řídili konečné články řetězců, u nichž konečně ke krácení docházelo. 

K popsanému rozpadu kauzy na více dílčích procesů dosud nikdy dříve nedošlo a dojít nemohlo, protože neexistoval institut dohody o vině a trestu. Nevím o jiném podobném procesu, protože případy s více obžalovanými, žádajícími o dohodu, nejsou úplně běžné. 

Za clonou spekulací o důvodech kapitulace obž. Shahrama Zadeha a za odhadováním způsobu, jakým senát Aleše Novotného naloží s dohodami o vině a trestu, se skrývá skutečnost nezpůsobilosti státu hájit svůj ekonomický zájem. O tom se raději nehovoří. Dovoz pohonných hmot je právně a organizačně zdánlivě skvěle ošetřený. Každá dovezená cisterna se dostane do evidence celní správy dříve než překročí hranici a celní správa a policie sleduje její pohyb až do vyskladnění u konečného spotřebitele. Provedením dovozu se mohou zabývat pouze licencovaní obchodníci. Při cestě do vnitrozemí odvedou spotřební daň oprávněnému příjemci (v našem případě Ecoll Invest), a vydají se hledat odbyt pro zboží. Může se stát, že pak zboží změní několikrát majitele a až ten poslední v řetězci má povinnost přiznat a odvést daň z přidané hodnoty. Lhůty pro přiznání daně a její zaplacení jsou dané. Nezaplacení přiznané daně není trestným činem, ale finanční zpráva o něm ví a má povinnost vymáhat zaplacení. Zdá se, že v tomto systému sledování pohybu zboží neunikne  „ani myš“. Přesto podle obžaloby v případě „velké daňové kauzy“ došlo v relativně krátkém časovém úseku 13 měsíců k nezaplacení 2,5 miliardy Kč. Státní orgány trpně přihlížely a nedokázaly zločinnému jednání učinit přítrž dříve. 

Je to o to podivnější, že dle výsledků dokazování v této kauze ke krácení daňové povinnosti v obchodování s pohonnými hmotami docházelo dávno před tím, než vznikly společnosti P.P.S. a Ecoll Invest. Pachatelé si vytvořili systém okrádání státu, který zachoval klid, nechal se okrádat, pouze občas postihl některého z pachatelů, preventivní opatření včas nezavedl. 

Pachatelé tedy v našem případě poškodili  stát, který jim v tom nepřímo pomohl nepružností státní správy s tisíci dobře placenými zaměstnanci. Je tak spolupachatelem poškozování svých finančních zájmů. Sám sebe ale před soud nepostaví, ač se nabízí  otázka odpovědnosti jednotlivců za dlouhodobé trpění katastrofálního stavu. 

Dnes by již podvodníci zavedenou „technologii“ okrádání státu použít nemohli, protože oprávněný příjemce nyní vybírá nejen spotřební daň, ale i DPH. Příslušné opatření ale stát zavedl až po vzniku obrovských škod, jež byly předvídatelné, tedy se jim dalo předejít.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

  

PROKURÁTORSKÁ SOLIDARITA

Příslušnice bývalé prokuratury protiprávního režimu, z božího dopuštění ministryně spravedlnosti Marie Benešová, rozčeřila hladinu pozornosti veřejnosti návrhem vládě na jmenování bývalého vojenského prokurátora Igora Stříže nejvyšším státním zástupcem. Oba bývalí prokurátoři jsou lidé ze společného myšlenkového kadlubu, proto je pochopitelné, že Marie Benešová mu dala přednost před kýmkoli dalším a nevnímá spornost své volby. V této souvislosti se mi vybavuje přísloví „vrána k vráně sedá“, ale jeho uplatnění by bylo přece jen trochu nespravedlivé vůči Marii Benešové, celkem neškodné prokurátorce, jež se na okresní prokuratuře zabývala hlavně dopravní kriminalitou a nebyla členkou KSČ (čestná výjimka, ale čím prokazovala loajalitu k režimu ?). Naproti tomu Igor Stříž jako vojenský prokurátor posílal před soud odpírače služby se zbraní v ruce, čímž krátil jejich lidská práva. Jeho tvrzení, že vždy jednal v souladu se zákony, je jistě pravdivé, ale připomíná obhajoby nacistických soudců, kteří také jednali v souladu se zákony. Igor Stříž i oni  sloužili bezpráví protiprávního režimu. Okolnost, že jako právník nerozpoznal protiprávnost režimu a zvolil si službu v jednom z nejhorších represivních orgánů, vypovídá o úrovni jeho právnického povědomí.

Prokurátoři  byli specifická kasta, spojená výraznou loajalitou ke KSČ, pocitem nadřazeností nad ostatní občany a přesvědčením, že oni jsou těmi nejlepšími strážci socialistické (ne)zákonnosti. Vojenští prokurátoři byli ve své době postrachem vojáků a příslušníků dalších ozbrojených sborů. Vojákům základní služby se nehrozilo, že půjdou před vojenský soud, ale že je dostane do práce vojenský prokurátor. Jejich kastovní znaky do určité míry převzali mnozí státní zástupci.

Díky novinářům a různým politikům veřejnost žije v přesvědčení, že hlavním nástrojem útisku obyvatelstva byla StB. Ne každý ví, že v trestním řízení StB podléhala dozoru prokuratury. Postavení prokuratury ve strukturách protiprávního režimu bylo mnohem silnější než pozice justice. Byla v těsném spojení s řídícími orgány a aparátem KSČ.

Prokurátoři museli být bezpodmínečně oddaní režimu a byli proto vystaveni soustavné ideologické i profesní indoktrinaci. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15.listopadu 2010 (v němž soud kromě úvah filosofa Karla Jasperse cituje můj článek) dlouhodobé vystavení této indoktrinaci může být zátěží v myšlení  soudců, protože  hodnotový systém protiprávního režimu byl odchylný od hodnotového systému moderního demokratického právního státu. Analogicky to jistě tím spíše platí pro bývalé prokurátory.

Má-li být hlavou soustavy státního zastupitelství bývalý vojenský prokurátor s „vroubkem“ krácení lidských práv obviněných, je  to v jistém smyslu návrat před Listopad 1989.  Jistě, Igor Stříž opustil rozpuštěnou vojenskou prokuraturu zhruba před třiceti lety a přešel hladce do státního zastupitelství. Zachoval se čestně, když kvůli „kauze Čunek“ Jiří Pospíšil jako capo di tutti capi justiční mafie odvolal z funkce jeho nadřízeného, vrchního státního zástupce Ivo Ištvana: na protest resignoval na funkci jeho náměstka. Jako Zemanův 1. náměstek je ale patrně spoluodpovědný za zneužití policie a státního zastupitelství ke svržení vlády Petra Nečase. Kde je záruka, že jako nejvyšší státní zástupce nedá souhlas k příštímu použití mimoparlamentních nástrojů ke změně politických poměrů ?

Víme ze zkušenosti, že jiným uchazečům o vysoké státní funkce se nepromíjejí daleko menší, dokonce zanedbatelné  hříchy z doby jejich služby v úřadech protiprávního režimu. Někteří byli vystaveni nelítostným mediálním štvanicím a jejich kariéra utrpěla. Proč po vojenském prokurátorovi Jaroslavu Fenykovi se mají hříchy odpustit právě Igoru Střížovi ? Jsou snad bývalí vojenští prokurátoři zvlášť vhodní pro státní službu a mají zvláštní nárok na odpuštění hříchů ?  Igoru Střížovi jistě nahrává, že si jej vybrala souputnice, bývalá prokurátorka Marie Benešová.

Návrh na jeho jmenování má dle mého názoru ještě jednu vadu na kráse. Funkce nejvyššího státního zástupce je nesmírně náročná a vyžaduje člověka nabitého energií a ochotného provádět změny, tlačit soustavu státního zastupitelství k vyšší efektivitě ale i lepší kázni a profesní morálce státních zástupců. Obecně se očekává, že nový nejvyšší státní zástupce zbaví státní zastupitelství různých nešvarů, na jejichž zhojení Pavel Zeman nestačil. Vzdáme-li se naděje na jmenování silné osobnosti zvenčí, nesvázané kolegiálními vztahy se státními zástupci, která by se do „úklidu“ pustila s nesvázanýma rukama, pak by asi bylo na místě hledat spíše mezi „mlaďochy“ (terminus technicus Marie Benešové) o generaci mladšími, kteří nejsou zkompromitovaní službou protiprávnému režimu, jsou odborně zdatní a mají již dostatek zkušeností z výkonu vedoucí funkce. Myslím, že jich je uvnitř soustavy víc než dost. Nejvyšší státní zástupce by měl podle připravené předlohy novely zákona o státním zastupitelství setrvat ve funkci 10 let. Funkce státního zástupce zaniká dosažením věku 70 let.  Vyhoví-li vláda návrhu Marie Benešové, Igor Stříž odejde z úřadu zřejmě ve věku blízkém důchodovému. Nastolování gerontokracie ve vysokých státních funkcích je neslučitelné s požadavkem na vyvolání progresivních změn v soustavě.

Pláču ale na nesprávném hrobě. Marie Benešová může navrhnout cokoli, ale odpovědnost ponese vláda, která za pár měsíců skončí (ta příští bude jiná, i kdyby ji dále vedlo hnutí ANO) a po ní nechť přijde potopa !

==========================================================================Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

STRUČNĚ O OBRANĚ OBŽALOVANÝCH

Vracím se do soudní síně Krajského soudu v Brně, do okamžiku, kdy 16. června 2021 předseda senátu Aleš Novotný po odmítnutí požadavku obhájců na odročení hlavního líčení vyzval obhájce a obžalované k přednesení závěrečných řečí.

Závěrečné řeči měly vesměs vysokou úroveň a některé byly velmi obsáhlé, a to včetně závěrečných řečí obžalovaných č.2 - 5, kteří  mají odbornou kvalifikaci a ovládají i právní stránku obchodování s pohonnými hmotami. Obsahově se závěrečné řeči  do značné míry překrývají. Nebudu se zde jimi jednotlivě zabývat do podrobností. Větší pozornost jim věnuji v článku Obrana obžalovaných, zveřejněném pouze na mém blogu, na internetových stránkách spolku Chamurappi z.s. a na sociálních sítích.  

Obhájci i obžalovaní především namítali, že společnosti P.P.S., Ecoll Invest a Biodiesel Trade neměly ze zákona povinnost přiznávat a platit daň z přidané hodnoty. Již z toho důvodu obžalovaní, kteří v nich působili  v řídích funkcích, nemohli přímo řídit krácení daně z přidané hodnoty. Protože se nezabývali mimo zaměstnání vlastní obchodní činností, neměli ani příležitost sami páchat trestnou činnost. Na řídící pracovníky společností, jež samy nepáchaly trestnou činnost, nelze pohlížet jako na organizovanou zločineckou skupinu. Tvrzení, že řídili krácení daně, ke kterému se doznali žadatelé o dohodu o vině a trestu, nemá oporu v dokazování. Obžalovaní č.2-5 jsou pro ně osobami prakticky neznámými a zločinné kontakty nepotvrzují ani  rozsáhlé odposlechy telefonních hovorů a dění v kancelářích. Není navíc jisté, že skutečně vznikla škoda, uvedená v obžalobě. Znalec, který ji vypočítal, ji odvodil se statistiky celní správy o odběrech PHM zákazníky Ecoll Investu, kteří ale sami daňovou povinnost neměli. Ta vznikla až na konci řetězce odběratelů a obžaloba ji nekvantifikuje. Nelze dokonce vyloučit, že část domněle nezaplacené daně z přidané hodnoty ve skutečnosti zaplacena byla. Z obžaloby nevyplývá jasné označení subjektů, které jsou odpovědné za vzniklé škody. Uvádí se dále nezpochybnitelná skutečnost, že P.P.S. a Ecoll Invest plnily své povinnosti vůči státu, pokud byla Ecoll Invest majetkem obž. č.2 a 3. Neplnění by mělo za následek odnětí licence oprávněného příjemce. Odběratelé Ecoll  Investu byli prověření finanční a daňovou správou. Obžaloba obsahuje navíc některé zcela nepravdivé informace, např. tvrzení, že Ecoll Invest profitovala na obchodech s PHM vysokou marží.

Obecně se uplatnila proti obžalobě výhrada, že domnělé trestné jednání obžalovaných není konkrétně popsáno a skutková zjištění  nahrazují neurčitá tvrzení, domněnky a víra žalobce. Zejména obžalovaní si stěžovali, že po sedmi letech dosud nepochopili, co konkrétně se jim klade za vinu.

Obhájci i obžalovaní zpochybňovali doznání žadatelů o dohodu o vině a trestu, kteří ve snaze o úspěch žádosti se nedrželi vždy pravdy. Předsedovi senátu vyčítali, že využíval znalosti doznání jednotlivých žadatelů k ovlivňování výpovědí spoluobžalovaných. Zvlášť vážné výhrady měli vůči doznání obž. Shahrama Zadeha, který se doznal k praní výnosů z trestné činnosti, pro které nebyl obžalován a v některých bodech výpovědi lhal, hlavně v neprospěch spoluobžalovaných. Pohoršení vyvolává skutečnost, že  v případě schválení dohody se mu trest zvýší pouze o jeden rok proti tomu, který právě vykonává. V tomto případě ale kritici nepřihlížejí k dohodnutému peněžitému trestu a propadnutí majetku.

Výhrady jsou i k procesní stránce věci. Především obhájci i obžalovaní zpochybňovali zákonnost rozsáhlých odposlechů, které ale nakonec nepřinesly usvědčující informace. Někteří zpochybňovali i místní příslušnost soudu, který vedl vazební řízení.

Není bez zajímavosti, že proti rakouské firmě P.P.S. vedla šetření tamní policie a celní i finanční správa. Účetnictví opakovaně obstálo při auditu. Ze všech šetření vyšla P.P.S. a její vedoucí pracovníci „bez ztráty květinky“.

Všechny závěrečné řeči samozřejmě vyústily v návrh na zproštění obžaloby.

Pokud se týká jednotlivých závěrečných řečí, pak obhájce Petr Schopf se přihlásil k obžalovanému Petru Dokládalovi jako k dlouholetému příteli a zdůraznil jeho osobnostní kvality.

Michael Straka jako obhájce obž. Radovana Chaloupky uvedl, že není prokázáno, že se jeho klient dopustil trestného jednání, uvedeného v obžalobě a chybí i důkaz o subjektivní stránce trestného činu.

Závěrečnou řeč ve prospěch obž. Petra Moštěka přednesl  kvapíkovým tempem jeho bratr, advokát Marcel Moštěk. Jako jediný z obhájců se účastní řízení od jeho samého počátku, proto věnoval pozornost i procesním prohřeškům z počátku řízení. Má k věci subjektivní vztah, protože proces má devastační účinky na jeho rodinu. Jinak se držel výše uvedeného argumentačního rámce.

Ve prospěch obž. Elišky Coufalové vystoupil její obhájce Josef Havlíček. Vytkl obžalobě, že obvinění vyvozuje pouze z jejího postavení jednatelky P.P.S. a Ecoll Invest. Z trestné činnosti ji neusvědčoval  ani korunní svědek Petr Pfeifer. Podivoval se ochotě žalobce uzavřít dohodu o vině a trestu s obž. Shahramem Zadehem.

Daniel Telecký, obhájce Daniela Rudzana, vysokoškolský učitel daňového práva, zahájil závěrečnou řeč odkazem na filozofickou úvahu prof. Jiřího Jelínka o skutečnosti, že žijeme v době postfaktické, což znamená, že už nejsou rozhodující nezpochybnitelné  skutečnosti, ale různé představy, mediální obrazy a příběhy. To pak vede k omylům v trestním řízení. Obžalobu označil za doklad důsledků nerespektování zásady, že trestní řízení je ultima ratio. Obžalobu podrobil tvrdé kritice z pohledu daňového  práva a prohlásil ji za  neprojednatelnou. Zpochybnil zákonnost povolení odposlechů a odmítl jejich použití jako důkazů jako ovoce z otráveného stromu. Obžalobu podle jeho mínění charakterizuje název Jiráskova románu Proti všem.  Jde proti daňové správě, správním soudům, Ústavnímu soudu, rakouským orgánům, Evropskému soudnímu dvoru a dalším. 

V druhé třetině vystoupení jej předseda senátu zastavil a ohradil se proti tomu, že poučuje soud o právu a při tom nerozlišuje přesně mezi trestním zákonem a trestním zákoníkem. Po zjištění, že obhájce potřebuje ještě přednést zhruba třetinu své řeči, jednání  přerušil do dalšího dne.

Zvláštností jeho vystoupení je prokládání zdrcující kritiky obžaloby opakovaným zdůrazňováním jeho úcty k žalobci Aleši Sosíkovi, jehož prohlašoval za dobrého právníka.

Jako první z obžalovaných pronesl svou řeč obž. Petr Dokládal, který zdůraznil, že ve vztahu k tomuto procesu se vždy stavěl s pokorou a vyjádřil důvěru v uvážlivost a spravedlivost soudu.

Na něj navázal obž. Petr Moštěk, který se v úvodu vyjádřil kriticky k závěrečné řeči státního zástupce. V podstatě mu vytkl používání nepravdivých tvrzení. V dalším si pak postěžoval, že po letech stále neví, co konkrétně měl spáchat. Celá obžaloba spočívá na pouhých domněnkách. Obžalovaní, kteří se doznali k trestné činnosti, jej neznají. Nikdo neprokázal, že by obž. Shahram Zadeh nebo Daniel Rudzan přes něj řídili obžalované č.6-14. Z obžalovaných znal pouze Daniela Rudzana, Elišku Coufalovou a Petra Dokládala. S obž. Shahramem Zadehem se setkal maximálně 2x, ale nic s ním neřešil.

Došlo i na vystoupení obž. Elišky Coufalové, která prohlásila, že během svého působení ve společnostech P.P.S. a Ecoll Invest nebyla nikdy členkou organizované zločinecké skupiny, sama žádnou trestnou činnost nepáchala a pokud snad někdo z jejího okolí zneužil společnosti P.P.S., Ecoll Invest a Biodiesel Trade k páchání trestné činnosti, nevěděla o tom a nebyla s takovým počínáním srozuměna. Neví o žádném důkazu její viny a není jí jasné, čeho se vlastně měla dopustit. Z trestné činnosti ji neusvědčují ani svědci. Nebyla nikdy trestána a vede řádný život s manželem a dvěma dětmi. Na konci výpovědi se rozplakala.

Sled závěrečných řečí uzavřel obž.č.2 Daniel Rudzan, kdysi generální ředitel společností P.P.S. a Ecoll Invest. Stejně jako jeho předřečníci si stěžoval, že obžaloba neobsahuje konkrétní popis skutku, kterého se měl dopustit a upozornil, že nezná obžalované „malé ryby“, které měl dle obžaloby řídit a vést ke krácení daně z přidané hodnoty. A rozhodně se ohradil proti svědectví obž. Shahrama Zadeha, které považuje za absolutní lež. Brojil i proti dohodám o vině a trestu s těmito obžalovanými, kdy zejména příslib souhrnného trestu devíti let obž. Shahramu Zadehovi považuje za nemravný. Neví nic o žalovaném krácení daně z přidané hodnoty. Sám se na něm nepodílel a nesdílel úmysl jiných osob se jej dopustit. Nemělo by to pro něj ani finanční efekt, protože při zapojení celého předpokládaného řetězce spolupachatelů by se na něj dostala jen nepatrná částka, která by nestála za námahu. V té době jeho firmy měly hrubý obrat 4 mil.Kč/den. Ve srovnání s tím by výnos z krácení DPH byl směšný.

Po závěrečných řečech využili obžalovaní Petr Dokládal, Petr Moštěk a Daniel Rudzan práva posledního slova. Byli struční: jsou nevinní a žádají o zproštění obžaloby.

Po závěrečných slovech předseda senátu Aleš Novotný nařídil vyhlášení rozsudku na den 21. října 2021. Podle § 128 odst. 3 tr.ř. se má rozsudek vyhlásit bezprostředně po ukončení hlavního líčení. Přípustné je odročení o 3 dny, ale  zde dochází k odročení o čtyři měsíce. Prodloužení lhůty je přípustné pouze se souhlasem předsedy soudu, ale i to jen v omezeném rozsahu. Nelze tak přehlédnout, že zde došlo k  porušení trestního řádu. Vedle toho mě napadá wolkerovský výrok o „trestání časem“: obžalovaní a jejich rodiny budou prožívat období dovolených v obavách o svůj osud. Nedodržování zákonných lhůt pro vyhlášení rozsudků a pak pro vyhotovení písemných provedení patří k obvyklému modu operandi soudce Aleše Novotného. Může si to dovolit, protože má jistotu, že mu v případě stížností zakryje záda místopředseda soudu Aleš Flídr, bývalý člen KSČ, důsledný obhájce práva na soudcovskou libovůli.

Deklarovaná obrovská škoda dostává předsedu senátu do nemilé situace. Na jedné straně výše škody volá po exemplárním potrestání.  Na straně druhé chatrnost dokazování a argumentační obratnost obhájců a obžalovaných svědčí v jejich prospěch. Způsob, jakým zejména  v posledním roce vedl předseda senátu dokazování, mě vede k domněnce, že má přesnější  obraz o tom, co se skutečně stalo, než policie a žalobce. Vzhledem k obrovské škodě by se za zprošťující rozsudky vystavil kritice veřejnosti, ale bezdůvodné odsuzování nebo  ukládání nepřiměřeně vysokých trestů by pro něj asi úplně jednoduché nebylo. Na rozsudek jsem proto velmi zvědav. Stejně tak jsem zvědavý, jak se Aleš Novotný vypořádá s dohodami o vině a trestu, mezi nimi především s dohodou  mezi Alešem Sosíkem a Shahramem Zadehem, kterou téměř hromadně napadá obhajoba.

Za těchto okolností mi nezbývá než popřát obžalovaným, aby dokázali důvěřovat spravedlivosti senátu Aleše Novotného a aby „trestání časem“ přestáli bez újmy na zdraví.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

 

OBRANA OBŽALOVANÝCH

Vracím se do soudní síně Krajského soudu v Brně, do okamžiku, kdy 16. června 2021 předseda senátu Aleš Novotný po odmítnutí požadavku obhájců na odročení hlavního líčení vyzval advokáta Petra Schopfa k přednesení závěrečné řeči ve prospěch obž. Petra Dokládala. 

Obhájce zdůraznil  svůj dlouholetý přátelský vztah s panem obžalovaným. Zabýval se přístupem svého klienta k tomuto řízení od jeho prapočátku. Připomněl jak jeho návrat ze zahraničí v den jeho zatčení, tak  vyviňující výroky jiných obžalovaných, aby nakonec vyjádřil pevné přesvědčení, že jeho klient už nikdy v budoucnosti jako obžalovaný před soudem nestane. Samozřejmě navrhl zproštění obžaloby. 

Michael Straka jako obhájce obž. Radovana Chaloupky uvedl, že není prokázáno, že se jeho klient dopustil trestného jednání, uvedeného v obžalobě a u části jeho jednání není prokázáno, že si byl vědom jeho možné trestnosti. Posléze není postaveno na jisto, že skutečně vznikla škoda, deklarovaná v obžalobě, neboť jde pouze o hrubý odhad. Ve skutečnosti pan obžalovaný pouze poskytoval rady, aniž by věděl o probíhající trestné činnosti příjemců jeho rad. Nebyl mu prokázán úmysl krátit daň. Obhájce navrhuje zproštění obžaloby. 

Závěrečnou řeč ve prospěch obž. Petra Moštěka přednesl  kvapíkovým tempem jeho bratr, advokát Marcel Moštěk. Jako jediný z obhájců se účastní řízení od jeho samého počátku a má k věci subjektivní vztah, protože proces má devastační účinky na jeho rodinu. Zdůraznil, že jeho klientovi není prokázán subjektivní úmysl krátit daň, neexistuje ani objektivní důkaz jeho účasti na krácení. Obžalobě vytýká hromadný výskyt neurčitých pojmů a nejasností. 

Vyjádřil se kriticky k novému trestnímu stíhání  jeho klienta pro totožnou skutkovou podstatu, odvíjející se v jiném časovém úseku. Označil je za pokus týrat obžalované dalším řízením pro stejnou věc. 

Uvedl, že  povšechný popis skutku v obžalobě nelze vyložit jako subjektivní i objektivní naplnění skutkové podstaty trestného činu krácení daně. Jeho klient se nijak neúčastnil daňového řízení zákazníků spol. P.P.S. a Ecoll Invest, nemohl proto nic spáchat.

Obž.Petr Moštěk byl jednatelem a prokuristou společnosti Biodiesel Trade. Dále byl zaměstnancem Ecoll Investu a pracoval na dohodu pro P.P.S. Společnosti neměly žádné problémy administrativního rázu a rakouská P.P.S. dokonce obstála v trestním a daňovém řízení rakouských orgánů. Neexistuje žádný důkaz, že obž. Petr Moštěk řídil činnost obžalovaných, kteří požádali o dohodu o vině  a trestu. Dále advokát zkritizoval způsob vyčíslení škody. Namítl, že znalec, který ji vyčíslil, neměl k disposici primární podklady, takže pouze spekuloval a odhadoval. Došel k ohromující částce 2.507.652.020,- Kč, ale škody, přiznané žadateli o dohodu o vině a trestu se k ní zdaleka neblíží. Rozdíl činí  1.479.531.673,- Kč a žalobce nemá představu, jak jej pokrýt.

Obhájce vytkl orgánům činným  v trestním řízení celou řadu procesních pochybení ke škodě jeho klienta. Zpochybnil  např. místní příslušnost Okresního soudu ve Znojmě či  legálnost povolení odposlechů. Také zcela zpochybnil celkem nevýznamné výpovědi spolupracujících obviněných Eliáše a Kudláče, kteří si jimi chtěli vykoupit propuštění z vazby. Odmítl i svědectví obž. Shahrama Zadeha, který prokazatelně nerozumí pravidlům obchodování s PHM a daňového řízení.

Nakonec obhájce dospěl k závěru, že v tomto řízení nebylo objasněno, kdo je skutečně odpovědný za deklarované škody (pokud k nim došlo), proto nelze za ně činit odpovědným jeho klienta. Navrhuje proto jeho zproštění.

Ve prospěch obž. Elišky Coufalové vystoupil její obhájce Josef Havlíček. Obžaloba dle jeho názoru neobsahuje popis jejího konkrétního zločinného jednání. Žalobce ji činí spoluodpovědnou za údajné trestné jednání spoluobžalovaných, aniž by její podíl definoval. Její odpovědnost vyvozuje pouze z jejího postavení jednatelky.  Není prokázán její subjektivní úmysl činit cokoli nezákonného. Neřídila obchodní činnost  společností P.P.S. a Ecoll Invest, o pohybech zboží neměla tušení. Neexistují žádná svědectví v její neprospěch. Z trestné činnosti ji neusvědčoval  ani korunní svědek Petr Pfeifer. Nelze prokázat, že byla vědomou členkou organizované zločinecké skupiny, či že o její existenci aspoň věděla. Obhájce se podivil ochotě žalobce uzavřít dohodu o vině a trestu s obž. Shahramem Zadehem, jenž nedoznal vinu dle obžaloby, ale podíl na praní špinavých peněz. Brojil proti ochotě žalobce přihlížet k jeho neurčitému svědectví v neprospěch paní obžalované. Upozornil, že ve vztahu k obž. Elišce Coufalové se od sebe zásadně liší  svědectví Shahrama Zadeha a Petra Pfeifera. Připomněl, že paní obžalovaná byla stíhána již v Rakousku, kde bylo trestní stíhání zastaveno. Ve výsledku pak navrhl zproštění obžaloby.

Daniel Telecký, obhájce Daniela Rudzana, vysokoškolský učitel daňového práva, zahájil závěrečnou řeč odkazem na filozofickou úvahu prof. Jiřího Jelínka o skutečnosti, že žijeme v době postfaktické, a o vlivu tohoto stavu na trestní řízení. To znamená, že už nejsou rozhodující nezpochybnitelné  skutečnosti, ale různé představy, mediální obrazy a příběhy. To pak vede k omylům v trestním řízení. Obžalobu označil za doklad důsledků nerespektování zásady, že trestní řízení je ultima ratio. Podle jeho názoru žalobce se neorientuje dobře v daňové problematice. Obžaloba je dle jeho mínění neprojednatelná. Již od začátku nevyhovovala , neboť se neopírala o nezpochybnitelné skutečnosti. Státní zástupce neprokazoval obžalovaným vinu a pracuje s hypotetickými úvahami. Vina obžalovaného se zde odvozuje z jeho postavení a z úvah státního zástupce. Nesouhlasí s tím, že jeho klient se dopustil spolupachatelství v rámci organizované zločinecké skupiny. Spolupachatelství není zde doloženo. Chybí ale také důkazy o úmyslu pana obžalovaného páchat trestnou činnost.  Nelze jej vyvozovat pouze z toho, že se s někým zná. Obhájce se odvolal na ústavní nález, v němž Ústavní soud vysvětlil, že trestný čin musí být nejen spáchán, ale musí být také zaviněn. Státní zástupce asi při předložení obžaloby spoléhal, že v řízení před soudem dojde k doplnění důkazů v neprospěch pana obžalovaného. Ve vztahu k použitým odposlechům se obhájce odvolal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a vyslovil názor, že povolení odposlechů bylo nezákonné. Opřel se také o judikát Nejvyššího soudu  ČR. Dle jeho mínění povolující okresní soud povolil odposlechy na základě neúplných a nepravdivých informací a obecných tvrzení. Výstupy z odposlechů by proto neměly být použity v neprospěch pana obžalovaného. Nezákonně získané důkazy mají povahu plodů z otráveného stromu a nesmí být použity. Obhájce dále uvedl, že krácení daně je závažným zločinem, ale pro uplatnění vyšších trestních sazeb musí být dány zákonem stanovené podmínky.

Na tomto místě předseda senátu Daniela Teleckého zastavil a ohradil se proti tomu, že poučuje soud o právu a při tom nerozlišuje přesně mezi trestním zákonem a trestním zákoníkem. Po zjištění, že obhájce potřebuje ještě přednést zhruba třetinu své řeči, jednání  přerušil do dalšího dne.

V pokračování závěrečné řeči pak obhájce upozornil, že ve vztahu k jednání jeho klienta není stanovena výše škody, způsobené krácením daně z přidané hodnoty, neboť obchodní společnosti, s nimiž Ecoll Invest obchodovala, neměly povinnost přiznání a zaplacení daně z přidané hodnoty, čehož si byl vědom i žalobce. Upozornil na právní názor Nejvyššího soudu ČR, dle něhož výše trestní sazby v daňových kauzách musí být přiměřená způsobené škodě, která nebyla stanovena pro podíl jeho klienta na vině. Obžalobu pak podle jeho mínění charakterizuje název Jiráskova románu Proti všem.  Jde proti daňové správě, správním soudům, Ústavnímu soudu, rakouským orgánům, Evropskému soudnímu dvoru a dalším.  Nezjišťovalo se, zda velcí odběratelé daň přiznali a zaplatili, takže může dojít k tomu, že klient bude odsouzen, i  když škoda nevznikla.  Obhájce upozornil, že povinnost přiznat a odvést DPH jde za tím, kdo jako poslední zboží vyskladníl, avšak tyto subjekty nejsou v obžalobě uvedeny. Nelze vyloučit možnost, že minimálně část postrádané DPH byla ve skutečnosti zaplacena. Posléze obhájce zpochybnil pravdivost doznání obž. Shahrama Zadeha, který m.j. tvrdil, že jednal s obž. Eliškou Coufalovou v době, kdy prokazatelně trávila dovolenou na Kanárských ostrovech. Obecně platí zásada, že doznání osob, jež mohly být k němu přinuceny „zahnáním do virtuálního kouta“ musí být kriticky zkoumána, proto obhájce zpochybnil věrohodnost svědectví žadatelů o dohodu o vině a trestu.  Nakonec Daniel Telecký navrhl zproštění obžaloby.

 Na okraj závěrečné řeči Daniela Teleckého podotýkám, že se o obžalobě sice vyjadřoval s krajní kritičností, ale přesto opakovaně zdůrazňoval, že si pana žalobce váží a považuje ho za dobrého právníka. Tím ho ale nepotěšil, neboť Aleš Sosík se pro tuto část jednání nechal vystřídat státním zástupcem Michalem Galátem, kdysi kárně potrestaným za překročení zákonné délky kolusní vazby obž. Shahrama Zadeha. 

Následovala závěrečná řeč obž. Petra Dokládala. Úvodem zdůraznil, že se k tomuto řízení vždy stavěl s velkou pokorou. Byl ale zklamaný, když po přípravném řízení následovala obžaloba. Ponechal pak hledání pravdy na soudu. Je si jist, že těžiště trestné činnosti se odehrávalo mimo dosah jeho působnosti. Během soudního líčení bylo podáno mnoho přímých i nepřímých důkazů o nezávadnosti jeho jednání. Vyslovil naději, že soud k uvedeným okolnostem přihlédne.

Pokračoval obž. Petr Moštěk kritickým vyjádřením k závěrečné řeči státního zástupce. Jeho tvrzení, že obžalovaní zakládali obchodní společnosti s missing traders, označil za nepravdivé, neboť nemá vůbec oporu v dokazování. Obžalovaní, kteří požádali o dohodu o vině a trestu, hovořili o úplně jiných lidech, než kterými se zabývá obžaloba. Za nepravdivé označil i tvrzení, že obžalovaní č.2-5 vytvořili systém, který umožnil provádění karuselových obchodů. Ve skutečnosti pokud takový systém existoval, vznikl dávno před vznikem společnosti P.P.S. Upozornil,  že žalobce nepředložil během celého řízení žádný důkaz o tom, že obžalovaní č.2-5 řídili skupiny osob, jež prováděly krácení DPH. Za čirou lež označil žalobcovo tvrzení, že společnost Ecoll Invest profitovala na trestné činnosti vysokou obchodní marží. Podivil se vyjádření žalobce, že nikdy netvrdil, že DPH krátila společnost P.P.S. a missing tradeři. Divil se, proč za těchto okolností nebylo řízení dávno zastaveno. Ohradil se proti výtce státního zástupce, že nikdy nepředložil důkazy ve prospěch  svého tvrzení, že krácení DPH organizovali koncoví spotřebitelé PHM. Ve skutečnosti takové důkazy navrhoval, ale předseda senátu je vždy odmítl. 

V dalším si pak postěžoval, že po letech stále neví, co konkrétně měl spáchat. Celá obžaloba spočívá na pouhých domněnkách. Upozornil, že nikdy nebyl ve vedoucím postavení ve firmě, která se měla podílet na trestné činnosti, s výjimkou postavení jednatele Biodiesel Trade, která žádné problémy s daňovou správou neměla. Obžalovaní, kteří se doznali k trestné činnosti, jej neznají. S obžalovaným  Zadehem se setkal až po několika měsících jeho působení v Ecoll Investu a nikdo neprokázal, že by obž. Zadeh nebo Daniel Rudzan přes něj řídili obžalované č.6-14. Popřel konání jakési koordinační  schůzky, na které se mělo jednat o provádění nezákonných obchodních transakcí: nebylo přece možné, aby s neznámými lidmi o něčem takovém otevřeně jednal.  Žalobce vůbec nedefinoval, jakým způsobem se měl podílet na nezákonné činnosti organizované skupiny. Z obžalovaných znal pouze Daniela Rudzana, Elišku Coufalovou a Petra Dokládala. S obž. Shahramem Zadehem se setkal maximálně 2x, ale nic s ním neřešil. V žádném případě se nepodílel na trestné činnosti obž. Kudláče, Eliáše a Chaloupky, s nimiž se setkával jen sporadicky. Neřešil nic nezákonného s obž. Mazurou a ostatní „malé ryby“ nezná. Popsal pak řadu detailů z organizace obchodní činnosti všech firem, s nimiž měl co do činění a dokazoval, že se nejednalo o nezákonné jednání. Zpochybnil také věrohodnost způsobu výpočtu škody, která možná ani v daném rozsahu nevznikla. Upozornil na nezákonnost prováděných odposlechů, které původně byly nařízeny kvůli jiné trestné činnosti a teprve později začaly sloužit k jeho sledování. Ale odposlechy stejně nepřinesly nic kromě záznamů běžných obchodních jednání. Nakonec se ohradil proti pokusu žalobce využít k usvědčení obžalovaných problematických výpovědí  některých žadatelů o dohodu o vině a trestu.

Obž. Petr Moštěk věnoval pozornost i manipulacím předsedy senátu s žadateli o dohodu o vině a trestu, jejichž výpovědi účelově usměrňoval. Nejvýraznější to bylo v případě obž.Shahrama Zadeha, který na počátku jednání vyviňoval  obž. Dokládala a Moštěka, ale o dva dny později je usvědčoval.

Došlo i na vystoupení obž. Elišky Coufalové, která prohlásila, že během svého působení ve společnostech P.P.S. a Ecoll Invest nebyla nikdy členkou organizované zločinecké skupiny, sama žádnou trestnou činnost nepáchala a pokud snad někdo z jejího okolí zneužil společnosti P.P.S., Ecoll Invest a Biodiesel Trade k páchání trestné činnosti, nevěděla o tom a nebyla s takovým počínáním srozuměna. Neví o žádném důkazu její viny a není jí jasné, čeho se vlastně měla dopustit. Oborem její činnosti byla administrativa, personalistika a platby, s kterými ji pomáhala Milena Pfeifer. S obž. Shahramem Zadehem přišla do bližšího styku až v červnu r.2013. Vnímala jej jako zkušeného obchodníka s bezpečnostní prověrkou a významnými kontakty v oblasti obchodu i politiky. Vzhledem k tomu, že prostřednictvím své společnosti Strong Strike půjčil společnosti P.P.S. významnou finanční částku, uznávala jeho právo sledovat chod její společnosti, nahlížet do účetnictví a příležitostně využívat firemní kanceláře i pro své potřeby, jež s podnikáním P.P.S. a Ecoll Invest nesouvisely. Jeho návštěvy v kancelářích P.P.S. byly ale nepravidelné a nebyly časté. Choval se k ní přátelsky a nikdy ji nenutil, aby se řídila jeho radami. Neví, s kým se stýkal a co dělal mimo kanceláře P.P.S. a ani ji to nezajímalo. Zřejmě se v něm zmýlila a má mu za zlé, že ve své poslední  výpovědi o ní lhal. S obž. Danielem Rudzanem ji spojila práce a soukromý život. Je otcem její dcery. Neví o tom, že by páchal jakoukoli trestnou činnost. Jako nadřízený se k ní ale nechoval vždy hezky, křičel na ni a vytýkal jí nedostatky ve vedení účetnictví. Nicméně účetnictví bylo řádně vedeno a procházelo úspěšně auditem. Obž. Petr Dokládal byl jednatelem společností P.P.S. a Biodiesel Trade.  Někdy se s ním radila, ale nikdy spolu neřešili nějakou trestnou činnost, což je i patrné z odposlechů. Obž. Petr Moštěk byl obchodním ředitelem společnosti Biodiesel Trade, jednatelem společnosti Ecoll Invest a pracoval na dohodu pro společnost P.P.S. Do vídeňských kanceláří přijížděl jednou za jeden až dva měsíce. Jeho pracovní náplň se s její neprolínala, takže se s ním stýkala jen řídce. Neví o žádné jeho trestné činnosti. Další spoluobžalované nezná, takže neví, jak by s nimi mohla páchat trestnou činnost.  Odposlechy ji z účasti na trestné činnosti neusvědčují. Z trestné činnosti ji neusvědčují ani svědci. Nebyla nikdy trestána a vede řádný život s manželem a dvěma dětmi. Na konci výpovědi se rozplakala.

Sled závěrečných řečí uzavřel obž.č.2 Daniel Rudzan, kdysi generální ředitel společností P.P.S. a Ecoll Invest. Stejně jako jeho předřečníci si stěžoval, že obžaloba neobsahuje konkrétní popis skutku, které se měl dopustit a upozornil, že s výjimkou obž. 7 nezná obžalované „malé ryby“, které měl dle obžaloby řídit a vést ke krácení daně z přidané hodnoty. S obž. č.7 se setkal pouze dvakrát a obsah jejich rozhovoru neměl nic společného s žalovanou trestnou činností. Podivoval se výpovědi obž. Maliny, který dříve tvrdil, že jej nezná, ale jako žadatel o dohodu o vině a trestu si najednou vzpomněl, že asi před pěti lety jej někde dvakrát viděl. A rozhodně se ohradil proti svědectví obž. Shahrama Zadeha, které považuje za absolutní lež. Brojil i proti dohodám o vině a trestu s těmito obžalovanými, kdy zejména příslib souhrnného trestu devíti let obž. Shahramu Zadehovi považuje za nemravný. Neví nic o žalovaném krácení daně z přidané hodnoty. Sám se na něm nepodílel a nesdílel úmysl jiných osob se jej dopustit. Nemělo by to pro něj ani finanční efekt, protože při zapojení celého předpokládaného řetězce spolupachatelů by se na něj dostala jen nepatrná částka, která by nestála za námahu. V té době jeho firmy měly hrubý obrat 4 mil.Kč/den. Ve srovnání s tím by výnos z krácení DPH byl směšný.

Pan obžalovaný dále popsal vznik a vývoj společností P.P.S. a Ecoll Invest, svou úlohu v nich a odmítl tvrzení, že je založil za účelem páchání trestné činnosti. Z dokazování v tomto trestním řízení přece vyplývá, že krácení DPH různými podvodnými podnikateli, kteří se přisáli na Ecoll Invest, probíhalo dávno před tím, než založil své firmy. Proti P.P.S. bylo vedeno vyšetřování rakouskými orgány s výsledným zastavením a Ecoll Invest neměla žádné nesrovnalosti s celní a finační správou, dokud byla v rukou původních majitelů.

 Společnost P.P.S. neměla nikdy povinnost plátce DPH ani v Rakousku, ani v ČR, proto nemohla tuto daň krátit. Totéž platí v ČR o společnosti Ecoll Invest. Zdůraznil, že všichni tzv. missing traders, kteří využívali služeb Ecoll Invest jako oprávněného příjemce, měli licenci registrovaného distributora PHM, čili byli prověřeni celní a finanční správou. Celní a daňová správa měla informaci o každém dovozu dříve, než zboží překročilo hranice ČR. „Dvojhvězdí“ P.P.S. a Ecoll Invest úzkostlivě dodržovalo všechny právní předpisy, protože v případě chybných kroků by Ecoll Invest přišla o licenci oprávněného příjemce. Z dokazování dle jeho názoru vyplývá, že trestnou činnost páchaly jiné osoby než obž. 2-5.

Uvedl dále, že s většinou svědků, které soud vyslýchal, se možná někde náhodně setkal, ale neměl s nimi pravidelné styky a určitě s nimi nejednal o čemkoli nezákonném.

Stejně jako jiní zkritizoval způsob stanovení výše škody. Zpochybnil legálnost odposlechů a zdůraznil, že odposlechy jeho telefonu jej neusvědčuji. Jinak  zopakoval řadu výhrad, jež uplatnili předřečníci a samozřejmě požádal o zproštění  obžaloby.

Po závěrečných řečech využili obžalovaní Petr Dokládal, Petr Moštěk a Daniel Rudzan práva posledního slova. Byli struční: jsou nevinní a žádají o zproštění obžaloby.

Po závěrečných slovech předseda senátu Aleš Novotný nařídil vyhlášení rozsudku na den 21. října 2021. Podle § 128 odst. 3 tr.ř.se má rozsudek vyhlásit bezprostředně po ukončení hlavního líčení. Přípustné je odročení o 3 dny, ale  zde dochází k odročení o čtyři měsíce. Prodloužení lhůty je přípustné pouze se souhlasem předsedy soudu, ale i to jen v omezeném rozsahu. Nelze tak přehlédnout, že zde došlo k  porušení trestního řádu. Vedle toho mě napadá wolkerovský výrok o „trestání časem“: obžalovaní a jejich rodiny budou prožívat období dovolených v obavách o svůj osud. Nedodržování zákonných lhůt pro vyhlášení rozsudků a pak pro vyhotovení písemných provedení patří k obvyklému modu operandi soudce Aleše Novotného. Může si to dovolit, protože má jistotu, že mu v případě stížností zakryje záda místopředseda soudu Aleš Flídr, bývalý člen KSČ, důsledný obhájce práva na soudcovskou libovůli.

Deklarovaná obrovská škoda dostává předsedu senátu do nemilé situace. Na jedné straně výše škody volá po exemplárním potrestání.  Na straně druhé chatrnost dokazování a argumentační obratnost obhájců a obžalovaných svědčí v jejich prospěch. Způsob, jakým zejména  v posledním roce vedl předseda senátu dokazování, mě ale vede k domněnce, že má přesnější  obraz o tom, co se skutečně stalo, než policie a žalobce. Vzhledem k obrovské škodě by se za zprošťující rozsudky vystavil kritice veřejnosti, ale bezdůvodné odsuzování, nebo  ukládání nepřiměřeně vysokých trestů by pro něj asi úplně jednoduché nebylo. Na rozsudek jsem proto velmi zvědav. Stejně tak jsem zvědavý, jak se Aleš Novotný vypořádá s dohodami o vině a trestu, mezi nimi především s dohodou  mezi Alešem Sosíkem a Shahramem Zadehem, kterou téměř hromadně napadá obhajoba.

Za těchto okolností mi nezbývá než popřát obžalovaným, aby dokázali důvěřovat spravedlivosti senátu Aleše Novotného a aby „trestání časem“ přestáli bez újmy na zdraví.

 

==================================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

PŘÍPRAVA „POPRAVY“ OBŽALOVANÝCH

Dne 16. června 2021 nastal ve „velké daňové kauze“ či „kauze Zadeh“ historický okamžik. Kauza napadla ke Krajskému soudu v Brně kdysi dávno, přesně 18. března 2015 a od té doby se vlekla a zdálo se, že nikdy neskončí. V posledních měsících předseda senátu Aleš Novotný opakovaně vyprávěl, jak si představuje přednes závěrečných řečí, ale nikdy k nim nevyzval: nakonec se stále znova prosadila potřeba doplnění dokazování.

Až 16. června 2021 se předseda senátu pro jistotu ještě jednou zeptal obhájců, zda mají nějaké další návrhy na doplnění dokazování. Následně usnesením prohlásil dokazování za ukončené. S ohledem na klimatické podmínky povolil účastníkům řízení, aby sundali respirátory . Pak vyzval státního zástupce Aleše Sosíka k přednesení závěrečné řeči.

Tato část jednání se již týkala pouze obžalovaných, kteří nepožádali o dohodu o vině a trestu, tedy majitelů a manažerů společností P.P.S. a Ecoll Invest, tj. obžalovaných č.2 Daniela Rudzana, č.3 Petra Dokládala, č.4 Elišky Coufalové, č.5 Petra Moštěka a jednoho z „malých ryb“,  č. 7 Radovana Chaloupky. Obž. č.7 Radovan Chaloupka se svěřil do rukou svého obhájce a nedostavil se, obž. č.4 Eliška Coufalová přišla až následující den pouze přednést poslední slovo a opět zmizela.  

Aleš Sosík se pustil do čtení, jež trvalo zhruba dvě a půl hodiny, přičemž několikrát se odkázal na listinné přílohy, s jejichž obsahem  se obhájci a obžalovaní nemohli seznámit. Četl jakoby pro sebe a přes respirátor, což mělo vliv na srozumitelnost. Pouze chvílemi otočil tvář k obžalovaným, mezi nimž zejména ods. Daniel Rudzan dával živou mimikou najevo, co si o Sosíkově  díle myslí.

Zajímavý okamžik nastal, když žalobce odůvodňoval návrhy trestů a působil dojmem, že se snad obž. Danielu Rudzanovi omlouvá. Zmínil se, že to tak nemuselo dopadnout, kdyby se obžalovaní doznali. Narážel na jednání v jeho kanceláři s panem obžalovaným a jeho obhájcem, při němž opakovaně vyzval  k doznání nejen Daniela Rudzana, ale i další. K této drobnosti se vrátím později.

Kvůli obsáhlosti textu závěrečné řeči není možné uvést na tomto místě podrobnosti z jejího obsahu. Pokusím se tedy předvést aspoň základní myšlenky. Aleš Sosík především vyjádřil přesvědčení, že z dokazování vyplývá, že ve společnosti Ecoll Invest probíhala žalovaná trestná činnost a obžalovaní majitelé a manažeři jsou za ni odpovědní. Zajišťovali dovozy pohonných hmot, které sloužily k páchání daňové trestné činnosti. Na jejich aktivity navazovaly obchody, prováděné  Petrem Pfeiferem a dalšími pachateli. Zmínil se o úloze investora Ronena Yashira Nadava, za jehož účasti a s pomocí jeho investice byl nastaven systém podvodných obchodů. Popsal strukturu společností, vytvořenou pro provádění trojstranného obchodu, v jehož rámci se do České republiky dovážely daní nezatížené pohonné hmoty. Ecoll Invest v tomto systému fungovala jako výběrčí spotřební daně, kterou odváděla státu. Obžalovaní ovládali také rakouskou společnost P.P.S., která byla středním článkem v trojstranném obchodu. Na ně se pak nabalovaly řetězce odběratelů, kteří dokonali trestnou činnost krácením daně z přidané hodnoty. Díky krácení DPH se pachatelé dostávali  na konkurenční ceny. Odkázal se na písemný přehled podílu  jednotlivých firem na podvodných obchodech.

Žalobce upozornil na zvláštní význam obž. Shahrama Zadeha a Petra Pfeifera. Zřejmě  přispěli k zdokonalení systému. Postěžoval si pak, že obžalovaní žalované jednání tvrdošíjně popírají. Ale jejich zákazníci, zvláště žadatelé o dohodu o vině a trestu je usvědčují. Popsal i činnost některých „malých ryb“, o nichž tvrdí, že jednaly v dohodě s obž. Danielem Rudzanem, případně s Petrem Moštěkem. Dále zpochybnil obhajobu obž. Petra Dokládala, jenž tvrdí, že jeho podíl na řízení obchodní činnosti Ecoll Investu spočívá pouze v poskytování právních služeb. O tom, že další články řetězce o kus dál krátí daň z přidané hodnoty, prý nic nevěděl.

Zhruba v polovině vystoupení Aleše Sosíka patrně přestalo čtení bavit, i zrychlil náhle krok, čímž snížil srozumitelnost výkladu. Zabýval se pak i činností nepřítomných obžalovaných – žadatelů o dohodu o vině a trestu. Mezi řečí zpochybnil obecnou použitelnost argumentů obhajoby, z nichž některé konkretizoval. Odmítl např. tvrzení, že během působení v zařízeních Ecoll Investu obž. Shahram Zadeh nevěděl o probíhající   trestné činnosti. Podobně probral postavení i dalších obžalovaných.

Nakonec navrhl, aby obžalovaní byli uznáni vinnými z žalovaných  trestných činů. V navrhování trestů byl  skutečně „velkorysý“. Zmínil se, že obž. Daniel Rudzan jej navštívil i s obhájcem, aby jej přesvědčil o své pravdě. Jeho pokus o vyjednávání vyhodnotil v jeho neprospěch a  vyčetl mu, že zatvrzele odmítal výzvu k upřímnému  přiznání, jež by mu přineslo výhodu mírnějšího trestu. Tomu přiměřený byl návrh trestu odnětí svobody v trvání 11,5 roku, „vylepšený“ peněžitým trestem 10 mil.Kč a propadnutím majetku. Způsob, jakým tento drakonický trest odůvodňoval, ve mně vyvolal dojem, že své krutosti lituje.

V případě ostatních obžalovaných žalobce postrádá jakékoli náznaky sebereflexe, což jej rovněž vede k ukládání vysokých trestů. Takže pánové Petr Dokládal a Petr Moštěk mají strávit za mřížemi 10,5 roku a k tomu jim má soud uložit peněžitý trest ve výší 5 milionů Kč  a propadnutí majetku. Poněkud lépe v té bídě dopadla obž. Eliška Coufalová s trestem 9,5 roku, peněžitým trestem 1 milion Kč a propadnutím majetku. Obž. Radovan Chaloupka odchází rovněž s trestem 9,5 roku, ale bez peněžitého trestu a  jako nemajetný se nemusí obávat  obstavení majetku. Všichni mohli dopadnout lépe, kdyby se přiznali a požádali o dohodu o vině a trestu. Například obž. Eliška Coufalová prý  mohla vyjít z maléru s podmíněným trestem. Mezi podmíněným trestem a 9,5 lety je propastný rozdíl, takže tento příklad zpochybňuje objektivitu posuzování závažnosti trestné činnosti a přiměřenosti trestu.

Ve výkladu Aleše Sosíka mě zaujaly dvě zajímavosti. Především jeho zmínky o jednání svědka Petra Pfeifera, z nichž je zřejmé, že jej považuje za pachatele. To je zásadní obrat proti dosavadní linii přístupu orgánů činných v trestním řízení k této osobě, od přípravného řízení chráněné a používané jako korunní svědek proti obž. Shahramu Zadehovi. Žalobce zde nepřímo přiznal nezákonnost postupu policie i svého: věděli o jeho trestné činnosti, ale nesplnili zákonnou povinnost jej stíhat. Raději mu poskytli ochranu a použili jej jako korunního svědka proti Shahramu Zadehovi.  Další  zajímavostí je absence tvrzení, odkazujících na „usvědčující“ výpověď obž. Shahrama Zadeha v řízení o dohodě o vině a trestu. Žalobce si zřejmě uvědomuje, že je na místě k ní přistupovat s opatrností.

Vzhledem k délce procesu, objemu důkazů a zjevné zdravotní indisposici Aleše Sosíka (chodil o francouzských holích) nebudu hodnotit úroveň přípravy závěrečné řeči, ač s ohledem na desítky závěrečných řečí, naposlouchaných za dvacet let, bych měl pro srovnávání měřítko. Ostatně obhájci obžalovaných či oni sami mě ušetřili námahy, když s žalobcovou závěrečnou řečí naložili jako s trhacím kalendářem. Jako první po jejím odeznění vystoupil s procesní námitkou substituční obhájce obž. Radovana Chaloupky Michael Straka, který se vyjádřil, že dílo státního zástupce Aleše Sosíka nevyhovuje nárokům, které pro závěrečnou řeč stanovil  trestní řád, je nepřezkoumatelné, obhájci na ně nemohou reagovat a dožadoval se, aby předseda senátu odročil hlavní líčení o několik dní, aby se obhájci mohli seznámit s obsahem příloh, na které se žalobce odvolává. Rozvinula se polemika mezi předsedou senátu a Michaelem Strakou, kterého podpořil další obhájce. Nestal se ale zázrak: Aleš Novotný jejich požadavku nevyhověl a přešel k závěrečným řečem obhájců v abecedním pořadí obžalovaných. K těm se vrátím v dalším článku.

Nehodnotím úroveň připravenosti závěrečné řeči, ale neodolám pokušení k laickému posouzení jejího obsahu. Jako laik soudím, že Aleš Sosík vnímá celý soubor obžalovaných jako jeden celek s diferencovanými úlohami jednotlivců. Podle něj obžalovaní č.1-5 zajišťovali dovoz pohonných hmot ze zahraničí za účelem jejich použití v podvodných obchodech, plnili funkci oprávněného příjemce a po složení spotřební daně je propouštěli do volného oběhu na vnitřní trh. Zřizovali pak řetězce odběratelů, kteří zboží přeprodávali a v konečné fázi neodvedli daň z přidané hodnoty. O výnos z krácení DPH se pak všichni nějakým způsobem dělili.

Mám ale obavy, že pro pravdivost obrazu mu chybí „pojidlo“, jež by spojilo vrchol takto vytvořené soustavy s jejími  posledními články. Není pochyb o tom, že kdokoli s licencí na obchodování s pohonnými hmotami mohl využít služeb oprávněného příjemce, a po propuštění zboží do volného oběhu s ním naložit dle své vůle. Nevidím v závěrečné řeči žalobce žádný důkaz, že Ecoll Invest úmyslně vyhledávala odběratele, kteří by pak nakládali s nakoupeným zbožím zločinným způsobem. Nevidím v závěrečné řeči důkaz, že vlastníci a manažeři Ecoll Investu dohlédli na konec  řetězců a nevidím toky peněz, jimiž se k nim vracel jejich podíl na výnosu z krácení DPH. Žalobce neuvedl žádné důkazy o tom, že obžalovaní majitelé a manažeři společností P.P.S. a Ecoll Invest, tedy obžalovaní č.2-5 skutečně řídili činnost „malých ryb“, neřkuli články řetězců, vytvořených Petrem Pfeiferem a dalšími výtečníky. Nevyvracím tím tvrzení žalobce, že došlo k žalované škodě, pokud se odvolává na doznání „malých ryb“, jež se doznaly a požádaly o dohodu o vině a trestu.

Je zde ovšem „usvědčující“ výpověď obž. Shahrama Zadeha, která by mohla úlohu „pojidla“ splnit, nebýt některých jejích slabin. Pan obžalovaný především předložil ohromující informaci o rozsáhlém a sofistikovaně prováděném praní výnosů z trestné činnosti. Je to nová, velmi významná informace, o které není v obžalobě ani zmínka. Dále usvědčoval zejména Daniela Rudzana z aktivního podílu na krácení daně z přidané hodnoty. Je otázka, jakými a zda vůbec nějakými důkazy má svá tvrzení doložena. Nechce se mi např. věřit, že mu hned na první schůzce obž. Daniel Rudzan prozradil, že budou dělat nezákonné obchody. Nepopudilo by mě, kdyby soudce Aleš Novotný kvůli výpovědi obž. Shahrama Zadeha vrátil věc státnímu zástupci k došetření, ale to se samozřejmě nestane.

Popustil jsem uzdu své laické stařecké žvanivosti a nyní nezbývá, než abych děj vrátil do chvíle, kdy soudce Aleš Novotný vyzval  k závěrečné řeči obhájce Petra Dokládala. Ale o tom až příště.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

ZPRÁVA PRO VEŘEJNOST

Sp.zn: L 69390 vedená u Městského soudu v Praze	CHAMURAPPI z.s. Ing. Zdeněk Jemelík P.O.Box 53,158 80 Praha 5  ID datové schránky:vphvd5m	IČ: 065 89 138
www.chamurappi.eu

 

VŠEM, KOHO TO MŮŽE ZAJÍMAT

ZPRÁVA SPOLKU CHAMURAPPI Z.S. PRO VEŘEJNOST 

Dne 18.6.2021 jsem  se na pozvání zúčastnil oslavy 80. narozenin pana exprezidenta Václava Klause. 

 Se srdečným pozdravem

Ing. Zdeněk Jemelík

předseda CHAMURAPPI z.s.  

 

 ________________________________________________________

Tel.+420-606410226,+420-776651095                                                skype: JemelikZdenek

E-mail:  jemelikzdenek@chamurappi.eu; jemelikzdenek@gmail.com

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

NEOBVYKLÉ ÚKAZY V ZÁVĚRU SOUDNÍHO PROCESU

Zdánlivě neukončitelná „velká daňová kauza“ či „kauza Zadeh“  se přece jen přiblížila k závěru v hlavním líčení, jež u Krajského soudu v Brně proběhlo ve dnech 15.-17. června 2021. Obsahově navazovalo na hlavní líčení z 3.-5. května 2016, během  něhož došlo k zveřejnění šokující dohody o vině a trestu, sepsané mezi obž. Shahramem Zadehem a státním zástupcem Alešem Sosíkem, a k navazujícímu ústnímu vyjádření obž. Shahrama Zadeha, jež se v detailech odchyluje od textu dohody.

Obž. Shahram Zadech v této době odpykává osmiletý trest z rozsudku Krajského soudu v Brně – senátu Haliny Černé - kvůli přípravě ovlivňování svědků. Přijme-li senát Aleše Novotného dohodu, sjednanou mezi obž. Shahramem Zadehem a státním zástupcem Alešem Sosíkem, uloží panu obžalovanému souhrnný trest devíti let odnětí svobody. Ostatní obžalovaní budou cítit a projevovat pohoršení nad tím, že za účast na žalované trestné činnosti se mu zvýší trest jen o jeden rok. Ovšem nebudou při tom přihlížet k  propadnutí vyčísleného majetku a peněžitému trestu. 

Připomínám, že obžalovaný č.1 Shahram Zadeh od vazebního a přípravného řízení z r.2015 až donedávna soustavně obhajoval svou nevinu, přičemž často nevybíravě napadal soudce Aleše Novotného a občas i státního zástupce Aleše Sosíka. Tvrdil, že  s ostatními obžalovanými neměl nic společného, než že jim prostřednictvím své společnosti Strong Strike půjčil prostředky na rozšíření obchodu a nepravidelně docházel do jejich kanceláří kontrolovat, zda firma funguje a návratnost jeho úvěru je zajištěna. Neměl z toho údajně jiný příjem než splátky a úroky. O tom, že dochází ke krácení daně z přidané hodnoty, nic nevěděl a zejména toto zločinné podnikání neorganizoval. Mimo to trestná činnost začala probíhat dávno  před jeho seznámením s vlastníky společností P.P.S. a Ecoll Invest. Usvědčující důkazy proti němu byly chatrné, pokud jej vůbec usvědčovaly.

Stejně sebevědomě si vedl i v řízení u Městského soudu v Brně, v němž čelil obžalobě pro přípravu ovlivňování svědků. Předseda senátu Michal Kabelík zakusil četné urážky z jeho strany, ale v rozsudku se přesto zachoval docela korektně.

Nakonec však Shahram Zadeh překvapivě „hodil ručník do ringu“ a  jako první z obžalovaných projevil zájem o dohodu o vině a trestu. Učinil doznání, jímž se přiznal i ke skutkům, jež mu žalobce nekladl za vinu, usvědčil sebe a poskytl „usvědčující“ svědectví proti obžalovanému č.2 Danielu Rudzanovi a částečně i proti obžalovaným č. 3-5.

O důvodech šokujícího jednání pana obžalovaného nic nevím a spekulacemi z předsálí soudní síně se nezabývám. V rukou spříseženectví Vrchního státního zastupitelství a senátu Aleše Novotného byla naděje na zprošťující rozsudek nad Shahramem Zadehem navzdory chatrné důkazní situaci jen hypotetická, ale sepsáním dohody o vině a trestu ji pan obžalovaný spolehlivě pochoval.

Je pochopitelné, že v rámci hlavního líčení dne 15. června 2021  spoluobžalovaní Shahrama Zadeha se proti jeho útoku bránili. Jejich výhrady lze shrnout do vyjádření obž. č.2 Daniela Rudzana: společnosti P.P.S. a Ecoll Invest se ve svém počínání důsledně držely zákonů. Svědčí o tom skutečnost, že vyšetřování rakouských orgánů proti společnosti P.P.S. vyústilo ve zjištění, že společnost neporušovala rakouské zákony. Nebyly zjištěny žádné daňové delikty a neprokázala se trestná činnost jejích vlastníků a manažerů. Také společnost Ecoll Invest v rukou původních vlastníků úzkostlivě dodržovala české právní předpisy. Její vedení nenese vinu na tom, že se na ni přisáli různí podvodníci, kteří legálně nakoupené zboží zneužili v řetězových obchodech ke krácení daně z přidané hodnoty. Obžalovaní č.2-5 s podvodným podnikáním neměli nic společného a neměli z něj finanční ani jiný profit. Ke krácení daně nikoho nenabádali. K osobě obžalovaného č.1 Shahrama Zadeha pak uvedl, že se jedná o profesionálního podvodníka a darebáka, jemuž ovšem přiznává šarm a charisma.

Po vypořádání obžalovaných s výroky obž. Shahrama Zadeha se cestou  mezistátní videokonference uskutečnil výslech manželů Dekanových. Použití této techniky výslechu není běžné. Svědci pracovali jako manažeři pro obž. 2-3  v počátcích jejich působení v Rakousku.  Výslech pouze potvrdil údaje obž.č.2 Daniela Rudzana o zákonnosti jeho podnikání.

Dne 16. června 2021 předstoupil před soud  obž. č.9 Radek Deutsch, který jako poslední z „malých ryb“ požádal  o uzavření dohody o vině a trestu. Jeho výpověď, doplněná odpověďmi na otázky předsedy senátu, nepřinesla nic mimořádného. Obsahovala popis běžných úkonů, jež činil v rámci podvodných obchodů.

Vznikl tak stav, v němž pouze obžalovaní vlastníci  a manažeři společností P.P.S. a Ecoll Invest a s nimi obž. č.7 Radovan Chaloupka jako jediný z „malých ryb“ se nedoznali  k žalované trestné činnosti a nevyužili možnosti požádat o uzavření dohody o vině a trestu.

Zrodila se z toho neobvyklá situace: předseda senátu rozhodl o vyloučení věcí všech žadatelů o dohodu o vině a trestu do samostatných řízení, evidovaných pod samostatnými spisovými značkami. Takový rozpad procesu na řadu dílčích jednání je velmi neobvyklý. Před 1. říjnem 2010 by k němu nemohlo dojít, protože tehdy naše legislativa institut dohody o vině a trestu neznala. Vystoupení žadatelů o dohodu o vině a trestu v podstatě hromadně anulovalo dosavadní úkony obhajoby a zásadně změnilo důkazní situaci.

Projevila se zde ovšem pochybná vlastnost řízení, v němž obžalovaní bojují o svou kůži tímto novým nástrojem: na stoprocentní pravdivost jejich doznání nelze spoléhat. Většina žadatelů o dohodu v tomto procesu má trestní minulost, nebo jsou dokonce ve výkonu trestu pro jiné trestné činy. Takovým lidem nečiní potíže občas něco přilhat, nebo popřít, ať již proto, aby zvýšili naději na přijetí dohody soudem, či aby bagatelizovali závažnost svého jednání, či aby se zavděčili orgánům činných v trestním řízení nasazením psí hlavy spoluobžalovaným. Otvírá se prostor pro uplatnění teorie zločinného prokurátora Andreje Vyšinského, podle které je doznání korunou dokazování.

Hlavní líčení pokračovalo ve dnech 15.-16. června jen pro obžalované č.2-5 a pro Radovana Chaloupku.  O tom až příště.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz