OBRANA OBŽALOVANÝCH

Vracím se do soudní síně Krajského soudu v Brně, do okamžiku, kdy 16. června 2021 předseda senátu Aleš Novotný po odmítnutí požadavku obhájců na odročení hlavního líčení vyzval advokáta Petra Schopfa k přednesení závěrečné řeči ve prospěch obž. Petra Dokládala. 

Obhájce zdůraznil  svůj dlouholetý přátelský vztah s panem obžalovaným. Zabýval se přístupem svého klienta k tomuto řízení od jeho prapočátku. Připomněl jak jeho návrat ze zahraničí v den jeho zatčení, tak  vyviňující výroky jiných obžalovaných, aby nakonec vyjádřil pevné přesvědčení, že jeho klient už nikdy v budoucnosti jako obžalovaný před soudem nestane. Samozřejmě navrhl zproštění obžaloby. 

Michael Straka jako obhájce obž. Radovana Chaloupky uvedl, že není prokázáno, že se jeho klient dopustil trestného jednání, uvedeného v obžalobě a u části jeho jednání není prokázáno, že si byl vědom jeho možné trestnosti. Posléze není postaveno na jisto, že skutečně vznikla škoda, deklarovaná v obžalobě, neboť jde pouze o hrubý odhad. Ve skutečnosti pan obžalovaný pouze poskytoval rady, aniž by věděl o probíhající trestné činnosti příjemců jeho rad. Nebyl mu prokázán úmysl krátit daň. Obhájce navrhuje zproštění obžaloby. 

Závěrečnou řeč ve prospěch obž. Petra Moštěka přednesl  kvapíkovým tempem jeho bratr, advokát Marcel Moštěk. Jako jediný z obhájců se účastní řízení od jeho samého počátku a má k věci subjektivní vztah, protože proces má devastační účinky na jeho rodinu. Zdůraznil, že jeho klientovi není prokázán subjektivní úmysl krátit daň, neexistuje ani objektivní důkaz jeho účasti na krácení. Obžalobě vytýká hromadný výskyt neurčitých pojmů a nejasností. 

Vyjádřil se kriticky k novému trestnímu stíhání  jeho klienta pro totožnou skutkovou podstatu, odvíjející se v jiném časovém úseku. Označil je za pokus týrat obžalované dalším řízením pro stejnou věc. 

Uvedl, že  povšechný popis skutku v obžalobě nelze vyložit jako subjektivní i objektivní naplnění skutkové podstaty trestného činu krácení daně. Jeho klient se nijak neúčastnil daňového řízení zákazníků spol. P.P.S. a Ecoll Invest, nemohl proto nic spáchat.

Obž.Petr Moštěk byl jednatelem a prokuristou společnosti Biodiesel Trade. Dále byl zaměstnancem Ecoll Investu a pracoval na dohodu pro P.P.S. Společnosti neměly žádné problémy administrativního rázu a rakouská P.P.S. dokonce obstála v trestním a daňovém řízení rakouských orgánů. Neexistuje žádný důkaz, že obž. Petr Moštěk řídil činnost obžalovaných, kteří požádali o dohodu o vině  a trestu. Dále advokát zkritizoval způsob vyčíslení škody. Namítl, že znalec, který ji vyčíslil, neměl k disposici primární podklady, takže pouze spekuloval a odhadoval. Došel k ohromující částce 2.507.652.020,- Kč, ale škody, přiznané žadateli o dohodu o vině a trestu se k ní zdaleka neblíží. Rozdíl činí  1.479.531.673,- Kč a žalobce nemá představu, jak jej pokrýt.

Obhájce vytkl orgánům činným  v trestním řízení celou řadu procesních pochybení ke škodě jeho klienta. Zpochybnil  např. místní příslušnost Okresního soudu ve Znojmě či  legálnost povolení odposlechů. Také zcela zpochybnil celkem nevýznamné výpovědi spolupracujících obviněných Eliáše a Kudláče, kteří si jimi chtěli vykoupit propuštění z vazby. Odmítl i svědectví obž. Shahrama Zadeha, který prokazatelně nerozumí pravidlům obchodování s PHM a daňového řízení.

Nakonec obhájce dospěl k závěru, že v tomto řízení nebylo objasněno, kdo je skutečně odpovědný za deklarované škody (pokud k nim došlo), proto nelze za ně činit odpovědným jeho klienta. Navrhuje proto jeho zproštění.

Ve prospěch obž. Elišky Coufalové vystoupil její obhájce Josef Havlíček. Obžaloba dle jeho názoru neobsahuje popis jejího konkrétního zločinného jednání. Žalobce ji činí spoluodpovědnou za údajné trestné jednání spoluobžalovaných, aniž by její podíl definoval. Její odpovědnost vyvozuje pouze z jejího postavení jednatelky.  Není prokázán její subjektivní úmysl činit cokoli nezákonného. Neřídila obchodní činnost  společností P.P.S. a Ecoll Invest, o pohybech zboží neměla tušení. Neexistují žádná svědectví v její neprospěch. Z trestné činnosti ji neusvědčoval  ani korunní svědek Petr Pfeifer. Nelze prokázat, že byla vědomou členkou organizované zločinecké skupiny, či že o její existenci aspoň věděla. Obhájce se podivil ochotě žalobce uzavřít dohodu o vině a trestu s obž. Shahramem Zadehem, jenž nedoznal vinu dle obžaloby, ale podíl na praní špinavých peněz. Brojil proti ochotě žalobce přihlížet k jeho neurčitému svědectví v neprospěch paní obžalované. Upozornil, že ve vztahu k obž. Elišce Coufalové se od sebe zásadně liší  svědectví Shahrama Zadeha a Petra Pfeifera. Připomněl, že paní obžalovaná byla stíhána již v Rakousku, kde bylo trestní stíhání zastaveno. Ve výsledku pak navrhl zproštění obžaloby.

Daniel Telecký, obhájce Daniela Rudzana, vysokoškolský učitel daňového práva, zahájil závěrečnou řeč odkazem na filozofickou úvahu prof. Jiřího Jelínka o skutečnosti, že žijeme v době postfaktické, a o vlivu tohoto stavu na trestní řízení. To znamená, že už nejsou rozhodující nezpochybnitelné  skutečnosti, ale různé představy, mediální obrazy a příběhy. To pak vede k omylům v trestním řízení. Obžalobu označil za doklad důsledků nerespektování zásady, že trestní řízení je ultima ratio. Podle jeho názoru žalobce se neorientuje dobře v daňové problematice. Obžaloba je dle jeho mínění neprojednatelná. Již od začátku nevyhovovala , neboť se neopírala o nezpochybnitelné skutečnosti. Státní zástupce neprokazoval obžalovaným vinu a pracuje s hypotetickými úvahami. Vina obžalovaného se zde odvozuje z jeho postavení a z úvah státního zástupce. Nesouhlasí s tím, že jeho klient se dopustil spolupachatelství v rámci organizované zločinecké skupiny. Spolupachatelství není zde doloženo. Chybí ale také důkazy o úmyslu pana obžalovaného páchat trestnou činnost.  Nelze jej vyvozovat pouze z toho, že se s někým zná. Obhájce se odvolal na ústavní nález, v němž Ústavní soud vysvětlil, že trestný čin musí být nejen spáchán, ale musí být také zaviněn. Státní zástupce asi při předložení obžaloby spoléhal, že v řízení před soudem dojde k doplnění důkazů v neprospěch pana obžalovaného. Ve vztahu k použitým odposlechům se obhájce odvolal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a vyslovil názor, že povolení odposlechů bylo nezákonné. Opřel se také o judikát Nejvyššího soudu  ČR. Dle jeho mínění povolující okresní soud povolil odposlechy na základě neúplných a nepravdivých informací a obecných tvrzení. Výstupy z odposlechů by proto neměly být použity v neprospěch pana obžalovaného. Nezákonně získané důkazy mají povahu plodů z otráveného stromu a nesmí být použity. Obhájce dále uvedl, že krácení daně je závažným zločinem, ale pro uplatnění vyšších trestních sazeb musí být dány zákonem stanovené podmínky.

Na tomto místě předseda senátu Daniela Teleckého zastavil a ohradil se proti tomu, že poučuje soud o právu a při tom nerozlišuje přesně mezi trestním zákonem a trestním zákoníkem. Po zjištění, že obhájce potřebuje ještě přednést zhruba třetinu své řeči, jednání  přerušil do dalšího dne.

V pokračování závěrečné řeči pak obhájce upozornil, že ve vztahu k jednání jeho klienta není stanovena výše škody, způsobené krácením daně z přidané hodnoty, neboť obchodní společnosti, s nimiž Ecoll Invest obchodovala, neměly povinnost přiznání a zaplacení daně z přidané hodnoty, čehož si byl vědom i žalobce. Upozornil na právní názor Nejvyššího soudu ČR, dle něhož výše trestní sazby v daňových kauzách musí být přiměřená způsobené škodě, která nebyla stanovena pro podíl jeho klienta na vině. Obžalobu pak podle jeho mínění charakterizuje název Jiráskova románu Proti všem.  Jde proti daňové správě, správním soudům, Ústavnímu soudu, rakouským orgánům, Evropskému soudnímu dvoru a dalším.  Nezjišťovalo se, zda velcí odběratelé daň přiznali a zaplatili, takže může dojít k tomu, že klient bude odsouzen, i  když škoda nevznikla.  Obhájce upozornil, že povinnost přiznat a odvést DPH jde za tím, kdo jako poslední zboží vyskladníl, avšak tyto subjekty nejsou v obžalobě uvedeny. Nelze vyloučit možnost, že minimálně část postrádané DPH byla ve skutečnosti zaplacena. Posléze obhájce zpochybnil pravdivost doznání obž. Shahrama Zadeha, který m.j. tvrdil, že jednal s obž. Eliškou Coufalovou v době, kdy prokazatelně trávila dovolenou na Kanárských ostrovech. Obecně platí zásada, že doznání osob, jež mohly být k němu přinuceny „zahnáním do virtuálního kouta“ musí být kriticky zkoumána, proto obhájce zpochybnil věrohodnost svědectví žadatelů o dohodu o vině a trestu.  Nakonec Daniel Telecký navrhl zproštění obžaloby.

 Na okraj závěrečné řeči Daniela Teleckého podotýkám, že se o obžalobě sice vyjadřoval s krajní kritičností, ale přesto opakovaně zdůrazňoval, že si pana žalobce váží a považuje ho za dobrého právníka. Tím ho ale nepotěšil, neboť Aleš Sosík se pro tuto část jednání nechal vystřídat státním zástupcem Michalem Galátem, kdysi kárně potrestaným za překročení zákonné délky kolusní vazby obž. Shahrama Zadeha. 

Následovala závěrečná řeč obž. Petra Dokládala. Úvodem zdůraznil, že se k tomuto řízení vždy stavěl s velkou pokorou. Byl ale zklamaný, když po přípravném řízení následovala obžaloba. Ponechal pak hledání pravdy na soudu. Je si jist, že těžiště trestné činnosti se odehrávalo mimo dosah jeho působnosti. Během soudního líčení bylo podáno mnoho přímých i nepřímých důkazů o nezávadnosti jeho jednání. Vyslovil naději, že soud k uvedeným okolnostem přihlédne.

Pokračoval obž. Petr Moštěk kritickým vyjádřením k závěrečné řeči státního zástupce. Jeho tvrzení, že obžalovaní zakládali obchodní společnosti s missing traders, označil za nepravdivé, neboť nemá vůbec oporu v dokazování. Obžalovaní, kteří požádali o dohodu o vině a trestu, hovořili o úplně jiných lidech, než kterými se zabývá obžaloba. Za nepravdivé označil i tvrzení, že obžalovaní č.2-5 vytvořili systém, který umožnil provádění karuselových obchodů. Ve skutečnosti pokud takový systém existoval, vznikl dávno před vznikem společnosti P.P.S. Upozornil,  že žalobce nepředložil během celého řízení žádný důkaz o tom, že obžalovaní č.2-5 řídili skupiny osob, jež prováděly krácení DPH. Za čirou lež označil žalobcovo tvrzení, že společnost Ecoll Invest profitovala na trestné činnosti vysokou obchodní marží. Podivil se vyjádření žalobce, že nikdy netvrdil, že DPH krátila společnost P.P.S. a missing tradeři. Divil se, proč za těchto okolností nebylo řízení dávno zastaveno. Ohradil se proti výtce státního zástupce, že nikdy nepředložil důkazy ve prospěch  svého tvrzení, že krácení DPH organizovali koncoví spotřebitelé PHM. Ve skutečnosti takové důkazy navrhoval, ale předseda senátu je vždy odmítl. 

V dalším si pak postěžoval, že po letech stále neví, co konkrétně měl spáchat. Celá obžaloba spočívá na pouhých domněnkách. Upozornil, že nikdy nebyl ve vedoucím postavení ve firmě, která se měla podílet na trestné činnosti, s výjimkou postavení jednatele Biodiesel Trade, která žádné problémy s daňovou správou neměla. Obžalovaní, kteří se doznali k trestné činnosti, jej neznají. S obžalovaným  Zadehem se setkal až po několika měsících jeho působení v Ecoll Investu a nikdo neprokázal, že by obž. Zadeh nebo Daniel Rudzan přes něj řídili obžalované č.6-14. Popřel konání jakési koordinační  schůzky, na které se mělo jednat o provádění nezákonných obchodních transakcí: nebylo přece možné, aby s neznámými lidmi o něčem takovém otevřeně jednal.  Žalobce vůbec nedefinoval, jakým způsobem se měl podílet na nezákonné činnosti organizované skupiny. Z obžalovaných znal pouze Daniela Rudzana, Elišku Coufalovou a Petra Dokládala. S obž. Shahramem Zadehem se setkal maximálně 2x, ale nic s ním neřešil. V žádném případě se nepodílel na trestné činnosti obž. Kudláče, Eliáše a Chaloupky, s nimiž se setkával jen sporadicky. Neřešil nic nezákonného s obž. Mazurou a ostatní „malé ryby“ nezná. Popsal pak řadu detailů z organizace obchodní činnosti všech firem, s nimiž měl co do činění a dokazoval, že se nejednalo o nezákonné jednání. Zpochybnil také věrohodnost způsobu výpočtu škody, která možná ani v daném rozsahu nevznikla. Upozornil na nezákonnost prováděných odposlechů, které původně byly nařízeny kvůli jiné trestné činnosti a teprve později začaly sloužit k jeho sledování. Ale odposlechy stejně nepřinesly nic kromě záznamů běžných obchodních jednání. Nakonec se ohradil proti pokusu žalobce využít k usvědčení obžalovaných problematických výpovědí  některých žadatelů o dohodu o vině a trestu.

Obž. Petr Moštěk věnoval pozornost i manipulacím předsedy senátu s žadateli o dohodu o vině a trestu, jejichž výpovědi účelově usměrňoval. Nejvýraznější to bylo v případě obž.Shahrama Zadeha, který na počátku jednání vyviňoval  obž. Dokládala a Moštěka, ale o dva dny později je usvědčoval.

Došlo i na vystoupení obž. Elišky Coufalové, která prohlásila, že během svého působení ve společnostech P.P.S. a Ecoll Invest nebyla nikdy členkou organizované zločinecké skupiny, sama žádnou trestnou činnost nepáchala a pokud snad někdo z jejího okolí zneužil společnosti P.P.S., Ecoll Invest a Biodiesel Trade k páchání trestné činnosti, nevěděla o tom a nebyla s takovým počínáním srozuměna. Neví o žádném důkazu její viny a není jí jasné, čeho se vlastně měla dopustit. Oborem její činnosti byla administrativa, personalistika a platby, s kterými ji pomáhala Milena Pfeifer. S obž. Shahramem Zadehem přišla do bližšího styku až v červnu r.2013. Vnímala jej jako zkušeného obchodníka s bezpečnostní prověrkou a významnými kontakty v oblasti obchodu i politiky. Vzhledem k tomu, že prostřednictvím své společnosti Strong Strike půjčil společnosti P.P.S. významnou finanční částku, uznávala jeho právo sledovat chod její společnosti, nahlížet do účetnictví a příležitostně využívat firemní kanceláře i pro své potřeby, jež s podnikáním P.P.S. a Ecoll Invest nesouvisely. Jeho návštěvy v kancelářích P.P.S. byly ale nepravidelné a nebyly časté. Choval se k ní přátelsky a nikdy ji nenutil, aby se řídila jeho radami. Neví, s kým se stýkal a co dělal mimo kanceláře P.P.S. a ani ji to nezajímalo. Zřejmě se v něm zmýlila a má mu za zlé, že ve své poslední  výpovědi o ní lhal. S obž. Danielem Rudzanem ji spojila práce a soukromý život. Je otcem její dcery. Neví o tom, že by páchal jakoukoli trestnou činnost. Jako nadřízený se k ní ale nechoval vždy hezky, křičel na ni a vytýkal jí nedostatky ve vedení účetnictví. Nicméně účetnictví bylo řádně vedeno a procházelo úspěšně auditem. Obž. Petr Dokládal byl jednatelem společností P.P.S. a Biodiesel Trade.  Někdy se s ním radila, ale nikdy spolu neřešili nějakou trestnou činnost, což je i patrné z odposlechů. Obž. Petr Moštěk byl obchodním ředitelem společnosti Biodiesel Trade, jednatelem společnosti Ecoll Invest a pracoval na dohodu pro společnost P.P.S. Do vídeňských kanceláří přijížděl jednou za jeden až dva měsíce. Jeho pracovní náplň se s její neprolínala, takže se s ním stýkala jen řídce. Neví o žádné jeho trestné činnosti. Další spoluobžalované nezná, takže neví, jak by s nimi mohla páchat trestnou činnost.  Odposlechy ji z účasti na trestné činnosti neusvědčují. Z trestné činnosti ji neusvědčují ani svědci. Nebyla nikdy trestána a vede řádný život s manželem a dvěma dětmi. Na konci výpovědi se rozplakala.

Sled závěrečných řečí uzavřel obž.č.2 Daniel Rudzan, kdysi generální ředitel společností P.P.S. a Ecoll Invest. Stejně jako jeho předřečníci si stěžoval, že obžaloba neobsahuje konkrétní popis skutku, které se měl dopustit a upozornil, že s výjimkou obž. 7 nezná obžalované „malé ryby“, které měl dle obžaloby řídit a vést ke krácení daně z přidané hodnoty. S obž. č.7 se setkal pouze dvakrát a obsah jejich rozhovoru neměl nic společného s žalovanou trestnou činností. Podivoval se výpovědi obž. Maliny, který dříve tvrdil, že jej nezná, ale jako žadatel o dohodu o vině a trestu si najednou vzpomněl, že asi před pěti lety jej někde dvakrát viděl. A rozhodně se ohradil proti svědectví obž. Shahrama Zadeha, které považuje za absolutní lež. Brojil i proti dohodám o vině a trestu s těmito obžalovanými, kdy zejména příslib souhrnného trestu devíti let obž. Shahramu Zadehovi považuje za nemravný. Neví nic o žalovaném krácení daně z přidané hodnoty. Sám se na něm nepodílel a nesdílel úmysl jiných osob se jej dopustit. Nemělo by to pro něj ani finanční efekt, protože při zapojení celého předpokládaného řetězce spolupachatelů by se na něj dostala jen nepatrná částka, která by nestála za námahu. V té době jeho firmy měly hrubý obrat 4 mil.Kč/den. Ve srovnání s tím by výnos z krácení DPH byl směšný.

Pan obžalovaný dále popsal vznik a vývoj společností P.P.S. a Ecoll Invest, svou úlohu v nich a odmítl tvrzení, že je založil za účelem páchání trestné činnosti. Z dokazování v tomto trestním řízení přece vyplývá, že krácení DPH různými podvodnými podnikateli, kteří se přisáli na Ecoll Invest, probíhalo dávno před tím, než založil své firmy. Proti P.P.S. bylo vedeno vyšetřování rakouskými orgány s výsledným zastavením a Ecoll Invest neměla žádné nesrovnalosti s celní a finační správou, dokud byla v rukou původních majitelů.

 Společnost P.P.S. neměla nikdy povinnost plátce DPH ani v Rakousku, ani v ČR, proto nemohla tuto daň krátit. Totéž platí v ČR o společnosti Ecoll Invest. Zdůraznil, že všichni tzv. missing traders, kteří využívali služeb Ecoll Invest jako oprávněného příjemce, měli licenci registrovaného distributora PHM, čili byli prověřeni celní a finanční správou. Celní a daňová správa měla informaci o každém dovozu dříve, než zboží překročilo hranice ČR. „Dvojhvězdí“ P.P.S. a Ecoll Invest úzkostlivě dodržovalo všechny právní předpisy, protože v případě chybných kroků by Ecoll Invest přišla o licenci oprávněného příjemce. Z dokazování dle jeho názoru vyplývá, že trestnou činnost páchaly jiné osoby než obž. 2-5.

Uvedl dále, že s většinou svědků, které soud vyslýchal, se možná někde náhodně setkal, ale neměl s nimi pravidelné styky a určitě s nimi nejednal o čemkoli nezákonném.

Stejně jako jiní zkritizoval způsob stanovení výše škody. Zpochybnil legálnost odposlechů a zdůraznil, že odposlechy jeho telefonu jej neusvědčuji. Jinak  zopakoval řadu výhrad, jež uplatnili předřečníci a samozřejmě požádal o zproštění  obžaloby.

Po závěrečných řečech využili obžalovaní Petr Dokládal, Petr Moštěk a Daniel Rudzan práva posledního slova. Byli struční: jsou nevinní a žádají o zproštění obžaloby.

Po závěrečných slovech předseda senátu Aleš Novotný nařídil vyhlášení rozsudku na den 21. října 2021. Podle § 128 odst. 3 tr.ř.se má rozsudek vyhlásit bezprostředně po ukončení hlavního líčení. Přípustné je odročení o 3 dny, ale  zde dochází k odročení o čtyři měsíce. Prodloužení lhůty je přípustné pouze se souhlasem předsedy soudu, ale i to jen v omezeném rozsahu. Nelze tak přehlédnout, že zde došlo k  porušení trestního řádu. Vedle toho mě napadá wolkerovský výrok o „trestání časem“: obžalovaní a jejich rodiny budou prožívat období dovolených v obavách o svůj osud. Nedodržování zákonných lhůt pro vyhlášení rozsudků a pak pro vyhotovení písemných provedení patří k obvyklému modu operandi soudce Aleše Novotného. Může si to dovolit, protože má jistotu, že mu v případě stížností zakryje záda místopředseda soudu Aleš Flídr, bývalý člen KSČ, důsledný obhájce práva na soudcovskou libovůli.

Deklarovaná obrovská škoda dostává předsedu senátu do nemilé situace. Na jedné straně výše škody volá po exemplárním potrestání.  Na straně druhé chatrnost dokazování a argumentační obratnost obhájců a obžalovaných svědčí v jejich prospěch. Způsob, jakým zejména  v posledním roce vedl předseda senátu dokazování, mě ale vede k domněnce, že má přesnější  obraz o tom, co se skutečně stalo, než policie a žalobce. Vzhledem k obrovské škodě by se za zprošťující rozsudky vystavil kritice veřejnosti, ale bezdůvodné odsuzování, nebo  ukládání nepřiměřeně vysokých trestů by pro něj asi úplně jednoduché nebylo. Na rozsudek jsem proto velmi zvědav. Stejně tak jsem zvědavý, jak se Aleš Novotný vypořádá s dohodami o vině a trestu, mezi nimi především s dohodou  mezi Alešem Sosíkem a Shahramem Zadehem, kterou téměř hromadně napadá obhajoba.

Za těchto okolností mi nezbývá než popřát obžalovaným, aby dokázali důvěřovat spravedlivosti senátu Aleše Novotného a aby „trestání časem“ přestáli bez újmy na zdraví.

 

==================================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz