č. j. Nt 552/2020-
Protokol o veřejném zasedání
Krajský soud v Praze dne 29. 6. 2020 v 9:15 hod.
Trestní věc proti odsouzenému Romanu Šulyokovi, narozenému 26. 9. 1968 – návrh na povolení
obnovy řízení.
Přítomni:
Předsedkyně senátu: Mgr. Iva Říhová
Přísedící: JUDr. Zdeněk Morávek
Anna Kristlová
Protokolující úřednice: Žaneta Kočová
Státní zástupce KSZ: JUDr. Martin Suska
doručení vykázáno 7. 5. 2020
lhůta podle § 198 odst. 1 tr. řádu zachována
Odsouzený: Roman Šulyok
doručení vykázáno 14. 5. 2020
lhůta podle § 198 odst. 1 tr. řádu zachována
Obhájce: Mgr. Soňa Adamová
osobně, totožnost ověřena dle průkazu ČAK
doručení vykázáno 7. 5. 2020
lhůta podle § 198 odst. 1 tr. řádu zachována
Skutečně započato v 9:39.
Podle § 55b odst. 5 tr. řádu bude pořizován zvukový záznam.
Podle § 205 tr. řádu předsedkyně senátu zahájila veřejné zasedání sdělením věci, která bude
projednávána. Zároveň konstatuje, že lhůty u všech předvolaných a vyrozuměných byly
dodrženy.
V jednací síni přítomna veřejnost, kdy z řad jednoho z přítomných sděleno, že si bude pořizovat
zvukový záznam. Státní zástupce poukázal na skutečnost, že obžalovaný se dle podaného návrhu
chystá sdělovat citlivé informace a zda by v tomto ohledu neměla být přijata nějaká opatření.
Obžalovaný předveden eskortou, pouta na rukou sejmuta.
Předsedkyně senátu odsouzeného upozornila na přítomnost veřejnosti i na skutečnost, že si jeden
z přítomných hodlá pořizovat zvukový záznam. Konstatovala, že zatím není dán důvod toto
nepovolit resp. k vyloučení veřejnosti, neboť obsah údajů, které se chystá ve své výpovědi sdělit,
soudu není znám a dotazuje se, zda tedy má odsouzený nějaké údaje, pro které by soud měl tento
postup přehodnotit.
Odsouzený R. Šulyok uvádí:
Nemyslím si, že by bylo vhodné, aby to někdo nahrával. Domnívám se, že věci, které chci uvést,
jsou závažné až příliš. O mě ani tolik nejde, ale o mé nezletilé děti, které budou díky mé výpovědi
v extrémním nebezpečí.
Vyhlášeno
u s n e s e n í:
2 Nt 552/2020
Hlavní líčení se v 9:44 hodin přerušuje za účelem porady senátu.
V 9:55 hodin pokračováno v přerušeném hlavním líčení.
Po poradě senátu vyhlášeno
usnesení
Podle § 200 odst. 1 tř. řádu bude veřejné zasedání konáno s vyloučením veřejnosti.
Předsedkyně senátu vyhlášené usnesení odůvodnila.
Odsouzenému umožněna porada se svým obhájcem.
Odsouzený využívá svého práva zvolit si za důvěrníka přítomného - Ing. Zdeňka Jemelíka (jenž
oznámil, že si bude pořizovat zvukový záznam).
V jednací síni se dále nachází dvě osoby, které po sejmutí roušek odsouzený identifikoval a vůči
jejich přítomnosti v jednací síni nemá žádných výhrad. K dotazu předsedkyně senátu pak
odsouzený sdělil, že nemá výhrady, aby jednání sledovala i poslední z osob přítomných ve
veřejnosti – Mgr. Jan Stratílek, zmocněnec poškozených Lebánkových.
Jednáno za účasti veřejnosti, která byla jednotlivě zidentifikována.
Předsedkyně senátu konstatovala rozhodnutí zdejšího soudu 1 T 6/2016 ze dne 27. 9. 2016 ve
znění rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 10 To 28/2017 ze dne 24. 10. 2017 s tím, že dle
návrhu na povolení obnovy řízení má být novým důkazem výpověď odsouzeného.
Přistoupeno k výslechu odsouzeného:
Roman Šulyok, totožnost ověřena orgánem eskorty.
Poučen podle § 33 odst. 1, § 92 odst. 2, 3, § 93 odst. 1, § 95 odst. 2 tr. řádu, uvádí:
Poučení jsem porozuměl, vypovídat budu.
Odsouzený k věci uvádí:
K této trestné činnosti se doznávám. Zároveň bych se rád omluvil, protože je mi to nesmírně líto.
Rozhodl jsem se, že dnes uvedu popravdě veškeré okolnosti, které by situaci mohly objasnit. Ve
výkonu trestu jsem absolvoval dlouhý, převýchovný program, díky kterému se mi stala zásadní
věc. Nechci vystupovat v pozici hodného hocha, to jsem nikdy nebyl, ale ve chvíli, kdy do toho je
zatažena moje rodina a mé nezletilé děti… Když jsem byl ve Věznici Bělušice, bylo mi
vyhrožováno a přitvrzovalo se to. Se svými spolupachateli jsem si vyměnil několik dopisů, kdy mi
vyhrožovali, což jsem opětoval, abych na sobě nedal znát strach. Všichni víme, že být ve vězení
není nic hezkého, ale jsme na to zvyklí. Když ovšem „sedíte“ s pocitem, že je ohrožena Vaše
rodina, jde legrace stranou. Dlouho jsem přemýšlel, co budu dělat. Věděl jsem, s kým jsem byl v
„pracovním“ kontaktu, takže jsem se rozhodl, že nejlepší bude, když to oznámím novinářům.
Ozvalo se mi několik novinářů, kteří měli o můj příběh zájem. Po nějaké konzultaci jsem si vybral
pana Ing. Jemelíka ze spolku Chamurappi, z. s., protože o tom případu hodně věděl. Byl to
člověk, který mi otevřel oči, že jsem se na to podíval jasným pohledem. Po rozhovorech s ním
jsem se rozhodl, že podniknu to, co mi radil a došel jsem až sem. Když si otevřete spis, někde na
úvodních stranách byl graf, pavouk, kdo měl na koho jaký kontakt, kdo s kým spolupracoval a
kdo co dělal. Musím uznat, že zde přítomný policista pan Slovák odvedl dobrou práci, ale jedna
důležitá věc tam chybí. Chybí tam elitní policisté z tajného útvaru v ČR, kteří se na tom
významně podíleli. Bratři Lebánkové ve svých výpovědích uvedli příběh, jak byli biti, ale to se
nezakládá na pravdě. Svou výpověď hodně nadnesli – biti nebyli, nestalo se jim nic. Byla to má
podmínka. Nechci ze sebe dělat hodného chlapce, ale myslím si, že je mou zásluhou, že
poškození jsou ještě na tomto světě, protože s nimi byl původně jiný plán. Pokud se podíváte do
3 Nt 552/2020
notářského zápisu, jednalo se o to, že do měsíce bude plnění. Bylo to z toho důvodu, že plnění
mělo proběhnout velice rychle. Já jsem se zúčastňoval všech schůzek na různých místech, aby se
to naplánovalo. Měl jsem v tom velkou sumu peněz nejen svých, ale i půjčených. Když se začalo
hovořit o tom, že poškození by měli zmizet po vzoru pana kříže, tak jsem z toho chtěl odstoupit,
nechtěl jsem do toho jít. Od pana Karlíka jsem se dozvěděl, jak to s panem Křížem bylo. Moje
podmínka však byla taková, že poškozeným nebude zkřiven ani vlásek. Podíváte-li se do spisu na
ohledání těl poškozených, uvidíte, že se jim nic zásadního nestalo. Z obyčejné, hospodské rvačky
by si toho odnesli daleko více. Původní plán byl takový, že elitní policisté pojedou za
poškozenými k nim do areálu, do hotelu a zatknou je přímo tam. Z toho však sešlo, protože jsme
dospěli k závěru, že by jejich manželky mohly okamžitě volat policii. Druhá varianta byla taková,
že je vylákáme na 111. km, kde jsme se prakticky stýkali. Poškození se schůzkou souhlasili, ale
nakonec nedorazili. Když jel pan Karlík na setkání, jel za ním sice civilní, ale policejní transportér,
kde bylo 6 mužů oblečených v uniformách zásahové jednotky. Plán byl takový, že se převezou do
penzionu U Kohouta, některý z těch policistů převeze jejich auto, a že se tam provede podpisová
akce. Notář a advokáti čekali v restauraci U Klokana v tento termín. Já jsem v tu dobu čekal na
zprávu za kopcem Raná před městem Louny na benzinové pumpě. Poškození však
z nepochopitelných důvodů na schůzku nedorazili, byť to předtím potvrdili. Já jsem dojel z Loun
do restaurace U Klokana v Jesenici a odtamtud jsem jel na místo, odkud zásahová jednotka
vyjížděla. Nezbývalo, než vymyslet jiný plán. Bylo to o to ještě komplikovanější, že se na tom
podílelo dost lidí a nebylo jednoduché koordinovat tak velkou skupinu. Já jsem poškozené dobře
znal. Věděl jsem, že za 10 Kč udělají cokoli, takže jsme dospěli k závěru, že bude nejlepší je
vylákat za účelem prodeje Lesního hotelu. Vše jsem řekl panu Loučkovi a panu Frantovi. Loučku
jsem znal, byl to feťák, který neměl žádné zábrany, a bylo těžké udržet jej na uzdě. Původně jsem
si myslel, že Loučka je také policista. Nakonec se ukázalo, že policista je pouze pan Franta, který
pracoval jako agent u tajného útvaru policie ČR. Vím, že si mě velice dobře prolustroval a věděl,
že nikdy s policií nespolupracuji. Věděl, že když se něco semele, že vždy sedím, mlčím a nikdy nic
neřeknu. Franta instruoval ty 4 policisty. Já samozřejmě nemohu říct, zda se jednal o policisty.
Byli však dobře vycvičení a natolik dobře vystrojení, že to nemohlo být jinak. Byli vybaveni
naprosto dokonale – měli veškeré přípravky, své výstrojní tašky. Poškození uváděli, že útok byl
veden velice profesionálně. Ano, byl. Udělali naprosto přesně, co jsem chtěl – svalit na zem,
spoutat, nasadit brýle, položit na postel a čekat. Já jsem byl v té době na cestě do Jesenice před
tunely, a jakmile jsem obdržel zprávu, že jsou tam, výrazně jsem zrychlil a jel do Jesenice.
Přiznám se, že jsem k poškozeným vedl výhružný monolog, abych je zastrašil. Nechtěl jsem jim
nijak ublížit. Poškozenému jsem pouze zatlačil na hlavu, aby ji sklonil. Rozhodně jsem mu nedal
zezadu pěstí. Nic víc jsem dělat nemusel, protože na tom byli psychicky špatně a udělali by
cokoli. Výpověď poškozených je ze 70-80% pravdivá až na to fyzické násilí. Mezitím notář
s advokátem byli v Jesenici v restauraci U Klokana. Já jsem měl k poškozeným proslov a oni mi
oznámili, že podepíšou cokoli, takže jsem dal advokátovi s notářem zprávu (Voda a Rezek), že
mohou dorazit. Svoboda mladší nedorazil. Když dorazili dovnitř, jeden z poškozených už seděl
za stolem a musel se dívat dolů. Byl spoutaný na nohách lepící páskou. Advokát s notářem vešli
dovnitř, uvelebili se do křesel a podali mi zadní část notářského zápisu a já jsem jim podal
občanské průkazy. Když jeden z poškozených předmětné listiny podepsal, odvlekli ho ti
zakuklenci za podpaždí a přitáhli druhého poškozeného. Nemohu ztotožnit osoby, které měly
kukly, protože si je v průběhu času nikdy nesundaly. Pouze vím, kdo je Franta. Spřátelili jsme se a
sblížili. Kdybyste mi položili fotky na stůl, poznal bych ho. Celá tato situace je nebezpečná.
Neříkám, že pro mě, ale pro mou rodinu, mé děti, mé staré rodiče. Pana Vodu jsem nejprve
nezprostil mlčenlivosti, protože jsem dodržoval pravidla, která byla dána. Když jsem cítil, že už to
„jde někam“, zprostil jsem i přes zákaz Rezka mlčenlivosti. Chtěl jsem pak zprostit také pana
Vodu, ale to už mi soud nepřipustil.
Vrátím-li se na začátek, kdy jsem poškozeným stroje prodal, přece bych jim to nenechal zadarmo.
Nechal jsem si podepsat smlouvu. Oni mi tvrdili, že s ty stroje chtějí zprovoznit a prodat dál.
Když jsem stroje pořizoval, spadl jsem do toho v částce 35 mil. Kč, které jsem si musel i půjčit,
4 Nt 552/2020
takže jsem na tom samozřejmě chtěl mít zisk. Říkal jsem jim, že pokud začnou vyrábět cigarety,
že po nich policie půjde, načež oni mi řekli, že to se nestane, protože za nimi stojí šéf UOOZ pan
Mičko z Brna, který je zakryje. Měl jsem podepsanou smlouvu, kterou jsem předal Svobodovi,
advokátovi a říkal jsem mu, ať to zažaluje. V té době jsem Vodu a Rezka neznal. S panem
Svobodou jsme řešili, že to bude trvat dlouho, že mezitím poškození převedou majetky na
někoho jiného a že se to potáhne. Ptal jsem se ho, co navrhuje a on přišel s tím, že bychom to
mohli udělat nějak jinak. Zmínil jsem, že do toho jít nechci, že je tam Mičko z UOOZ, načež mi
řekl, že je tedy zapotřebí nasadit vyšší ligu. Za tento případ Díky této záležitosti mě ostatní
(Svoboda, Rezek, Loučka, Voda) „oholili“ po 500 000 Kč, proto jsem jel do Německa s tím 1kg
marihuany. Byl jsem v tak tíživé situaci, že jsem při notářském podpisu měl doplatit 1,5 mil. Kč,
ale já jsem je neměl, takže jsem poprosil Igora a Sašu (což byli dva ukrajinsky hovořící, kteří
uvedli poškozené dovnitř hotelu), aby mi peníze půjčili. Když však oba viděli ty policisty a jak to
celé probíhalo, lekli se, peníze zahodili a utekli. Myslím si, že Igor, který peníze přinesl, ten den
vybral v bance.
Lituji toho a mrzí mě to.
K dotazům předsedkyně senátu:
Mgr. Rezek a Mgr. Voda o této akci věděli naprosto všechno. Nebyl jsem přítomen jednání, kdy
se o tom měli dozvědět. Dozvěděl jsem se, že Svoboda mladší má kamaráda, se kterým chodil do
školy, a to měl být pan Rezek. A zase pan Rezek měl kamaráda, což byl Mgr. Voda. Udělali to za
500 000 Kč, protože věděli, že já nikdy nespolupracuji s policií. Nikdo nemohl říct, že by o tom
nevěděl nebo že by nevěděl, do čeho jde. Všichni jsme to věděli a měli jsme jasná pravidla, jasné
podmínky, jak se to bude dělit.
K dotazům obhájkyně:
Účastnil jsem se společné schůzky s Rezkem a Vodou, kde se probíral plán celé akce – kdo bude
kde sedět, jak dlouho tam bude čekat a tak. Plán se upravoval a měnil různými způsoby. Ještě chci
zmínit, že Rezek chtěl zprostit mlčenlivosti, ale já jsem ho neměl proč zprošťovat, protože jsem
s ním nepodepsal žádnou plnou moc. Nemám s panem Rezkem nic společného. Pokud nějaká
plná moc existuje, tak ji rovnou pošlete na grafologický rozbor, protože já jsem žádnou plnou
moc nepodepisoval.
Když nedopadla první plánovaná akce na tom 111. km dálnice, tak jsem od benzinové pumpy
v Lounech odjel na náměstí v Jesenici, kde byl pan Rezek, pan Svoboda a pan Voda. Řekl jsem
jim, že poškození nepřijedou a oni mi řekli, že se nic neděje, že když nepřijeli teď, přijedou příště
a ať jim každému dám 10 000 Kč. Omluvil jsem se jim, oni řekli, že to chápu a že přijedou na
další termín akce. Nemám žádné potvrzení o předaných částkách.
Peníze od Igora, které byly na stole v hotelovém pokoji, jsem dal Vodovi do tašky. Já osobně
jsem mu ty peníze dal.
Voda s Rezkem by museli i z celé situace v hotelovém pokoji pochopit, že se nejedná o běžnou
situaci. Poškození měli spoutané nohy, to museli všichni vidět. Museli se také dívat do stolu.
Neměli příležitost přečíst si notářský zápis. Vzali jsme jim občanky, měli koukat pouze do stolu.
Podepsali listiny jak z přední, tak zadní strany a bylo. Notář to měl všechno už připravené.
Veškeré informace se k notáři dostali prostřednictvím pana Svobody mladšího. Domnívám se, že
Svoboda mladší získal veškeré informace od svého bratrance, který dělá exekutora. Věděl
dokonce, jaký pozemek poškozených je atraktivní a který ne.
Notáři Mgr. Vodovi jsem za notářský zápis, smlouvu o převodu majetku a za jeho přítomnost na
té akci zaplatil já osobně. Bylo to cca 94 tisíc Kč.
K dalším dotazům obhájkyně:
5 Nt 552/2020
Mně nejde do hlavy, jak bylo dosaženo toho, že po podpisu té smlouvy o převodu to katastrální úřad také zapsal,
že se nikdo nebránil tomu přepisu? To nikdo nemusel. Dělalo se to tak, že když jste si ke mně přišla
půjčit peníze a já jsem Vám ty peníze půjčoval, že jsem Vám chtěl je půjčit, tak jsem s Vámi
sepsal dlužný úpis, sepsal jsem nějakou zástavní smlouvu, ale já jsem Vám nedal peníze do ruky
dřív, dokud to můj člověk nepoložil na katastru. Až na telefon jsem reagoval, když mi můj člověk
řekl: ano, je to tam. Kdybych to neudělal, tak tam mohl čekat Váš člověk, který tam dá svoji, jinou
plombu, takže já bych Vám dal ty peníze a tím bych se o ně připravil, takže tohle probíhalo
podobně. Všechno to bylo naplánované do detailu, vše to bylo připravené.
Kdo smlouvy na katastr přepravil? Na ten katastr z Jesenice ty smlouvy odnesl notář Voda
s advokátem Rezkem. Následně pokračovali do té restauraci ke Klokanovi zpátky, tam to předali
všechno panu Svobodovi. Pan Svoboda s panem Pastírem, s mým kamarádem, s těmi smlouvami
odjeli do Teplic. Původní plán byl takový, že pan Svoboda pro jistotu ty smlouvy všechny odveze
na katastr sám, neboť byl advokát a vyzná se. Nevím proč, ale následně to změnil, volal mého
bratra a můj bratr s panem Pastírem ty smlouvy odvezli hned po ránu do Zlína, tak aby tam při
otevírací hodině přesně byli a položili je tam. Ale to bylo tak dokonalé, že to na tom zlínském
úřadě nikdo neřešil. To bylo dokonce tak rychlé, že ten den můj bratr volal zpět ze Zlína tomu
Svobodovi a ptal se, že to až nechápe. On mu řekl je to tak správně nebo něco v tom smyslu no a
můj bratr s panem Pastírem se odtamtud vrátili s tím, že plomba tam byla a všechno nějakým
způsobem bylo vyřešeno.
Kdo a jak domluvil s notářem, že nepřijdou dotyční k němu do kanceláře, z jakého důvodu šel notář za nimi? To
tak bylo všechno naplánované, protože to se tady vůbec neřešilo, takhle s tím notářem bylo
všechno naplánované. Prostě ty přijdeš tam. Jak bych Vám to řekl. Prostě to bylo něco ve smyslu,
že někdo je šéf toho notáře. Prostě ty chceš peníze, šup, tohle a tady to. Bude to tak a tak. Není o
čem diskutovat.
Obsahem smlouvy, která se na hotelovém pokoji podepisovala, byla zástava s tím, že tam
původně byla krátká doba splatnosti. A to z toho důvodu, že původně bylo plánované, že bratři
Lebánkové zmizí, což se nestalo a ani nemělo stát. Ale obsah smlouvy už se neměnil, nikdo to už
nechtěl předělávat. Byl k tomu také notářský zápis s měsíční vykonavatelností, který se položil na
katastr. Poškození si nepřečetli, co podepisují.
Žádám, aby soud vyhověl mému návrhu na obnovu řízení, protože jsem uvedl všechno a nikdy
jsem s policií nespolupracoval. Nikdo ten případ nemůže lépe rozklíčovat bez toho, aby to někdo
neřekl tak, jak jsem to dnes uvedl já.
K dotazům státního zástupce:
Pelért byl pan Loučka a Borodin byl pan Velčev. Další 4 osoby, co měly být policisty, nemohu
ztotožnit, protože si nikdy nesundaly kukly. Nemohu ani se 100% jistotou říct, zda to byli
policisté, ale byli velmi dobře vystrojení a vycvičení.
K dotazům obhájkyně:
Účast zásahové jednotky zajistil pan Franta. Nevím, jak si následně rozdělili peníze.
Návrhy na doplnění dokazování nejsou, takže dán prostor k závěrečným návrhům.
Státní zástupce ve své závěrečné řeči uvádí:
Domnívám se, že těžiště podání a celého vystoupení odsouzeného bylo shrnuto až v samém
závěru jeho výslechu. Asi je zbytečné, abych to opakoval, ale já se omezím na konstatování, že
dokážu lidsky pochopit důvody, pro které pan odsouzený asi jednal tak, jak jednal, nicméně
formálně vzato podmínky pro rozhodnutí o povolení obnovy řízení za splněné nepovažuji. Zatím
jsem z toho vyrozuměl, byť odsouzený uvádí nějaké nové skutečnosti a zřejmě i z pohledu
soudu, ale které by ony mohly vést k odlišnému rozhodnutí o vině, jak by mohly vést o vině pana
odsouzeného? Jak by mohly vést k odlišnému rozhodnutí uplatněném nároku na náhradu škody a
6 Nt 552/2020
nezaregistroval jsem ani žádnou okolnost, která by mohla uvést jaksi v nepoměr ten trest, který
byl v původním řízení uložen, čili za těchto okolností mi nezbývá, než Vám navrhnout, aby
podnět, návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení tak byl pro jeho nedůvodnost zamítnut.
Obhájkyně ve své závěrečné řeči uvádí:
Mým závěrečným návrhem bude samozřejmě, aby soud po provedeném řízení vyhověl návrhu
odsouzeného na obnovu řízení a aby obnovu řízení povolil. Toto předchází můj návrh závěrečné
řeči, poněvadž od tohoto návrhu se bude moje závěrečná řeč odvíjet. Mám za to, že soud by měl
vzít v úvahu, že výpověď odsouzeného je skutečně tak relevantně a do té míry odlišná a uvádí
nové skutečnosti, že se jedná o výpověď, která svým charakterem představuje nový důkaz. Pokud
v předcházejícím řízení tak nějak bylo dovozeno, že se trestný čin stal, tak nějak byla odkryta
úloha odsouzeného, toto tak nějak v tuto chvíli odpadá a pokud odpadá vlastně vyhodnocení
skutečností, pro které byl obžalovaný odsouzen, tak mám za to, že je třeba vzít v úvahu, že
dnešního dne soudu byly předloženy takové skutečnosti a takové informace, které představují
důvod pro to povolit obnovu řízení, zejména pokud mezi organizátory a realizátory akce byly i
úřední osoby, případně osoby patřící do advokátního stavu. Mám za to, že podstatou podaného
návrhu a výpovědi tedy zejména odsouzeného, došlo k odkrytí nových skutečností, neboť
navrhovatel mimo jiné vypověděl, jakým způsobem byla celá akce zorganizována – míním tím
tedy „únos“ a sepis a podpis notářského zápisu bratry Lebánkovými, odsouzený vypověděl nebo
z jeho výpovědi vyplývá, která by byla v obnoveném řízení podrobena samozřejmě dalšímu
zkoumání soudu, tedy dnes odsouzený vypověděl tak, že jeho úloha vlastně nebyla tou úlohou
zásadní, když bez rozdělení úkolů v předmětné věci by nebylo možné úspěšně trestnou činnost
realizovat, možná by zůstalo u jakéhosi pokusu a vypověděl tedy dnes odsouzený včetně
zásadního sdělení o pravděpodobné trestné činnosti úředních osob notáře, advokáta. Mám za to,
že ač vypověděl, že si není 100% jistý, že zásahová jednotka byla skutečnou zásahovou jednotkou
nebo že za tuto zásahovou jednotku jednali skuteční policisté, jsem přesvědčena, že v případném
obnoveném řízení by tato skutečnost najevo vyšla. Je tedy zřejmé, že odsouzený podal předmětný
návrh s tím, aby v obnoveném řízení bylo dosaženo příznivějšího rozhodnutí ve vztahu k jeho
osobě, ač sám nedovede, což chápu, předjímat, zda by k tomu vůbec došlo, což je pochopitelné.
Skutečnosti, které dnes předal odsouzený soudu, mám za to, že jsou pravdivé, poněvadž zároveň
lze jednoduše odkrýt i motiv, proč odsouzený o těchto skutečnostech v původním řízení pomlčel.
Jedná se o skutečnosti velmi závažné, které, pokud jsou pravdivé, jsou způsobilé přivodit trestní
stíhání dalším osobám. Toto trestní stíhání by nepochybně mělo devastující přesah do jejich
profese, výkonu jejich profese a samozřejmě osobního života. Odsouzený měl ve výkonu trestu
dostatek prostoru k úvahám, jestli tyto osoby dále chránit za cenu rizika, které by tím vzniklo jeho
rodině, ovšem zároveň jestli je má chránit i za cenu delšího omezení vlastní svobody. Pokud
jejich role byla taková, jak uvádí odsouzený, tyto osoby by na svobodě omezeny mohly být také,
tedy trestná činnost by jim mohla být prokázána. Pokud odsouzený dospěl k tomuto závěru, že je
na místě podat pravdivé vypovězení, pravdivou výpověď o okolnostech, respektive
skutečnostech, ke kterým došlo v rámci jeho trestné činnosti, pak by soud měl přistupovat
k vyhodnocení těchto skutečností velmi pečlivě. Ostatně mám za to, že postup odsouzeného není
nějak neobvyklý, kdy nová výpověď odsouzeného mění relevantně dosavadní skutková zjištění.
Podle mého tento stav dnes v předmětném řízení nastal. Upírat odsouzenému věrohodnost a
přesvědčivost, pravdivost jeho tvrzení, není podle obhajoby na místě. V postavení obhájce
odsouzeného odkazuji zejména na nález Ústavního soudu III ÚS 2731/14 z 13. 10. 2015, kdy
Ústavní soud konstatuje: i přes specifickou povahu řízení o návrhu na povolení obnovy trestního
řízení, jsou obecné soudy povinny respektovat základní práva, jež se standardně pojí s trestním
řízením, neboť jde o Ústavní nález velmi přiléhavý a jeho závěry mám za aplikovatelné na toto
řízení. Lze-li důvod, pro který odsouzený vystoupil se svým svědectvím až nyní, dobře vysvětlit,
což jsem přesvědčena, že lze a nové skutečnosti zapadají do původních zjištění orgánů činných
v trestním řízení, pak je dle mého přesvědčení třeba, aby soud rozhodující o návrhu odsouzeného
na povolení obnovy řízení vycházel, byť se zohledněním konkrétních jednotlivostí dané věci,
z ustálené judikatury obecních soudů a soudu ústavního. Uzavírám, že taková změna výpovědi,
7 Nt 552/2020
jaké jsme dnes byly svědkem, respektive upřesnění výpovědi, ale rozvedení výpovědi s novotami,
v sobě nesoucími, takovouto výpověď mám za to, že lze považovat za nový důkaz, který byl
soudu dříve neznámý a který sám o sobě, respektive se skutečnostmi a důkazy již dříve známými,
by mohl odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, tedy v konečném důsledku považovat za důkaz
vedoucí k povolení obnovy řízení. S odkazem na průběh, respektive skutečnosti uvedené v rámci
dnešního řízení navrhuji, aby Krajský soud v Praze rozhodl o návrhu odsouzeného tak, že jeho
návrhu na povolení obnovy řízení vyhoví.
Odsouzený ve svém závěrečném návrhu uvádí:
Řekl jsem již vše.
Vyhlášeno
u s n e s e n í:
Hlavní líčení se v 11:17 hodin přerušuje za účelem porady senátu.
Ve 11:36 hodin pokračováno v přerušeném hlavním líčení.
Po poradě senátu vyhlášeno
usnesení
Podle § 283 písm. d) tr. řádu za použití § 278 odst. 1 tr. řádu se návrh na povolení obnovy řízení
v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 6/2016, která skončila
pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 1 T 6/2016 ze dne 27. 9. 2016, ve
znění rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 10 To 28/2017, ze dne 24. 10. 2017 zamítá.
Předsedkyně senátu vyhlášené usnesení odůvodnila a podala poučení o opravných prostředcích.
Odsouzený po poradě s obhájkyní uvádí:
Ponecháváme si lhůtu.
Státní zástupce se vzdává práva stížnosti.
Skončeno v 11:43.
Mgr. Iva Říhová
předsedkyně senátu
Žaneta Kočová
protokolující úřednice
Protokol o hlavním líčení byl vyhotoven na základě zvukového záznamu dne protokolující úřednicí Žanetou
Kočovou, zvukový záznam je založen do spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. Nt 552/2020.
