VÝTAH Z VÝPOVĚDI POŠKOZENÉHO V "KAUZE JESENICE"

Muž nás přivedl do dveří označených č. 5. Byly to první dveře po pravé straně od vstupu. Jednalo se o apartmán. Dovnitř jsem vstoupil já, můj bratr Jan a tento neznámý muž. Ihned po vstupu do místnosti jsem si všiml, že v místnosti hrála hlasitá hudba…Muž přešel za našima zády a dle mého názoru otevřel dveře vedopucí do dalšího pokoje a to byl signál pro další osoby tam ukryté. V té chvíli se zezadu vyřítili muži v kuklách, srazili nás na podlahu. Já jsem inkasoval tupý úder do hlavy. Poté mě svázali ruce za zády plastovou páskou. Nohy mně svázali také plstovou páskou. Ústa mně přelepili kobercovou páskou. Potom mně na oči mě dali zatmavené lyžařské brýle. Všiml jsem si, že muži měli na rukou polstrované rukavice. Co se dělo s bratrem jsem v té době už nevnímal. Ležel jsem na podlaze a zaslechl jsem, jak jeden z mužů řekl "máš tam tlumič, napřed toho staršího". Potom mě posadili do křesla a potom na židli a takhle jsem bez řečí čekal zhruba dvě hodiny. Potom mě znovu posadili do křesla. Předtím mně sundali plastovou pásku z rukou a dali mně kovové pouta. Do té doby muži mezi sebou vůbec nekomunikovali. Následně mi sundali brýle a náplast z úst. Pořád za mnou stáli muži v kuklách. Byli dva nebo tři. Přede mnou seděl Roman Šulyok. Bratra jsem v místnosti neviděl, byl jsem otočen hlavou směrem k umývadlu. Šuliok mně řekl, že se na to pět měsíců připravoval a těšil a první otázka byla, zda jsem se doma rozloučil. Na to jsem řekl, že ne a on mi odpověděl, že to je škoda. Byl neuvěřitelně rozrušený a roztěkaný. Pořád pil vodu, rychle dýchal a tento stav se u něho opakoval v průběhu rozhovoru. Řekl mi, že mě nezabije hned a že si to budu užívat, akorát ho mrzí, že si to nebudu pamatovat. Začal mně podrobně popisovat, že si pořídil jateční pistoli a kolt. Jateční pistoli jsem neviděl celou, pouze jsem viděl část v tašce na stole. Kolt ležel na stole po mé levé ruce. Jednalo se o delší zbraň v koženém pouzdře přírodní jemně cihlové až vínové barvy, barvu zbraně jsem neviděl, trčela jen žadní část rukojeti. Zda byla obložená nějakým materiálem např. dřevem nebo kovová si nevybavuju. Řekl mi, že si zahrajem ruskou ruletu. Dále mi Šulyok řekl, že mi prostřelí kolena, do zadku mi strčí světlici a výhrožoval mně různě ublížením na zdraví a mučením. Když jsem se snažil cokoliv říct,dostal jsem zezadu ránu do hlavy od muže v kukle. V místnosti za celou tuto dobu ruština nezazněla, všichni mluvili česky. Potom mi Šuliok řekl, že jsme ho podvedli. Mluvil o své rodině, o dětech, o tom, že ho vyhodili z domu a působilo to na mně, že byl psychicky na dně. Potom mi řekl, zda jsem schopný něco podepsat. Musel by to však podepsat i bratr. Já jsem souhlasil a on řekl, že s takovou variantou nepočítal a víc by se mu líbila varianta č.1. Řekl, že si musí promluvit s bratrem a musí si to nechat projít hlavou. Na další posloupnost jednání si nevybavuju, ale potom si musel promluvit s mým bratrem. Dále mi řekl:"Až příjdou páni v oblecích, budete podepisovat a ověřovat podpisy." Odpověděl jsem, že ano. Potom mi řekl, že se na tyto osoby nesmím podívat a směrem k ním nesmím pronést jediné slovo, jinak že se vrátí k variantě číslo 1. Tohle celé předchozí jednání mohlo trvat zhruba do 17.00 hod. Potom mi Šulyok předložil 10 bianco směnek a dvě listiny, jejichž obsah jsem si nesměl přečíst. Směnky a listiny jsem musel podepsat. Přitom mi Šulyok řekl, že nás zničí, že tyto materiály, které jsem mu podepisoval, má od svých známých vysoce postavených policistů. Následně jsem byl odveden do druhé místnosti, kde jsem si musel lehnout na postel. Na rukou jsem měl pouta, na očích zatmavené lyžařské brýle, pásku na puse a na nohou jsem neměl. Pod poutama mně zápěstí omotali kobercovou páskou šedé barvy. Stejnou páskou mně přelepili i přes uši. Na posteli jsem ležel vedle bratra, ale mluvit spolu jsme nemohli. Asi za hodinu mě převedli zpět do druhé místnosti a posadili mě na židli. Sundali mi kovové pouta, potom si někdo z nich šel do auta pro naše občanské průkazy. Klíče a všechny naše osobní věci byly vyskládány na stole, všechny tyto věci nám vzali samy z kapes na začátku, kdy k násilnému jednání proti nám došlo. Kolem 18:00 hod. do místnosti vešli dva muži v oblecích, luxusně oblečení a sedli si do křesel v místnosti tak, že jsem seděl pravou stranou k nim….mně předloženy dva dokumenty, které jsem musel podepsat. Nemohl jsem si číst obsah. Mezitím Šulyok podal jednomu z těchto mužů můj občanský průkaz. Zda se na občanský průkaz podívali nevím, pořád jsem se musel dívat do stolu. Tito dva muži mně nemohli vydět do tváře, protože jsem musel mít pořád sklopenou hlavu. Po podpisu dokumentů Šulyok mužům řekl" pánové, dejte si venku cigáro" a potom starší z dvou mužů v obleku řekl, " ten druhý podpis budem dělat na recepci, tak jsem se rozhodl". Tím myslel podpisy mého bratra. Později jsem se však od bratra dozvěděl, že podpisování dokumentů proběho úplně stejně jako v mém případě. Taky za ním stáli pořád muži v kuklách. Potom mě odvedli zpět do místnosti vedle a do první místnosti odvedli bratra. Po chvíli přivedli bratra, měl na hlavě brýle. Toto jsem však pouze slyšel, protože jsem měl na očích zatmavené lyžařské brýle. V této místnosti střídavě byl pořád někdo, kdo nás hlídal. Potom jsme měli za úkol ležet na posteli a čekali jsme, co se bude dít dál. Šulyok nám řekl, že máme čekat, jak to dopadne. Kolem 04.00 hod. ráno si někdo všiml, že mám zmeškané hovory i já a musel jsem poslat sms manželce ve znění, "zavolám později neboj" a následně druhou ve znění "pracuju zavolám". Toto mi nadiktoval Šulyok a kontroloval to. Já jsem úmyslně napsal sms bez háčků a čárek, protože toto běžně nedělám a chtěl jsem upozornit, že není něco v pořádku. Manželka však nato nereagovala. V průběhu toho,jak jsem ležel na posteli jsem kousek žvýkačky, kterou jsem měl předtím v ústech nalepil na čelo postele mezi korpus postele a matraci ve směru u zdi a druhou část jsem hodil mezi stěnu a postel. Toto jsem udělal z důvodu, aby tam po nás zůstala nějaká stopa a měl jsem důkaz, že jsme tam byli. Kolem 08.00 ráno nám přišel Šulyok sdělit, že musíme dopodpisovat každou stranu nějakého dokumentu tak, jako protokoly. Já jsem šel podepisovat jako první, dokumenty předkládal Šuliok a já jsem podepisoval každou stranu dokumentu dole pod textem. Zda to byl počítačově psaný text nevím, bylo šero, neviděl jsem na to. Kolik dokumentů jsem podepisoval nevím. Potom mně muži v kuklách odvedli zpět do druhé místnosti a podepisovat vzali mého bratra. Po chvíli bratra přivedli zpět a  pak už nám ruce nesvazovali. Potom nám Šuliok řekl, že mezi 08:00 až 09:00 hod nás pustí s tím, že všechny osobní věci leží na stole, kde jsme se podepisovali. Potom jsme si měli vzít naše bundy, všechny naše věci jsme měli za úkol dát do kapes,  a odejít k našemu autu.  Následně jsme šli i s bratrem do druhé místnosti, mohli jsme si sundat brýle a vzali jsme si svoje osobní věci. Vyšli jsem ven před budovu stejným způsobem, jak jsme do budovy přišli. Muži v kuklách už u tohoto přítomní nebyli , předpokládám, že byli v místnosti, kde jsme předtím leželi. U našeho vozidla nám Šulyok řekl, že mně příjde textová zpráva končící trojčíslím 303 a oslovením lásko, kde mně sdělí, kde se potkáme a kolik mu máme přivézt peněz. Tam nás ještě jednou upozornil, že ať nic nepodnikáme proti němu. Potom jsme odjeli ve směru na Brno a Šulyok jel za námi v Š Octávii combi modro zelené barvy , registrační značky 6U7 9907. Po nájezdu na dálnici jsme ho už neviděli.

NE KAŽDÝ SE PŘIZNÁ

 Během polistopadového vývoje se „z kapitalistické ciziny“ do našeho trestního řízení dostaly dříve neznámé prvky, použitelné k rychlejšímu dosažení žádoucího výsledku. Najednou je možné, aby se „hříšníci“ domlouvali se svými pronásledovali, co jim vynese rychlé doznání, nejlépe navíc vylepšené odhalením spolupachatelů. Nabízené „zboží“ nemusí být vždy úplně čisté, ale „kupující“ je většinou přijímají bez protestů, protože „účel světí prostředky“. Přijetí těchto novinek nebylo hned od začátku radostné: byly pochybnosti o mravnosti takových postupů. 

Ale jen někteří obvinění jsou ochotni směnit své pokání za vlídnější úsměv soudce. Každá osobnost je jiná. Například před pár dny se vynořily zprávy o dohodě tří automobilových závodníků s příslušnými orgány o přiznání účasti na podvodech obv. Pavla Buráně. Určitě počítají s odměnou v podobě mírného trestu. Ale způsob myšlení jejich protějšku je úplně jiný, takže od něho se nedá čekat, že by je následoval, byť také by mohl přispět ke zrychlení řízení. Jeho přirozenosti ale odpovídá zpochybňování jejich svědectví a popírání důvěryhodnosti policie, čili popření „čistoty zboží“. Ostatně stejně se chová i v obchodněprávním řízení, v němž čelí žalobě o vymožení obrovského dluhu. Dvakrát jsem slyšel před trestním soudem jeho potvrzení o reálnosti dluhu, takže bych se nedivil, kdyby začal splácet, aby si vylepšil osobnostní profil. Ale nesplácí, ač prostředky asi má. V této fázi jeho trestního řízení a bez znalosti důkazní situace mohu pouze předjímat, že boj žalobce s obhajobou bude tvrdý a výsledek nejistý. 

Jiné situace lze vypozorovat v „kauze Jesenice“, ke které se stále občas vracím. Jde v ní o brutální vydírání zlínských podnikatelů Lebánkových. Zadavatel vydírání, recidivista Roman Šulyok ze zásady nikdy nespolupracoval s policií. Usvědčen z útoku na Lebánky mlčel a policie bez jeho pomoci nedokázala ztotožnit podstatnou část pachatelů. Ale během dlouhých let ve vězení hříšník přece jen přemýšlel a nakonec se rozhodl vykoupit si zkrácení trestu vstřícností k policii. V řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu mu to zcela legálně vyneslo zkrácení trestu o tři roky. Ale v tomto případě příslušné orgány poskytnutou výhodu promrhaly. Klíčovou postavou mezi podezřelými je policista, který měl naverbovat „zakuklence“, již se dopouštěli násilí na Lebáncích a „kajícník“ na něj přesvědčivě ukázal výpovědí před soudem „jako svědek pod přísahou“. Bylo jistě na místě vytěžit ho k jejich ztotožnění. Když se mi vyšetřovatel pochlubil, že zná jeho totožnost, poradil jsem mu, aby ho předvolal k podání vysvětlení, vyzval ho k odtajnění totožnosti zakuklenců  a popř. aby si pomohl uvalením koluzní vazby, pokud by policista rychle nepochopil, co se sluší a patří. Ale vyšetřovatel mi odpověděl, že se jedná o policistu, který „dlouho a dobře slouží“ a drsné zacházení si nezaslouží. Rozhovor mezi námi proběhl na jaře r.2021. Policista se ale k podání musel dostavit až 7. června 2024, jako poslední ze všech, a všechna obvinění proti němu popřel. Podle mého názoru nevěřil mu ani vyslýchající. Ale tím to zatím skončilo. Po jeho výslechu GIBS trestní řízení odložila. Od takového člověka nelze očekávat, že se zítra dobrovolně dostaví na GIBS a přijde i se seznamem „zakuklenců“. Je si jistý, že někdo nad ním drží ochrannou ruku a zajistí mu beztrestnost promlčením. Jeho chování má ale „háčky“: jsou lidé, kteří kvůli jeho ochraně mají stále větší nepříjemnosti, za což mu jistě nebudou vděční. Celkový dopad na něho a ochránce jako celek může být horší než „obchod“ se státním zástupcem. Mimo to ho asi nečeká vysoký trest, protože jde o starou záležitost a do účasti na vydírání se nechal vlákat vyprávěním Romana Šulyoka, že ho Lebánkové okradli. Měl přece ušlechtilý úmysl pomoci okradenému kamarádovi. 

Ale nezbývá než nechat věcem volný průběh. Možná  se ještě dočkáme my i oni různých překvápek. Howgh

==========================================================================V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573  jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel  i v „papírové“ formě. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

KDYŽ DVA OBVINĚNÍ ŘÍKAJÍ TOTÉŽ, NEMUSÍ TO BÝT TOTÉŽ

V posledních dnech jsem zaznamenal rozhořčenou kritiku chování našich orgánů činných v trestním řízení hned dvěma postiženými, kteří mají s příslušnými úřady nevyřízené účty. Jejich stížnosti se týkají obecného stavu orgánů a lze je shrnout zhruba takto: Orgány jsou podjaté proti obviněným. Koho chtějí odsoudit, toho odsoudí, koho chtějí chránit, toho ochrání. Skutková zjištění vykládají účelově v neprospěch obviněných. Nemají-li důkazy, vyrobí si je. Nehodící se důkazy zatajují. Vyšší orgány zasahují do rozhodování podřízených svévolně tu ve prospěch, tu v neprospěch obviněných. Občan nemá šanci ubránit se proti bezpráví. Orgány činné v trestním řízení jako celek ohrožují bezpečnost občanů. 

Jako justiční potížista, který se od r.2005 zabývá podporou postižených justičními nepřístojnostmi, musím potvrdit, že v jednotlivých případech může skutečnost odpovídat výše uvedenému popisu. Jsem ale přesvědčen, že se jedná o ojedinělá selhání. Oba výše zmínění stěžovatelé se domnívají, že jejich případy patří právě k těm výjimečným a projevují se v nich všechny  možné neduhy trestního řízení. Jejich pohled je ale ryze subjektivní a příjemci jejich poselství by k nim proto měli přistupovat s nejvyšší opatrností. 

Zaujal mě časový souběh vystoupení obou stěžovatelů: svým způsobem patří k sobě. Jsou to pánové Tomio Okamura a Pavel Buráň. Stýkali se v době předvolební kampaně, kdy miliardář podporoval obě politické strany, jež se nakonec staly přívěškem ANO ve vládní koalici. 

Předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura se obsáhle vyjádřil k poměrům v trestním řízení na semináři Spolku Šalamoun v Poslanecké sněmovně dne 27.května 2026. Záznam přinesly Parlamentní listy (viz 1/).Pavel Buráň jej pohotově převzal na své internetové stránky (viz 2/). Tomio Okamura pak své myšlenky dále rozvíjel v komentáři k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 nad SPD. 

Považuji za nepřístojnost, že vysoký ústavní činitel tímto způsobem znevěrohodňuje v očích občanů orgány vymáhání práva, ač vychází jen ze své subjektivně vnímané zkušenosti. Současně se domnívám, že jde o projev nadbytečné hysterie. Rozsudek nad SPD není pravomocný, takže zatím má pouze hodnotu pošpiněného papíru. Nelze vyloučit, že SPD nakonec dosáhne zproštění cestou použití řádných a mimořádných opravných prostředků. 

Jako projev soudcovské zvůle hodnotím odsouzení obžalovaných v jiné kauze za nezaplacení milionové daně, kterou prokazatelně zaplatili. V kauze SPD je ale situace značně odlišná. Proti sobě stojí názor soudu proti mínění obviněných. Soudci i obvinění jsou lidé omylní. Mýlit se může jedna i druhá strana. Osobně se neztotožňuji se stanoviskem soudu, protože ve mně předmětné  plakáty nevyvolávají nic než znechucení nad nevkusem jejich šiřitelů. Myslím, že Tomio Okamura jako významný politik měl s odsuzováním justice počkat na výsledek dalšího řízení, pokud by se bez něho vůbec neobešel. 

Zcela jiný je případ jeho podporovatele, obv. Pavla Buráně, který dne 3. června 2026 poskytl rozhovor Parlamentním listům (viz 3/) , v němž v podstatě zopakoval všechny možné útoky na orgány činné v trestním řízení, vyslovené již dříve. Zaslepený nenávistí k bývalému společníkovi Jaroslavu Novotnému si ani nevšiml, že jeho trestní stíhání vyvolal Finančně analytický úřad dříve, než on sám spustil intriku, vedoucí k zahájení víceletého trestního řízení proti pěti nevinným obětem. Zaslepuje čtenáře odkazem na důkazy, jež nemohou znát, protože nemají přístup do spisu a vykládá je účelově nesprávně (znám spis stejně dobře jako on). Je zjevně v úzkých: nepodařilo se mu dostat „do tepláků“ oklamaného společníka, jemuž dodnes nedoplatil kupní cenu za jeho polovinu firmy, čelí obchodněprávní žalobě na vymožení obrovské pohledávky a NCOZ se chystá k uzavření trestního stíhání pro daňový podvod se škodou cca 120 milionů Kč. Zapomněl ještě na stíhání kvůli podplacení svědka. Za jeho neštěstí podle jeho názoru odpovídá olomoucká justice. Pořád doufá, že ho někdo nějakou mimosoudní cestou zachrání, když uvěří jeho bajce o únosu bez únosců. 

Neznám spis NCOZ, nicméně z vlastních projevů páně Buráňových soudím, že jeho naděje na zprošťující rozsudek je podstatně menší než je tomu v případě Tomia Okamury a SPD. Na základě vlastní blogerské zkušenosti nevěřím na možnost články  dopředu ovlivnit rozhodnutí orgánů vymáhání práva. Nemyslím, že napadané olomoucké justiční orgány vyjdou vstříc obv. Pavlu Buráňovi či že by se dokonce nechaly zastrašit. Nechápu proto smysl takto vedené medializace. 

Odkazy : 

1/Parlamentní listy 28.5.2026, Radek Kotas: „Nelze to tolerovat.“ Babiš jako příklad.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Nelze-to-tolerovat-Babis-jako-priklad-Bomba-o-stavu-ceske-spravedlnosti-791957

2/Web Pavla Buráně, „Nelze to tolerovat.“ Babiš jako příklad.

https://www.pavelburan.cz/l/nelze-to-tolerovat/

3/Parlamentní listy 3.6.2026, Jan Procházka, Závodníci rally přiznali obří podvody

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zavodnici-rally-priznali-obri-podvody-Pouhe-podminky-jsou-davno-dohodnute-odmeny-za-krive-svedectvi-tvrdi-Buran-792235                                                               =========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573  jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel  i v „papírové“ formě. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

SKONČÍ MÉ MEDIÁLNÍ HRÁTKY S PAVLEM BURÁNĚM?

V r. 2017 jsem se začal zabývat sledováním trestního případu manželů Novotných, nařčených podnikatelem Pavlem Buráněm z brutálního vydírání. Od sledování jsem postupně přešel k podpoře obhajoby, protože jsem na základě skutkových zjištění dospěl k názoru, že obvinění stojí na intrice. Pak se pravomocného zproštění obžaloby nejdříve dočkali údajní „únosci“ a po nich i obžalovaní. Novotným se tím otevřela cesta k vymáhání obrovského dluhu za nedoplacenou kupní cenu poloviny firmy, kterou si kdysi Pavel Buráň koupil od společníka, ale zaplatil jen zálohu a pár splátek.                   

Pavel Buráň si byl vědom nebezpečí a ještě dříve, než zprošťující rozsudek nabyl právní moc, již v polovině roku 2022 začal proti němu mediálně brojit. Protože jsem byl svědkem trápení nespravedlivě stíhaných Novotných, ale i „únosců“, jeho chování mě pobouřilo. Rozhodl jsem se uvádět na pravou míru výstupy jím najatých novinářů, a to jako bloger na rozdíl od Buráňových podporovatelů bez nároku na honorář. Začaly „hrátky“, jež spočívaly v tom, že vyšel článek nebo televizní vystoupení, zaplacené Pavlem Buráněm, a vzápětí vyšla má reakce. Odehrávalo se to na Parlamentních listech. Obsah Buráňových filipik se postupně vyvíjel: na začátku směřovaly hlavně k ostouzení Novotných, postupně narůstal význam ostouzení olomoucké justice. Během doby se ukázalo, že souběžně s pronásledováním Novotných se rozběhlo vyšetřování proti Pavlu Buráňovi pro daňové podvody, vyvolané Finančně analytickým úřadem, a do článků se dostaly i narážky na obtěžující počínání NCOZ  

Poslední dvojice článků tohoto „souboje“ pochází ze 7. a 9. července 2025 (viz 2/ a 3/), ale ještě i ta předcházející z 29.ledna 2025 (viz 4/ a 5/) je „výživná“. Samozřejmě má činnost vzbudila nenávist Pavla Buráně a jeho kumpánů. Příležitostně mě veřejně uráželi, např. na semináři, ke kterému zneužili prostory Poslanecké sněmovny. V knize Zločiny beze zbraní 2c mi novinářská chátra, neznalá trestního spisu Novotných, zanechala vzkaz, že mám prostudovat spis, a pak se omluvit panu Buráňovi. Kromě financování mediálních skopičin Pavel Buráň obcházel se svou bajkou o „únosu bez únosců“ různé vlivné osoby, např. „bitcoinového“ ministra Pavla Blažka. Není asi náhodou, že někteří činitelé, s nimiž jsem celé roky spolupracoval, po rozhovoru s ním se mnou přestali mluvit. Došlo i k narušení mých finančních zájmů. 

Zdá se ale, že nadále bude mít Pavel Buráň jiné starosti než pokusy o zpochybnění zprošťujících rozsudků Novotných a jeho „únosců“. Změnil způsob podnikání. Již se nevěnuje obchodování s hazardem, ale stal se velkým prodejcem aut a poskytovatelem servisu. Jako vstupní kapitál při založení nové skvělé firmy mu asi posloužil nesplacený dluh vůči podvedenému společníkovi a daňové prostředky, ukradené eráru. Se skvělou firmou mu ovšem přibyly starosti: co s ní, pokud by ho NCOZ poslala tam, kam se mu nepodařilo poslat Novotné? Zatím si poradil vložením firmy AutoUH do svěřenského fondu Valor. Horší to je s pohledávkou bývalého společníka. Narostla o úroky do nepříjemné výše. Slyšel jsem vyjádření Pavla Buráně o dluhu dvakrát při výslechu před trestním soudem: potvrdil reálnou existenci výchozí pohledávky a pouze se nejapně vymlouval, proč dosud nezačal splácet. Nepředpokládám proto, že jeho věřitel odejde od soudu úplně s prázdnou. 

Řekl bych, že v tomto  ohledu se Pavel Buráň chová iracionálně. Zatím dává najevo, že dluh nehodlá splatit. Dokonce použil volné finanční prostředky ve výši 24 milionů Kč k nákupu fotbalového klubu, který začlenil do majetku své firmy, jejímž je jediným vlastníkem. V situaci, kdy mu hrozí trestní  soud, by bylo účelné hledat cesty ke kompromisům s nepřáteli, ale to u něho zřejmě nehrozí. Hypoteticky nelze vyloučit, že by mu věřitel něco z úroků prominul, kdyby přišel „s čepicí v ruce a kytkou růží pro paničku“ a kdyby začal rychle splácet. Je to sice málo pravděpodobné, ale nikdy jsem nezapomněl na zásadu Johna Boka „nezkusit byl by hřích“.                                                                                                 

Na mediální scéně se vynořil nový úkaz: dne 30. května 2026 vyšel na SeznamuZprávách článek Vojtěcha Blažka (viz 1/), který čtenáře informuje o závažném svědectví proti Pavlu Buráňovi v jeho stíhání pro daňové podvody. Je to poněkud zvláštní, protože zřejmě došlo k úniku poznatků z neveřejného trestního spisu, ale SeznamZprávy si troufl zprávu zveřejnit bez obav z možných nepříjemností. Působí to dojmem cílené přípravy veřejnosti na brzkou změnu veřejného obrazu Pavla Buráně, dosud jako skvělého podnikatele a oběťi intrik olomoucké justice, který nově nahradí obraz posedlíka potřebou peněz, jenž se při snaze o jejich získání dopustí  téměř čehokoli. 

Odkazy :

1/SeznamZpravy 30.05.2026, Vojtěch Blažek, Závodníci rally přiznali obří podvody. Usvědčují tím šéfahazardní firmy

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-zavodnici-rally-priznali-obri-podvody-usvedcuji-tim-sefa-hazardni-firmy-307213#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=7&utm_campaignproto=abtest302_asistent_url_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

2/ „Zvorala“ to policie, 9.7.2025

https://www.jemelikzdenek.cz/2025/07/zvorala-to-policie.html

3/Parlamentní listy, Jan Procházka, Z oběti žalovaným: Případ Pavla Buráně otřásá důvěrou ve spravedlnost. Forman a Xaver v debatě bez servítek,7.7.2025,

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Z-obeti-zalovanym-Pripad-Pavla-Burane-otrasa-duverou-ve-spravedlnost-Forman-a-Xaver-v-debate-bez-servitek-776518¨

4/O dluhu neuneseného podnikatele, 29.1.2025

https://www.jemelikzdenek.cz/2025/01/o-dluhu-neuneseneho-podnikatele.html

5/ Parlamentni listy, Karel Vyborny, Takovou kauzu česká justice od revoluce nevyplodila! Únos pro stamiliony opět zaměstnává soudy,29.1.2025

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Takovou-kauzu-ceska-justice-od-revoluce-nevyplodila-Unos-pro-stamiliony-opet-zamestnava-soudy-768525

 =========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573  jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel  i v „papírové“ formě.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

NEPŘÍČETNÉ BĚSNĚNÍ KOLEM VEZÍROVA STŘETU ZÁJMŮ

 Kdysi jsem kamarádovi – v jeho zemi významnému oligarchovi- vyprávěl  o úspěchu jeho českého homologa – oligarchy Andreje Babiše (jehož jsem tehdy ještě osobně neznal), jenž vybudoval silnou politickou stranu a stal se ministrem financí. Kamarád nad tím kroutil hlavou a nakonec mi vysvětlil, že Babišovo počínání je pro něho nepochopitelné, protože v podmínkách politické kultury jeho země by byl vstup oligarchy do politiky a dokonce do vládní funkce považován za společensky nepřijatelný. Mezi světem podnikatelů, státní správou a politikou jsou neprůstřelné zdi. 

Při sledování dění kolem údajného střetu zájmů Andreje Babiše docházím k závěru, že vyspělá politická kultura je dobrá věc, protože chrání politiky i veřejnost před zbytečnými trapasy. Národ by o nic nepřišel, kdyby se Andrej Babiš do politiky nepustil, na druhé straně on sám by nemusel platit za svůj výkon běsnící nenávistí odpůrců. Cena, kterou platí za úspěch, je nadměrná a snižuje se efektivita činnosti Poslanecké sněmovny. A veřejnost mohla být ušetřena nekulturních nenávistných projevů politiků. 

I když se Andrej Babiš ke mně chová jako osobní nepřítel, nemohu trpně sledovat jeho víceleté napadání kvůli domnělému střetu zájmů. Odvádí ho to od práce.  Samozřejmě nelze připustit, aby oligarcha zneužil svého vládního postavení k nezákonnému zvýhodňování jeho firem. Nikdo ho ale zatím věcně neusvědčil z takového jednání na úrovni srovnatelné s dokazováním v trestním řízení. Ozývají se pouze úvahy o tom, co by se mohlo dít, kdyby… Babišovi kritici přesvědčují veřejnost, že dotace pro Agrofert jsou neoprávněné obohacení jen proto, že právě on je majitelem Agrofertu. Pravidla, podle nichž se dotace poskytují a jejich uplatnění v jednotlivých konkrétních případech nikoho nezajímají. Jejich znalost se považuje za nadbytečnou, protože protibabišovská intifáda je důležitější než cokoli dalšího.   

Již dříve jsem navrhl zřízení kontrolního orgánu, jenž by posoudil právní nárok na přiznání dotace Agrofertu před proplacením. Byla by to suchá, nezáživná práce, která by ovšem neposkytla tolik prostoru ke žvanění před obrazovkami jako pokračující podezírání, proto takový orgán nevznikne. 

Psal jsem o tom již před lety (viz 1/) i později (viz 2/ a 3/). Návrat k námětu mě nelákal, ale nakonec mě strhl článek Ondřeje Neffa na Neviditelném psu (viz 4/). Shrnuje totiž přehledně všechny dosud zveřejněné výhrady k Babišově postavení  nositele střetu zájmů a možná východiska včetně rady, aby oligarcha prodal Agrofert. Mohl bych vstoupit do diskuse k článku, ale dám přednost samostatnému vystoupení. 

Začněme již od vymezení zájmů, u nichž může dojít ke střetu. Andreje Babiše vidíme na obrazovce až příliš často. Pohled na něho dokonce bývá nepříjemný, když se „obouvá“ do svých protivníků. Nelze ale popřít, že veškerou energii a čas věnuje  zájmu o prosazení jeho politických cílů a o řádné  vedení  správy státu. Jako všichni ostatní má jen omezené zdroje energie a jeho čas je vymezený. Pokud by jeho zájmem měla být i prosperita Agrofertu, odkud by bral čas a energii na jeho uplatnění ?. A lze ho usvědčit z chuti „přihrávat“ Agrofertu dotace nad právní nárok? Spíše ho podezírám z nezájmu. Ostatně svěřením Agrofertu do správy svěřenského fondu ztratil vliv na jeho řízení, takže se pouze může modlit, aby správci svěřenského  fondu nepřivedli Agrofert ke krachu. Sotva by jim v tom mohl zabránit. Jeho nenávistníci mají pravdu v tom, že případné dotace do spravované firmy budou zvyšovat její hodnotu, ale proti tomu nelze nic dělat. Jde-li o dotace, poskytnuté podle práva, musejí si politici uvědomit, že k základům kapitalistického podnikání patří rovnost podnikatelských subjektů. Nelze krátit firmě příjem jen proto, že její vlastník se náhodou jmenuje Andrej Babiš. Příjmy lze sice odebrat, ale opět pouze na právním základě. Nemění to vše nic na tom, že dotace jsou zlo samy o sobě. 

Z tohoto hlediska bych namítl, že ve střetu zájmů mohou být i původci různých akcí proti Andreji Babišovi a jeho střetu zájmů, např. mimořádných schůzí Poslanecké sněmovny, z nichž nevzejde žádné vykonatelné rozhodnutí. Je v zájmu bezbranných daňových poplatníků, aby jim zajišťovali luxusní živobytí, i když právě provozují činnost, která je pustým mařením času ? Nejsou zde poslanci ve střetu zájmů s daňovými poplatníky ? 

Pokud by se opozičním poslancům podařilo prokázat, že předseda vlády zneužil své pravomoci k obstarání neoprávněného prospěchu Agrofertu nebo jiné jeho firmě, budu podporovat ministra Jeronýma Tejce v případném záměru na zvýšení trestní sazby za příslušný skutek. Ale projevy o střetu zájmů bez takového podkladu budu nadále považovat za mlácení prázdné slámy, za které přece nejsou poslanci placeni. 

Tím nechci říci, že souhlasím se vším, co Andrej Babiš dělá a že se mi líbí jeho způsob polemizování v demokratické diskusi s odpůrci. Jako justičnímu potížistovi mi vadí jeho okázalý nezájem o nepravosti v trestním řízení, na které jsem ho upozornil, obecně jeho nezájem o zachování povahy České republiky jako právního státu. To ale není součástí odůvodnění jeho napadání kvůli střetu zájmů. Howgh. 

Podklady : 

1/ O Babišově střetu zájmů jinak, 6.12.2018

https://www.jemelikzdenek.cz/2018/12/o-babisove-stretu-zajmu-jinak.html 

2/Střet zájmů ve Švejkolandu, 29.7.2021

https://www.jemelikzdenek.cz/2021/07/stret-zajmu-ve-svejkolandu.html 

3/Variace na téma AB, 19.10.2025

https://www.jemelikzdenek.cz/2025/10/variace-na-tema-ab.html 

4/Ondřej Neff, Střet zájmů jako otevřená rána, Neviditelný pes 28.5.2026

https://neviditelnypes.lidovky.cz/cirkus/stret-zajmu-jako-otevrena-rana.A260527_212511_p_cirkus_nef

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

NETEČNOST JAKO ZDROJ POHROM

 Díky mediálnímu hluku kolem brněnského sjezdu Landsmannschaftu veřejnosti poněkud ušla zpráva vždy dobře informovaného (ale nevědoucího nic o „kauze Jesenice) DeníkuN o postavení před kárný senát státního zástupce Marka Vagaie (viz 1/). Má si odpykat netečnost, kterou projevil jako intervenující státní zástupce při rozhodování soudu o vrácení počítačů obž. Tomáši Jiřikovskému. Je možné, že na základě jeho stížnosti mohlo dojít k zvrácení soudního rozhodnutí. Jisté to není, ale je pravda, že provinilec nevyčerpal své možnosti. Kdyby se soudnímu rozhodnutí úspěšně vzepřel, bitcoinový skandál by nevypukl. Je to příklad malé státnězástupcovské nedbalosti s obrovskými následky. 

Podle dlouholetých praktických zkušeností si dovoluji tvrdit, že takových „úletů“ státní zástupci vyrábějí desítky, ne-li stovky a většinou si toho nikdo nevšimne. Protože znám důvěrně poměry u zlínské pobočky Krajského soudu Brno a mám své zkušenosti s tamními státními zástupci, napadlo mě, že jiný případ netečnosti se přihodil při odvolacím řízení ve věci pachatele krutého týrání psa. Kvůli tomuto případu se právem velmi rozhněval předseda vlády Andrej Babiš (viz 2/) a vyzval pana ministra spravedlnosti, aby rozsudek napadl stížností ministra pro porušení zákona. Pan ministr mu vyhověl v rekordním čase (viz 3/). Záleží nyní na Nejvyšším soudu ČR, zda stížnosti  vyhoví. 

Takže vše je zdánlivě v pořádku.  Ve skutečnosti ale „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Stížností pro porušení zákona nelze změnit rozsudek v neprospěch odsouzeného. Provinivšímu se soudu se dostane poučení „z nejvyšších míst“, co udělal špatně. Ale odsouzeného se to nedotkne. 

Předpokládám, že pan předseda vlády je s ministrovou vstřícností spokojen. Netuším, zda je rovněž srozuměn se zachováním podmíněného trestu (pokud se vůbec zpráva k němu dostala, popř. pokud ho ta věc dosud zajímá). 

Bylo ale možné jiné řešení. Intervenující státní zástupce se mohl, ale nemusel ztotožnit s úvahami soudu. Pokud s ním nesouhlasil, měl možnost vyzvat paní nejvyšší státní zástupkyni, aby rozsudek napadla dovoláním. Nejvyšší soud ČR jej mohl na základě dovolání zrušit a vrátit s výtkami odvolacímu soudu. Ale paní nejvyšší státní zástupkyně má právo podat dovolání i bez podnětu nižšího státního zástupce. A rozhořčení Andreje Babiše jí nemohlo uniknout. Možná se někdy dovíme, zda ji intervenující státní zástupce k podání dovolání vyzval či nikoli a možná se někdy dovíme, proč se neztotožnila s rozhořčením Andreje Babiše. V každém případě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o stížnosti pro porušení zákona není formální překážkou, pro kterou by nemohla dovolání později podat, pokud nevyprší marně procesní lhůta. Zatím ale platí, že státní zástupci nevyšli vstříc rozhněvanému předsedovi vlády. 

Odkazy: 

1/Před kárným senátem Vrchního soudu v Olomouci příští týden stane státní zástupce Marek Vagai, 22.5.2026

https://denikn.cz/minuta/2071512/

2/ Mstitel týraných zvířat, 26.2.2026

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/02/mstitel-tyranych-zvirat.html

3/Pružný ministr,7.5.2026

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/05/pruzny-ministr.html

 =========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

KACÍŘSKY A NAPOSLEDY O BRNĚNSKÉM SJEZDU

Vážený pan exprezident Václav Klaus upoutal mou pozornost v pátečním vystoupení v televizi XTV. Rozkatil se kvůli uspořádání sjezdu Landsmannschaftu a v reakci na dopis jeho sympatizanta s výzvou, aby protestoval přímo u vlády SRN, m.j. prohlásil, že „lidi tím žijí“ a dodal, že on tím žije také. Na pana exprezidenta mám dobré vzpomínky pro jeho soucit s obětmi justičních přehmatů, pro jeho vstřícnost k občanským aktivistům a pro jeho kritický postoj k náběhům na soudcokracii. Stále si ho vážím, i když v poslední době se naše názory často rozcházejí. Jeho výrok mě nezaujal kvůli jeho známému nesouhlasu s uspořádáním sjezdu, ale z úplně jiného důvodu. Ptám se totiž, jak to pan exprezident ví, že „lidi tím žijí“, když nikdo nezaplatil nějaké renomované agentuře pro průzkum veřejného mínění, aby zjistila, jak se ke sjezdu staví široká veřejnost. Nepřekvapilo by mě, kdyby se nakonec zjistilo, že daleko intenzivněji by „lidé žilí“ rozhořčením nad záměrem Evropské unie nahradit zveřejňování stupňovitosti piva uváděním obsahu alkoholu (jako by nebylo možné uvádět obojí), kdyby Evropská komise včas záměr nepopřela. Vždyť nebýt xenofobů kolem předsedy SPD a předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury by se zpráva o sjezdu masivně nerozšířila. Sjezd mohl proběhnout za zdvořilé nevšímavosti. 

Samozřejmě vím o diskusi a vzájemném osočování odpůrců a stoupenců sjezdu ve sdělovacích prostředcích. Tam se ale vyjadřují téměř výlučně příslušníci uzavřené bubliny politiků, novinářů a intelektuálů, kteří v podmínkách luxusního materiálního zabezpečení mají dost času, aby mohli případně v klidu „mudrovat třeba i o nesmrtelnosti chroustů“. Ti všichni   prokazatelně nestojí o mínění těch, kteří stojí mimo ni.  Sám stojím  mimo, i když mi sjezd vůbec nevadí, ale nepodpořil jsem vydání „zvacího dopisu“ jako nadbytečnost a nadbytečnost mých názorů  mi naproti tomu dali cítit i brněnští organizátoři sjezdu, kteří mi jako bloggerovi ani po urgenci neodpověděli na dotaz na předpokládaný počet účastníků sjezdu. Kdo nestojí „in“ je prostě „mimoň“. Taková je současná pravda o platnosti Havlových úvah o významu občanské společnosti. 

Životní zkušenost mě vede k podezření, že rozdílnost postojů ke sjezdu může mít kořeny v rozdílnosti způsobů předcházejícího života. Určující část života jsem prožil v zemědělském prostředí, v němž prostě úvahy o minulosti neměly místo. Netýká se to jen vztahu k Němcům a speciálně k sjezdu vnoučat odsunutých „Sudeťáků“. 

Týká se to i vztahu k sovětské agresi proti Československu z 21. srpna 1968 a následné okupaci. Osobně tyto události stále vnímám jako urážku a ponížení. Ale nemuselo to platit v konkrétních podmínkách součinnosti s okupační armádou. Pracoval jsem v podniku, v němž mezi pracujícími bylo jen pár komunistů (tiše nesouhlasících s okupací) a veřejné mínění spíše než „vedoucí strana“ ovlivňovala katolická církev. Pak velitelé blízkého tankového pluku okupační armády dostali nápad, že by mohli získávat prostředky na vylepšování prostředí v kasárnách „výměnným obchodem“ za pracovní sílu vojáků. Protože jsme měli nedostatek pracovních sil, na obchod jsme přistoupili. Když přijížděla první skupina dvaceti zdatných mužů, kolektiv pracujících ji očekával s nevraživostí. Ale než skončil první pracovní den, bylo to pryč. Naši lidé se s okupanty spřátelili. Už nebyli okupanti, pouze pomocníci. 

Stejným vývojem prošly osobní vztahy k Němcům, mezi nimiž se samozřejmě vyskytovali i ti odsunutí. Když začal syfilitik Klement Gottwald kázat, že „není Němec jako Němec“, nemělo to velký vliv. Ale když nás jako občany nepřátelského státu pozvali bavorští vesničané ze Speichersdorfu na přátelskou návštěvu, dva dny jsme se s nimi veselili a jazyková bariéra nehrála roli. Později jsem několik let často cestoval po obou německých státech. Měli jsme s německými zemědělci stejné starosti. Byli mezi nimi i odsunutí, kteří pouze vzpomínali, jak se dobře žilo v Československu. Na základech pracovních vztahů vznikala soukromá přátelství. Mé děti si hrály s dětmi mých německých partnerů, domlouvajíce se s nimi „rukama nohama“. Hypoteticky se může stát, že na sjezd přijede někdo z jejich tehdejších kamarádů. Měl bych snad protestovat proti jejich příjezdu? Pro mne vyrovnávání s Němci skončilo zhruba před padesáti lety. Samozřejmě vím o všem, co odpůrci sjezdu dnes vyčítají Němcům a speciálně těm sudetským. Nečetl jsem o tom v Rudém právu, ale ledacos jsem prožil. Má paměť sahá do mobilizace 23. září 1938. Život šel od odsunu před 80 lety dál. Vznikly nové vztahy.  Oživování nenávisti mezi národy v současnosti mi proto nedává smysl. A nechápu, jaký prospěch přinese „našim lidem“. Ostatně žádný z odpůrců sjezdu se nepokusil to vysvětlit. Marně zastírají, že jim působí potěšení narušovat mír mezi národy bez ohledu na následky. Je otázka, komu tím slouží. 

Na okraj podotýkám, že jsem nabyl dojem,  že mezi odpůrci sjezdu se nápadně často vyskytují nepřátelé bojující Ukrajiny a obdivovatelé Donalda Trumpa. Ani s nimi si nerozumím.

==================================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.