PRÁVA NEPOČATÝCH DĚTÍ

Za clonou dlouhotrvajícího rámusu, původně spuštěného Macinkovým pokusem o pomstu na prezidentovi za odmítnutí jmenování Filipa Turka ministrem čehokoli, veřejnosti unikají jiné zajímavosti. 

Je to například zneužití orgánů činných v trestním řízení k zajištění beztrestnosti VIP spolupachatelů brutálního vydírání bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu U Kohouta.  Jako capo di tuti capi se tolerováním zapojil i ministr spravedlnosti (viz1/). Laická veřejnost je proti takovým nepravostem bezmocná a k poslancům a prezidentovi a předsedovi vlády zprávy neproniknou (mají na to lidi, kteří je chrání před rozčilováním) a zhusta je vůbec nezajímají, protože mají úplně jiné priority. 

Roztomilý je nápad ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (viz2/) zahustit přebujelou legislativu zákonem, jenž zajistí právo ženám bez partnerů na umělé oplodnění. Jeho záměr se těší jen nepatrné pozornosti. Uvedl k němu „rozhodl jsem se podpořit rozšíření asistované reprodukce i pro ženy bez partnera, protože se přikláním k názoru, který akcentuje lidskoprávní pohled a předchází diskriminaci žen bez partnera, které chtějí podstoupit umělé oplodnění“. Přímo na jeho ministerstvu k tomu vypukla bouřlivá diskuse: etická komise nedospěla k jednotnému názoru, ale ministr jej přesto  odeslal k projednání. Jeho záměr je sice lidumilný, ale přesto se ptám, zda tento zákon skutečně potřebujeme. Jsem si jist, že žena bez partnera, která se pevně rozhodne, že si chce pořídit dítě, svého dosáhne i bez zákona.  Tvůrci zákona jde tedy zřejmě hlavně o to, aby  dárci semene byli geneticky a zdravotně vhodní a aby o nich měl stát přehled. Čili stát chce řídit velmi intimní záležitost rozmnožování lidského rodu. Zavání to eugenikou. Uznávám právo ženy na touhu po dítěti, ale nejsem si jist, že nepočaté děti by se radovaly, kdyby věděly, do jakého prostředí je matky přivedou, ač je jistě zahrnou láskou. Vím ze zkušenosti, že jejich materiální zabezpečení nebude vždy optimální a některé děti budou strádat. 

Osobně bych se spíše staral o zlepšení sociálního zabezpečení matek-samoživitelek, které má do dostatečnosti daleko. To by se ovšem místo ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha musel začít znepokojovat ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (již před ním ministr Marian Jurečka), jehož resort občas s matkami-samoživitelkami zachází dosti drsně. Samozřejmě, vedle státní péče se snaží různé soukromé organizace, podporované zámožnými dárci. Někteří miliardáři posilují svůj prestiž zakoupením fotbalového klubu, jiní se chlubí podporou samoživitelek. Ale jejich podpora je často hlavně záminkou pro uplatnění moci jejich zaměstnankyň nad odmítanými samoživitelkami. 

Odkazy : 

1/můj blog Kolik stojí svědomí ?

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/07/kolik-stoji-svedomi.html 

2/iRozhlas 20.7.2026:Etická komise ministerstva se neshodla na umělém oplodnění pro single ženy.

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/eticka-komise-ministerstva-se-neshodla-na-umelem-oplodneni-pro-single-zeny-i-tak_2607200500_vtk

 ========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

KOLIK STOJÍ SVĚDOMÍ ?

Trestný čin má nejen svou stránku věcnou a právní, ale také mravní, v které hraje roli svědomí. Týká se to i zablokovaného trestního řízení proti nepotrestaným spolupachatelům brutálního vydírání bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu U Kohouta, k němuž se opakovaně vracím pod pracovním názvem „kauza Jesenice“. 

Zatím jsou viditelní čtyři podezřelí, které označil zadavatel vydírání Roman Šulyok ve svědectví před soudem, podaném po poučení předsedkyní senátu (viz1/). Svědek by za vědomě nepravdivé údaje nesl trestněprávní odpovědnost s nárokem na rychlý návrat do vězení. Vzhledem k jeho vysokém IQ pochybuji, že by podstoupil riziko usvědčení z křivého obvinění. Proto je na místě brát jeho svědectví vážně. 

Kvarteto podezřelých je mimořádně zajímavé: všichni jeho členové mají vysokoškolské právnické vzdělání, a živí se poskytováním služeb právnické povahy. Je mezi nimi notář Václav Voda, který nechal bratry Lebánkovy podepsat listiny, jež umožnily Romanu Šulyokovi inkasovat výnos z vydírání. Doprovázel ho advokát Martin Rezek, jenž ho vtáhl do akce na žádost advokáta Jana Svobody. Roman Šulyok je usvědčuje shodně s poškozenými bratry Lebánkovými. Jejich odsouzení by pro ně bylo existenční pohromou. Stranou stojí policista František Heřman, který údajně obstaral „zakuklence“, již se dopouštěli násilí na poškozených. Podezřelý ale svou vinu popírá. Nedivím se: v případě odsouzení by přišel o výsluhu.  Nicméně nevím o tom, že by se bránil trestním oznámením na Romana Šulyoka pro křivé obvinění. Všichni čtyři věděli předem, že Lebánkové budou vystaveni násilí, ale pomoc Romanu Šulyokovi neodmítli. Nevzdělaní prosťáčci by se mohli hájit, že v krajních případech je násilí při vymáhání  dluhu jedinou možnou cestou a tudíž je přípustné, ale právníci zcela jistě věděli, že se podílejí na nezákonné akci. 

Pokud se podezřelí dopustili popsaného jednání, porušili etický kodex svých profesí, policista si svérázně vyložil zásadu „pomáhat a chránit“. Všichni jsou ovšem obětí výmluvnosti Romana Šulyoka, který jim namluvil, že mu Lebánkové dluží obrovskou částku za zařízení na výrobu cigaret a k zaplacení se nemají. Pokud vyšetřovatelě GIBS  a státní zástupci  snad míní, že toto je polehčující okolnost, která je zbavuje trestní odpovědnosti za účast na vydírání, jejich názor nesdílím.   

Je pozoruhodné, že čtyřem právníkům nezabránilo v účasti na vydírání jejich svědomí. Smutným vysvětlením je Šulyokovo vyprávění o výši vyplacených odměn za pomoc. Zjevně nebylo jejich svědomí dost pevné na to, aby odolalo svádění penězi. Vrhá to špatné světlo na jejich mravní profil. 

Odložené trestní řízení dosud nedospělo od 8.prosince 2020 aspoň ke sdělení obvinění. Nejdůležitějším podezřelým na začátku vyšetřování byl policista František Heřman, jehož ale GIBS vyslechla až 7. června 2024 jako úplně posledního. Mezitím se neúspěšně pokoušela vypátrat bez jeho pomoci „zakuklence“, kteří páchali násilí na poškozených. Ukončení zájmu GIBS o něj znamená konec nadějí na jejich vypátrání. 

Až se státní zástupci rozpomenou na zákonnou povinnost stíhat trestnou činnost a konečně sdělí notáři a advokátům  obvinění, postavení obviněných bude svízelné: shoda výpovědí poškozených a Romana Šulyoka je neprolomitelná. Rozumná by byla dohoda o vině a trestu. Policistovo postavení je odlišné. Při podání vysvětlení zapřel Romana Šulyoka „jako Petr Krista“, ač se hlásí k přátelství se spoluobžalovaným Lukášem Loučkou. Jeho výpověď policisty, který dlouho a dobře slouží, takže jeho svědectví je pro GIBS a státní zástupce důvěryhodné, stojí proti nařčení Romanem Šulyokem, který jako recidivista je pro ně z principu nevěrohodný. Přezkoumání pravdivosti policistova tvrzení je tabu pro celou pyramidu státních zástupců od nejnižšího až po nejvyšší stupeň. Proč asi? 

Zpětným pohledem jsem nabyl dojem, že „rozpovídáním“ ods. Romana Šulyoka jsem neustanovené a nepotrestané zločince příliš neohrozil, zato jsem vyvolal nevoli jejich ochránců, kteří z nějakých důvodů jejich stíhání nehodlají připustit. Prvním signálem bylo vystoupení intervenujícího státního zástupce Martina Susky, který navrhl zamítnutí žádosti o povolení obnovy procesu s tím, že postavení žadatele by se v obnoveném procesu nezměnilo. Padla tím možnost, že by soud po povolení obnovy přikázal státnímu zastupitelství dokončit neúplné vyšetřování. Vyvolali jsme pak trestní řízení podáním z 8.prosince 2020. V něm pak státní zástupce Martin Suska působil jako dozorový státní zástupce nad vyšetřující GIBS a důsledně kladl odpor. Využil jsem všech zákonných prostředků k prosazení řádného vyšetřování, ale proti pyramidě státních zástupců jsem neuspěl. Nakonec mi státní zástupkyně VSZ Praha Michaela Koťátková vzkázala (viz2/), že padla stopka: „Tato věc byla vyřízena konečným způsobem v celé soustavě státního zastupitelství, tedy nejen u Vrchního státního zastupitelství v Praze, ale i u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „NSZ“). Na výsledku tohoto trestního řízení tak již nemůže změnit nic činění dalších podání, byť označovaných jako trestní oznámení, která směřují proti postupu orgánů činných v trestním řízení, podílejících se na vyřízení této kauzy, a to ani příslušníků policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů či státních zástupců, kteří následně tento postup přezkoumávali a s jejichž postupem rovněž opakovaně vyslovujete nesouhlas.“ 

Státní zástupci zneužívali možnosti, dané zákonem o státním zastupitelstvím. K významným nástrojům patří např. překrucování obsahu podání stěžovatele na něco, čím nemůže být. Podal jsem několik podnětů ministrovi spravedlnosti ke kárnému řízení. Ač se po nástupu do funkce tvářil, že bude na státní zástupce přísný, v tomto případě mi nevyhověl (viz3/) a vysloužil si tak postavení capo di tutti capi v čele uskupení státních zástupců, kteří se rozhodli nepostavit jesenické zločince před soud. 

Také tato část kauzy má svou mravní stránku. Je nesporné, že bratři Lebánkové utrpěli strašlivou újmu a je v zájmu práva a spravedlnosti, aby pachatelé jejich napadení skončili před soudem. Orgány, které tomu brání, se chovají nemravně. 

Jaký vysoký státní zájem chrání kvarteto právnicky vzdělaných podezřelých před řádným vyšetřením jejich nezákonného jednání ? V tomto případě selhává celá soustava orgánů trestního řízení, ale nikomu to nevadí. Ministr spravedlnosti je spokojen, k předsedovi vlády asi informace vůbec nepronikla. Nevzrušují se ani poslanci bez ohledu na stranickou příslušnost. Dopravní nehoda Filipa Turka je zábavnější. 

ODKAZY : 

1/můj blog: Protokol z výpovědi Romana Šulyoka před soudem z 29.6.2020

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/protokol-zav-vypovedi-romana-sulyoka-pred.html 

2/můj blog: Beztrestnost zločinců zajištěna kotěcí tlapkou

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/01/beztrestnost-zlocincu-zajistena-koteci.html 

3/můj blog: Vyrozumění z pověření ministra

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/vyrozumeni-z-povereni-ministra.html 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka. 

VĚZNICE (NE)MÁ PROBLÉM

 Podle sdělení Parlamentních listů (viz1/) má Věznice Kuřim vážný problém. Spolek Šalamoun ji napadl stížností Generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR kvůli údajnému protiprávnímu postupu vůči žadateli (žadatelům?)o podmíněné propuštění z výkonu trestu, který čelí nátlaku k doznání ke spáchání trestného činu hrozbou, že v případě nedoznání věznice zabrání jeho podmíněnému propuštění.

Zní to takřka „jako z pravěku“. Takové případy se skutečně kdysi stávaly, ale odstranila je judikatura Ústavního soudu. Jeden jsem ještě jako člen Spolku Šalamoun úspěšně řešil u Obvodního soudu pro Prahu 4. Od založení spolku Chamurappi z.s. v listopadu r.2017 jsem intervenoval v 16 řízeních o podmíněné propuštění, z nichž 14 bylo úspěšných. S jednáním, jaké napadá Spolek Šalamoun, jsem se od r. 2017 ani jednou nesetkal. Poslední náš chráněnec opustil věznici 27.února 2025.

Tři  úspěšné případy se odehrály ve Věznici Kuřim, dva přímo na návrh spolku Chamurappi. V jednom případě byl žadatelem matkovrah, který vinu popírá. K doznání ho nikdo nenutil.  Až ve třetím případě jsme působili pouze jako podpora žadatele, protože za působení ministryně Marie Benešové zájmové organizace občanů přišly o právo navrhovat podmíněné propuštění.

Účast při řízení o povolení obnovy procesu většinou vyžaduje opakování návštěv věznice, jednání s personálem, seznámení s ředitelem. Takže během dojíždění do Kuřimi jsem se postupně seznámil s ředitelkami plk. Kalvodovou a Slovákovou, jež jsem znal již z jejich působení v čele Věznice Světlá n.S., pak již jen okrajově s plk. Juříčkem. Všechny tři řešené případy měly standardní průběh.

Někdy jsem se dovídal o osobních neshodách mezi žadateli a personálem (nejen v Kuřimi). Život za zdí věznice má specifický ráz. Může se stát, že na sebe narazí vyhraněné individuality, které „si nesednou“ a dělají si pak drobné potíže. Ale upozornění ředitelky věznice bylo vždy dostatečným nástrojem nápravy. Podstatné je, že úloha věznice je v řízení o podmíněné propuštění podružná. Rozhodující je úloha soudu v senátním řízení. Zástupce věznice se obvykle účastní jednání, ale jeho hlas není určující. V praxi jsem se jen výjimečně setkal se záporným přístupem věznice. Z výsledků je zřejmé, že pokud jsme narazili na odpor a bylo nezbytné jít do stížnostního řízení, příčinou nebyla záporná stanoviska věznice, ale obvykle státního zástupce.

Není mi tedy jasné, jaká mimořádnost situace vedla předsedu Spolku Šalamoun k oslovení generálního ředitelství. Ve všech případech drobných nesrovnalostí jsem vystačil s jednáním s ředitelem věznice. Celkem bych řekl, že Věznice Kuřim je vůči odsouzeným relativně vlídná.

ODKAZ:

1/Parlamentní listy 13.7.2026:Přiznejte se, jinak nemáte šanci na podmínečné propuštění? Spolek bije na poplach

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Priznejte-se-jinak-nemate-sanci-na-podminecne-propusteni-Spolek-bije-na-poplach-794021

 =========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573  jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel  i v „papírové“ formě.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

TEJCŮV VÝSTŘEL Z AURORY

 Muž ve věku Andreje Babiše by měl mít právo na několikadenní odpočinek po náročné akci, jakou včetně přípravných tahanic byl summit NATO ve dnech 7.-8.července 2026. Zejména by měl mít právo vychutnat si v klidu  jeho pohodový průběh včetně posezení nespolubydlících manželů Babišových s Donaldem Trumpem (jehož hodnotu nedbalé podání ruky povýšeným státníkem při odchodu nestírá) (viz1/). Ale náš vezír má asi nevyčerpatelné zdroje energie, takže odpočinek si nedopřál a již ve čtvrtek 9.července 2026 vystavil celou vládu na bilanční tiskovce kamerám.

I když na některých ministrech bylo v druhé půli vystoupení patrné, že by již raději šli na pivo, můj celkový dojem z této show byl příznivý. Jako justiční potížista jsem zejména věnoval pozornost vystoupení pana ministra Jeronýma Tejce, jehož znám mnoho let a považuji ho za vysoce inteligentního slušného člověka. Nemohu ale přehlížet určitou nevyváženost jeho projevů, a to včetně vystoupení mimo tiskovku.  Z komentáře České justice (viz2/) k tiskovce vystupuje pan ministr jako nositel snah o utužení poměrů v justici. V závěru článku ocitovala jeho výrok: „Chci, aby každý, kdo udělá chybu – ať už úmyslně, nebo z hrubé nedbalosti – nesl odpovědnost. Ať už to jsou soudci, nebo soudní znalci. Budeme dohlížet na kvalitu jejich rozhodování a ve chvíli, kdy se soudce dopustí excesu, budu podávat v dané věci kárnou žalobu.“

 V zásadě mohu s jeho přístupem souhlasit, protože na vady postupu státních zástupců, soudců a soudních znalců těžce doplácejí nevinní lidé a stát musí vyplácet odškodné v desítkách milionů korun, na jehož úhradách se původci škod nepodílejí.  Škodiči většinou nerušeně působí dál stejným stylem s jistotou beztrestnosti. Přístup laické veřejnosti k „utahování šroubů“ bude asi většinově příznivý. Vnímání jeho politiky stavovskými komunitami ale tak jednoduché asi nebude. Před časem pan ministr přišel se záměrem zřídit inspekci, jež by utužila dohled nad státními zástupci a vyvolal nevoli nejen státních zástupců, ale i soudců (viz3/).

Za těchto okolností se obávám, že jeho rozhodnutí podat kárnou žalobu na soudkyni, která vydala dítě otci, jenž je pak zavraždil (viz4/), bude mít účinky výstřelu z Aurory. Ministrovu myšlenkovému postupu rozumím, ale nemohu přehlédnout, že jeho rozhodnutí se zásadně liší od dosavadní praxe ministrů jako kárných žalobců. Ministři spravedlnosti jsou obecně jako kární žalobci zdrženliví, protože musejí počítat s námitkami profesních kast, že zasahují do soudcovské nezávislosti. Potíž spočívá i v tom, že kárná žaloba směřuje proti jednotlivci, ale napadené rozhodnutí je většinou senátní a předsedové senátu mají vůči svým kolegům rovné postavení. Zejména až dosud se ministři drželi zásady, že věcně nesprávná soudní rozhodnutí nelze kárně napadnout, protože soudci mají právo na omyl a mylná rozhodnutí lze napravit opravnými prostředky. Jeroným Tejc projevil větší odvahu než jeho předchůdci. Rozhodnutí kárného soudu bude v každém případě zajímavé.

V časově omezeném vystoupení pan ministr nemohl sdělit veřejnosti vše, co dokresluje jeho obraz. Za zmínku stojí především skutečnost, že neuspěl se stížností pro porušení zákona v neprospěch odsouzeného, který se provinil týráním psa(viz5/) Stížností vyšel vstříc předsedovi vlády Andreji Babišovi (viz6/). Myslím, že rozhodnutí Nejvyššího soudu pana ministra nemile překvapilo stejně jako mne. Ale nemá to praktický význam, protože stížností ministra pro  porušení zákona v neprospěch odsouzeného nelze zvrátit rozsudek. Otevřená zůstává otázka, proč stejnou vstřícnost vůči pohoršenému předsedovi vlády neprojevila nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová, jejíž dovolání naopak mohlo změnit rozsudek v neprospěch obžalovaného.

Z mého pohledu předkladatele trestního oznámení proti neustanoveným a nepotrestaným pachatelům jesenického vydírání bratrů Lebánkových a zmocněnce poškozených postrádám v ministrově vystoupení vysvětlení k jeho smířlivosti vůči  státním zástupcům(viz7/) , kteří se spolu s některými příslušníky GIBS rozhodli, že celé tlupě pachatelů vydírání zaručí beztrestnost odsunutím rozhodnutí ve věci až do promlčení trestnosti. V této kauze stále pevně stojí „pomníček“, postavený středočeskou kriminálkou pod dozorem Krajského státního zastupitelství Praha, spočívající v tom, že odsouzení se dostalo pouze zadavateli vydírání ods. Romanu Šulyokovi (trest odnětí svobody na 7,5 roku)  a ods. Lukáši Loučkovi (vyklouzl s podmínkou), obou údajných přátel podezř. policisty Františka Heřmana. Policie vysvětlila svou nezpůsobilost mlčením ods. Romana Šulyoka, který spolupachatele nevydal stíhání. Nic se ale nezměnilo, když se rozhodl skoncovat se životem kriminálníka a neustanovené  a nepotrestané ničemy „napráskal“ jako svědek před soudem po poučení předsedkyní senátu (viz8/). Soud na návrh státního zástupce Martina Susky nepovolil obnovu procesu a trestní oznámení z 8.prosince 2020 dosud nevedlo k žádoucímu výsledku. GIBS případ odložila 27.srpna 2024 (nezastavila!) s požehnáním již zmíněného státního zástupce Martina Susky a od té doby se pouze tiše čeká  na promlčení v lednu r.2027.

Kvarteto čekajících podezřelých je vskutku neobvyklé: všichni jeho členové mají vysokoškolské právnické vzdělání. Důvodnost vyšetřování proti notáři Václavu Vodovi a advokátům Martinu Rezkovi a Janu Svobodovi se mi jako laikovi zdá být jasná: všichni tři věděli, že Lebánkové podlehli brutálnímu nátlaku, nechali je podepsat listiny jim neznámého obsahu a umožnili tak Romanu Šulyokovi inkasovat výtěžek vydírání. Zatím nejasné je postavení policisty Františka Heřmana, o němž ods. Roman Šulyok před soudem i jinde tvrdil, že obstaral „zakuklence“, kteří se dopouštěli násilí na Lebáncích. Vyšetřovatel GIBS se zdráhal obtěžovat ho požadavkem na podání vysvětlení. Před vyšetřovatele předstoupil jako úplně poslední až 7. června 2024 a známost s „přítelem“ Romanem Šulyokem  a účast na vydírání popřel. Prověření pravdivosti jeho výpovědi znemožnil osvědčený státní zástupce Martin Suska zamítnutím mé stížnosti zmocněnce poškozených. Jakýkoli další vývoj je ovšem zatím možný.

Ochrana podezřelých by nebyla možná, kdyby se na ní postupně nepodíleli státní zástupci až po nejvyšší stupeň. Napadl jsem je podněty panu ministrovi ke kárnému řízení. Neuspěl jsem (viz7/). Ptám se tedy veřejnosti, zda je přípustné, aby zaměstnanci státu, jenž se prohlašuje za právní, zajišťovali beztrestnost podezřelým ze závažné trestné činnosti se škodou 120 milionů Kč. A co si o tom myslí pan předseda vlády (pokud ovšem k němu úředníci zprávu o problému pustí), jenž je mimo jiné nadřízeným ředitele GIBS?

Odkazy : 

1/můj blog 9.7.2026: Nedoceněná zvláštnost účasti v Ankaře

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/07/nedocenena-zvlastnost-ucasti-v-ankare.html

2/Česká justice 9.7.2026: Konec neplatičů alimentů i přísnější dohled nad soudci…

https://www.ceska-justice.cz/2026/07/konec-neplaticu-dohled-soudci-tejc-pulrok-v-uradu/

3/můj blog 9.4.2026 : Ministr s kyjem

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/04/ministr-s-kyjem.html

4/SeznamZpravy 1.7.2026: Tejc podal kárnou žalobu…

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-tejc-podal-karnou-zalobu-

5/SeznamZpravy 2.7.2026: Nejvyšší soud zamítl Tejcovu stížnost,

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-nejvyssi-soud-zamitl-tejcovu-stiznost-podminka-za-tyrani-psa-byla-dostatecna-309868

6/můj blog 26.2.2026: Mstitel týraných zvířat

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/02/mstitel-tyranych-zvirat.html

7/můj blog 16.6.2026: Vyrozumění z pověření ministra

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/vyrozumeni-z-povereni-ministra.html

8/ můj   blog 14.6.2026: Protokol z výpovědi Romana Šulyoka před soudem

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/protokol-z-vypovedi-romana-sulyoka-pred.html

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupec- tvích je také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

NEDOCENĚNÁ ZVLÁŠTNOST ÚČASTI V ANKAŘE

 Ondřej Neff okomentoval dne 9. července 2026  (viz 1/)na Neviditelném psu výsledek rozdvojené české účasti na summitu v Ankaře jako úspěch dvou vítězů. Jeho článek rozhodně stojí za přečtení. Nevěnoval se ale „zážitkové“ náplni účasti členů výpravy, i když je jistě nedílnou částí jejich soukromého hodnocení akce. 

Uniklo mu proto nesporné a svým způsobem kuriozní třetí vítězství: zážitků paní Moniky Babišové, které se dostalo příležitosti pohovořit s prezidentem Donaldem Trumpem. Přeji jí to, ale současně vidím náběh její účasti na „švejkolandský“ ráz české účasti. Výpravě předcházelo několik dní dohadů o složení výpravy, během nichž jsme se z oficiálních zdrojů dovídali, kdo poletí do Ankary. V žádné zprávě z úřadu Petra Macinky se její jméno nevyskytovalo. Neuvedla je ani Česká televize ve zpravodajství vpředvečer. Její účast neuvedla do pohybu pera vždy dobře informovaných novinářů. Jak je zřejmé z mého článku z 5. července 2026 (viz 2/), úplné utajení se nezdařilo. Přece jen z internetu proskočily nějaké neurčité informace, na které bylo možné navázat. 

To je na věci nejhezčí: o účasti paní Moniky Babišové téměř nikdo nevěděl, možná ani nebyla oficiální členkou delegace, ale přesto se jí podařilo promluvit s nejmocnějším mužem planety. Žasnu nad dovedností pořadatelů výpravy, kterým se podařilo její cestu předem téměř dokonale utajit. Neuvedení v oficiálním seznamu, poskytnutém veřejnosti, je snadno vysvětlitelné: příslušní úředníci ji prostě neuvedli. Ale nechápu, jak se podařilo umlčet novinářskou obec, která jistě o události věděla, a přesto zachovala disciplinované mlčení.   Je to nebývalý úkaz.  

Odkazy: 

1/Neviditelný pes 9.7.2026: Dva vítězové, jeden poražený

https://neviditelnypes.lidovky.cz/cirkus/dva-vitezove-jeden-porazeny.A260708_213014_p_cirkus_nef

2/můj blog  Švejkolandské tažení do Ankary: cherchez la femme

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/07/svejkolandske-tazeni-do-ankarycherchez_01141381015.html

„ŠVEJKOLANDSKÉ“ TAŽENÍ DO ANKARY:CHERCHEZ LA FEMME

V úterý 7.července 2026 odcestují do Ankary na summit NATO představitelé České republiky. Všechny dosavadní  české účasti na summitech proběhly důstojně. Bylo samozřejmé, že s výjimkou těžce nemocného Miloše Zemana delegaci vždy vedl prezident republiky jako nejvýše postavený ústavní činitel, jako hlava státu, a to bez ohledu na mezilidské vztahy účastníků delegace. Obecně se veřejným úkonům hlavy státu přiznávala neformální úcta až velebná. Nikoho by nenapadlo, že by prezident republiky neměl vést delegaci, zvlášť, když jde o prezidenta, zvoleného přímou volbou občany.  Až přišel ministr zahraničí Petr Macinka a uplatnil na Petru Pavlovi pomstu za nejmenování Filipa Turka ministrem. Rozhodl, že prezident republiky, jenž by díky své minulosti a odborné kvalifikaci by jinak byl ozdobou delegace, zůstane doma. Pan předseda vlády Andrej Babiš extrémistu neusměrnil a mělo to tak zůstat. Přetahování mezi prezidentem a předsedou vlády trvalo hodně dlouho a odvádělo pozornost od daleko závažnějších věcí (např. od péče státních zástupců o beztrestnost zločinců). Pan předseda vlády se jednou vyjádřil ironicky, že pan  prezident usiluje o zážitkovou cestu. Odpovídalo to stavu rozdělení úkolů mezi členy delegace mandátem.  Dalo se to zlomyslně vyložit také jako názor, že pan prezident se v Ankaře pouze pobaví za peníze daňových poplatníků.  Jenže zasáhl Ústavní soud předběžným opatřením a debata tohoto druhu se stala bezpředmětnou. Vláda se podřídila a panu prezidentovi republiky se dodatečně dostalo akreditace jako jakémusi nevítanému příštěpku. Vedoucím delegace zůstal pan předseda vlády. Pan Petr Pavel sice namítá, že podle protokolu NATO je vedoucím delegace automaticky hlava státu, ale na postoj vlády k jeho cestě to nemělo vliv. 

Na tom mohlo zůstat. Poletí dvě letadla, což prý odpovídá bezpečnostním pravidlům, skutečně zavedeným za hluboké totality.  V tomto případě ale odkaz na bezpečnostní pravidla neplatí, protože v případě, že by při  letecké havárii zahynul prezident republiky, nikdo z ostatních účastníků by v případě přežití nepřebral jeho úkoly a pravomoc až do zvolení nového prezidenta. Stejně tak případně přeživší prezident by nepřebíral úkoly a pravomoc zesnulého předsedy vlády. Prostě: nenávist „vládních“ členů delegace k panu Petru Pavlovi je nepřekonatelná. Nevím ovšem, zda by se na svezení s nepřáteli těšil pan prezident. 

Překvapilo mě, že po zásahu Ústavního soudu pan předseda vlády opakovaně vystoupil s výzvou, aby pan prezident ustoupil od záměru přicestovat do Ankary. Z jeho projevů bylo zřejmé, že mu na vyhovění výzvě velmi záleží. Nechápal jsem to: nedalo se čekat, že se pan prezident  vzdá získaného vítězství. Pak jsem ale zaznamenal pověstnou výzvu: cherchez la femme! Z internetu ke mně proskočila neoficiální informace, že pana předsedu vlády bude do Ankary doprovázet jeho rozvedená manželka. Informace přišla z více zdrojů, nepropojených mezi sebou. Jistě se nedostala jen ke mně, ale nikdo ji oficiálně nepopřel Chtěl jsem  ji ověřit dotazem u pana Andreje Babiše, ale ten už se mnou opět nekomunikuje. Pravdivost zprávy by nebyla překvapivá a nešlo by o nepřístojnost. Manželka jako doprovod vedoucího delegace není nic neobvyklého  či dokonce zakázaného. Na paní Moniku Babišovou by automaticky přešly povinnosti a příjemnosti nepřítomné první dámy. Ale právě v této okolnosti lze hledat důvody zjevného rozčilení pana předsedy vlády a jeho úsilí odradit pana prezidenta od účasti. Různí sýčkové totiž tvrdí, že summit je akce NATO a jeho organizátoři naloží s panem prezidentem podle jejich protokolárních pravidel, takže mu ponechají postavení vedoucího delegace. Manželka pana předsedy vlády by ale první dámu nemohla zastupovat. Kdyby pan prezident nepřicestoval, paní manželku by neohrozil. 

Obecně si myslím, že pan předseda vlády nedocenil možnosti pana prezidenta „odvděčit se“ za všechna příkoří.  Z uplatnění „Macinkovy pomsty“ nezíská Česká republika žádnou výhodu. Když nic jiného, tak spor mezi vládou a prezidentem, který má rozvinuté vztahy ve strukturách NATO, vrhne na delegaci špatné světlo. Česká účast na summitu v podmínkách ustálených zvyklostí  by nevyvolala nežádoucí pozornost. Malé neplnění finančních závazků je hajitelné také odkazem na obrovské prostředky do obranyschopnosti země od r.1918 až do r. 1968, jež nás před nepřátelstvím neochránily. Místo důstojné reprezentace státu jsme získali „švejkolandský trapas“. Bylo by dobře, aby jak pan prezident, tak pan předseda vlády po návratu z Ankary hned po vystoupení z letadla na případně utrpěná příkoří zapomněli a nadále se ve shodě  věnovali řádné správě státu. Jsou to rozumní lidé, kteří budou spolupracovat ve prospěch státu, pokud je nebude nikdo rozeštvávat. 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je i novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

SMUTNÝ OSUD POLICISTY

 Česká justice přinesla 30. června 2026 zprávu o úmrtí významného karlovarského kriminalisty plukovníka Rudolfa Flašky. Jeho smrt patrně souvisí s nepravomocným odsouzením k peněžitému trestu 60.000 Kč za řízení vozidla po požití alkoholu. Na pracovišti mu naměřili v dechu 1,4 promile alkoholu. Před soudem se hájil, že se subjektivně cítil způsobilý řídit vozidlo a dožadoval se zastavení trestního řízení. 

Řidičů, kteří se dopustili podobného  provinění, je hodně a trest není mimořádně vysoký. Dalo by se říci, že jinak řádný občan jednou „ujel“. Takže ztráta života – pokud by se prokázalo, že skutečně souvisela s odsouzením – by byla skutečně nepřiměřená vině. 

Ovšem povolání policisty  má vysokou důstojnost, která se promítá do jeho kariérního postupu a profesní pověsti a navíc s sebou nese významné finanční ocenění při odchodu ze služby. Trest tedy dopadá na policistu mnohem tvrději než na běžného občana. Policisté musí „pomáhat a chránit“ a za zpronevěření zásadě musí nést přiměřeně odpovědnost. 

Snaha odvrátit od policisty,  který jinak „dlouho a dobře slouží“, pohromu v podobě trestního stíhání, je téměř jistě důvodem, proč Generální inspekce bezpečnostních sborů odložila případ vydírání bratrů Lebánkových (kauzu Jesenice – viz 3/). Když se rozbíhalo vyšetřování na jaře r.2021 a vyšetřovatel pplk.Ondřej Káčer se mi pochlubil, že již zná příjmení „přítele Franty“ (neprozradil mi je), doporučil jsem mu, aby policistu předvolal k podání vysvětlení, poučil ho o výhodách spolupracujícího obviněného a pohrozil mu koluzní vazbou, pokud odmítne udat totožnost „zakuklenců“. Vyšetřovatel se  na mne usmál a sdělil mi, že se jedná o „policistu, který dlouho a dobře slouží“, takže GIBS s ním nemůže „drsně nakládat“. Jsem subjektivně přesvědčen, že intenzivní pozornost „Frantovi“ od počátku mohla pomoci k prověření jeho úlohy a k rychlému odhalení totožnosti „zakuklenců“ nebo k objektivnímu popření podezření proti němu. Podání vysvětlení se uskutečnilo až 7.června 2024 a policista při něm zapřel známost s Romanem Šulyokem ( s nímž ho spojuje přátelství se spoluobžalovaným Lukášem Loučkou) a účast na vydírání. Jeho výpověď je v zásadním rozporu se svědectvím, které Roman Šulyok před soudem podal po poučení předsedkyní senátu (viz2/), takže policistovi nevěřím. Proto jsem požadoval, aby jeho výpověď GIBS  prověřila. Neuspěl jsem. Řízení pak bylo odloženo (nikoli zastaveno) a pomalu ale jistě se šine k promlčení. 

Výše zmíněná zpráva o konci plk. Rudolfa Flašky vysvětluje, co si myslí kolegové „přátele Franty“ a s nimi spřažení státní zástupci a dnes i „přísný“ ministr spravedlnosti, kteří čelí tlaku na prověření pravdivosti jeho výpovědi ze 7. června 2024: to má ten skvělý policista po dlouhých letech vzorné služby odejít od sboru a přijít o všechny vymoženosti, spojené s jeho profesí jen proto, že trochu pomohl kamarádovi a přispěl k útrapám jakýchsi bezcenných zlínských podnikatelů Lebánků? Přece jeho zásluhy jsou významnější než jejich utrpení a obrovské finanční škody! Jeho ochráncům při tom vůbec nevadí, že vyslovují obecný souhlas s používáním násilí při vymáhání pohledávek.  Nevadí jim, že s policistou se šinou k promlčení právníci, jejichž vina je dobře viditelná a účastí na vydírání se prohřešili proti své profesní etice. Celá záležitost je popřením právního státu. Není mi pouze jasné, kdo je horší: zda „jeseničtí zločinci“ nebo jejich ochránci. 

Policista František Heřman (jeho jméno jsem již uveřejnil dříve – viz 3/) by měl podat trestní oznámení na svého kamaráda Romana Šulyoka, pokud ho z účasti na vydírání obvinil neoprávněně. Výpovědí před soudem po poučení předsedkyní senátu na sebe vzal trestněprávní odpovědnost za nepravdivou výpověď. Pokud policistovi ukřivdil, stihne ho zasloužený trest. 

Ví-li ale policista František Heřman, že by s trestním oznámením neobstál, měl by se zachovat jako chlap a přestat zdržovat příslušné orgány dalším zapíráním. Lepší cesta je spolupráce. 

Odkazy:

1/Česká justice 30.6.2026: Úmrtí plukovníka Flašky po rozsudku: Případ si převzala GIBS

https://www.ceska-justice.cz/2026/06/umrti-plukovnika-flasky-rozsudek-gibs/

2/můj blog: Protokol z výpovědi Romana Šulyoka před soudem z 29.6.2020

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/protokol-z-vypovedi-romana-sulyoka-pred.html

3/můj blog: Stát chrání zločince na úkor poškozených

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/stat-chrani-zlocince-na-ukor.html

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/stat-chrani-zlocince-na-ukor_089475495.html

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/stat-chrani-zlocince-na-ukor_0652083952.html

 ==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru.V knihkupectvích je i 2.díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 =================================================================