SOUDCOVSKÁ ZVŮLE POD ZÁŠTITOU MINISTRA

Úděl odsouzených k vysokým trestům, o jejichž osudech rozhoduje cynický soudce, jenž protahuje vydání písemného vyhotovení rozsudku, je neradostný. Jsou týráni stresem z hrůzy, že je čeká dlouholetý pobyt ve vězení a z nemožnosti bránit se proti krutému a dle jejich mínění nespravedlivého rozsudku. 

Jednoho z pachatelů týrání, brněnského soudce Aleše Novotného, odmítl ministr spravedlnosti Pavel Blažek jmenovat místopředsedou soudu. Vysloužil si  tím drsné mediální útoky ze strany stavovských organizací soudců a státních zástupců a s nimi soucítících novinářů. Vřava utichla, až se na veřejnost dostala zpráva, že pokleslého soudce potrestal v r. 2020 předseda soudu Milan Bořek za průtahy při vydání písemného vyhotovení rozsudku. 

Tehdy to bylo pro mne překvapení, protože jsem věděl, že Aleš Novotný si s dodržováním procesních lhůt hlavu nedělá a současně jsem znal Milana Bořka jako laskavého člověka, jehož asi bolelo udělení trestu více než potrestaného. O to větší význam jsem přikládal jeho zákroku. 

Shodou náhod jsem se tehdy dověděl, že skupina obžalovaných čeká od 21.října 2021 na písemné vyhotovení rozsudku, jehož vyhlášení jsem byl přítomen. Soud si s nimi před závěrem hlavního líčení nepěkně pohrál. Státní zástupce Aleš Sosík jim nabízel velkorysý přístup v případě, že požádají o dohodu o vině a trestu. Např. matce dvou malých dětí sliboval podmíněný trest ale s tím, že v případě odmítnutí nabídky jí navrhne trest odnětí svobody v trvání 9 let. Aleš Novotný ji pak obdařil osmiletým trestem a peněžitým trestem 2,5 milionu Kč. Podobně se vedlo ostatním obžalovaným. 

Viděl jsem v tom důkaz, že kázeňský trest z r.2020 neměl žádný účinek, tedy že soudce Aleš Novotný je nepolepšitelný. O případu jsem tehdy psal v článku Hledá se místopředseda z 13. listopadu 2022. Kromě toho jsem podal na pana soudce podnět ke kárnému řízení, který jsem jako kárným žalobcům zaslal předsedovi soudu Milanu Čečotkovi a ministrovi spravedlnosti Pavlu Blažkovi. 

Odpověď předsedy soudu přišla již za měsíc. Pobavila mě: žádná kárná žaloba nebude, protože pan soudce měl překročení procesní lhůty povoleno, zpracování rozsudku je obtížné, neboť jde o složitou kauzu, spis byl po dobu pěti měsíců nedostupný, a provinilec musel od 1. června 2022 plnit úkoly zastupujícího místopředsedy soudu. Kouzelný byl odkaz na nedostupnost spisu, protože se vrátil 20.dubna 2022 a byli jsme v půlce listopadu. 

Ocenil jsem ale, že pan kárný žalobce odpověděl osobně s vlastnoručním podpisem, jak se na důstojnost tak významného činitele sluší. 

Pana předsedu soudu jsem vyzval k přehodnocení stanoviska. Z opakování poklesků Aleše Novotného jsem vyvodil, že příčinou průtahů je intelektová nedostatečnost, která mu překáží v práci, a doporučil jsem, aby kárný žalobce navrhl provinilci odnětí taláru. Odpověď nepřišla. 

Způsob odmítavého vyřízení podnětu ministrem spravedlnosti odpovídal ministerským pokleslým zvyklostem. Vyjádření jakéhosi úředníka přišlo později a bylo téměř přesným opisem odpovědi  předsedy soudu. Protože vím, že úředníci nakládají s podněty ministrovi svévolně, takže některé se mu vůbec do rukou nedostanou, pokoušel jsem se polemizovat, ale neuspěl jsem. Odpověděla mi jakoby z pověření ministra  úřednice Kateřina Skalková a na nesouhlas s jejím vyjádřením reagoval dne 5.prosince 2022 ředitel odboru kontroly Dušan Homola, odchovanec předlistopadového Výboru lidové kontroly, který použil majestátního plurálu. Ověřil jsem si pak, že odsouzení písemné vyhotovení rozsudku stále ještě nedostali. 

Je z toho zřejmé, že není nic, co by Aleše Novotného přimělo, aby se k obžalovaným začal chovat slušně. Jistě se dověděl o rozruchu, který průtahy ve vyhotovení rozsudky vyvolaly, ale pohled na  pohoršení občanské chátry z výše soudcovské arogance se jej nedotkl. Proč by se ostatně namáhal, když ví, že ho za projevy arogance a cynického vztahu k odsouzeným nikdo nepotrestá. 

Je samozřejmě špatné, když předseda soudu trpí podřízenému soudci nemravné chování, zvlášť když jde o opakovaný poklesek. Ale chápu, že předseda soudu nemá chuť potkávat denně na chodbě kárně žalovaného, proto raději problém z hlavy vytěsní. 

O to významnější je dle mého laického názoru netečnost ministra (pokud o podnětu skutečně ví), který při nástupu do funkce sliboval důraz na potírání poklesků soudců a státních zástupců, ale ve skutečnosti k nim mlčí. Káže vodu, ale pije víno. Ministr spravedlnosti je odpovědný národu za pořádek v resortu a měl by zasáhnout, když kární žalobci nižšího stupně k nemravnostem mlčí. Ministr spravedlnosti má jistě mnoho jiných starostí, ale přesto by neměl zůstávat netečný k psychickému utrpení odsouzených, na které dopadají účinky nemravného chování soudce. Není správné pohlížet na ně jako na sprosté odsouzené, protože není vyloučeno, že nakonec dosáhnou zproštění. Pokud rozsudek nenabyl právní moc, presumpce neviny platí absolutně. 

Pavel Blažek by v tomto případě mohl stále ještě zasáhnout, protože v případě soudce Aleše Novotného se jedná o pokračující poklesek, čili procesní lhůty pro podání kárné žaloby dosud nevypršely.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

TREST JAKO MÍRA ZÁVAŽNOSTI SKUTKU

Usnesením Ústavního soudu definitivně skončila kauza zneužití Vojenského zpravodajství Janou Nagyovou, dnes Nečasovou. Rozsudky nad důstojníky Vojenského zpravodajství a zadavatelkou jejich nezákonné činnosti zůstaly v platnosti. Odsouzeným nepomohla ani dovednost slovutných advokátů, kteří se nechali najmout k sepsání ústavních stížností.

Kdysi jsem z úst nějaké soudkyně slyšel výrok, že podmíněný trest není trest, pouze pohrůžka trestem. V této kauze soudy neuložily žádné nepodmíněné tresty, pouze  zostřily  podmíněné  tresty časově omezenými zákazy činnosti.

Je-li výše trestu výrazem závažnosti provinění, pak lze vyvodit, že sledování manželky předsedy vlády Vojenským zpravodajstvím není významným proviněním. V žádné z jiných kauz, které jsou výsledkem puče z 13. června 2013, neuložily soudy nepodmíněné vysoké tresty.

Jako laik z toho vyvozuji, že v kabinetě předsedy vlády Petra Nečase sice docházelo k různým neplechám, ale k žádné závažné trestné činnosti. Nepotvrdila se pravdivost nabubřelých oznámení na tiskové konferenci z následujícího dne o prorůstání zločinu do státní správy, zabaveném zlatu a penězích. Hora porodila myš.

Žádná z podchycených neplech neohrožovala vnější ani vnitřní bezpečnost státu ani jeho ekonomickou prosperitu. Jednalo se o neetické  jednání nepatrné škodlivosti.

Vede to znova a znova k položení otázky, zda neplechy v kabinetě předsedy vlády nebylo možné řešit jinak než nasazením několika set policistů a přesunutím do Prahy místně nepříslušných státních zástupců olomouckého vrchního státního zastupitelství, s následkem pádu vlády Petra Nečase, ustavení úřednické vlády a významných změn ve voličských preferencích.

O důvodnosti puče mám jako laik pochybnosti, i když skvadra kolem Petra Nečase a Miroslava Kalouska mě pohoršovala tím, že dávala příliš najevo, že ve Věcech veřejných nevidí koaličního partnera, ale nežádoucího vetřelce. Odnesl to policejní prezident Petr Lessy, odvolaný z funkce a nespravedlivě trestně stíhaný.

Petr Nečas v té době hrdě prohlásil, že parta policejních plukovníků nebude určovat, kdo bude ve vládě, ale 13. června 2013 mu policisté a státní zástupci nalili čistého vína.

Takové způsoby nápravy nepravostí ve státní správě jsou neslučitelné s pravidly chování demokratického právního státu. Bylo jistě na místě odsunout Janu Nagyovou do postavení, v němž by neměla vliv, nebo přimět Petra Nečase k tiché resignaci, pokud by nezbytnost jejího zapuzení nechtěl pochopit. Ale zneužití policie a státního zastupitelství k dosažení tohoto účinku zřejmě nebylo jedinou možností, a k takovému účelu je stát ani nezřídil.

Provedení puče pod bezprostředním dohledem místně nepříslušných státních zástupců nebylo možné bez rozhodnutí nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Je pozoruhodné, že zatím nikdo mu nepoložil otázku, jaké úvahy ho k rozhodnutí přivedly. Je to o to divnější, že nelze vyloučit, že se dopustil zneužití pravomoci vysláním státních zástupců a policistů k vyvolání zásadních politických změn, rušících výsledky voleb.

Pštrosí přístup politických věrchušek různých odstínů k puči z 13.června 2013 v sobě skrývá nebezpečí opakování podobných nepřístojností kdykoli v budoucnosti. Všichni, kdo od kauzy odvracejí tvář, se vystavují nebezpečí, že zítra se mohou stát další obětí podobného darebáctví.

Kdyby přece jen došlo na kladení otázek Pavlu Zemanovi, stálo by za pokus zeptat se jej navíc, co kromě politické zášti, obecně neslučitelné s postavením státního zástupce, jej vedlo k zrušení rozhodnutí dozorového státního zástupce v kauze Čapí hnízdo o zastavení trestního stíhání Andreje Babiše a Jany Nagyové. Výsledkem není totiž nic jiného než nejapný pokus načasováním soudního řízení ovlivnit komunální, senátní a prezidentské volby, který je beztak neúčinný.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

ŠŤASTNÝ KONEC MAFIÁNSKÝCH ÚKLADŮ

Dnes se vracím k trestnímu řízení soudnímu u liberecké pobočky  Krajského soudu v Ústí n.L. vedenému senátem předsedkyně Evy Drahotové proti lékaři Jaroslavu Bartákovi, původně nepravomocně  odsouzenému k trestu odnětí svobody v trvání 18 let na základě obžaloby pro plánování vražd, vydírání a mučení skupiny jeho nepřátel, čehož se měl dopustit během výkonu trestu ve Vazební věznici Liberec. Spolu s dvanáctiletým trestem od Městského soudu v Praze za – mírně řečeno – špatné nakládání se zaměstnankyněmi vzhledem k jeho věku se souhrn trestů přiblížil doživotí. Odvolací  soud jej ale snížil. I tak souhrn trestů přesahoval hranici pro uložení výjimečného trestu.

Hlavního líčení jsem se poprvé zúčastnil 3.listopadu 2015 a o svých zážitcích jsem napsal v článku Neznalost zákona soudkyni neomlouvá. Již v něm jsem se vyjadřoval kriticky nejen k argumentaci obžaloby, ale i k zvláštnostem jednání předsedkyně senátu. Následovalo dalších sedm článků, zpochybňujících férovost procesu a důvodnost obžaloby. Všechny jsou k dosažení na mém blogu.

Základním důkazem proti panu obžalovanému byly jeho opilecké bláboly, které jeho spoluvězeň, recidivista Miloš Levko, zaznamenal pomocí audiovizuálního zařízení, zamontovaného v hodinkách. Není známo, kdo mu je opatřil a kam po použití zmizely. Záznamy z nich někdo cíleně doručil do rukou tehdejšího šéfa pražské  mordparty Josefa Mareše, jenž pak vyvolal trestní řízení. Dokazování vyvolává dojem, že proti Jaroslavu Bartákovi působila zločinná organizovaná skupina, jejímiž členy byli vězni, pracovníci Vězeňské služby, kriminalisté a neustanovené osoby mimo věznici. Členové skupiny mezi sebou pružně komunikovali, zdi věznice nebyly překážkou.

Rozsudky senátu předsedkyně Evy Drahotové opakovaně obstály v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze s výjimkou neschválení osmnáctiletého trestu. Avšak dvakrát narazily u Nejvyššího soudu ČR, který je rušil kvůli pochybnostem o zákonnosti použitých důkazů a dožadoval se doplnění dokazování. 

V závěrečných  řečech při dnešním hlavním líčení jak  státní zástupce, tak obhájce ocenili, že senát předsedkyně Evy Drahotové se poctivě snažil provést a vyhodnotit všechny dostupné důkazy v souladu s požadavky Nejvyššího soudu ČR. Ovšem narazil nakonec na neurčitost výpovědí klíčových svědků, kteří si na důležité věci nepamatovali nebo to  předstírali. Státní zástupce proto navrhl zproštění pana obžalovaného obžaloby. 

Předsedkyně senátu po patnáctiminutové přestávce skutečně vyhlásila zprošťující rozsudek s odůvodněním, že není prokázáno, že se žalovaný skutek stal. V odůvodnění zdůraznila známou zásadu, že vina musí být obžalovanému prokázána nezpochybnitelným způsobem a důkazy musí tvořit ucelený řetěz, což se v tomto případě nestalo. Rozsudek je pravomocný. 

Eva Drahotová prošla od prvního rozsudku pozoruhodným názorovým vývojem  (rozpětí mezi 18 lety a zproštěním je extrémní). Vyvíjela se i jinak: v listopadu r.2015 mi zakázala pořizování zvukového záznamu, ale tentokrát poučila žadatelku o povolení pořizování zvukového záznamu, že takové rozhodnutí není v její pravomoci, neboť nahrávání je samozřejmostí. 

Samozřejmě mě těší, že státní zástupce i senát předsedkyně Evy Drahotové dnes v podstatě potvrdili správnost úvah, jež jsem postupně vyslovil v článcích. Je však úděsné, že řízení o zjevném nesmyslu, zahájené 30. září 2014, dospělo k šťastnému konci až 2.prosince 2022. 

Předpokládám, že zproštěný Jaroslav Barták bude požadovat po státu odškodnění za neoprávněné trestní stíhání. Jako laik se ale domnívám, že místně a věcně příslušné státní zastupitelství by mělo z úřední povinnosti začít vyšetřovat činnost organizované skupiny, která způsobila Jaroslavu Bartákovi těžkou újmu a zatížila státní orgány zbytečnou činností.

==================================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

OBČANÉ JAKO OBĚTI ZLÉ VŮLE STÁTNÍ MOCI V TRESTNÍM ŘÍZENÍ

Nevinní občané se v trestním řízení mohou stát obětí zlé  vůle státní moci. Mohou se dostat před soud,  být odsouzeni a uvězněni. Tak žalobce Radek Mezlík nařkl podnikatelský klan Zemků, že získali licence Energetického regulačního úřadu na provozování chomutovských fotovoltaických elektráren dne 31.prosince 2010 předložením nepravdivé dokumentace, když ve skutečnosti o udělení licencí rozhodli úředníci Energetického regulačního úřadu posouzením skutečného stavu zařízení obhlídkou na místě samém z téhož dne. Elektrárny dodávaly proud do sítě již od 22. prosince 2010 po jejich připojení odborníky z distribuční firmy a k 31.prosinci 2010 byly na investičním díle za 1,3 miliardy Kč nedodělky  za pár desítek tisíc, jež neohrožovaly bezpečnost a provozuschopnost zařízení. O prohlídce z 31.prosince 2010 není v  obžalobě a v následném rozsudku Aleše Novotného ani  slovo: jako by nebyla. 

V jiném případě u zlínské pobočky Krajského soudu Brno soudkyně Iveta Šperlichová a po jejím vyloučení z řízení pro podjatost  Jiří Dufek odsoudili bratry Lebánkovy kvůli výrobě padělků cigaret Marlboro, kterou neprovozovali, a pro nezaplacení spotřební daně z tabáku neznámého původu, přivezeného 21. srpna 2012 pod dohledem Celní správy, ač daň zaplatili bezprostředně po obdržení protokolu o nalezení tabáku v pronajatých prostorách jejich skladu a daňové řízení ještě po deseti letech není ukončené. Soudci je uznali za majitele záhadného tabáku, ač pro to neměli žádný důkaz, naopak zaplacení daně z titulu povinnosti skladujícího je prokázáno, ale žalobce i soudci to přehlížejí.  Původ tabáku Celní správa ještě i po deseti letech utajuje i před soudem a ani Generální inspekce bezpečnostních sborů na tom nic nezměnila (ani se o to nepokusila). Obžalobu většinou protlačoval státní zástupce Petr Matoušek. 

Pro zajímavost: oba zmínění soudci byli v poslední době usvědčeni z uvěznění nevinných lidí. 

Domoci se nápravy je obtížné. Standardní opravné prostředky mohou selhat, protože příslušné orgány si vzájemně kryjí záda. Zrušení Novotného rozsudku řádnými ani mimořádnými prostředky se nedomohli jednatelé investujících společností Alexandr a Zdenek Zemkovi a dostali se do vězení. Jejich otec, Zdenek Zemek st. uzavřel se státní zástupkyní dohodu o vině a trestu, ale byl pak zaskočen rozhodnutím nalézacího soudu, jenž nad rámec dohody nařídil mnohamilionovou náhradu škody, o jejímž prokázání neproběhlo žádné řízení. To vše v době energetické krize a v rámci politiky státní podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. 

V případě Lebánků soudkyně odvolacího soudu Martina Kouřilová sice prokázala mezery  ve znalosti trestního spisu, ale neváhala potvrdit vadný rozsudek nalézacího soudu, v němž dle mého laického názoru jsou rozpory mezi dokazováním a právní větou viditelné na první pohled. 

Významným spolupachatelem bratrů Lebánkových a obžalovaným spolu s nimi měl být mimo jiné recidivista ods. Roman Šulyok, majitel zařízení na výrobu cigaret. Soudkyně Iveta Šperlichová, později z řízení vyloučená Ústavním soudem pro podjatost a potrestaná kárným soudem za nerespektování vyloučení,  jeho věc vyčlenila do samostatného řízení a v něm jeho trestní stíhání pro neúčelnost zastavila. V té době se pan odsouzený nacházel ve výkonu trestu v Německu. Krajský soud Praha, který jej soudil o něco dříve (viz níže) si jeho účast při hlavním líčení zajistil eskortováním. Zlínský soud to nedokázal. Když si pak ods. Roman Šulyok vymohl výkon trestu ve vlasti, oba zmínění soudci pana odsouzeného, nadaného mimořádnou výřečností a fabulační schopností, používali  jako korunního svědka obžaloby, ač věděli, že byl odsouzen Krajským soudem Praha na 7,5 roku vězení  kvůli vydírání, spojenému s násilím, spáchanému  na bratrech Lebánkových. Zcela určitě nebyl nestranným svědkem, ale soudcům to nevadilo, protože asi chtěli stůj co stůj pokořit místní úspěšné podnikatele Lebánkovy. Zejména Jiří Dufek jej povolával i k vyjádření o věcech, o kterých nemohl nic vědět, a svědek škodil ze všech sil. 

Ods. Roman  Šulyok je svérázná osobnost. Živil se různou trestnou činností a v předmětném období si vysloužil také trest 7,5 roku vězení od Zemského soudu v Řezně za obchodování s drogami. Provozoval výrobu padělků cigaret Marlboro, kterou přerušil, když zjistil, že je výrobna prozrazena. Stroje nechal rozebrat a pronajal si skladové prostory ve skladu společnosti Vltava holding a.s., jejímiž majoritními vlastníky jsou bratři Lebánkové. Stroje zde chtěl údajně zprovoznit a po předvedení zájemci prodat do zahraničí. K tomu nedošlo, protože 26. srpna 2012 do skladu vpadlo komando celníků a policistů a bylo zahájeno trestní řízení. Záhadný návoz tabáku zřejmě posloužil jako záminka k zásahu. 

Policie při zásahu zadržela všechny přítomné a pro bratry Lebánkovy si dojela. Všichni zadržení strávili 48 hod. v cele předběžného zadržení. O přítomnosti ods. Romana Šulyoka nablízku zasahující věděli, ale nechali ho odjet. 

Tím úloha Romana Šulyoka  v životě bratrů Lebánkových neskončila. Dne 28. ledna 2013 je nechal vlákat do penzionu U Kohouta v Jesenici, kde je napadlo komando maskovaných ozbrojenců, kteří je svázali, nasadili jim neprůhledné brýle a pohodili je na postele. Ráno se dostavil ods. Roman Šulyok. Lebánkům vysvětlil, že za chvíli se dostaví „pánové v oblecích“, kteří jim předloží k podpisu nějaké listiny. V případě, že podepíší, slituje se nad jejich bezcennými životy, jinak se povede zle jim i jejich dětem. Pochopitelně dosáhl podpisu, jímž napadení podnikatelé na něj převedli podstatnou část svého majetku, mezi jiným krásného Lesního hotelu. Zrušení platnosti podpisů dosáhli až v r. 2019. Způsobené  škody pro ně mají až dodnes likvidační následky. Z penzionu byli propuštěni s pohrůžkou, že oznámením policii ohrozí na životech sebe i  své děti. Před odjezdem si museli s ods. Romanem Šulyokem pod kamerou přátelsky podat ruce. 

Lebánkové se přesto na policii obrátili. Trestní řízení proběhlo pod dozorem jinak nemilosrdného Tomáše Milce, bývalého prokurátora a státního zástupce Krajského státního zastupitelství Praha. Ods. Roman Šulyok nevypovídal, čímž podstatně ztížil identifikaci spolupachatelů. Tomáš Milec pak obžaloval pouze jeho a bezvýznamného pomocníka. Případ napadl na Krajském soudu Praha senátu předsedkyně Ivy Říhové, která výstup z nedokončeného vyšetřování přijala. Odsoudila Romana Šulyoka na 7,5 roku vězení. Rozsudek nabyl právní moc usnesením Vrchního soudu v Praze, senátu předsedy Zdenka Sováka, který se tehdy ještě těšil pověsti ctihodného soudce. 

V dubnu r. 2013 policie  provedla v Šulyokově bývalé výrobně cigaret prohlídku nebytových prostor. Roman Šulyok dostal neoficiální informaci o jejím konání, dostavil se dobrovolně na místo a chlubil se policistům, že odhalil trestnou činnost bratrů Lebánkových ve Zlíně.  Na místě bylo nalezeno 1,5 tuny tabáku a velké  množství cigaret, ale spotřební daň nebyla vyměřena. 

Rozsudky Zemského soudu v Řezně a Krajského soudu Praha nebylo možné sloučit do souhrnného trestu, takže ods. Roman Šulyok měl v době zahájení trestního stíhání kvůli výrobě padělků cigaret Marlboro u zlínské pobočky Krajského soudu Brno jistotu 15 let života za mřížemi. Časem mu to z velmi soukromých důvodů začalo vadit. Pokusil se proto o obnovu procesu, vedeného u Krajského soudu Praha. Předpokládal, že spoluprací s orgány činnými v trestním řízení, tedy s odhalením úplných informací o vydírání bratrů Lebánkových, by se mohl domoci aspoň malého zmírnění trestu v obnoveném procesu. Úvaha nebyla úplně scestná: soud by musel jeho vinu porovnávat se zaviněním ostatních pachatelů a nelze vyloučit, že by ji posoudil o trochu příznivěji. Povzbudil jsem jej v bohulibém záměru slibem, že mu spolek Chamurappi pomůže v řízení o podmíněné propuštění, až přijde čas. 

Podle tehdy platné právní úpravy žádostí o povolení obnovy procesu se zabýval opět Krajský soud Praha, opět senát Ivy Říhové. V úloze intervenujícího státního zástupce Tomáše Milce vystřídal Martin Suska. Při zahájení veřejného zasedání byla v soudní síni veřejnost: byl jsem to já, zmocněnec poškozených Jan Stratílek a dva pánové v civilu v poslední řadě.  Žadatel se dožadoval, aby soud vyloučil veřejnost. Senát Ivy Říhové mu vyhověl. Ale pak mě Roman Šulyok prostřednictvím obhájkyně ustanovil svým zmocněncem a nakonec se vyjádřil, že ani zmocněnec poškozených Jan Stratílek mu nevadí. Na dotaz předsedkyně senátu, zda mu nevadí přítomnost dvou pánů v civilu v poslední řadě, se vyjádřil, že poznává policisty, kteří se k němu choval slušně, takže mu pánové rovněž nevadí. Řízení s vyloučením veřejnosti tak proběhlo za účasti veřejnosti. 

Výpověď ods. Romana Šulyoka byla přímo hororová. Přednesl informace, o kterých ani poškození Lebánkové nemohli mít tušení. Při poslechu jeho výkladu jsem soudil, že soud zcela jistě povolí obnovu procesu a umožní tím obnovení pátrání po neustanovených pachatelích. Avšak státní zástupce Martin Suska měl jiný názor: navrhl zamítnutí žádosti o obnovu, neboť v obnoveném procesu by se postavení pana obžalovaného nezměnilo. A senát Ivy Říhové vyhověl návrhu státního zástupce. Správnost jeho rozhodnutí pak opět potvrdil senát Zdenka Sováka na Vrchním soudu v Praze.

Jednou probuzená chuť poškozených i má na usvědčení neustanovených pachatelů se již ale nedala potlačit. Nejdříve poškození, pak 8.prosince 2020 já jako statutární představitel spolku Chamurappi jsme podali trestní oznámení. Později jsme podněty sloučili  a stal jsem se obecným zmocněncem poškozených. Prověřováním se ale nechtěl zabývat žádný policejní útvar. Až po zásahu vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové se začalo cosi dít. 

Ale viditelné výsledky vyšetřování stále nejsou. Nevíme ani, zda příslušná policejní součást skutečně něco vyšetřuje nebo jen vyšetřování simuluje. Nahlížení do spisu se nepovoluje, ač na ně máme právní nárok. A když se dožaduji přezkoumání rozhodnutí o nepovolení nahlížení, ozve se mi – kdo jiný než dozorový státní zástupce Martin Suska, který se postavil proti obnově procesu. Jako laik si myslím, že pověření dozorem nad vyšetřováním stejného státního zástupce, který zřejmě o vyšetřování nestál, je špatný vtip. Snažil jsem se řadou podání různým stupňům státního zastupitelství jej z řízení vypudit a osobně jsem o svém názoru informoval pana ministra. Ale je to marné: orgány všech stupňů státnímu zástupci Martinu Suskovi důvěřují. Jako zaujatý laik se nemohu zbavit podezření, že ve skutečnosti by se všem ulevilo, kdyby vyšetřování zašlo na úbytě. 

Kvůli všem nepravostem v obou řízeních se bratři Lebánkové opakovaně obrátili nejdříve na paní ministryni Marii Benešovou, později na pana ministra Pavla Blažka. Stejné pošetilosti jsem se dopustil i já, jenže jsem nejednal jen ve prospěch pošk. Lebánků, ale také jsem podal ve prospěch všech tří ods. Zemků podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Všechna podání nesla označení „do vlastních rukou“. Odpovídaly nám úřednice ministerstva, nejčastěji Ivana Borzová nebo Kateřina Skalková, které s odvoláním na názor ministra naše námitky odmítaly jako bezpředmětné. Jako poslední se bratrům Lebánkovým ozval Jiří Kédl, vedoucí oddělení zvláštních kontrol, který adresáty ujistil, že ministr je vždy obeznámen se všemi podáními na jeho adresu. V tomto ohledu je ale jeho vyjádření nepravdivé, neboť do rukou pana ministra Pavla Blažka se přípisy bratrů Lebánkových ani informace o jejich obsahu vůbec nedostaly a stejně dopadl můj podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Toto dávám na vědomí všem naivním občanům, kteří píší ministrovi spravedlnosti do jeho vlastních rukou: pokud v jejich prospěch nezasáhne náhoda nebo vyšší moc, o jejich věci budou rozhodovat pouze úředníci, jejichž odbornou způsobilostí si nejsem jistý a ministr se o jejich trápení vůbec nedoví. 

Snaha o napravení nějakého bezpráví oslovením státního zastupitelství může ztroskotat na přístupu, připomínajícím slavnou Švejkovu cestu do Českých Budějovic. V zájmu poškozených Lebánků jsem zaslal 3.ledna 2022 na Vrchní státní zastupitelství v Praze podnět k prověření podezření na další nepravosti k jejich škodě. Vrchní státní zastupitelství pověřilo prověřením Krajské státní zastupitelství Brno, které ale s danou věcí nechtělo mít nic společného.  Vyvolalo proto kompetenční spor u Nejvyššího státního zastupitelství, které mu ale věc ponechalo v rukou. Obdržel jsem pak vyrozumění pověřené policejní součásti, že nezjistila nic, co by zakládalo důvody k zahájení úkonů trestního řízení. Nemohu jít do podrobností, protože jde o „živé“ řízení, proto jen ctěným čtenářům sděluji, že jako laik pochybuji o tom, že autor vyrozumění byl intelektově způsobilý obsahu mého podání porozumět, nebo nechtěl rozumět „z principu“ (přece nebude vyšetřovat „své lidi“). V souladu se zákonem jsem požádal Krajské státní zastupitelství Brno o přezkoumání zmíněného vyrozumění. Můj požadavek vyřídil ve lhůtě státní zástupce Petr Matoušek, známý mimo jiné také z „cigaretové“ kauzy bratrů Lebánkových. Vyjádřil se, že se sice ztotožňuje s názorem policejní součásti, ale uznává, že některé okolnosti vyžadují ještě došetření, proto věc postupuje místně a věcně příslušnému Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Pak se dlouho nic nedělo až do 9.listopadu 2022, kdy mě seznámilo Nejvyšší státní zastupitelství se skutečností, že městský státní zástupce v Praze také nechtěl mít s věcí nic společného, a proto vyvolal další kompetenční spor u Nejvyššího státního zastupitelství, jehož výsledkem bylo vrácení věci do rukou Krajského státního zastupitelství Brno a tím do rukou policistů, kteří projevili nepřekonatelnou nechuť případu se věnovat. Obávám se, že v době, kdy si úřady věc přehazovaly jako horkou bramboru, došlo ke skartaci určité dokumentace, která pro objasnění případu má klíčový význam. Je to praktická ukázka uplatnění ústavněprávní zásady, že stát nezaručuje poškozeným, že křivda na nich spáchaná bude potrestána. 

Jen pro pořádek uvádím, že zlovůle státu nebyl ušetřen ani zdánlivě všemocný a nedotknutelný Andrej Babiš. Nehrozí mu sice vysoký trest odnětí svobody, ani stamilionové škody, „pouze“ ohrožení politické kariéry, ale ani v tom případě by si stát neměl dovolovat diskriminační postup. Je zřejmé, že trestní oznámení z r.2015 pro domnělý trestný čin z r. 2008 neznámý dobrodinec podal s úmyslem zvrátit volební úspěch hnutí ANO a orgány trestního řízení mu šly na ruku. Nástroje trestního práva měly posloužit k politickému účelu. Zrušení moudrého rozhodnutí státního zástupce Jaroslava Šarocha o zastavení trestního stíhání bývalým nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem je zvláštní odměnou za shovívavost předsedy vlády Andreje Babiše, který nedal souhlas exministryni Marii Benešové k jeho odvolání. Přikázání případu soudci Janu Šottovi, známému ze skandálního procesu proti Vítovi Bártovi a načasování průběhu hlavního líčení tak, aby zasahovalo do voleb, je skutečně zvláštní náhoda (ač soudce Jan Šott si vede korektně).  Není to nic proti tomu, že orgány přípravného řízení se poctivě snažily „dostat Andreje Babiše do tepláků“, ale odvrátily zrak od státních úředníků, kteří společnosti Farma Čapí hnízdo přidělili dotaci. Podle dotační  výzvy dotace byla určena pro firmy, které podnikaly nejméně dva roky v oblasti cestovního ruchu. Této podmínce společnost Farma Čapí hnízdo nevyhovovala, takže úředníci nemuseli složitě zkoumat, zda se jedná o malou či střední společnost a dotaci neměli poskytnout. Motivace jejich rozhodování zasluhuje dle mého laického názoru prozkoumání. Jako laik považuji odpovědnost státních úředníků za svěřené finanční prostředky za daleko závažnější než odpovědnost ctižádostivé místopředsedkyně akciové společnosti Jany Nagyové, která sedí na lavici obžalovaných společně s Andrejem Babišem. Orgány tedy nepostupovaly nestranně, jak jim zákony a dobré mravy přikazují, a to ani v ostře sledovaném řízení.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

  

SOUKROMÁ LISTOPADOVÁ VÝROČÍ

Za hlučnými veřejnými oslavami zanikají soukromá výročí obyčejných lidí, ač pro jejich životy mohou mít osudový význam. Tak 13.listopadu uplynulo 5 let od registrace spolku Chamurappi, který jsem s hrstkou přátel založil po vyhazovu ze spolku Šalamoun. 

Díky pomoci spolu Chamurappi uspělo v řízení o podmíněné propuštění 12 odsouzených, většina z nich na přímý návrh spolku, ostatní s jeho zárukou. Jsou mezi nimi dvě ženy, které díky zkrácení trestu stihly mateřství a přivedly na svět krásná miminka. 

Na spolkové výročí bych  ale zapomněl, kdyby mi je  nepřipomněla žena, která právě dnes, tedy 19. listopadu 2022,  vzpomíná, že se na náš návrh vrátila před dvěma lety na svobodu. Bylo to právě včas, aby její děti nemusely do ústavní péče, kam je chtěl poslat OSPOD. Záměr se ale podařilo odrazit a děti jsou v její láskyplné péči  šťastné. Odvděčují se za ni skvělými výsledky ve škole a slušným chováním. Vzpomíná také, že jí Andrej Babiš přispěl na nájemné, když konečně narazila na pronajímatele, který byl ochoten pronajmout byt Romce s dětmi. Mým prostřednictvím mu takto dodatečně děkuje, když na osobní setkání zřejmě nemá naději. 

Spolková činnost se neomezuje na účast při řízení o podmíněné propuštění. Její odraz se promítá do mých článků, ale je mnoho věcí, o nichž psát nelze. Věřím, že  pár soudcům, státním zástupcům a příslušníkům GIBS se při zaznění slova „Chamurappi z.s.“vaří žluč. S jinými ale máme výborné vztahy. Jejich práce si velmi vážíme, ač se v některých případech rozcházíme s veřejným míněním. 

V počátcích činnosti jsme mívali dobré vztahy s ministry spravedlnosti. Skončilo to odchodem Jana Kněžínka, ač nezájem z naší strany byl překážkou pouze v případě exprokurátorky Marie Benešové.

Možná bychom měli ale uvažovat nad ukončením činnosti. Pět let je dlouhá doba, spotřeba času a energie obrovská, výsledky nepatrné. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

TRAPNÉ ŠVEJKOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ

Při zkoumání dokumentace jistého trestního řízení, jehož sledováním se zabývám od r. 2018, jsem se pozastavil nad několika osamělými skutkovými zjištěními, jejichž souvislostí se souzenou  skutkovou podstatou se soudy nezabývaly. Uvedeny do souvislostí vytvářely tyto opomenuté skutečnosti ucelený řetězec, který mě vedl k domněnce, že se za nimi možná skrývá závažný trestný čin, na němž se podílelo několik příslušníků bezpečnostních sborů.

Šlo o události, které se staly před několika lety, ale případný trestný čin by asi ještě nebyl promlčený. Avšak jejich hrůzné následky sahají až do současnosti, takže požadavek na prověření podezření je mravně opodstatněný. Kritickým bodem bylo nebezpečí vypršení skartační lhůty důležitých listinných důkazů v srpnu r. 2022.

Jedním dílčím prvkem řetězce jsem se začal zabývat již před lety a upozornil jsem na něj osobně ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. O objasnění se pokoušel i soud jednáním s příslušnou službou, ale vše bylo marné.

Poznatky jsem shrnul do podání, které jsem počátkem r. 2022 předložil vrchní státní zástupkyni v Praze Lence Bradáčové, o jejíž kvalifikovanosti pro posuzování takových věcí nepochybuji. Přiznám se, že se na ni občas obracím jako na filtr, který mě může vyvést z omylu. Sdělil jsem jí, že mé podání může zahodit, pokud jeho obsah bude považovat za blud.

Ale asi uznala, že na tom může něco být a prověřením obsahu mého podání pověřila Krajské státní zastupitelství Brno. Tím spustila řetěz dějů, jenž mi připomíná vyprávění o Švejkově putování do Českých Budějovic.

Krajské státní zastupitelství Brno nechtělo mít s věcí nic společného, proto vyvolalo u Nejvyššího státního zastupitelství kompetenční spor s Vrchním státním zastupitelstvím v Praze. Rozhodlo jej Nejvyšší státní  zastupitelství již v březnu r. 2022, a to ponecháním věci v péči Krajského státního zastupitelství Brno. Na případu pak měla pracovat nejmenovaná policejní součást. Od ní jsem obdržel vyrozumění, které na mne působilo dojmem, že snad jeho zhotovitel mé oznámení ani nečetl a jeho prověřováním se rozhodně nehodlá zabývat. Dozorový státní zástupce k mé stížnosti rozhodl, že se sice s názorem policejní součástí ztotožňuje, nicméně uznává,  že určité napadené okolnosti přece jen vyžadují došetření, a postoupil proto spis na Městské státní zastupitelství v Praze.

Pokus o navázání kontaktu s pražským státním zastupitelstvím kvůli této věci zůstal bez odezvy. Pak se dlouho nic nedělo až do 9. listopadu 2022, kdy mi státní zástupce NSZ znova oznámil, že v kompetenčním sporu byla věc „přiklepnuta“ Krajskému státnímu zastupitelství Brno. Podivil jsem se, proč mi NSZ po půlroce podává znova tutéž informaci.  Pak se mi dostalo vysvětlení, které je precizní, nicméně právě při jeho čtení jsem si vzpomněl na Švejkovo putování do Českých Budějovic.

Městský státní zástupce v Praze rovněž nechtěl mít s věcí nic společného a vyvolal nový kompetenční spor, v němž Nejvyšší státní zastupitelství rozhodlo znova tak, že příslušné je Krajské státní zastupitelství Brno. 

Výsledný stav je takový, že ke dni 9.listopadu 2022 se ještě žádná policejní součást nezabývala důkladným věcným prověřením oznámení, podaného 3. ledna 2022. Mezitím patrně došlo ke skartaci důležitých listinných důkazů k dílčí záležitosti, u které je velmi silné podezření, že se při ní pracovníci jistého orgánu státní moci dopustili zneužití pravomoci ke škodě nevinných lidí. 

Nepochybuji, že všechna související rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství mají z formálně právního hlediska všechny náležitosti, stejně jako rozhodnutí obou státních zástupců, kteří se pokusili horkou bramboru odhodit někam jinam. Žádnému rozhodnutí  nelze vytknout nezákonnost. Stěžovat si není kam a nikam by to nevedlo. Všechna rozhodnutí byla správná a zákonná, jen konečný výsledek je naprosto nepřijatelný. Pokud došlo k trestnému jednání, jeho pachatelé mají téměř jistotu, že k jejich usvědčení nedojde, protože příslušné orgány činné v trestním řízení o to nemají zájem. Obětem trestného jednání – bylo-li  skutečně trestné – nezbývá než zapomenout. 

Důsledné dodržování formálně právních pravidel je důležitější, než účinné potírání zločinu.

 =========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

ROBERT ŠLACHTA VS.PAVEL BLAŽEK

Pavel Blažek pojal bohulibý záměr malou novelou aspoň trochu zdokonalit pravidla vnitřního řízení státního zastupitelství. Je to nepatrné torzo z komplexních návrhů, na kterých se začalo pracovat v r.2010. Na velkou reformu si zřejmě netroufá, protože nezapomněl, že kdysi musel komplexní návrh zákona stáhnout ze Sněmovny. 

I  tak čelí kritice a napadání ze všech stran. Nyní řady útočníků rozšířil bývalý policejní plukovník Robert Šlachta, který se domnívá, že jeho problematická minulost z něj  dělá odbornou autoritu, nad kterou není. Vyčítá Pavlu Blažkovi, že mu nejde o nic jiného než o ovládnutí státního zastupitelství. Zřejmě patří k nebezpečným snílkům, kteří považují státní zástupce za bezchybné, spravedlnosti a vlasti oddané činitele, nadřazené nad ostatní plebs, kteří mají být podřízeni přímo pánubohu a nikomu jinému. Pokud se skutečně Pavel Blažek snaží o nadvládu nad státní zastupitelstvím, je to přece dobře. Státní zastupitelství je totiž nebezpečný úřad, který slouží vládě k řízení a provádění trestní politiky státu. Vláda je proto musí mít pevně v ruce. Máme smutnou zkušenost, co se stane, když vláda neovládá státní zastupitelství: může dojít k puči, jehož svědky jsme se stali 13. června 2013, v němž se zneužitým státním zástupcům a policistům podařilo svrhnout legitimní vládu Petra Nečase a zásadně ovlivnit vnitropolitické  poměry. Kdyby tehdy vláda ovládala státní zastupitelství, asi by k puči nedošlo, nebo by jeho pachatelé po jeho odražení dostali prostor někde v cele k přemýšlení o metodách demokratického řešení defektních úkazů ve státní správě. Dění v sekretariátě předsedy vlády sice nebylo v souladu s dobrými mravy, ale nasazení několika set policistů, zatýkání poslanců, zpravodajských důstojníků, ředitelky kabinetu předsedy vlády nebylo jediným možným způsobem vyříznutí vřídku. 

Kromě toho si Robert Šlachta stěžuje, že vedoucí státní zástupce bude sice vybírat výběrová komise, ale jmenovat vybrané bude ministr, který nebude názorem výběrové komise vázán. Robert Šlachta patrně neví, že kdo má odpovědnost, musí mít pravomoc ji uplatňovat. Ministr spravedlnosti je nejvyšším státním činitelem v resortu a odpovídá vládě za to, že v něm má pořádek. Není škůdcem státního zastupitelství, ale legitimní nadřízený. Pro zajímavost uvádím, že ve Španělsku a Francii má státní zastupitelství (prokuratura) postavení ministerstva, ale ministr spravedlnosti má vůči němu určité kontrolní pravomoci. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz