V r.2019 jsem se pustil do bourání „pomníčku“, který si ve věci brutálního vydírání zlínských podnikatelů Lebánkových postavila v období 2013-2016 středočeská kriminálka ve spolupráci s jindy nelítostným žalobcem Tomášem Milcem, bývalým prokurátorem. Vydírání se dopustila organizovaná zločinecká skupina s vnitřní dělbou úkolů, z jejíchž členů policie usvědčila pouze zadavatele vydírání Romana Šulyoka a jeho pomocníka Lukáše Loučku. Na ostatní tehdy policie nedosáhla, m.j. i proto, že poškození spěchali s postoupením případu soudu, aby mohli co nejdříve požádat civilní soud o zneplatnění listin, jež podepsali pod nátlakem.
Před soud se tedy dostali jen Roman Šulyok a Lukáš Loučka, odsouzení Krajským soudem Praha rozsudkem z r. 2016, jenž nabyl právní moc rozhodnutím Vrchního soudu Praha v r.2017. Oba odsouzení se hlásili k přátelství s policistou Františkem Heřmanem. Dnes ovšem víme, že na vydírání se zúčastnili další lidé. Především to byli tři právníci Václav Voda, Martin Rezek a Jan Svoboda, kteří za tučnou odměnu umožnili Romanu Šulyokovi vyzvednutí výnosu z vydírání ve výši cca 100 milionů Kč. Dále to byli čtyři „zakuklenci“, kteří s poškozenými nakládali skutečně ošklivě (viz 1/) Jejich totožnost ale ods. Roman Šulyok nezná. Údajně mu je měl obstarat další spolupachatel, jeho přítel, policista František Heřman, který to ale popírá.
Tento trapný stav nic nenarušovalo až do r. 2019, kdy při mých návštěvách ve věznici došlo k dohodě mezi mnou jako předsedou spolku Chamurappi a ods. Romanem Šulyokem. Dohodli jsme se, že Roman Šulyok začne spolupracovat s policií na potrestání jeho spolupachatelů a spolek Chamurappi ho podpoří ve snahách o zkrácení jeho pobytu ve vězení. Obě strany dohodu splnily, ale zatím to bylo k ničemu.
Spolek Chamurappi pomohl Romanu Šulyokovi se zorganizováním řízení o povolení obnovy procesu. Důkazem měla být jeho svědecká výpověď (viz 2/). V ní m.j. uvedl, že „zakuklence“ mu obstaral policista, „přítel Franta“, jehož příjmení neznal. Na návrh intervenujícího státního zástupce KSZ Praha Martina Susky soud žádost zamítl. Martin Suska zde vystoupil poprvé proti pokusu o potrestání převažující části spolupachatelů a působil pak stejně i v dalším vývoji. Důsledně mařil mé úsilí. Šel až do takových trapností, že upíral má práva zmocněnce u podání, která jsem zaslal cestou datové schránky spolku Chamurappi. Z formálně právního hlediska jednal oprávněně, ale současně nedbal zásady, že státní zástupce má především stíhat trestné jednání. Musel jsem pak vést celou korespondenci přes soukromou datovou schránku a přizpůsobit strukturu mého digitálního archivu.
Nezbylo, než dne 8.prosince 2020 podat trestní oznámení proti neustanoveným a nepotrestaným spolupachatelům vydírání, jehož vyřízení nakonec napadlo na středočeskou pobočku GIBS. K mému podání se připojili poškození Lebánkové, kteří mě ustanovili zmocněncem.
Vyšetřovatel GIBS se mi pak pochlubil, že ods. Roman Šulyok ztotožnil policistu podle fotografie a dodal mu tak příjmení. Vybídl jsem ho, aby ho předvolal k podání vysvětlení a pohrozil mu koluzní vazbou, nebude-li ochoten udat totožnost „zakuklenců“. Vyšetřovatel se na mne usmál a vysvětlil mi, že tak postupovat nelze, protože pan podezřelý „dlouho slouží a dobře slouží“ a nemá nárok na drsné nakládání. Toto se stalo v jarních měsících r.2021. K podání vysvětlení pak došlo až 7. června 2024. Policista při něm popřel, že by se znal s Romanem Šulyokem a že by se jakkoli podílel na vydírání. „Zakuklence“ nedodal. Krátce na to GIBS případ odložila (nezastavila!). Státní zástupce Martin Suska samozřejmě mou stížnost proti odložení případu dne 24. října 2024 zamítl. Znemožnil tím přezkoumání pravdivosti policistovy výpovědi při podání vysvětlení u GIBS. Od té doby vyšetřování nepokračuje a případ se tiše sune k promlčení trestnosti.
Vyčerpal jsem všecky opravné prostředky proti usnesení Martina Susky a všem následným opatřením státních zástupců k ochraně pachatelů. Obrátil jsem se i na nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, který mé podání nevyřídil a rozloučil se se mnou lží. Když jsem později oslovil na popud pražského vrchního státního zástupce Zdeňka Štěpánka nejvyšší státní zástupkyni Lenku Bradáčovou, podání nevyřídila.
Podle mého laického názoru je „zakopaný pes“ v rozhodnutí Martina Susky z 24. října 2024. Je totiž v rozporu s materiální pravdou. Není pravda, že nikomu z podezřelých nebylo prokázáno trestné jednání. Nebo je snad lege artis počínání právníků, kteří umožnili inkaso výnosu z vydírání ods. Romanu Šulyokovi, přestože věděli, že poškození, přivádění před notáře se svázanýma nohama, byli přinuceni k podpisu listin neznámého obsahu násilím a obavami o život ? A schvalují beztrestnost jejich jednání všichni státní zástupci vyššího stupně, jimž prošly rukama mé námitky? Myslí si totéž i ministr spravedlnosti Jeroným Tejc, který přijal mé ústní vysvětlení, ale pak se mnou odmítl dále jednat? (viz 3/). Právníky usvědčují shodně poškození i zadavatel vydírání. Jako laik soudím, že jejich obhajoba před soudem by byla málo nadějná. Znemožnění posouzení jejich jednání soudem je dle mého laického názoru zjevně protiprávní.
Složitější je hodnocení postavení policisty Františka Heřmana, jehož obtěžování se GIBS i státní zástupci od počátku snažili vyhnout. Obvinění proti němu odmítají, protože stojí pouze na výpovědi ods. Romana Šulyoka při podání vysvětlení u GIBS. Jako recidivistu ho považují za nevěrohodného. Trestní oznámení stojí ale na jeho výpovědi před soudem, učiněné po poučení svědka předsedkyní senátu. Svědek nese trestní odpovědnost za pravdivost výpovědi. Právní váha takového svědectví je hodně vysoká. Pronesl je v situaci, kdy se rozhodl skoncovat s životem kriminálníka a jistě neměl zájem obstarat si „zpáteční jízdenku“ do vězení nepravdivým nařčením kohokoli. Okresní soud v Liberci ho po složitém řízení, které trvalo 20 měsíců, dne 27.února 2025 podmíněně propustil na svobodu. Ušetřil mu 40 měsíců pobytu ve vězení, kam by se musel vrátit, kdyby ho soud odsoudil za křivé obvinění. Podle mého laického úsudku policista nepřímo učinil doznání viny tím, že nevyužil právní prostředky k obraně proti veřejnému nařčení. Pokud se mýlím, měl by podat trestní oznámení na Romana Šulyoka pro křivou výpověď před soudem.
Chování vyšetřovatele a státních zástupců budí dojem, že smyslem jejich pochybného konání je ochrana policisty před trestním řízením, které by mu mohlo v nejhorším vynést zničení úspěšné kariéry a ztrátu výsluhy při odchodu do civilu. Vlastně mu bez právního důvodu propůjčují imunitu. Posílají tak veřejnosti skutečně pozoruhodný vzkaz o jejich pojetí rovnosti občanů před zákonem a o správném výkladu zásady „pomáhat a chránit“.
Současně ale musím říci, že policistův osud nevidím jako zcela beznadějný. Tím, že nedošlo k přezkoumání pravdivosti jeho výpovědi u GIBS, je důkazní situace v jeho případě velmi chudá. Nevíme např., proč vyhověl „příteli Šulyokovi“ (pokud mu skutečně vyhověl). Ods. Roman Šulyok je vysoce inteligentní a výmluvný, mohl mu napovídat cokoli. Míru jeho zavinění nelze s konečnou platností posoudit bez řádného objasnění důvodů jeho jednání.
Je pozoruhodné, že v prostředí, v němž se kolem něho pohybovala řada právníků, ho nikdo neupozornil, že doznání je významnou polehčující okolností a navíc dnes máme široké možnosti využití dohody o vině a trestu.
Zůstává nám otázka neztotožněných „zakuklenců“. Platí o nich přiměřeně téměř vše, co jsem uvedl výše, pokud se ovšem podaří je dopadnout.
Stížnostní řízení u státního zastupitelství je instanční, složité, s mnoha možnostmi vyvolávání průtahů. Proto jsem se dostal na úroveň, v které bylo účelné hledat pomoc u ministra, až po nástupu paní ministryně Evy Decroix. Přijala mě, problém si nechala vysvětlit a skončila. Dělal jsem si naději, že vše napraví pan ministr Jeroným Tejc, s nímž se znám hodně dlouho a považuji ho za slušného člověka na svém místě. Ale nakonec se rozhodl nechat věcem volný průchod.
Netuším, zda informace o případu pronikly k panu předsedovi vlády, ač jsem se o to snažil. Jmenuje a odvolává ředitele GIBS a má právo klást otázky ministrovi spravedlnosti. Ale opozice soustavně odvádí jeho pozornost k nesmyslům, takže není jisté, že si všimne, že orgány činné v trestním řízení přestaly v jednom případě stíhat zločince a starají se jim o zajištění beztrestnosti. Žádný předseda české vlády před ním se do takového postavení nedostal.
Jako laik považuji tuto kauzu za závažnější než bitcoinovou aféru. V té se jednalo o selhání dvou jedinců. Zde selhává celý systém trestního řízení. Na bitcoinovou aféru doplatila paní ministryně Eva Decroix zběsilým napadáním opozicí. Tento případ je v zorném poli opozice, pro kterou oslabení právního státu nic neznamená, takže ve Sněmovně nikdo rebelovat nebude.
Čas plyne, blíží se lhůta promlčení trestnosti. Je velké nebezpečí, že parta darebáků dostane beztrestnost jako bonus k vysokému výdělku.
ODKAZ:
1/můj blog 13.6.2026: Výtah
z výpovědi poškozeného v „kauze Jesenice“
https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/vytah-z-vypovedi-poskozeneho-v-kauze.html
2/ můj blog 14.6.2026: Protokol
z výpovědi Romana Šulyoka před soudem z 29.6.2020
https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/protokol-z-vypovedi-romana-sulyoka-pred.html
3/můj blog 16.6.2024: Vyrozumění z
pověření ministra
https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/vyrozumeni-z-povereni-ministra.html
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
