MINISTR SPRAVEDLNOSTI SE NEVZEPŘEL DEEP STATE

 Navazuji na článek „Ministr spravedlnosti se podrobil deep state“ ze 17. září 2026 (viz1/), v němž jsem dovodil, že nezákonné jednání státních zástupců v kauze vydírání bratrů Lebánkových nese stopy uplatnění „jednotící vůle někoho, kdo si může dovolit prosadit nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení ve prospěch VIP pachatelů a může si podřídit i ministra“. A usoudil jsem, že „zjevně zasahuje deep state“. 

Pokračuji dále: ministr spravedlnosti je před národem politicky odpovědný za dodržování zákonnosti orgány moci výkonné v jeho resortu. Pokud se deep state pouze podrobil, zřejmě nesplnil svou povinnost. Neměl v žádném případě přehlédnout, že celá pyramida státních zástupců, vykonávajících dozor nad vyšetřováním, vedeným GIBS, zneužívá ustanovení zákona o státním zastupitelství a trestního řádu ve prospěch podezřelých ze závažné trestné činnosti, jimž se pokouší zajistit beztrestnost. 

Skutkový stav je dobře viditelný. Tři vysokoškolsky vzdělaní právníci se po předchozím seznámení se záměrem zadavatele vydírání dobrovolně zapojili do jeho akce a umožnili mu vyzvednutí výnosu z vydírání. Poškozené se svázanýma nohama přivedli před notáře a provázejícího advokáta vždy dva ozbrojenci každého zvlášť. O předcházejícím brutálním nátlaku na ně podezřelí zcela jistě věděli, a přesto je nechali podepsat listiny jim neznámého obsahu. Za odpornou práci si nechali zaplatit. Skutečně si pan ministr myslí, že podezřelí jednali lege artis? 

Méně jasné je podezření proti zasloužilému policistovi, jenž údajně obstaral čtveřici „zakuklenců“, kteří páchali násilí na poškozených. Obvinil ho z toho zadavatel vydírání výpovědí před soudem po poučení předsedkyní senátu. Policista  při podání vysvětlení u GIBS po třech letech od zahájení vyšetřování  popřel pravdivost obvinění. Jeho výpověď přijal vyslýchající bez prověření jako zjevenou pravdu. Rozpor s výpovědí Romana Šulyoka před soudem ho nezaujal Pravdivost výpovědi jsem bezvýsledně zpochybnil stížností dozorovému státnímu zástupci Martinu Suskovi. 

Pokud vyšetřovatel GIBS na základě výše popsaných skutkových zjištění uznal, že v případu nebyl nikdo usvědčen z trestné činnosti a rozhodl o odložení případu, zřejmě se hrubě zmýlil. Opravným prostředkem byla stížnost  zmocněnce k dozorovému státnímu zástupci Martinu Suskovi, neblaze známému již z řízení o povolení obnovy procesu. Zamítnutím mé stížnosti znemožnil prověření pravdivosti policistovy výpovědi a poskytl účinnou ochranu  mravně pokleslým právníkům. Podnět k vykonání dohledu nad rozhodováním dozorového státního zástupce vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou z jejího pověření vykonala státní zástupkyně Dita Havlínová. Stanovisko státního zástupce Martina Susky potvrdila jako správné. Dohled nad dohledem zákon o státním zastupitelství nepřipouští, takže náprava zneužití pravomoci zmíněnou dvojicí je téměř nemožná. Jejich rozhodnutí by mohl zrušit a nařídit nové projednání případu pouze nejvyšší státní zástupce, jenž ale není povinen vyhovět případnému podnětu na přezkoumání skončeného procesu. V každém případě dohoda mezi Martinem Suskou a Ditou Havlínovou je prvotní příčinou vzniku pyramidy různých písemností, doprovázejících úsilí o potrestání pachatelů vydírání. 

Obnovení odloženého řízení je samozřejmě možné, vzniknou-li nějaké nové závažné skutečnosti. Jejich úlohu by mohlo sehrát prokázání zneužití pravomoci původním  vyšetřovatelem a na něj navazujícími činiteli. Podal jsem proto dne 15.srpna 2025 u Městského státního zastupitelství  v Praze (dále jen MSZ)-do vlastních rukou městské státní zástupkyně Daniely Smetanové - trestní oznámení na původního vyšetřovatele, jeho nadřízenou a dozorového a dohledovou státní zástupkyni. Vyřízení jsem pak urgoval 17.května 2026. Současně jsem městskou státní zástupkyni vyzval, aby se zamyslela, zda se její podřízený Jan Polanecký rovněž nedopustil nezákonného jednání původní reakcí na mé podání. Obnovené vyšetřování vydírání by mohlo vést k prokázání přestupku nebo i trestného činu viníků odložení případu. Odpovědi jsem se nedočkal, což považuji za projev arogance. 

Při vyřizování tohoto podnětu státní zástupce Jan Polanecký zneužil pravomoci státního zastupitelství přehodnotit podání podle obsahu bez ohledu na jeho označení předkladatelem. Získal jsem pak další „perlu“ do svého archivu. Státní zástupce přehodnotil oznámení proti čtyřem podezřelým na podnět k vykonání dohledu nad státní zástupkyní Ditou Havlínovou, aniž by se staral, zda již nad ní dohled nebyl vykonán, a oznámení postoupil na Nejvyšší státní zastupitelství (dále jen NSZ), kde zřejmě vyvolal veselí. Dita Havlínová již v té době působila na NSZ ve vysoké funkci a dohled na dřívějším působišti měla za sebou. Třem dalším podezřelým státní zástupce uznal nevinu bez prověření.                                                                            

Mé podání mělo všechny náležitostí trestního oznámení, takže státní zastupitelství je  mělo postoupit k prověření vhodnému policejnímu útvaru. Dosud se tak nestalo. Podezřelí přece pouze respektovali nedotknutelnost Františka Heřmana, proto se jim vše promíjí. 

„Přehodnocování“ podání podle obsahu je oblíbeným nástrojem poškozování zájmů poškozených. Přišlo k užitku také při podání trestního oznámení na Františka Heřmana u Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen VSZ), kde jsem ovšem narazil na státní zástupkyni Michaelu Koťátkovou, která mé oznámení hravě „zneškodnila“ (viz2/). 

Znevažující „přehodnocování“ podání užívají státní zástupci poměrně často. Předkladatelé jsou proti tomu prakticky bezbranní. Rovnost stran před zákonem jde při tom stranou. 

Jinou „okliku“ v úsilí o obnovení a řádné provedení vyšetřování vydírání jsem volil přes trestní oznámení  na policistu Františka Heřmana pro podezření na křivou výpověď při podání vysvětlení u GIBS. Právní kvalifikace podezíraného jednání je odlišná od obvinění v odloženém případu (zneužití pravomoci obstaráním „zakuklenců“). Tentokrát jsem je poslal řediteli GIBS, jmenovanému předsedou vlády. Policejní orgány při přijetí trestního oznámení na rozdíl od státních zástupců obvykle „nefilosofují“, ale podle zákona o policii jednoduše prověří údaje z oznámení. Postup podle zákona o policii nepodléhá dozoru státního zástupce. 

Vyhovění mému podání mohlo být jak v neprospěch, tak ve prospěch podezřelého, ale i poškozených. Vyšetřující by musel konfrontovat zadavatele vydírání s výpovědí policisty. Pokud by Roman Šulyok svá tvrzení nedokázal doložit, hra by se mohla otočit proti němu. Ale v opačném případě by GIBS musela zahájit úkony trestního řízení proti policistovi a celý případ by se dal znova do pohybu. Rozpor mezi obsahem výpovědi Romana Šulyoka před soudem a vysvětlením, jež podal policista František Heřman u GIBS, je nápadně velký, takže zasluhuje řádné prověření. V případě, že by výsledkem šetření bylo posílení podezření proti policistovi, bylo by vůči němu spravedlivé objasnit okolnosti, které ho vedly k vyhovění žádosti Romana Šulyoka o pomoc, a jeho odpovědnost za způsob, jímž „zakuklenci“ nakládali s poškozenými. Nejsem si jist, že by mu byla prokázáno pochybení na úrovni trestného činu. Jako zmocněnec poškozených si nemohu dovolit pozvat policistu „na pivo“ a seznámit se s jeho pohledem na obvinění. Nezbývá proto nic, než  domáhat se řádného přezkoumání rozdílů v obou svědectvích. 

Vyřízení mého oznámení připadlo (v rozporu s mým výslovným přáním) vedoucí středočeské pobočky GIBS plk. Martině Mrňákové. Úkony podle zákona o policii nezahájila, ale předložila můj podnět k posouzení státnímu zastupitelství, které zatím nebylo příslušné. Zprávu o výsledku nemám, ale nepochybuji, že nevyzněl jinak než jako doporučení, aby oznámení hodila do koše.  Ochrana policisty Františka Heřmana nějakou vyšší mocí je zřejmě neprůstřelná. Je-li nevinný, je tento stav  pro něho nevýhodný, protože vyšetření by skoncovalo s podezřením bez jakéhokoli nejistoty. 

Od schválení odložení případu dne 24. října 2024 neprobíhají další vyšetřovací úkony, pouze výměna korespondence mezi  mnou a orgány vymáhání práva, převážně státním zastupitelstvím. Státní zástupci využívají všech svých možností řízení protahovat a přiblížit případ k promlčení. Zneužívají oprávnění nereagovat na podání, které považují za opakované. Pokud je stanovena procesní lhůta dvou měsíců pro vyřízení podání, využijí ji beze zbytku. Státní zástupce Martin Suska ji zpočátku využíval i při vyřizování stížností proti rozhodnutí GIBS nepovolit mi nahlížení do spisu, i když podle trestního řádu měl povinnost rozhodnout „bez průtahů“. Ztrpčoval mi život i tím, že podání z datové schránky spolku Chamurappi odmítal jako podaná neoprávněnou osobou. Musel jsem vést korespondenci s ním přes soukromou datovou schránku a přizpůsobit tomu strukturu archivu. Ocitl jsem se ve schizofrenní situaci: i když jsem vždy k podpisu přičinil označení „zmocněnec poškozených“ a plná moc je součástí trestního spisu, jednou jsem byl jako stěžovatel oprávněný, jindy nikoli. Má podání ale stejně zamítal, i když jsem se přizpůsobil. Hodnotím to jako přepjatý formalismus, i když pravidlům používání datových stránek vyhovuje. Potíže vyřešil předseda parlamentní komise pro dohled nad GIBS, poslanec za tehdy opoziční ANO Jiří Mašek, který v můj prospěch jednal s nastupujícím novým ředitelem GIBS, gen. Vítem Hendrychem. Díky tomu mám v archivu průkaznou dokumentaci o případu. Nevylučuji, že příslušníci GIBS dnes pana poslance  proklínají.  

Díky podřízení GIBS a zejména státních zástupců zásahům deep state je výsledek vyšetřování na základě trestního oznámení z 8.prosince 2020 přímo trapný. Proti stavu ke dni  27. září 2016,                kdy Krajský soud v Praze odsoudil za zločin vydírání pouze Romana Šulyoka a Lukáše Loučku (přátele Jiřího  Heřmana), se nic nezměnilo. „Policejní pomníček“ dále pevně stojí a o jeho zbourání nikdo nestojí (mimo poškozených a mne). Skutečnost, že deep state zatím znemožňuje postavení ostatních pachatelů před soud, je nepřijatelná. Ochrana kariéry a výsluhy zasloužilého policisty nestojí nad právem a spravedlností, takže prověření podezření je nezbytné. 

Ministr spravedlnosti  měl potlačit vliv deep state a zasadit se o nezávislé vyšetřování. Zneužití státního zastupitelství k zajištění beztrestnosti pachatelů trestného činu je nezákonné. Po nástupu do úřadu pan ministr přece slíbil zpřísnění dohledu nad státním zastupitelstvím (viz3/). Měl by dokázat, že to nebylo jen plané tlachání.  Žádám veřejnost, aby mu připomněla jeho politickou a mravní odpovědnost za zachování poměrů právního  státu.

 ODKAZY:

1/můj blog 17.9.2026 Ministr spravedlnosti se podrobil deep state

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/09/ministr-spravedlnosti-se-podrobil-deep.html

2/můj blog 9.1.2026: Beztrestnost zločinců zajištěna kotěcí tlapkou

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/01/beztrestnost-zlocincu-zajistena-koteci.html

3/můj blog. 9.4.2026 : Ministr s kyjem

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/04/ministr-s-kyjem.html

 ==================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 =================================================================

 

MINISTR SPRAVEDLNOSTI SE PODROBIL DEEP STATE

 Během dlouholetého působení v roli justičního potížisty jsem narazil na různá pochybení státních zástupců, ale vždy při plnění jejich zákonné povinnosti stíhat trestnou činnost. Až „na stará kolena“ jsem se dostal do sporu se státními zástupci, kteří  v jedné konkrétní ohavné kauze  upustili od dokončení rozkrývání skutkového děje a naopak se snaží, aby již ustanoveným pachatelům zajistili beztrestnost dosažením promlčení trestnosti činu. Jejich nemravné jednání paradoxně vrcholí v době působení pana ministra Jeronýma Tejce, který krátce po nástupu do úřadu vyvolal velké pobouření vyhlášením záměru na zřízení inspekce nad státním zastupitelstvím  (viz1/). Ani vládní koncepce činnosti státního zastupitelství (viz2/)jejich počínání neospravedlňuje. Starost o beztrestnost zločinců jim skutečně nepřísluší. Polemikou s ministrem se zesměšnila nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová, sama hříšnice, když potvrdila, že státní zástupci se budou vždy řídit zákonem (viz3/): zde vidíme syrovou skutečnost porušování zákona celou skupinou státních zástupců. Připomněla mi dávný spor její předchůdkyně, exprokurátorky Marie Benešové, s ministrem Pavlem Němcem, po němž následovalo její odvolání z funkce. Podotýkám, že v sousedním Německu a Rakousku mají státní zástupci skromné postavení státních úředníků a německý spolkový ministr má pravomoc „na hodinu“ postavit nejvyššího státního zástupce mimo službu. 

V této věci jde o brutální vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových, kteří si užili násilí, omezování osobní svobody a vyhrožování mučením nebo i usmrcením a z místa činu se dostali domů se zdravou kůží za cenu podpisu listin, jímž jim vznikla škoda 120 mil. Kč. Napsal jsem o tom řadu článků s pracovním označením „kauza Jesenice“, jež jsou pohromadě dostupné na mém soukromém blogu (viz4/). (Na slova „kauza Jesenice“jsou někteří cenzoři alergičtí.)

Za tento zločin odsoudil v r.2016 Krajský soud Praha pouze zadavatele vydírání Romana Šulyoka a jeho pomocníka Lukáše Loučku. Policie  nedokázala vypátrat ostatní spolupachatele zločinu, prý proto, že Roman Šulyok s ní nespolupracoval. Pro zajímavost: oba odsouzení se hlásí k přátelství s policistou Františkem Heřmanem, který přátelství s Lukášem Loučkou později potvrdil, zato Romana Šulyoka „zapřel jak Petr Krista“. 

Nicméně Roman Šulyok po pár letech ve vězení změnil postoj. Požádal o povolení obnovy procesu. Novým důkazem měla být jeho svědecká výpověď po poučení předsedkyní senátu, čili úplné doznání o zločinu (viz5/). Takové vyjádření má velkou právní váhu, protože svědek na sebe vzal trestní odpovědnost za křivou výpověď. Smyslem obnovy procesu mělo být završení vyšetřování vydírání. Na návrh státního zástupce Martina Susky soud obnovu procesu nepovolil. Navodil tak stav, jenž vedl dne 8.prosince 2020 k podání trestního oznámení proti neustanoveným a nepotrestaným pachatelům. Jeho vyřízení připadlo  středočeské pobočce  Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS). Skutková podstata spočívala na souběhu svědectví Romana Šulyoka a poškozených (viz 5/ a 6/). Dodávám, že použité svědectví Romana Šulyoka se nerozchází s jeho výpověďmi při podání vysvětlení u GIBS. Od počátku zastupuji poškozené jako jejich zmocněnec. Dozorovým státním zástupcem se stal Martin Suska, týž, který se dříve  postavil proti povolení obnovy procesu a v dalším řízení pak škodil, kde mohl. Stojí za zmínku, že vyšetřování se rozběhlo až po zásahu tehdejší pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, neboť žádnému úřadu se do zastaralého případu nechtělo. 

Na začátku vyšetřování zde byli čtyři viditelní podezřelí, všichni s úplným vysokoškolským právnickým vzděláním. Byl to notář Václav Voda a  advokáti Jan Svoboda a Martin Rezek, kteří ho vyhledali jako vhodnou osobu a vtáhli ho do účasti na zločinu. Čtvrtý byl policista František Heřman, o němž Roman Šulyok jako svědek před soudem i při podání vysvětlení u GIBS tvrdil, že opatřil čtveřici „zakuklenců“, kteří špatně nakládali s poškozenými. Právě vzdělanost podezřelých činí závažnost vyšetřovaného zločinu přímo mimořádnou. Dodávám, že všechna jména jsem postupně zveřejnil již v dřívějších článcích. 

Jako laik nemohu přijmout právní názor vyšetřovatelů GIBS a celé pyramidy státních zástupců, že notář a provázející advokáti jednali v souladu se zákonem, když připustili podpisem notáře, aby zadavatel vydírání mohl vyzvednout výnos z vydírání v hodnotě 120 mil. Kč. Věděli předem, že poškození budou vystaveni násilí, omezení osobní svobody a vyhrožování smrtí, a přesto jeho zakázce vyhověli. Podle soukromého Šulyokova sdělení dostali za to od něho každý 500 tis. Kč. 

Vedle právníků ale až dosud zůstávají v neznámu „zakuklenci“. Na začátku vyšetřování na jaře r.2021 jsem se domníval, že vyšetřovatel Ondřej Káčer se zaměří na vytěžení Františka Heřmana, který by měl odtajnit jejich totožnost. Vyzval jsem ho, aby policistu předvolal k podání vysvětlení a případně mu  pohrozil koluzní vazbou, pokud své chráněnce nevydá bez průtahů. Jenže vyšetřovatel se na mne usmál a vysvětlil mi, že se jedná o policistu, který „dlouho a dobře slouží“, .a proto nemůže být vystaven drsnému zacházení. Na jeho podání vysvětlení  pak došlo až 7.června 2024 (to není vtip, ani překlep!). Při něm popřel, že by se znal s Romanem Šulyokem a že by měl cokoli  společného s obstaráním „zakuklenců“. Krátce po jeho vysvětlení následovalo odložení případu, „posvěcené“ dne 24. října 2024 zamítnutím mé stížnosti zmocněnce státním zástupcem Martinem Suskou. Státní zástupce takto znemožnil prověření pravdivosti policistovy výpovědi, kterou jsem zpochybnil. 

Když jsem vyzval vyšetřovatele k „drsnému“ zacházení s policistou, nepochyboval jsem o tom, že „zakuklence“ zná a doufal jsem, že  pochopí, že spolupráce s vyšetřovatelem bude pro něho výhodná, a zločince vydá. Kdyby se to stalo, celý gang mohl skončit před soudem již v r.2022. Ale jsme v r.2026 a zločinci se radují z blížícího se promlčení trestnosti. Od odložení žádné úkony neprobíhají. 

GIBS a státní zastupitelství považují policistovo vyjádření za věrohodné. Jeho nedotknutelnost, nastolená v r.2021 vyšetřovatelem GIBS, zůstává nezpochybnitelnou zásadou dosud. Chápu: hrozí mu zničení kariéry a ztráta výsluhy. Protože ale  nedošlo k úplnému objasnění okolností jeho jednání, sám si nejsem jistý, že jeho pomoci kamarádovi Romanu Šulyokovi by žalobce musel přiznat intenzitu trestného činu. Na přezkoumání pravdivosti jeho tvrzení ze 7.června 2026 v řádném řízení ale musím trvat. Jako zmocněnec poškozených si nemohu  dovolit pozvat ho „na pivo“ a vyslechnout jeho soukromé vyjádření. 

Během vyšetřování a po odložení případu jsem měl řadu sporů se státním zástupcem Martinem Suskou. Snažil se znemožnit mi nahlížení do spisu a projednávání mých stížností proti zamítnutí žádosti o nahlédnutí pokud  možno protahoval. Vždy jsem se obrátil o ochranu na instančně příslušnou dohledovou státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. Vedla si jako chytrá horákyně: můj podnět nikdy neodmítla, ale vždy jeho vyřízení postoupila své podřízené Ditě Havlínové, která pak spolehlivě potvrdila správnost rozhodnutí Martina Susky. Když jsem si na její postup stěžoval Lence Bradáčové (která se ke mně dosud  dlouhodobě chovala korektně a těší se mé úctě), Dita Havlínová obohatila můj archiv o pravou perlu: stížnost vrchní státní zástupkyni  vyřídila ve svůj prospěch sama (viz 7/). Dnes je ředitelkou odboru trestního řízení Nejvyššího státního zastupitelství. 

Poslední podnět k vykonání vnitřního dohledu nad státní zástupkyní Ditou Havlínovou již paní vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová nestihla vyřídit, protože jsem ji zastavil. Dal jsem přednost podnětu končícímu nejvyššímu státnímu zástupci, exprokurátorovi Igoru Střížovi k přezkoumání skončeného řízení. Měl pravomoc zrušit vadné usnesení Martina Susky o odložení případu a nařídit nové řízení. Navzdory jeho komunistické minulosti jsem ho považoval za čestného muže a perfektního profesionála a běžně jsem s ním vedl e-mailovou komunikaci. Rozloučil se se mnou jako lhář: tvrdil mi, že určitě dostanu písemné vyrozumění o vyřízení, ale ve skutečnosti můj podnět vůbec nevyřídil. Možná o něm ani nevěděl, protože ho podřízení nepostoupili. 

Doufal jsem, že korektní vztahy s Lenkou Bradáčovou budou pokračovat i po jejím jmenování nejvyšší státní zástupkyní. Navštívil jsem jejího nástupce, vrchního státního zástupce Zdeňka Štěpánka. Při rozhovoru chápal, že „zakuklenci“ se mezi pachatele vydírání nedostali sami. Pak se ale dál choval jako Lenka Bradáčová: nechával má podání vyřizovat podřízenou s milým jménem Michaela Koťátková. Avšak ta mi nalila čistého vína. Dne 23.prosince 2025 vydala stanovisko, jež do mé datové schránky dorazilo až 6. ledna 2026. Sdělila mi jednoznačně: „Tato věc byla vyřízena konečným způsobem v celé soustavě státního zastupitelství, tedy nejen u Vrchního státního zastupitelství v Praze, ale i u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „NSZ“). Na výsledku tohoto trestního řízení tak již nemůže změnit nic činění dalších podání, byť označovaných jako trestní oznámení, která směřují proti postupu orgánů činných v trestním řízení, podílejících se na vyřízení této kauzy, a to ani příslušníků policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů či státních zástupců, kteří následně tento postup přezkoumávali a s jejichž postupem rovněž opakovaně vyslovujete nesouhlas.“  Její nadřízený se s ní ztotožnil a doporučil mi, abych se v případě nesouhlasu s jeho názorem obrátil na paní nejvyšší státní zástupkyni. Učinil jsem tak, ale odpovědi jsem se nedočkal. 

Když nastoupil pan ministr Jeroným Tejc, s nímž jsem již měl příznivou zkušenost z jeho působení jako náměstka pana ministra Roberta Pelikána, a měl jsem s ním co do činění i v době jeho působení jako náměstka generálního ředitele Vězeňské služby a většinou souhlasím s jeho návrhy, které kritizuje opozice,  doufal jsem, že nezákonnosti v „kauze Jesenice“rychle skončí. Dosáhl jsem přijetí a panu ministrovi jsem podal  výklad. Dne 6.ledna 2026 jsem mu předložil podnět ke kárnému řízení na vrchního státního zástupce Zdeňka Štěpánka a státní zástupkyni Michaelu Koťátkovou a dne 27.ledna 2026 jsem stejným způsobem napadl paní nejvyšší státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. Vyřízení podnětů jsem urgoval 20. května 2026. Pan ministr mi pak dne 18.června 2026 prostřednictvím své asistentky v podstatě vzkázal, že podnětům ke kárnému řízení nevyhoví a mou žádost o další osobní setkání odmítá. Argumentace jejího přípisu je „levá“již proto,že ministr je ze zákona kárným žalobcem nad všemi státními zástupci. 

Výše uvedené vyjádření státní zástupkyně Michaely Koťátkové je tak  zjevně vyjádřením konečného stavu kauzy. Notář a advokáti se mohou spolehnout, že státní zástupci nechají případ doběhnout do promlčení, takže k 500 tis. Kč dostanou jako bonus beztrestnost. Policistu Františka Heřmana už nebude nikdo obtěžovat, takže o výsluhu nepřijde, i kdyby skutečně obstaral „zakuklence“. A poškození musí pochopit poselství: vyšetřování skončilo, zapomeňte. Lidé, kteří jim způsobili utrpení a způsobili finanční škodu, jsou pro tuto vládu důležitější než nějací venkovští podnikatelé. 

Při pohledu na pyramidu právnicky vzdělaných důstojníku GIBS a zejména státních zástupců se nemohu zbavit dojmu, že je spojuje jednotící vůle někoho, kdo si může dovolit prosadit nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení ve prospěch VIP pachatelů a může si podřídit i ministra, jenž nese před národem politickou odpovědnost za zákonnost jednání výkonných orgánů státní moci v jeho resortu. Zjevně zasahuje deep state. Netuším, kdo konkrétně to může být. 

Vím, že naše právo nezajišťuje poškozeným nárok na odvetu za utrpení a škody, jež utrpěli. Ale při pohledu zblízka na hrůzu, kterou prožili Lebánkové, se s korupčním zásahem deep state nemohu smířit  a žádám touto cestou veřejnost o pomoc. 

ODKAZY:

1/můj blog. 9.4.2026 : Ministr s kyjem

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/04/ministr-s-kyjem.html

2/ČesJustice 14.9.2026: Státní zástupci mají zohlednit cíle vlády.

https://www.ceska-justice.cz/2026/09/tejc-priority-trestni-politiky-bradacova/

3/Čes Justice 15.9.2026: Bradáčová vzkazuje Tejcovi: Žalobci se budou řídit

zákonem

https://www.ceska-justice.cz/2026/09/bradacova-tejc-zalobci-se-budou-ridit-zakonem/

4/můj blog www.jemelikzdenek.cz

5) můj blog: Protokol z výpovědi Romana Šulyoka před soudem z 29.6.2020

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/protokol-z-vypovedi-romana-sulyoka-pred.html

6) můj blog 13.6.2026:Výtah z výpovědi poškozeného v "kauze Jesenice"

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/vytah-z-vypovedi-poskozeneho-v-kauze.html

7/můj blog 16.6.2026: Vyřízení stížnosti  na sebe samu.

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/vyrizeni-stiznosti-na-sebe-samu.html

8/můj blog 9.1.2026: Beztrestnost zločinců zajištěna kotěcí tlapkou

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/01/beztrestnost-zlocincu-zajistena-koteci.html

9/můj blog 18.6.2026: Vyrozumění z pověření ministra

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/vyrozumeni-z-povereni-ministra.html

 ==============================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

TREST ZA SLUŽBU VLASTI

 

Výkon funkce předsedy vlády je službou vlasti. Nyní ji vykonává Andrej Babiš. Vidíme ho denně na obrazovkách, takže víme, že pracuje usilovně, s velkým nasazením. Ne vše, co a jak dělá, se možná některým z nás líbí, ale připomínky jsme určitě občas měli ke každému z jeho předchůdců a budeme je mít i k jeho následovníkům. Ale objem odváděné práce je nepřehlédnutelný. Mělo by se mu proto dostávat přiměřeného uznání, a to ve zdrženlivé míře i od opozice. 

Místo toho čelí soustavnému rozviřování jeho hypotetického střetu zájmů. Výsledkem je působení milionových škod firmám, spjatých s jeho jménem. Dochází k porušování rovnosti v podnikatelském prostředí. Ač se ke mně chová jako k osobnímu nepříteli a tentokrát jsem volil Spolu, tento způsob znevažování jeho pracovního úsilí považuji za značně přehnaný. 

Nezdá se mi ale ani způsob, jakým svým protivníkům oplácí špatné zacházení. Různých jeho projevů nenávisti je více než dost, včetně napadání novinářů. Každý má právo na projev svého názoru a opoziční názor není zločin. 

Naší politické kultuře by prospělo, kdyby vládní a opoziční strany uznaly, že méně projevů vzájemné nenávisti by vděčně přijali i voliči. Znova doporučuji politikům, aby se nechali poučit od Ferdinanda Peroutky (Budování státu), jak se k sobě chovali jejich prvorepublikoví předchůdci. Vládní strany by se měly chovat vstřícněji k opozici. Měli by si vzít vzor ze způsobu, jakým se Masarykovi stoupenci postarali o vplynutí austrofila a „leninovce“ Bohumíra Šmerala mezi ně. A když se dokázali kdysi scházet spolu členové parlamentní Pětky, šéfové současných hlavních politických stran by se měli naučit „chodit spolu na pivo“.  Možná by opoziční politici přišli na to, že Andrej Babiš může být příjemný společník, když nemá v ruce mikrofon. 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

VZKAZ PREMIÉROVI

Vážený pane předsedo vlády,

obracím se znova na Vás s žádostí o setkání za účelem projednání záležitostí, jimiž se zabývám jako předseda spolku Chamurappi a zmocněnec poškozených v trestním řízení. Potřebuji Vaši součinnost k dokončení důležitých úkolů. Přiblížil se konec mého života, takže musím spěchat. Protože se mnou dlouhodobě nekomunikujete a patrně jste komunikaci se mnou zakázal obhájcům a asistentům a nemám vůbec jistotu, že se k Vám má podání dostávají, tentokrát Vás oslovuji otevřeným dopisem ze dne 12.9.2026 č.j. Cham102/26/Babis27otevřený , který sice přijde na Úřad vlády do datové schránky, ale souběžně jeho druhopis svěřím sdělovacím prostředkům a sociálním sítím. 

Především: domnívám se, že jsem v důkazním řetězci kauzy Čapí hnízdo našel opomenutý důkaz, jehož použití při Vaší obhajobě by mělo zásadní význam. Abych měl jistotu, že se nemýlím, potřebuji Vám položit dvě otázky. Žádám Vás o to velmi dlouho a není vyloučeno, že uplatnění důkazu by bývalo prospělo v řízení ods. Ing. Jany Nagyové, v které již tedy ujel vlak. Jedná se o záležitost, na jejíž vyřízení by stačilo 10 min. Předpokládám, že Váš obhájce JUDr. Michael Bartončík Vám potvrdí, že jsem způsobilý věcně vyhodnotit důkazy. 

Dále: mám zásadní informace o zneužívání pravomocí vládě a Vám osobně podřízených orgánů k ochraně pachatelů závažné trestné činnosti. Není nikdo kromě Vás, kdo by mohl nepřístojnosti zastavit. Řešení jinou cestou než přes Vás by mohlo vyvolat neklid ve společnosti. Spotřeba času: cca 1 hod. 

Vím, že jste plně vytížený a teď ještě vypukla volební kampaň, takže se Vaše zatížení zhoršilo. Z mé praxe ředitele sekretariátu federálního ministra vím bezpečně, že i když není čas, potřebný čas se vždy najde.   Pokud si necháte opět ujet vlak, budu si muset poradit bez Vás. Budu jednat v zájmu státu. Žádám Vás znova o setkání. 

Srdečně zdraví 

Ing .Zdeněk Jemelík

předseda Chamurappi z.s.

zmocněnec pošk. bratrů Lebánkových

 ====================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

OLIGARCHŮV OČISTEC

Ve „španělské etapě“ mého života jsem se spřátelil s majiteli španělského zemědělskoprůmyslového holdingu, významem pro ekonomiku státu podobného Agrofertu, na rozdíl od něho dnes řízeného již pátou generací rodu. Shodou okolností jsem jednou přijel na návštěvu v době, kdy se Andrej Babiš stal ministrem financí. Španělé nad mou zprávou o této historické události kroutili hlavou: vysvětlili mi, že  španělská politická kultura by  jim nedovolila, aby se pustili takovým způsobem do politiky a vstoupili do státní správy. 

Když hodnotím, co státu přinesl vstup Andreje Babiše do politiky, na jejich vyjádření často vzpomínám a oceňuji rozumnost španělské politické kultury. Občas přemýšlím nad tím, co oligarchu přimělo, aby se z podnikatelského prostředí vrhl do vln politického soutěžení. Podezírám ho, že  správa zaběhané firmy mu již nestačila na vybití jeho úžasné energie, takže se začal nudit.    Ale stále častěji se zamýšlím nad tím, co změna prostředí a způsobu vybíjení energie přineslo jemu samému. Finanční zisk pro Agrofert to určitě nebyl. Přenesením podnikatelské zkušenosti a manažerské dovednosti do politického života a odtud do státní správy Andrej Babiš nesporně poskytl společnosti a státu velkorysý dar, jímž se vyvýšil nad ostatní stranické vůdce. Nemá mezi nimi konkurenta. Vděku se ale nedočkal.  Od začátku čelí snahám závistivců vypudit ho z politiky. Nejde-li to přímo „do tepláků“, pak způsobením finančních ztrát, vyvolaných překažením výnosů ze střetu zájmů: až pochopí, že si ničí firmu, půjde sám. 

Je to dost přirozené. Až dosud k boji o politickou moc kromě jisté míry drzosti stačila výřečnost, schopnost vymýšlet sliby a sehnat sponzory na zaplacení reklamy. Nebylo nutné, aby uchazeč o přízeň voličů ukázal nějaké skutečné dílo, vytvořené jeho umem. Do tohoto prostředí ale najednou vstoupil predátor, jehož způsob vyjadřování není sice vždy zrovna „salonfähig“, ale vybudoval obrovskou firmu,  kterou dokáže řídit, takže může právem vyvolat dojem, že bude způsobilý řídit také stát. A má dostatečné vlastní finanční zdroje na reklamu své strany. 

Došlo tedy k porušení rovnováhy podnikatelského prostředí v politice, které na straně slabších hráčů vedlo k  používání „nesportovních“ nástrojů k poražení silnějšího soupeře. Významnou úlohu sehrála kriminalizace jednání Andreje Babiše & spol. v kauze „Čapí hnízdo“. Považuji ji za ostudu české  justice. Dnes se jí nebudu zabývat, protože už  jsem o ní napsal dost a navíc se znalostí prvotní důkazní situace počítám s jejím konečným vyústěním zprošťujícími rozsudky.

Objemem vyvolávaných nepříjemností je nejméně stejně významné používání námitky střetu zájmů (viz1/), kterou jsem se začal zabývat dříve, než jsem se seznámil s Andrejem Babišem, a názor opozice skutečně nesdílím. Institut „střet zájmů“ stojí na předpokladu, že držitel veřejné moci může zneužít svého postavení k získání nezákonného zvýhodnění své firmy. Taková možnost skutečně existuje, ale jejímu uplatnění lze předejít zřízením účinného státního kontrolního mechanismu,  bez jehož souhlasu neproběhne žádná finanční transakce ve prospěch firmy držitele moci, na kterou nemá nezpochybnitelný zákonný nárok. V praxi by to znamenalo zřídit supervizi nad úřadem, který obhospodařuje dotace. To by ovšem bylo řešení, které neposkytne dostatek podnětů pro běsnění opozičních pábitelů. Ostatně, při způsobu, jakým Andrej Babiš vykonává úřad předsedy vlády, není ani možné, aby se zabýval svými zájmy v Agrofertu, předanému do správy svěřenského fondu: jeho čas a energie jsou omezené. 

Zjištění, že Andrej Babiš svého postavení skutečně zneužil, by vedlo k jeho konci. Ale zatím se mu nic neprokázalo, takže štvaní proti němu kvůli hypotetickému střetu zájmů je pouze mařením času a energie, které může mít přímé škodlivé následky. Žalování Evropské komisi a rozmazávání výroku její mluvčí o novém prověřování nároků Agrofertu na věci nic nezmění. I kdyby rozhodnutí EK bylo konečné, Andreje Babiše jako politika by se netýkalo. Opoziční politici určitě vědí, že jejich akce nikam nepovedou, ale přesto hru rozehrávají vždy znova s vědomím, že voličům nezbývá než jejich kratochvíli zaplatit. Nevadí jim, že odvádějí Andreje Babiše od práce ve prospěch státu a psychicky ho obtěžují projevy nenávisti. 

V každém případě jsme svědky nežádoucího vývoje politické kultury, v němž „střet zájmů“ je spouštěčem zla. Politicky aktivní část národa je rozdělená na dva vzájemně se nesnášející tábory. Jednotícím prvkem politiky opozičních stran je „antibabišismus“, na který ovšem „babišovci“ odpovídají docela tvrdě. Např. způsob, jakým vládní strany naložily se zájmem o sněmovní funkce Starostů a Pirátů, byl přímo ohavný. Srovnávám jej se způsobem, jakým se kdysi zakladatelé státu zachovali k austrofilovi Bohumíru Šmeralovi: nenaložili s ním jako s vyvrhelem, ale jejich hlavní starostí bylo vybudovat mosty, po kterých mohl významný vůdce sociální demokracie přejít mezi ně. Sám Andrej Babiš většinou zhoršuje situaci nezpůsobilostí být nad věcí a nenávistné projevy přecházet. Protivníky často uráží, ač tím zmírnění útoků na sebe nedosáhne.  

Opozice by se měla konečně smířit s tím, že Andreje Babiše z politiky nevypudí. Zatím spíše hrozí, že s její nepřímou pomocí vyhraje i příští parlamentní volby. Není ani naděje, že by si v dohledné době řekl, že už má těch projevů nenávisti dost a dá přednost prožitkům pokojného stárnutí. Dosud má přebytky energie. Jeho protivníci by se měli naučit s ním žít a v té souvislosti zapomenout na štvaní kvůli střetu zájmů. Upozorňuji politiky znova na prvorepublikový příklad parlamentní Pětky, na jejíchž zasedáních se pravidelně scházeli šéfové hlavních vládních a opozičních politických stran. Doporučuji Andreji Babišovi a jeho hlavním odpůrcům, aby spolu začali „chodit na pivo“. Pokud u toho nebudou novináři a kamery, určitě se nakonec naučí chovat se k sobě navzájem kulturně. Prospějí tím národu. Bylo by to ještě prospěšnější řešení než obnovení schůzek ústavních činitelů u pana prezidenta, které je ovšem nezbytné zase jinak. Dodávám, že z doby, kdy jsem s ním směl mluvit, si pamatuji Andreje Babiše jako příjemného, uvážlivého společníka se smyslem pro humor. Nechci tím ale říci, že se plně ztotožňuji s jeho politikou. Zde se zabývám  pouze současnou politickou kulturou. 

ODKAZ:

1/můj blog   29.7.2021: Střet zájmů ve Švejkolandu

https://www.jemelikzdenek.cz/2021/07/stret-zajmu-ve-svejkolandu.html 

===================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

  

NEDĚLNÍ VZRUŠUJÍCÍ ZÁŽITEK S VEZÍREM

Ještě před pár dny k hlavním námětům kritiky vlády opozicí a panem prezidentem patřily obavy o omezení nezávislosti veřejnoprávních sdělovacích prostředků v důsledku navázání jejich financování na státní rozpočet. Vzhledem ke konkurenčnímu prostředí se silnými soukromými médii jsem to považoval za nesmysl (viz1/). V této situaci jsem uvítal rozhodnutí pana předsedy vlády Andreje Babiše vystoupit v Partii Terezie Tomáškové v neděli 6. září 2026 jako velmi chytrý tah ve prospěch koaličního záměru. Sledoval jsem proto pořad s velkou pozorností. Domnívám se, že skutečně prokázal, že snahy o  účelové ovládání veřejnoprávních médií by neměly smysl, protože zkreslené názory a dezinformace by soukromá média vynesla na světlo.

Pořad byl přímo napínavý. Byl vzrušujícím koncertem dvou „nadupaných“ diskutujících, žonglujících se záplavou číselných a věcných údajů. Pan předseda vlády z něho vyšel s obrazem špičkového manažera s neuvěřitelnou energií. Malou vadou na kráse obrazu jsou jeho drobné prohřešky proti spisovné češtině.  Terezie Tománková Andreje Babiše nijak nešetřila, ale vždy  proti jejímu tlaku obstál. Do rozpaků ho dostala pouze tehdy, když se snažila ho přimět ke komentování nějakých trapasů koaličních partnerů. Nejvýrazněji se to projevilo v případě rozhovoru ministra zahraničí Petra Macinky s domnělým Thomasem Pauknerem (viz2/). Naproti tomu bez rozpaků setrval na rozhodnutí o přerušení výkonu funkce vládního zmocněnce Filipa Turka do ukončení policejního vyšetřování.  Méně výrazné úspěchy měla při  jejích tanečcích kolem vztahů pana předsedy vlády s panem prezidentem. V tomto směru ho vyprovokovala k jedinému výroku, s nímž nesouhlasím: podle mého soukromého názoru pan prezident není vůdcem opozice. Řekl bych, že se s ní pouze názorově „veze“, neřídí ji, nedává jí úkoly. Svébytnost názorů je jeho právem.

Téměř celá debata se točila kolem hospodářských problémů. Redaktorka neuspěla s pokusem přimět pana Andreje Babiše k nějakému určitějšímu vyjádření k příští volbě prezidenta republiky. Na různá jména nereagoval a ani neprojevil zájem o vlastní kandidaturu: prostě se tímto námětem zatím nezabývá. 

Až úplně na konci pořadu došlo na otevření mého stále se vracejícího námětu: na „kauzu Čapí hnízdo“, kterou setrvale označuji za ostudu české justice. Shodou okolností jsem se jím částečně zabýval již v článku „Kacířsky o dvou rozsudcích“ (viz3/)  kvůli rozsudku Vrchního soudu  v Praze – předsedkyně senátu Evy Brázdilové-nad europoslankyní ods. Janou Nagyovou. V něm jsem m.j. v souvislosti s úlohou soudkyně Moniky Křikavové v trestní věci SPD upozornil na názor Ústavního soudu na možné ovlivnění myšlení soudců – bývalých členů KSČ – jejich dlouhodobou ideologickou indoktrinací. Protože jsem dříve nepřišel do styku se soudkyní Evou Brázdilovou, nevšiml jsem si, že se  tato výhrada týká také jí, ale pan obž. Andrej Babiš si toho je vědom. Jinak se s ním shoduji v názoru, že přidělení dotace společnosti Farma Čapí hnízdo je především věc odpovědnosti státu.

Spolek Chamurappi z.s., jehož jsem předsedou, podal ve prospěch obž. Jany Nagyové a spoluobžalovaného Andreje Babiše 2x návrh na abolici, jemuž pan prezident nevyhověl. Domnívám se, že bych patrně dokázal zvrátit argumentaci soudkyně Evy Brázdilové, kdybych mohl využít mezeru v řetězci důkazů, kterou jsem asi našel. Musel bych si ale ověřit, že se nemýlím. K tomu bych ale potřeboval položit  obž. Andreji Babišovi  dvě otázky. Nemohu mu je ale položit, protože mi to neumožní. K posílení obhajoby by byl prospěšný také pohovor s ods. Janou Nagyovou, ale nemám na něj nárok. „Čapí hnízdo“ je první monitorovaná kauza z mnohých, v které nemám přístup k dokumentaci a nemohl jsem hovořit o věci s obžalovanými.

Není ale všem dnům konec. Předpokládám, že ods. Jana Nagyová napadne rozhodnutí  Vrchního soudu v Praze dovoláním, které bude úspěšné. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se pak promítne do právní situace obž. Andreje Babiše, který dosáhne zprošťujícího rozsudku. Vše bude ale trvat ještě hodně dlouho.

ODKAZY:

1/můj blog  23.8.2026 : Nezávislost médií a prezidenta

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/08/nezavislost-medii-prezidenta.html

2/CNN Prima News 6.9.2026, Babiš: Macinkův rozhovor s falešným Pauknerem mi nepřijde normální.

https://cnn.iprima.cz/babis-macinkuv-rozhovor-s-falesnym-pauknerem-mi-neprijde-normalni-policiste-za-nic-nemohou-521057?utm_campaign=NL_CNN_Prima_NEWS2--202

3/můj blog 3.9.2026: Kacířsky o dvou rozsudcích

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/09/kacirsky-o-dvou-rozsudcich.html

=============================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

KACÍŘSKY O DVOU ROZSUDCÍCH

První zářijový týden byl bohatý na zajímavá soudní rozhodnutí. Čtenář Neviditelného psa stočil v diskusi mou pozornost k jásání Tomia Okamury nad rozsudkem ve prospěch SPD. Ale protože vše souvisí se vším, odtud byl jen krůček k problematice působení bývalých komunistů v orgánech demokratického státu. 

Komunistický manifest z r.1848 začíná slovy „Evropou obchází strašidlo komunismu“. Přece jen  nastal jakýsi příznivý vývoj v lidském myšlení, takže toto už není pravda. Ale Českou republikou právě obchází strašidlo komunistické minulosti veřejných činitelů. Nesplnily se naděje manifestantů, cinkajících klíči pod melantrišským balkonem. Veřejných  činitelů  s komunistickou minulostí utěšeně přibývá. Není správné tuto okolnost podceňovat. Vždyť i Ústavní soud  (viz1/)v odůvodnění nálezu kdysi připustil, že dlouholetá ideologická indoktrinace, které KSČ své členy soustavně vystavovala, může mít i po letech nějaký vliv na způsob  jejich myšlení. 

Nemohu ale přehlížet nespravedlnost, která spočívá v tom, že některým bývalým komunistům se jejich minulost předhazuje více, jiným méně, dalším vůbec. Poměrně málo se vyčítá panu předsedovi vlády Andreji Babišovi (dráždí své protivníky mnoha dalšími hříchy), zato jako klacek na pana prezidenta se používá téměř denně. Sám jsem vyslovil nevoli nad jeho vystoupením před budovou Českého rozhlasu dne 21.srpna 2026 (viz2/) a Václav Klaus se vyjádřil odmítavě i k obsahu jeho vystoupení (viz3/). 

Myslím ale, že v případě pana prezidenta – když už nebyli bývalí komunisté obecně vyloučeni z veřejného života – to je nespravedlivé. Do strany vstoupil jako mladý člověk na začátku své kariéry, možná pod vlivem obdobně smýšlejícího otce. Včetně kandidátské lhůty v ní setrval 7 let. Tehdy to bylo běžné chování. Není známo, že by se v tom krátkém období dopustil nezákonného jednání, nebo že by někomu ublížil. A navzdory krátkému členství v KSČ  hned po pádu režimu směl studovat na King´s College v Londýně a celá jeho další kariéra svědčí o tom, že armádě a našim západním spojencům jeho komunistická minulost nevadila. Po vystoupení z KSČ uskutečnil řadu prospěšných skutků a získal uznání různých demokratických orgánů. Ale naši komunistožrouti jsou papežštější než papež a uznávají jen tu část jeho života, která skončila zahozením členské legitimace KSČ. 

Zcela opačně si stojí bývalá horlivá komunistka Monika Křikavová, které její minulost nikdo nepředhazuje a nezasvěcení o ní ani nevědí. Je to soudkyně, která v těchto dnech potěšila  rozsudkem ve prospěch SPD Tomia Okamuru. Nezbavila se ale své neblahé minulosti. Jako polistopadová soudkyně okresního soudu provedla  nezákonně vedené soudní řízení (viz4/). Nezákonně držela ve vazbě obviněného, jehož věc byla předána do zahraničí. Jako celek  mělo její jednání povahu vzpoury proti ministrovi spravedlnosti ve vládě demokratického státu. Když její řádění napravili soudci Nejvyššího soudu, veřejně je napadala a neomluvila se, i když jí to doporučil ministr spravedlnosti. Celkem tak projevila příznačnou bolševickou aroganci. Tehdy ještě velmi slabý stát ji nepotrestal a dokonce postoupila v soudní hierarchii výš. Kdyby si stejným způsobem vedla před Listopadem, přišla by o talár a možná by skončila ve vězení. Ale spíše  by jí vzpurné jednání vůči komunistickému ministrovi strach nedovolil. 

Nehledě na tyto výhrady ale přiznávám, že s rozsudkem ve prospěch SPD souhlasím a uznávám, že v nezákonně vedeném procesu si až na jeho nezákonnost vedla velmi slušně (řízení jsem sledoval v soudní síni). 

Zatímco v táboře Tomia Okamury a jeho spojenců zavládla radost, smutek padl na europoslankyni Janu Nagyovou, které Vrchní soud v Praze zamítl odvolání v kauze Čapí hnízdo. Nemusí jít do vězení a s uloženým peněžitým trestem se určitě nějak vypořádá. Má navíc naději, že její obhájce uspěje s dovoláním k Nejvyššímu soudu. Ale život  odsouzeného v nejistotě podmíněného trestu není nic příjemného a čekání na rozhodnutí o dovolání bude dlouhé. Zůstala v tom sama, protože spoluobžalovaného Andreje Babiše zatím chrání imunita. 

Je mi paní odsouzené líto, i když to je pro mne cizí žena. Doplatila na to, že se svou odbornou vyspělostí a snaživostí se zapojila jako námezdní síla do uskutečnění projektu, který byl zhmotněním snu Andreje Babiše o vybudování venkovské usedlosti, určené k pohodovému prožívání odpočinku jeho rodiny. Andrej Babiš zařídil spuštění realizace projektu, ale na jeho provedení  měl „své lidi“. Jako šéf holdingu nemohl řídit vše. Sám se nestal akcionářem společnosti Farma Čapí hnízdo, jejíž činnost řídily její vlastní statutární orgány. 

Mnohokrát jsem se vyjádřil, že „kauzu Čapí hnízdo“ považuji za ostudu české justice, a stále na tom trvám. Měl jsem zájem ji monitorovat a doprovázet veřejnými komentáři jako celou řadu jiných zajímavých procesů dříve. Zúčastnil jsem se v soudní síni hlavního líčení prvního kola, ale po prvním zprošťujícím rozsudku jsem monitorování ukončil, protože jsem nemohl dosáhnout úrovně komunikace s obžalovanými a obhájci, na kterou jsem zvyklý. Nikdy  dříve se mi nestalo, že bych při zahájení hlavního líčení neměl k disposici obžalobu. 

Během zhruba dvacetileté dráhy justičního potížisty jsem sledoval a doprovázel veřejnými komentáři (blogy) řadu složitých trestních řízení. Vždy jsem si vytvářel nezávislý obraz o kauze s použitím všech dostupných zdrojů informací. Obvinění se mnou samozřejmě o kauzách mluvili. Brněnský soudce Michal Kabelík v článku na Neviditelném psu (viz5/) se vyjádřil o mých článcích jako o spolehlivém zdroji informací o kauzách (netušil, že budu jednou sledovat jím vedený proces a dokonce ho napadnu podnětem ke kárnému řízení😊) V kauze Čapí hnízdo mi obžalovaní odepřeli součinnost, i když s obž. Andrejem Babišem jsem dříve měl několik jednání o jiných věcech a jednalo se mi s ním velmi dobře. 

Ten proces je ale skutečně svérázný. Proběhlo několikaleté vyšetřování, zakončené rozhodnutím dozorového státního zástupce Jaroslava Šarocha, že ve věci nedošlo k trestnému činu. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman jeho rozhodnutí přezkoumal. Z houfu nevinných vytáhl Andreje Babiše a Janu Nagyovou. Jaroslav Šaroch pak v rozporu se svým původním právním názorem je oba obžaloval. Na zprošťující rozsudek senátu Jana Šotta reagoval odvoláním asi z vnitřního přesvědčení, protože zákon mu to nepřikázal. Kdyby se tehdy neodvolal, kauza Čapí hnízdo by skončila. Je to zvláštní: řízení vedl proti svému původnímu názoru, ale nakonec tvrdošíjně pokračoval v úsilí dostat obžalované „do tepláků“ (nebo spíš Andreje Babiše z politického života). 

Základ mých pochybností je ale jinde: stranou zůstává odpovědnost státu, který obhospodařuje dotační prostředky, určuje podmínky poskytnutí dotací a nakonec o jejich přidělení rozhoduje.

Ods. Jana Nagyová poskytla příslušnému úřadu úplné pravdivé informace, o které žádal. Z dokazování před soudem vyplývá, že správce příslušného regionálního operačního programu měl informaci o jakémsi propojení společnosti Farma Čapí hnízdo s Agrofertem. Pokud to ods.Jana Nagyová utajila, jak tvrdí soudkyně Eva Brázdilová, utajila to špatně. Mimo to existovaly jiné, neutajené informace, které mohly ROP vést k zamítnutí žádosti. Přesto Farma Čapí hnízdo dotaci dostala. Byl to navíc jen malý příspěvek k investičním nákladům, které dosáhly cca 1 miliardu. A když se později Farma Čapí hnízdo začlenila do Agrofertu, nástupnická společnost Imoba dotaci vrátila. Ale ředitel ROP neusedl na lavici obžalovaných a nemusel soudu vysvětlit, proč vlastně dotaci přidělil.  

V celém řízení zůstala stranou otázka společenské prospěšnosti nebo škodlivosti použití dotačních prostředků. Vybudování Čapího hnízda zvýšilo hodnotu oblasti jako místa k životu. 

Ceterum autem censeo, že jsem patrně našel v důkazním řetězci díru, jejíž uzavření mohlo zvrátit argumentaci odvolacího soudu. Pokud se nemýlím, proces s ods. Janou Nagyovou mohl dopadnout jinak. Ale abych mohl svůj „objev“ použít, musím si ověřit pár drobností, k čemuž potřebuji položit obž. Andreji Babišovi dvě otázky. Tuto informaci mu posílám všemi možnými cestami již hodně dlouho. Špičkový manažer ale podléhá svým animozitám a pár minut rozhovoru se mnou by asi nepřežil. Raději se obejde bez možného posílení obhajoby. Podobně se chová i v jiné, daleko závažnější záležitosti, kterou se zabývám. 

ODKAZY: 

1/ Ústavní nález č.j. I. ÚS 517/10 z 15.11.2010

2/ můj blog 23.8.2026: Nezávislost médií a prezidenta

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/08/nezavislost-medii-prezidenta.html

3/Institut Václava Klause: Václav Klaus v 87. díle pořadu Pane prezidente! na XTV

https://www.institutvk.cz/clanky/3467.html

4/můj blog 10.10.2015   : Švejkolandský závěr kauzy „katarského prince“.

https://www.jemelikzdenek.cz/2015/10/svejkolandsky-zaver-kauzy-katarskeho.html

5/Neviditelný pes 10.6.2013: Michal Kabelík, Jistě,pane ministře

https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika/politika-jiste-pane-ministre.A130607_202434_p_politika_wag

 ====================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.