V úterý 7.července 2026 odcestují do Ankary na summit NATO představitelé České republiky. Všechny dosavadní české účasti na summitech proběhly důstojně. Bylo samozřejmé, že s výjimkou těžce nemocného Miloše Zemana delegaci vždy vedl prezident republiky jako nejvýše postavený ústavní činitel, jako hlava státu, a to bez ohledu na mezilidské vztahy účastníků delegace. Obecně se veřejným úkonům hlavy státu přiznávala neformální úcta až velebná. Nikoho by nenapadlo, že by prezident republiky neměl vést delegaci, zvlášť, když jde o prezidenta, zvoleného přímou volbou občany. Až přišel ministr zahraničí Petr Macinka a uplatnil na Petru Pavlovi pomstu za nejmenování Filipa Turka ministrem. Rozhodl, že prezident republiky, jenž by díky své minulosti a odborné kvalifikaci by jinak byl ozdobou delegace, zůstane doma. Pan předseda vlády Andrej Babiš extrémistu neusměrnil a mělo to tak zůstat. Přetahování mezi prezidentem a předsedou vlády trvalo hodně dlouho a odvádělo pozornost od daleko závažnějších věcí (např. od péče státních zástupců o beztrestnost zločinců). Pan předseda vlády se jednou vyjádřil ironicky, že pan prezident usiluje o zážitkovou cestu. Odpovídalo to stavu rozdělení úkolů mezi členy delegace mandátem. Dalo se to zlomyslně vyložit také jako názor, že pan prezident se v Ankaře pouze pobaví za peníze daňových poplatníků. Jenže zasáhl Ústavní soud předběžným opatřením a debata tohoto druhu se stala bezpředmětnou. Vláda se podřídila a panu prezidentovi republiky se dodatečně dostalo akreditace jako jakémusi nevítanému příštěpku. Vedoucím delegace zůstal pan předseda vlády. Pan Petr Pavel sice namítá, že podle protokolu NATO je vedoucím delegace automaticky hlava státu, ale na postoj vlády k jeho cestě to nemělo vliv.
Na tom mohlo zůstat. Poletí dvě letadla, což prý odpovídá bezpečnostním pravidlům, skutečně zavedeným za hluboké totality. V tomto případě ale odkaz na bezpečnostní pravidla neplatí, protože v případě, že by při letecké havárii zahynul prezident republiky, nikdo z ostatních účastníků by v případě přežití nepřebral jeho úkoly a pravomoc až do zvolení nového prezidenta. Stejně tak případně přeživší prezident by nepřebíral úkoly a pravomoc zesnulého předsedy vlády. Prostě: nenávist „vládních“ členů delegace k panu Petru Pavlovi je nepřekonatelná. Nevím ovšem, zda by se na svezení s nepřáteli těšil pan prezident.
Překvapilo mě, že po zásahu Ústavního soudu pan předseda vlády opakovaně vystoupil s výzvou, aby pan prezident ustoupil od záměru přicestovat do Ankary. Z jeho projevů bylo zřejmé, že mu na vyhovění výzvě velmi záleží. Nechápal jsem to: nedalo se čekat, že se pan prezident vzdá získaného vítězství. Pak jsem ale zaznamenal pověstnou výzvu: cherchez la femme! Z internetu ke mně proskočila neoficiální informace, že pana předsedu vlády bude do Ankary doprovázet jeho rozvedená manželka. Informace přišla z více zdrojů, nepropojených mezi sebou. Jistě se nedostala jen ke mně, ale nikdo ji oficiálně nepopřel Chtěl jsem ji ověřit dotazem u pana Andreje Babiše, ale ten už se mnou opět nekomunikuje. Pravdivost zprávy by nebyla překvapivá a nešlo by o nepřístojnost. Manželka jako doprovod vedoucího delegace není nic neobvyklého či dokonce zakázaného. Na paní Moniku Babišovou by automaticky přešly povinnosti a příjemnosti nepřítomné první dámy. Ale právě v této okolnosti lze hledat důvody zjevného rozčilení pana předsedy vlády a jeho úsilí odradit pana prezidenta od účasti. Různí sýčkové totiž tvrdí, že summit je akce NATO a jeho organizátoři naloží s panem prezidentem podle jejich protokolárních pravidel, takže mu ponechají postavení vedoucího delegace. Manželka pana předsedy vlády by ale první dámu nemohla zastupovat. Kdyby pan prezident nepřicestoval, paní manželku by neohrozil.
Obecně si myslím, že pan předseda vlády nedocenil možnosti pana prezidenta „odvděčit se“ za všechna příkoří. Z uplatnění „Macinkovy pomsty“ nezíská Česká republika žádnou výhodu. Když nic jiného, tak spor mezi vládou a prezidentem, který má rozvinuté vztahy ve strukturách NATO, vrhne na delegaci špatné světlo. Česká účast na summitu v podmínkách ustálených zvyklostí by nevyvolala nežádoucí pozornost. Malé neplnění finančních závazků je hajitelné také odkazem na obrovské prostředky do obranyschopnosti země od r.1918 až do r. 1968, jež nás před nepřátelstvím neochránily. Místo důstojné reprezentace státu jsme získali „švejkolandský trapas“. Bylo by dobře, aby jak pan prezident, tak pan předseda vlády po návratu z Ankary hned po vystoupení z letadla na případně utrpěná příkoří zapomněli a nadále se ve shodě věnovali řádné správě státu. Jsou to rozumní lidé, kteří budou spolupracovat ve prospěch státu, pokud je nebude nikdo rozeštvávat.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích
je i novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
