ŠVEJKOLANDŠTÍ NEDOTKNUTELNUTÍ

K tomuto článku mě neúmyslně vyprovokoval „Hlídací pes“ článkem Vojtěcha Bergera z 11.srpna 2026 (viz1/). Probudil staré  vzpomínky a spojil je se současností.

V r. 2017, na sklonku mého působení ve Spolku Šalamoun, tehdy ještě s „požehnáním“ předsedy Johna Boka, jsem začal sledovat trestní stíhání proti pětici nevinných lidí, které vyvolal podnikatel Pavel Buráň udáním zlínské policii dne 8. října 2014. Nařkl svého společníka Jaroslava Novotného, že ho nechal unést do své vily, kde ho prostřednictvím únosců ohrožoval na životě a přiměl ho k podpisu listin, jejichž uplatněním by mu vznikla významná finanční škoda. Asistovat u toho měla i pí. Novotná, která s manželovými obchody neměla nic společného, ale bylo třeba ji do toho vtáhnout. Bajku o únosu a vydírání, v detailech  jako vystřiženou z mizerné detektivky, pan Buráň od té doby vypráví každému, kdo je ochoten naslouchat. Našli se lidé, kteří mu uvěřili, protože k pravdivým informacím neměli přístup. Někteří uvěřili také proto, že za to dostali zaplaceno. 

Skončilo to postupným pravomocným zproštěním všech nařčených usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze 14.prosince 2022. „Únosce“ pravomocně zprostil přímo nalézací soud. Zprošťující rozsudek Krajského soudu Brno ve věci Novotných odolal všem opravným prostředkům až po usnesení Ústavního soudu. Bajka o únosu a vydírání je samozřejmě nesmysl. Únosce nikdy nikdo neviděl. Ubožáci, které udavač „poznal“ při rekognici, neodpovídali jeho původnímu popisu Ale někdo mu pak dodal popis těch, jež policie „našla“. Ale neřekl mu, že jeden „únosce“ měl ruce potetované od zápěstí až po ramena (viz3/) a jiný měl v obličeji jizvičky po neštovicích(viz5/).  Jejich „velitele“ žalobce raději ani neobžaloval (viz4/). Při rekognici s nimi naložili tak, aby mu jejich „poznání“ usnadnili (dochovaly se fotografie). 

K jednání ve vile Novotných skutečně došlo po předchozí dohodě dne 7.října 2014. Před ním se Pavel Buráň překvapivě ozval přátelskou nabídkou narovnání vztahů. Přijel do vily bez doprovodu, před přizvaným advokátem podepsal připravené listiny a projevil zájem o zapití usmíření. Následovala bujará pijatyka, po jejímž skončení měl potíže udržet se na nohou. Při odchodu na dvoře upadl do růžiček. Nicméně následující den v časných ranních hodinách, ještě lehce podnapilý, se nechal manželkou zavézt na policejní služebnu do Zlína (místně příslušné provozovně v Uherském Hradišti se vyhnul), kde učinil výše uvedené oznámení. Policii nezbylo, než zahájit vyšetřování. Pro Novotné to vypadalo zle a skutečně se dočkali dvou nepravomocných odsouzení. Všichni obžalovaní si užili psychické otřesy z nespravedlivých rozsudků a z domovních prohlídek. 

Mezi policisty se tehdy  rozšířila pověst, že pan Buráň vyčlenil velkou sumu na povzbuzení zájmu policistů. Nepodařilo se to prokázat, ale existuje videozáznam jeho rozhovoru se známým, jemuž přiznal, že policistům nosil balíčky klobásek a lahve kořalky. 

Pavel Buráň začal páchat tuto špatnost tím, že podvedl svého společníka Jaroslava Novotného, od něhož si koupil jeho polovinu jejich společné firmy. Protože neměl dostatek peněz, složil zálohu a zavázal se k postupnému splacení zbytku. Ale složil jen pár splátek. Pak přestal splácet, ale to mu nebránilo časem uskutečnit významné akvizice, jimž dával přednost před vypořádáním s věřitelem.  Dnes čelí obchodněprávní žalobě na vymožení stamilionového dluhu u Obvodního soudu pro Prahu 4. Jednání všemožně protahuje. Nic nenasvědčuje záměru dluh splatit a veledlužník pokračuje v akvizicích. Soudce Radovan Kulhánek mu průtahy velkoryse trpí. Mám jistotu, že základ pohledávky je reálný, protože jsem slyšel Pavla Buráně potvrdit existenci dluhu dvakrát u hlavního líčení v trestním řízení (viz3/ a 5/) v březnu r.2018 a znova 18.listopadu 2019, kdy byl tak zkroušený v nepoměru k jeho olbřímím rozměrům, že ho soudce musel  dvakrát vyzvat, aby mluvil hlasitěji. 

Celé soudní řízení u zlínské pobočky Krajského soudu Brno jsem sledoval v soudní síni. Pořizoval jsem zvukové záznamy a jednání jsem provázel komentáři, uveřejněnými na mém blogu,  na webu  spolku Chamurappi a jinde. První vyšel 23.července 2017 (viz2/)a další následovaly (viz3-7/). Před zahájením hlavního líčení jsem ale bedlivě prostudoval spis z přípravného řízení, neboť jsem zpočátku Novotným nedůvěřoval, byť je doporučil vysoce důvěryhodný kamarád. 

Po ukončení soudního řízení jsem pak sledoval další „kousky“ původce trápení zproštěných obžalovaných. Pokusy Jaroslava Novotného a dvou „únosců“ o trestní stíhání Pavla Buráně kvůli křivému obvinění byly neúspěšné: pan podezřelý se přece mohl jen zmýlit.  Přišla dehonestační mediální kampaň proti jeho hlavním protivníkům, manželům Novotným, která postupně stále více přecházela v popouzení veřejnosti proti olomouckým orgánům: Vrchnímu soudu a Vrchnímu státnímu zastupitelství. Postupně k nim přibyla Národní centrála proti organizovanému zločinu. Na uveřejněné články jsem většinou odpovídal svými komentáři, jimiž jsem napravoval lži a polopravdy, sepsané za Buráňovy peníze. Pak jsem se dověděl o sdělení obvinění NCOZ proti němu kvůli daňovému podvodu se škodou 140 mil. Kč a kvůli uplacení svědka daňové kauzy, dále o tragickém úmrtí jeho manželky a posléze o zahájení vymáhání dluhu. Čekám na vyústění daňové kauzy, protože vyšetřování trvá nápadně dlouho. Začínám mít obavy, že elitní policejní jednotka NCOZ pod dozorem VSZ Olomouc nakonec na pokyn „deep state“ vyšetřování vede k promlčení stejně jako gang státních zástupců kauzu „Jesenice“ (viz8/). Ve Švejkolandu je všecko možné, pro VIP darebáky právo  a spravedlnost neplatí, mohou si dovolit cokoli, jsou nedotknutelní. 

Nakonec jsem se ale dověděl jen o další Buráňově akvizi, o pořízení  soukromé televize TV Brno 1, jejíž řízení svěřil bývalému významnému politikovi Michalu Haškovi. Zprávu přinesl „Hlídací pes“ dne 11.srpna 2026 ve skvělém článku Vojtěcha Bergera (viz1/). Autor se v podtitulku ptá, k čemu Pavel Buráň, „kamarád Xavera i Motoristů“ potřebuje vlastní televizi (k čemu potřeboval fotbalový klub za 24 milionů?). Otázka mi nepřipadá palčivá. Více mne zajímá, zda Pavel Buráň někdy skončí s pořizováním stále dalších akvizic v době, kdy na něho čeká rozsudek v řízení o vymožení stamilionového dluhu. Nemám zkušenost se soudními spory tohoto typu, takže nemohu vyloučit, že soud by možná mohl prominout část úroků. Ale základ žalobního nároku je jasný (viz 3/a 5/), takže žalobce určitě aspoň zčásti uspěje. Pavel Buráň je nesporně jako podnikatel velmi zdatný. Způsob, jakým přešel z podnikání v byznysu s hazardem do prodeje aut, je přímo oslňující. Ale nelze nevidět, že zčásti podniká s nepoctivě nabytým vstupním kapitálem a nevypořádaný závazek vůči společníkovi je jeho částí. 

 Dovoluji si doplnit Vojtěcha Bergera, že Pavel Buráň je kamarádem i Tomia Okamury a jistě je takových kolem něho daleko více. Od neúspěchu pasti na Novotné se snažil vnucovat se s bajkou o únosu kdekomu, kdo ho přijal, např. bývalému ministrovi Pavlu Blažkovi. Pod záštitou tehdejšího předsedy Ústavně právního výboru Radka Vondráčka dosáhl zneužití prostor Poslanecké sněmovny k uspořádání semináře, jehož hlavní náplní bylo šíření jeho bajky a štvaní proti Vrchnímu soudu v Olomouci a Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci. Nepředpokládám, že Pavel Buráň vyhledává styk s vlivnými osobami jen kvůli touze po příjemné společnosti. Může se stát, že po nich bude požadovat, aby ho podpořili v jeho válce s orgány činnými v trestním řízení nebo s obchodním soudem. Příklad Pavla Blažka je varováním: politici by se měli vyvarovat styku s kýmkoli, kdo není z trestněprávního hlediska úplně čistý. 

„Hlídací pes“ ví, že Pavel Buráň je trestně stíhaný, ale nezná podrobnosti, a proto této stránce jeho příběhu nevěnuje pozornost. Nemohl si proto všimnout, že trestní stíhání, původně vyvolané oznámením Finančně analytického úřadu, trvá od sdělení obvinění podezřele dlouho a jistě se blíží lhůta promlčení. Vzbuzuje to obavy, že se začíná rozmáhat zvláštní způsob „péče“ o VIP zločince, jimž orgány činné v trestním řízení nepomáhají rychle „do tepláků“, ale zachraňují je protažením řízení do promlčení. V tomto případě by promlčení přineslo státu velkou škodu, protože by přišel o možnost domáhat se v adhesním řízení odškodnění. „Hlídací pes“ by měl uvážit, zda by se neměl pokusit stát před tímto rizikem ohlídat. 

Samozřejmě bych uvítal, kdyby „Hlídací pes“ věnoval pozornost i mému úsilí o zmaření promlčení „kauzy Jesenice“ (viz8/), v které dochází k zneužití orgánů činných v trestním řízení ve prospěch zločinců. O této věci připomenu jen v kostce, že jako zmocněnec poškozených zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových od 8.prosince 2020 usiluji o potrestání pachatelů jejich brutálního vydírání v jesenickém penzionu U Kohouta. Zviditelnění jsou čtyři podezřelí s vysokoškolským právnickým vzděláním. U tří z nich je důkazní situace jasná, neboť je shodně usvědčuje zadavatel vydírání i poškození. Jsou to notář Václav Voda a advokáti Martin Rezek a Jan Svoboda ml. Čtvrtý je zasloužilý policista František Heřman, jímž se vyšetřovatel GIBS pplk. Káčer z počátku vůbec  nechtěl zabývat („dlouho slouží, dobře slouží, drsné zacházení by bylo nevhodné“). Jeho výslech se uskutečnil až 7. června 2024. Svou účast na vydírání popřel. Chápu ho: odsouzení by mu přineslo velké nepříjemnosti. Ale soudím, že by se jeho případ dal vyřešit tak, „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Nemohu si ovšem dovolit jít za ním a svou myšlenku mu vysvětlit. 

Dozorový státní zástupce Martin Suska schválil dne 24.října 2024 odložení případu. Zamítnutím mé stížnosti znemožnil přezkoumání pravdivosti policistovy výpovědi. Na policistu jsem proto podal trestní oznámení pro podezření na křivou výpověď při výslechu u GIBS (odlišná skutková podstata od původního řízení). Výsledek vyšetřování by mohl dopadnout pro něho dobře nebo špatně, ale bylo by jasno. Odpovědná pracovnice GIBS plk. Martina Mrňáková odmítla obsah oznámení prověřit. Policistu usvědčuje zadavatel vydírání svědectvím před soudem po poučení předsedkyní senátu, za jehož obsah nese trestněprávní odpovědnost. 

Případ zůstává od 24.října 2024 odložený. Pokračování ve vyšetřování brání gang státních zástupců všech stupňů, který zaštiťuje jako capo di tutti capi ministr spravedlnosti Jeroným Tejc, ode mne informovaný a mnou dosud vážený (známe se mnoho let). Zmínění čtyři podezřelí dostali štědře zaplaceno. K tomu jim „deep state“ chce přihrát jako bonus beztrestnost. Kvůli účasti policisty jsou přece nedotknutelní.  Samozřejmě poškození by se nemohli připojit v adhesním řízení s nárokem na náhradu škody. 

Zásahy „deep state“ do „kauzy Jesenice“ by se samozřejmě mohl zabývat předseda vlády, který ale ode mne dosud žádnou informaci nepřijal. Jsem pro něho persona non grata, byť jsem mu dal hlas ve volbě prezidenta republiky, odmítám štvaní proti němu kvůli „střetu zájmů“ a „kauzu Čapí hnízdo“ prohlašuji za ostudu české justice. Mohlo by  mu být nemilé, kdyby se nepřístojností státních zástupců a ministra začala zabývat opozice, ale ta je slepá, hluchá a bezzubá. Má upozornění k ní neproniknou. Nejsem členem jejich uzavřeného klubu, v němž se baví mezi sebou a navzájem se obdivují před televizními kamerami. 

V každém případě stav „kauzy Jesenice“ mne znepokojuje také kvůli zdlouhavému vyšetřování daňových podvodů Pavla Buráně, na které mě neúmyslně upozornil „Hlídací pes“. Potěšilo by mě, kdyby zdvihl nabízenou štafetu. A „kauzu Jesenice“ bych sdílel s radostí. „Hlídací pes“ by byl první v komunitě investigativních novinářů, který by se toho odvážil.

ODKAZY:

 1/Hlídací pes 11.8.2026: Kamarád Xavera i Motoristů. K čemu potřebuje podnikatel Buráň vlastní televizi.

https://hlidacipes.org/kamarad-xavera-i-motoristu-k-cemu-podnikatel-buran-potrebuje-vlastni-televizi/

2/ můj blog 23.7.2017: Hororový příběh od zlínského soudu I

https://www.jemelikzdenek.cz/2017/07/hororovy-pribeh-od-zlinskeho-soudu-i.html

3/ můj blog 13.3. března 2018: Hororový příběh od zlínského soudu X

https://www.jemelikzdenek.cz/2018/03/hororovy-pribeh-od-zlinskeho-soudu-x.html         

4/můj blog 10.listopadu 2019: Ve Zlíně znova o „hororovém příběhu“                                          

https://www.jemelikzdenek.cz/2019/11/ve-zline-znova-o-hororovem-pribehu.html

5/můj blog 18. listopadu 2019: Ve Zlíně znova o „hororovém příběhu III“

https://www.jemelikzdenek.cz/2019/11/ve-zline-znova-o-hororovem-pribehu-3.html 

6/můj blog 19.prosince 2019: „Hororový rozsudek“

https://www.jemelikzdenek.cz/2019/12/hororovy-rozsudek.html  

7/můj blog: 19.1.2020 Únos bez únosců, vydírání bez vyděračů

https://www.jemelikzdenek.cz/2020/01/unos-bez-unoscu-vydirani-bez-vyderacu.html

8/můj blog : Jakou hodnotu má čest policisty?

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/08/jakou-hodnotu-ma-cest-policisty.html

 =========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

DVA MOCNI KOHOUTI

Je známo, že „kohabitace“ dvou kohoutů na jednom smetišti se nedoporučuje: vždy ji provázejí rvačky. Řešením ve zvířecí říši bývá vyloučení jednoho ze soupeřů podříznutím krku. V lidském světě to je složitější: v civilizované společnosti absolutní vyloučení jednoho ze soupeřů je nepřípustné, takže jejich souboje se mohou táhnout do nekonečna.

V tomto ohledu jsme v životě české společnosti svědky situace, hodné poměrů ve Švejkolandu: náhoda svedla do vrcholných politických pozic dva kohouty, jejichž klidné soužití je možné pouze za předpokladu velkorysosti soupeřů. Marketingový produkt a oligarcha se utkali v soutěži o postavení prezidenta republiky a ze souboje přešli do pozic, v kterých se budou muset snášet nebo nesnášet po celé funkční období, tedy Petr Pavel jako hlava státu a Andrej Babiš jako vůdce nejsilnější politické strany a předseda vlády. Aby toho nebylo málo, oba se liší v přístupu k ruské agresi proti Ukrajině. Dále se rozcházejí v názorech na záležitosti správy státu takovým způsobem, že pan prezident občas souzní s opozicí a jeho nepřátelé ho neprávem označují za jejího vůdce. Ke všemu vetoval novelu rozpočtového zákona, odmítaného nejen opozicí, ale i senátem a řadou ekonomů, a to zřejmě s vědomím, že vládní koalice jeho veto přehlasuje.

Petr Pavel bere život tak, jak přichází, je nad věcí a „kohabitace“ s poraženým soupeřem by mu zřejmě nevadila. Proto prosazuje obnovení pravidelných schůzek vrcholných ústavních činitelů, ale s Andrejem Babišem obecně cloumají různé animozity, takže je možné, že volební porážku odpustí Petru Pavlovi jen s potížemi, pokud vůbec. V každém případě jejich nesoulad se přenáší do veřejného života a prohlubuje rozdělení společnosti. Mezi prezidentem republiky a předsedou vlády nějaké rozpory vznikaly i dříve, ale nikdy v minulosti nedosáhly takové hloubky jako nyní.

Ve volbě prezidenta republiky jsem dal hlas Andreji  Babišovi, ale nyní soudím, že výsledek je pro něho příznivější než se na první pohled zdálo. Funkce prezidenta republiky má převážně ceremoniální ráz (úloha kladeče věnců). Domnívám se, že akční workoholik Andrej Babiš by se v ní nudil, nedokázal by v ní vybít svou neuvěřitelnou energii. Asi by byl důraznější než Petr Pavel v podněcování legislativních změn k posílení pravomocí přímo voleného prezidenta, tedy směrem k poloprezidentskému systému. A nakonec Petr Pavel, který mě jako marketingový produkt nezaujal, vykonává funkci důstojným způsobem, takže ho mohu respektovat jako „svého“ prezidenta, byť zdaleka ne způsobem a v rozsahu, v jakém jsem vnímal pana prezidenta Václava Klause. A paradoxně jsem se postavil jako bloger na jeho stranu v odporu proti „Macinkově pomstě“ a při souvisejících výstupech pana předsedy vlády.

Pravdivost mého názoru na rozdílnou vhodnost obou politiků pro funkci prezidenta potvrzuje pohled na jejich denní praxi. Andrej Babiš musí včetně zahraničních služebních cest denně vykonávat tolik úkonů, jež musí být nezbytně provedeny, že je dost neuvěřitelné, že je stihne. Až si říkám, že jeho pracovní vytížení je s přihlédnutím k jeho věku nadměrné. Naproti tomu v případě pana prezidenta soudím, že má dny, kdy po probuzení musí přemýšlet, čím vyplní čas.  Proto koná tolik návštěv krajů, kulturních a společenských akcí, které mu sice přinášejí příjemné zážitky, ale nic by se nestalo, kdyby se neuskutečnily.

Přitom s pomocí hradního aparátu vytváří iluzi přetíženosti, která mu brání věnovat trochu času zdánlivě zbytným záležitostem, například mně, tedy občanskému aktivistovi, kterého běžně přijímal pan prezident Václav Klaus a jeho spolupracovníci, a to i po odchodu z Hradu na půdě Institutu Václava Klause. Ano, zcela určitě  by se ode mne dověděl věci, jež by se mu nelíbily a s jejichž řešením by možná měl starosti. Nevědomky se ale vzdal  možnosti prospět státu. Dodávám, že během roku 2025 jsem se na pana prezidenta sice obracel písemně cestou datových schránek, ale nežádal jsem o osobní jednání. Chápu, že mé aktivity jsou jeho myšlení odlehlé. Požádal jsem až v r.2026, kdy jsem z právních důvodů nemohl uplatnit některé argumenty písemnou formou. Necítím potřebu pochlubit se, že mne přijal pan prezident, ale usiluji o nápravu poměrů.

Ostatně s Andrejem Babišem na tom nejsem lépe. Kdysi byl pro mne příjemným, uvážlivým společníkem, dnes jsem pro  něho persona non grata bez ohledu na mé postoje ke štvaní proti němu kvůli střetu zájmů a ke kauze Čapí hnízdo. Má při tom v rukou řešení závažných nepřístojností, jež mě tíží a škodí státu.

Napětí mezi Hradem a Strakovkou a doprovázejícími novináři se v poslední době vyostřilo, když pan předseda vlády a jeho spojenci nastolili téma volby prezidenta republiky v r.2028. Vyvolávají iluzi, že pan prezident Petr Pavel chce dosáhnout opakovaného zvolení a své aktivity podřizuje potřebě získání voličské podpory. Pan prezident o tom nezačal mluvit jako první a dosud nepotvrdil, že skutečně bude kandidovat. Mně se především zdá nastolení tohoto námětu jako předčasné. Je skutečně nutné, aby prezidentovi protivníci vylívali na něho kýble špíny celé dva roky? Rok by nestačil? Ač se to běžným občanům nebude líbit, stanou se svědky těchto nechutností. Toho jsme snad mohli být ušetřeni. Současně nesdílím názor, že zájem pana prezidenta o nové zvolení by byl nemravný. Je to jeho právo, které má oporu v zákoně. Všichni jeho předchůdci je využili.

Pan předseda vlády Andrej Babiš oznámil, že proti Petru Pavlovi znova kandidovat nebude. Docela ho chápu. Jsou ale sýčci, kteří prorokují, že nakonec pokus přece jen podnikne. Novináři by neměli zapomenout zeptat se na názor manželek obou hypotetických rivalů.

Soupeři by zatím neměli hledět k vzdálenému roku 2028, ale měli by se znova začít scházet na Hradě (nebo jinde) k řešení naléhavých potřeb státu. Z jejich rozmíšek žádný prospěch nevzejde. Jejich účinné účelové soužití je v zájmu voličů jich obou, nás všech.

========================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

DENÍK N NA KOBEREČKU

 Uznávaná investigativní novinářka Zdislava Pokorná utrpěla nehodu. Povýšenecký ministr zahraničí Petr Macinka nepřipustil její účast na tiskové konferenci a její zveřejněný protest narazil u části novinářské obce na výsměch. A objevila se i různá nevlídná a podezíravá vyjádření o Deníku N, pro který pracuje. Shodou náhod se to děje v době, kdy veřejnost vzrušilo podání obžaloby na pachatele „bitcoinové“ kauzy, na jejímž začátku stála zdařilá novinářská práce Zdislavy Pokorné a Deníku N.

Vynesením na světlo Blažkova „úletu“ Zdislava  Pokorná nesporně prospěla společnosti. Vedle toho způsobila obrovské potíže vládnoucí koalici, která se musela bleskově rozloučit s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem a dosadit na jeho místo nezkušenou paní Evu Decroix. Pohromu příkladně využila bojovná opozice k útokům na vládní koalici, zejména na ministryni spravedlnosti, kterou doslova „trhala na kusy“. 

Čas oponou trhnul a role se obrátily. Bývalá opozice nyní vládne, ale Zdislava Pokorná a Deník N nepožívají vděčnost za zásluhy o rozvíření bitcoinové aféry. Novinářka je najednou opět persona non grata. Mezi nynější vládní stranou a Deníkem N zřejmě nebylo žádné pouto. Noviny se tváří jako sanitární policie, nezávislá na politických stranách. Je to dobře, ale vede to k otázce, na kom tedy jsou závislé a komu slouží. 

V té souvislosti mě napadá užší otázka po klíči, podle něhož si Deník N vybírá akce, do nichž se pouští. Otázka mě ostatně napadá ve směru k investigativní novinařině obecně.  Jako bloger se stále vracím ke „kauze Jesenice“- sprostému vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových, nedostatečně objasněnému, s většinou nepotrestaných pachatelů. Mám výhodu, že jako zmocněnec poškozených, usilující o úplné objasnění případu a postavení nepotrestaných pachatelů před soud mám přístup k poznatkům z vyšetřování a následných úkonů. Ale jako zmocněnec poškozených jsem svým způsobem omezený. Řádný investigativní novinář by mohl pohovořit se „zviditelněnými“ podezřelými a zeptat se jich, jak se těší na promlčení, které jim chtějí zajistit vyšetřovatelé a státní zástupci pod záštitou ministra. Můj rozhovor „u piva“ s „kamarádem Frantou“ by byl určitě pro něho i pro mne zajímavý. Ale já takové rozhovory nemohu vyvolat, protože bych si vysloužil odsudek pro nátlak na svědky. 

Obešel jsem snad již všechny redakce, v nichž působí investigativní novináři a žádal jsem o součinnost, ale nikdo neprojevil odvahu. Ta kauza je zajímavá a svým způsobem významnější než „bitcoin“. V „bitcoinu“ jde ve vztahu k bývalému ministrovi Pavlu Blažkovi pouze o „úlet“jednotlivce, kterého nedokázal zastavit přímý podřízený. Pravdě nejblíž nejspíš byla paní exministryně Eva Decroix, když v kterémsi televizním vystoupení prohlásila, že „Pavel prostě udělal hloupost“. 

V předcházejícím článku (viz1/) jsem vyslovil názor, že oproti „bitcoinu“ se  v „kauze Jesenice“ skrývá selhání orgánů státu. Jejím základem je sprosté vydírání Lebánků, které středočeská kriminálka nedokázala napoprvé řádně vyšetřit. V objasňování jsme značně pokročili, takže aspoň část darebáků bude možné postavit před soud před promlčením, pokud tomu nebude někdo bránit. Ale proti završení vyšetřování se postavily dozorové a dohledové orgány až po ministra spravedlnosti. Středem jejich pozornosti je trapná situace policisty Františka Heřmana, ohroženého v případě odsouzení ztrátou výsluhy, jehož nevinu orgány nedokázaly nezpochybnitelným způsobem prokázat a od 24.října 2024 drží proto případ v postavení odložení, aby jeho obhajobu nesměl nikdo zkoumat. Kdyby vyvrátili pochybnosti o jeho nevině, nic by nebránilo poslat bez průtahů před soud tři vysokoškolsky vzdělané právníky, kteří umožnili zadavateli vydírání inkasovat výtěžek 120 mil.Kč s vědomím, že poškození byli vystaveni násilí. Prý dostali za darebáctví štědře zaplaceno a beztrestnost mají dostat od státních orgánů jako bonus. 

Obrana ochránců zločinců stojí na tvrzení, že svědectví zadavatele vydírání (viz2/) je nevěrohodné, protože je recidivista. Znám sice jeho kriminální minulost a svědectví, přednesená při podání vysvětlení u GIBS, ale vycházím z jeho veřejného vystoupení před soudem po poučení předsedkyní senátu. Vysoce inteligentní svědek věděl, že za křivé svědectví by nesl trestněprávní odpovědnost. Odsouzen na 2x 7,5 roku odnětí svobody by si určitě nedovolil přivodit si prodloužení pobytu ve vězení lhaním před soudem. Považuji proto jeho výpověď za specificky věrohodnou. Věcně je ostatně shodná s výpovědí u GIBS i s tím, co mi vyprávěl ve vězení. Ostatně napadenému policistovi nic nebrání podat na svědka trestní oznámení, má-li jistotu, že ho usvědčí ze lži. 

Kdyby se hanebnosti ochrany zločinců ujali investigativci, mohli by vyvolat rozruch nejméně stejně silný jako v případě „bitcoinu“. Oslovil jsem všechny redakce, o nichž jsem se dověděl, že v nich působí investigativní novináři (včetně Zdislavy Pokorné a Deníku N), ale zatím se mých podkladů nikdo neujal. Samozřejmě bojovná opozice by si mohla poradit i bez jejich přispění a mohla by oplatit vládě drsné nakládání s paní Evou Decroix, ale zřejmě není bojovná a příležitost využití mých poznatků dosud neobjevila, protože poslanci přece nepracují s informacemi od svoloči. 

Pohoršení by ovšem  mohl  předejít předseda vlády pan Andrej Babiš, který má právo žádat vysvětlení od ministra spravedlnosti a ředitele GIBS. Mohl by dokonce předejít veřejnému skandálu, na němž by se jistě ráda  přiživila opozice, hodná toho označení (ne ta dnešní, bezzubá). Upozornil jsem ho otevřeným dopisem (viz3/) a dodal mu dostatek dalších informací oficiální cestou do datové schránky, ale protože jsem pro něho persona non grata, nevzal to  na vědomí (pokud se příslušná podání vůbec dostala do jeho rukou). Za zásah do kauzy by ale zasluhoval pochvalu, protože není přece přípustné, aby orgány činné v trestním řízení právního státu usilovaly o zajištění beztrestnosti zločinců dosažením hranice promlčení. A chybí jen maličkost, do promlčení by se to ještě dalo stihnout, kdyby se chtělo. 

ODKAZ :

1/můj blog 2.8.2026: Jakou hodnotu má čest policisty?

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/08/jakou-hodnotu-ma-cest-policisty.html

2/můj blog 14.6.2026: Protokol z výpovědi Romana Šulyoka před soudem z 29.6.2026

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/protokol-z-vypovedi-romana-sulyoka-pred.html

3/můj blog 25.6.2026: Otevřený dopis předsedovi vlády

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/otevreny-dopis-predsedovi-vlady.html

 =========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

JAKOU HODNOTU MÁ ČEST POLICISTY ?

 Povolání policisty patří k těm několika, bez nichž se společnost neobejde. Jejich práce je náročná a může být i životu a zdraví nebezpečná. Poctivě pracující policista zasluhuje nejvyšší úctu. Přece svou prací naplňuje zásadu „pomáhat a chránit“. Policisté při tom ctí odpovídající mravní zásady. Za to vše mají finanční zabezpečení, o němž si netroufám tvrdit, že by nemohlo být lepší. Po odsloužení přiměřeného počtu let mají při ukončení služby nárok na výsluhu. 

To vše má nevýhodu: při sebemenším „uklouznutí“ policistovi hrozí zničení kariéry a ztráta všech výhod. Proto je správné, když příslušné orgány přistupují k projednávání různých výhrad k jednání policistů s nejvyšší možnou opatrností. Nic se ale nesmí přehánět. Jako každý jiný občan i policista musí nést odpovědnost za případné nezákonné jednání. S prvním případem policisty, který  musel hájit svou čest a s ní související zájmy a výhody, jsem se setkal na samém začátku mé dráhy justičního potížisty. Tehdy to nakonec po různých útrapách včetně vazebního stíhání dopadlo dobře: chráněnec spolku Šalamoun ukončil službu po 30 letech „bez ztráty kytičky“. 

Nyní jsem svědkem jiného případu. Jde o zasloužilého policistu, který se připletl k otřesnému trestnému činu. Skutek se nepochybně stal: soud vynesl rozsudek nad hlavním pachatelem a jeho nevýznamným pomocníkem (shodou okolností blízkým přítelem policisty). Ale jeho objasnění mělo do úplnosti daleko. Policie za sebou zanechala „pomníček“, který po letech stále pevně stojí, policie se za to nestydí a celá tlupa pachatelů se těší, že promlčením unikne trestu, přestože okolnosti umožnily obnovit vyšetřování již v prosinci r.2020. V případu jsou čtyři viditelní podezřelí a další jsou dosud skrytí. Podezření má nebezpečnou podobu svědecké výpovědi před soudem, učiněné svědkem po poučení předsedkyní senátu, tedy přejímajícího trestněprávní odpovědnost za případné křivé obvinění (viz1/). Tři z nich jsou vysokoškolsky vzdělaní právníci, které shodně se svědkem usvědčili poškození již v původním řízení (viz2/). Jako laik soudím, že tito podezřelí mohli být dávno odsouzení, kdyby státní zástupce vyjmul jejich věc do samostatného procesu, neboť nezákonnost jejich jednání je nezpochybnitelná a škoda 120 mil. Kč, jejíž inkaso umožnili, je nepřehlédnutelná. Účastníkem je ale také čtvrtý podezřelý s vysokoškolským právnickým vzděláním. Je to zasloužilý policista, o němž hlavní pachatel tvrdí, že mu jako přítel prokázal službu: obstaral mu čtyři zakuklence, kteří se dopouštěli na  poškozených násilí a omezování osobní svobody. Jeho totožnost je známa od jara r.2021, kdy jsem vyšetřovateli doporučil, aby ho bez průtahů předvolal k podání  vysvětlení, poučil ho o výhodách spolupráce s orgány a pohrozil mu koluzní vazbou, pokud by nechtěl prozradit totožnost „zakuklenců“. Ale na podání vysvětlení došlo až 7.června 2024. 

Podle soukromého sdělení hlavního pachatele tito podezřelí se podělili o odměnu 2 mil. Kč. Nepovažuji to za prokázané, ale na druhé  straně považuji za nepravděpodobné, že by advokáti a notář spáchali darebáctví zdarma. Beztrestnost jako nádavek mi připadá nepřijatelná. 

Vyšetřovatel se případem policisty nechtěl hned na začátku zabývat, protože „dlouho slouží a dobře slouží, takže si nezaslouží drsné zacházení“. Podezřelý ale při podání vysvětlení jakoukoli spojitost s trestným činem popřel, pachatele nezná. Státní zástupce nepovolil prověření pravdivosti jeho výpovědi. Případ byl odložen (nikoli zastaven!) usnesením státního zástupce 24.října 2024 a všechny pokusy o jeho oživení ztroskotaly na odporu státních zástupců všech stupňů. Nakonec se za ně postavil jako capo di tutti capi i ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (viz3), který kdysi sliboval zpřísnění tlaku na státní zástupce (viz4/). 

Všichni čtyři viditelní podezřelí jsou v klidu: předpokládají, že policista zůstane nedotknutelný a právníci se k promlčení svezou s ním. Na „zakuklence“ se vůbec nedostane. Postoj státních zástupců odporuje zákonu, který jim ukládá stíhat každou trestnou činnost, o které se dovědí. O zajištění beztrestnosti pachatelů zákon nic neříká. 

Ale nakonec  jednání policistových ochránců není úplně nepochopitelné. Sám podezřelý se na násilí na poškozených nepodílel. Hlavní pachatel má vysoké IQ a vyznačuje se velkou výmluvností. Nevíme, jakou bajku policistovi předestřel a učinil ho tak  v jistém slova smyslu svou obětí. Zaplatit za takové pochybení ztrátou kariéry a výsluhy v případě odsouzení za podíl na trestném činu by byl hodně tvrdý trest. Policista by ovšem mohl postavit obhajobu na námitce jednání v dobré víře a možná by dokonce mohl uspět. Bylo by ovšem na místě řádné objasnění jeho úlohy před nezávislým, nestranným, spravedlivým soudem. Mám důvod věřit v pravdivost svědecké výpovědi hlavního pachatele před soudem, takže mi nezbývá než namítat, že účinnost obhajoby by snižovala policistova neochota vydat totožnost „zakuklenců“ (pokud si na ně dosud vzpomene). 

Jako celek mi tento případ připadá závažnější než bitcoinový „úlet“ exministra Pavla Blažka. Bylo to těžko pochopitelné selhání jedince. V tomto případě ale dochází k selhání státu, jehož orgány jednají proti svému zákonnému poslání. Chrání soukromý zájem „uklouznuvšího“ policisty, jenž by měl dát přednost obhajobě před soudem. A s ním zajišťují beztrestnost sedmi nepotrestaným pachatelům. Dnešní vládní strany v opozici kvůli selhání jedince „trhaly na kusy“ nebohou ministryni Evu Decroix. Současná opozice jim to neoplatí, protože možná ani o nepřístojnostech neví (mé e-maily, odkazy na články a podání cestou datových stránek nikdo nečte) a možná navíc postrádá bojovnost. Pokud by snad někdo mínil, že za opozici „kope“ jako její vůdce pan prezident, jsem si jist, že přijímání poznatků o takové aféře by bylo pod jeho důstojnost (nehledě k tomu, že ho za vůdce opozice nepovažuji). 

Odkazy: 

1/můj blog: Výpověď svědka před soudem z 26.6.2020

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/protokol-z-vypovedi-romana-sulyoka-pred.html

2/můj blog 13.6.2026: Výtah z výpovědi poškozeného

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/vytah-z-vypovedi-poskozeneho-v-kauze.html

3)můj blog 16.6.2026 : Vyrozumění z pověření ministra

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/vyrozumeni-z-povereni-ministra.html

4/můj blog 9.4.2026: Ministr s kyjem

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/04/ministr-s-kyjem.html

                                                                                                                                                                       

=================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dvou dílů mé knihy Škůdci v taláru 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

EVA DECROIX NA VÁLEČNÉ STEZCE

V neděli 26. července 2026 se před televizními kamerami utkaly poslankyně Eva Decroix a Taťana Malá. Pustily se do sebe s vervou, takže chvílemi připomínaly hádku trhovkyň(viz1/). Na jejich vystoupení navázala již sama „trhovkyně“ Eva Decroix rozhovorem pro CNN Prima NEWS ve středu 29. července 2026 (viz2/). Vyslovila vážné výhrady k výkonům vládní koalice v lidskoprávní oblasti, v resortu spravedlnosti i jinde. Nezapomněla na nevychovance Petra Macinku.  Zejména se věnovala působení „druhé trhovkyně“ Taťany Malé, jejíž funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva považuje po reorganizaci Úřadu vlády za zbytečnou. Z velké části bych s ní mohl souhlasit. Například si myslím, že přenesení romské problematiky na ministerstvo práce a sociálních věcí neodpovídá složitosti začleňování do většinové společnosti této svérázné menšiny, která není ušetřena různých výskytů diskriminace. Zdaleka nejde jen o záležitost sociálních dávek. Vůči ministrovi spravedlnosti Jeronýmu Tejcovi je paní poslankyně ohleduplnější. Například mu nepřipomněla záměr zřídit inspekci nad státním zastupitelstvím, ani nezmínila neúspěch stížnosti pro porušení zákona v neprospěch chovatele, týrajícího psa (co na to říká pan předseda vlády?). Nicméně celé její vystoupení je zdvořile uměřené, zdaleka nepřipomíná hádku trhovkyň, takže jako opora pro označení vládní koalice za svoloč je přehnané. Soukromě podotýkám, že jsem volič Spolu, ale vláda na mne působí dojmem dělného kolektivu. I Petr Macinka maká, když se zrovna nenaváží do pana prezidenta. Takže žádná svoloč. Samozřejmě, jako každá jiná vláda občas něco „zmastí“. 

Srovnávám ale přístup paní poslankyně k opozici k hanebnému způsobu, jakým s ní zacházela dnešní vládní koalice, když se po náhlém pádu ministra Pavla Blažka vrhla do rozbouřených vln bitcoinové aféry. Opoziční poslanci ji „trhali na kusy“, obviňujíce ji, že se snaží Blažkův „úlet“ zamést pod koberec a nepotřebovali k tomu používat silná slova. Byla v obtížné situaci. Neměla zkušenost z řízení velkého úřadu a na převzetí ministerstva se nemohla připravit. Neměla jinou možnost než z počátku plnit chaotické pokyny vyděšeného stranického vedení. Ale hájila se statečně a případ se nakonec proměnil ve standardní trestněprávní záležitost. Zabývá se jí NCOZ a není o ní slyšet, což jinak být nemůže. Jako drzý grafoman jsem se na internetu opakovaně ozval v její prospěch (viz3/). Myslím, že by za sebou zanechala dobrou stopu, kdyby jí bylo dopřáno řídit ministerstvo po celé volební období. 

Měl jsem příležitost jednat s ní také osobně. Po dvouletém ignorování ministrem Pavlem Blažkem její vyhovění mé žádosti o přijetí bylo milým překvapením. Jednání s ní proběhlo v příjemné atmosféře, ale bylo poslední, protože vláda v demisi skončila velmi rychle. Nicméně jsem jí podal základní informaci o „kauze Jesenice“. Nepřístojnosti státních zástupců by tehdy ještě neumožňovaly účelný zásah ministra. Dělal jsem si ale naději, že bude vědět, o co jde, až u ní popřípadě budu hledat politickou podporu při potírání jejich přešlapů. Skutečně jsem se pak pokusil navázat s ní kontakt a posílám jí odkazy na své články. Žádné odezvy jsem se ale nedočkal. To je ovšem obecný přístup poslanců ke mně jako k justičnímu potížistovi, nebo možná snad osobně ke mně. 

Ale v článku se paní poslankyně vyjádřila nadějně (pokud to myslela vážně) „Každý, kdo bude řešit nějaký střet s legislativou, kdy by jeho práva či práva jiného mohla být nějakým způsobem ožebračena, se může obrátit na mě.“ (viz2/):  Nemohu si u ní ovšem s odvoláním na její výrok stěžovat na nedostupnost spravedlnosti pro poškozené bratry Lebánkovy, protože naše právo neposkytuje obětem trestné činnosti nárok na odvetu. Ale mohu si za poškozené stěžovat na nemravné zvýhodnění zviditelněných pachatelů, kteří dostali bohatě zaplaceno a k tomu mají dostat navíc beztrestnost po dosažení promlčení. „Pomníček“ nevyřešeného případu, který v období 2013- 2016 postavila středočeská kriminálka, se GIBS pod ochranou státních zástupců rozhodla nebourat a nestydí se za to.  Dále si myslím, že bez ohledu na bezprávnost poškozených by stát neměl připustit, aby jeho orgány beztrestně konaly proti účelu jejich zřízení, tedy aby zajišťovaly beztrestnost pachatelů a v případě policisty zachování výsluhy. (K tomu na okraj dodávám, že není mým hlavním cílem připravit policistu o výsluhu a dokonce si myslím, že by z maléru mohl „vyjít bez ztráty květinky“, ale nemohu mu poslat návod😊) V žádném případě nemohu prominout státním zástupcům a jejich capo di tutti capi (ministrovi), že nehodlají poslat před soud pachatele s vysokoškolským právnickým vzděláním, které shodně usvědčují poškození i zadavatel vydírání. Jejich případ je tak jasný, že asi ani nebudou zapírat. Považuji „kauzu Jesenice“ za horší než bitcoinovou aféru, protože v té došlo pouze k selhání jedinců, zatímco zde se rozkládá stát. 

Kladu si tedy otázku, jak by paní poslankyně zareagovala, kdybych ji požádal, aby interpelovala ministra spravedlnosti a zejména pana předsedu vlády. Zatím to ale nemám v plánu, protože stále věřím, že pan předseda vlády si konečně uvolní ruce na vyčištění Augiášových chlévů ve státním zastupitelství a na GIBS. Podnětů již dostal dost. Jde ovšem o to, zda je před ním podržtašky a podrštaškové neukryli, popřípadě zda nevadí, že jejich autor je persona non grata (i když stále tvrdí, že „kauza Čapí hnnízdo“ je ostudou české justice). 

Odkazy : 

1/CNN 26.07.2026: Jen fotíš selfíčka a kradeš…

https://cnn.iprima.cz/jenom-fotis-selficka-a-krades-palila-mala-ve-studiu-vedelas-ze-budes-zbytecna-opacila-decroix-517870

2/CNN Prima NEWS 29.7.2026: Decroix: Se svoločí jsem byla na vládu ještě hodná.

https://cnn.iprima.cz/decroix-se-svoloci-jsem-byla-na-vladu-jeste-hodna-spolu-rikalo-pravdu-lide-ji-nechteli-videt-518026?utm_campaign=NL_CNN_Prima_NEWS2--20260729

3/můj blog 11.12.2025: Ohlédnutí za paní ministryní Evou Decroix

https://www.jemelikzdenek.cz/2025/12/ohlednuti-za-pani-ministryni-evou.html

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 =================================================================

 

POHLED Z KONEČNÉ DEKÁDY ŽIVOTA

Patřím k nejméně významným mezi lidmi, které pan prezident Václav Klaus po odchodu z Hradu přizval k pokračování v součinnosti. Přesto jsem tradičně zván na oslavy jeho „kulatin“. Při letošní oslavě jeho pětaosmdesátin jsem usoudil, že nestárnoucí politik zanedlouho oslaví devadesátku, ale já už u  toho nejspíš nebudu. Náhle jsem si u skleničky vína uvědomil, že jsem zřejmě vstoupil do konečné dekády života. Je to zvláštní stav: žiji po celá desetiletí bez pomoci lékařů, o holi jsem začal chodit před pár týdny a zatím jsem stále způsobilý přidělávat starosti nemravně se chovajícím příslušníkům orgánů činných v trestním řízení. Stále píši nehonorované blogy, které v některých případech přečte jen pár jedinců, ale jiné najdou až desetitisíce čtenářů. Nicméně od zmíněného „objevu“ si připadám, jako bych stál na prázdné chodbě bez východu. Neděsí mě to.

Přirozeně pohlížím na dění v mém okolí pod zorným úhlem daného stavu a vzpomínek. Srovnávám a přiznávám, že současný stav našeho politického života mě netěší. Připadá mi, že naše demokracie je užitečná jen pro pár vyvolených, pro ty, kteří jsou „uvnitř klubu“. Vždy platilo, že po volbách se politici aspoň do jisté míry přestali zajímat o voliče. Voliči byli zvyklí, nebouřili se. Dnes se ale tento stav vyhrotil tak, že snad již jeho další zhoršení  není možné. Hrubě přeplacení herci parlamentního divadla hrají své hry před televizními kamerami především pro sebe. Bohužel je pojímají jako bojové, takže shoda napříč politickými stranami mezi vládou a opozicí je možná jen zcela výjimečně, pokud vůbec. Nedovedu si představit, že by se šéfové hlavních politických stran stejně jako za první republiky mohli scházet na poradách parlamentní Pětky (viz1/), aniž by po sobě začali házet kamením. Ale také se už nemůže stát, že by se poslanec ujal neznámého občana a kvůli jeho potížím dvakrát interpelovat ministra vnitra, což se mi kdysi stalo s mladým poslancem Petrem Nečasem, pozdějším předsedou vlády. Naopak musel jsem se dožít devadesátky, abych se dočkal odmítání žádosti o rozhovor způsobem, jenž by byl přiměřený jednání s vyvrhelem lidstva. Je ostatně zbytečné posílat poslancům e-maily nebo dokonce odkazy na články, protože zprávy od neznámých odesilatelů čtou jen zcela výjimečně a téměř nikdy neodpovídají, nebo možná maily z mé adresy soustavně odmítají.

Uzavřenost poslaneckého sboru před řadovými občany má nepříjemnou stránku: občas se k poslancům nedostanou informace, jež by mohli zužitkovat. Platí to i o vládě, jež svou politiku odvozuje ze stanovisek poslanců.

V resortu spravedlnosti ale mívaly vztah s občanskými aktivisty odlišný charakter: většinou převládal profesní zájem, který umožňoval věcné řešení rozporů  nebo vzájemnou podporu bez ohledu na stranickopolitické vztahy. Nikdy jsem se nezajímal o stranickou příslušnost ministra. Pokud mezi nimi byly rozdíly, neměly dle mého názoru s jejich stranickou příslušností nic společného. Počínaje se skvělým Pavlem Němcem jsem vedl ústní pracovní jednání se všemi ministry spravedlnosti s výjimkou Marie Benešové, za kterou jsem záměrně nikdy nešel. Ale písemná komunikace mezi námi probíhala standardním způsobem a dokonce jsem od ní získal nejcennější stížnost pro porušení zákona za celou mou dráhu justičního potížisty (v jiných případech ale nevyhověla).

Nezapomenutelná byla vstřícnost  pana prezidenta Václava Klaus k členům Spolku Šalamoun. Měl pro nás pochopení a věnoval zvláštní pozornost agendě milostí. Umožňoval osobní projednání žádostí o milost i  jiných problémů. Samozřejmě pan prezident neměl tolik času, aby se nám mohl kdykoli věnovat. Ale našimi věcmi se pak zabýval jeho tajemník pan Ladislav Jakl a někdy i vedoucí kanceláře pan Jiří Weigl. Neuspěli jsme zdaleka se všemi  žádostmi o milost, ale všechny byly řádně projednány na takové úrovni, že nezbylo než odmítnutí přijmout. Později pan prezident sklidil nelítostnou kritiku kvůli aboliční části jeho amnestie. My jsme ho o vyhlášení amnestie kvůli ulevení přeplněným věznicím žádali dva roky a amnestii jsme uvítali. Kritiku považuji za nespravedlivou. Rozhodnutí o amnestii bylo politické a v zásadě správné. Pokud se týká kritizované aboliční části, napsal ji  právník, za kterého ovšem pan prezident přijal odpovědnost. Autor je stále činný v oboru. Samozřejmě ho nikdo  nenapadá.

S odchodem Václava Klause z Hradu zlaté časy pro občanské aktivisty skončily a už se nevrátily. S panem prezidentem Milošem Zemanem se nám obdobný vztah nepodařilo vytvořit  (viz2/). Požádali jsme ho o milost pro ods. Michaelu Schneidrovou, spoluobžalovanou Aleny Vitáskové. Přestože nás podpořil pan ministr Robert Pelikán a žadatelka měla i silnou mediální podporu, prezident nevyhověl. Mohl ji zachránit před vězením. Způsob projednání podkladů k žádosti bych nerad komentoval. Ale po sedmi měsících nařídil na základě dovolání její propuštění Nejvyšší soud ČR a v dalším řízení dosáhla plného zproštění obžaloby. Zřejmě jsme se stavěli za správnou osobu.

Ani současný prezident se netváří vstřícně směrem ke spolku Chamurappi. Jeho vztah k agendě milostí je s Klausovým nesrovnatelný. Nevyhověl dvěma našim žádostem o abolici ve prospěch ods. Jany Nagyové a Andreje Babiše, jimiž jsme chtěli předejít ztrátám času a různým nechutnostem ve Sněmovně při projednávání žádosti pana předsedy vlády o nevydání k trestnímu řízení. Zamítnutí první žádosti nám Kancelář prezidenta republiky aspoň ohlásila, ale druhou pan prezident prostě ignoroval.

Zhýčkán vstřícností pana prezidenta Václava Klause jsem chtěl představit panu prezidentu Petru Pavlovi spolek Chamurappi, ale přijetí jsem nedosáhl. Nejsem jeho voličem, ale uznávám, že úřad vykonává důstojně. Protože mám „jakobínskou“představu, že přímo volený prezident má mít větší pravomoc než jeho předchůdce, vzešlý z dohod mezi politickými pleticháři, přijal jsem s porozuměním jeho tlak na pana Andreje Babiše, aby vhodně upravil svůj vztah k Agrofertu a posléze i rozhodnutí nejmenovat poslance Filipa Turka ministrem čehokoli. Za těchto okolností nemohu uznat právo pana ministra zahraničí Petra Macinky na jakousi „pomstu“, spočívající v bránění prezidentovi v účasti na summitu NATO v Ankaře, a odmítám všechny zásahy vlády, na „pomstu“ navazující (viz4/). Jsem obeznámen s úlohou Tomáše Masaryka při vzniku státu a četl jsem část jeho díla. Pamatuji si, s jakou úctou jsme za války naslouchali v rádiu hlasu pana prezidenta Edvarda Beneše, zúčastnil jsem se různých demonstrací na jeho podporu a vystál jsem v noci šestihodinovou frontu, abych se mohl poklonit u jeho rakve, vytvořil jsem si uctivý vtah k panu prezidentu Václavu Klausovi a nakonec jsem byl i pozorným divákem barrandovských pořadů Týden s prezidentem. Způsob, jakým se chová vláda k panu prezidentu Petru Pavlovi, prostě nemohu přijmout.

Jsem stále přesvědčen, že pánové Petr Pavel a Andrej Babiš jsou rozumní lidé, kteří mají jednotící zájem: prospěch republiky. Proto  očekávám, že pan předseda vlády averzi vůči panu prezidentovi nakonec usměrní do přijatelné podoby a pokračování „Macinkovy pomsty“ nebude nadále trpět.

Na tomto místě musím ale zmínit prvek, který dle mého názoru oslabuje kvalitu naší demokracie: vliv pomocných aparátů a všelijakých podržtašek-podržtašků na vztahy občanů k politikům, na které se obracejí se svými záležitostmi. Vede mě k tomu zmínka na internetu, že pan prezident vyčítá vládnímu stanovisku k jeho ústavní žalobě, že se v něm nezmiňují dopisy, jež poslal panu předsedovi vlády. Nevím, zda má pan prezident naprostou  jistotu, že pan Andrej Babiš jeho dopisy skutečně dostal.  Poslal jsem panu předsedovi vlády cestou datových stránek  řadu podání trestněprávního charakteru, která zůstala nevyřízena. A získal jsem důkaz, že Úřad vlády s takovou poštou nakládá značně svévolně (viz5/), takže nepovažuji za prokázané, že pan předseda vlády mé přípisy skutečně dostal. Samozřejmě, dopisy prezidenta republiky jsou něco jiného, než podání justičního potížisty, ale přesto soudím, že pan prezident by si měl jejich doručení ověřit, aby nezadal Andreji Babišovi záminku k popření jejich doručení. Vrozená zlomyslnost mě ale vede k poznámce, že postrádám odpovědi nejen na dopisy panu předsedovi vlády, ale i panu prezidentovi. Nevím, zda mnou pohrdají oba shodně, či zda jsem pouze obětí arogance jejich podržtašek. Mám za prokázané, že pro Andreje Babiše a celou jeho skvadru jsem persona non grata, ačkoli dlouhodobě odmítám jeho pronásledování kvůli hypotéze o střetu zájmů a kauzu Čapí hnízdo prohlašuji za ostudu české justice. Kdysi dávno jsme spolu párkrát osobně jednali o různých věcech nepolitického rázu a já si na něho pamatuji jako na příjemného, nekonfliktního společníka se smyslem pro humor. Netuším, proč na mne zanevřel a je mi to jedno: s Marií Benešovou jsme se nikdy nepotkali, ale pracovní vztah fungoval. Nepožaduji, aby mě miloval: budu spokojen, když zarazí ochranu pachatelů brutálního vydírání bratrů Lebánkových, kterou posvětil jako capo di tutti capi  ministr spravedlnosti jeho vlády a jemu podřízený ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Podržtašky-podržtaškové jsou pro mne novým úkazem ve stycích s orgány. Osobují si právo rozhodovat o vztahových záležitostech svých šéfů podle svého, aniž by jim vždy dali možnost vlastního rozhodnutí. Rozhodují za nadřízeného, zda chce mluvit s žadatelem, aniž by se zeptali. Křiklavým příkladem byla kdysi korespondence favoritky ministra Pavla Blažka, která údajně z jeho pověření vedla korespondenci s bratry Lebánkovými, o které pan ministr vůbec nevěděl. Nejde v poslední době o ojedinělý případ.   

Bez ohledu na vše výše uvedené nezbývá mi, než pokračovat do posledního dechu v úsilí o potrestání pachatelů vydírání bratrů Lebánkových (kauza Jesenice viz6/) a o očištění státních orgánů od sebranky, ochotné propůjčit se k zajištění jejich beztrestnosti. Můj čas je omezený a blíží se datum promlčení kauzy. Tím je dána intenzita mého úsilí.

Odkazy :

1/F. Peroutka, Budování státu, IV, Praha 1936, s. 1265-1266.

2/můj blog 14.8.2016 Milosti v prezidentově nemilosti

https://www.jemelikzdenek.cz/2016/08/milosti-v-prezidentove-nemilosti.html

3/ můj blog 10.3.2025 Ne abolici

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/03/ne-abolici.html

4/můj blog 5.7.2026 „Švejkolandské“ tažení do Ankary: cherchez la femme.

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/07/svejkolandske-tazeni-do-ankarycherchez_01141381015.html

5/můj blog 25.6.2026 Úřednice Úřadu vlády překážejí v komunikaci s předsedou vlády ve věci trestního řízení

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/06/urednice-uradu-vlady-prekazeji-v.html

6/můj blog 30.1.2026 Jesenický zločin a nová vláda

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/01/jesenicky-zlocin-nova-vlada.html

============================================================ 

V knihkupectvích jsou ještě zbytky obou dílů mé knihy Škůdci v taláru.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

PRÁVA NEPOČATÝCH DĚTÍ

Za clonou dlouhotrvajícího rámusu, původně spuštěného Macinkovým pokusem o pomstu na prezidentovi za odmítnutí jmenování Filipa Turka ministrem čehokoli, veřejnosti unikají jiné zajímavosti. 

Je to například zneužití orgánů činných v trestním řízení k zajištění beztrestnosti VIP spolupachatelů brutálního vydírání bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu U Kohouta.  Jako capo di tuti capi se tolerováním zapojil i ministr spravedlnosti (viz1/). Laická veřejnost je proti takovým nepravostem bezmocná a k poslancům a prezidentovi a předsedovi vlády zprávy neproniknou (mají na to lidi, kteří je chrání před rozčilováním) a zhusta je vůbec nezajímají, protože mají úplně jiné priority. 

Roztomilý je nápad ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (viz2/) zahustit přebujelou legislativu zákonem, jenž zajistí právo ženám bez partnerů na umělé oplodnění. Jeho záměr se těší jen nepatrné pozornosti. Uvedl k němu „rozhodl jsem se podpořit rozšíření asistované reprodukce i pro ženy bez partnera, protože se přikláním k názoru, který akcentuje lidskoprávní pohled a předchází diskriminaci žen bez partnera, které chtějí podstoupit umělé oplodnění“. Přímo na jeho ministerstvu k tomu vypukla bouřlivá diskuse: etická komise nedospěla k jednotnému názoru, ale ministr jej přesto  odeslal k projednání. Jeho záměr je sice lidumilný, ale přesto se ptám, zda tento zákon skutečně potřebujeme. Jsem si jist, že žena bez partnera, která se pevně rozhodne, že si chce pořídit dítě, svého dosáhne i bez zákona.  Tvůrci zákona jde tedy zřejmě hlavně o to, aby  dárci semene byli geneticky a zdravotně vhodní a aby o nich měl stát přehled. Čili stát chce řídit velmi intimní záležitost rozmnožování lidského rodu. Zavání to eugenikou. Uznávám právo ženy na touhu po dítěti, ale nejsem si jist, že nepočaté děti by se radovaly, kdyby věděly, do jakého prostředí je matky přivedou, ač je jistě zahrnou láskou. Vím ze zkušenosti, že jejich materiální zabezpečení nebude vždy optimální a některé děti budou strádat. 

Osobně bych se spíše staral o zlepšení sociálního zabezpečení matek-samoživitelek, které má do dostatečnosti daleko. To by se ovšem místo ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha musel začít znepokojovat ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (již před ním ministr Marian Jurečka), jehož resort občas s matkami-samoživitelkami zachází dosti drsně. Samozřejmě, vedle státní péče se snaží různé soukromé organizace, podporované zámožnými dárci. Někteří miliardáři posilují svůj prestiž zakoupením fotbalového klubu, jiní se chlubí podporou samoživitelek. Ale jejich podpora je často hlavně záminkou pro uplatnění moci jejich zaměstnankyň nad odmítanými samoživitelkami. 

Odkazy : 

1/můj blog Kolik stojí svědomí ?

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/07/kolik-stoji-svedomi.html 

2/iRozhlas 20.7.2026:Etická komise ministerstva se neshodla na umělém oplodnění pro single ženy.

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/eticka-komise-ministerstva-se-neshodla-na-umelem-oplodneni-pro-single-zeny-i-tak_2607200500_vtk

 ========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.