V letech 2017-2022 jsem u Krajského
soudu Brno- pobočka Zlín sledoval trestní řízení proti manželům Jaroslavu a
Jarmile Novotným, které podnikatel Pavel Buráň nařkl z vydírání. Protože
ve mně neuvěřitelný příběh vyvolal nedůvěru, prostudoval jsem pečlivě
dokumentaci z přípravného řízení a účastnil jsem se pak všech soudních
jednání. Poznatky z hlavního líčení jsem zveřejňoval, takže jsou stále
dostupné např. na mém blogu nebo na internetových stránkách Chamurappi z.s.
Shrnul jsem je i v 2.díle mé knihy Škůdci v taláru.
Pronásledování Novotných začalo
v říjnu r. 2014 a skončilo 14.prosince 2022 usnesením Vrchního soudu
v Olomouci, jímž nabyl právní moc zprošťující rozsudek Krajského soudu
Brno-pobočka Zlín- senátu předsedy Radomíra Koudely - z 22. února 2022.
Zprošťujícímu rozsudku předcházely dva nepravomocně odsuzující. Údajný
poškozený Pavel Buráň je se zproštěním Novotných nespokojený a již
v letních měsících r. 2022 začal organizovat mediální kampaň za účelem
ostouzení Novotných a čím dál tím více také za účelem zpochybnění „justiční
mafie“, hlavně Vrchního soudu v Olomouci. Kampaň stále pokračuje, v r.2024
a dále i v r.2025 hlavně články na Parlamentních listech.
Základem argumentace Pavla Buráně a jím
najatých novinářů je tvrzení, že jeho bývalý společník Jaroslav Novotný jej
nechal unést do své vily a tam jej pod pohrůžkou usmrcení jeho a dětí přinutil
podepsat listiny, jimiž měl Novotný získat značný finanční prospěch. Domnělé
únosce ale kromě Pavla Buráně nikdo jiný
neviděl a obžalované muže nalézací soud
zprostil pravomocně (tedy se souhlasem žalobce) obžaloby v prvních dvou
rozsudcích.
Východiskem agitace Pavla Buráně &
spol. je zpochybnění rozsudku z 22.února 2022, podle jehož výrokové věty
soud zprostil Novotné, protože není prokázáno, že se stal žalovaný skutek.
Rozsudek je ale podivný, protože jeho odůvodnění výrokovou větu v podstatě
vyvrací.
Podivností je více, než si Pavel Buráň a
jeho pomocníci uvědomují. Vrchní soud v Olomouci zrušil druhý odsuzující
rozsudek s tím, že věc má nalézací soud projednat v jiném složení
senátu. Za běžných okolností věc přebírá jiný senát. V tomto případě ale
zůstala Radomíru Koudelovi. V jeho senátu totiž došlo ke změně, způsobené
vyloučením přísedícího, jenž spolupracoval s pravomocně odsouzenými
podvodníky, kteří se pokusili vylákat na obž. Jaroslavu Novotném 25 milionů Kč
pod záminkou obstarání zprošťujícího rozsudku. Bezprostředně po obdržení usnesení
Vrchního soudu v Olomouci Radomír Koudela odhadl spotřebu času na vyřízení
jeho výhrad na tři stání. Nakonec mu ale stačily zhruba dvě hodiny, a to do
omezeného dokazování stihl zařadit i výslech výše zmíněných tří podvodníků, od
nichž si nechal potvrdit, že se nepokusili jej podplatit.
V té době se již důkazní situace
dostala do fáze „únos bez únosců, čili nesmysl“. Radomír Koudela věděl, že
odsuzující rozsudek za této důkazní situace by opět neobstál. Vrchní soud by
jej opět zrušil a další projednání by již skutečně připadlo jinému senátu.
Proto vydal podivný rozsudek, protože jiný senát by v nejlepším případě vydal
stejnou výrokovou větu s podpůrným odůvodněním, pokud by nařčení Novotných
jednoznačně neodmítl. O důvodech jeho podivného jednání mohu pouze spekulovat (zde). Nicméně si
myslím, že ze složité nepříjemné situace vyšel se ctí.
Rozsudek obstál v přezkumu odvolacího
soudu, nejvyššího státního zástupce a Ústavního soudu. Je neprolomitelný.
Pokračující ostouzení Novotných a „justiční mafie“ na tom nic nezmění.
Významným prvkem mediální kampaně bylo
vydání knihy Zločiny beze zbraní 2. Byla připravena k vydání již
v prosinci r.2022. Její vydavatelé a autorský kolektiv byli zaskočeni výsledem
odvolacího řízení. Kniha obsahuje nechutný hanopis v neprospěch Novotných,
který sepsala „kabrhelka“ Marie Formáčková, absolventka leningradské
university, dlouholetá šéfredaktorka Vlasty a kamarádka Gusty Fučíkové. O
trestním řízení nic neví, ostouzení slušných lidí jí nevadí, s pravdivostí
sdělení si hlavu nelámala. Kvůli jejímu dílku Novotní požádali Městský
soud v Brně o zákaz distribuce knihy.
Soud nejdříve vydal předběžné opatření,
posléze rozsudek. Proti němu se vedle vydavatele jako vedlejší účastníci
odvolali Pavel Buráň a Spolek Šalamoun. V těchto dnech Krajský soud Brno všechna
odvolání zamítl. Podle mého názoru nadešel čas, aby se tvůrci tohoto pamfletu
Novotným omluvili (zde).
Zamítnutí odvolání pobouřilo Spolek
Šalamoun, který trestní proces nesledoval a zřejmě nemá úplné informace. Jeho
nevole se projevila dalším článkem v neprospěch Novotných na Parlamentních
listech (zde)ze dne 22.ledna
2025 s názvem „Potvrzeno. Česko má první zakázanou knihu. Kauza uneseného
podnikatele zřejmě opět zamíří k Ústavnímu soudu.“. První vadou článku hned
v názvu je připuštění reálnosti únosu Pavla Buráně, které je popřením
výrokové věty pravomocného rozsudku. Neexistuje žádný důkaz, že k únosu
skutečně došlo a autor by neměl o co svou víru opřít, kdyby to měl vysvětlit. Je
to ostatně jeden z triků mediální kampaně, že autoři tvrdí, že Pavla
Buráně kdosi unesl, ale neříkají nic o tom, kdo to vlastně byl a co se stalo
s obžalovanými „únosci“ v trestním řízení. Zatajují před čtenáři, že
Pavlem Buráněm při rekognici poznané „únosce“ nalézací soud pravomocně
zprostil obžaloby. Z neznámého důvodu autoři věří, že únos bez únosců je
možný a skutečně se stal.
Šalamouni pojímají odpor proti zákazu
distribuce knihy jako součást boje za svobodu projevu, kterou zřejmě pojímají
jako absolutní, ničím neomezenou. Zastávají názor, že slušný člověk musí strpět
veřejné hanobení šířením nepravdivých informací a naopak, že kdo si to může
zaplatit, smí své protivníky nechat vláčet bahnem. Svoboda jednoho ale končí
tam, kde začíná svoboda druhého. Kdyby byla svoboda projevu zcela neomezená,
nebyl by v trestním zákoníku trestný čin „pomluva“. Odpůrcům zákazu knihy
nevadí, že Novotní díky zlovolné intrice Pavla Buráně žili od října r. 2014
do prosince r.2022 v nepříjemném napětí a dvakrát se museli vypořádat
s obavami z vysokých trestů odnětí
svobody. Neuznávají, že po právní moci zprošťujícího rozsudku mají svatý
nárok na klid.
Autor článku se odvolává na autoritu
právníka Miroslava Špadrny, místopředsedy Spolku Šalamoun. Musím přisvědčit, že
to je mnou vážený bývalý kolega, který je vynikající právník. Během mého
působení ve Spolku Šalamoun mi mnohokrát pomohl vysvětlením a radami. Ale právě
s ohledem na jeho nezpochybnitelné kvality mě nemile překvapila naivní
demagogie v kritice soudního zákazu distribuce knihy, určená
k obluzení práva neznalé veřejnosti. Vyčítá totiž civilnímu soudu, že se
nechal svázat názorem trestního soudu, ač nemusel, a neprováděl vlastní
dokazování. Ve skutečnosti civilní soudy vytěžily trestní spis zlínské pobočky
Krajského soudu Brno a zužitkovaly provedené dokazování. Naděje, že snad
civilní soud dospěje k názoru, že skutečně došlo
k únosu bez únosců a k následnému vydírání, byla od počátku nedosažitelná.
Ve skutečnosti ale zákaz distribuce knihy
Zločiny beze zbraní 2 dopadl jen na blábol soudružky Marie Formáčkové, neboť
vydavatelé pružně vydali upravenou verzi 2c, která obsahuje celou neškodnou
část obsahu. Navíc její obal opatřili klamavým nápisem „zakázaná kniha“, čímž
si zajistili lepší prodejnost, než by měla zakázaná verze.
Přiznám se, že polemika s vystoupením
Spolku Šalamoun a zvláště ve vztahu k Miroslavu Špadrnovi mi je nepříjemná. Byl
jsem členem spolku přibližně 20 let a patřil jsem k nejbližším
spolupracovníkům a osobním přátelům předsedy Johna Boka. Přivedl jsem ke vstupu
do spolku dnešního předsedu Václava Peričeviče, který vstoupil dříve než já, a byl
jsem „spolupachatelem“ jeho zvolení místopředsedou spolku. V r.2017 mě na
návrh Johna Boka ze spolku vyloučili, čímž mě nakonec přivedli k úmyslu založit
spolek Chamurappi z.s. Oba spolky pak působily vedle sebe, každý na svých
kauzách. Nepletli jsme se jeden druhému pod nohy. Idylka skončila vstupem
Spolku Šalamoun do kauzy Pavla Buráně, který provázely veřejné osobní
útoky na mne.
Páně Buráňův boj za jeho neprokazatelnou
pravdu vykvetl do dalšího článku na Parlamentních listech ze dne 25.ledna 2025
s názvem „ Od únosu až k soudu o stamiliony. Pražský soud odkrývá pozadí
sporu podnikatelů“ (zde) Poprvé se
v něm Pavel Buráň obšírněji vyjádřil k hrozbě, která mu nyní ze
strany Jaroslava Novotného hrozí: čelí jeho žalobě o doplacení kupní ceny za
jeho polovinu jejich společné firmy. Pavel Buráň se snaží vyvolat dojem, že
pravdivost jeho tvrzení o vydírání mu umožní nárok odmítnout.
Je to ale poněkud nepřesné. Novotného
pohledávka totiž původně vznikla tak, že prodal svou polovinu firmy Pavlu
Buráňovi, který využil předkupního práva a nabídl cenu, přiměřenou znaleckému
ocenění firmy. Protože neměl dostatek volných peněz, složil zálohu a slíbil, že
cenu doplatí měsíčními splátkami. Z neznámých důvodů záruku formuloval
jako závazek firmy, jejímž se stal 100%ním vlastníkem. Jaroslav Novotný, který
je o 19 let starší, na toto řešení kupodivu přistoupil. Po splacení několika
splátek Pavel Buráň přestal splácet. Dal přednost pořizování nemovitostí a pokusu
o odsun věřitele do státního zaopatření. Při jednání ve vile podepsal
přistoupení k závazku firmy jako fyzická osoba. Věřitel nemohl po dobu
trestního řízení pohledávku vymáhat. Proto velkou část jistiny pohledávky činí
úroky. Pavel Buráň má pravdu, že se může přinejmenším části pohledávky zbavit,
pokud by civilní soud uznal, že přistoupení k závazku dlužící firmy
podepsal pod nátlakem. A k tomu by mu měly dopomoci podobné články, jichž
jistě bude více. Zbytek obsahu článku je další variace na téma pravdivost zprávy
o únosu bez únosců, kterou ani nebudu komentovat. Netroufám si předjímat, jak
tento spor skončí. Řízení ostatně nesleduji, o jeho současném stavu mám jen
útržkovité poznatky.
Na závěr si dovoluji vyjádřit názor, že
Pavel Buráň se dopouští dvou zásadních omylů. První spočívá ve víře, že stálým
opakování bajky o únosu bez únosců se nesmysl stane pravdou a Novotní půjdou do
basy. V druhém případě mi připomíná
zuřícího býka, který na corridě útočí na muletu, která sama o sobě jej
neohrožuje. V našem případě útočí na justici v domnění, že zproštění
Novotných je výsledkem dohody soudců v jeho neprospěch. Neuvědomuje si, že soudy „vaří“ z toho, co jim nabídne
žalobce, jenž přefiltroval důkazy, pořízené policií v rámci vyšetřování
pod jeho dozorem. V našem případě zlínská kriminálka předestřela Pavlu
Buráňovi jako únosce tři muže a vedla ho
k tomu, aby je poznal jako své únosce, což se podařilo (dle mého laického
názoru rekognice byly „cinknuté“). Prvního „únosce“ zprostil soud na návrh
žalobce hned prvním rozsudkem, protože po znehodnocení důkazu pachovou stopou znaleckým posudkem se usvědčení Pavlem Buráněm stalo
osamělým důkazem. Při dokazování před
soudem se pak ukázalo, že zbylí dva „únosci“ nemohli být v daný čas na daném
místě, a tak i žalobce souhlasil s jejich zproštěním v druhém
rozsudku. Kořenem neúspěchu pokusu dlužníka Pavla Buráně o odstranění věřitele
tak není dohoda soudců, ale podstrčení policií jakýchsi náhodně sehnaných
chudáků místo skutečných únosců, pokud ovšem nějací byli (můj názor: nebyli).
Úplně na závěr doporučuji ukončení těchto
mediálních válečných her, které Pavlu Buráňovi k úspěchu nepomohou.
Doporučuji Pavlu Buráňovi hledání cesty k dohodě a novinářům omluvu
Novotným a Vladislavu Šlapákovi, předsedovi senátu Vrchního soudu
v Olomouci.
Ostatně i bez této „vojny“ má Pavel Buráň
dost jiných starostí, které mu podle mediálních zpráv způsobila NCOZ. Začala jej
stíhat pro podezření z podvodu se škodou 140 mil. Kč a pro maření spravedlnosti
podplacením svědka za změnu výpovědi. NCOZ zahalila obě věci do mlhy mlčení,
která na nich leží již hodně dlouho. Jednou se z ní ale musí vynořit. Boj
na více frontách je nepříjemný. Zkrácení fronty bývá prospěšné.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný
v knihkupectvích.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.