VĚČNÁ SÁGA O ÚNOSU BEZ ÚNOSCŮ

V neděli 17. prosince 2023 přizval Luboš Xaver Veselý jako hosta do pořadu Xaver Live miliardáře Pavla Buráně, frustrovaného neúspěchem pokusu o uvěznění manželů Novotných, trestním stíháním NCOZ pro podvod se škodou 140 mil. Kč (pozor, tím neříkám, že je vinen!pouze to je hrozba) a zahájeným soudním řízením o vymožení stamilionového dluhu (netvrdím, že prohraje, ale je to možné). Navíc jej postihla rodinná tragédie, kterou mu nepřeji ani nezávidím.

Pánové  opakovali v oblacích cigaretového kouře tisícům svých diváků věčnou ságu o únosu a vydírání Pavla Buráně Novotnými, která má malou chybu: soud ji pravomocně ukončil výrokem, že není dokázáno, že se skutek stal, s následným zproštěním Novotných obžaloby. Zprošťující rozsudek obstál v odvolacím řízení k odvolání státního zástupce. Nejvyšší státní zástupce nevyhověl žádosti, aby podal dovolání v neprospěch Novotných a nakonec Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Pavla Buráně proti postupu soudů jako zjevně nedůvodnou.

Nicméně Pavel Buráň dále vede svou a působí velmi věrohodně. Jeho partner posiluje jeho věrohodnost zdánlivě odbornými komentáři.  Nevadí, že únos bez únosců je nesmysl a senát předsedy Radomíra Koudely postupně všechny tři údajné únosce zprostil obžaloby. Jednoho hned prvním rozsudkem proto, že po odmítnutí soudem výsledku nezákonně provedeného odběru pachové stopy jeho „poznání“ Pavlem Buráněm se stalo osamělým důkazem, který k odsouzení nestačí. Další dva proto, že přes velké úsilí soudce, vedoucího brilantně výslechy svědků, se nepodařilo prolomit jejich alibi: prostě v danou chvíli nemohli být na místě činu. (Jak je ale mohl Pavel Buráň poznat při rekognici, když nebyli na místě? To rozum nebere.) Soud sice v odůvodnění zmiňuje, že si přesto myslí, že do únosu byli nějak zapleteni, ale to samo o sobě neznamená, že byli přímými pachateli a okolnost, že je Pavel Buráň při rekognici „poznal“ na věci nic nemění.

Na jejich zproštění mám zajímavé vzpomínky. Novotní se hlavního líčení nezúčastnili. Díky přísedícímu v senátu, který vynášel informace pachatelům podvodu ke škodě Jaroslava Novotného, kteří nakonec skončili ve vězení, jsme předem věděli, jaký bude výsledek: Novotní budou odsouzeni, „únosci“ budou se souhlasem státního zástupce pravomocně zproštěni obžaloby. Tak se i stalo: senát odsoudil manžele Novotné na 7 a 4 roky, „únosce“ zprostil. Po zasedání jsem se ještě chvíli zdržel v předsálí i s doprovodem. Ze soudní síně vyšel předseda senátu. Když mě viděl, začal mi přátelsky nabízet odpověď na případné otázky. Když jsem žádné neměl, upřel pohled do dálky a prohlásil, že je nešťastný, že tento rozsudek MUSEL vynést, a to hlavně kvůli paní docentce, která bude muset na 4 roky do vězení. Namítl jsem, že ji mohl uvěznění ušetřit, kdyby ji odsoudil na 3 roky s podmíněným odkladem. To ho zaskočilo, ale rychle našel odpověď: rozsudek musí být předjímatelný. Jestliže se v takových případech dávají 4 roky, musel je dát.

Z vyprávění se na diváky valí záplava údajů, kterým prostě mohou buď věřit nebo nevěřit. V pořadu nevystupuje žádný „ďáblův advokát“, který by  chybičky na místě korigoval. Ledacos ale ve vyprávěnce  chybí. Například se nemluví o tom, že vydírání Pavla Buráně nebylo prvním „špatným“ skutkem Novotných: krátce před tím jeho bývalý společník podal proti němu žalobu na vymožení stamilionového dluhu za nedoplacení kupní  ceny za polovinu jejich společné firmy. Vyvolání trestního stíhání způsobilo přerušení řízení, které mohlo být obnoveno až po pravomocném zproštění Novotných obžaloby. Také se nemluví o tom, že nejméně s vědomím a souhlasem Pavla Buráně přišel za Jaroslavem Novotným vyjednavač, který nabízel zastavení trestního stíhání protihodnotou za odpuštění velké části dluhu. Za dosažení dohody měl slíbenu provizi 10 milionů Kč. Nedokázal ale vysvětlit, jakým způsobem by došlo k zastavení trestního stíhání. V úvahu přicházelo zastavení nezákonným způsobem, stejně jako oklamání obžalovaného, který by se vzdal velké sumy a stejně by šel před soud. K dohodě proto nedošlo. Zlínská policie si možného úmyslu na zastavení trestního stíhání nezákonnou cestou nevšimla. Taškařici vyhodnotila jako neškodný pokus o narovnání vztahů mezi dlužníkem a věřitelem. Do vyprávěnky ale patří  i „nesrovnalosti“ v obhajobě. Například nemáme věřit, že v určitém kritickém okamžiku byli Novotní v Chorvatsku, kde užívali chorvatské telefony, neboť jejich mobilní telefony se nacházely v České republice a měnily stanoviště. Vysvětlení, že telefony měly jejich děti, nemáme věřit, ovšem o tom, že Jaroslav Novotný dodal do spisu doklady o hotovostních platbách v Chorvatsku v dané době, jeho odpůrci zřejmě nevědí.

I s „odborností“ debaty to je všelijaké. Stále se mluví o únosu. Ale právní kvalifikace skutku jako „únosu“ se nevyskytuje ani v obžalobě, ani rozsudcích. Oba meditovali nad výrokovou větou zprošťujícího rozsudku, v které mělo být uvedeno, že se skutek nestal. Ve skutečnosti zní tak, že nebylo dokázáno, že se skutek stal. Tím je dána hypotetická možnost, že k němu došlo, ale chyběly o tom důkazy. Toto vysvětlení dokonce obsahuje i výše zmíněné usnesení Ústavního soudu. Podobně se Pavel Buráň pohoršuje nad tím, že soud odmítl jako důkaz rekognice podle fotografií. Jenže ty lze použít jen za podmínek, stanovených zákonem, a těm policie nedostála. Přesto ale díky nim získal Pavel Buráň výhodu: na fotografiích mu policisté ukázali tváře obviněných, jež mu o něco později předvedli při rekognicích in natura, čímž mu „poznávání“ usnadnili. 

Novinkou bylo vyprávění Pavla Buráně o jeho trestním stíhání NCOZ pro podvod se škodou 140 mil. Kč. O tom se v dřívějších mediálních výstupech nemluvilo. Z jeho vyprávění není úplně jasné, čeho se měl dopustit. Je přesvědčen, že řízení vyvolal Jaroslav Novotný. Je pravda, že Jaroslav Novotný kdysi trestní oznámení podal, ale policie nereagovala. Nereagovala ani na starší oznámení FAU a do pohybu se dala až po nějakých dalších podnětech. Nejzajímavější je ovšem jeho vyprávění o tom, jak vyplatil obrovskou částku svědkovi, který se nabídl, že za úplatu předloží NCOZ svědectví, jež změní důkazní situaci v jeho prospěch. Pak si to ale Pavel Buráň rozmyslel a svědka udal policii, kterou žádal, aby k usvědčení pachatele použila předstíraný převod peněz. K jeho lítosti policie svědka rovnou zatkla. 

Zpestřením pořadu bylo předvádění knihy Zločiny beze zbraní 2c, na jejíž obálce se skví nápadný nápis ZAKÁZANÁ KNIHA. Je to pěkný případ klamavé reklamy: nápis jistě vyvolává zájem o koupi, ale tuto knihu nikdo nezakázal. Vydavatel má ale potíže s knihou Zločiny beze zbraní 2, jejíž první kapitola obsahuje páně Buráňovo vyprávění o únosu bez únosců, literárně upravené spisovatelkou Marií Formáčkovou. Právnímu zástupci Novotných  se podařilo dosáhnout vydání předběžného opatření Městského soudu v Brně o zákazu distribuce knihy. Meritorní řízení dosud neproběhlo, takže není vyloučeno, že kniha nakonec půjde na knižní trh. Pavel Buráň a jeho pomahači ale nečekali a vydali její mírně upravenou, „cenzurovanou“ verzi 2c. Pohoršlivá 1. kapitola v ní samozřejmě není. Vyprávěnka Pavla Buráně v ní sice zůstala, ale podstatně kratší a méně urážlivá. Dostal se ale do ní vzkaz pro mne (s oslovením křestním jménem), že si mám přečíst spis, a pak se přijít omluvit panu Buráňovi a jeho spojencům. Podotýkám, že spis je záznam toho, co bylo  a já jsem byl u jeho tvorby od samého začátku, neboť od r.2017 jsem se zúčastnil všech soudních jednání a měl jsem přístup k doprovodné dokumentaci. Jednotlivá soudní jednání jsem doprovázel veřejnými komentáři, které jsou stále dostupné. 

Až po letech si Pavel Buráň uvědomil, že jsem hrál v řízení nějakou doprovodnou úlohu a v tomto vydání Xaver Live se o mne poprvé otřel. Odvolal se na informace od současného předsedy spolku Šalamoun Václava Peričeviče. Nejsem si jist, zda si vše správně zapamatoval. Obsah těch informací mě ale nevzrušuje. Případ je však zajímavý kvůli osobě páně Buráňova informátora. Seznámili jsme se před mnoha lety, kdy Václav Peričevič stál před soudem kvůli hospodářské trestné činnosti. Přivedl jsem ho ke spolku Šalamoun, do kterého vstoupil dříve než já. Jako člen spolku Šalamoun jsem se pak podílel na spolkových úkonech podpory jeho obhajoby. Nedokázali jsme mu ale nakonec pomoci, takže byl odsouzen, dle mého nejlepšího vědomí a svědomí nevinně. Do vězení se mu nechtělo, proto uprchl do Thajska, kde si dokázal opatřit obživu legálním způsobem. Kvůli stesku po dětech se ale po nějaké době vrátil a ukrýval se tak dlouho, až ho policie dopadla a dodala do výkonu trestu. Po polovině trestu se vrátil na svobodu a aktivně působil ve spolku Šalamoun. Jeho doménou byly zejména kauzy Nečesaný a Kramný. Dodnes oceňuji jeho precisní práci s důkazy v kauze Kramný. Tehdy jsme s mým tehdejším guru a přítelem Johnem Bokem jako staříci meditovali, co se stane se spolkem, až John Bok ukončí své působení v jeho čele. Jako jeho nástupce jsem nepřicházel v úvahu, i když jsme spolu chodili jako dvojčata, neboť jsem o 10 let starší. A nakonec jsme se shodli v názoru, že by jednou možná mohl jeho nástupcem být  mladý, dynamický Václav Peričevič. Usoudili jsme, že by se měl na případné zvolení předsedou připravit výkonem funkce místopředsedy. Na nejbližší valné hromadě jsme jej pak navrhli. Dost dobře nechápu, že stejný člověk, kterého jsem viděl skvěle nakládat s důkazy v kauze Kramný, dnes nedokáže pochopit důkazní situaci v kauze Novotných a uvěřil v únos bez únosců. Nevzrušuje mě, že k tomu přidává osobní útoky na mne. Aspoň vidím, že jsem podporoval správného člověka. Obávám se ale, že zapřažením spolku Šalamoun do káry Buráňovy pomlouvačné kampaně zneužil dobrou pověst spolku, vytvořenou Johnem Bokem.

Podlehnutí pánů Hrbáčka a Veselého pábení páně Buráňovu se tolik nedivím, protože jejich odborná zdatnost je ve srovnání s Peričevičovou o hodně nižší. A Marie Formáčková vůbec netuší, o čem píše, takže je přímo trapná.

 Pravda o kauze Novotných je v kapitole Zlínský horor mé knihy Škůdci v taláru 2 a sérii článků, dosažitelných ne-li v archivech Parlamentních listů, Neviditelného psa a jiných webech, pak jistě na mém blogu.

 =========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573  jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel  i v „papírové“ formě.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

FOTOVOLTAIKY V PROMĚNÁCH ČASU

Mediální prostor je přeplněný informacemi a úvahami o energetické krizi. Významným  nástrojem k jejímu překonání má být zvýšení podílu obnovitelných energetických zdrojů (dále jen OZE) na energetickém mixu České republiky. Jde hlavně o fotovoltaické elektrárny, v jejichž budování zdánlivě nastaly pohodové poměry. Odpadla byrokratická zátěž vyřizování licencí Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) k provozování fotovoltaických elektráren, jež dlouhá léta připravovala jejich provozovatele i státní instituce o čas, peníze a energii a byla i živným prostředím pro různou skutečnou i domnělou trestnou činnost. Malá zařízení na střechách rostou jako houby po dešti a probíhá výstavba stále dalších velkoplošných pozemních parků fotovoltaických panelů. Pohodu nenarušuje ani reptání spotřebitelů na zvyšování cen elektřiny obnovením poplatků za užívání elektřiny z OZE a námitky odborníků na nezbytnost velkých investic do vynuceného rozšiřování  přenosové soustavy, je rovněž zdraží elektřinu odběratelům. Jen zasvěcení vědí, že kvůli nestálosti OZE jako dodavatelů musí za nimi stát v pohotovosti elektrárny jiného druhu, které se uvádějí do provozu, přestane-li svítit Slunce či foukat vítr. A i tato nepříjemnost se promítne do faktur odběratelům. Nicméně pojem „solární baroni“ vymizel z novinářského slovníku, budování elektráren zatím neprovázejí žádné skandály a případy související trestné činnosti jsou ojedinělé.

Poměry jsou vskutku velmi odlišné od těch, které provázely počátky fotovoltaického byznysu. Část odlišností jsem popsal v článku „Komu posloužila královéhradecká expozitura ÚOKFK SKPV ?“ z 18.listopadu 2023. Odlišnost podnikatelského prostředí tehdy a dnes mi připomněla zpráva, že tuzemská investiční společnost JUFA koupila jednu z fotovoltaických elektráren z portfolia holdingu Z-Group podnikatele Zdenka Zemka.  Stala se tak největším majitelem fotovoltaických elektráren v České republice, jímž až dosud byl ČEZ. Tato událost svědčí o tom, že podnikatelské prostředí v tomto odvětví dosáhlo žádoucí stability, bezpečnosti a jisté návratnosti investic, což je jistě dobře.

Jméno Zdenka Zemka ale připomíná, že počátky fotovoltaického byznysu mohly být spojeny i s osobními tragédiemi. Zdenek Zemek patří k významným průkopníkům budování fotovoltaických elektráren. Když v době hospodářské krize poklesla poptávka po lešenářských trubkách k nule, začal místo nich vyrábět stojany k fotovoltaickým panelům a pustil se také do budování elektráren. Průběh licenčního řízení k třem fotovoltaickým elektrárnám se stal předmětem zájmu ´královéhradecké expozitury Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, jednající v tomto případě pod dozorem Radka Mezlíka, státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Zdenek Zemek se pak dožil odsouzení dvou jeho synů, jednatelů investujících společností, k nepodmíněným trestům odnětí svobody, které skutečně odpykali. Uvěznění dětí je jistě pro otce osobní tragédií, zvláště když souviselo s realizací jeho podnikatelských projektů.

Žalobce Radek Mezlík vložil jeho synům do hlavy záměr dosáhnout vydání licencí ERÚ jimi řízených fotovoltaických elektráren podvodem v neprospěch ERÚ a předseda senátu Krajského soudu Brno Aleš Novotný se s jeho názorem ztotožnil.  ERÚ vydával licence na základě zjištění způsobilosti elektrárny k bezpečnému provozu posouzením jejího stavu komisí jeho pracovníků.  Žadatel musel mimo jiné prokázat, že je majitelem posuzovaného zařízení. V daném případě k tomuto účelu posloužily protokoly o převzetí zařízení elektráren od dodavatele do vlastnictví investujících společností. Bylo třeba mít je připravené ve chvíli, kdy se dostaví revizní komise ERÚ, proto je připravili v předstihu. Dokončovací práce probíhaly s velkou rychlostí, proto investoři převzali od dodavatele do svého majetku zařízení, i když na něm ještě byly malé nedodělky. K obhlídce došlo 20.prosince 2010. Komise zjistila drobné nedodělky a vydání licencí nepovolila. Čili „podvodné“ protokoly k vydání licencí neposloužily a jednatelé společností ani nemohli s jiným výsledkem počítat, protože znali postup licenčního řízení. Při následném jednání s vedením ERÚ dne 21.prosince 2010 došlo k dohodě, že před koncem roku proběhne ještě jedna obhlídka zařízení. Dne 22.prosince 2010 pak odborníci distribuční společnosti připojili elektrárny jako způsobilé ke  své síti a ty začaly vyrábět přiměřeně atmosférickým podmínkám. Dne 31.prosince 2010 pak proběhla nová prohlídka elektráren, při které již bylo zařízení dokončeno a komise vydání licencí schválila. Naplnění podmínek pro vydání licencí později v jiné souvislosti potvrdilo vyšetřování severočeské kriminální služby PČR, která s původním vyšetřováním „solárního podvodu“ neměla nic společného. Žalobce Radek Mezlík potvrdil správnost jejích zjištění.

Jako laik nechápu, v čem spočívala podvodnost počínání později odsouzených synů Zdenka Zemka. Úmysl jim v žádném případě nebyl prokázán objektivními důkazy.  Spíše bych věřil v diletantismus a chuť kriminalizovat stůj co stůj všech úředních činitelů, kteří je spojenými silami poslali do vězení. Jejich rozsudky bohužel odolaly opravným prostředkům. Naděje na jejich možné budoucí zvrácení je téměř nulová.

=========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573  jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel  i v „papírové“ formě.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

POCHVALA MINISTRU BLAŽKOVI

Ministerstvo spravedlnosti se prostřednictvím ministra Pavla Blažka omluvilo bývalé předsedkyni Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) za nezákonné trestní stíhání, za související nemajetkovou újmu  a za další těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo.

Alena Vitásková se v poslední době objevuje na veřejnosti jen zřídka. Proto zpráva o omluvě nevyvolala velký rozruch. Mne osobně překvapila. Měl jsem čest tuto skvělou dámu provázet oběma jejími trestními kauzami, takže jsem si jistý případností omluvy. Ale zaráží mě, že k ní došlo s mimořádně velkým odstupem od ukončení jejího trestního stíhání. Nezbývá mi, než pochválit ministra Pavla Blažka za to, že udělal to, co měl dávno udělat někdo z jeho předchůdců.

Alena Vitásková prošla dvěma soudními procesy s příslušným přípravným řízením. Začalo to trestním stíháním kvůli nepřímé podpoře pachatelů „solárních podvodů“ podnikatelského klanu Zemků, které vyústilo do soudního řízení trestního u Krajského soudu Brno. Sdělení obvinění se dočkala 13. března 2013 a hlavní líčení u soudu začalo 2. června 2014. Odnesla si z něj špatné vzpomínky na policistu Pavla Pinku, státního zástupce Radka Mezlíka a soudce Aleše Novotného. Od Krajského soudu Brno odešla s trestem odnětí svobody v trvání 8 let šest měsíců. Ale  odvolací Vrchní soud v Olomouci ji zprostil obžaloby. Úlevu jí to ale nepřineslo. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman napadl zprošťující rozsudek odvolacího soudu dovoláním v její neprospěch. Případem se tak musel znova zabývat Nejvyšší soud ČR, který jej vrátil se závaznými právními pokyny zpět na Krajský soud Brno, kde opět připadl senátu Aleše Novotného. Zde se dočkala nového zproštění obžaloby a – světe div se! – sveřepý žalobce Radek Mezlík se neodvolal. Zproštění tedy bylo pravomocné. To se stalo 13. listopadu 2019.

V tomto případě tedy Alena Vitásková čekala na omluvu čtyři roky.

Její  trápení tím ale neskončilo. Prakticky souběžně s výše uvedenou kauzou ji policie pod dozorem  Okresního státního zastupitelství Jihlava začala stíhat kvůli porušení povinností při správě svěřeného majetku a kvůli zneužití pravomoci úřední osoby, kterého se měla dopustit tím, že jmenovala do funkce místopředsedy  Energetického regulačního úřadu pro právní agendu bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou, která podle mínění pronásledovatelů Aleny Vitáskové neměla pro funkci dostatečnou odbornou kvalifikaci. Policie vedla vyšetřování co nejvíce obtěžujícím způsobem. Například pro platový výměr Renaty Vesecké poslala dne 27.května 2015 do tří objektů úřadu zhruba třicítku policistů a častým předvoláváním úředníků k podání vysvětlení narušovala chod úřadu. Sdělení obvinění si Alena Vitásková vyslechla 17.srpna 2015. Odpovědnost pak převzal jihlavský okresní státní zástupce Kamil Špelda, který jí mimo jiné kladl za vinu, že způsobila státu škodu ve výši platu Renaty Vesecké, jejíž právní úkony byly vzhledem k její nedostatečné kvalifikaci podle jeho úvahy nulitní.  Obžalobu podal 9. září 2013. Na konstrukci způsobené škody pak tvrdošíjně trval, i když ji Okresní soud v Jihlavě ve dvou rozsudcích odmítl. 

První hlavní líčení u Okresního soudu v Jihlavě před senátem předsedy Zdeňka Chalupy proběhlo 21.listopadu 2018. Soud jí vyměřil trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců. Názor žalobce na plat Renáty Vesecké jako na škodu odmítl. 

Dne 21. března 2019 se věcí zabýval senátem Haliny Černé Krajský soud Brno. Zrušil rozsudek a vrátil jej se závaznými právními pokyny zpět na 1.stupeň. Rovněž odmítl domněnku žalobce, že plat Renaty Vesecké byl škodou, způsobenou státu. 

Okresní soud v Jihlavě se k případu vrátil 1.listopadu 2019. Odsoudil Alenu Vitáskovou k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců. Plat Renaty Vesecké za škodu opět neuznal. 

Krajský soud v Brně senátem předsedkyně Haliny Černé ukončil toto trapné řízení zprošťujícím rozsudkem z 9. července 2020.

 V tomto případě tedy Alena Vitásková čekala na omluvu „jen“ 3 ½  roku.

Je tedy zřejmé, že orgány činné v trestním řízení se věnovaly Aleně Vitáskové k její škodě velmi intenzivně, stíhajíce ji ve dvou trestních řízeních souběžně. Přestože ji vystavily mimořádné psychické zátěži, zvládla i náročnou funkci předsedkyně ERÚ.

V době, kdy soudy ještě trápily Alenu Vitáskovou, prezident republiky Miloš Zeman jí 28.října 2018 udělil medaili za zásluhy 1.stupně.  

 Omluva ministerstva spravedlnosti se vztahuje k oběma trestním řízením.

Omluvu Aleně Vitáskové oceňuji, ale je škoda, že ministrově pozornosti unikl příběh její podřízené a spoluobžalované Michaely Schneidrové. Orgány činné v trestním řízení s ní nakládaly daleko drsněji než s její šéfkou. Začalo to již tím, že ji policisté ji zadrželi v její kanceláři a drobnou ženu vyvedli spoutanou v „medvědech“, které museli její velikosti přizpůsobit. U Krajského soudu v Brně dostala stejný trest jako Alena Vitásková, ale na rozdíl od ní ji Vrchní soud nezprostil obžaloby, pouze jí mírně snížil trest. Prezident Miloš Zeman odmítl udělit jí milost, o kterou žádal spolek Chamurappi. Nepomohla vydatná mediální podpora Jaromíra Soukupa. Nezbylo jí, než nastoupit do výkonu trestu do věznice ve Světlé n.S. Odtamtud ji vyprostil 11.prosince 2018 na základě dovolání Nejvyšší soud ČR. Ocitla se tak na svobodě v nepříjemném postavení obžalované, čekající na rozsudek, čili bez možnosti uplatnění na pracovním trhu a bez přístupu k sociálním dávkám.  Nejvyšší soud vrátil její věc k novému projednání na Krajský soud v Brně.  Tam ji znova projednal senát Aleše Novotného, který ji tentokrát zprostil obžaloby rozsudkem z 13.listopadu 2019. Zarputilý žalobce Radek Mezlík se ale se zproštěním neztotožnil a podal proti němu odvolání, jímž vlastně nabádal odvolací soud, aby se vzepřel právnímu názoru Nejvyššího soudu ČR.  Samozřejmě  neuspěl a pouze prodloužil trápení Michaely Schneidrové o sedm měsíců do usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 24. června 2020 o zamítnutí odvolání státního zástupce, jimž teprve nabyl právní moc zprošťující rozsudek z 13. listopadu 2019. 

Chápu, že jinak nevýznamná oběť nespravedlivé justice je pod rozlišovací úrovní ministra spravedlnosti, takže se jí omluvy nedostalo. Vadí mi něco jiného. Výše jsem zmínil tři původce trápení obou dam: Pavla Pinku, Radka Mezlíka, Aleše Novotného. Věnoval jsem jim pozornost opakovaně, naposledy 18.listopadu 2023 v článku „Komu posloužila královéhradecká expozitura ÚOKFK SKPV?“ jenž se týkal pronásledování podnikatelského klanu Zemků. Myslím, by jim omluva obětem slušela více než ministrovi. Té se ale asi nikdy nedočkáme, stejně jako byly marné všechny podněty ke kárnému řízení, o nichž vím.

 =========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573  jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel  i v „papírové“ formě.Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.