Ve „velké daňové kauze“ u Krajského
soudu v Brně probíhala jako každoročně od 11. prosince 2019 procesní
přestávka. Po ní mělo hlavní líčení pokračovat třídenním blokem jednání od 24.
února 2020. Na jeho zahájení přizval předseda senátu Aleš Novotný všechny obžalované
včetně těch, jimž soud povolil neúčast při jednání. K takovému shromažďování obžalovaných dochází
v tomto řízení zřídka. Provázela je proto zvědavost obhájců a veřejnosti
na to, co se bude dít.
Obžalovaných se nakonec sešlo dvanáct
ze čtrnácti. Čtyři z nich přivedla eskorta z vězení, ať již z vazby
nebo z výkonu trestu.
Drobnou zvláštností bylo vpuštění
veřejnosti do soudní síně až po příchodu eskorty. Nepovažuji to za porušení
zákona. Ostatně předseda senátu zahájil jednání až po příchodu veřejnosti a teprve
od této chvíle nabylo platnost její ústavní právo na přítomnost. Pouze konstatuji,
že si nepamatuji, že by se takový postup uplatnil někdy v minulosti.
Podotýkám, že tuto kauzu monitoruji od zahajovacího líčení z 8.března 2016.
Jak se ukázalo po zahájení hlavního
líčení, účelem tohoto shromáždění obžalovaných bylo vyjasnění procesní situace
a postupu v závěrečné etapě řízení.
Předseda senátu si především prověřil postoj obžalovaných k účasti na
jednání. Ukázalo se, že o jednání v nepřítomnosti mají zájem i ti výjimeční
jedinci, kteří dosud vysedávali trpělivě na lavici obžalovaných při každém
líčení. Všichni ovšem mají trvající zájem na účasti na jednání, jež se týká
jich osobně, zejména bude-li se konat výslech svědka nebo provedení jiného
důkazu, jenž by je mohl zajímat. Samozřejmě souhlas soudu s neúčastí obžalovaného
není zákazem účasti – každý obžalovaný má právo účastnit se kdykoli.
Dále se předseda senátu zajímal o
postoj obžalovaných k neprovedení některých důkazů, popř. k novým návrhům. Aktivní
postoj zaujal pouze obž. Shahram Zadeh, který oprávněně požadoval výslech zpracovatele
znaleckého posudku, obstaraného obhajobou. Soud jeho požadavku vyhoví při
hlavním líčení v bloku, který proběhne od 16.března 2020. Neodpudila jej
ani zkušenost s vystoupením Zadehova specializovaného obhájce Ondřeje Lichnovského,
který zasadil tvrdou ránu konstrukci obžaloby. Ostatní obžalovaní se buď
odkázali na písemné návrhy obhájců, nebo projevili nezájem.
Zjišťování postojů obžalovaných k neprovedeným
odposlechům a nepřečteným listinným důkazům vedlo k výsledku ještě
výrazněji odmítavému. Je v tom něco
nezdravého: většinu neprovedených odposlechů původně požadovala obhajoba,
zatímco všechny provedené navrhl státní zástupce nebo předseda senátu.
Obžalovaní a jejich obhájci tak dobrovolně přistoupili na porušení rovnosti
zbraní. Ostatně stejná výhrada se vztahuje i na pokorný souhlas s upuštěním
od výslechu některých zajímavých svědků.
Se stejným nezájmem se předseda
senátu setkal při výzvě obžalovaným, aby se vyjádřili k neprovedeným důkazům.
V nejlepším případě několik z nich vysvětlilo, že na vyjádření nejsou
připraveni a využijí svého práva příště, většina projevila nezájem.
Aleš Novotný nakonec vyzval
obžalované a jejich obhájce, aby případné nevyužité požadavky nebo nové návrhy
sdělili soudu do deseti dnů písemně.
Poskytl jim tak příležitost, aby napravili projevenou nedůraznost obhajoby.
Za dvě a půl hodiny byl vyčerpán program,
pro který soud rezervoval tři jednací dny. Předseda senátu pak odročil pokračování
hlavního líčení na 16. březen 2020.
Pasivita, nezájem obžalovaných a
jejich obhájců se projevovaly již dříve a sílily s předpokládaným blížícím
se koncem procesu. Na jednání dne 24.února 2020 vyvrcholily neuvěřitelným
způsobem.
Příčinou může být prostá psychická únava.
Hlavní líčení se vleče od 8.března 2016 a podle zbožného přání předsedy senátu
by mělo dospět k rozsudku nejpozději v červnu r. 2020. Část protahování
procesu jde na konto nekázně svědků, kteří se bez omluvy nedostavovali a nutili
tak Aleše Novotného k rušení jednání, když neměl připraven náhradní
program. Ale daleko větší roli sehrály pravidelné prázdninové a novoroční „procesní
přestávky“a rušení plánovaných jednání z jiných důvodů než kvůli nekázni
svědků. V každém případě tento proces je odpuzujícím vzorem zdlouhavého
řízení.
Nepříznivou úlohu možná hraje také síla
osobnosti předsedy senátu Aleše Novotného, která je zdrojem jeho špatné pověsti.
V komunitě obžalovaných i jejich obhájců přežívá názor, že v jeho případě
úsilí obhajoby je v podstatě bezvýznamné, protože ten, kdo se dostane do
jeho rukou, má jistotu, že bude odsouzen, a to pokud možno k hodně vysokému
trestu, a to bez ohledu na průkaznost viny. Naděje, že jeho tvrdost napraví
bývalí vojenští soudci na Vrchním soudu v Olomouci, je nejistá. Tento obraz
Aleše Novotného není specifický jen pro toto řízení a nakonec není
úplně přesný, protože jsou známy výjimečné případy zvrácení jeho rozsudků
vyššími soudy. V žádném případě ale
nelze chválit obžalované a obhájce, že se podřizují představě o bezúčelnosti odporu
proti způsobu vyhodnocování důkazů tímto soudcem. Je to aspoň částečně omluvitelné
pouze u těch, kteří si jsou vědomi, že
se skutečně provinili krácením daně a mohou bojovat pouze o nižší trest. Ti ostatní
by měli neústupně bojovat „až do posledního náboje“. Neměli by se spoléhat, že
tvrdost rozsudku zmírní podmíněné propuštění po odpykání poloviny trestu: překážkou propuštění bude povinnost spoluúčasti
na úhradě způsobené škody.
Pokud se týká hlavního líčení ze dne
24. února 2020 lze Aleši Novotnému
přiznat, že ze své strany vytvořil obžalovaným prostor pro využití pravidel
spravedlivého procesu aspoň v poslední chvíli: všichni mají aspoň hypotetickou
možnost domoci se provedení zanedbaných důkazů v jejich prospěch.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.