Život justičního prudiče (pardon,
občanského aktivisty, činného v oblasti trestního řízení) není prostý
překvapení. Když jsem kdysi vstoupil do spolku Šalamoun, netušil jsem, že budu někdy
pomáhat odsouzeným ke zkrácení pobytu ve vězení, že v té souvislosti budu
navštěvovat věznice, psát různá podání a vysedávat v soudní síni jako účastník
řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu před jeho naplněním.
Vlastně jsem kvůli péči o budoucí
žadatele o podmíněné propuštění založil spolek Chamurappi z.s. V době, kdy
jsem opustil spolek Šalamoun, jsem měl ve vězení pár chráněnců, jimiž jsem se
zabýval dlouhodobě, kteří čekali na lhůtu k podání žádosti o podmíněné propuštění.
Jako soukromá osoba bych je nemohl navštěvovat ve vězení a starat se o ně.
Nezbylo, než si vytvořit rámec pro tuto činnost. Začal jsem s tím v listopadu
r. 2017 a v současnosti mám rozpracovaný šestnáctý případ. Ve dvou
případech žadatelé propuštění nedosáhli. Třináct si užívá svobody. Nejvíce mě
těší příběh tří žen, které krátce po
propuštění darovaly vymírajícímu národu krásná miminka. Kdyby musely dosedět uložený
trest, možná by pak již měly potíže s otěhotněním.
Pomoc vybraným žadatelům o podmíněné
propuštění považuji za správnou. Připouštím, že mezi odsouzenými jsou lidé, kteří
jsou schopni využít čas ve výkonu trestu k přemýšlení o příčinách uvěznění
a změnit svůj přístup k životu. Česká republika vyniká nad většinu
evropských států velmi vysokým podílem uvězněných osob na celkovém počtu
obyvatel a vydržování vězňů značně zatěžuje státní rozpočet. Odsouzený, jenž se
vnitřně vypořádal se svou špatnou minulostí, na svobodě stát nic nestojí a
naopak přináší užitek.
Účast občanské společnosti na řízení
o podmíněné propuštění je jedním z mála zbytků „vymožeností pracujících“ v předlistopadovém
trestním právu. Kromě vlivu na řízení o podmíněné propuštění zůstala zachována
instituce „soudců z lidu“, dnes označovaných jako „přísedící“. Spolky mají
právo podpořit žadatele o podmíněné propuštění nabídkou převzetí společenské
záruky za završení jejich polepšení. Až do konce r. 2020 měly navíc právo přímo
navrhnout podmíněné propuštění s tím, že současně se zaručují za završení
polepšení propuštěného odsouzeného. Za působení exprokurátorky Marie Benešové v čele
ministerstva spravedlnosti došlo k novelizaci trestního řádu, při které
tento „výdobytek socialistické demokratizace soudnictví“ zanikl. Patrně se vyloučením
laického živlu měla zvýšit odborná úroveň řízení. Současně se změnil způsob
předkládání žádostí o podmíněné propuštění, které se nyní podávají cestou
ředitelství věznice. Touto úpravou se mělo zabránit zatěžování soudů překládáním
žádostí před termínem a žádostí zjevně beznadějných.
Z obecného pohledu tyto změny nemají
vliv na způsob projednávání žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění před
soudem. Soud v senátním řízení vyslechne ve veřejném zasedání žadatele, nechá
promluvit státního zástupce, přihlédne k nabídce společenské záruky, pokud
ji někdo podal, případně vyslechne názory znalců, pokud nějaké přizval,
vyslechne závěrečné návrhy a odebere se k poradě, po které vyhlásí
usnesením rozhodnutí, proti němuž mají strany právo stížnosti. Již v rámci
přípravy veřejného zasedání se soud dotáže poškozených
na jejich názor na případné propuštění odsouzeného.
Zejména nemám dojem, že by se
zhoršila naděje žadatelů na úspěch žádosti: dříve i nyní jsou časté projevy
přesvědčení státních zástupců, že spravedlivý trest má být beze zbytku vykonán
a přístup soudců je nepředjímatelný, i když proti státním zástupcům
vstřícnější.
V praxi se ale občas projevují
účinky nedůslednosti ministerstva spravedlnosti, které nepovažovalo za nutné provést
detailní úpravu postupu řízení ve změněných podmínkách, v nichž předkladatel
nabídky společenské záruky není rovnocennou stranou řízení. Výsledkem je
nejednotnost chování soudů k předkladatelům nabídky společenské záruky a
jejich návrhů.
Hned v prvním řízení, kterého se
spolek Chamurappi z.s. zúčastnil v r.
2021, předseda senátu usoudil, že mu stačí písemná nabídka převzetí společenské
záruky a nepřizval zástupce spolku k veřejnému zasedání. Žádost o
propuštění i nabídku společenské záruky zamítl. Usnesení nám neposlal. Na
základě naší stížnosti stížnostní soud uznal řízení za nezákonně vedené,
rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Řízení se pak z různých
důvodů vleklo, ale nakonec skončilo propuštěním žadatele na svobodu.
V dalším případě jsem usoudil,
že nabídku na převzetí společenské záruky musím poslat cestou ředitelství
věznice, aby soud neměl potíže se spárováním podání žadatele a našeho.
Věznice ale sdělila žadateli, že doručení
naší nabídky soudu je jeho soukromou věcí. Soudu ji neposlala. Soud k ní proto
nemohl přihlédnout. Žádost o propuštění zamítl. K naší stížnosti
stížnostní soud namítl nezákonnost řízení a vrátil věc nalézacímu soudu. Žadatel
se pak bez dalších průtahů dostal na svobodu. Dokonce se ve prospěch jeho
propuštění postavila stejná státní zástupkyně, která „v prvním kole“ důrazně
trvala na zamítnutí žádosti.
V obou výše uvedených případech
pořádek do věci vnesl stížnostní soud. Na nepostoupení nabídky společenské záruky
soudu věznicí jsem upozornil jak ministerstvo, tak Generální ředitelství
Vězeňské služby. Ministerští úředníci usoudili, že věznice jednala správně.
Názor generálního ředitelství byl opačný a ředitelům věznic se dostalo poučení,
jak mají postupovat.
Sbírkou kuriozit je rozpracované
řízení. Na začátku veřejného zasedání předsedkyně senátu upozornila žadatele,
že obsílku obdržel až 4 dny před jednáním, takže má právo jednání odmítnout kvůli
nedodržení lhůty 5 dní. Žadatel ale vysvětlil, proč k opožděnému doručení
došlo a souhlasil s pokračováním. Soud žádost zamítl a stejným způsobem
naložil s nabídkou společenské záruky. Předsedkyně senátu jednala s žadatelem
nadstandardně drsně, takže pochopitelně podal stížnost a stížnost podal i spolek
Chamurappi z.s. Stížnostní soud vyhověl stížnosti žadatele, protože shledal
jednání jako nezákonně vedené, neboť
žadatel dostal obsílku až 4 dny před jednáním. V protokolu z veřejného
zasedání nebyla o jeho souhlasu s jednáním ve zkrácené lhůtě zmínka a předsedkyně
senátu nenechala pořídit zvukový záznam. Stížnost spolku Chamurappi z.s. zamítl stížnostní soud s tím, že
jako předkladatelé nabídky společenské záruky
nemáme na stížnost právo. Není to jen proto, že v případě nevyhovění
žádosti o propuštění není za co ručit, ale zejména proto, že v trestním řádu
nejsme jako oprávnění stěžovatelé výslovně uvedeni a ostatně účinek rozhodnutí
se našich zájmů nijak nedotýká.
Podotýkám, že v tomto případě
soud 1.stupně vyhověl bez námitek žádosti spolku Chamurappi z.s. o zaslání
protokolu z veřejného zasedání. A jako vždy jsem pořídil zvukový záznam. Předsedkyně
senátu se s opožděním doručení obsílky řádně vypořádala.
Důvod zrušení rozhodnutí jsem proto vyhodnotil
jako projev nedbalosti předsedkyně senátu, kterou vyvolala průtahy a značné
náklady právě v době tlaku na úspory ve státní správě. Nezbytnost cestovat
kvůli tomu znova ke vzdálenému soudu mě popudila. Podal jsem proto ministrovi
spravedlnosti podnět k zahájení kárného řízení. Ve lhůtě dvou měsíců jsem obdržel vyrozumění, že
pochybení předsedkyně senátu nebylo tak závažné, aby bylo třena ji hnát před
kárný senát, takže pan ministr mému návrhu nevyhoví. Jsem si ale jist, že kolem
mého návrhu proběhlo nějaké šetření, protože při dalším veřejném zasedání mi předsedkyně senátu dala najevo jistou nevoli.
Abych byl spravedlivý, přiznávám, že z mého
laického hlediska zasluhoval potrestání i předseda stížnostního senátu, protože
si vedl formalisticky, s přehnanou přísností. Oba soudy jsou v jedné budově
a věznice je nablízku. Předseda senátu měl možnost před vydáním rozhodnutí své
výhrady projednat s předsedkyní senátu. Mohla se hájit s odkazem na
můj zvukový záznam, o němž věděla, nebo odvolací senát mohl vyslechnout
žadatele. Za souhrn nedbalosti předkyně
senátu nalézacího soudu a formalismu předsedy stížnostního senátu zaplatili
daňoví poplatníci značné peníze a soudci škodu nemuseli uhradit. Ale v tomto
případě nelze podat návrh na kárné řízení, protože rozhodování soudce nepodléhá
kárnému přezkumu.
Při dalším veřejném zasedání jsem se
pak navíc dověděl, že nemám nárok na kopii protokolu, protože předkladatel
nabídky společenské záruky není stranou řízení.
Domnívám se, že právní názory soudců
na postavení předkladatele společenské záruky jsou sporné. Nabídka společenské
záruky je svým obsahem také návrhem na propuštění. Znám-li žadatele delší dobu,
tedy déle než soud, a jsem-li přesvědčen, že by byl na svobodě užitečnější,
zamítnutí žádosti o propuštění a tím i nabídky převzetí společenské záruky se
mne samozřejmě týká.
Navíc v třech jiných případech
soudy vyřídily stížnost spolku Chamurappi z.s. jako předkladatele nabídky
společenské záruky bez potíží.
Právní názory na postavení
předkladatelů nabídky společenské záruky jsou tedy zřejmě nejednotné. Zasluhovaly
by judikaturní sjednocení. Domnívám se, že o to by se měl postarat ministr
spravedlnosti, ať je to právě kdokoliv. Protože jím náhodou právě je pan Pavel Blažek, zaslal jsem mu dne 30. září 2023 podnět k podání
stížnosti pro porušení zákona. Jeho rozhodnutí jsem dosud neobdržel. Pouze jsem
se v jiné souvislosti dověděl, že ministerstvo postoupilo mé podání na
příslušné krajské státní zastupitelství.
Je to ryze legislativní záležitost. Nechápu, proč se k ní má vyjadřovat státní zastupitelství. Samozřejmě, kdybych namítal věcná pochybení v dokazování v kriminálním případu, bylo by to něco jiného.
Pokud se snad někomu z čtenářů zdá,
že jde o nějaké vybočení z obvyklých rozumných procesních postupů
ministerstva, mýlí se. Jsou i horší případy.
Odnětím práva spolků podávat návrhy
na podmíněné propuštění exprokurátorka Marie Benešová způsobila ještě
zanedbatelnou maličkost: snížila důstojnost postavení laika, který si dovolil
vměšovat se do vznešeného jednání soudu. Jako představitel navrhovatele propuštění
jsem sedával v lavici obhájců. Žadateli o podmíněné propuštění jsem při jeho výslechu viděl do
obličeje a měl jsem právo klást mu otázky. Otázky jsem mohl klást i ostatním
účastníkům řízení, např. znalcům. Měl jsem samozřejmě právo závěrečného návrhu
a stížnosti. Protože jsem přicházel na řadu jako poslední, měl jsem možnost
čelit nepřátelským postojům předřečníků.
Jako předkladatel nabídky společenské
záruky se smím posadit mezi veřejnost, takže žadateli vidím záda. Nemám žádnou
možnost vměšovat se do řízení, pouze vypovídám jako svědek, pokud si to přeje
soud. Takové malichernosti jako postup doručování nabídky společenské záruky,
nárok na protokol a zacházení s představitelem předkladatele nabídky
společenské záruky v soudní síni by ministerstvo mohlo vyřešit novelizací
vyhlášky- kancelářského řádu. Ale nejspíš to je „pod jeho rozlišovací úrovní“
stejně jako mnoho dalších věcí.
Na závěr upozorňuji, že spolek Chamurappi
z.s. nepodporuje žadatele o podmíněné propuštění na objednávku. Většinou jsme
se věnovali obžalovaným, s kterými jsme byli ve styku i několik let. A
hlavně pečlivě zkoumáme, zda s žadatelem nebudou po propuštění potíže, zda
bude plnit podmínky, které mu při propuštění uloží soud. Po uzavření
šestnáctého případu už asi žádný další nebude. Takové je mé přání.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v
knihkupectvích.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické
články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha
Heina. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního
zástupce, bankovního právníka.