středa 13. listopadu 2019

ŽALOBCE PROTI NEJVYŠŠÍMU SOUDU ČR


Kdysi veřejností pozorně sledované trestní stíhání Aleny Vitáskové, bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu, a její podřízené Michaely Schneidrové časem téměř upadlo v zapomnění. Zatímco v počátcích procesu zvláště na Alenu Vitáskovou dotírali při příležitosti hlavních líčení novináři jako sršni a do soudní síně chodila veřejnost, předsmrtná agonie procesu proběhla u Krajského soudu v Brně ve dnech 12.-13. listopadu 2019 téměř nepozorovaně.

Proces těžce postihl dlouhý úsek života obou dam. Jejich trestní stíhání začalo již na jaře  r.2013. Hlavní líčení u zdejšího soudu začalo 2. června 2014. Obě odsoudil senát Aleše Novotného ke krutému trestu osmi a půl let za mřížemi. Osud Aleny Vitáskové byl pak poněkud příznivější. Vrchní soud v Olomouci ji zprostil obžaloby. Ale  nedočkala se klidu, neboť nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal v její neprospěch dovolání a ve snaze škodit se neštítil použití nepravdivých argumentů.

Daleko horší osud potkal Michaelu Schneidrovou. Vrchní soud jí sice poněkud zmírnil trest, ale naopak ji zatížil trestem peněžitým. S jeho usnesením jí přišel příkaz k nástupu trestu. V těžké chvíli jí přišla na pomoc Televize Barrandov, která rozvířila její případ a Jaromír Soukup v Týdnu s prezidentem na něj upozornil Miloše Zemana. Na Hrad přišlo několik žádostí o milost. Na ministerstvo spravedlnosti dorazil podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Její obhájce podal v její prospěch dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.  Běh záchranných opatření byl ale příliš pomalý, takže ubohé odsouzené nezbylo než  nastoupit trest ve věznici na přiléhavé adrese Rozkoš 990.

Vzhledem k trvalé nechuti Miloše Zemana k udělování milostí cesta k záchraně přes stížnost pro porušení zákona byla nadějnější a nejméně stejně rychlá. Bylo v silách ministerstva, tehdy řízeného Robertem Pelikánem, podat stížnost ve velmi krátké době a současně požádat Nejvyšší soud ČR o přerušení výkonu trestu.  Ale ministerští úředníci „zneškodnili“ podnět ke stížnosti pro porušení zákona osvědčeným způsobem : odmetli jej k posouzení na Nejvyšší státní zastupitelství.

 Prezident republiky nad omilostněním Michaely Schneidrové skutečně uvažoval. Nechal si ale věc přezkoumat právním odborem své kanceláře. Výsledkem přezkumu byl ostudný paskvil, nekritická směska tvrzení z odůvodnění rozsudků, „vylepšená“ nepravdivým tvrzením, že paní odsouzená nenastoupila včas do výkonu trestu. Prezident republiky po seznámením s ním přirozeně myšlenku na omilostnění opustil.

Cesty obou dam opět spojil Nejvyšší soud ČR v řízení k podaným dovoláním. Oběma vyhověl a vrátil oba případy k novému projednání na Krajský  soud v Brně. Jeho vyhovění nejvyššímu státnímu zástupci spočívalo – zjednodušeně řečeno – v pokynu, aby soud lépe odůvodnil zproštění, uskutečněné Vrchním soudem v Olomouci. V podstatě Nejvyšší soud ČR Pavlu Zemanovi sice  vyhověl, ale tak, že účelu dovolání (uložení aspoň podmíněného trestu) nedosáhl. Ve věci Michaely Schneidrové Nejvyšší soud ČR rozhodl, že skutek, za který byla odsouzena, není trestným činem, a nařídil její okamžité propuštění z vězení. Po sedmi měsících zbytečného utrpení se mohla vrátit na svobodu. Nejvyšší soud ČR tím ale nepřímo posílil důvody pro zproštění Aleny Vitáskové, protože byla odsouzena za to, že nezabránila Michaele Schneidrové ve spáchání jejího „zločinu“, jenž nebyl trestným činem.

Za těchto okolností zahájil předseda senátu Aleš Novotný dne 12. listopadu 2019 v 9 hod. hlavní líčení k projednání obou rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Průběh byl hladký. Po patnácti minutách vyřizování formalit předseda senátu prohlásil dokazování za skončené a vyzval k přednesení závěrečných návrhů.

Nejvíce se namáhal žalobce, který svou řeč drmolil z papíru plných sedmnáct minut. Připustil, že postavení obž. Aleny Vitáskové je po zprošťujícím rozsudku Vrchního soudu v Olomouci v podstatě jasné. V případě Michaely Schneidrové se snažil obhajovat původní rozsudek a polemizoval s názory Nejvyššího soudu ČR. Pomáhal si odkazy na rozsudky správních soudů. Nakonec přednesl neuvěřitelný návrh, ignorující skutečnost, že Nejvyšší soud ČR popřel trestnost jednání paní obžalované: požadoval, aby soud uznal paní obžalovanou vinnou a zachoval jí  trest sedmi let vězení, uložený odvolacím soudem, popř. aby ji odsoudil za nedbalostní trestný čin.

Josef Bartončík, obhájce Michaely Schneidrové, v logicky členěném, spatra proneseném projevu se vypořádal během osmi minut  jak s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, tak s námitkami státního zástupce. Poukázal na to, že  Nejvyšší soud ČR přezkoumal rozhodovací procesy zdejšího i vrchního soudu a konstatoval, že jejich závěry při posuzování skutkové podstaty jsou vadné z hlediska správního práva. Připomněl, že Nejvyšší soud ČR zaujal stejné postavení také v obdobném případě obž.  Jaroslava   Vítka. Odmítl snahu státního zástupce využít v neprospěch jeho mandantky rozhodnutí správních soudů: nejsou použitelná jako důkaz, protože pocházejí z jiného řízení. Zejména upozornil, že právní názor Nejvyššího soudu ČR je pro zdejší soud závazný. Protože Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že skutek obž. Michaely Schneidrové není trestným činem a na základě obdobného hodnocení kauzy obž. Jaroslava Vítka zdejší soud rozhodl o zproštění, obhájce pro ni rovněž požadoval zproštění.

Tomáši Gřivnovi, obhájci Aleny Vitáskové, stačily dvě minuty. S ohledem na soulad zprošťujícího rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR navrhl zproštění.

Obě dámy se vzdaly práva na přednesení závěrečné řeči i posledního slova.

Následovala krátká přestávka, po ní odročení na další den za účelem vyhlášení rozsudku.
V 9:54 bylo „vymalováno“.

Vyhlášení rozsudku proběhlo v nepřítomnosti obžalovaných. Aleš Novotný četl rozsudek 47 minut. Obě obžalované zprostil obžaloby. Odvolal se na závazný právní názor Nejvyššího soudu ČR, který jeho senátu jinou možnost nenabídl. V odůvodnění ale s názory Nejvyššího soudu polemizoval a obhajoval původní rozhodnutí svého senátu do hloubky a šíře, přesahující dílčí příběhy obou obžalovaných, čili dotkl se případu chomutovských fotovoltaických elektráren. Jeho gestikulace a mimika občas naznačovaly, že prožívá krušné chvíle.

Státní zástupce Radek Mezlík se s rozsudkem smířil jen částečně: vzdal se práva odvolání ve věci Aleny Vitáskové, ale na místě se odvolal proti zproštění Michaely Schneidrové. Odvolání hodnotím jako zoufalý čin. Odvolacímu soudu rovněž nezbyde, než se podřídit právnímu názoru Nejvyššího soudu ČR na jednání paní obžalované. Odvolání zřejmě nevyhoví.

Státní zástupce sice zrušení zprošťujícího rozsudku nedosáhne, ale vlastními prostředky Michaelu Schneidrovou potrestal nesystémovým trestem, který psané právo nezná: zatížil ji vnucením života v nejistotě  po dobu nejméně několika měsíců – jako by nebylo dost toho, že nevinná žena musela kvůli justičnímu přehmatu strávit sedm měsíců ve vězení. Jeho zásah nikomu neprospěje, ale zproštěné obžalované kromě psychického strádání přinese také  materiální újmu: stav obžalované s neukončeným trestním řízením podstatně ztěžuje její postavení na trhu práce.


Čtyři morality na závěr:
1)      Výsledkem tohoto řízení je zjištění, že senát Aleše Novotného odsoudil rozsudkem z 22. února 2016 dvě nevinné dámy ke krutému trestu osm a půl let vězení. Rozptyl mezi výměrou zrušeného trestu a  zproštění činí z původního rozsudku exces. Pro plné pochopení jeho hrůznosti je na místě si uvědomit, že v souvislosti s trestním řízením dámy prožily šest let psychického strádání a nevinná Michaela Schneidrová navíc musela strávit sedm měsíců ve vězení. K tomu přidejme skutečnost, že stát zřejmě bude muset zproštěným obžalovaným zaplatit značné odškodné. I když jde o exces, soudci za něj nebudou volání k odpovědnosti, bez ohledu na napáchané škody, na jejichž finančním zahlazení se nebudou podílet, protože soudcovský stav si vymohl právo na beztrestnost nesprávných rozhodnutí. Nelze vyloučit, že si senát Aleše Novotného v budoucnosti povede stejně jako v tomto případě a bude plodit další zmetky.  Tento případ je jeden z mnoha, které ospravedlňují volání veřejnosti po zvýšení tlaku na odpovědnost soudců a státních zástupců za zmetky. Mezi všemi společenskými skupinami se těší největší ochraně, větší než příslušníci politických pseudoelit.
2)      Dalším výsledkem je zjištění, že požadavek Michaely Schneidrové a jejích zastánců na rychlou záchrannou akci k odvrácení nutnosti nastoupit trest, měl oporu v racionálních úvahách o nesmyslnosti jejího odsouzení. Z toho následně plyne, že všichni, kdo měli pravomoc pomoci a nepomohli, by si měli posypat hlavu popelem.
3)      Šest spoluobžalovaných Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové se nedomohlo dovoláním zvratu ve svém osudu. Nicméně vývoj v případě obou dam vyvolává otázku, zda senát Aleše Novotného skutečně v jejich případě rozhodoval bezchybně.
4)      Znepokojující jsou stále další případy státních zástupců, kteří se považují za jediné spravedlivé a povyšují se nad soudy. Nejde jen o Radka Mezlíka, který se odmítl podřídit závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu ČR. Jsou i další: např. jihlavskému státnímu zástupci Kamilu Špeldovi nestačí dvojí výrok nalézacího soudu a k němu výrok tří soudců z povolání v odvolacím senátu, aby pochopil, že mzda Renaty Vesecké za bezchybně odvedenou práci nemůže být škodou, způsobenou státu. Nebo státní zástupce Jan Lelek se nemůže smířit s právním názorem již třetího senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 v šestém zprošťujícím rozsudku v řízení, jež trvá již sedm let, a znova se odvolal.

Případ jako celek zasluhuje analýzu kompetentními orgány, vyúsťující v přijetí souboru opatření, jež by zmenšila pravděpodobnost opakování podobných excesů-
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKUDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získáváných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.



úterý 12. listopadu 2019

VE ZLÍNĚ ZNOVA O „HOROROVÉM PŘÍBĚHU“ 2


Dne 7.listopadu 2019 se senát Radmíra Koudely zlínské pobočky Krajského soudu v Brně začala znova zabývat kauzou, o které jsem v minulosti psal jako o „hororovém příběhu od zlínského soudu“ a dne 12. listopadu pokračovalo dokazování.

Očekávání účastníků nenaplnili dva znalci a čas si nenašel také pan poškozený Pavel Buráň. Z obžalovaných zůstal v soudní síni jen Jaroslav Novotný.

Jako první předstoupil před soud znalec Jiří  Bernatík, Uvedl, že trvá na znění svého znaleckého posudku, který doplnil výkladem. Jeho vyjádření se týkalo digitálního zápisu dopisu Pavla Buráně do paměti počítače pana obžalovaného Novotného. Konstatoval, že zápis se uskutečnil 7.listopadu 2014. V tom okamžiku jej předseda senátu přerušil a začal klást otázky. Především se pak tímto způsobem dověděl, že znalec zkoumal originální kopii obsahu paměti, dodanou policií. Pan soudce  pak chtěl dále vědět, zda má znalec jistotu, že policie stáhla úplný obsah paměti. Znalec to předpokládal, a vysvětlil, co tomu nasvědčuje.

Vystřídal jej bývalý vyšetřovatel případu Libor Zapletal, který již opustil policejní službu. Pan soudce zahájil jeho výslech otázkou, kdo z jeho podřízených zpracovával počítač pana obžalovaného Novotného. Svědek vysvětlil, že všechny věci tohoto druhu, které policie zajistila při domovní prohlídce, převzal analytický útvar, který je zpracoval. Dopis Pavla Buráně nebyl nalezen v „papírové“ podobě, pouze jako záznam na harddisku jednoho ze zabavených počítačů. U každého dokumentu, vloženého do paměti, policie zjišťovala datum vložení. Záznam o vložení dne 7.listopadu 2014 je jednoznačný.

Zmocněnce poškozeného Jiřího Půjčka zajímalo, zda se policie snažila získat originál dopisu. Dověděl se, že se sice snažila, ale neměla úspěch. Filip Opatřil, obhájce obž. Jaroslava Novotného, chtěl vědět, zda se z paměťových nosičů stahují úplná data. Odpověď byla kladná. Nechal si rovněž potvrdit datum vložení kopie dopisu 7.listopadu 2014. Podobným způsobem probíhala i další debata se svědkem. Z velké části usvědčovala debatující z nedostatečných uživatelských znalostí pro práci s počítačem. Obhájce Pavla Kandalce zajímalo, zda má bývalý policista přiměřenou kvalifikaci, aby mohl vyhodnotit obsah paměti počítače a dostal kladnou odpověď. Obhájce se jej pak ptal, s jakými verzemi případu policie pracovala při vytváření taktiky vyšetřování. Svědek vysvětlil, že z počátku pracovali s dvěma verzemi: buď mluví pravdu Pavel Buráň nebo Jaroslav Novotný. S nelibostí se pak obhájce setkal, když chtěl pustit ze svého počítače dva krátké odposlechy rozhovorů mezi svědkem a panem poškozeným. Svého nakonec dosáhl. Nelíbilo se také, když se točil na tom, že policie poskytovala |Pavlu Buráňovi výhody poškozeného, i když ho ještě prověřovala. V dalším průběhu vyšlo najevo, že v době, kdy Pavel Buráň přebíral od policie listiny, nevěděl, že je prověřován.

Předsedu senátu zajímalo, zda bývalý vyšetřovatel znal svědka Jůzla. Libor Zapletal připustil, že jej v přípravném řízení vyslýchal, ale jinak se s ním nezná.  Vyloučil, že by se někdo pokoušel jej ovlivňovat, nebo že by snad sám někoho ovlivňoval. K dotazu obžalovaného nemohl vysvětlit, jak došlo k vypátrání „zakuklenců“ a na otázku, zda od pošk. Pavla Buráně někdy dostal nějakou pozornost jako klobásky nebo slivovici, odpověděl rozhodným odmítnutím. Otázka má kořeny ve videozáznamu, založeném ve spisu, na němž pan poškozený poskytování drobných dárků přiznává.

Po odchodu Libora Zapletala předseda senátu věnoval pozornost úvahám o dalším vývoji procesu, z něhož je zřejmé, že má zájem vést jej co nejrychleji ke konci, nikoli však na úkor kvality a úplnosti dokazování. Je zjevné, že vývoj hlavního líčení je v mírném skluzu proti jeho původním záměrům. Promítá se to i do mírného napětí v soudní síni v některých okamžicích. Je to výsledek rozdílného vnímání naléhavosti otázek předsedou senátu, obhájci a obžalovanými.  Vztahy mezi nimi přesto nevybočily z normy.

Obhájce Filip Opatřil vložil krátkou cestou do spisu dokumentaci k prostorovým podmínkám domu Novotných a v návaznosti obhájce Pavel Kandalec předložil návrh na opravu souvisejícího protokolu z hlavního líčení. Tyto podklady mají posloužit k vyhodnocení věrohodnosti svědkyně Šabršulové, jež tvrdí, že viděla Pavla Buráně v kritickou dobu přijet a vejít do domu Novotných.

Posledním číslem dokazování bylo čtení znaleckého posudku znalce-psychologa na svědkyni Bibianu Kušnierovou, vypracovaného zejména za účelem posouzení její věrohodnosti. Znalce obstaral obhájce Filip Opatřil, který ujistil předsedu senátu k jeho dotazu, že znalci poskytl úplné podklady ze spisu. Osobně se nikdy se znalcem nesetkal. Vyznění posudku bylo pro zkoumanou a její věrohodnost příznivé. Protože ji osobně znám, nezaráží mě to. Ke čtení došlo se souhlasem stran, neboť znalec se nedostavil. Za daných okolností ovšem nebylo možné otázkami jeho vývody zpochybnit. Vzhledem k tomu, že svědkyně hraje v dramatu méně významnou roli, lze přečtení posudku akceptovat.

Pak již následovalo jen projednání organizace pokračování hlavního líčení. Další dějství se odehraje v pondělí 18.listopadu v 9:30 a jeho program bude možná tak nabitý, že bude obtížné jej zvládnout.


============================================================
Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKUDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získáváných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.



neděle 10. listopadu 2019

VE ZLÍNĚ ZNOVA O „HOROROVÉM PŘÍBĚHU“


V článku „Soud nad soudem“ jsem uvedl, že dne 7.listopadu 2019 se zlínská pobočka Krajského soudu v Brně začne znova zabývat kauzou, o které jsem v minulosti psal jako o „hororovém příběhu od zlínského soudu“. Tak se i stalo.

V tomto příběhu obžalovaný Jaroslav Novotný jako věřitel dlužníka, poškozeného Pavla Buráně, měl zorganizovat jeho vydírání s použitím násilí a tím ho přinutit, aby podepsal listiny, jimiž se zavázal, že ve lhůtě tří let zaplatí stamilionový dluh, za jehož splacení se zaručí zástavou nemovitostí. Ostatní obžalovaní měli různým způsobem při vydírání pomáhat. K pikanteriím případu patří skutečnost, že žalobce neobžaloval velitele čtyřčlenného komanda zakuklenců ukrajinské národnosti, kteří se podle pana poškozeného na něm dopouštěli násilí. Jeho identitu policie vůbec nezjistila a místo tří Ukrajinců dodala dva Slováky a jednoho Rusa s povolením k pobytu na Slovensku. Jeden příslušník komanda byl již v původním řízení zproštěn obžaloby.     

Případu se nadále věnuje senát Radomíra Koudely, jehož rozsudek zrušil a vrátil k novému projednání Vrchní soud v Olomouci.

Předseda senátu vedl hlavní líčení od zahájení ve svižném tempu a v přívětivé atmosféře. Proti poměrům v původním řízení strana žalobní se projevovala méně aktivně a nejevila sklon k nekorektním postupům, což je nepochybně důsledkem nahrazení aktivistického bývalého prokurátora Petra Dítě v postavení zmocněnce poškozeného advokátem Jiřím Půčkem. Současně mírně ožila obhajoba, posílená zlínským advokátem Jiřím Horákem a brněnským Pavlem Kandalcem. Jistá změna taktiky obhajoby se projevila i vystupováním obž. Jaroslava Novotného ve prospěch obhajoby.

Radomír Koudela zahájil seznámením s usnesením Vrchního soudu v Olomouci. Vykládal je s tváří pokerového hráče, ač obsah usnesení je pro něj mimořádně nepříznivý. Pustil se pak bez otálení do doplňování a napravování dokazování v souladu se závěry nadřízeného soudu.

Bezproblémový byl výslech notářky Hany Jankovičové, jejíž vidimaci důležitého listinného důkazu se strana žalobní v původním řízení pokoušela zpochybnit. Předpokládám, že po jejím krátkém výslechu se pochybnosti rozptýlily.

Velkou pozornost obhájců vyvolal výslech znalce-psychologa Zdenka Libíčka, který měl posoudit věrohodnost poškozeného Pavla Buráně. Její prověření odvolací soud označil v usnesení za úhelný kámen dokazování a uložil  nalézacímu soudu, aby se věcí důkladně zabýval. Obhájci tísnili znalce mnoha otázkami. Nemohl některé zodpovědět, protože neměl k disposici odpovídající podklady. Jedná se o znalce, kterého opatřil bývalý zmocněnec pana poškozeného, exprokurátor Petr Dítě. Očekávat od znalce, opatřeného zmocněncem poškozeného, že zpochybní důvěryhodnost pana poškozeného, by bylo naivní. Bývalo by bylo na místě, aby obhájci zjistili, kdo jej vybavil neúplnými podklady, ale nezabývali se tím. Samozřejmě, zkoumání věrohodnosti pana poškozeného se nevyčerpá jeho vyšetřením psychologem. Ve spisu je dosti materiálů, jejichž vyhodnocením se může soud dostat k jasnějšímu obrazu pana poškozeného.

Velkému tlaku ze strany nejdříve soudce, pak ale hlavně obhájců a obžalovaných byl vystaven bývalý policista Vladimír Benda, který provedl odběr pachového vzorku obž. Roberta Sádeckého. Úkon provedl v rozporu se závazným pokynem policejního prezidenta, neboť pro něj nebyl proškolen. Neviděl v tom problém: splnil příkaz jak nejlépe uměl a předpis ani nečetl. Po něm předstoupil před soud jeho bývalý kolega Pazdera, dnes příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů. S obtížemi vysvětloval, proč odběr pachového vzorku byl svěřen právě policistovi Bendovi, který jako jediný z jednotky nebyl proškolen. Sklidil pak velkou kritiku za taktiku vyšetřování, která vedla k tomu, že do domu Novotných nedorazila krajská výjezdová skupina, nebyly na místě zajištěny stopy po případné přítomnosti pošk. Pavla Buráně a nebyly zajištěny nosiče dat z kamer na domě, které by poskytly objektivní informaci o tom, kdo vstupoval do domu. Součástí taktiky bylo odsunutí domovní prohlídky za lhůtu, stanovenou soudem.

Oživení jednání přineslo předvedení tetováže na rukou obž. Roberta Sádeckého. Pan poškozený tvrdil, že jej poznal podle šlachovitých rukou. Již v původním řízení pan obžalovaný zpochybnil jeho tvrzení tím, že si vyhrnul rukávy u košile a předvedl celoplošnou tetováž rukou, kterou by Pavel Buráň nemohl nezaznamenat, kdyby jej skutečně viděl. Při současném výslechu pan obžalovaný opět předvedl plošnou tetováž na obou rukou a přivedl si svědka, který potvrdil, že pan obžalovaný si tetování pořídil již před více lety. Předseda senátu dal najevo, že je mu tento důkaz jasný.

Předseda senátu se také zajímal o podmínky pro parkování před domem Novotných. Zajímá ho to kvůli svědectví svědkyně Šabršulové, která v původním řízení vypověděla, že v kritickou dobu čekala před domem v autě na manžela a viděla pana poškozeného přijet autem a vejít do domu. Státní zástupce Petr Matoušek jí tehdy hrozil trestním řízením kvůli křivému svědectví. Obhajoba předloží soudu fotodokumentaci k posouzení, zda paní svědkyně mohla skutečně parkovat popsaným způsobem a vidět to, co viděla. V této souvislosti vyšlo najevo, že zápis její svědecké výpovědi v protokolu z hlavního líčení se poněkud odchyluje od zvukového záznamu, a to mírně v neprospěch věrohodnosti výpovědi svědkyně.

Z čtených listin patrně nejdůležitější byl znalecký posudek společnosti Ostravská Znalecká, která měla posoudit vliv změn zdanění hazardu na finanční zdraví společnosti pana poškozeného. Závěr vyzněl tak, že k zásadnímu zhoršení nedošlo. Právě na snížení výnosů se vymlouvá pan poškozený, když vysvětluje, proč se dosud nevypořádal se závazkem vůči panu obžalovanému.

Jako laik soudím, že zkoumání finančního zdraví společnosti pana poškozeného v tomto řízení je nadbytečné. Existenci obrovského dluhu připustil i bývalý zmocněnec pana poškozeného. Dlužník sice tvrdí, že nemůže platit, ale na druhé straně investuje do nemovitostí. Trestnímu soudu nepřísluší, aby posuzoval oprávněnost nároků pana obžalovaného nebo aby odpustil panu poškozenému dluh. Okolnost, že mezi panem obžalovaným a panem poškozeným jsou nevyřešené závazkové vztahy, musí brát jako danost. Je nepochybné, že trestní stíhání věřitele přináší dlužníkovi nesmírnou výhodu, neboť  odvádí věřitelovu pozornost od vymáhání pohledávky a také mu odčerpává prostředky. Věřitel dlouhodobě ve vězení by byl pro dlužníka terno. Pan poškozený si to zřejmě uvědomuje. Není známo, že by se jeho dluh během dlouhé doby trestního stíhání aspoň trochu zmenšil. Ale to vše není rozhodné pro posouzení, zda se pan poškozený skutečně stal obětí násilí ze strany obžalovaných.

Ledacos  z toho, co po prvním stání zůstává nejasné, by se mělo vyjasnit při hlavním líčení dne 12. listopadu 2019 a půjde-li vše dobře, dne 18. listopadu 2019 zazní závěrečné řeči.

========================================================================
Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.



sobota 9. listopadu 2019

SOUD S PŘEKVÁPKY


Další blok „velké daňové kauzy“, vedené senátem Aleše Novotného u Krajského soudu v Brně proti Shahramu Zadehovi ( dále jen SAZ) & spol., který proběhl ve dnech 4.-6. listopadu 2019, měl vnějškově docela pohodový ráz. Pan obžalovaný SAZ se opět dostavil ve slušivém vězeňském oblečení v doprovodu trojice „obyčejných“ příslušníků Vězeňské služby (tytam jsou časy, kdy jej doprovázelo šest zakuklených těžkooděnců se samopaly) a usedl na své obvyklé místo na lavici obžalovaných před stolem obhájců. Za celé tři dny nikdo nezvedl hlas, byť příležitosti se nabízely. Lavice obžalovaných byla obsazena velmi spoře. Pohoršovalo mě  jako obvykle chování příslušníků Vězeňské služby, kteří kontrolovali listiny, jež si pan obžalovaný SAZ vyměňoval s obhájcem. Jako laik si myslím, že to je zřejmé porušení zákonem chráněné nedotknutelnosti komunikace mezi obviněným a obhájcem. Možná se ale mýlím: v případě obž. SAZ jsou odchylky od normálního zacházení časté a vždy se pro ně najde nějaké vysvětlení.  Ostatním obžalovaným se této péče nedostává, ač si s obhájci vyměňují listiny běžně. Jinak se ovšem eskorta chová slušně a její příslušníci nemají možnost neplnit rozkazy.

V pondělí dopoledne ještě doznívaly ohlasy na „demontáž“ odborných částí obžaloby z hlediska daňového práva, do které se pustili po vystoupení znalce Daniela Líbezného obhájci  a obžalovaní v minulém bloku hlavního líčení. Že se nedostavil předvolaný svědek, nikoho příliš nevzrušilo, protože nekázeň svědků je trvalým jevem, provázejícím toto řízení již velmi dlouho.

Svědek, který předstoupil před soud v odpolední části jednání, patřil k typu „bílých koní“, kteří propůjčovali svou právní subjektivitu provozovatelům podvodných obchodů s pohonnými hmotami, provázených krácením daně z přidané hodnoty. Jeho výslech nic převratného nepřinesl.

Ve 14 hodin připravil předseda senátu přítomným první „překvápko“. Oznámil jim, že soudu byla doručena žádost jednoho ze složitelů kauce 150 milionů Kč o vrácení jeho podílu 17 milionů Kč, a soud bude muset o žádosti rozhodnout. Nabídl účastníkům příležitost k vyjádření. Využil ji obž. SAZ, jehož vyjádření trvalo přibližně 40 min. Jeho výklad se členil na dva myšlenkové okruhy. V jedné části se pokusil podat právní odůvodnění vyhovění žádosti. Ač sám není účastníkem tohoto řízení, prokázal, že s věcí je dokonale obeznámen a jeho názory v žádném případě by nebylo možné označit za právnické nesmysly. Odvolal se na několik judikátů Evropského soudu pro lidská práva. V druhé části velmi tvrdě zkritizoval předsedu senátu Aleše Novotného za obmyslný způsob, jakým si vedl při jednání o přijetí kauce. Věděl, že státní zástupce Jiří Kadlec připravuje zatčení pana obžalovaného hned při propuštění na svobodu přímo na dvoře věznice a jeho předvedení před soud s návrhem na uvalení časově neomezené předběžné vazby. Kromě toho Aleš Novotný věděl, že běží další trestní řízení kvůli přípravě ovlivňování svědků, které pak dozrálo až do nového uvalení vazby dne 2. prosince 2016. Složená kauce 150 milionů Kč ho před novým uvalením vazby neochránila. Nejen podle obž. SAZ, ale i podle některých složitelů, z poučení, které jim poskytl soudce Aleš Novotný nevyplývalo, že by jim vážně hrozilo propadnutí peněz.

Obž. SAZ také připomněl, že složitelé kauce napadli již dříve rozhodnutí obecných soudů o nevydání kauce ústavní stížností. Jejich případ napadl senátu předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který s rozhodnutím nespěchá. Posléze obž. SAZ informoval přítomné, ale zvláště soudce Aleše Novotného, že Evropský soud pro lidská práva přijal k projednání již devět jeho stížností, směřujících primárně proti jeho rozhodnutím. Nakonec se obž. SAZ připojil k žádosti.

Den druhý začal dalším, nepříjemným „překvápkem“, jímž bylo upuštění Aleše Novotného od záměru vyslechnout israelského obchodníka Yaishe Ronena Nadava, předchůdce obž. SAZ v postavení investora obchodů společnosti P.P.S. GmbH, a nahrazení výslechu čtením protokolu z přípravného řízení.

Upuštění od výslechu Yaishe Ronena Nadava ostře kritizovali  obžalovaní SAZ a Petr Moštěk, kteří si stěžovali na hrubé krácení jejich ústavního práva vyslýchat svědka. O právo přišli již podruhé,  když v přípravném řízení před pěti lety policie zorganizovala výslech čtyř svědků, jejichž jména údajně z bezpečnostních důvodů předem neoznámila. Byl mezi nimi i Yaish Ronen Nadav. Protože oba obžalovaní byli tehdy ve vazbě, jeho výslechu se nemohli zúčastnit a ani jejich obhájci si nemohli předem připravit otázky. Je podivné a nepřijatelné, že před pěti lety policie dokázala nějakým záhadným způsobem svědka najít a přimět k účasti na řízení, ale nyní  soud vydává jeho předvolání za neřešitelný rébus a ústavních práv obžalovaných prostě nedbá. Rozšiřuje tak četnost nekorektních postupů.

Pánové SAZ i Petr Moštěk se pak k přečtené výpovědi vyjádřili. Obsáhlé bylo zejména vyjádření obž. SAZ, který se dostal se svědkem do styku, když tento se rozhodl ukončit účast na obchodech P.P.S. a nynější korunní svědek obžaloby Petr Pfeifer, tehdy manažer P.P.S., hledal za něj náhradu a našel právě obž. SAZ. Došlo pak k uzavření trojstranné smlouvy, na jejímž základě obž. SAZ vyplatil odcházejícího Yaishe Ronena Nadava. Z jeho čtené výpovědi vyplývají nejméně dvě  pro pana obžalovaného důležité informace: že nemůže být pravdivé tvrzení žalobce, že byl původcem záměru na podvodné obchodování s minerálními oleji, neboť v době, kdy vložil finanční prostředky do obchodování P.P.S. GmbH, obchod již nějaký čas běžel, dále je zřetelná důležitá úloha svědka Petra Pfeifera ve vedení P.P.S. i Ecoll Investu. Jeho úlohu potvrzuje i žádost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci o právní pomoc rakouských orgánů, v které svědek Petr Pfeifer stojí v seznamu podezřelých na prvním místě.

Specielní výhradu uplatnil obž. Petr Moštěk upozorněním na nepravdivé tvrzení na str.25 obžaloby, že jej svědek usvědčoval z trestné činnosti. Je to v rozporu se skutečným obsahem výpovědi. Ve skutečnosti svědek usvědčoval Petra Pfeifera jako obstaravatele „bílých koní“ a páchání jiných nepravostí. Naopak potvrzoval, že pan obžalovaný se nedopouštěl žádného nezákonného jednání a projevoval se jako svědomitý odborník. Na základě jeho výpovědi obž. Petr Moštěk vyvrátil i tvrzení obžaloby o založení organizované zločinecké skupiny s tím, že pokud by skutečně vznikla, jejím účastníkem by nebyl obž. SAZ, ale svědci Yaish Ronen Nadav, Petr Pfeifer  další.

Dalším „překvápkem“ byl dobrovolný příchod svědka K.T., jehož předseda senátu nechal předvést policií, ale k zajištění jeho účasti nakonec stačila „otcovská domluva“ policistů. Tento svědek byl manažerem společnosti Biodiesel, jejímž šéfem byl obž. Petr Moštěk. Byl jeho pomocníkem. V přípravném řízení nebyl vyslýchán. Jeho znalosti obžalovaných byly velmi omezené. Hlásil se hlavně k obž. Petru Moštěkovi a Petrovi Dokládalovi, méně k Danielu Rudzanovi,  okrajově se zmínil o Radovanu Chaloupkovi. Neznal obž. SAZ. Upozornil, že od jeho zaměstnání ve firmě Biodiesel uplynulo pět let, takže si nemusí vše o své činnosti pamatovat. Pro oživení paměti mu předseda senátu nechal pustit několik odposlechů s velmi hubeným výsledkem: většinu hlasů nepoznal, obsah nedokázal vysvětlit. Situace se podstatně nezlepšila, ani když mu předseda senátu připomněl povinnost mluvit pravdu a jeden odposlech mu  nechal přehrát znova.

K jeho výpovědi neměli jako obvykle otázky přísedící, ani státní zástupce necítil potřebu se ptát. Přihlásil se pouze obhájce obž. Daniela Rudzana Daniel Telecký, který se vyptával na podrobnosti přidávání biosložky do pohonných hmot.

K výpovědi svědka a odposlechům se vyjádřil obž. Petr Moštěk. Vysvětlil svědkovu činnost i soustavu obchodování s biosložkou. Komentoval také odposlechy. Poukázal na to, že některé odposlechy jdou časově za rámec obžaloby.

Po krátké přestávce došlo na „překvápko“ zásadního významu. Předseda senátu vyhlásil usnesení, jímž senát při neveřejném zasedání zamítl žádost některých složitelů kauce a obž. SAZ  o změnu stanovení její výše a o vrácení části 17 milionů Kč samostatnému žadateli. O tom, že se u soudu nachází žádost složitelů o změnu výše kauce, Aleš Novotný dříve nemluvil. Podle názoru soudu nedošlo ke změně podmínek proti předchozímu rozhodnutí o nevrácení kauce. Současné rozhodnutí souvisí s odsouzením pana obžalovaného v tzv. „malé kauze“. Nepřihlíží ke skutečnosti, že u Ústavního soudu leží nevyřízená ústavní stížnost složitelů. Státní zástupce se vzdal stížnosti, naproti tomu obž. SAZ podal stížnost, kterou doplní obhájci po doručení písemného vyhotovení. Ostatní dotčení reagovat nemohli, protože jim nebyla umožněna účast při vyhlášení usnesení. Stejně jako v minulosti předseda senátu na jejich práva nebral ohled.

Ze tří předvolaných svědků na třetí den bloku dva se omluvili,  třetí se nedostavil bez omluvy. Uvolněného času využil obž. Petr Moštěk k vyjádření k části písemných důkazů. Věnoval se postupu správce daně při vyměřování daňové povinnosti a souvislostem s výpočtem škody, uplatněným jak v posudku znalce Daniela Líbezného, tak státním zástupcem v obžalobě. Jeho výklad byl velmi složitý a pro laika obtížně srozumitelný. „Přeloženo do lidštiny“ z něj vyplývá, že ke krácení daně mohlo dojít, nikoli však u společností P.P.S. a Ecoll Invest, ale až u posledního článku řetězce, jemuž daňovou povinnost stanovil správce daně. Za jeho počínání pak zmíněné „řídící“ firmy nemohou nést odpovědnost. Podstatné je, že správce daně stanovil daňovou povinnost jiným subjektům než žalobce. Orgány činné v trestním řízení vycházely při výpočtu škody ze záznamů Ecoll Investu jako oprávněného příjemce, evidujícího povinnost ke spotřební dani, ačkoli ta nemá návaznost na daň z přidané hodnoty. Nezkoumaly celý řetězec a nezajímaly se, kdo skutečně měl povinnost uhradit  daň z přidaného hodnoty a zda ji přiznal a zaplatil. Přitom je třeba vzít v úvahu, že daňovým trestným činem je nepřiznání a neuhrazení daňové povinnosti, nikoli nezaplacení přiznané daně. Ve výsledku lze výpočet škody ve znaleckém posudku a v obžalobě považovat za „přesný součet“ nepřesných čísel (což ovšem nelze vykládat tak, že k trestnému činu vůbec nedošlo), stojící na fiktivních základech.

Výklad Petra Moštěka byl tedy významným pokračováním těžko zpochybnitelné „demontáže“ odborné části obžaloby z hlediska daňového práva, jež sice nevede k popření trestné činnosti, ale zpochybňuje její kvantifikaci a přiřčení jejího páchání jiným než skutečným pachatelům.

Hlavní líčení bude pokračovat dalším třídenním blokem od 25.listopadu 2019.


========================================================================
Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.



neděle 3. listopadu 2019

SOUD NAD SOUDEM

Vše souvisí se vším. Někteří pamětníci si možná vzpomenou, že v nedávné minulosti se 7. listopadu honosně slavilo výročí událostí, k jejichž spuštění byl signálem osudový výstřel z křižníku Aurora. Účastníci procesu, jehož druhé kolo po rozhodnutí odvolacího soudu začne u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně právě v ten den, si na výstřel z Aurory a jeho následky nevzpomenou, ale den 7. listopadu  budou vnímat jako mimořádně významný.

O prvním kole procesu jsem psal dne 30.března 2018 v článku „Hororový příběh od zlínského soudu XI“. Vyjádřil jsem se v něm neuctivě o rozsudku senátu Radomíra Koudely. Na závěr procesu o skutkovém ději, připomínajícím špatně napsaný scénář kriminálního filmu, soud odsoudil věřitele Jaroslava Novotného, jeho manželku a jejich údajné najaté pomocníky  k vysokým trestům za vydírání dlužníka Pavla Buráně s pomocí násilí. V jejich sporu šlo o více než 300 milionů Kč. Údajní vyděrači měli skutečného dlužníka přinutit, aby se tři měsíce před vypršením lhůty splatnosti podpisem zavázal, že dluh splatí do tří let, ale zajistí jej zástavou nemovitostí. Vyjádřil jsem se,  že neobvykle stručné odůvodnění rozsudku mělo povahu pohádky, která by se dobře poslouchala, kdyby v ní nechyběl deus ex machina, který by překlenul několik děr v příběhu. Předpověděl jsem, že se děj rozsype, až se ukáže, že jeho svorníkem je falešný důkaz, který jsem ze zlomyslnosti vůči panu soudci nespecifikoval, abych mu nepomohl v písemném vyhotovení rozsudku jej zastřít. Nyní již mohu prozradit, že jím bylo jeho viditelně nepravdivé tvrzení, že si věřitel sám napsal dopis, jímž dlužník projevil ochotu dát věci do pořádku. Mylnost názoru senátu je tak nápadná, až připomíná přísloví, že přání je otcem myšlenky. Nekompetentnost  v interpretaci záznamů v paměti počítače pana obžalovaného je naprosto neuvěřitelná. Nakonec jsem v článku projevil naději, že rozsudek neobstojí v odvolacím řízení.

Nemýlil jsem se. Vrchní soud v Olomouci usnesením z 28.května 2019 zrušil rozsudek a vrátil jej Krajskému soudu v Brně k novému projednání. Písemné vyhotovení sepsal velmi důkladně a trvalo to dlouho, takže do rukou odsouzených se dostalo až v poslední třetině měsíce září. Ale výsledek stojí za dlouhé čekání. Již dlouho jsem neviděl tak důkladné rozmetání prvostupňového rozsudku odvolacím soudem jako v tomto případě.

Na 32 stranách odvolací soud podává přehled o průběhu řízení a zejména o výhradách odvolatelů.  Na zbývajících pěti stranách se vypořádal s Augiášovým chlévem nepřístojností v rozsudku. Je to ponuré čtení, neboť z něj vyplývá, že obžalovaní možná mohli být ušetřeni trápení, které je  tíží již přibližně pět let.

Vrchní soud rozhodl, že rozsudek je zatížen vadami, jež opravňují k jeho částečnému zrušení ve věci všech obžalovaných. Řízení, jež předcházelo vydání rozsudku, bylo podle odvolacího soudu natolik chybné, že to znemožnilo správné objasnění skutečností a způsobilo takové krácení práv obhajoby, že to mělo vliv na chybná rozhodnutí v rozsudku. Pochybností o správnosti skutkových zjištění je tolik, že je není možné napravit dokazováním před odvolacím soudem a nezbývá než vrátit případ nalézacímu soudu k doplnění dokazování a napravení jeho vad.

Za podstatnou vadu považuje odvolací soud neprovedení rekognice při hlavním líčení  a uložil nalézacímu soudu, aby se řádně vypořádal i s dalšími výhradami obhajoby, zpochybňujícími zákonnost rekognice v přípravném řízení. Dále je  nutné, aby soud 1.stupně doplnil objasňování pachové identifikace s použitím znaleckého posudku, dodaného obhajobou v průběhu odvolacího řízení. Kromě toho má vyslechnout dva vůbec nevyslechnuté svědky a dalších pět, které vyslechl pouze mimo hlavní líčení. Navíc vytkl, že nebyly při hlavním líčení provedeny dva znalecké posudky, z nichž jeden se ani ve spisu nenachází. Za závažnou vadu označil odvolací soud neprovedení psychologického posudku o věrohodnosti pan poškozeného, neboť jde o klíčový bod pro posouzení celé trestní věci. Senát Radomíra Koudely se neobešel bez nepřístojnosti, kritizované panem obžalovaným Novotným, kterou je porušení důvěrnosti komunikace mezi obhájcem a klientem. Vrchní soud v Olomouci dokonce přisvědčil odvolatelům, že bylo kráceno jejich právo odmítnutím části důkazů bez náležitého odůvodnění.

Jedním z mála bodů odvolání, kterému odvolací soud nevyhověl, byla stížnost na neprovedení některých listinných důkazů. Obhajoba  ale o jejich čtení nežádala. Nicméně Vrchní soud v Olomouci přisvědčil odvolatelům, že nelze zjistit, jak se obsah přečtených listinných důkazů promítl do rozhodnutí nalézacího soudu.

Pozoruhodnou ukázkou síly formalismu trestního práva je odmítnutí stížnosti odvolatele Jaroslava Novotného na nezákonnost domovní prohlídky kvůli tomu, že k ní došlo až za tři týdny po vypršení soudem stanovené lhůty. Soud totiž neuvedl časové hranice povolení k domovní prohlídce ve výrokové větě povolení, ale pouze v odůvodnění. Podotýkám, že shodně s odvolatelem jako laik soudím, že logiku nepostrádá podezření, že policie opozdila domovní prohlídku záměrně, aby měla jistotu, že kamerové záznamy z kamer na domě odvolatele ze dne údajného spáchání trestného činu již budou přemazané. Kdyby policie spěchala, měla by k disposici objektivní důkaz o tom, zda pana poškozeného do domu odsouzeného přivezli zakuklenci, či zda přijel sám, jak tvrdí svědkyně, která parkovala před domem.

Vrchní soud se dále neztotožnil s výtkou neprovedení revizního znaleckého posudku v oboru písmoznalectví, protože jeden z posudků neměl náležitosti dle českého práva. Nepřisvědčil obhajobě ani v názoru, že rozsudek by měl být vadný, protože obžalovaný „zakuklenec“ Matěj Janečka byl zproštěn obžaloby. Další dva „zakuklenci“ namítali, že jejich důkazní situace byla stejná jako u něj, takže měli být zproštěni také. S tím odvolací soud nesouhlasil, neboť jejich důkazní situace dle něj byla jiná. Jako laik podotýkám však, že se nezamyslil nad důsledky vyloučení jednoho ze tří „únosců“ pro konstrukci obžaloby: pokud přepadení na silnici provedli tři únosci a jeden byl zproštěn, kde je ten třetí ? Nehledě k tomu, že podle výpovědi poškozeného Pavla Buráně v domě obviněných se nacházel ještě čtvrtý zakuklenec, který byl velitelem komanda. Je zvláštní, že policie jej neidentifikovala, když jeho údajné podřízené najít dokázala.

Vrchní soud tedy ve čtyřech bodech nevyhověl odvolatelům, ale v následujícím 24. bodu hodnocení přesto dospěl k závěru, že rozsudek je v některých částech nepřezkoumatelný, neboť nalézací soud se nevypořádal důsledně  s námitkami obhajoby. Proto odvolací soud požaduje doplnění dokazování také o důkazy, které obhajoba nabídla až v průběhu odvolacího řízení.

Odvolací soud také odmítl názor senátu Radomíra Koudely, že „úhelným kamenem“ dokazování má být dopis, jímž pan poškozený projevil vůli dát do pořádku svůj závazkový vztah k obžalovanému Jaroslavu Novotnému, ale který si měl údajně napsat sám. Podle mínění vrchního soudu ve skutečnosti je rozhodující v této věci věrohodnost výpovědí poškozeného Pavla Buráně. A té právě nalézací soud věnoval nedostatečnou pozornost.

Následně odvolací soud vyvodil z daného stavu důkazní situace, že zatím proti sobě stojí tvrzení pana poškozeného na straně jedné a argumenty obžalovaných na straně druhé a nelze jednoznačně rozhodnout, na které straně je pravda. Vina obžalovaných není spolehlivě prokázána, proto rozhodl o vrácení věci na 1.stupeň a stanovil mu celý balík úkolů, jež má senát Radomíra Koudely splnit.

Z 31 bodů vyhodnocení odvolání jsou dva z hlediska stran řízení neutrální a ve čtyřech se zcela nebo zčásti korigují názory odvolatelů.

Odvolací soud se odmítl vyjádřit k některým věcem dříve než dojde k doplnění  dokazování. Z toho lze vyvodit, že očekává, že se mu tato kauza dostane ještě nejméně jednou do rukou.

Luštění tajenky, na jehož konci bude nový prvostupňový rozsudek, zahájí senát Radomíra Koudely ve čtvrtek 7. listopadu 2019, v den výročí výstřelu z Aurory.

========================================================================
Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKUDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získáváných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.



ZNALEC NA GRILU – ZKRÁCENÁ VERZE ČLÁNKU


Ne, nejde o popis pochoutky pro kanibaly, ale o vyprávění o dalším bloku hlavního líčení ve dnech 29.-31. října 2019 ve „velké daňové kauze“, vedené senátem Aleše Novotného u Krajského soudu v Brně proti Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spol. kvůli krácení DPH při obchodování s minerálními oleji z dovozu. Nejvýznamnější událostí  z celého programu bylo vystoupení znalce Daniela Líbezného, přibraného policií,  který  vypracoval před pěti lety znalecký posudek. Měl za úkol  vyhodnotit obchody obžalovaných z hlediska daňových a finančních předpisů, posoudit úroveň vedení účetnictví společností P.P.S. GmbH a Alfa Group Services and Investments, zdokumentovat toky zboží, posoudit  správnost výpočtu škody a objasnit mechanismus jejího vzniku. Za tím účelem předložil přehled o počtu provedených přeprav minerálních olejů v rámci sledovaného období a z toho vyvodil, jak velký daňový nárok vznikl státu.

 Po standardním výslechu znalce předsedou senátu, obvyklém mlčení přísedících a jen nepatrném zájmu státního zástupce obhájci a po nich i někteří obžalovaní se pustili do vyslýchání znalce s vehemencí, jež ospravedlňuje označení výslechu za grilování.

Začalo to otázkami obhájce Romana Jelínka, který patrně vyvolal v Aleši Novotném podezření, že otázkami směřuje k zpochybnění odborné způsobilosti znalce.

Horší chvilky znalci nastaly, když se jeho výslechu ujal další z obhájců SAZ, Ondřej Lichnovský, advokát, specializující se na daňové právo. Zahrnul znalce podrobnými otázkami, na které v některých případech odpovídal jen s obtížemi. Přiměl jej k doznání, že během zpracování posudku vedl odborné debaty s policisty. Předseda senátu provázel jeho vystoupení opakovanými námitkami.

Následovaly doplňující dotazy ostatních obhájců. Tak Roman Jelínek znejistil Daniela Líbezného dotazem, zda zná trestní oznámení, které v r.2013 podal Finančně analytický útvar MF: nemohl si  na ně vzpomenout a hájil se rozsáhlostí spisu. Když se ho obhájce zeptal, zda ho nepřekvapuje, že v trestním oznámení není zmínka o společnosti P.P.S. GmbH, Aleš Novotný otázku zamítl. Provokativní otázkou zahájil výslech obhájce Daniel Telecký, jenž chtěl vědět, zda společnosti P.P.S. GmbH vznikla daňová povinnost vůči ČR, a v jaké částce neodvedla státu DPH.  Znalec neměl odpověď, protože taková otázka nestála v zadání. Obhájce Pavel Nádeníček byl rovněž velmi zvědavý. Například chtěl vědět, zda znalci pro jeho práci poskytl podklady někdo jiný než policie. Zajímala ho i řada dalších podrobností.

Po výsleších, vykonaných obhájci, nakonec dostali možnost kladení otázek i obžalovaní. Jako první vystoupil obž. Petr Moštěk, který se především dožadoval upřesnění vlivu dodatečné úpravy zadání na obsah znaleckého posudku a zjišťoval, kdo byl původcem změny zadání. Dožadoval se vyjádření, zda účetnictví společnosti P.P.S. GmbH bylo vedeno průkazně.. Pan  obžalovaný se dále snažil přimět znalce k jasnému vyjádření, kdy v rámci třístranného obchodu vzniká povinnost odvedení DPH a jak může dojít ke krácení daně. Dověděl se to, co zcela jistě věděl, ale přesto to chtěl slyšet od znalce. Další otázky se týkaly méně důležitých záležitostí.

Po něm přišel na řadu obž. SAZ, který chtěl vědět, zda z posudku vyplývá velikost způsobené škody. Předseda senátu otázku zamítl. Dále se tázal, zda mívá znalec vždy potíže s pamětí,  ale tázaný o potížích nevěděl. Pak chtěl vědět, zda znalec bere nějaké léky, ale Aleš Novotný opět otázku zamítl. Následně se  otázal, zda byl znalec někdy na kávě nebo na obědě se státním zástupcem Alešem Sosíkem. To již bylo pro soudce příliš. Využil své mocenské převahy, pana obžalovaného opět zastavil. Jeho další pokus o  polemiku, vedený zvýšeným hlasem, měl za následek, že mu odebral slovo a přikázal mu, aby se posadil. Pohrozil mu různými tresty, pokud se příště bude opět nevhodně chovat.. Taková je rovnost stran: obžalovaný může být za nevhodné chování k soudci trestán, a je to tak v pořádku. Na druhé straně obmyslné chování pana soudce při jednání o složení kauce 150 milionů Kč a její zadržování, i když přestala sloužit svému účelu, je beztrestné.

K vystoupení znalce se vyjádřili obžalovaní Daniel Rudzan, Petr Dokládal a Petr Moštěk. Nejvýznamnější vyjádření přednesl obž. Petr Moštěk. Posudek ostře zkritizoval.. Podle jeho názoru provedením změny zadání posudku došlo k poškození obžalovaných a mimo to je posudek pro účely trestního řízení nepoužitelný. Dožadoval se proto jeho přepracování podle původního zadání. 

Zvláštností tohoto řízení je malý zájem obžalovaných o účast při hlavním líčení. Nejpilnější jsou obžalovaní č.1-5, tedy obž. SAZ a majitelé a manažeři společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest, ale i ti často žádají o jednání v jejich nepřítomnosti. Nechávají stále v soudní síni obž. Petra Dokládala. Tak se stalo i po výslechu znalce. K jeho vystoupení se vyjádřili obž. Daniel Rudzan, Petr Dokládal a Petr Moštěk. Po jejich výstupech zůstal v soudní síni pouze Petr Dokládal. Pokračovalo pak přehrávání odposlechů, z něhož soud plynule přešel do čtení listinných důkazů. Nakonec ale odešel i obž. Petr Dokládal. To bylo pro soudce Aleše Novotného podnětem, aby v nepřítomnosti obžalovaných pronesl k obhájcům „mravokárnou“ řeč, v které je upozornil, že jejich mandanti by neměli být kráceni v právu na vyjádření k listinným důkazům. Uložil proto obhájcům, aby zjistili, ke kterým listinám se budou jejich svěřenci chtít vyjádřit, a aby zajistili jejich účast v soudní síni.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 4.—6. listopadu.

TOTO JE ZKRÁCENÁ VERZE ČLÁNKU. PLNÉ ZNĚNÍ JE ZAPARKOVANÉ NA MÉM BLOGGU A NA WEBU SPOLKU CHAMURAPPI Z.S.:






========================================================================
Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.



ZNALEC NA GRILU


Ne, nejde o popis pochoutky pro kanibaly, ale o vyprávění o dalším bloku hlavního líčení ve dnech 29.-31. října 2019 ve „velké daňové kauze“, vedené senátem Aleše Novotného u Krajského soudu v Brně proti Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spol. kvůli krácení DPH při obchodování s minerálními oleji z dovozu. Nejvýznamnější událostí  z celého programu bylo vystoupení znalce Daniela Líbezného, přibraného policií,  který  vypracoval před pěti lety znalecký posudek. Měl za úkol  vyhodnotit obchody obžalovaných z hlediska daňových a finančních předpisů, posoudit úroveň vedení účetnictví společností P.P.S. GmbH a Alfa Group Services and Investments, zdokumentovat toky zboží, posoudit  správnost výpočtu škody a objasnit mechanismus jejího vzniku. Za tím účelem předložil přehled o počtu provedených přeprav minerálních olejů v rámci sledovaného období a z toho vyvodil, jak velký daňový nárok vznikl státu.

Zadání znaleckého posudku se dvakrát měnilo  a znalec v několika případech uhýbal otázkám odkazem na dlouhou dobu od jeho vypracování.

Hned na začátku jeho vystoupení přerušily  námitky obž. SAZ, který se rozhořčil nad tím, že znalec čte svůj výklad z listu. Předseda senátu jej ale rychle přiměl, aby se posadil.

 Obhájci a přítomná pětice obžalovaných č.1-5 sledovali znalcův výklad se vzrušenou pozorností, odrážející se i v jejich mimice: někdy se smáli, jindy kroutili hlavami, ale také souhlasně přikyvovali. Chvilkami se zdálo, že se všichni na účet znalce dobře baví. Po standardním výslechu předsedou senátu, obvyklém mlčení přísedících a jen nepatrném zájmu státního zástupce obhájci a po nich i někteří obžalovaní se pustili do vyslýchání znalce s vehemencí, jež ospravedlňuje označení výslechu za grilování.

Začalo to otázkami obhájce Romana Jelínka, který se přísným hlasem zajímal o vzdělání a odbornou praxi znalce. Předseda senátu již zodpovězené otázky zamítl. Ve zkoumání jeho zkušeností v oblasti mezinárodního zdanění, počtu vypracovaných posudků atd. již ale nebránil. Znalec má přiměřené vysokoškolské vzdělání a pracuje dílem jako osoba samostatně výdělečně činná, díkem jako pracovník znaleckého ústavu. Vykonává tuto činnost od r. 2009 a na otázky na množství posudků atd. nemohl odpovědět, protože takovou evidenci nevede. Obhájce pak pokračoval zkoumáním jeho údajů o metodickém postupu. S otázkami opět narazil u předsedy senátu. Lépe se mu vedlo při kladení otázek k odborným podrobnostem znaleckého posudku.

Zamítáním otázek a komentářům předsedy senátu lze možná rozumět jako výrazu dojmu, že obhájce směřuje k zpochybnění odborné způsobilosti znalce. Pokud o to Roman Jelínek skutečně usiloval, pak jím použité prostředky byly docela šetrné.

Horší chvilky znalci nastaly, když se jeho výslechu ujal další z obhájců SAZ, Ondřej Lichnovský, advokát, specializující se na daňové právo. Začal dotazem po okolnostech zadávání znaleckého posudku, popř. kolikrát se zadání měnilo. Napadl krátkou lhůtu  mezi druhým zadáním a datováním znaleckého posudku. Znalec se hájil tvrzením, že pracuje i po nedělích, a podstatné věci řešil na základě prvního zadání. Pokračoval pak otázkami, jež vedly znalce k odpovědím, jež měly zpochybnit správnost jeho závěrů. Obhájce chtěl např. vědět, zda znalec vyhodnotil úplné účetnictví společnosti P.P.S. GmbH, a když se vyslýchaný vymlouval na paměť, neboť na znaleckém posudku pracoval před pěti lety, zeptal se ho, zda se na výslech připravoval. Vyvolal opět námitky předsedy senátu, který chtěl vědět, k čemu otázkami směřuje. Advokát vysvětlil, že znalec opomenul některé důležité podklady, ale soudce zpochybnil jeho právo takové otázky klást.

Dále se advokát tázal, zda znalec navštívil soud za účelem nahlédnutí do spisu, na což dostal kladnou odpověď od znalce a drobný projev nelibosti od předsedy senátu. Znalec pak poměrně obsáhle doznal styky s orgány činnými v trestním řízení, na jejichž obsah se po letech nepamatuje. Připustil, že s nimi vedl odborné debaty, ale nepodílel se na změnách otázek. Debaty vedl u policejní jednotky, o které se v tomto řízení opakovaně mluvilo v souvislosti s „předběžnými“ výslechy svědků. Hned si vysloužil otázku, zda o jeho debatách s policisty byly pořízeny zápisy. To nevěděl, ale vyloučil, že by se rozhovorů zúčastnil nějaký státní zástupce nebo soudce. Přiznal se, že nečetl připomínky k posudku, které obdržel v r.2015. Nepříjemné pro něj muselo být vysvětlování k otázce znalce, proč se při hodnocení dějů z let 2012-2014 odvolává na zákon, zrušený v r.2010.

K dotazu advokáta se znalec dále vyjádřil, že nezkoumal otázku, zda společnosti P.P.S. GmbH vznikla v ČR daňová povinnost, protože mu ji zadavatel nepoložil. Došlo i na to, že znalec musel použít počítač, aby mohl odpovědět na otázku. Advokát mu kladl různé další odborné otázky na různé podrobnosti, na které dostával odpovědi různé: věcné, přímé, kličkující, rozpačité, ale i přiznání k neznalosti odpovědi. Zajímal se o vliv přeprodání zboží od P.P.S. GmbH na Slovensko na daňové nároky ČR. Otázkou „na tělo“ byl dotaz, kdo vydělal na vzniklé daňové povinnosti vůči státu. Předseda senátu ji zamítl. Stejně reagoval na zájem advokáta o povědomost znalce o obchodech s použitím „missing traders“. Také v jiných případech předseda senátu vstupoval do výslechu, někdy v zájmu prohloubení věcné informace, jindy jen s prostým projevem nelibosti, popř. se zamítnutím otázky. Je na místě připustit, že vstupy předsedy senátu svědčí o tom, že rozumí projednávané problematice a využívá toho ve prospěch obžaloby. Sám znalec se nakonec ohradil proti některým otázkám s tím, že úkolem znalce je odpovídat na otázky, nikoli zabývat se spekulacemi obhajoby.

Po Ondřeji Lichnovském se kratšími dotazy ujali výslechu další obhájci. Roman Jelínek znejistil Daniela Líbezného dotazem, zda zná trestní oznámení, které v r.2013 podal Finančně analytický útvar MF: nemohl si  na ně vzpomenout a hájil se rozsáhlostí spisu. Když se ho obhájce zeptal, zda ho nepřekvapuje, že v trestním oznámení není zmínka o společnosti P.P.S. GmbH, Aleš Novotný otázku zamítl.

Jiných podrobností znaleckého posudku se týkaly otázky dalších obhájců. Provokativní otázkou zahájil výslech obhájce Daniel Telecký, jenž chtěl vědět, zda společnosti P.P.S. GmbH vznikla daňová povinnost vůči ČR, a v jaké částce neodvedla státu DPH.  Znalec neměl odpověď, protože taková otázka nestála v zadání. U soudce Aleše Novotného obhájce s otázkou narazil na projev nevole. Nicméně stejné otázky se stejným výsledkem položil ve vztahu ke společnostem Ecoll Invest a Biodiesel. Dále se pak dožadoval vysvětlení pravidel činnosti společnosti, která je oprávněným příjemcem pohonných hmot,  a vlastností zajišťovacího příkazu správce daně.  Odpovědi na otázku se znalec zhostil bez potíží, ale problém měl pak s odpovědí na dotaz, zda správce daně smí vydat zajišťovací příkaz k daňové povinnosti, která ještě nevznikla. Obhájce se také zajímal o poměr vydaných zajišťovacích příkazů k celkové výměře daně, ale zde jej znalec nemohl uspokojit. Dále se pan advokát domáhal celkem úspěšně objasnění různých odborných pojmů jako je souhrnné hlášení nebo nejnižší cena ČEPRO. Zajímal ho vliv výprodejů minerálních olejů ČEPRO na jejich ceny.

Obhájce Pavel Nádeníček byl rovněž velmi zvědavý. Například chtěl vědět, zda znalci pro jeho práci poskytl podklady někdo jiný než policie. Také ho zajímalo, jakým způsobem znalec odhalil v souboru dokladů o provedených přepravách duplicitní záznamy. Rovněž se pídil po zdrojích údajů o datech přeprav a zda znalec kontroloval správnost dat. Jeho pozornost upoutalo tvrzení znalce, že při zkoumání cenových relací volil údaje co nejpříznivější pro obžalované. Tázal se ho, zda tento postup byl součástí zadaní a dostal zápornou odpověď. V této souvislosti se zajímal, zda znalec znal postavení jednotlivých obžalovaných ve vztahu k předmětným obchodním společnostem. Po záporné odpovědi chtěl vědět, na základě jakých zjištění znalec usoudil, že obžalovaní měli co do činění s krácením DPH. Znalec vysvětlil, že se řídil formulací obžaloby, v které stojí na prvním místě obž. SAZ & spol.

Padly dále doplňující otázky obhájců. Z nich nejdůležitější směřovala k vysvětlení, zda na základě údajů znaleckého posudku lze vyčíslit rozsah neodvedené daně. 

Po výsleších, vykonaných obhájci, nakonec dostali možnost kladení otázek i obžalovaní. Jako první vystoupil obž. Petr Moštěk, který se především dožadoval upřesnění vlivu dodatečné úpravy zadání na obsah znaleckého posudku a zjišťoval, kdo byl původcem změny zadání. Dožadoval se vyjádření, zda účetnictví společnosti P.P.S. GmbH bylo vedeno průkazně. K této otázce se znalec nemohl vyjádřit, protože nemůže vědět, zda do účetnictví bylo zahrnuto vše, co v něm má být. Pan  obžalovaný se dále snažil přimět znalce k jasnému vyjádření, kdy v rámci třístranného obchodu vzniká povinnost odvedení DPH a jak může dojít ke krácení daně. Dověděl se to, co zcela jistě věděl, ale přesto to chtěl slyšet od znalce. Další otázky se týkaly méně důležitých záležitostí.

Po něm přišel na řadu obž. SAZ, který chtěl vědět, zda z posudku vyplývá velikost způsobené škody. Předseda senátu otázku zamítl. Dále se tázal, zda mívá znalec vždy potíže s pamětí,  ale tázaný o potížích nevěděl. Pak chtěl vědět, zda znalec bere nějaké léky, ale Aleš Novotný opět otázku zamítl. Pan obžalovaný se pokusil s ním polemizovat, ale neuspěl. Vyčítal soudci, že znalce chrání. Následně se  otázal, zda byl znalec někdy na kávě nebo na obědě se státním zástupcem Alešem Sosíkem. To již bylo pro soudce příliš. Využil své mocenské převahy, pana obžalovaného opět zastavil. Jeho další pokus o  polemiku, vedený zvýšeným hlasem, měl za následek, že mu odebral slovo a přikázal mu, aby se posadil. Pohrozil mu různými tresty, pokud se příště bude opět nevhodně chovat. Jeho jednání později označil za teatrální výstup. Taková je rovnost stran: obžalovaný může být za nevhodné chování k soudci trestán, a je to tak v pořádku. Na druhé straně obmyslné chování pana soudce při jednání o složení kauce 150 milionů Kč a její zadržování, i když přestala sloužit svému účelu, je beztrestné.

K vystoupení znalce se vyjádřili obžalovaní Daniel Rudzan, Petr Dokládal a Petr Moštěk. Daniel Rudzan kritizoval vystoupení znalce jako  zmatené. Zadání bylo poměrně jednoduché, proto práci znalce považuje za nedostatečnou. Ohradil se proti srovnávání prodejních cen P.P.S. GmbH s cenami ČEPRO. Upozornil, že ČEPRO není zařízením pro obchodování v malém a navíc má za sebou sílu státu, proto si může dovolit provádět prodeje za sníženou cenu. Kryje ale pouze 25-30 % trhu, takže zbytek potřeby státu musí uspokojit jiné firmy. Jeho ceny jsou ale obvykle nižší než burzovní a ceny P.P.S. GmbH se od nich liší jen o pár haléřů. Vyvracel tím tvrzení obžaloby, že zboží za ceny P.P.S. GmbH by bylo neprodejné. Pochlubil se, že účetnictví společnosti, které se nachází ve spisu, je v naprostém pořádku. Kritizoval znalcův výrok, že výpočty DPH snížil ve prospěch obžalovaných.

Obž. Petr Dokládal rovněž uplatnil výhrady k práci znalce. Mimo jiné mu vyčetl, že neprovedl průzkum trhu a dospěl pak k nesprávným názorům na ceny společnosti P.P.S. GmbH. K tvrzení znalce, že záměrně snížil vypočítané hodnoty DPH ve prospěch obviněných podotkl, že znalec není oprávněn provést takové hodnocení.

Nejvýznamnější vyjádření přednesl obž. Petr Moštěk. Posudek ostře zkritizoval. Odmítl znalcovy úvahy, vycházející ze srovnání prodejních cen společnosti P.P.S. GmbH s cenami státního podniku ČEPRO.  Odmítl také způsob, jakým znalec dospěl k vyčíslení škody, způsobené krácením DPH, na 2.509.922.017 Kč, uvedené v obžalobě. Upozornil, že do základu pro výpočet škody byly použity údaje o obchodování i některých společností, s nimiž P.P.S. GmbH neměla nic společného. Vyčetl znalci, že nepochopil, že firma, která plní službu oprávněného příjemce, není v žádném okamžiku vlastníkem zboží a nevzniká jí proto daňová povinnost. Stejně tak P.P.S. GmbH nemá v ČR daňovou povinnost.Namítl, že znalec nehodnotil celý průběh obchodů přes celý řetězec, zabýval se pouze výchozími obchody. Výsledek pak označil za přesný součet nepřesných čísel. Upozornil, že znalec neměl k disposici trestní oznámení Finančního a analytického útvaru MF z června r.2013, nemohl proto zohlednit skutečnost, že část škody byla způsobena jinými než žalovanými společnostmi. Podle jeho názoru provedením změny zadání posudku došlo k poškození obžalovaných a mimo to je posudek pro účely trestního řízení nepoužitelný. Dožadoval se proto jeho přepracování podle původního zadání. 

Zvláštností tohoto řízení je malý zájem obžalovaných o účast při hlavním líčení. Nejpilnější jsou obžalovaní č.1-5, tedy obž. SAZ a majitelé a manažeři společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest, ale i ti často žádají o jednání v jejich nepřítomnosti. Nechávají stále v soudní síni obž. Petra Dokládala. Tak se stalo i po výslechu znalce. K jeho vystoupení se vyjádřili obž. Daniel Rudzan, Petr Dokládal a Petr Moštěk. Po jejich výstupech zůstal v soudní síni pouze Petr Dokládal. Pokračovalo pak přehrávání odposlechů, z něhož soud plynule přešel do čtení listinných důkazů. Nakonec ale odešel i obž. Petr Dokládal. To bylo pro soudce Aleše Novotného podnětem, aby v nepřítomnosti obžalovaných pronesl k obhájcům „mravokárnou“ řeč, v které je upozornil, že jejich mandanti by neměli být kráceni v právu na vyjádření k listinným důkazům. Uložil proto obhájcům, aby zjistili, ke kterým listinám se budou jejich svěřenci chtít vyjádřit, a aby zajistili jejich účast v soudní síni.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 4.—6. listopadu.



========================================================================
Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.