Dne 18. prosince si vzpomenou tři obžalovaní
z kauzy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod spisovou značkou 3T
91/2011, že přesně před rokem vyslechli šestý zprošťující rozsudek, vynesený v pořadí
třetím senátem, který se jejich věcí
zabýval. Nebude jim veselo, neboť stejně jako v případě předcházejících
pěti rozsudků státní zástupce Jan Lelek pokračuje v díle, započatém jeho
předchůdkyní Šárkou Pokornou, a opět podal odvolání, ačkoli ve srovnání s předchozími
koly došlo k drobnému doplnění dokazování ve prospěch obžalovaných
(vzhledem k dlouhé době trvání procesu se změna důkazní situace nedá
očeávat). Případ se táhne již osm let. Dva
z obžalovaných byli postaveni mimo službu, což je citelná finanční újma. A
při souhře státního zástupce a odvolacího senátu může řízení pokračovat do
nekonečna, dokud se čtvrtý zákonný soudce pokorně nepodrobí vůli státního zástupce
a předsedkyně odvolacího senátu.
Jako obvykle, o odvolání rozhodl
senát Jaroslavy Liškové, tentokrát ve změněném složení než dříve. Rozsah spisu
již překročil 4 tisíc listů, takže s ohledem na účast nových členů senátu
by se dalo předpokládat, že seznamování s ním bude trvat delší dobu. Ale ve skutečnosti
šlo všechno velmi rychle: od doručení odvolání státního zástupce uplynulo do
vydání rozhodnutí pouhých třináct dní včetně sobot a nedělí. A se stanovisky
obžalovaných k odvolání se senát
nezdržoval: obdržel je ve lhůtě, jedno jeden den před rozhodnutím, druhé dokonce
až po něm, o třetím nemám přehled.
Obžalovaní dnes vědí, že odvolací
soud rozhodl o vrácení jejich věci k sedmému projednání v pořadí čtvrtým
senátem již 16. října 2019 a znají jméno svého čtvrtého zákonného soudce. Usnesení
odvolacího soudu k nim ale dosud nedorazilo, takže nemají možnost případně
se proti němu bránit.
Předpokládám, že náklady na vedení
tohoto procesu již překročily výši škody, která měla vzniknout trestnou činností.
Tento ping pong by hypoteticky mohla zastavit
ministryně spravedlnosti Marie Benešová, kdyby usnesení senátu Jaroslavy Liškové vystavila
přezkumu Nejvyšším soudem ČR podáním stížností pro porušení zákona. Podobně
jako před nedávnem exministr Robert Pelikán by ale sklidila kritiku aspoň části
odborné veřejnosti, protože není obvyklé, že by se stížností napadalo
rozhodnutí, jež není ukončující. Tato úvaha je ale zbytečná, protože bez písemného
vyhotovení usnesení odvolacího senátu obžalovaní nemohou o podání stížnosti
požádat.
Naproti tomu bez problémů by musela
odborná veřejnost přijmout aboliční rozhodnutí prezidenta republiky. Nešlo by o
klasické udělení milosti, protože jeho dobrodiní by směřovalo ve prospěch
obviněných, kteří jsou de iure šestinásobně nevinní. Za těchto okolností by pan
prezident mohl rozhodnout bez posouzení věci ministerskými úředníky. Návrh na
udělení abolice skutečně na Hrad dorazil. Ale ředitel právního oddělení jeho
kanceláře pojal věc formalisticky a odňal mu možnost okamžitého rozhodnutí
odesláním doručené žádosti na ministerstvo.
Za daných okolností by mohla nějaká
sázková kancelář vypsat sázku na počet rozsudků, jež ještě Obvodní soud pro Prahu
1 v budoucnosti vydá, popř. kolikrát ještě sehraná dvojice Jan Lelek a
Jaroslava Lišková se pokusí vnutit svou vůli Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat