sobota 20. února 2021

ZLOVOLNÉ NAČASOVÁNÍ ODEBRÁNÍ DÍTĚTE

Sleduji  zblízka trápení Bibiany, matky samoživitelky s třemi dětmi, nedávno podmínečně propuštěné z vězení, statečně překonávající těžkosti návratu na svobodu. Jako by nestačilo, že je nepřijatelná pro  většinu pronajímatelů bytů a zaměstnavatelé nestojí o nekvalifikovanou Romku, nejvíce nesnází jí způsobily sociální pracovnice Jana Součková a Lucie Čermáková z OSPODu Praha 5.  Nakonec s potížemi získala malý byt a práci, ale jejich brutálnímu zásahu do rodinného života neunikla. Znemožnily jí umístit problematického 14letého Romana do vhodného zařízení, z něhož by se na noc vracel domů. Musela jej odvést do Diagnostického ústavu, odkud po pár dnech uprchl. Je již téměř měsíc nezvěstný, i když po něm pátrá policie. 

O případu jsem psal již dvakrát, ale jeho hrůznost  mě nutí, abych se k němu vrátil. Zlovolnost počínání sociálních pracovnic vynikne z pohledu na chronologii událostí. 

Dne 2. listopadu 2020 se vrátila pěstounka z výkonu dvouměsíčního trestu, který si vysloužila za způsob, jakým pečovala o svěřené děti. Dne 4.listopadu 2020 vydal Obvodní soud pro Prahu 5 na návrh Městské části Praha 5 usnesení o předběžném opatření, jímž umožnil  umístění Romana do Diagnostického ústavu. Nepravomocné předběžné opatření lze použít k řešení naléhavé situace. Všechny důvody pro jeho svěření do ústavní péče mají původ ve výsledcích pěstounské péče. Dne 19.listopadu 2019 se nečekaně vrátila na svobodu Bibiana. Tím padl prvotní důvod pro svěření jejích dětí do pěstounské péče. Matka nemá žádnou vadu, pro kterou by neměla vychovávat své děti. Je naprosto přirozené, že se o ně okamžitě začala starat v mezích svých možností. I když je to k nevíře, mezi ní a dětmi nedošlo během dlouhého odloučení k  odcizení. Nicméně sociální  pracovnice jí hned při prvním setkání stresovaly sdělením, že jí děti stejně vezmou a díky jim žije v trvalém stresu i nadále. 

OSPOD však zůstal dlouho nečinný. Pěstounka sice čelila dalšímu trestnímu stíhání a dnes jej již znova ve vězení, ale stále je pěstounkou de iure. Děti jsou formálně v péči pěstounů, ale ve skutečnosti žijí s matkou a daří se jim výborně. Jsou milé, dobře vychované a navíc fyzicky krásné. 

Dne 22. ledna 2021 došlo k jednání mezi sociálními pracovnicemi na straně jedné a Bibianou, podporovaném zmocněncem. Jana Součková zdůvodňovala nutnost umístění Romana do Diagnostického ústavu téměř výlučně jeho zápornými projevy z doby jeho života s pěstounkou. Dokonce tvrdila, že jej chrání před nebezpečím, že by utrpěl úraz při školní rvačce. V té  době ovšem nechodil do školy. Zdržoval se převážně u matky, nepáchal žádné nepřístojnosti. Neměl s kým se prát. Nikoho neohrožoval. Ochranu v žádném případě nepotřeboval. Neexistovala situace, která by vyžadovala naléhavé řešení. Ze strany matky se dámám dostalo upozornění, že prvotní důvod k odebrání dětí matce pominul a její právo na péči o vlastní děti a právo dětí na matčinu péči jsou pod silnou právní ochranou. Matka nemůže za to, že za dva měsíce nedokázala napravit všechny následky neblahého působení pěstounky a nepochybně měla dostat šanci, aby si v rodině zjednala sama pořádek. Všechny kroky, které v tomto směru podnikla, vedly správným směrem. 

Nepoučitelné inženýrky dětských duší ale setrvaly na svém a daly příkaz pěstounce, aby dne 26. ledna 2021 dodala Romana do Diagnostického ústavu. Odvedla jej tam nakonec matka. Sociální pracovnice tak zneužily svou moc  nikoli v zájmu dítěte, ale za účelem potrestání matky za hříchy pěstounky a za to, že si dovolila prosazovat svůj názor. 

Jenže víme, jak to dopadlo: Roman z ústavu po pár dnech uprchl. Nastal stav  ohrožení jeho zdraví, života a mravní výchovy. Nevím, zda dámy Jana Součková a Lucie Čermáková mají vlastní děti. Zeptal jsem se na to jejich zaměstnavatele postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, protože  mi je znám kritický názor bývalé ombudsmanky Anny Šabatové na bezdětné sociální pracovnice. Úřad mi odepřel informaci. Ať je to tak nebo jinak, zamýšlím se, zda se dámy dokáží vžít do pekla, které prožívá matka, jež díky jejich bezohlednosti téměř měsíc neví, co se děje s jejím dítětem. 

Nemohou se hájit, že nemohly takový vývoj předvídat. O rok starší Romanův bratranec strávil v jejich oblíbeném zařízení půldruha roku. Třikrát uprchl. Při třetím útěku se chtěl uchýlit k matce (kam jinam má utéci dítě v maléru), ale doslova v patách za ním přišli policisté a vzali jej do vazby. Již má za sebou jeden odsuzující rozsudek a druhého se dočká za pár dní. Nejspíš poputuje do věznice pro mladistvé ve Všehrdech. Díky péči Jany Součkové a Lucie Čermákové jej možná Roman bude časem následovat. 

Znám osobně všechny Bibianiny děti včetně Romana. Menší děti jsou doslova kouzelné, Roman je poněkud problémový, nikoli odpuzující.  Sledoval jsem jeho vývoj od matčina návratu a troufám si tvrdit, že by se pod jejím vedením velmi brzy „srovnal“. Díky péči sociálních pracovnic se z něj ale možná stane kriminálník, a to je méně tragická varianta možného vývoje událostí. Zatím mi nezbývá než doufat, že se odněkud vynoří živ a zdráv.

 =========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

3 komentáře:

  1. DVAKRÁT DO STEJNÉ ŘEKY NEVSTOUPÍŠ
    Kdo má všech pět pohromadě a tedy nemá IQ houpacího koně, tak ví o čem tento citát je. Nějak nám pane Jemelíku stárnete. 
    Pan Jemelík je neskutečný demagog, který záměrně překrucuje fakta, uvádí polopravdy a skutečnosti záměrně zatajuje, uchyluje se ke zbabělému jednání a zasahuje do případu způsobem, který nelze obhájit. 
    Opět nám pan Jemelík nenapsal, za co seděla "milující máma Bibina" a kolik že vlastně let se nestarala o děti, protože byla za katrem. 
    Zato s lidskou zrůdností uvádí celým jménem sociální pracovnice, aby je někdo mohl kamenovat. Dokonce je ve svých zrůdných představách tak drzý, že se dotazuje zaměstanavatele těchto sociálních pracovnic, zda mají děti a odvolává se na pokřivenou osobnost paní Šabatovou.
     Jinak pane Jemelíku, paní Šabatová to je ta dáma, která způsobila v r. 1989 zveřejnění mylné informace o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi. Dále tato pokřivená kreatura paní Šabatová v Kuřimské kauze týraných dětí radila Kateřině Mauerové s adopcí fiktivní třináctileté Anny. Přestože věděla, že jde o dítě bez identity, úspěšně pomohla s vytvořením falešné identity třináctiletého zmetka, který uprchl do zahraničí, kde se vydával za Adama, tedy podvodnici Barboru Škrlovou. Ale o tom víte své, protože jste tohoto zmetka se spolkem Šalamoun pomohl ukrýt v zahraničí. Tímto jednáním prodloužila týrání chlapců Ondry a Jakuba. Paní Šabatová s panem Křečkem zdegradovali institut ombudsmana svojí nesoudností. Tento příklad se Vám pane Jemelíku fakt nepovedl, ale jako vlastně vše v tomto případu. Hlavně nepište, jak dostala státní vyznamenání od pana Havla. Já na bráchu, brácha na mě. Nebo můžete připomenout jejího manžela pokřiveného ultralevičáka a trockistu Petra Uhla. Nebo jejich syna Michala, který pomohl rozvrátit Ústav pro studium totalitních režimů a to asi proto, aby náhodou se někdo nezačal zabývat zločiny jejího otce v 50. letech pana Jaroslava Šabaty.NO COMMENT. 

    Vrátím se ale k meritu věci. Uvádíte, že osobně znáte Romana a připouštíte, že je poněkud problémový. Kriminálník se z Romana stane dozajista, protože se dostal do sféru vašeho falešného vlivu a nebudou na to mít tedy podíl sociální pracovnice, ale vy osobně a "příkladná osobnost" jeho matky a falešný výklad práv dítěte z vaší strany. 
    Ve vašem elaborátu si ani slůvkem nepřipouštíte, že Roman dělá něco špatně, dokonce to že zdrhne je podle vaší demagogie práce sociálních pracovnic.  Demagogie, s jakou se pouštíte jako pitbul do obhajoby něčeho, co se ani obhájit nedá, tak je docela síla. Čtete někdy po sobě ty protichůdné výroky? Uvedu vám tedy vaše argumenty. Roman v žádném případě nepotřeboval ochrnu, neměl se s kým prát. Zdržoval se převážně u matky? 
    A kde se zdržoval mimo to, když ne u matky. Pane Jemelíku, měl byste požádat pana Nešpora, zdali by se tam neuvolnila pro vás jedna postel. 
    Poslední věta, když je z vašeho pohledu, jak píšete v posledním odstavci, Roman je poněkud problémový, tak on ochranu nepotřebuje. Zato pane Jemelíku potřebuje většinová společnost ochranu před ním samotným, ale to vám ani dojít nemůže, nemáte na to koule si to přiznat. 

    OdpovědětVymazat
  2. Aj aj aj - tak to je trochu více emotivní reakce, ale být autorem, jsem rád že mám schopnosti takové emoce svým článkem u čtenářů vzbudit!

    OdpovědětVymazat