Invaze vojsk Varšavské smlouvy do
Československa dne 21.srpna 1968 a její následky byly pro mne nezapomenutelným
zážitkem. Její výročí rozvířilo vzpomínky v myslích pamětníků,
z nichž zaznělo i varování: tehdy jsme okupanty nečekali, nevěřili jsme,
že by si mohli dovolit takovou zvůli v srdci Evropy, a přesto přišli. Máme
jistotu, že to někdy v budoucnu nezopakují ve víře, že v r.1945 si
nás osvobodili pro sebe? Vždyť v zahraniční i vnitřní politice putinovského Ruska přežívají
sovětské tradice.
Vedle událostí, sdílených s národem,
žijeme své malé osudy s individuálními významnými dny, jejichž výročí mají
pro nás svůj význam. Díky tradici, založené naší stařenkou (v době mého mládí
jsme na Valašsku říkali prarodičům něžně „staříčci“), je v mé rodině
významné datum 23. srpna. Když jsem 23. srpna 2022 vstoupil do kanceláře
ministra spravedlnosti Pavla Blažka, byl jsem proto ve sváteční náladě. Ministr
si tehdy našel pro mne čas až po průtazích, nicméně přijetí bylo srdečné stejně
jako při setkáních v době jeho prvního mandátu.
Neúmyslně jsem pohodu hned na začátku
rozhovorů narušil vyslovením jména odsouzených, podporovaných spolkem
Chamurappi, která ministr neznal. Bylo to mrzuté, protože s ohledem na jejich
dopisy ministrovi „do vlastních rukou“, která vyřídili úředníci údajně s jeho
pověřením, je nepochybně znát měl. Nevěděl také o podnětu spolku Chamurappi ke
stížnosti pro porušení zákona, podaném před měsícem, ač stížnost pro porušení
zákona je výsadní pravomoci ministra jako ústavního činitele, jemuž
ministerstvo pouze slouží jako servis.
Přes tuto mrzutost jsme dále jednali
v pohodě. Nemohli jsme ale rozhovor dokončit, protože jsme museli opustit
kancelář kvůli prohlídce budovy zvědavou veřejnosti. Rozloučili jsme se srdečně
s příslibem, že pokud možno v září budeme pokračovat. Od té doby se
opakovaně připomínám, ale marně: dostávám pouze vzkazy, že pan ministr nemá
čas. Není to dobrá výmluva, protože všichni víme, že v jiných případech má
času habaděj.
K mrzutosti na začátku jednání
podotýkám, že nejde o zcela výjimečnou mimořádnou událost. Žádný ministr, nejen
Pavel Blažek, nemůže číst všechny dopisy „do vlastních rukou“. Je vydán na
milost a nemilost úředníkům, kteří rozhodují, co smí číst. Při první návštěvě
delegace spolku Šalamoun u paní ministryně Daniely Kovářové nám pracovnice
sekretariátu bezelstně prozradila, že nepříjemná podání od ní někdy
„odklánějí“, protože ji chtějí udržovat v dobré náladě. Ministři
přicházejí a odcházejí, úředníci zůstávají a v praxi mohou mít větší moc
než ministr, za jehož zády se mohou dít věci, o nichž neví.
Jednání občanských aktivistů (tedy
nejen mého)s ministrem neslouží k ukojení ctižádosti žadatele o
přijetí, ale je jediným spolehlivým prostředkem proti zlovolnému filtrování
informací úředníky, popřípadě k obhájení stanovisek, jež mohou být od
mínění úředníků někdy i zásadně odlišná. Občanský aktivista působí v první
linii styku s obviněnými a dostává se k informacím, která se ve
formálním korespondenčním styku vytrácejí. Pro úředníka je případ obviněného
balíkem nezáživných listin, jež musí zpracovat. Pro občanského aktivistu je
utrpení obětí justičních přehmatů noční můrou.
Občanský aktivista může být kromě
toho nositelem informací „z prostředí“, jejichž neuvážené zveřejnění by mohlo
znepokojit veřejnost. Je politickou odpovědností ministra rozhodnout, jak
s nimi naložit. Jako doprovod
předsedy spolku Šalamoun Johna Boka, později jako člen spolku samostatně a
posléze jako předseda spolku Chamurappi jsem vedl řadu pracovních jednání se
všemi ministry spravedlnosti, počínaje skvělým Pavlem Němcem,
s výjimkou Karla Čermáka, jehož jsem v jeho krátkém funkčním období
prostě nestihl, a Marie Benešové, kterou jsem nikdy o přijetí nepožádal. Ještě
23. srpna 2022 jsem byl hoden přijetí u ministra Pavla Blažka. Nerozešli jsme
se ve zlém. Jeden z nás se asi od té doby zásadně změnil. Ministr možná
nechce navodit možnost, že by se dověděl o něčem nepříjemném, co by musel
řešit. Ať už je za tím cokoli, odmítání setkání zapadá do tendence posilování
kabinetní povahy justice, provázející panování ministra Pavla Blažka
v čele resortu spravedlnosti.
Ale nejsem sám, pro koho ministr
Pavel Blažek nemá čas. Pravidelně mi píše čtenář, který se dožaduje setkání
s ním v jeho poslanecké kanceláři, ale také neúspěšně. Náklady na
provoz poslanecké kanceláře stát vynakládá marně a nárok voličů na styk
s jejich poslancem je prázdný pojem. Stačí poslance zvolit. Žádat pak o
jeho pozornost může být marné.
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný
v knihkupectvích.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat