Dne 22.února 2016 se u Krajského
soudu v Brně uzavře vyhlášením rozsudku prvostupňové hlavní líčení ve věci,
oficiálně označené jako případ obž.
Vladimíra Čimpery & spol., zahájené 2. června 2014. Vlastně se jedná o dvě
kauzy, ke škodě obž. Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové spojené do jednoho
procesu. Prvá z nich se týká podezřelého vydání licencí Energetickým regulačním
úřadem (dále jen ERÚ) na provoz dvou chomutovských solárních elektráren v
majetku rodinného klanu „slováckého miliardáře“ Zdeňka Zemka v noci dne 31.
prosince 2010. Původně v ní figurovalo
osm obžalovaných, z nichž bývalý ředitel
licenčního odboru ERÚ dlouhodobě onemocněl. Jeho věc byla proto vyčleněna do
samostatného řízení. Tento rozsudek se ho nebude týkat. V druhé jde o vydání rozhodnutí
Energetického regulačního úřadu z 13.února 2012 o zastavení řízení o povolení
obnovy procesu vydání licencí, jímž bylo dočasně zabráněno jejich odebrání.
Ne-li pro všechny, pak nejspíš aspoň
pro některé obžalované bude 22.únor 2016 dnem hněvu a soužení, neboť žalobce
pro ně žádá poměrně vysoké tresty odnětí svobody, doplněné peněžitými tresty.Pozornost
novinářů se jistě soustředí hlavně k rozsudku nad předsedkyní ERÚ Alenou
Vitáskovou, pro kterou žalobce žádá trest odnětí svobody v trvání devíti let a
peněžitý trest ve výši 10 milionů Kč. Ještě přísnější je k ředitelce licenčního
odboru ERÚ Michaele Schneidrové, která by měla podle jeho přání jít do vězení
na deset let a k tomu zaplatit 1 milion Kč.
Průběhem řízení jsem se zabýval od
jeho začátku v řadě článků, soustředěných na mém bloggu .Ve snaze zasadit očekávaný rozsudek
do souvislostí chci proto pouze upozornit na několik zajímavých skutečností, které
by mohly uniknout čtenáři při rychlém seznamování s jejich obsahem.
Tento proces připomíná neblaze
proslulou kauzu Opencard. Uskutečnění řízení o vydání licence pro zmíněné
elektrárny dne 31. prosince 2010 umožnilo bývalé vedení ERÚ v čele s předsedou
Josefem Fiřtem, které nadto mohlo zahájit řízení o odebrání licencí již 2. ledna 2011, ale
nezahájilo. Z jeho členů byl ale stíhán a dostal se před soud pouze
bývalý ředitel licenčního odboru, jehož věc byla ze zdravotních důvodů
vyčleněna do samostatného jednání. Nápravu nepřístojnosti přenechali Aleně
Vitáskové, která do úřadu nastoupila až 1.srpna 2011, a dokonce ji ani na
problém neupozornili a zatajili před ní trestní oznámení, které podal člen bývalého
vedení, pozdější místopředseda ERÚ. Jako laik si myslím, že na lavici
obžalovaných chybí tři bona fide viníci.
Na rozdíl od několika dalších
solárních elektráren, jež získaly licenci v prosinci r.2010, ač do dokončení
výstavby měly ještě hodně daleko, obě chomutovské elektrárny byly v podstatě
dostavěny. Je to zřejmé z fotografií, pořízených z družice NASA, na nichž je
zřetelně vidět plochu, pokrytou tisíci panelů. O použití fotografií jako důkazu
neměla z nepochopitelných důvodů zájem obhajoba, z pochopitelných ani žalobce.
Jde o investiční akci s nákladem 1,3 miliardy Kč, kryté z velké části úvěrem
zahraniční banky. Je sporné, zda nedodělky v hodnotě několika desítek tisíc Kč,
které nepřekážely spuštění elektráren, by byly tím správným důvodem pro nevydání
licencí.
Přímo trapnou okolností je ovšem zjištění, že
celé pachtění za získáním licence ještě v r.2010, beztak zpochybněné
předložením ERÚ padělku revizní zprávy, bylo zhola zbytečné, neboť vydání
licence v r.2010 bylo jen jednou z podmínek pro přiznání nároku na
subvencovanou vyšší cenu za dodanou elektřinu, zatímco další podmínka –
zahájení dodávek energie do sítě ještě v r.2010 – nebyla naplněna. Operátor
trhu s elektřinou platí za elektřinu z předmětných elektráren cenu podle ceníku
pro r.2011. Ostatně licence byly odebrány rozhodnutím ERÚ ze dne 17.ledna 2014
a nahrazeny jinými. Za těchto okolností je výpočet škody, o který se opírá
žalobce, zcela zmatečný.
Obžalované Alena Vitásková a Michaela
Scheidrová měly podle žalobce jednat ve prospěch rodinného klanu Zemků, s jehož
příslušníky se mají dobře znát. Domněnka o jejich spojení ale byla dokazováním
vyvrácena. Ostatně ERÚ v případě jiných solárních elektráren Zemků choval
nepřátelsky: podal návrhy na odebrání licencí soudem a není jasné, proč právě v případě těchto dvou
zařízení by měl projevovat mimořádnou vstřícnost.
Odpovědnost za neodebrání licence na
provoz obou elektráren leží na bedrech bývalé ředitelky licenčního odboru ERÚ
Michaely Schneidrové. Byla to skutečně těžká odpovědnost. Kdyby vyhověla
podnětu a odebrala oběma elektrárnám licence, nezpůsobila by snížení ceny odebrané
elektřiny, ale úplné zastavení výroby a příjmů za ni. Vzhledem k obrovskému
zátížení bankovním úvěrem by Zemkovu „impériu“ hrozil krach a není vůbec
jisté, že by stát uspěl v arbitráži s postiženými firmami a úvěrující bankou.
Škody z jejího rozhodnutí by byly v každém případě obrovské. Neodebrání licencí
bylo možné napravit novým rozhodnutím v případě zjištění, že při jejich vydání
došlo k trestnému činu (trestní řízení již běželo). Škody způsobené sporný rozhodnutím
o odebrání by ale byly nevratné. Rozhoduutí o obnově licenčního řízení,
směřující k odebrání licencí, připravilo již
bývalé vedení, ale nikdo z tehdejších odpovědných neměl odvahu je
podepsat. Čekali, až je budou moci podsunout
“nerozkoukané hloupé holce”, ale nepočítali s tím, že narazí na chytrou
a tvrdou odbornici, která se vzepře.
Nejvýznamnější specialitou tohoto
procesu je ovšem skutečnost, že je součástí “honu na lišku”, jehož obětí má být
mnohými nenáviděná předsedkyně ERÚ Alena Vitásková. Pokusy o její vytlačení z
funkce jsou téměř stejně složité jako Rubikova kostka. Pravomocné odsouzení v
této kauze je jen jedním z možných nástrojů k její likvidaci, nikoli jediným.
Posloužila i novela energetického zákona, kterou byla funkce nezávislého
předsedy ERÚ s účinností od 1.července 2017 nahrazena pětičlenou radou – souborem pěti
krásných “trafik”- personálně závislou na ministrovi průmyslu a obchodu. Jinou
cestou mělo být její podřízení zákonu o státní službě, který by ji jako osobu
trestně stíhanou postavil mimo službu. Na tuto cestu se ji snaží poslat
ministerstvo vnitra, zatímco někteří jiní členové vlády s tím nesouhlasí. Spor není
dosud ukončen. Jisté je pouze to, že Alena Vitásková nesloží slib, předepsaný
tímto zákonem. Další past na ni nastražil jihlavský okresní státní zástupce,
který na ni podal obžalobu kvůli tomu, že
jmenovala bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou místopředsedkyní
ERÚ a svěřila jí dozor nad právní agendou úřadu. Akce byla zahájena demonstrací
síly, spočívající v razzii 31 policistů,
kteří přišli do provozoven úřadu hledat jmenovací dekret Renaty Vesecké a při
té příležitosti provedli oblíbené “pytlování” listin a zabavování počítačů.Následně
požadovali různá vysvětlení od pracovníků úřadu v rozsahu několika set hodin
práce. Hlavní líčení nebylo dosud nařízeno.
Jedinou oporou Aleny Vitáskové je
prezident republiky Miloš Zeman, který ji nehodlá odvolat z funkce. Rozhodování
soudu ovšem ovlivnit nemůže a případný nástup výkonu trestu by neodvrátil.
Aktuální důkazní situaci ve věci
Aleny Vitáskové po závěrečných řečech nemohu samozřejmě hodnotit, ani nemohu předjímat
soudní rozhodnutí. Jednoznačně je ale jisté, že senát Krajského soudu v Brně je
v nemilé situaci. V případě, že nepošle Alenu Vitáskovou za mříže, i kdyby jí
uložil podmíněný trest, vyvolá nevoli mnoha vlivných lidí. Naproti tomu v
případě jejího odsouzení ze sebe nikdy nesmyje podezření, že splnil politickou
zakázku a ulpí to na něm, i když bude ve skutečnosti rozhodovat nezávisle a s
čistým svědomím. Objektivně vzato by odsuzující rozsudek splněním zakázky
skutečně byl, byť si ji soudci nejspíš neuvědomují.
Žádné komentáře:
Okomentovat