Dne
23. června 2016 se rozdrnčely telefony v kancelářích obhájců obž. Shahrama
Zadeha a jeho spoluobžalovaných:
soud oznámil zrušení všech plánovaných jednacích dnů hlavního líčení až do 15.
září 2016. Důvod odročení jednání soud vysvětlil až dodatečně. Zprvu jsme se domnívali,
že se jedná o reakci na četné výhrady k způsobu sestavení senátu a různé
stížnosti na předsedu senátu. Posléze jsme se dověděli, že příčinou byl
nástup nové obhájkyně, která si vyžádala
lhůtu na prostudování spisu, čítajícího zhruba 150 tis. stran a soud jí štědře
nadělil čtyři měsíce.
Dne 15.
září 2016 pak skutečně hlavní líčení pokračovalo a hned došlo
k neplánovanému zádrhelu. Nebylo možné bezprostředně po zahájení jednání
přistoupit k plánovanému výslechu obž. Petra Mošteka, protože do soudní
síně se dostavili advokáti Adam Černý a Pavel
Kopa, vybavení čerstvými plnými mocemi k zastupování dvou obchodních
společností, spoluvlastněných obž. Shahramem Zadehem, jimž orgány činné
v trestním řízení v r. 2013 obstavily majetek. Předseda senátu mohl
být spokojen, protože vyhověli jeho předvolání zmíněných společností, jež
přizval jako zúčastněné osoby. Advokáti mu ale radost pokazili výtkami, že
zúčastněné osoby přizval až tři čtvrtě roku od zahájení hlavního líčení.
Z polemiky mezi nimi a předsedou senátu vyplynulo, že je podstatný rozdíl
v nazírání stran na otázku, kdy se subjekt stává zúčastněnou osobou: podle
zmocněnců postižených firem to je od chvíle, kdy došlo k omezujícímu
zásahu státu do jejich majetkových práv, podle soudce ale až od okamžiku, kdy
jim postavení zúčastněné osoby přiznal soud.
Problém
zřejmě vyvolal žalobce, který se opozdil
s předložením soudu návrhu na
legitimizaci záboru majetku postižených společností. V den jednání sice
soud již návrh obdržel, avšak zúčastněné osoby dosud nikoli.
Oba
zmocněnci zúčastněných osob pak navrhli odročení řízení o čtyři měsíce.
Dožadovali se přidělení stejného časového rámce pro seznámení se spisem, jaký
dostala nová obhájkyně. Soud jejich požadavku nevyhověl usnesením bez možnosti
opravného prostředku. Zmocněnci se pak vytasili s návrhy na vyloučení
předsedy senátu pro podjatost, s nímž ovšem neuspěli. Není v tuto
chvíli jisté, zda tím jednání o podjatosti skončilo, protože větší část obhájců
si ponechala lhůtu na rozmyšlenou, čímž si zachovala právo podat stížnost proti
usnesení. Vše nasvědčuje tomu, že žalobce otevřel obžalovanému Shahramu
Zadehovi další prostor pro vedení právnické války kvůli procesním pochybením a
libovůli, kterou od sdělení obvinění vede velmi důsledně.
Řešení
drobných procedurálních záležitostí a jednání o nárocích zúčastněných osob
zaplnilo celou dopolední část jednání a přesáhlo ještě osmnácti minutami do jeho odpolední části. Teprve pak přikročil soud k pokračování slyšení obž.
Petra Moštěka, který měl dle představ žalobce hrát ve struktuře podvodné sítě
roli středního článku.
Výpověď
obž. Petra Moštěka je velmi obsáhlá a svým obsahem pozoruhodná. Byla zahájena
již 27. dubna 2016, ale z technických důvodů byla přerušena po několika
minutách. Od zahájení dne 15. září 2016 pak zhruba zaplnila pět dní. Pan
obžalovaný se na ni velmi dobře
připravil, což bylo zřejmé z četných citací ze spisu s odkazy na
konkrétní listy. S pomocí obž. Daniela Rudzana, Petra Dokládala a Elišky Coufalové sestavil graf časového průběhu
událostí, popisovaných v obžalobě, který s komentářem předvedl na
přinesené tabuli.
Jako
celek je jeho výpověď důmyslným pokusem o komplexní demontáž obžaloby. Nesnaží
se popřít, že ke stíhané trestné činnosti skutečně došlo, ale tvrdí, že se jí
dopustili jiní lidé a jiným způsobem, než uvádí žalobce. Konstatuje, že policie
provedla rozsáhlé vyšetřování a
nahromadila spoustu věcných poznatků, které však nedokázala uvést do správných
souvislostí. Samozřejmě se především snaží prokázat, že úkony, které mu přičítá
obžaloba, neprováděl a ani je provádět nemohl, protože nespadaly do náplně jeho
činnosti a neměl k nim oprávnění.
Vůči
obsahu obžaloby má ale výhrady obecného
rázu. Především se opakovaně na různých místech svého vystoupení vrací
k postavě Petra Pfeifera, jednoho z hlavních manažerů, podílejícího
se na řízení obchodů s pohonnými hmotami, původně hlavního podezřelého,
který náhle vypadl ze zorného pole orgánů činných v trestním řízení, aby
jej nahradil Shahram Zadeh, který se na scéně objevuje až několik měsíců po
zahájení obchodování údajné zločinecké sítě. Důležitost figury Petra Pfeifera vyplývá i ze skutečnosti, že zapojil do
obchodu investora Ronena Nadava, který
poskytl devizovou půjčku na rozjezd obchodování s pohonnými hmotami. Když
došlo k roztržce s ním, Petr Pfeifer přivedl jako náhradu za něj Shahrama Zadeha. Sám si od něj půjčil několik milionů Kč. Poslat věřitele do vězení je pro dlužníka skvělá
příležitost. Petr Pfeifer se pak stane korunním svědkem proti Zadehovi a jiným
a ze spisu jsou odstraněny dokumenty z počátečního vyšetřování, jež by
mohly prokazovat jeho spoluvinu. Z pohledu Petra Moštěka Petr Pfeifer udělal
s policií výměnný obchod. Z laického „šalamounského“pohledu je tento „obchod“
mimořádně drzým projevem libovůle orgánů činných v trestním řízení, který
činí toto řízení od začátku nezákonným.
Dále
Petr Moštěk kritizuje skutečnost, že došlo k podání obžaloby
v situaci, kdy podle doznání orgánů činných v trestním řízení nebyly
ustanoveny zdaleka všechny osoby, jež se podílely nebo se mohly podílet na
nezákonnostech. Současně policie pominula řadu subjektů, které se dle jeho
poznatků patrně na podvodech podílely a ve spisu jsou o nich zmínky. Uvádí
konkrétní jména a navrhuje jejich výslech před soudem. Dovozuje, že při
neúplném dokazování nelze dojít k objektivnímu poznání skutečnosti.
Posléze
upozorňuje na rozsáhlou zprávu Finančně analytického útvaru Ministerstva
financí ČR z 18. června 2013 pro Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality
o rozkrytí rozsáhlých daňových podvodů při obchodování s pohonnými hmotami.
Z ní vyvozuje, že trestná činnost, stíhaná obžalobou proti Shahramu
Zadehovi a spoluobžalovaným, je totožná s trestnou činností dle zprávy
Finančně analytického útvaru, ale dopustili se jí jiní lidé než obžalovaní.
Upozorňuje,
že „řídící“ firmy (dle domnění žalobce) podvodné sítě, tedy rakouská P.P.S.
GmbH a česká Ecoll Invest a.s. se nemohly dopustit daňové trestné činnosti,
protože u nich daňová povinnost nevznikla. Daň se ztrácela až u konečných
prodejců pohonných hmot, k nimž ale vyšetřování neproniklo. Ti ale
nenakupovali jen u P.P.S. GmbH a Ecoll Investu, ale u různých dodavatelů.
Nejsou důkazy o tom, že by je řídili právě obžalovaní. Není žádné viditelné
propojení mezi obžalovanými č. 1-5 (Shahram Zadeh, Daniel Rudzan, Petr
Dokládal, Eliška Coufalová, Petr Moštěk) a ostatními. Dochází pak k závěru,
že neexistovala jedna velká síť daňových podvodníků, ale několik menších
skupin, navzájem na sobě nezávislých, na jejichž činnost neměli obžalovaní č. 1-5
žádný vliv. Ostatně rakouskou P.P.S.
GmbH na žádost českých orgánů činných v trestním řízení vyšetřovala rakouská
policie, která v jejích obchodech nic nezákonného nenašla.
Nakonec
Petr Moštěk koriguje představy obžaloby o administrativních a účetních
transakcích, jež pachatelům sloužily
k odčerpání finančních prostředků. Posluchačům poskytuje cenné poznatky z oboru
finančního práva.
Pan
obžalovaný podává svůj výklad srozumitelně, způsobem, který působí dojmem, jako
by jej přímo diktoval soudní zapisovatelce. Celkové vyznění jeho vystoupení
působí důvěryhodně až do té míry, že jeden z advokátů vyzval
prostřednictvím předsedy senátu žalobce ke stažení obžaloby a obhájce Petra
Moštěka požádal soud o snížení kauce, kterou si musel vykoupit propuštění z vazby.
Oba požadavky zůstaly zatím bez výsledku.
Oceňuji,
že předseda senátu, který bývá dosti často při dlouhých výpovědích obžalovaných
netrpělivý, tentokrát poskytl obž. Petru Moštěkovi časový prostor dle jeho
představy a potřeby.
Jako
téměř u každého soudního řízení, také v tomto případě si účastníci této
části hlavního líčení užili „soudního folklóru“ v rozsahu a způsobem, jenž
by mě překvapil i u okresního soudu v příhraniční oblasti. Takřka komický
byl pokus o lustraci veřejnosti, do kterého se pustil předseda senátu, ač jistě
ví, že jako státní orgán smí činit jen
to, co mu zákon dovoluje či přímo nařizuje, takže může sice zjišťovat totožnost
narušitele pořádku v soudní síni, nikoli však pokojně se chovajících občanů.
Zákon o soudech a soudcích lustraci veřejnosti v soudní síni neumožňuje.
Komičnost jeho akce spočívala v tom, že lustraci zahájil u mne. Domníval
jsem se, že jeho slova směřují na někoho za mnou: myslel jsem si, že mne se přece
nemohou týkat, protože během posledních tří let jsem se stal takřka inventářem
jeho hlavních líčení, vždy se „zviditelňuji“ oznamováním pořizování zvukového
záznamu a i jsem již kdysi s panem předsedou přímo jednal. Proto jsem
nereagoval. Stejně se zachovala právnička, sedící za mnou, rovněž vysedávající
v soudní síni při hlavních líčeních pana předsedy Novotného již několik
let. Nakonec jsem se musel dostavit
k soudnímu stolci, kde jsem byl vyzván ke sdělení jména. Okamžitě jsem
nabídl občanský průkaz, ale ten pan předseda odmítl, chtěl znát jen jméno.
Patrně chtěl mít ve zvukovém záznamu důkaz mé přítomnosti při jednání. Po účelu
mé přítomnosti ale nepátral. Obvykle v takové situaci sděluji soudci, že
jsem veřejnost a jméno nevyslovím.
Tentokrát jsem měl důvod udělat výjimku. Nemohl jsem vyloučit, že pan
předseda ví o mých článcích, pro něho převážně nelichotivých, a nechtěl jsem vyvolat dojem,
že se právě proto bojím odhalení své totožnosti. Po polední přestávce si pan
předseda vzpomněl na netečnost mladé dámy, sedící za mnou. Vyzval ji znova a
dostalo se mu odpovědi, že dáma je veřejnost a nevidí důvod ke sdělení jména.
Předvedl pak, že se dokáže přesvědčit, že nejde o možného svědka, aniž by se
domáhal sdělení jména. Prokázal tím, že ani má
lustrace nebyla nebytná, pokud ovšem nesloužila k nějakému
zastřenému účelu.
Závažnějším
„folklorním prvkem“ byla neshoda mezi některými advokáty a předsedou senátu, ke
které došlo, když obž. Petr Moštěk začal předvádět svůj graf průběhu vyšetřované činnosti na velké
přenosné tabuli, jejíž použití
předjednal s předsedou senátu již na jaře. Natočil ji tak, že jeho výklad
mohl sledovat senát a přibližně třetina obhájců. Jeden z obhájců vznesl požadavek, aby soud
pořizoval z této části výslechu videozáznam a přenos na obrazovky, jimiž
je soudní síň vybavena. Jedna jeho kolegyně se připojila, další advokát se
přemístil na lavici obžalovaných. Předseda senátu požadavek na videozáznam
kategoricky odmítl. Místo toho nabídl nespokojenému obhájci místo na lavici obžalovaných. Je
možné, že na rozdíl od advokáta věděl, že obrazovky nejsou provozuschopné. Na
druhé straně o záměru použít tuto pomůcku věděl od jara, takže se mohl
připravit. Zejména daná situace vede k pochybnosti, zda řízení neztratilo
povahu veřejnosti, když ani většina obhájců neměla možnost plnohodnotného
sledování výkladu obž. Petra Moštěka a nebude možné plnohodnotně jej předvést
ostatním obžalovaným. Veřejnost soudního řízení je ale zaručeným ústavním
právem. Lze mluvit o spravedlivém procesu, je-li jeho veřejnost narušena ?
Ve
špatně větrané a nesnesitelně vyhřáté soudní místnosti úřední osoby v černých
talárech trpěly. Přesto se nikdo neodvážil jej odložit. Jediný, kdo seděl zhruba hodinu bez taláru, byl žalobce. Předseda senátu, který se vůči lidu obecnému
rád staví do postavení přísného pána soudní síně, to neviděl nebo nechtěl vidět, následně jej
nenapomenul.
Jen
pro úplnost zaznamenávám, že obž. Petr Moštěk měl již podruhé smůlu, že při
jeho výpovědi selhalo zařízení pro zvukový záznam. Dne 27. dubna to vedlo
k předčasnému ukončení jednání. Tentokrát se nepodařilo zaznamenat část
výpovědi, kterou pak pan obžalovaný musel odříkat znova. K selhávání
audiozáznamového zařízení došlo opakovaně také v r.2015 v procesu proti
Aleně Vitáskové & spol., kdy spolek Šalamoun upozornil předsedu soudu
písemně na zřejmou vadnost vybavení soudní síně. Připomínám pravděpodobnou výše zmíněnou nezpůsobilost obrazovek v soudní
síni. Výskyt těchto nehod u zdejšího soudu je neobvyklý. Jinde se s ním
tak často nesetkávám. Státní správa soudu by asi měla věnovat větší
pozornost technickému vybavení soudních
síní.
Žádné komentáře:
Okomentovat