NÁVRAT SHAHRAMA ZADEHA

Když jsem odcházel 24.listopadu 2016 od Krajského soudu v Brně z hlavního líčení ve věci Shahrama Zadeha & spol., podivoval jsem se rozhodnutí předsedy senátu Aleše Novotného přerušit hlavní líčení do 8. února 2017. Proces již beztak nabral zpoždění, když se dvakrát vyměnili obhájci a jejich nástupci potřebovali  čas na prostudování spisu. Další dvouměsíční přestávku jsem proto považoval za nepochopitelné vyvolávání průtahů, přímo odporující obecnému požadavku na rychlost řízení. Bylo to velmi zvláštní zejména proto, že Shahram Zadeh se sotva dostal za polovinu prohlášení obžalovaného : dlouhá přestávka  mezi oběma částmi jeho vystoupení mohla ztížit pochopení obsahu jeho sdělení.

Netušil jsem, že ztroskotání pokusu státního zástupce Jiřího Kadlece uvalit na něj znova vazbu bezprostředně po propuštění na svobodu po složení rekordní  kauce 150 milionů Kč neodradilo  jeho uniformované a otalárované pronásledovatele od   pokušení dostat jej zpět do vazby a současně podržet kauci v rukou státu. Ničemný záměr státního zástupce Jiřího Kadlece zmařil Krajský soud v Brně, který rozhodl, že nejsou splněny základní zákonné důvody pro uvalení vazby (což navrhující státní zástupce jistě věděl ) a účinky kauce se vztahují i na jiná řízení, v nichž je žádoucí zabránit útěku obviněného.

Proluka v hlavním líčení  je pravděpodobně výsledkem dohody mezi státními zástupci Alešem Sosíkem, Michalem Galatem a soudcem Alešem Novotným, neboť vznikl časový prostor, v němž nemohlo dojít ke kolizím úkonů trestního řízení ve dvou souvisejících trestních věcech: v probíhajícím řízení u Krajského soudu v Brně a novém, v němž pak došlo k zadržení Shahrama Zadeha a novému uvalení vazby dne 4. prosince 2016. Zadržení a uvalení vazby proběhlo klasickým „podpásovým“ způsobem, který dle hojně rozšířeného mínění v komunitě advokátů zajišťuje úspěšnost sporných návrhů na uvalení vazby: řízení se načasuje tak, aby o uvalení vazby rozhodl v neděli předem známý žurnální soudce, od něhož se dá očekávat vstřícnost. V tomto případě nezklamal místopředseda Městského soudu v Brně  Aleš Dufek, který v případě Shahrama Zadeha vyhověl návrhu na uvalení vazby ze všech tří vazebních důvodů včetně vazby útěkové. Kauci 150 milionů Kč prostě ignoroval s tím, že stejně propadne státu.

Podezírám režiséry nového zásahu proti Shahramu Zadehovi, že jeho načasování je odvetou za nepříjemně ostré kritické vyjadřování pana obžalovaného o činnosti státního zástupce Aleše Sosíka (m.j.upozornil, že během vyšetřování pod jeho dohledem vzrostla škoda z trestné činnosti o 2,25 miliardy Kč), také je nástrojem psychologického nátlaku na něj. Jako laik soudím, že ve vztahu k hlavnímu líčení u Krajského soudu v Brně již nelze mluvit o férovém procesu, neboť státní moc vystavila pana obžalovaného nátlaku v době, kdy vypovídá před soudem a má se svobodně obhajovat.  

Z výše uvedených důvodů jsem s napětím očekával, jak se bude pan obžalovaný vyjadřovat při pokračování svého  prohlášení při hlavním líčení ve dnech 8.- 10.února 2017. Během jeho slyšení jsem se pak přesvědčil, že jej vazba nezlomila: nadále vystupuje s bojovností sebevědomého člověka, trvajícího na své nevině.

Celé líčení ve dnech 8.-10.února 2017 bylo zvláštní, vybočovalo ze všeho, co jsem při monitorování desítek soudních řízení zažil.  Začalo to maličkostí: při vstupní prohlídce jsem poprvé u tohoto soudu musel sundat opasek. Samo jednání začalo s citelným zpožděním, patrně kvůli pozdnímu příchodu přísedící Elišky Vránové; totéž se opakovalo také 10.února 2017. Pana obžalovaného přivádí eskorta šesti zakuklenců Vězeňské služby ČR, vyzbrojených samopaly, a dvou příslušníků PČR (nemaskovaných). Zakuklenci se pak střídají po třech v dozoru v soudní síni. Zřejmě za drahé peníze daňových poplatníků chrání bezpečnost pana obžalovaného proti ohrožení ze strany senátu, obhájců a hrstky zvědavců z veřejnosti. Dosvědčuji, že s hlavní samopalu téměř u hlavy se cítím v naprostém bezpečí.

Předseda senátu Aleš Novotný dal opět průchod své posedlosti lustracemi veřejnosti. Hned 8. února vyvolal hlasitý protest předsedy spolku Šalamoun Johna Boka, kterému ale vysvětlil, že ho zná a na něj neukazoval. K velkému střetu s veřejností ale došlo 10.února, kdy do soudní síně vstoupili tři neznámí muži, z nichž jeden oznámil předsedovi senátu, že bude pořizovat zvukový záznam. Došlo pak k slovní přestřelce, při které se předseda senátu dožadoval osobních údajů, které „vetřelec“ odmítal poskytnout.  Zpestřila ji stížnost lustrovaného, že soudce mluví neslyšitelně a proti ní neochota pana předsedy opakovat sdělení. Soudce trval na tom, že se „vetřelec“ musí podrobit, jinak bude muset opustit soudní síň. Pak se stala zcela neslýchaná věc: do vyhánění „vetřelce“ se zapojili i někteří advokáti, kteří dílem nebyli ochotni vyjádřit se k  možnosti jeho pozdějšího předvolání jako svědka, dílem se přímo vyjadřovali, že si nepřejí jeho přítomnost v soudní síni. K dovršení všeho mu pak někteří začali klást otázky, týkající se jeho minulosti a současného postavení. „Vetřelci“ nepomohlo, když nakonec přistoupil k předsedovi senátu a ukázal mu nějaký osobní doklad: pod hrozbou vyvedení justiční stráží opustil soudní síň. Pro poměry u tohoto soudu je příznačné, že jeho  následnou stížnost na jednání soudce Novotného odmítl projednat nejdříve předseda soudu Milan Bořek, pak po něm místopředseda Aleš Flídr. Dva „vetřelcovi“ kolegové se soudci představili jakýmisi jmény a směli v soudní síni zůstat. Tato nepřístojnost zkrátila užitečnou část hlavního líčení přibližně o půlhodinu. Je to škoda, způsobená daňovým poplatníkům, z jejichž daní stát financuje soudní řízení. K poslednímu případu lustrace veřejnosti pak došlo 10.února, kdy do soudní síně vstoupil návštěvník v době výpovědi spolupracujícího obžalovaného Jiřího Eliáše. Soudce uspokojil sdělením plného jména a vysvětlením, že jej přivádí zvědavost.

 V dalším průběhu jednání důstojnost řízení snižovaly oprávněné stížnosti obhájců (směřující ke správě soudu) na nevybavení soudní síně věšáky a na židle, držící pohromadě jen silou zvyku. Zvláště pak utrpěla při vystoupení spolupracujícího obžalovaného Jiřího Eliáše, jehož neslyšitelný projev vyvolal opakované protesty obhájců. Pan obžalovaný mluvil tak tiše, že místy jeho hlas překrýval klapot klávesnice počítače, na kterém psala zápis úřednice. Soudce reagoval na stížnosti obhájců  vysvětlením, že v podstatě nemá jinou možnost, než vyzvat pana obžalovaného, aby mluvil hlasitěji.   Obžalovaný pak svým dalším chováním dal obhájcům najevo, co mu mohou… Dožadovali se pak vydání zvukového záznamu na nosiči, aby se mohli přes neděli připravit na kladení otázek. Je trapné, že soudní síň je vybavena reproduktory na bočních stěnách, sloužícími k přenosu hlasu z mikrofonů na stolech soudců, obhájců a na pultíku obžalovaného. Jejich uvedení do provozu je ale zřejmě nad síly správy soudu.

Kladu otázku, zda lze ještě považovat za  veřejné hlavní líčení, při němž přítomní v soudní síni neslyší soudce ani obžalovaného a přípustnost přítomnosti veřejnosti je podmíněna libovůlí předsedy senátu.

Na okraj těchto lapálií si jako laik dovolím poznamenat, že veřejnost hlavního líčení je chráněna přímo Ústavou ČR, takže účast veřejnosti při hlavním líčení patří k základním právům občana. Soudce jako orgán státu smí činit pouze úkony, které mu zákon výslovně ukládá nebo povoluje. Zákon o soudech a soudcích právo soudce na lustraci veřejnosti nebo zakazování pořizování zvukových záznamů nezmiňuje, tedy neumožňuje. Předseda senátu má ovšem zajistit, aby v soudní síni neseděl nevyslechnutý svědek. Naprostá většina soudců toto dokáže zajistit, aniž by se musela dopustit nezákonného jednání. Soudce smí vyloučit osobu, o které se někdo ze stran řízení vyjádří, že by ji chtěl navrhnout jako svědka. Tento stav v daném konfliktu nenastal ani přibližně. Omezování práva veřejnosti zasahováním obhájců do práva předsedy senátu na řízení jednání je pak naprostá anomálie, v které asi toto hlavní líčení dosáhlo prvenství, o které není co stát. Předseda senátu neměl v žádném případě dovolit obhájcům, aby vyslýchali „vetřelce“. Žádný právní předpis je k tomu neopravňuje. Ovšem ústavní práva veřejnosti jsou z pohledu soudce Aleše Novotného nicotná, nadřazuje jim své právo vykázat ze soudní síně kohokoli, kdo se mu zdá podezřelý a může si to dovolit jedině proto, že si je jist ochranou ze strany vedení soudu.

„Vetřelec“ podal písemné stížnosti na chování soudců Aleše Novotného  a Aleše Flídra. Je to zajímavé čtení, proto je zveřejním s příštím článkem.

Než obraťme pozornost k dokončení prohlášení obž. Shahrama Zadeha, pronášeného v angličtině s pomocí tlumočnice. V prvé části si stěžoval na zásahy do jeho práva na obhajobu orgány činnými v trestním řízení. Při domovní prohlídce v jeho cele a v bytě, ke kterým došlo v jiném trestním řízení, se orgány zmocnily dokumentace, která obsahovala údaje o jeho komunikaci s obhájci a o zamýšlené taktice obhajoby v řízení u Krajského soudu v Brně a také zabavila hotovost, patřící výlučně jeho manželce. Z otázek, které mu kladl předseda senátu, usuzuje, že informace z tohoto zdroje se k němu dostaly, ač na to neměl právo. Stěžoval si také na to, že se mu přičítá ovlivňování spoluobžalovaného Michala Šimáka, jehož stížnost na vydírání ze strany policie zazněla v rámci tohoto soudního řízení: stěžovatele nezná a jeho stížnost vznikla v době, kdy byl pan obžalovaný ve vazbě. Stejně tak odmítl odpovědnost za stížnosti svědků Martina Valentoviče a Jana Doležala. Taková je pravda o rovnosti stran řízení: když policisté vydírali obž. Michala Šimáka s cílem získat od něj křivé svědectví a kvůli tomu je začala vyšetřovat Generální inspekce bezpečnostních sborů, státní zastupitelství jí případ odebralo. Když Shahram Zadeh sice koupil, ale nikterak nepoužil jakási svědecká prohlášení, jejichž vznik neinicioval, dostal se do vazby. A stejně jako v případě procesu u Krajského soudu v Brně se mu přičítá řízení osob, které neznal a měl je řídit z vazby.

Dále si Shahram Zadeh trvale stěžuje na způsob nakládání orgánů činných v trestním řízení se svědkem Petrem Pfeiferem, zakladatelem a vedoucím činitelem společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s., v němž policie pod dozorem státního zástupce Aleše Sosíka zpočátku spatřovala řídící článek podvodné sítě, která způsobila státu škodu na neodvedeném DPH, nechala prověřit jeho činnost v Rakousku cestou mezinárodní policejní spolupráce, ale nakonec na jeho místo do čela sítě bez vysvětlení  postavila Shahrama Zadeha a dokumentaci o vyšetřování proti Petru Pfeiferovi státní zástupce Aleš Sosík odstranil ze spisu. Petra Pfeifera vede jako korunního svědka proti Shahramu Zadehovi.

Petr Pfeifer má zvláštní důvod pomáhat orgánům činným v trestním řízení: ač se to snažil v občanskoprávním řízení neúspěšně zastřít, je velkým dlužníkem Zadehovy obchodní společnosti Strong Strike: poslat věřitele do vězení je oblíbeným trikem dlužníků, kteří nehodlají splatit svůj dluh. Se smíšenými pocity přijal Shahram Zadeh zprávu Policie České republiky, že Petr Pfeifer je v postavení podezřelého v řízení, vedeném na základě trestního oznámení kvůli jeho únosu, spáchanému v Bratislavě: spokojenost projevil pan obžalovaný proto, že PČR přiznala Petru Pfeiferovi postavení podezřelého, nespokojenost proto, že PČR v této věci dlouho nekonala a kladná zpráva přišla až dva roky po podání trestního oznámení. Petr Pfeifer slouží jako korunní svědek proti Shahramu Zadehovi a je nesporné, že poskytováním ochrany jej orgány činné v trestním řízení nadřazují nad pana obžalovaného, zbavujíce jej tak rovného postavení v řízení. Vytvořili nový institut, který trestní řád nezná: spolupracující spolupachatel.

V dalším se pan obžalovaný snažil přesvědčit senát o své nevině. V úvodu citoval krátké textové zprávy, které si prostřednictvím mobilních telefonů vyměňovali manažeři společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. obž.Daniel Rudzan a obž. Eliška Coufalová, v nichž vyjadřovali nevoli nad kontrolní činností Shahrama Zadeha vůči nim jako dlužníkům a přání se jej zbavit. Všiml jsem si, že Eliška Coufalová výslovně konstatovala, že zásahy Shahrama Zadeha jsou nevhodné již proto, že jejich obchodu nerozumí.

Na to navázal pan obžalovaný vysvětlením, že se skutečně nikdy dříve nezabýval obchody, v nichž by hrály roli manipulace s daní z přidané hodnoty, nikdy neměl nic společného s obchody s pohonnými hmotami. Jeho postoj k výše zmíněným obchodním společnostem byl čistým vztahem věřitele, který chtěl mít jistotu, že své peníze dostane zpět. Nikdy nemohl vůči nim vystupovat jako řídící činitel, protože neměl odpovídající institucionální postavení a pravomoci a nakonec ani neznal osoby, jež se dle obžaloby měly podřizovat jeho řízení. Ostatně obžaloba nijak nespecifikuje jeho řídící úkony. Manažeři výše zmíněných společností, s nimiž se dostal do styku, byli v postavení, v němž k žádným manipulacím s daní z přidané hodnoty nemohlo  dojít, protože obchodovali bez daně. K zmizení daně docházelo až někde v nejspodnějších patrech „sítě“, kam žádným způsobem nedohlédl a nedosáhl a s nikým z konečných odběratelů se nikdy nesetkal. Připomněl v této souvislosti zprávu Finančně analytického útvaru MF, z které lze vyvodit, že k zpronevěrám odvodů daně  z přidané hodnoty skutečně došlo, ale dopustili se jich úplně jiní lidé než obžalovaní.

Panu obžalovanému zvláště vadí, že podstatou obvinění proti němu v obou kauzách – v současné i té nové – je tvrzení, že kohosi a cosi „řídil“, v případě nového případu dokonce z vazby. Považoval proto  za vhodné v rámci svého vystoupení poskytnout senátu obsáhlé poučení o tom, co je „řízení“, jaká jsou jeho pravidla a jakými pravomocemi a odpovědností musí být vybaven nositel této funkce. Byl to učebnicový výklad, obsahově naprosto přesný. Pozdější výklad důkazů soudem prozradí, do jaké míry byli členové senátu způsobilí  jej pochopit.

Shahram Zadeh po  skončení souvislého výkladu odmítl odpovídat na otázky s tím, že odpovídat sice bude, ale až později, až po seznámení s obsahem výpovědí spoluobžalovaných a svědků pochopí, co se mu vlastně klade za vinu. Předseda senátu pak přečetl jeho výpovědi z přípravného řízení a upozornil na některé rozpory mezi nimi a obsahem jeho vystoupení před soudem.

Soud následně přikročil k výslechu spolupracujícího obžalovaného Jiřího Eliáše. Jak jsem uvedl výše, kvůli jeho neslyšitelnosti jej doprovázely neúčinné protesty obhájců. Nemaje k disposici oficiální zvukový záznam, netroufám si v tuto chvíli komentovat obsah jeho vystoupení. Stojí však za zmínku, že se na tváři obž. Shahrama Zadeha objevil spokojený úsměv, když Jiří Eliáš na dotaz soudce odpověděl, že jej neznal.