Trestní stíhání manželů Novotných, o
němž jsem od r.2017 psával jako o „zlínském justičním hororu“, ukončil dne 14. prosince
2022 Vrchní soud v Olomouci zamítnutím odvolání státního zástupce Petr
Matouška proti zprošťujícímu rozsudku zlínské pobočky Krajského soudu v Brně
z 16.února 2022, podle něhož se žalovaný skutek nestal.
Tento proces je trestněprávní větví
sporu mezi bývalými společníky, z nichž pan obžalovaný Jaroslav Novotný je
v postavení věřitele a pan poškozený Pavel Buráň v postavení veledlužníka.
Jde o ohromnou částku v řádu stamilionů. Podle mého soukromého názoru
poslat věřitele do vězení by byla dlužníkova bezva finta, kdyby ovšem vyšla.
Podle obžaloby pan obžalovaný měl
vydíráním s pomocí čtyř „falešných policistů“ přimět pana poškozeného k podpisu
listin, jimiž se zhoršilo jeho postavení dlužníka.
Obě strany očekávaly rozhodnutí
vrchního soudu s nervozitou. Pro Novotné by vyhovění odvolání znamenalo
vrácení věci nalézacímu soudu s úkolem nechat jiný senát napravit vady
rozsudku senátu Radomíra Koudely. Po letech monitorování procesu a se znalostí
spisu si troufám tvrdit, že řízení by znova dospělo k zprošťujícímu rozsudku,
pouze by obžalovaní museli žít dalších několik měsíců v nejistotě. Naděje
Pavla Buráně na uvěznění věřitele by se nenaplnily, protože navzdory usilovným
pokusům předsedy senátu Radomíra Koudely nezbylo, než postupně zprostit obžaloby
obžalované ze sehrání role „falešných policistů“. Dodnes není jasné, na základě
jakých poznatků je policie soudu podsunula. Mimo Pavla Buráně je nikdy nikdo neviděl, ale bez
nich nebylo možné žalovaný skutek provést.
Pravomocné zproštění Novotných je pro
Pavla Buráně značně nepříjemné. Proti zprošťujícímu rozsudku se sám nemohl
odvolat. Proto se snažil ovlivnit myšlení soudců odvolacího soudu s pomocí
nákladné desinformační kampaně, o které jsem psal již v článku Nákup
mediálního obrazu a částečně v následujícím
Konec zlínského justičního hororu.
Investice do desinformační kampaně
byla velmi špatná, protože k požadovanému cíli nevedla. Z prostředí účinkujících
následně unikly informace o neobvykle vysokých nákupních cenách za novinářskou
čest. Ze stejného prostředí se ale šíří také „zaručená“ zpráva, že Novotní podplatili
moravskou justici částkou 100 milionů Kč a narazil jsem dokonce na zmatence,
který tvrdí, že ví, kdo a kolik dostal. Jsem zvědav, zda jako řádný občan půjde
se svými poznatky na policii. Není to nic nového: předpokládatelný nezdar je
třeba nějak odůvodnit a podplacení justice je pro věci neznalou veřejnost přijatelné
vysvětlení. Já ostatně také přemýšlím, proč mi soudce Radomír Koudela řekl, že
je nešťastný z toho, že musel vynést rozsudek ze 17.prosince
2019. Proč musel ?
Ani v tomto případě žádné
překvapení: od počátku trestního řízení koluje mezi zlínskými policisty
pověst, že Pavel Buráň vyčlenil na motivování
místních orgánů činných v trestním řízení 30 milionů Kč. Pověst nikdo neprověřoval
a nikdo nebyl usvědčen z přijetí úplatku a podle mého to je aspoň zčásti „kachna“.
Vracím se k desinformační kampani,
protože jsem dříve podhodnotil významnou změnu v chování veledlužníka
Pavla Buráně. Najednou začal tvrdit, že vydírání bylo neoprávněné již proto, že
vlastně nic nedluží, dlužníkem je jakási firma. A jeho klam ochotně převzali i
někteří novináři. Je skutečností, že společníci se na návrh Pavla Buráně při
rozchodu dohodli, že jeho závazek bude formalizován
jako pohledávka Jaroslava Novotného za
společností Auto Games Group a.s., jejímž byl Pavel Buráň předsedou
představenstva a majoritním akcionářem. Obsahem pohledávky byla nevyplacená
část kupní ceny za polovinu firmy, znalecky oceněné na 1 mlrd. Kč. V průběhu
řízení Pavel Buráň osobně nebo prostřednictvím dalších osob dával najevo, že si
je vědom osobního závazku. Ještě před podáním obžaloby se pokusil prostřednictvím
jakéhosi Konstantina Erina přimět Jaroslava Novotného k podstatnému snížení
pohledávky příslibem odměny v podobě zastavení trestního řízení. Konstantin Erin o tom vypovídal jako svědek „pod
přísahou“ před senátem Radomíra Koudely. Kriminalisté z Uherského Hradiště
vyhodnotili tento počin jako pokus o podvod. Vyšetřování provedla ale zlínská
policie, která sice potvrdila, že k popsanému jednání došlo, ale
vyhodnotila je jako neškodný pokus o narovnání obchodněprávního sporu. Zejména
se vůbec nepídila po způsobu, jakým mělo být zastaveno trestní řízení, když
legální cestou by to zjevně nešlo. Proč vůbec proběhlo takové jednání, když
dluh neexistuje? Pavel Buráň se před soudem
vyjádřil osobně jako „svědek pod přísahou“ o dluhu jako o osobním závazku a vysvětloval,
proč dosud nezačal splácet. Stejně se vyjádřil při jiném stání jeho zmocněnec,
advokát Petr Dítě st. U obou vyjádření jsem byl přítomen a zvukové záznamy jsou
v mém archivu. Ve vyjádření pro soud o
svých majetkových poměrech Pavel Buráň uvedl, že od r. 2014 nabízel
Jaroslavu Novotnému odkoupení pohledávky ve výši 366 234 321,57 Kč za 150 000
000,- Kč v měsíčních splátkách, ale Jaroslav Novotný skvělou nabídku odmítl. K tomu
mám k disposici různá vyjádření, z nichž plyne, že se mu do splacení
dluhu nechce: cena firmy klesla, nemá peníze (na stamilionové akvizice ovšem
ano), dluh ještě není splatný aj. Pokud vím, dosud nezačal splácet.
Přiznám se, že podezírám Pavla Buráně,
že již od začátku plánoval ošizení společníka. Uplatnil své předkupní právo a „přeplatil“
jiného zájemce. Vložení pohledávky jako závazku do akciové společnosti byl jeho
nápad a bylo pro něj výhodné: stačilo by přivést společnost k úpadku a dluh by
zmizel.
Malá poznámka na okraj: najatí
novináři dramaticky hovoří o únosu. Nevšimli
si, že obžaloba byla podána pro trestný čin vydírání. Únosce viděl jen Pavel
Buráň. Naopak svědkyně, která čekala na manžela v autě před vilou
Novotných a Pavla Buráně nezná, viděla příjezd a vstup do domu muže, kterého
nikdo nedoprovázel, jehož popis odpovídá vzhledu Pavla Buráně. Státní zástupce
Petr Matoušek ji chtěl stíhat pro křivé svědectví.
Pecunia non olet. Pach peněz byl v případě
této desinformační kampaně tak silný, že zmátl i jinak bystré novináře.
Na závěr humorné prvky příběhu:1) K vydírání
nestačila hlaveň pistole, přiložená k hlavě poškozeného. Pojistkou pro
případ selhání zbraně bylo přiložení ke krku jehly injekční stříkačky s neznámou
kapalinou. 2)Neexistující „falešní policisté“ tak vyděsili obra Pavla Buráně
(hmotnost 120kg-170 kg), že se nechal neozbrojenými Novotnými donutit k nadměrné
konzumaci tvrdého alkoholu s následným padáním do trnitého křoví.
==========================================================================
Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého
člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je
trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s
orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují
obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na
výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u
vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat