K zajímavostem těchto dnů patří opožděná bdělost, kterou projevil ministr vnitra Vít Rakušan, když odmítl nominaci právníka Vladimíra Chrásteckého do čela Národní agentury pro komunikační a informační technologie (NAKIT) kvůli jeho odsouzení před devíti lety k podmíněnému trestu a pětiletému zákazu působení ve vedoucí funkci v orgánech veřejné moci.
Proces dávno upadl v zapomnění. Dopad starého odsouzení do osudu Vladimíra Chrásteckého je ukázkou vedlejších účinků sporných procesů. Jsem pamětník, znal jsem účastníky osobně a celé řízení jsem sledoval v soudní síni.
Důvodem odsouzení Vladimíra
Chrásteckého byla jeho téměř neviditelná účast na vydání stížnosti pro porušení
zákona ministryní Danielou Kovářovou, spojené s rozhodnutím o přerušení
výkonu trestu dvou odsouzených. Text stížnosti vypracoval specializovaný soudce
Okresního soudu na Kladně Vlastimil Matula, působící tehdy jako stážista na
ministerstvu spravedlnosti. Posouzení argumentace podnětu k podání
stížnosti bylo věcí jeho svobodné úvahy: nebylo to tedy tak, že musel navrhnout
určité rozhodnutí. Vypracovaný text putoval ke schválení na stůl ministryně
instančním postupem přes řetěz nadřízených, doprovázen tzv. referátníkem. Jeho
bezprostředním nadřízeným byl Jiří Balzer, bývalý soudce, typický „pohrobek
normalizace". Nad ním stál vrchní ředitel Vladimír Chrástecký a nad ním
náměstek Marek Görges. Všichni
v referátníku potvrdili, že se s textem seznámili a doporučují paní
ministryni, aby jej podepsala. Jiří Balzer pak provedl nezbytné administrativní
úkony k propuštění odsouzených z věznice.
Ministryně Daniela Kovářová byla jako
předkladatelka stížností pro porušení zákona mimořádně úspěšná. Zamítnutí její
stížnosti Nejvyšším soudem ČR bylo vzácné.
Pak došlo ke změně vlády. Odešla
Daniela Kovářová a na ministerstvo se vrátil ješitný Jiří Pospíšil, produkt „kmotra“
ODS Jurečka. V rámci „rozkopávání báboviček, které si na jeho písečku
uplácala holčička Danielka“ za několik dní po nástupu do funkce navštívil
Nejvyšší soud ČR, kde se nechal informovat o jejích nevyřízených stížnostech po
porušení zákona. Když se dověděl, že Nejvyšší soud již nařídil veřejné
projednání výše zmíněné stížnosti, naveden Jiřím Balzerem vzal stížnost zpět.
Zpětvzetí stížnosti pro porušení
zákona, podané jiným ministrem, bylo velmi neobvyklým úkonem. Jiří Pospíšil
zasáhl, ač neznal trestní spis. Soudci Nejvyššího soudu ČR museli o vyhovění
jeho rozhodnutí v senátu hlasovat a bohužel se podrobili. V každém
případě ministr se zachoval nekolegiálně, zasáhl do nezávislosti soudu a zmařil
posouzení případu elitou trestních soudců. Pak navštívil krajského státního
zástupce, který po jeho návštěvě podal trestní oznámení.
Policejnímu vyšetřování se musela
podrobit i ministryně. Ale obžaloba padla jen na Vlastimila Matulu a Vladimíra
Chrásteckého. Žalobce ušetřil Jiřího Balzera, který administrativně zařídil
propuštění odsouzených z vězení a podpisem v referátníku potvrdil
souhlas se stížností. Později se vyjádřil, že s podáním stížnosti
nesouhlasil, ale bál se, že projev nesouhlasu by mu vynesl propuštění
z práce. Úplně mimo pozornost zůstal náměstek Marek Görges a Jiří Pospíšil
se později vyjádřil, že rozhodnutí Daniely Kovářové bylo politické a nemůže
proto za ně nést trestní odpovědnost.
Jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2
jsem sledoval v soudní síni a vzpomínám na ně jako na nepřetržitý proud
trapností ve vystoupeních soudkyně Márie Petrovkové i intervenující státní
zástupkyně, na jejíž jméno si již nevzpomenu . V letech 2015-2017 jsem
proces provázel pravidelnými komentáři, které jsou stále dosažitelné na mém
blogu www.jemelikzdenek.cz.
Oba obžalovaní byli pravomocně
odsouzeni. Jejich cesty se pak rozešly. Soudce Vlastimil Matula uspěl
s ústavní stížností. Případ se ve vztahu k jeho osobě vrátil
k nalézacímu soudu. Druhé kolo se pak týkalo jen jeho. Po novém odsouzení
se odvolal, ale výsledku se nedočkal: náhle zemřel. Jako laik soudím, že soudce
Vlastimil Matula by uspěl i s případnou další ústavní stížností, takže
tento proces nepovažuji za jednoznačně ukončený.
Pokud se týká Vladimíra Chrásteckého,
řekl bych, že k trestnímu stíhání přišel jak slepý k houslím.
==========================================================================
Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého
člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je
trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s
orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují
obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na
výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u
vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat