Napsáno 28.9.2018 pro Security Magazin, kde vyšlo
29.9.2018. Další šíření povoleno.
Od
13. června
2013, kdy Nejvyšší státní zastupitelství připustilo nebo možná přímo vyvolalo
nasazení státních zástupců Vrchního
státního zastupitelství v Olomouci mimo obvod jejich místní příslušnosti při
přepadení Úřadu vlády ČR, Jany
Nečasové dř.Nagyové a tří poslanců Šlachtovými muži, jsem si myslel, že mě
tento úřad pod vedením nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana již nemá čím
překvapit. Ale mýlil jsem se.
Před
časem mě překvapilo jeho rozhodnutí podat dovolání
v neprospěch bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny
Vitáskové proti zprošťujícímu rozsudku Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 17.ledna 2018. Nedosti na tom, že dovolání argumentačně
stojí na nepravdivých skutkových zjištěních, přičemž údaje v její prospěch
zamlčuje nebo vykládá nesprávně. Pan nejvyšší státní zástupce totiž navíc
nedomyslel důsledky opravy výrokové věty
sdělení obvinění, obžaloby a prvostupňového rozsudku, kterou provedl odvolací
soud. Podle vyšetřovatele Pavla Pinky, žalobce Radka Mezlíka a soudce Aleše
Novotného chomutovské fotovoltaické elektrárny
Saša Sun a Zdenek Sun v majetku rodinného klanu Zemků získaly 31.prosince
2010 licence protiprávně. V uvedených dokumentech se uvádí, že elektrárny
nebyly dokončeny ani zčásti. Vrchní soud slova ani zčásti z výrokové věty rozsudku vypustil. Tím nepřímo
připustil pravdivost obhajobou uváděného a důkazně bezvadně podloženého tvrzení,
že ke dni 31.prosince 2010 byly na investici za 1,3 miliardy nedodělky za 60
tis. Kč a elektrárny byly schopné provozu. Následně žalobci poskytli veřejnosti
důkaz, že v době vyvolání „křižování“ obžalovaných měli k disposici
stejné fotografie z družice NASA ze dne 26.prosince 2010, které má
obhajoba. Ty potvrzují vysoký stupeň dokončenosti elektráren.
V uvedených dokumentech se dále uvádí, že elektrárny
vydáním licencí získaly nárok na zvýhodněnou výkupní cenu vyrobené elektřiny,
která jim bude vyplácena po dobu 20 let a tím vzniká obrovská škoda. Vrchní soud v Olomouci nebyl ale
důsledný a možná jeho soudci ani energetické problematice dostatečně
nerozuměli, proto nevyvodil v neprospěch obžaloby závěry ze zjištění, že
elektrárnám ve skutečnosti nárok na zvýhodněnou výkupní cenu nevznikl, takže
omračující výpočet škody je holý nesmysl.
Shrnu-li
důsledky opravy výrokové věty a zjištění o skutečném nároku na výkupní cenu,
jako laikovi se mi jeví sdělení obvinění, obžaloba a prvostupňový rozsudek proti
Aleně Vitáskové, zcela nevinné Michaele Schneidrové (odsouzené na 7 let vězení
a k peněžitému trestu 250 tis. Kč, v současnosti vykonávající trest
v domu smutku na vtipné adrese Rozkoš 990) a dalším jako křivé obvinění.
Dovolání v neprospěch Aleny Vitáskové tím nabývá povahu absurdity.
Další
„vývrtkou“ je opakovaný návrh NSZ na kárné řízení České advokátní komory
s pěticí obhájců obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ), protože
údajně nedostatečně upozorňovali na překročení povolené délky koluzní vazby,
zaviněné dozorujícím státním zástupcem Michalem Galátem. Zprávu o tom přinesla Česká
justice dne 23.září 2018. Podle ní náměstek nejvyššího státního zástupce Jiří
Pavlík oslovil znova Českou advokátní komoru s vědomím,
že s opakovaným návrhem nejspíš neuspěje. Jeho zatvrzelost působí dojmem
zastrašování obhájců. V souvislosti s kauzou SAZ to je druhá
mrzutost, která postihla Českou advokátní komoru. Předchozí jí způsobil ministr
spravedlnosti Jan Kněžínek zamítnutím návrhu na kárné stíhání soudce Michala
Kabelíka, jenž hrubě zasáhl do práva obžalovaného na obhajobu a soukromí
manželů Zadehových tím, že nepovolaným osobám zpřístupnil obsah paměti iPadu a
iPhonu pana obžalovaného včetně záznamů komunikace s obhájci a zejména
choulostivých rodinných fotografií.
Nebudu
posuzovat, zda obhájci v případě neoprávněného prodloužení koluzní vazby
postupovali s přiměřenou usilovností. Mohu ale na jejich obhajobu uvést,
že podmínky pro plnění jejich úlohy jsou poněkud zvláštní. Jejich klient je
silná osobnost. Čas ve vazbě tráví studiem právních předpisů a judikátů. Úrovní
právnických znalostí převyšuje průměrné obžalované o několik hlav a závidět by mu v některých bodech
mohl i leckdo z těch, kdo se věnují trestnímu právu z povolání. Taktiku
své obhajoby řídí osobně a požaduje, aby
se obhájci s ním radili o podáních, která podávají v jeho prospěch.
Může se stát, že některé zákroky obhajoby se proto poněkud zdrží. Ale také je
možné, že padne rozhodnutí, že reakce na příkoří se uplatní až později ve
spojení s něčím dalším. V daném případě ostatně obhájci věděli, že
probíhá pokus o vyvolání kárného řízení se státním zástupcem Michalem Galátem
právě kvůli prodloužení koluzní vazby. „Pánbíček patrně nebyl doma“, proto byl pokus
úspěšný: kárný soud potrestal Michala Galáta mírným krátkodobým snížením platu
a také byl odvolán z dozoru v této kauze.
Je
vůbec sporné, zda bylo nutné, aby obhájci plýtvali silami na upozorňování na svévoli dozorového státního zástupce, když
prodloužení koluzní vazby nebylo jediným ani nejdůležitějším projevem šikany
jejich klienta. Hlavním problémem je samo jeho držení ve vazbě v situaci, kdy
stát má na účtě rekordní kauci ve výši 150 milionů Kč, kterou rodina a přátelé
vykoupili počátkem r.2016 jeho propuštění na svobodu. Proti nesmyslnému držení
ve vazbě se pan obžalovaný s pomocí advokátů brání v pravidelném
rytmu vazebních řízení. Proti tomu je prodloužení koluzní vazby maličkost. Ústrků
ze strany státních zástupců bylo více a snad
všechny stížnosti obhájců proti nim a návrhy na kárné řízení končily
zamítnutím. Příslušníci policejně-státnězástupcovko- soudcovského účelového
uskupení, pronásledujícího SAZ, si vzájemně kryjí záda. NSZ k tomu až dosud mlčelo s výjimkou vyhovění stížnosti
na nezákonné prodloužení koluzní vazby.
Srovnávám
vazební řízení proti SAZ s desítkami jiných, jež jsem v posledním
desetiletí monitoroval: s takovým šlapáním po právech obviněného jako zde
jsem se jinde nesetkal. Znepokojující je již skutečnost, že na začátku
vyšetřování byl hlavním podezřelým jistý Petr Pfeifer,
ale z toho se náhle stal spolupracující svědek (trestní řád takové
postavení nezná), dokumentace z jeho vyšetřování zmizela a na jeho místo
nastoupil SAZ. Opakovaně dochází
k porušování zásady nedotknutelnosti korespondence mezi obžalovaným a jeho
obhájci. Státní zástupce Michal Galát kromě prodloužení koluzní vazby toho má
na svědomí víc. Zejména zneužil zdravotnickou dokumentaci manželky pana
obžalovaného k jejímu ostouzení a v manželův neprospěch. Státní zástupce
Jiří Kadlec
nechal SAZ zadržet policií bezprostředně po propuštění z vazby
s úmyslem uvalit na něj časově neomezenou předběžnou vazbu kvůli
„poptávce“ teheránské prokuratury po jeho vydání, ačkoli věděl, že českého
občana nelze vydat bez jeho souhlasu, čili hledaný nemá důvod uprchnout nebo
jinak mařit řízení. Na všechno si obhájci opakovaně stěžovali s výsledkem
hrachu, házeného na zeď. Stěžovat si,
upozorňovat na problémy, nemá v případě tohoto obžalovaného žádný smysl.
Policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení bude dále šlapat po
jeho právech a bude jej do nekonečna držet v nesmyslné vazbě.
Pan náměstek Jiří Pavlík by se měl zamyslet, jakou úroveň má vnitřní kontrola
ve státním zastupitelství, když si mohou státní zástupci dovolit bezstarostně
konat proti právu a dobrým mravům. Měl by veřejnost informovat, jaká opatření
proti nim podnikne, aby v budoucnu neměli obhájci důvod si stěžovat.
Pro
úplnost musím dodat, že po podání obžaloby přebrali od státních zástupců
štafetu soudci, kteří si s nimi v neomalenosti v zacházení
s právy pana obžalovaného a jeho rodiny nikterak nezadají.
K odůvodnění jeho držení ve vazbě je jim dobré cokoli, včetně lži o pobytu
manželky a syna v USA, kam by prý mohl uprchnout. Udělají cokoli, aby se
mohli těšit vědomím, že mají ve své moci jak 150 milionů Kč, tak obžalovaného,
v jehož prospěch rodina a přátelé obrovskou částku složili. Soudci si také
osobují právo rozdat choulostivé fotografie manželky pana obžalovaného
nepovolaným osobám. Vše s požehnáním kárných žalobců různých stupňů včetně
ministra spravedlnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat