Trestní stíhání Shahrama Abdullaha
Zadeha (dále jen SAZ), Íránce s českým státním občanstvím, provázejí od
samého počátku zvláštní okolnosti. Na popud zprostředkovatele Petra Pfeifera se
uvolil poskytnout prostřednictvím své firmy Strong Strike úvěr 7 milionů Euro
rakouské společnosti českých zakladatelů P.P.S. GmbH a milionovou osobní půjčku
jemu samému. Společnost byla dle tvrzení žalobce řídícím článkem již rozjetého
obchodování s pohonnými hmotami, v němž docházelo ke krácení daně
z přidané hodnoty ve výsledném objemu 2,5 miliardy Kč. Její podvodná činnost
byla záhy podchycena policií a do vyšetřování se zapojily i rakouské orgány.
Hlavním podezřelým byl právě výše zmíněný Petr Pfeifer. Ten ale náhle ze
zorného pole policie zmizel a na jeho
místo nastoupil SAZ, o kterého se do té doby nikdo nezajímal. Dokumentace o
vyšetřování proti Petru Pfeiferovi ze spisu zmizela. Petr Pfeifer je nyní
korunním svědkem obžaloby proti SAZ a proto není trestně stíhán. Podle
informací, zveřejněných při hlavním líčení, na něm lpí podezření, že
zpronevěřil P.P.S. GmbH 46 milionů Kč. Nahrazení Petra Pfeifera obviněným SAZ
byla první anomálie.
SAZ byl zatčen a odvlečen
z Prahy až do Znojma, kde na něj soudkyně Kateřina Kafková uvalila vazbu.
Volba vzdáleného soudu byla další anomálií, byť v té době nebyla
nezákonná. Ve vazebním řízení jej mimo jiné velmi dobře hájila bývalá nejvyšší
státní zástupkyně a později ministryně spravedlnosti Marie Benešová, ale na
dohodu olomouckých žalobců se znojemskou soudkyní nestačila.
Uvalením vazby byl zahájen proces,
jenž přešel v hlavní líčení u Krajského soudu v Brně. V dalším
jej budu označovat jako „velký“.
Z vazby se SAZ dostal po 22
měsících po složení kauce 150 milionů Kč. Vyšroubování kauce do rekordní výše je třetí anomálií. Daleko závažnější je ale
ta čtvrtá : na příkaz státního zástupce Jiřího Kadlece jej hned po propuštění přímo
na dvoře věznice zadržela policie a po krátkém pobytu v cele předběžného
zadržení jej předvedla před soudce s návrhem státního zástupce na uvalení
předběžné vazby v souvislosti se zájmem Íránu o jeho vydání. Soudce
Krajského soudu v Brně důvody pro uvalení vazby neshledal a SAZ nechal
propustit, mimo jiné i proto, že obrovská kauce dle jeho právního názoru
sloužila jako pojistka pro případ útěku i v řízení o vydání do Íránu.
Mezitím již byla podána obžaloba
a u Krajského soudu v Brně se
rozběhlo hlavní líčení s patnácti obžalovanými jako pachateli rozsáhlého
krácení DPH, mezi nimiž měl mít SAZ hlavní postavení. Ten se pak ukázněně
zúčastňoval hlavního líčení a docházel k probačnímu úředníkovi.
V září r.2016 se oženil s půvabnou Češkou s chováním vévodkyně.
Svatba v paláci na Žofíně byla velkolepá.
Bylo ale zvláštní, že
rozvrh soudních jednání, který obhajoba obdržela již v květnu
r.2016 , končil dnem 24.listopadu 2016, ač řízení bylo nepochybně ve skluzu.
Dnes víme, že od dubna r.2016 policie prostřednictvím svých spolupracovníků
sledovala jednání SAZ, které považovala za
trestné. Dne 2.prosince 2016 byl pak SAZ znova zadržen a v neděli
4. prosince 2016 na něj místopředseda Městského soudu v Brně Aleš Dufek
uvalil vazbu ze všech tří zákonných důvodů, a to bez ohledu na rekordní kauci,
složenou v „sousedním“, „velkém“ procesu. Patrně se nikdy nedovíme, zda přerušení
hlavního líčení v listopadu 2016 bylo naplánováno již v květnu, aby později
nedošlo k souběhu hlavního líčení a zadržení SAZ, či zda šlo jen o náhodný
souběh událostí.
Krajský soud v Brně jako soud
stížnostní senátem Miroslava Dlouhého rozhodnutí Městského soudu v Brně
potvrdil. Vznikla tak situace, kdy dva soudci téhož soudu řešili významnou
právní otázku účinnosti kauce v rozdílných řízeních, a každý ji řešil
jinak. To je pátá anomálie, ke které by se měl judikaturně vyjádřit Nejvyšší
soud ČR.
Následovalo přípravné řízení,
zatížené v neobvyklém rozsahu různými právními vadami až nezákonnými
postupy. Obviněnému to sice nepomohlo, ale stal se zázrak: dozorový státní
zástupce Michal Galát si vysloužil kárné řízení a odebrání případu. Je to šestá
anomálie.
Posledním „povedeným kouskem“ v přípravném
řízení bylo zamítnutí žádosti SAZ o propuštění z vazby ve vazebním řízení
v nepřítomnosti obviněného a neuskutečnění meritorního projednání
stížnosti proti rozhodnutí krajským soudem pro domnělou nepříslušnost senátu.
To je sedmá anomálie.
V červnu r.2017 obhajoba
obdržela rozvrh hlavního líčení ve „velkém procesu“ na druhé pololetí r.2017. Hlavní
líčení obvykle probíhá v třídenních blocích. Zaujala mě proto osmá
anomálie: první listopadový blok byl jen dvoudenní. Časem jsme pochopili: na uvolněný
den 1.listopadu 2017 soud nařídil hlavní líčení v „malé“ kauze. Opět zde je
otázka, zda volný den v programu „velkého“ procesu a jeho využití k zahájení
„malého“ procesu je náhoda nebo důkaz o souhře státních zastupitelství a soudů
různých stupňů v plánování akcí v neprospěch SAZ. Zcela jistě
náhodnou okolností je uskutečnění zahajovacího řízení nového procesu v předvečer
návratu z porodnice jeho manželky a prvorozeného syna.
Těsně před zahájením hlavního
líčení v „malé kauze“ jsme se dověděli, že výše zmiňovaný státní zástupce Jiří
Kadlec zahájil se SAZ na základě žádosti Ministerstva spravedlnosti Íránské islámské
republiky nové řízení o jeho vydání do Íránu. SAZ nemůže být jako český občan
bez svého souhlasu vydán, ale toto řízení by jistě mohlo posloužit k opakovanému
pokusu o uvalení vazby, pokud by se mezitím dostal na svobodu.
Projednání nové obžaloby se u
Městského soudu v Brně ujal senát předsedy Michala Kabelíka. Obsahově se
obžaloba člení na dvě části. První viní SAZ, že v r.2015 z vazby založil
organizovanou zločineckou skupinu, která měla obstarávat křivá svědectví ve
prospěch SAZ, ale nepřímo i dalších obžalovaných z „velkého“ procesu, a měla
dehonestovat policisty, kteří případ vyšetřovali. Všichni členové skupiny šli z
počátku do vazby současně s ním, dnes je ve vazbě kromě něho pouze obž.
Martin Veselý, autor jednoho ze svědectví. Mezi obžalované se ale nedostali
aktivní členové uskupení Martin Valentovič a Jan Doležal, kteří sice sepsali u
notáře prohlášení a podali trestní oznámení na policisty, ale o svých krocích
informovali policii a odevzdali jí dobrovolně vyplacenou odměnu. Byli živými
nástroji policie.
SAZ měl dostatek příležitostí
uplatnit získaná prohlášení u soudu ve „velkém“ procesu. Nepoužil je a vím, že
ve shodě s obhájci je hodnotil jako nepoužitelná.
Podle druhé části obžaloby se SAZ
při přebírání policejního spisu v r.2015 pokusil podplatit tlumočníka, aby
zdržoval překládání spisu a znemožnil tak státnímu zástupci podat obžalobu ve
lhůtě do jednoho roku od vzetí do vazby. Kdyby se to podařilo, byl by propuštěn
na svobodu i bez kauce. Není úplně jasné, na jakém důkazním základě toto
obvinění stojí a pochybný je i motiv jednání SAZ: kdyby trval na přeložení
celého spisu, nejen vybraných částí, tlumočník by překlad nestihl včas i bez
úplatku.
Obhájce SAZ Roman Jelínek na
začátku hlavního líčení vyzval žalobce Roberta Henzela, státního zástupce VSZ
Olomouc, který kauzu převzal po Michalu Galátovi, aby vzal obžalobu zpět,
protože obsahuje tvrzení, která nejsou doložena skutkovými zjištěními a zčásti mají
povahu spekulací. Zvlášť se pozastavil nad tvrzením, že jedno ze získaných
prohlášení je ze 75% nepravdivé a ptal se, jak se měří pravdivost sdělení. Odezvy
se nedočkal.
V dalším průběhu jednání se předseda
senátu postupně seznámil s jednotlivými obžalovanými. Největší pozornost
věnoval SAZ, od něhož si nechal vyprávět podstatné informace z jeho složitého
životního příběhu, od odchodu z Íránu po svržení šáha Rézy Páhlávího až do
současnosti, včetně zprávy o jeho otcovství.
Atmosféra v soudní síni byla
podstatně vlídnější než jsme zvyklí z „velkého“ procesu. Jistě to bylo
především zásluhou chování předsedy senátu, ale přispěl k tomu i SAZ,
který byl poměrně zdrženlivý a teprve ke konci jednání se opět kriticky
vyjádřil zejména k práci státních zástupců. V té souvislosti hovořil
o tom, že je obětí spiknutí a neznaje správný význam pojmu „banánová republika“
použil jej ve smyslu zpochybnění povahy
ČR jako právního státu. Předseda senátu si to zapamatoval.
Jistě lze mít pochybnosti o
vhodnosti některých prvků způsobu obhajoby SAZ. Na druhé straně zde jsou
okolnosti, které mohou způsobit, že se cítí být v postavení štvané zvěře a
projevuje se tomu odpovídajícím způsobem. To ovšem soudci a státní zástupci
těžko pochopí, neboť na takové věci se vztahuje přísloví, že sytý hladovému
nevěří.
Důkladnost, kterou předseda senátu
věnoval zkoumání poměrů obž. Martina Veselého a zejména SAZ, vyvolala naději
obhájců, že senát tentokrát vyhoví návrhům obhájců na propuštění jejich
mandantů na svobodu. Opět se ale dočkali zklamání. Proti rozhodnutí samozřejmě
podali stížnosti. O těch již ale nebude rozhodovat senát předsedy Miroslava
Dlouhého, jehož příslušnost skončila s podáním obžaloby.
Hlavní líčení u Městského soudu v Brně
bude pokračovat ve dnech 20.-22.listopadu 2017.
Ve dnech 2.-3. listopadu 2017 pak pokračovalo u Krajského
soudu v Brně hlavní líčení ve „velké kauze“ výslechy svědků obžaloby.
Pozornost se ještě okrajově zaměřila na chod firemní administrativy, ale soud
se hlavně začal prodírat džunglí aktivit společností, které spolupracovaly s řídícími
firmami sítě. Předseda senátu vede výslechy metodicky a snaží se udělat si co
nejpřesnější obraz toho, jak síť fungovala. Zajímá se také o aktivity korunního
svědka Petra Pfeifera a na ty se svými dotazy zaměřuje také obhajoba, zejména obhájci
SAZ i on sám. Neodezněla žádná svědectví, která by nasvědčovala tomu, že SAZ
zasahoval do řízení spodních pater sítě.
Hlavní líčení bude pokračovat ve
dnech 8.-10.listopadu 2017.
Autor
byl 4.11.2017 na návrh Johna Boka
vyloučen ze Spolku na podporu nezávislé justice Šalamoun.
No jo.
OdpovědětVymazatNedivím se tomu, že hlavní kohout na smetišti Levoboček, vytlačuje ze smetiště tisíckrát kvalitnějšího kohoutka.
Hlavní kohout impotent je ale slepičkám k prdu.
Dobrý den.
OdpovědětVymazatJe někde známo zdůvodnění Šalamouna o vyloučení pana Jemelíka?
Bylo by to zajímavé.