STŘÍPKY Z „VÁLEK POLICAJTŮ“ ČÁST II.

Přibližně před rokem jsem nahlédl do temných vztahových zákoutí uvnitř Policie ČR článkem Střípky z „válek policajtů“. Uvedl jsem jej slovy, jež zatím neztratila platnost: „Policie je uzavřené společenství se specifickými mezilidskými vztahy, utvářenými povahou policejní  práce. Dovnitř není vidět, což je podmínka pro vznik dohadů a fám o tom, co se děje za zástěnou služebního tajemství. Oblíbeným námětem úvah o tajemných dějích uvnitř sboru jsou „války policajtů“. Někdy se skutečně odehrávají děje, jež by s trochou nadsázky takové označení snesly.“

Jeho podstatnou část jsem věnoval příběhu policisty Bronislava Šabršuly, bývalého vedoucího Územního odboru PČR v Uherském Hradišti, kritika jednání bývalých šéfů zlínské policie Bedřicha Koutného a Jaroslava Vaňka (pod jejichž okny na vyvýšeném místě nad městem se rozbujela pověstná lihová aféra) a svědka obhajoby v procesu proti bývalému policejnímu prezidentovi Petrovi Lessymu, který zmínění výtečníci pomohli vyvolat. Policista byl vystaven nelítostné šikaně a bossingu: bylo proti němu vyvoláno kázeňské řízení, po dobu jednoho roku byl postaven mimo službu (tj. byl zbaven výkonu služby) a nakonec byl odvolán z funkce v Uherském Hradišti a přeložen do Prahy.

Přeložení do Prahy je pro něj tvrdým trestem, protože jeho rodina žije v Luhačovicích. O přeložení rozhodl krajský ředitel PČR Jaroslav Tkadleček v době, kdy kázeňské řízení již bylo zastaveno a bylo také zrušeno postavení mimo službu. Policejní prezident Tomáš Tuhý jeho rozhodnutí schválil. Svou roli sehrálo několikadenní zpoždění ve vydání osvědčení o bezpečnostní prověrce. NBÚ je  ostatně vydalo v nestandardně dlouhé procesní lhůtě pod vlivem vyslovených přání ze zlínského policejního ředitelství. Nicméně v době, kdy řešil policejní prezident policistovo odvolání, prověrka již byla doručena a k tomu měl přihlédnout.

Podobné příběhy by mohli vyprávět i jiní policisté v různých dobách, z různých míst,  pronásledovaní z rozličných příčin. Mnozí za daných okolností opouštějí policejní sbor a policie tak přichází o odborníky. Ne tak Bronislav Šabršula, zkušený profesionál s 31letou praxí. Pustil se do boje za nápravu příkoří. Postavila se za něj Unie bezpečnostních sborů, která oslovila policejního prezidenta otevřeným dopisem. Varování v něm obsažená se naplnila.

Již v době, kdy vyšel výše zmíněný článek, se policista Šabršula těšil z prvního soudního rozhodnutí, vydaného Krajským soudem v Brně jako správním soudem 1.stupně dne 31.srpna 2016, jímž bylo pro nezákonnost zrušeno bez náhrady rozhodnutí krajského policejního ředitele o jeho zproštění výkonu služby a rozhodnutí  policejního prezidenta jako odvolacího orgánu bylo zrušeno a vráceno k novému projednání. Rozsudek je pravomocný.

Odůvodnění rozsudku správního soudu vyvolává údiv nad zjevnou neúctou k zákonům nebo jejich neznalostí (co by bylo horší?) u vysokých úřadů, jež mají v „pracovní náplni“ ochranu zákonnosti. Je to důkaz, že uzavřenost policejní komunity před zraky veřejnosti je živným prostředím pro bujení svévole „načalstva“. Soud se jednoznačně vyjádřil o nezákonnosti rozhodnutí obou  stupňů policejních orgánů, neboť nebyly naplněny podmínky pro napadený zákrok proti policistovi. Upozornil na to, že postavení mimo službu je zásahem nejen do majetkové sféry policisty, ale i do jeho sféry osobní. Východiskem nesprávných rozhodnutí bylo nedostatečné zjištění skutkového stavu správními orgány PČR a nedostatečnost a nepřehlednost správního spisu, ze kterého není zřejmé, na základě čeho vlastně byla policistovi způsobena újma.

Úděs vzbuzují výtky, jež soud vyřkl o úrovni vedení příslušného správního spisu. Svědčí o nekompetentnosti a lajdáctví, které by neměly odpovědným služebním funkcionářům projít beztrestně.

V této souvislosti z mého pohledu laika zasluhuje kritiku zejména rozhodování policejního prezidenta jako odvolacího orgánu, který vyhověním policistově stížnosti mohl včas minimalizovat újmu, jež vznikla jak poškozenému, tak následně státu. Na odškodnění, které policista obdrží za utrpěné příkoří, žádný z policejních pohlavárů nepřispěje ze svého příjmu ani desetníkem.

Dnes již má pan poškozený v rukou další rozsudek, jímž správní senát Krajského soudu v Brně dne 21. září 2017  zrušil pro nezákonnost a vrátil k novému projednání rozhodnutí policejního prezidenta jako odvolacího orgánu o jeho odvolání z funkce vedoucího Územního odboru PČR v Uherském Hradišti a o převelení na Policejní prezidium do Prahy. Je  nepochopitelné, že  policejní prezident nechal dojít věci tak daleko, až ho k nápravě musel nutit soud. Vždyť mu nic nebránilo, aby již po obdržení rozsudku z 31. srpna 2016 z vlastní vůle a ve vlastní pravomoci napravil nepřístojná rozhodnutí svého kamaráda, krajského ředitele Jaromíra Tkadlečka, když už tak neučinil v září r. 2015, kdy zamítl stížnost pana poškozeného.

K vrácení policisty Bronislava Šabršuly na původní místo nebo na srovnatelnou pozici v obvodu působnosti Krajského ředitelství PČR dosud nedošlo. Přeložení ze Zlínska do Prahy je hlubokým zásahem do života nejen policisty, ale i jeho rodiny a dnes je zřejmé, že jím dochází k protiprávnímu trestání nevinného člověka.

Z rozboru odůvodnění správních rozsudků vzniká dojem, že pomsta bývalých zlínských policejních bossů Bedřicha Koutného a Jaroslava Vaňka na Bronislavu Šabršulovi pokračuje, i když oba již dávno kvapně opustili policejní sbor ( stává se často, že policejní funkcionáři, nad jejichž hlavami se stahují bouřková mračna, prchají „do civilu“, aby si pojistili výsluhu). Jen ji vykonávají jiní lidé, a to na prvním  stupni zlínský krajský ředitel   Jaromír Tkadleček, který za své jmenování vděčí soukromému vztahu k policejnímu prezidentovi a kvůli němu se vrátil z civilu do služeb PČR. Ovšem vývoj řízení přenesl rozhodující díl pravomocí a odpovědnosti na policejního prezidenta Tomáše Tuhého. V jeho postupech je však tolik právních pochybení a ignorování právně  významných skutečností, že se lze důvodně domnívat, že jednal ve zlém úmyslu zabránit Bronislavu Šabršulovi v návratu a postupně jej dotlačit k odchodu ze sboru, a asi ho nenapadlo, že postižený projeví tak silnou vůli k odporu, že vystaví jeho pochybná rozhodnutí přezkumu správním soudem a navíc bude v soudním řízení úspěšný. Někdo kompetentní by se měl zajímat, proč pan policejní prezident s policistou tímto způsobem zachází, zda nejde o nevděk za podporu bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho, nebo za  předání údajně kompromitujících materiálů o bývalých šéfech zlínské policie státnímu zástupci. Důvody k jeho přeložení z Uherského Hradiště dávno pominuly. Jako laik si myslím, že ve skutečně právním státě by již byl dávno „doma“ a krajský ředitel i policejní prezident by buď čelili důsledkům prokázání nezpůsobilosti řešit složité personální záležitosti, nebo by se odpovídali ze zneužití pravomoci k šikanování nepohodlného podřízeného.

Autor byl  4.11.2017 na návrh Johna Boka vyloučen ze Spolku na podporu nezávislé justice Šalamoun.