Čestný odchod opozičních poslanců ze Sněmovny a přijetí ostudné rezoluce poslanců vládní koalice ze dne 14. května 2026 (formalisticky vydávané za rezoluci Poslanecké sněmovny) proti uspořádání sjezdu Sudetoněmeckého Landsmannschaftu v Brně je část vysoké ceny, kterou opozice platí za antibabišismus.
Účinky vydání rezoluce na poklidné vztahy mezi Čechy a Němci si netroufám odhadnout. Není vyloučeno, že budou pro nás nepříznivé. Vždyť Němci jsou v našich vztazích silnějším partnerem a v Německu mají své zájmy drobní lidé, kteří tam chodí pracovat, a také podnikatelé (mezi nimi Andrej Babiš), kteří tam podnikají a mají tam majetek. Původci rezoluce jsou vesměs lidé, kteří nezažili zábor Sudet, okupaci, po ní odsun sudetských Němců, a zejména se nepodíleli na budování nových vztahů mezi oběma národy. Po bolševickém vzoru chtějí trestat děti a vnuky za hříchy předků. Šovinisté zatím nesdělili národu, jaký prospěch pro nás vyplyne z jejich výstřelku, popř. proč jim vadí, že se v současnosti Češi s Němci snášejí.
Ovšem opozice mohla tomu všemu předejít. Žádná z opozičních stran není natolik vzdálena od ANO, aby se nedal najít programový průnik. Překážkou jsou pouze subjektivní vztahy mezi sebestřednými jedinci na obou stranách. Přijetí extrémistů do vládní koalice nebylo nevyhnutelné, kdyby se opozice chovala jinak. Chápu, že křikloun, který od mikrofonu v Poslanecké sněmovně pourážel kdekoho, mohl opoziční politiky odpuzovat, ale pokud by byli sebekritičtí, museli by uznat, že částečně (ne víc) si jeho chování vysloužili, a nechuť překonat. Z vlastní zkušenosti soudím, že buď k jednání se mnou chodil Babišův dvojník, nebo je šéf ANO přístupnější dohodě, než se zdá. Mých setkání s ním (nebo s jeho dvojníkem) bylo málo, ale na všechna vzpomínám jako na příjemné zážitky. Můj partner -ať už to byl AB nebo jeho dvojník- byl zdvořilý, uvážlivý, pozorně poslouchal můj výklad a někdy mi připadal unavený a opuštěný. Nakonec dvojníka vystřídala asistentka, s kterou jsem strávil hodnou chvíli a šéf ji finančně vybavil, aby mě mohla pohostit. Neopatřila mi sice kopii obžaloby, o kterou jsem marně žádal, ale jednání s ní bylo příjemné. To je ovšem dávno. Od zahájení hlavního líčení v kauze „Čapí hnízdo“ se mnou Andrej Babiš přestal mluvit a není ani zvědav na můj možný „objev“ mezery v řetězci důkazů, jehož využití by zásadně změnilo jeho postavení vůči obžalobě. Přesto si stále myslím, že vůdci opozice propásli příležitost sednout si s Andrejem Babišem „na pivo“, vyříkat si vzájemné výtky, nakonec dohodnout se na vzájemném respektu a odpuštění a vytvořit funkční koalici sourodých stran. Doporučuji jako „školní četbu“ Peroutkovo Budování státu, v něm vyprávění o „parlamentní pětce“ a snaze vlasteneckých stran udržet v politice austrofila Bohumíra Šmerala. Bavím se živou představou Andreje Babiše a Víta Rakušana na zasedání orgánu na úrovni „parlamentní pětky“.
Vidím problém i v tom, že soubor nositelů politiky je početně omezený. Je jich pár, hrají spolu „válečné hry“, při nichž se uplatňují jako herci v parlamentním divadle a domnívají se, že prostřednictvím televizních přenosů ovlivňují národ. A lidé mimo jejich bublinu je v podstatě nezajímají. Jako justiční potížista déle než dvacet let pomáhám obětem špatného nakládání s nimi orgány vymáhání práva. Občas bych potřeboval opoziční politickou podporu, ale nemám šanci ji získat, protože na e-mailové žádosti o jednání poslanci neodpovídají. Pro opoziční poslance jsem svoloč.
Projednávání šovinistické rezoluce v Poslanecké sněmovně je záležitost, která nepřipomíná nic z toho, co jsem kdy při sledování Sněmovny zažil. Překvapuje mě, že koaliční rada souhlasila s jejím projednáním. Poslanci ANO si přece museli uvědomovat, že dávají souhlas k akci, která může mít nepříznivé následky pro naše vztahy s nejsilnějším partnerem v EU. Je-li to doklad jejich nezpůsobilosti odolat tlaku SPD, potvrdili by pravdivost opakovaného tvrzení opozice, že ANO není ve skutečnosti vedoucí silou koalice. A demonstrační odchod koaličních poslanců ze Sněmovny je vskutku mimořádně závažná událost. To se nikdy dříve nestalo. Svědčí o neúnosné hloubce vnitropolitické krize, která bude trvale působit rušivě, pokud nedojde rychle k jejímu překonání.
Z mého úzkého pohledu justičního potížisty by bylo dobře, kdyby vláda v současném složení působila nejméně po jedno funkční období. Vyhovuje mi bez ohledu na frackovité chování jinak zřejmě šikovného ministra zahraničí Petra Macinky k panu prezidentovi. Ale současně se obávám, že opakované podléhání vládní koalice výstřelkům obou přibraných pidistran povede ke stále dalším politickým nehodám. Opozice by se měla snažit přiblížit se k Andreji Babišovi a snažit se je z koalice vystrnadit „mírovou“ cestou. V krajním případě k „vysypání smetí“ by musely posloužit předčasné volby. Stejně by opět vyhrálo ANO, jež by pak mohlo přibrat do hry kulturnější partnery. Dožiji-li se příštích voleb, budu doufat, že výtržnické pidistrany nepřekonají hranici 5%.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat