neděle 14. února 2016

DIAES IRAE

Dne 22.února 2016 se u Krajského soudu v Brně uzavře vyhlášením rozsudku prvostupňové hlavní líčení ve věci, oficiálně označené  jako případ obž. Vladimíra Čimpery & spol., zahájené 2. června 2014. Vlastně se jedná o dvě kauzy, ke škodě obž. Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové spojené do jednoho procesu. Prvá z nich se týká podezřelého vydání licencí Energetickým regulačním úřadem (dále jen ERÚ) na provoz dvou chomutovských solárních elektráren v majetku rodinného klanu „slováckého miliardáře“ Zdeňka Zemka v noci dne 31. prosince  2010. Původně v ní figurovalo osm obžalovaných, z nichž bývalý  ředitel licenčního odboru ERÚ dlouhodobě onemocněl. Jeho věc byla proto vyčleněna do samostatného řízení. Tento rozsudek se ho nebude týkat. V druhé jde o vydání rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z 13.února 2012 o zastavení řízení o povolení obnovy procesu vydání licencí, jímž bylo dočasně zabráněno jejich odebrání.

Ne-li pro všechny, pak nejspíš aspoň pro některé obžalované bude 22.únor 2016 dnem hněvu a soužení, neboť žalobce pro ně žádá poměrně vysoké tresty odnětí svobody, doplněné  peněžitými tresty.Pozornost novinářů se jistě soustředí hlavně k rozsudku nad předsedkyní ERÚ Alenou Vitáskovou, pro kterou žalobce žádá trest odnětí svobody v trvání devíti let a peněžitý trest ve výši 10 milionů Kč. Ještě přísnější je k ředitelce licenčního odboru ERÚ Michaele Schneidrové, která by měla podle jeho přání jít do vězení na deset let a k tomu zaplatit 1 milion Kč.

Průběhem řízení jsem se zabýval od jeho začátku v řadě článků, soustředěných na mém bloggu .Ve snaze zasadit očekávaný rozsudek do souvislostí chci proto pouze upozornit na několik zajímavých skutečností, které by mohly uniknout čtenáři při rychlém seznamování s jejich obsahem.

Tento proces připomíná neblaze proslulou kauzu Opencard. Uskutečnění řízení o vydání licence pro zmíněné elektrárny dne 31. prosince 2010 umožnilo bývalé vedení ERÚ v čele s předsedou Josefem Fiřtem, které nadto mohlo zahájit řízení  o odebrání licencí již 2. ledna 2011, ale nezahájilo.  Z jeho členů  byl ale stíhán a dostal se před soud pouze bývalý ředitel licenčního odboru, jehož věc byla ze zdravotních důvodů vyčleněna do samostatného jednání. Nápravu nepřístojnosti přenechali Aleně Vitáskové, která do úřadu nastoupila až 1.srpna 2011, a dokonce ji ani na problém neupozornili a zatajili před ní trestní oznámení, které podal člen bývalého vedení, pozdější místopředseda ERÚ. Jako laik si myslím, že na lavici obžalovaných chybí tři bona fide viníci.

Na rozdíl od několika dalších solárních elektráren, jež získaly licenci v prosinci r.2010, ač do dokončení výstavby měly ještě hodně daleko, obě chomutovské elektrárny byly v podstatě dostavěny. Je to zřejmé z fotografií, pořízených z družice NASA, na nichž je zřetelně vidět plochu, pokrytou tisíci panelů. O použití fotografií jako důkazu neměla z nepochopitelných důvodů zájem obhajoba, z pochopitelných ani žalobce. Jde o investiční akci s nákladem 1,3 miliardy Kč, kryté z velké části úvěrem zahraniční banky. Je sporné, zda nedodělky v hodnotě několika desítek tisíc Kč, které nepřekážely spuštění elektráren, by byly tím správným důvodem pro nevydání licencí.

 Přímo trapnou okolností je ovšem zjištění, že celé pachtění za získáním licence ještě v r.2010, beztak zpochybněné předložením ERÚ padělku revizní zprávy, bylo zhola zbytečné, neboť vydání licence v r.2010 bylo jen jednou z podmínek pro přiznání nároku na subvencovanou vyšší cenu za dodanou elektřinu, zatímco další podmínka – zahájení dodávek energie do sítě ještě v r.2010 – nebyla naplněna. Operátor trhu s elektřinou platí za elektřinu z předmětných elektráren cenu podle ceníku pro r.2011. Ostatně licence byly odebrány rozhodnutím ERÚ ze dne 17.ledna 2014 a nahrazeny jinými. Za těchto okolností je výpočet škody, o který se opírá žalobce, zcela zmatečný.

Obžalované Alena Vitásková a Michaela Scheidrová měly podle žalobce jednat ve prospěch rodinného klanu Zemků, s jehož příslušníky se mají dobře znát. Domněnka o jejich spojení ale byla dokazováním vyvrácena. Ostatně ERÚ v případě jiných solárních elektráren Zemků choval nepřátelsky: podal návrhy na odebrání licencí soudem a  není jasné, proč právě v případě těchto dvou zařízení by měl projevovat mimořádnou vstřícnost.

Odpovědnost za neodebrání licence na provoz obou elektráren leží na bedrech bývalé ředitelky licenčního odboru ERÚ Michaely Schneidrové. Byla to skutečně těžká odpovědnost. Kdyby vyhověla podnětu a odebrala oběma elektrárnám licence, nezpůsobila by snížení ceny odebrané elektřiny, ale úplné zastavení výroby a příjmů za ni. Vzhledem k obrovskému zátížení bankovním úvěrem by Zemkovu „impériu“ hrozil krach a není vůbec jisté, že  by stát uspěl v arbitráži  s postiženými firmami a úvěrující bankou. Škody z jejího rozhodnutí by byly v každém případě obrovské. Neodebrání licencí bylo možné napravit novým rozhodnutím v případě zjištění, že při jejich vydání došlo k trestnému činu (trestní řízení již běželo). Škody způsobené sporný rozhodnutím o odebrání by ale byly nevratné. Rozhoduutí o obnově licenčního řízení, směřující k odebrání licencí, připravilo již  bývalé vedení, ale nikdo z tehdejších odpovědných neměl odvahu je podepsat. Čekali, až je budou moci podsunout  “nerozkoukané hloupé holce”, ale nepočítali s tím, že narazí na chytrou a tvrdou odbornici, která se vzepře.

Nejvýznamnější specialitou tohoto procesu je ovšem skutečnost, že je součástí “honu na lišku”, jehož obětí má být mnohými nenáviděná předsedkyně ERÚ Alena Vitásková. Pokusy o její vytlačení z funkce jsou téměř stejně složité jako Rubikova kostka. Pravomocné odsouzení v této kauze je jen jedním z možných nástrojů k její likvidaci, nikoli jediným. Posloužila i novela energetického zákona, kterou byla funkce nezávislého předsedy ERÚ s účinností od 1.července 2017 nahrazena pětičlenou radou – souborem pěti krásných “trafik”- personálně závislou na ministrovi průmyslu a obchodu. Jinou cestou mělo být její podřízení zákonu o státní službě, který by ji jako osobu trestně stíhanou postavil mimo službu. Na tuto cestu se ji snaží poslat ministerstvo vnitra, zatímco někteří jiní členové vlády s tím nesouhlasí. Spor není dosud ukončen. Jisté je pouze to, že Alena Vitásková nesloží slib, předepsaný tímto zákonem. Další past na ni nastražil jihlavský okresní státní zástupce, který na ni podal obžalobu kvůli tomu, že jmenovala bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou místopředsedkyní ERÚ a svěřila jí dozor nad právní agendou úřadu. Akce byla zahájena demonstrací síly, spočívající v razzii 31 policistů, kteří přišli do provozoven úřadu hledat jmenovací dekret Renaty Vesecké a při té příležitosti provedli oblíbené “pytlování” listin a zabavování počítačů.Následně požadovali různá vysvětlení od pracovníků úřadu v rozsahu několika set hodin práce. Hlavní líčení nebylo dosud nařízeno.

Jedinou oporou Aleny Vitáskové je prezident republiky Miloš Zeman, který ji nehodlá odvolat z funkce. Rozhodování soudu ovšem ovlivnit nemůže a případný nástup výkonu trestu by neodvrátil.

Aktuální důkazní situaci ve věci Aleny Vitáskové po závěrečných řečech nemohu samozřejmě hodnotit, ani nemohu předjímat soudní rozhodnutí. Jednoznačně je ale jisté, že senát Krajského soudu v Brně je v nemilé situaci. V případě, že nepošle Alenu Vitáskovou za mříže, i kdyby jí uložil podmíněný trest, vyvolá nevoli mnoha vlivných lidí. Naproti tomu v případě jejího odsouzení ze sebe nikdy nesmyje podezření, že splnil politickou zakázku a ulpí to na něm, i když bude ve skutečnosti rozhodovat nezávisle a s čistým svědomím. Objektivně vzato by odsuzující rozsudek splněním zakázky skutečně byl, byť si ji soudci nejspíš neuvědomují.





Žádné komentáře:

Okomentovat