JE ŽADATEL O PODMÍNEČNÉ PROPUŠTĚNÍ Z VĚZENÍ LIDSKÁ BYTOST ?

Během dlouhých let činnosti občanského aktivisty v oblasti trestního řízení jsem měl opakovaně příležitost účastnit se řízení o podmínečné propuštění odsouzených z výkonu trestu, od vzniku spolku Chamurappi z.s. v listopadu 2017 převážně jako statutární představitel navrhovatele. Často prožívám s našimi chráněnci dramata při částečných nebo úplných neúspěších. 

Protože žadatele velmi pečlivě vybíráme a často s nimi pracujeme i několik let před podáním návrhu na propuštění, býváme převážně úspěšní. Ale někdy se příběh zadrhne, a to dokonce i v případech, u nichž jsem potíže v žádném případě nečekal. Nepříjemné překvapení ze strany soudu bývá vzácné. Pokud se to zadrhne, příčinou obvykle bývá zásah státního zástupce. Důvod vidím ve vývoji právního myšlení, vyjadřovaného judikáty Ústavního soudu a v zaostávání některých státních zástupců za vývojem. Ústavní soud v posledních letech vydal řadu nálezů, jež jsou pro žadatele o podmínečné propuštění příznivé. Poslední mně známý je z 31.srpna letošního roku. Před všechny ostatní okolnosti klade Ústavní soud předpoklady žadatele pro spořádaný, společnosti prospěšný život po propuštění na svobodu. Odsunul do pozadí trestní minulost žadatele i vypořádání s dluhy, které často provázejí odsouzení. Soudy většinou tento vývoj vstřebávají a právními názory Ústavního soudu se řídí. Ne tak někteří státní zástupcí, kteří si myslí, že soudci Ústavního soudu jsou nepraktičtí snílci a pouze oni jsou zárukou zachování pořádku. Setkal jsem se i s absolutním odmítáním možnosti nevyčerpání plné výměry trestu. 

Někdy má zádrhel až povahu kafkovské absurdity. Například v těchto dnech jsem řešil případ odsouzené , která měla nárok na podmínečné propuštění doložen tak, že lépe to snad ani nebylo možné. Doporučení měla od vedení věznice a skvěle vyzněl posudek znalců psychologa a psychiatra. Dokonce se za ni postavila představená kláštera, v němž je věznice umístěna, což je naprostá výjimka. Veřejného zasedání soudu se jako veřejnost zúčastnila řádová sestra. Žadatelka má zajištěno společensky prospěšné zaměstnání v nemocnici i ubytování. Má praxi v péči o dlouhodobě nemocné, takže pro nemocnici bude vítanou posilou. 

Přesto se státní zástupce proti jejímu propuštění postavil. V odůvodnění šel přímo proti ustálené judikatuře Ústavního soudu. Senát ale po poměrně dlouhé poradě rozhodl o propuštění žadatelky, přičemž jí stanovil nejdelší možnou zkušební dobu  pod dohledem probační služby. Přihlédl i k naší společenské záruce. S námitkami státního zástupce se předsedkyně senátu pečlivě vypořádala. Žadatelka mohla od soudu odjet bez eskorty do věznice vyzvednout si své věci. Ale státní zástupce pohrdl právním názorem senátu, tvrdohlavě proti němu postavil svůj osamělý postoj a  vzal si třídenní lhůtu na rozmyšlenou.  Žadatelka se musela vrátit s eskortou do věznice.

Předpokládám, že žadatelka, která měla propuštění na dosah ruky, díky zásahu státního zástupce prožívá nesmírné psychické utrpení, stejně jako její matka, která se jednání rovněž zúčastnila. Státního zástupce kvůli tomu svědomí určitě netrápí, asi si tuto stránku svého jednání neuvědomuje. Možná ho těší, že má pravomoc rozsévat neštěstí. Kdoví, zda si vůbec uvědomuje, že žadatelka je lidská bytost. Možná si myslí, že odsouzená tři dny ve stresu hravě přečká. Neuvědomuje si, že se bude trápit a určitě mu to je jedno. 

Ale budiž, žadatelka třídenní stres přežije a pokud to tím skončí, časem se zotaví. Ale podá-li státní zástupce stížnost proti usnesení o propuštění, bude se trápit ještě několik týdnů nebo i měsíců, než proběhne stížnostní řízení a po něm případně i jednání u Ústavního soudu. Zřejmě to bude trápení nadbytečné, protože stížnost státního zástupce nakonec asi nebude úspěšná, i když o ní bude muset rozhodovat Ústavní soud. 

Nevím, jak státní zástupce hodnotí naděje na úspěch případné stížnosti, jejíž argumentace nutně půjde proti judikatuře Ústavního soudu. I kdyby nakonec měl úspěch, byla by jeho stížnost samoúčelná, neboť prodloužení pobytu žadatelky ve vězení nepřinese nikomu prospěch a stát možná bude muset zaplatit žadatelce odškodnění za nesprávný postup. Jediným přínosem zásahu státního zástupce  by bylo  uloupení několika týdnů nebo měsíců žadatelčiny svobody. 

==========================================================================Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

HYENY V PASTI

Internetové Novinky přinesly pohotově již   v poledne zprávu o dnešním závěru soudního stíhání podvodníků Patrika Kalouse, Vojtěcha Nováka a Stanislava Netopila, kteří se pokusili vylákat od nepravomocně odsouzených manželů Jaroslava a Jarmily Novotných 25 milionů Kč pod záminkou zajištění zprošťujícího rozsudku. Podle Novinek měli od Novotných dostat 10 mil. Kč.

 Případ sleduji hodně zblízka  již od samého začátku. Psal jsem o něm již dříve .Mohu si proto dovolit tvrdit odlišně od Novinek, že podvodníci nezískali od Novotných vůbec nic. Patrik Kalous si sice vyzvedl v jejich vile 10 milionů Kč jako zálohu, ale byly to peníze PČR. Byl šikovný: uklidil je beze stopy, takže PČR má malér.

Až na neuhlídání peněz pracovala NCOZ bezvadně. Obžalovaným se rozplynul sen o snadném zbohatnutí na úkor obětí, které mají nakročeno do vězení a nebudou mít možnost po nich škodu vymáhat. Hyenismus se jim nevyplatil. 

Patrik Kalous se možná inspiroval v dřívějším pokusu o podvod ke škodě Novotných, při němž jistý Konstantin Erin nabízel Jaroslavu Novotnému zastavení trestního stíhání za cenu prominutí velké části dluhu veledlužníka Pavla Buráně. Konstantin Erin v této hře vystupoval jako vyjednavač dlužníka. Ale v tomto případě prý podle NCOZ k trestnému činu nedošlo. Netuším, jak NCOZ k takovému právnímu názoru dospěla. Bude to asi tím, že jsem laik, ale jako laik se navíc ptám, čí je prospěch. 

Soud nevyužil při ukládání trestů celé rozpětí trestní sazby. Zčásti to je i výsledek uplatnění institutu dohody o vině a trestu: Patrik Kalous a Stanislav Netopil učinili doznání. Proto soud uložil Patriku Kalousovi jako hlavě skupiny 5,5 roku a Stanislavovi Netopilovi 4,5 roku. K tomu Patriku Kalousovi vyměřil peněžitý trest 500 tis.Kč a propadnutí části zadrženého majetku.

Vojtěch Novák, který jako jediný trval na své nevině, si vysloužil 5 let a peněžitý trest. V tomto případě spatřuji jistou nespravedlivost v tom, že přísedící, který ho zásoboval informacemi, sice přišel o postavení přísedícího, ale orgány činné v trestním řízení ho nepronásledovaly.

 Rozsudky nejsou pravomocné. Státní zástupkyně i odsouzení si vzali lhůtu na rozmyšlenou.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

STÁT JAKO HRAČKA

Parlamentní volby jsou za námi. Byly referendem o postavení Andreje Babiše. Hnutí ANO sice zvítězilo se 72 mandáty, ale je to nevýhra: nemají šanci postavit vládu s důvěrou Sněmovny. Vítězí slepenec pěti nesourodých stran, jejichž předáci se v povolebním opojení radují jako děti, jež dostaly novou hračku: těší se, že  si se státem pěkně pohrají. A opájejíce se vítězoslávou, dávají najevo, že jen na nich záleží, zda se vítěznému ANO dostane důstojného zastoupení ve vedení Sněmovny. Tradiční slušnost v zacházení vítězů s opozicí není zaručena.

Jsou šílení strachem, že jim zloduši Miloš Zeman a Andrej Babiš nějakým úskokem seberou vytouženou hračku. Projevují proto neodolatelné pokušení zneužít prezidentovy nemoci a zbavit jej dočasně pravomoci. V té souvislosti zapomínají na základní pravidla slušnosti, kopou kolem sebe a urážejí kdekoho, ať již si to zaslouží či nikoli. Všelijací ubožáci se nezastavují ani před zpochybněním čestnosti předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka. Tklivá prosba prezidentovy manželky Ivany Zemanové o ohledy v nich gentlemanství neprobudila.

V zápalu úsilí o pacifikaci prezidenta republiky jim vůbec nedělá starosti, že se na republiku valí mračna dosud nevídaných hospodářských potíží, jež je nejspíš převálcují.  Nepočítají s možností, že jim nezvládnutelné pohromy budou padat na hlavu a voliči brzy začnou vzpomínat, jak bylo dobře pod vládou nenáviděného Babiše. Kdyby byli moudří, horkou kaši by mu přenechali.

Naproti tomu impulzivnímu Andreji Babišovi chvíli trvalo, než pochopil, že v závětří opozice se mu bude dočasně žít lépe a radostněji než v křesle předsedy vlády státu, který se řítí do katastrofy.   

Ve všeobecném mumraji se nevěnuje přílišná pozornost katastrofálnímu propadu Pirátů a nepřiměřenosti jimi uplatňovaných  nároků na podíl na moci. Předseda pidistrany se čtyřmi poslanci by za normálních okolností dostal ze zdvořilosti křeslo ministra bez portefeuille. Ivan Bartoš patrně ztratil soudnost, proto žádá hned dvě nebo dokonce tři ministerstva. Perlou jeho nápadů je záměr zřídit ministerstvo digitalizace. V letech 2003-2007 za vlády Stanislava Grose jsme měli ministerstvo informatiky s obdobnou náplní činnosti. Zásluhou Ivana Langera zaniklo a o jeho úkoly se podělila tradiční ministerstva. Nezdá se mi, že by jeho zrušením lidstvo doznalo újmu. Pirátský nápad zasluhuje pozornost zvlášť proto, že jde přímo proti potřebě zastavení bujení státního aparátu. Není jisté, že soustředění starosti o digitalizaci státní správy do rukou specializovaného ministerstva zrychlí pokrok v této oblasti, ale zvýšení počtu státních zaměstnanců a nákladů na státní správu jisté je. V ministerstvu vznikne jistý počet pracovních míst pro „ajťáky“, kteří jsou významnou složkou voličstva Pirátů. Piráti se tak v tichosti starají o svůj prospěch. Dá se říci, že si chystají pirátský lup.

Nad volebním výsledkem Pirátů by se měl vážně zamyslet Vít Rakušan, který se často tváří, že STAN je vazalem Pirátů. Jeho voliči mu dali najevo, co si o spojenectví s Piráty myslí. Měl by se zamyslet, zda uzavřel rozumný sňatek. Zdá se mi, že typem osobnosti je mnohem blíže rvavému Andreji Babišovi než tvarohovému Petru Fialovi a mezi ANO a STANem nejsou nesmiřitelné programové rozpory. Jako ministr vnitra v Babišově vládě by se vyjímal mnohem lépe než Jan Hamáček. Jenže i kdyby překonal nechuť k předsedovi ANO, měl by smůlu, neboť zmoudřelý Andrej Babiš si řekl, že moudřejší ustoupí a odchází do opozice.   

Dodávám, že nejsem voličem ANO.

==================================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

KAJÍCNÍCI PŘED SOUDEM

Se zájmem sleduji galimatyáš v slovenských orgánech činných v trestním řízení. Republikoví kriminalisté zatýkají policisty, prokurátory, soudce a pouští se i  do policejní inspekce, naproti tomu policejní inspektoři zatýkají republikové kriminalisty, takže zatýkající se náhle stávají zatčenými. A najdou se prokurátoři a soudci, kteří některé zatčené pouštějí na svobodu. Významnou roli v usvědčování zadržených hrají „kajícníci“ – lidé s „máslem na hlavě“, kteří se vyhnou důkladnému vyšetřování a jeho možným důsledkům tím, že něco málo na sebe přiznají, ale navíc „práskají“ na jiné zadržené. Hlavně pomáhají usvědčit  takové, které jim někdo vytipuje. Když na ně nic nemají, něco si vymyslí.

U nás je (zatím) klid, ale některé úkazy svědčí o tom, že i naše orgány dokáží využít ke spolupráci  ochoty trestně stíhaných osob, jež mají důvod a zájem ulehčit svůj soud. Začalo to zavedením institutu spolupracujícího obviněného do naší praxe. A uzákonění dohody o vině a trestu rozšířilo možnosti využívání ochoty „kajícníků“, žádajících o dohodu. Každá mince má rub a líc.  Vše, co má sloužit k obecnému prospěchu, se dá také zneužít k obecné škodě.

Dochází k případům překvapivého přechodu od houževnaté obrany a popírání viny k žádosti o uzavření dohody o vině a trestu. Žadatel musí učinit doznání v rozsahu, vymezeném obžalobou. Odpadne pak další dokazování. Dohoda přinese úlevu všem: obžalovaný má jistotu, že orgány nebudou pokračovat ve zkoumání jeho věci do větší hloubky a odnese si od soudu nižší trest, než by mu hrozilo před dohodou. Státní zástupce se nemusí starat o vyplnění případných  mezer v dokazování, soud si ušetří spoustu práce a zjednoduší se odůvodnění rozsudku.

 Zajímavým případem je schválení dohody o vině a trestu v kauze miliardáře Zdenka Zemka st., obžalovaného kvůli údajnému pokusu o podvod v přípravě licenčního řízení chomutovské střešní fotovoltaické elektrárny. K projednání dohody došlo v pátek 8.října 2021 u Krajského soudu v Brně před senátem předsedy Petra Jirsy.

 Zdenek Zemek  byl jedním ze čtyř obžalovaných, z nichž dva byli zproštěni obžaloby, což samo o sobě vypovídá o její kvalitě. Trestného činu se měl dopustit se spolupachatelem Janem Hudečkem. Jeho dlouhodobá nemoc způsobila, že se nepostavili před soud společně. Spoluobžalovanému uložil soud souhrnný trest 7,5 roku odnětí svobody. Zdenek Zemek se připravoval na obhajobu velmi důkladně. Jako laik soudím, že měl slušnou naději, že argumentaci obžaloby rozbije. O nedůvodnosti obžaloby jsem se ostatně vyjádřil v několika článcích, na jejichž závěrech nadále trvám.  Avšak současně jsem si nedovedl představit, že soudce, jenž jednoho z dvojice spolupachatelů odsoudil k vysokému trestu, jeho souputníka zprostí. Obával jsem se tedy, že Zdenek Zemek st. skončí ve vězení bez ohledu na materiální pravdu. Sedmdesátiletého otce malých dětí a jeho rodiny by mi bylo líto.

Nevidím do jeho hlavy, netuším, co jej přivedlo k vyjednání dohody o vině a trestu. Učinil doznání ve smyslu obžaloby. Neposkytl však žádné svědectví, jež by komukoli ublížilo.  Za „pokání“ si vysloužil podmíněný trest a peněžitý trest. Až na to, že jako laik považuji trest za uložený nevinnému, připouštím, že je přiměřený délce času od spáchání údajného trestného činu (tedy od r.2010) do  dneška, i věku pana odsouzeného. Uzavřenou dohodu hodnotím jako kompromis mezi hrdostí nevinného a nelítostnou skutečností. 

Souběžně se senát předsedy Aleše Novotného téhož soudu začal zabývat vypořádáním žádostí o vině a trestu obžalovaných z kauzy, o které obvykle píši jako o „kauze Zadeh“ nebo „velká daňová kauza“. Vesměs jde o „malé ryby“ a soud jejich dohody schválil. Na vypořádání žádosti o dohodu Shahrama Zadeha došlo v pondělí 11. srpna 2021. 

Jeho  případ jsem začal sledovat v r.2015. Nikdy jsem nezpozoroval zaváhání pana  obžalovaného v obhajobě. Nakonec ale došlo k ohromujícímu  zlomu, který nikdo nečekal. Hlavní obžalovaný Shahram Zadeh překvapivě požádal o dohodu o vině a trestu, ačkoli až dosud vedl tvrdou obhajobu, občas provázenou hádkami s předsedou senátu. Obrat doprovodil poskytnutím různých poznatků ke škodě některých spoluobžalovaných, zejména Daniela Rudzana. Se státním zástupcem se nakonec dohodl na souhrnném trestu 9 let odnětí svobody s peněžitým trestem 17 milionů Kč (v případě nezaplacení se odnětí svobody zvýší náhradním trestem téměř  na 12 let), zabavení zadržených věcí a povinnost uhradit škodu. O jeho důvodech k tomuto kroku bych mohl pouze spekulovat, ale nemá to smysl. Důležitý je výsledek. Pokud by soud přijal předložený návrh dohody, mohl by Shahram Zadeh požádat o podmíněné propuštění po odpykání části trestu. 

Jednání netrvalo ani hodinu. Státní zástupce Aleš Sosík přečetl z papíru příslušný návrh, žadatel Shahram Zadeh se odvolal na podání, vypracované jeho obhájcem. Předseda senátu se pak ujistil, že Shahram Zadeh je obeznámen s právní úpravou institutu dohody o vině a trestu, vzdává  se práva na projednání věci v hlavním líčení a je si vědom, že proti schválené dohodě se nelze odvolat. Návrh  pak rozebral „do posledního šroubku“. Vytkl řadu drobných nedostatků. Vyjádřil se, že v předložené podobě soud nemůže dohodu přijmout, protože podání má mnoho drobných vad. Nabídl předkladatelům dohody možnost podat návrh v nové podobě, v které se vyhnou vytčeným pochybením. Nedošlo tedy k procesně dokonanému zamítnutí připravené dohody, pouze k vynucení dopracování a drobných úprav textu. Soudcův postup odpovídá pojmu „dohoda“: než k ní strany dojdou, jednají spolu. Státní zástupce Aleš Sosík v rozhovoru s novináři po opuštění soudní síně vyjádřil optimismus  stran záměru soudu, jenž si pouze vyžádal opravu formálních vad podání. Za několik dní se dovíme, zda byl jeho optimismus oprávněný.

==========================================================================

Vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v některých knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo  info@iolympia.cz.

 

 

 

 

POPRASK KOLEM ALENY VITÁSKOVÉ

Nejen chlebem živ je člověk a nejen volbami se zabývají novináři. Proto se Alena Vitásková dostala znova do ohniska zájmu novinářů, jež zneklidňuje již od r.2012, kdy se překvapivě stala předsedkyní Energetického regulačního úřadu. Ještě více zaujala v r.2013, kdy ji začala stíhat policie a provázeli ji pak po celé trestní řízení, jež definitivně skončilo v r. 2018. Nyní se zájem obnovil díky tomu, že se opět projevila přiléhavost jejího označení za „drzou holku“: prokázala drzost tím, že se nespokojila s odškodněním ve výši 400 tis. Kč za neoprávněné trestní stíhání a domáhá se milionových částek.

Přiznání odškodnění ve výši 400 tis. Kč za dlouholeté ničení jejího života stresem z nesmyslného trestního stíhání a nepravomocného odsouzení k vysokému trestu odnětí svobody je drzým plivnutím ministerstva do očí poškozené. Má-li soudce trochu slušnosti v těle, určitě aspoň částečně vyhoví jejím požadavkům, protože dopady nespravedlivého trestního stíhání ji poškodily nejen na zdraví a nezpůsobily jen víceleté psychické trýznění, ale  také ji připravily o možnost dalšího kariérního rozvoje. Aspoň částečné vyhovění bude stát bolet: státní rozpočet přijde o miliony.

Zatímco úvahy se točí kolem přiměřenosti jejích nároků, pozornosti uniká skutečnost, že jsou výsledkem nepřístojností konkrétních činitelů justice. Je to především bývalý  státní zástupce Radek Mezlík, který ji obžaloval kvůli  jednání, jež dle Nejvyššího soudu ČR nebylo trestným činem, k jejímu „usvědčení“ použil křivého  nařčení a hysterickými výkřiky o údajné nedokončenosti „ani z části“ předmětných fotovoltaických elektráren vytvořil atmosféru příznivou ukládání drakonických trestů. Dále se přičinil soudce Aleš Novotný, který nekriticky převzal Mezlíkovy bludy a vylepšil je o tvrzení, že se Alena Vitásková dostala do funkce díky „nějakému jednání Jany Nagyové“, ač z dokazování  nic takového nevyplývalo. Neznalost spisu potvrdil údivem nad tím, že z celého „starého“ vedení ERÚ si ponechala právě jen spoluobžalovanou Michaelu Schneidrovou, která je ve skutečnosti dlouholetou spolupracovnicí Aleny Vitáskové, nikdy dříve v ERÚ nepracovala a přišla do něj později než její nadřízená.

Bylo by jistě spravedlivé, aby původci trápení Aleny Vitáskové státu přispěli na odškodnění za své profesní selhání.  K tomu ale nedojde. Radek Mezlík, kterého mimo jiné zprošťující rozsudky nad Alenou Vitáskovou a Michaelou Schneidrovou usvědčují z profesní nezpůsobilosti, dělá kariéru v úřadě Evropského žalobce, jako by škod, napáchaných doma, nebylo dost. Aleš Novotný klidně soudí dále. Jejich ochranou před spravedlností je především zažité přesvědčení všech složek orgánů činných v trestním řízení, že jejich příslušníci mají samozřejmý nárok na beztrestnost. Proto jsou marné pokusy o kárné stíhání zloduchů, přičemž trestní oznámení obvykle končí v odpadkovém koši.

Odškodňovací zákon připouští, že by viníci neoprávněného týrání nevinných osob mohli státu přispět na odškodnění cestou regresního řízení. To je ale iluze. Uplatnění regresního nároku je přípustné v případě, že domnělý povinný byl v dané kauze odsouzen kárným soudem. Jenže návrh na kárné řízení lze podat pouze do tří let od spáchání trestného činu.

V době, kdy končí náročné trestní řízení, lhůta již dávno vypršela. Kárnou žalobu před pravomocným rozsudkem si nedovolí podat žádný  kárný žalobce, aby se vyhnul obvinění ze zásahu do živého procesu.

Nastavením legislativy poskytl stát ochranu pachatelům nepřístojností v trestním řízení a připravil se tak o možnost žádat po nich, aby přispěli ze své kapsy na úhradu odškodnění jejich obětí. Špatné je již to, že poškození se musí odškodnění doprošovat, ač stát-pachatel by je měl nabídnout z vlastní iniciativy ve chvíli, kdy se o poškození doví.

Případ Aleny Vitáskové není sice úplně častý, nikoli však ojedinělý. Měl by vést k revizi obecného přístupu státu ke škodám, způsobeným jeho nehodnými úředníky a k odpovídající změně legislativy. Především je nezbytné opustit axiom o zaručené beztrestnosti soudců a státních zástupců. Potírání nepravostí by mělo přejít do rukou nezávislého mimoresortního úřadu, protože nefunguje samoobsluha kárných žalobců, svázaných kastovní solidaritou. A nárok původců škod na podíl  na odškodnění jejich obětí by měl být samozřejmý a nepromlčitelný.

==========================================================================

Vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v některých knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo  info@iolympia.cz.

 

 

 

 

ŠTVANICE NA PODNIKATELSKÝ KLAN ZEMKŮ POKRAČUJE

V nejbližších dnech stane před soudem Zdeněk Zemek st., zakladatel a šéf holdingu, jenž podlehl vábení státu a pustil se do výstavby fotovoltaických elektráren. Zatížil holding miliardovým úvěrem a jako mnozí jiní byl přinucen zúčastnit se běhu o závod s časem o získání licencí Energetického regulačního úřadu na provozování tří rozestavěných chomutovských fotovoltaických elektráren.  Startovním výstřelem bylo náhlé snížení  výkupní ceny elektřiny z fotovoltaických elektráren v listopadu r. 2010 s účinností od 1. ledna 2011. Snížení bylo likvidační, neboť ohrožovalo způsobilost holdingu splatit úvěr. Tím stát nepřímo navodil nebezpečí jeho krachu. Pokud by holding nedoběhl do cíle včas a stal se nezpůsobilým splácet úvěr, čtyřem tisícovkám zaměstnanců by hrozilo propouštění. 

Na okraj podotýkám, že škodu současně utrpěl i stát, neboť se připravil o daňové  výnosy v  desítkách miliard Kč, které  by získal při zachování  původních vyšších tržeb. Nositelé nápadu na rychlé zásadní snížení výkupních cen zřejmě nebyli způsobilí zákeřný krok promyslet ve všech souvislostech. 

Holding nakonec doběhl do cíle včas: získal licence o silvestrovské noci. Pak ale přišla pohroma: trestní oznámení místopředsedy Energetického regulačního úřadu Antonína Panáka z počátku r. 2011 spustilo proces, jenž vedl k odebrání licencí a uvěznění několika  účastníků licenčního řízení k dvěma pozemním chomutovským fotovoltaickým elektrárnám.  Mezi odsouzenými byli synové  Zdenka Zemka st. To byla první „odměna“, kterou se mu stát odvděčil za důvěru. V r. 2013 pokračovala štvanice trestním oznámením proti účastníkům licenčního řízení ke třetí, střešní elektrárně. Mezi čtyřmi obžalovanými je Zdenek Zemek st. Kruh štvanice na podnikatelský klan Zemků se  uzavřel.

Soudím, že nutnost vyrovnat se s uvězněním synů je pro sedmdesátníka otce tvrdým trestem. Stát se ale snaží dostat za mříže i jeho. Stejně jako synové i Zdeněk Zemek st. byl obžalován kvůli protokolárnímu převzetí zařízení elektráren od dodavatele do vlastnictví holdingu krátce před jejich úplným dokončením. Sepsání protokolů bylo nutné, protože podmínkou vydání licence bylo prokázání vlastnictví zařízení. Žalobce Radek Mezlík rozhodl, že důvodem jejich  sepsání  byl záměr oklamat Energetický regulační úřad a podvodně získat licenci. Tvrdil, že elektrárny nebyly v době sepsání protokolů „dohotoveny ani zčásti“. Podvodný záměr se ale zrodil pouze v jeho hlavě. Není žádný důkaz o tom, že by obžalovaní sepsali protokoly s podvodným úmyslem. Pouze se s předstihem administrativně připravili na blížící se licenční řízení.  Ostatně v té době již bylo povoleno zahájení zkušebního provozu elektráren a za pár dní byly připojeny na distribuční síť a začaly dodávat zatím bezplatně elektřinu. Na konci prosince r. 2010 družice NASA vyfotografovala dobudované elektrárny a z protokolu o provedené obhlídce elektráren vyplývá, že elektroměr ve velínu elektráren se točil. Od spuštění  elektráren až do dneška v nich nedošlo k úrazu elektrickým proudem a dodávky proudu nebyly přerušeny.

Nepatřičnosti výroku o nedokončenosti elektráren „ani zčásti“ si bylo vědomo i Nejvyšší státní zastupitelství, které jej bagatelizovalo tvrzením, že slůvko „ani“ byla písařská chyba. Na upozornění, že uvedená formulace se vyskytuje v obžalobě, závěrečné řeči žalobce, ústním odůvodnění rozsudku a v jeho písemném vyhotovení, tehdejší nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nereagoval. 

Smyslem nepravdivého výroku  státního zástupce Radka Mezlíka bylo navození psychické atmosféry, v které měla veřejnost vnímat žalované skutky jako hrozný zločin, jemuž budou přiměřené drakonické tresty. 

Proces proti Zdenkovi Zemkovi st. se od stíhání jeho synů liší v některých detailech. Absurdní povahu mu dodává skutečnost, že v současnosti již provozovatelé fotovoltaických elektráren nepotřebují licenci Energetického regulačního úřadu. Kdyby v r. 2010 platila současná právní úprava, obž. Zdenek Zemek st. by se asi před soud nedostal. 

Za pozornost stojí  i odstup 11 let od domnělého spáchání trestného činu. Průtahy jsou  zaviněny převážně extrémně dlouhým přípravným řízením, o jehož kvalitě  vypovídá skutečnost, že dva ze čtyř obžalovaných byli pravomocně zproštěni obžaloby. Menší část průtahů způsobil  zásah vis maior: vážné onemocnění obž. Zdenka Zemka st., jemuž zdravotní stav dlouho nedovolil postavit se před soud. 

Za přehlíženou významnou okolnost považuji skutečnost, že k domněle neoprávněnému vydání licencí nedošlo kvůli nepravdivým protokolům o převzetí zařízení fotovoltaických elektráren, ale na základě prověření stavu elektráren vyslanou skupinou pracovníků Energetického regulačního úřadu, kteří je navštívili v den vydání licencí a dali souhlas příslušné úřednici k jejich vydání. Energetický regulační úřad měl tehdy zákonnou povinnost přesvědčit se o způsobilosti elektráren  k bezpečnému provozu. Pikantní je skutečnost, že obhlídku elektráren sice uskutečnili s časovým odstupem dvakrát, ale s vystoupením na střechu se neobtěžovali ani jednou. Dali tedy pokyn k vydání licence pro střešní elektrárnu, aniž by její stav znali. Pokud bychom souhlasili s tvrzením obžaloby a později soudu, že vydání licence vedlo ke škodě řádově v desítkách milionů Kč, museli bychom se divit, že nedbalí úředníci nebyli jako původci škody postaveni před soud místo Zdenka Zemka st. a jeho synů. Ovšem nikdo proti nim trestní řízení nevyvolal, neboť zjevně patří k těm, o nichž se říká, že jsou „rovnější mezi rovnými“. 

Stejně jako v případě Alexandra a Zdenka Zemkových také ve věci Zdenka Zemka st. soud bude muset posoudit míru odpovědnosti statutárního zástupce společnosti za žalované prohřešky v situaci, kdy nebylo v jeho fyzických možnostech objektivně přezkoumat pravdivost podkladů, předložených statutárním představitelem dodavatele zařízení. „Po lopatě“ :soud se bude muset vyjádřit, zda bylo povinností pana obžalovaného před podpisem protokolů vystoupit na střechu a přesvědčit se o stavu zařízení. 

Jako laik si myslím, že za předpokladu dbaní principu „in dubio pro reo“ by obž. Zdenek Zemek měl být zproštěn obžaloby. Obávám se však, že skutečnost bude podstatně jiná.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

KUNKTÁTOROVA MOUDROST

Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán. Toto přísloví jsem si vybavil, když jsem se dověděl, že dohled Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen VSZ) vyzněl v neprospěch dozorového státního zástupce kauzy Čapí hnízdo Jaroslava  Šarocha: vyvolal v řízení průtahy tím, že vrátil policii případ k došetření až na konci srpna, ačkoli svědectví, jež si přál vyhodnotit, měl k disposici již v červenci. Takové hodnocení se může případně promítnout až do jeho kázeňského postihu. 

V tom rozsahu, v jakém o stanovisku VSZ informovaly veřejné zdroje, s ním naprosto souhlasím. Jaroslav Šaroch skutečně průtahy vyvolal a i v minulosti nespěchal s dovedením případu k rozhodnutí. Předpokládám, že hlavním důvodem jeho postupu byla nabídka svědectví Andreje Babiše ml. Jako laik si myslím, že jeho policejní výslech nebyl nezbytný pro případné podání obžaloby. Těžiště dokazování v trestním řízení spočívá na soudu. Výslech svědka Andreje Babiše ml. mohl přece provést soud. Žalobce není povinen žalovat až po vyčerpání všech postupně se vynořujících důkazů. Na druhé straně bych dokázal omluvit opomenutí tohoto výslechu a zastavení trestního stíhání Andreje Babiše, pokud to dosavadní stav dokazování dovoloval. Zřejmé zneužívání syna jeho loutkovodiči proti otci mi totiž jako laikovi  připadá nemravné. Jaroslav Šaroch by si takový postup mohl dovolit, aniž by mohl být obviněn z bránění průchodu  spravedlnosti, neboť jeho rozhodnutí by nemuselo být konečné. S největší pravděpodobností by je přezkoumal nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, jenž by jeho případné pochybení mohl napravit.

 Tento případ je ale specifický vzhledem k jeho vlivu na veřejné mínění, takže je na místě hodnotit postup státního zástupce Jaroslava Šarocha i z jiných hledisek, než z pohledu plnění trestního řádu. Kauza Čapí hnízdo nepochybně vypukla s cílem vymýtit ďábla Andreje Babiše z politického života. Díky zdlouhavému vyšetřování se ale stala ohranou písničkou, která už téměř nikoho nezajímá a na rozhodování voličů nemůže mít zásadní vliv. Ovšem jak podání obžaloby, tak zastavení trestního stíhání by vyvolalo oživení zájmu, jehož by opozice určitě využila k vyvolání hysterické reakce médií, následně k ovlivnění voličských nálad. Dnes je zřejmé, že Jaroslav Šaroch nemusí a ani prakticky nemůže vydat konečné rozhodnutí ještě těsně před  volbami. Po volbách již nebude mít závažné účinky.  Nebude tak dosaženo účelu, pro který neznámí „dobrodinci“ kdysi podali trestní oznámení. Zneužívání nástrojů trestního práva k ovlivňování politického vývoje považuji za darebáctví. Nemám názor na důvodnost obvinění Andreje Babiše, protože nemám přístup k příslušným informacím. Uvítal bych, kdyby ji před očima veřejnosti přezkoumal nezávislý soud ( pokud by si zachoval nezávislost, což není jisté). Případný zprošťující rozsudek by měl pro Andreje Babiše cenu zlata, odsouzení by jeho vliv na veřejnost podstatně oslabilo.  Ale skutečnost, že se v kauze před volbami nic vzrušujícího neodehraje, oceňuji, a proto na závěr volám: bravo, kunktátore Šarochu!  

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz