pondělí 7. října 2019

ÚKLID PO „SOUDKYNI OLO“ POKRAČUJE


Obnovené trestní řízení soudní, vedené u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně proti obviněným, kteří se měli dopustit krácení spotřební daně z tabáku a poškození autorských práv výrobou padělků cigaret Marlboro, vstoupilo ve dnech 24.-26. září 2019 do dalšího kola. Jedná se o opakované projednání obžaloby po odebrání případu senátu Ivety Šperlichové kvůli její podjatosti, stvrzené ústavním nálezem.  O předchozích kolech jsem psal v několika článcích, dostupných na mém bloggu i na webu spolku Chamurappi z.s.

Proti původnímu se nové kolo řízení významně liší tím, že ze seznamu obžalovaných vypadl Roman Šulyok, jehož věc vyloučila „soudkyně OLO“ do samostatného řízení a v něm jeho trestní stíhání pro neúčelnost zastavila. Část skutkové podstaty, navázaná na osobu Romana Šulyoka se buď zcela dostala mimo rámec jednání, nebo v něm zůstala v jiné poloze. Bývalý obžalovaný se škrtem pera dostal do postavení korunního svědka obžaloby,  jenž jí pomáhá v neprospěch Lebánků. Proti běžným svědkům měl značnou výhodu: jako bývalý obžalovaný znal obsah trestního spisu.

Čím déle tuto kauzu sleduji, tím silnější je můj laický dojem, že způsob, jakým „soudkyně OLO“ umožnila zastavení trestního stíhání obž. Romana Šulyoka, by zasluhoval prověření orgány činnými v trestním řízení pro podezření z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby v souběhu s nadržováním.

Na pořadu jednání ve dnech 24.-26.září 2019 byly další výslechy svědků a přehrávání odposlechů a údajů ze sledování osob a věcí, jejichž legálnost obhajoba zpochybňuje a své námitky opakovaně předložila soudu písemně. Jako laik soudím, že na námitkách proti povolení odposlechů a  sledování při nejmenším platí, že „na každém šprochu pravdy trochu“. V žádosti o povolení odposlechů se např. uvádí, že společnost Vltava holding a.s. byla založena za účelem páchání trestné činnosti, ačkoli vznikla o mnoho let dříve, než si v jejích skladech Roman Šulyok uskladnil stroje na výrobu cigaret, a nikdy dříve se nestala předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení. Naopak je významným plátcem daní a jiných odvodů a jako žadatelka o dotaci na stavbu Lesního hotelu prošla úspěšně velmi důkladnou prověrkou. Podezření na trestnou činnost, jež se v žádosti uvádějí, nebyla prokázána a na jejich základě nebylo zahájeno trestní stíhání. Týkala se ostatně převážně osob z okruhu Romana Šulyoka.  Dceřinná firma žalované společnosti je významným výrobcem oken s rozsáhlou obchodní a exportní činností a policie neprávem vyhodnocovala její související telefonické rozhovory jako kamuflovanou komunikaci, týkající se výroby cigaret. Zejména však odposlechy byly povoleny dříve než se stal skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, čili došlo k přímému porušení trestního řádu.

Pochybnosti obhajoby o zákonnosti odposlechů jsou jedna věc, jejich provedení při soudním jednání druhá: soud zřejmě uznává jejich zákonnost.

Problematice odposlechů se pak účastníci řízení věnovali dosti obsáhle v průběhu celého bloku  jednání a obžalovaní i jejich obhájci rozvedli své stížnosti. Až komicky působí zjištění, že policie vlastně neměla povoleno  odposlouchávat obž. Ladislava Lebánka, protože povolení znělo na číslo mobilního telefonu jeho otce. Samozřejmě ho přesto odposlouchávala. Ladislav Lebánek  upozorňoval na tendenční vyhodnocování záznamů o pohybu osob v areálu, který policie vždy považovala za pohyb v nelegální výrobně, přestože v obrovském areálu byla celá řada jiných provozoven. Závažná je stížnost na zacházení celníky se zabavenou řídící jednotkou kamerového systému s osmi „pouličními“ kamerami, kterou vrátili zničenou a připravili tak obžalované o důležitý nástroj  obhajoby. Pozoruhodné je označení policisty původu cigaret, zadržených u svědka Klementa, jako cigaret ze Zlína, ač sám svědek uvedl, že pocházejí z Šulyokovy výrobny v Malhosticích.  Záznamy telefonických rozhovorů policie vytrhávala ze souvislostí a mylně je vykládala jako hovory o trestné činnosti. Nakládáním s poznatky z odposlechů a sledování osob se právem cítil pohoršen obž. Kajaba, jehož v původním řízení senát Ivety Šperlichové zprostil obžaloby. Zejména se ho dotklo, že policie jeho rozhovory o přípravách obchodování s rýží vykládala jako důkaz o přípravách na výrobu cigaret a obchodování s nimi.

Před soudem vypovídal jako svědek také celník, který popisoval nakládání se vzorky tabáku, odebranými celníky ve skladu v Lůžkovicích. Zodpověděl otázky předsedy senátu a účastníků řízení.

Vystoupil také znalec, který svým posudkem provedl ocenění škody, kterou by utrpěla společnosti Philip Morris jak prodejem padělků cigaret, tak neoprávněným používáním značky Marlboro v případě, že by se nelegálně vyrobené cigarety dostaly na trh. Jeho názor lze ve stručnosti shrnout tak, že škoda nevznikla, resp. nedošlo k neoprávněnému obohacení, protože zatím k prodeji nedošlo.

Dostavil se svědek J.K., který seznámil Lebánkovy s ods. Romanem Šulyokem. Vzpouzel se: odkázal se na výpovědi z dřívějšího řízení a odmítal vypovídat. Nicméně odpovídal na otázky předsedy senátu. Na důvody  ke zprostředkování seznámení a o okolnostech, za nichž k němu došlo, si nepamatoval, nechtěl nic vědět o strojích na výrobu cigaret. Uvedl, že Lebánkovy zná asi 10 let. Předseda senátu se pokusil oživit jeho paměť přečtením části jeho dřívější výpovědi. Svědka ale příliš nepovzbudil, takže četl dále a občas položil otázku.

Pozoruhodností druhého dne byl výslech příslušníka GIBS, bývalého policisty, jenž vyšetřoval a odložil trestní stíhání Krajského státního zastupitelství v Brně na „nezvěstného svědka“ Františka Ondráčka kvůli vydírání obž. Lebánků. O případu jsem podrobně psal v článku Nezvěstný svědek. Obhájce zajímal rozpor mezi úředním záznamem o rozhovoru se svědkem, který měl podle policisty tvrdit, Františka Ondráčka vozil k Lebánkům, ale před soudem prohlásil, že je neznal, takže nic takového říci nemohl. Vyslýchaný příslušník GIBS ale trval na pravdivosti zápisu. Pokud se rozcházejí výpovědi policisty a občana, úřady téměř vždy věří policistovi. Bývalý vyšetřovatel neuspokojil obhájce, kteří žádali vysvětlení, proč si jako svědka ve výše uvedeném vyšetřování přizval právě ods. Romana Šulyoka, který o věci nemohl nic vědět: prostě si na důvod nepamatoval. Ostatně si ani nepamatoval, že trestní oznámení podalo krajské státní zastupitelství a přičítal je obž. Lebánkům.

Zbytek dne vyplnilo  přehrávání odposlechů telefonických rozhovorů obž. Ladislava Lebánka s nejrůznějšími náměty a s různými . Obžalovaní k nim podávali vysvětlující vyjádření, většinou spontánně, ale někdy i vedeni dotazy předsedy senátu.

Také závěrečný den soud věnoval odposlechům a jejich objasňování.

K tomuto bloku hlavního líčení se opět nedostavil „nezvěstný svědek“, jehož svědectví jde za rámec vymezení skutku v obžalobě a ostatně skutek by byl stejně bylo promlčen, i kdyby se skutečně stal. Za daleko závažnější považuji, že stále nebyla vysvětlena akce celníků z 21. srpna 2012, kteří čekali na překladišti na příjezd kamionu s tabákem, jenž byl po přeložení na kamion jednoho ze spoluobžalovaných dopraven do skladu v Lůžkovicích. Pokud celníci věděli předem o příjezdu kamionu, zřejmě také věděli, odkud jede a kdo tabák objednal a zaplatil. To jsou klíčové informace pro posouzení viny obžalovaných: kdo koupil tabák, chtěl vyrábět. Navíc je zřejmé, že dokud nebyl ve skladu tabák, nebyl důvod k vpádu policie, takže ve hře jsou i zájmy policie.

V této souvislosti stojí za zaznamenání, že bratři Lebánkovi nechodili do skladu, v němž probíhaly pokusy o zprovoznění výrobní  a balicí linky, a k tabáku se nikdy nepřiblížili.

 „Soudkyni OLO“ ani žalobci Petru Matouškovi absence informací o původu tabáku patrně nevadila. Soudce Jiří  Dufek se zajímá, ale zatím jsem nezaznamenal, že by požádal ředitelství Pátracího odboru Celní správy o vysvětlení. Připadá mi, že orgány činné v trestním řízení příliš o odhalení pravdy nestojí. Žalobce má žalovat v situaci důkazní nejistoty, což se patrně vztahuje na tento případ. Není-li jistý majitel tabáku, je snazší udržet podezření proti komukoli z obžalovaných. Doufejme, že do prosincového pokračování řízení se podaří soudu získat úplné vysvětlení k podivné akci celníků.

========================================================================
Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKUDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.



Žádné komentáře:

Okomentovat