Hlavní líčení ve „velké daňově kauze“
proti Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spoluobžalovaným, probíhající od
r. 2015 u Krajského soudu v Brně před
senátem Aleše Novotného, pokračovalo ve dnech 7.-11. října 2019. Při zahájení jednání dne 7.října 2019 přítomní
zažili překvapení: hlavní obžalovaný SAZ se nedostavil jako obvykle v elegantním
obleku s vázankou a kapesníčkem, ale v erárním oblečení vězně ve
výkonu trestu. Kromě toho jej nepřivedla
eskorta šesti těžkooděnců, ale dva řadoví příslušníci Vězeňské služby ČR. Asi
mu s ukončením vazby přestalo hrozit blíže neurčené nebezpečí, takže již
není třeba jej chránit. Na výrazu pana odsouzeného nebylo patrné, že by mu změny
vadily: byl zřejmě v pohodě. V průběhu
jednání se ukázalo, že ani jeho výmluvnost neutrpěla. Přece jen to je hrdý, silný muž, kterého hned tak něco
nezlomí.
Zrušení eskorty těžkooděnců by
mělo být důvodem k zpětnému
přezkoumání účelnosti tohoto opatření, za které Vězeňská služba zaplatila
spoustu peněz. Jak praxe ukazuje, asi to bylo zbytečné. Zkoumání odpovědnosti
za plýtvání je na místě.
Překvapením byl i svědek J.B., jímž se soud zabýval celý
den a ohlasy na jeho vystoupení ještě nazítří. Úspěchem byla již sama
skutečnost, že se dostavil. Policejním výslechům k této věci se
v minulosti úspěšně vyhýbal. Dostat jej před soud bylo obtížné, trvalo
hodně dlouho, než se to zdařilo. Doprovázela jej ochranka Vězeňské služby. Překvapil
i obsahem svědectví a vystupováním. Jeho výslech se řadí obsahem a významem
k vystoupením korunního svědka Petra Pfeifera, jeho manželky Mileny a
spolupracovníka, „procesualisty“ Jana Náprstka. Od nich se ale lišil: zatímco zmíněná trojice
chvílemi propadala hysterii a poplakávala, svědek J.B. předstoupil před soud
s písemnou přípravou, naprosto klidný, soustředěný a výpověď začal dlouhým
souvislým vypravováním.
Část jeho výpovědi se týkala nevyslechnutých
svědků a obsahovala dosud neznámé skutečnosti, což je důvodem k opatrnosti
v reprodukování jejího obsahu, včetně zastření některých informací a jmen
osob.
Svědek popsal vývoj své „kariéry“ ve
službách korunního svědka Petra Pfeifera. Byl jeho blízkým spolupracovníkem. V určitém
období dohled nad jeho prací vykonávala manželka Petra Pfeifera Milena. Vstupem
do jeho služeb podstatně zlepšil svou finanční situaci, ale vadilo mu, že nebyl
v zaměstnaneckém poměru. Mnoho informací o dění, na kterém se pak podílel,
získal, až když bylo po všem. Jeho vztah s Petrem Pfeifrem se vyvinul
v kamarádství, ale později se horšil a došlo nakonec na situaci,
v které byl vyzván k odevzdání pasu a občanského průkazu.
Z jeho vyprávění a
z odpovědí na dotazy vyslýchajících vyplývá, že Petr Pfeifer provozoval
vlastní obchody s pohonnými hmotami mimo rámec obchodních aktivit firem
P.P.S. a Ecoll Invest a vydělával hodně peněz cestou krácení daní. Řídil a
kontroloval svědkovu činnost a určoval čísla účtů, na která měl poslat peníze. Svědek nevěděl, komu a proč se peníze
posílají. Na Pfeiferových obchodech se kromě něj podíleli lidé, jejichž jména
procházejí nejen touto kauzou, ale i pravomocně ukončeným případem stíhání SAZ
& spol. u Městského soudu v Brně kvůli přípravě ovlivňování svědků
(„malá“ kauza) a zejména trestním případem, popsaným v trestním oznámení
Finančně analytického útvaru MF z června r.2013. Někteří účastníci si
mezitím vysloužili odsouzení za jinou trestnou činnost a jsou ve vězení, jiní působili v „malé“ kauze
jako záškodníci proti SAZ, popř. jako spolupracovníci policie. Skupina,
ovládaná Petrem Pfeiferem, tedy provozovala svou činnost napříč strukturami
všech tří trestních případů. Toto zjištění oživuje vzpomínky na počátky
současného procesu. Tehdy policie považovala Petra Pfeifera za hlavního
podezřelého v podvodných obchodech s pohonnými hmotami a takto ho i
označilo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci v žádosti do
Rakouska o mezinárodní právní pomoc. Pak ale z dosud neobjasněných důvodů
se karta obrátila: policie se přestala zajímat o Petra Pfeifera, dokumentaci o
jeho vyšetřování odstranila ze spisu a na jeho místo do puzzle dosadila SAZ, o
kterého se do té doby nezajímala.
Svědek slyšel o existenci SAZ jako o
boháči, který má pronajatá dvě patra v bratislavském hotelu Kempinski a
obchodní partneři o něm mluví jako o „pánovi“. Setkával se s ním jen
náhodně a nic podstatného spolu neřešili, byl vedlejším účastníkem porad. Také
s majiteli a vedoucími manažery společností P.P.S. a Ecoll Invest měl
styky jen sporadické.
Zmínil se o únosu Petra Pfeifera,
který měl být důvodem pro odčerpání cca 41 mil. Kč z majetku P.P.S. jako
výkupného. Stejně jako někteří svědci z osádky firmy P.P.S. vyslovil
pochybnost o tom, zda k únosu skutečně došlo. Podle jeho názoru „výkupné“ mělo být kořistí
Petra Pfeifera. Shodou okolností dne 10. října 2019 bylo v budově
Krajského soudu v Brně zahájeno
obnovené trestní řízení soudní proti pachatelům domnělého únosu. Protože se
nedostavili dva obžalovaní, jednání nakonec neproběhlo.
Pozoruhodné je svědkovo sdělení, že
Pfeiferova skupina měla pronajaté byty společně se společností Czech Petrol
Distribution, ústřední firmou řetězce
pachatelů krácení daní, odhaleného v r.2013 Finančním analytickým útvarem
MF. Zajímavé to je i proto, že nic
nenasvědčuje tomu, že by se policie zmíněným trestním oznámením zabývala.
Celkové vyznění svědkova vystoupení
podporuje domněnku, že seznam obžalovaných v této kauze zůstal podivně
neúplný a naopak leckdo se do něj neměl dostat.
Předseda senátu Aleš Novotný podrobil
svědka důkladnému výslechu. Kromě podrobností o jeho vztahu k manželům
Pfeiferovým, jeho existenčních podmínkách a stycích se zájmovými osobami se
hlavně zajímal o obsah jeho pracovních úkolů. Pozornost věnoval jeho vztahu ke
společnosti Czech Petrol Distribution, zmiňované v trestním oznámení
Finančně analytického útvaru MF, a o
jejím postavení v řetězci. Požadoval objasnění jeho vztahu k ods.
Michalu Šimákovi. Nechal si vysvětlit účel nahromadění částky 250 mil. Kč na
vyhrazeném účtu: byl to „vývar“ několika členů skupiny. Objasňoval si postavení
svědkem zmíněných osob, o nichž se v přípravném řízení ani před soudem
dosud nemluvilo. Zaujalo ho, že na jaře r.2013 přenesl Petr Pfeifer od něj na
sebe proplácení faktur. Zajímal se o finanční vztahy mezi Pfeiferovou skupinu a
firmami P.P.S. a Ecoll Invest. Upoutala ho svědkova zmínka o únosu Petra
Pfeifera. Zdůraznil, že tato věc není součástí zkoumané skutkové podstaty
tohoto procesu, ale přesto byl zvědavý, zda svědek zná více podrobností.
Dověděl se pak znova pouze tolik, že asi šlo o fingovaný únos, sloužící
k zastření zpronevěry 41 milionů Kč. Vyjasnil si, že svědek měl oprávnění
k nakládání s bankovními účty, které užívala Pfeiferova skupina.
Zajímal se o porady, jichž se zúčastnil společně se SAZ. Požadoval po svědkovi vysvětlení, co myslel výrokem, že
kdyby věděl, o co jde v obchodech, na nichž se podílel, „že by to
nedělal“. Svědek vysvětlil, že až po únosu Petra Pfeifera začal chápat, že by
mohlo docházet k trestnému jednání a začal se vyptávat. Soudce se ho také
ptal, zda zná některé další obžalované a jmenovitě přítomné v soudní síni.
Svědek poznal SAZ a obž. Petra Moštěka. Připustil jedno jednání s ním,
ostatní jména mu nic neříkala. Uvedl ale, že řadu osob zná jen křestními jmény
a nevyloučil, že by poznal některé z vyjmenovaných předsedou senátu,
kdyby je viděl. Aleš Novotný nevyužil možnost ukázat mu fotografie. Samozřejmě se zajímal o styky SAZ se zájmovými
osobami a dostalo se mu vysvětlení. Rovněž se pídil po svědkových vztazích se
svědkem Janem Náprstkem. Chtěl vědět, kdo se zúčastnil oslavy narození syna
Pfeiferových. Svědek připustil velmi omezený styk s obž. Danielem Rudzanem
jen na začátku jeho působení ve službách Petru Pfeiferovi. Také se několikrát
sešel se svědkem Martinem Valentovičem.
V odpolední části jednání
dostali příležitost ke kladení otázek přísedící, kteří jako obvykle zvědavost
neprojevili. Ostatně po důkladném výslechu Alešem Novotným bylo obtížné najít
ještě nějaké další nejasnosti. Přišla tedy řada na státního zástupce. Zajímal
se, zda svědek pracoval přímo pro Petra
Pfeifera nebo pro nějakou společnost a jaký byl vztah mezi Petrem Pfeiferem a
obž. Danielem Rudzanem. Ptal se i na úlohu některých nevyslechnutých svědků a
na pracovní náplň obž.Michala Šimáka, také na svědkova sporadická setkání se
SAZ. Chtěl vědět, co se řešilo při setkáních se SAZ a zda připravoval pro Petra
Pfeifera nějaké tabulky, popř. k čemu sloužily.
Předseda senátu doplnil otázky
státního zástupce požadavkem na vysvětlení tvorby fakturačních cen.
Svědka se pak postupně ujali čtyři
obhájci. Zejména je zajímaly podrobnosti o finančních vztazích uvnitř řetězce,
jeho pravomoci a zda mu Petr Pfeifer
uložil mlčenlivost. Také zkoumali, zda jejich klienti mohli vědět o nepravostech, k nimž
v těchto obchodech docházelo. Dále se vyptávali na jeho dřívější styk
s policií a dověděli se, že kdysi podával vysvětlení k únosu Petra
Pfeifera bez přítomnosti obhájců. Za nejdůležitější výsledek jeho výslechu
obhájci považuji jeho doznání, že od určité doby věděl, že některé společnosti z řetězce
krátily daň z přidané hodnoty.
Náročný byl výslech, vedený obž. SAZ.
V úvodu žádal po svědkovi, aby se vyjádřil, zda Petr Pfeifer v období
od počátku jejich vztahu až do oslavy narození jeho syna působil dojmem
člověka, žijícího pod tlakem ustavičného stresu, či zda se jevil jako
sebevědomý manažer s ambicemi. Svědek ho popsal jako přátelského,
empatického člověka, který si užíval svou úspěšnost. Dále se ptal, zda Petr
Pfeifer někdy před ním řekl, že se ho bojí. Svědek to vyloučil. Pokračoval
dotazem, zda se pravomoci Petra Pfeifera vyvíjely v závislosti na tom, kdo
byl v daném období jeho obchodním partnerem. Svědek připustil, že
docházelo ke změnám v závislosti na střídání obchodních partnerů, ale
navíc i ve vztahu k němu samotnému. Z počátku byl Pfeiferův vztah
k němu vysloveně přátelský, když pak ale došlo k problémům, za které
nemohl, začal ho považovat za jejich viníka
a zamýšlel „poslat ho na dovolenou na věčnost“. Připomněl svědkovi
jejich první setkání v hotelu Kempinski, kde mu měl sdělit, že byl unesen
a ujistil ho o svém zájmu zjistit, kdo svědkovi vyhrožoval. Svědek si
pamatoval, že viděl opuštěné auto SAZ, telefonoval to Petrovi Pfeiferovi, který
ho ujistil, že se nic neděje. Odpověděl kladně na otázku SAZ, zda na něj
vyvíjel nátlak, aby doložil pravdivost svých výroků. Svědek měl totiž SAZ
sdělit, že jej Petr Pfeifer okrádá a jeho se chce zbavit. SAZ mu z počátku nevěřil. V dalším
uvedl, že Petr Pfeifer se vyjadřoval o Martinovi Veselém jako o „Martinu
feťákovi“ a varoval jej před SAZ, který prý je nebezpečný a může ho ohrozit na
životě. Svědek naopak připustil, že žádal SAZ o pomoc. Dále se vyjádřil, že si
byl vědom, že Petr Pfeifer na něj dlouhou dobu hraje nějakou hru a snažil se
svést na něj mizení peněz. Svědek také vyloučil, že by SAZ vyhrožoval
Pfeiferovi násilím na jeho synovi, popř. komukoli jinému. Dále potvrdil, že ho
Pfeifer při oslavě syna seznámil se záměrem na rozšíření obchodů ve spolupráci
s novým partnerem, který měl být bohatší než SAZ a sdělil mu, že
s ním počítá i v tomto novém projektu. Jména nových lidí,
s nimiž chtěl pokračovat v obchodování, Petr Pfeifer utajoval. K dotazu SAZ svědek potvrdil,
že v hotelu Kempinski spolu jednali o případu zcizení 45 milionů Kč
z účtů společnosti P.P.S. a SAZ mu při té příležitosti oznámil, že je
věřitelem P.P.S. SAZ se ale nezajímal o žádné podrobnosti provozu Pfeiferova
obchodování. Potvrdil, že SAZ nepodezíral jiné osoby, např. Daniela Rudzana.
Doznal častou komunikaci s Milenou Pfeiferovou, což vysvětlil tím, že
v nepřítomnosti Petra Pfeifera ho zastupovala. Nedokázal vysvětlit, proč
Milena Pfeiferová před soudem zapřela, že se s ním zná. Svědek se také
vyznal ze ztráty důvěry k Petru Pfeiferovi a dalším. SAZ připomněl
svědkovi, že popsal Petra Pfeifera jako člověka, který hodně utrácel, například
nakupoval náušnice za desítky tisíc Kč a chtěl vědět, zda to byl trvalý rys
jeho chování. Svědek to potvrdil, ale také uvedl, že podle Petra Pfeifera dostala
Milena Pfeiferová drahé hodinky nikoli od něj, ale od SAZ. Pan obžalovaný žádal
také svědka o vyjádření, zda kromě něj měl k účtům přístup ještě někdo
jiný a zda by mohl bez možnosti přístupu k účtům vědět, že z nich
mizí peníze. Svědek nepředpokládal, že by SAZ měl takové informace a tedy
přístup k účtům. K dotazu SAZ svědek potvrdil, že jej nikdy nežádal o
něco nezákonného, ani neslyšel, že by takové požadavky uplatnil vůči komukoli
jinému. Vyjádřil se, že SAZ se vůči němu nikdy nechoval špatně.
Výslech skončil slovní přestřelkou
mezi SAZ a Alešem Novotným, když se SAZ ohradil proti zamítnutí otázky. SAZ
zvýšil hlas a soudce mu odebral slovo a posadil jej.
Další výslech vedl obž. Petr Moštěk.
Především ho zajímaly osoby, které svědkovi vyhrožovaly. J.B. z nich vyloučil všechny přítomné
v soudní síni, Petru Pfeiferovi by „nejraději dal pár facek“. Ptal se ho
na styky se zaměstnanci P.P.S. a Ecoll Investu, zda byl někdy zaměstnancem
některé z těchto firem, či zda se někdy při jednání vydával za jejich představitele.
Na vše dostal záporné odpovědi. Svědek nevystavoval za tyto společnosti faktury
jejich odběratelům. Petr Moštěk se jej pak vyptával na podrobnosti o nakládání
s fakturami od P.P.S. a jejich povaze. Také se zajímal, co se dělo
s přeplatky. Svědek vysvětlil, že nebyl v nakládání s přeplatky
systém, ale nějakým způsobem se odběratelům vracely. Dále se Petr Moštěk ptal,
zda se v obchodování vytvářel zisk, a to jakým způsobem. Zajímalo ho, kam
odcházely peníze, které se občas posílaly na jiné účty než obvykle, a kdo mu
k tomu dával příkazy. Svědek nevěděl, kam peníze jdou a příkazy dostával
pouze od Petra Pfeifera. Nedokázal uspokojit zájem vyslýchajícího o zatřídění jednotlivých
společností v řetězci dle jejich povahy.
V průběhu výslechu Petra Moštěka
se rozčilený SAZ otočil k obhájci a šeptal si s ním. Předseda senátu
jej za to nechal přesadit na jinou lavici obžalovaných. Když se později chtěl
vrátiti na své místo, na kterém v průběhu let seděl od prvního stání,
eskorta mu to nepovolila. Cokoli, co lze použít k ponižování SAZ, se
hodí.
SAZ se po chvíli hlásil o slovo
s tím, že chce promluvit se soudcem, ale dostalo se mu odpovědi, že
„otevře-li ještě jednou ústa, bude vyveden ze soudní síně“. Je pravda, že
udělením slova by došlo k přerušení výslechu, vedeného obž. Petrem
Moštěkem, což Aleš Novotný nemohl připustit.
Po ukončení výslechu, vedeného obž.
Petrem Moštěkem, položili svědkovi dodatečné otázky předseda senátu, obhájci
Roman Jelínek a Daniel Telecký a jako poslední SAZ. Uplatnění práva obžalovaných
na vyjádření k výpovědi svědka předseda senátu přesunul na následující den
a jednání prvního dne ukončil.
Den druhý byl zpočátku bohatý na
poznatky. Ke svědecké výpovědi svědka J.B. se jako první vyjádřil obž. Daniel
Rudzan. Uvedl, že se svědkem ho příležitostně seznámil Petr Pfeifer, ale jejich
styky byly naprosto sporadické. Upozornil, že obchody s PHM podléhaly
přísnému dohledu celní správy podle mezinárodních předpisů, takže společnosti
P.P.S. a Ecoll Invest si nemohly dovolit zapisovat do dokumentace nesprávné
údaje. Nepochopil proto, k čemu měly být nějaké tabulky navíc. Petr
Pfeifer jako kamarád měl přístup ke všem informacím v obou společnostech.
Jako další se vyjádřil obž. Petr Moštěk. Svědkovu výpověď stejně jako svědectví ods. Martina Veselého označil
za popis činnosti organizované zločinecké skupiny. Samozřejmě jde o jinou
skupinu než je ta, o které pojednává obžaloba. Jejími členy byli Petr Pfeifer a
další jím označené osoby. Měli rozdělené úkoly a zakládali společnosti typu
missing trader. Ty pak krátily DPH. Získávali tak 5-6 Kč na litru PHM a o tento
tisk se účastníci dělili. Další zisk vytvořili tím, že nižší články řetězce
nakoupily takto zlevněné zboží a dále je realizovaly za plnou cenu. Tyto peníze
se objevily jako 2x 30 milionů Kč, které svědek každý měsíc posílal na zvláštní
účty, jež mu označil Petr Pfeifer. V červenci r.2013 na tyto osoby podal
Finančně analytický útvar MF trestní oznámení, ale policie z podezřelých
udělala svědky. Petr Moštěk dále poukázal na roli Mileny Pfeiferové, která u
soudu nepřiznala vše, co věděla. Měla velmi přesné informace, neboť přebírala
podklady od svědka J.B. Byla zcela zapojena do činnosti svého manžela. Za věrohodný přijal svědkův výklad,
zpochybňující únos Petra Pfeifera a označující jej za kamufláž zpronevěry 41
milionů Kč. Svědkův výklad měl dále vyvrátit domněnku spolupracujících
obviněných, že obžalovaní rozkrádali přeplatky, které vznikaly jako rozdíl mezi
zálohou a skutečnou cenou dodaného zboží. Dále pan obžalovaný zdůraznil, že
svědek nikdy nebyl zaměstnancem P.P.S. a Ecoll Invest a nikdy tyto firmy
nenavštívil. Zaměstnanci těchto firem o jeho existenci vůbec nevěděli a
nepodíleli se na nezákonných aktivitách skupiny kolem Petra Pfeifera. Petr Moštěk dále upozornil, že podobných
organizací, jako byla skupina Petra Pfeifera, mohlo existovat více a nakupovaly
PHM ze zahraničí prostřednictvím více zprostředkujících společností, jež se ale
nedostaly do ohniska zájmu policie.
Po Petru Moštěkovi se k řečništi
postavil obž. SAZ. Také on ocenil svědkovo vystoupení jako vnesení světla do
případu. Na jeho příkladu poukázal na způsob, jakým pracuje policie: nejdříve
vyslechne svědka v nepřítomnosti obhájců, a teprve pak dojde k standardnímu
výslechu. Obhajoba nemá dodnes přístup k záznamům svědkových vyjádření
v přípravném řízení. V průběhu hlavního líčení i jiní svědci
vypovídali o „zkušebních výsleších“. Došlo zřejmě k soustavnému porušování
práv obhajoby. Policie takto dostává vyšetřování tam, kde ho chce mít.
V dalším výkladu pak SAZ probral
chronologii svých setkání se svědkem a upozornil na podstatné části jeho svědectví
o nezákonném jednání Petra Pfeifera. Zdůraznil také ty části jeho výpovědi,
které vyvracejí nepřátelské výroky Petra Pfeifera o něm a jeho počínání. Např.
svědek potvrdil, že celý systém obchodování skupiny Petra Pfeifera byl již
dávno funkční v době, kdy se SAZ objevil na scéně. SAZ také připomněl, že
podle svědkova tvrzení Petr Pfeifer již od července r.2012 vykrádal účty P.P.S.,
a to údajně proto, aby mohl zaplatit výkupné. Všiml si svědkových poznatků o
utrácivém způsobu života Petra Pfeifera. Pozastavil se nad skutečností, že
Milena Pfeiferová jako svědkyně před soudem tvrdila, že svědka nezná, ačkoli s ním
byla v pracovním styku. Svědectví také ocenil jako důkaz toho, že nebyl
organizátorem podvodných obchodů s PHM a řídící osobou v nich.
Na závěr SAZ prohlásil, že je
připraven přijmout trest za to, co skutečně spáchal, ale nehodlá vzít na sebe
vinu pachatelů trestné činnosti, kterou popsal svědek. Nemá ovšem prostředky,
aby čelil manipulaci s trestním řízením, vykonávané orgány státu, takže je
proti nim v nevýhodě.
Svědkova výpověď a na ni navazující
vyjádření obžalovaných Daniela Rudzana, Petra Moštěka a SAZ vážně nabourávají
konstrukci obžaloby. Z jejich vystoupení vyplývá silné podezření, že
korunní svědek obžaloby Petr Pfeifer páchal se svými společníky závažnou
hospodářskou trestnou činnost. Informace podobného druhu ale ostatně zaznívaly
v různých svědectvích již dříve.
Výslechu svědka byl přítomen státní
zástupce Aleš Sosík, jenž má jednat z úřední povinnosti a stíhat každý
trestný čin, o němž se doví. Jeho postavení je ovšem prekérní, protože kdysi
sice Petra Pfeifera za podezřelého považoval, ale pak z něj raději udělal
spolupracujícího podezřelého, což je postavení, jež trestní právo nezná. Od té
doby jej používá jako korunního svědka proti obž. SAZ. Výpovědi svědka J.B. jsou ale tak závažné, že by je měl nechat prověřit, čili měl by dát
pokyn k obnovení trestního řízení proti Petru Pfeiferovi. Tím by ovšem
oslabil konstrukci obžaloby v této „velké daňové kauze“. Bude velmi
zajímavé sledovat, jak z této nemilé situace vyklouzne.
II. díl bude následovat
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKUDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat