Zatímco ve středu a čtvrtek se
nedostavil žádný z předvolaných svědků, v pátek předstoupila před
soud aspoň svědkyně H.C., zatímco s napětím očekávaný Angličan M.W. se
neobtěžoval. Zbytek soudních hodin opět vyplnily odposlechy.
Svědkyně patřila k administrativě
společnosti P.P.S. Popsala svou pracovní náplň, jejímž základem byla komunikace
se zákazníky, přijímání a vyřizování
objednávek. Z té doby zná obžalované č.1-5, tedy Shahrama Zadeha, Daniela
Rudzana, Elišku Coufalovou, Petra Dokládala a Petra Moštěka, který ale byl
zaměstnancem společnosti Biodiesel. K dotazu předsedy senátu uvedla, že
vedení společnosti z jejího pohledu tvořili obžalovaní 2-5. Popsala
funkční zařazení obžalovaných č. 2-5. Obž. SAZ zná od r.2014, občas s ním konzultovala
různé problémy. Častěji měla příležitost jednat s Petrem Pfeiferem. V současnosti
nemá spojení s nikým z nich, i když po jejich propuštění vazby se setkala s obž. Danielem
Rudzanem a Eliškou Coufalovou. O okolnostech zániku společnosti se s nimi
ale tehdy nebavila.
Předseda senátu se zajímal o různé
obchodní situace a jejich řešení a o příslušnost k řešení případných
problémů. Označila jako příslušné osoby Daniela Rudzana a Petra Pfeifera.
Neznala formální postavení posledně uvedeného ve firmě. Aleš Novotný se zajímal
o tvorbu cen. Dověděl se, že směrnicí byl ceník, vytvářený obž. Petr Moštěkem. Soudce
se pozastavil nad tím, že ceny vytvářel pracovník, který byl zaměstnaný
v jiné firmě.
Svědkyně věděla o existenci firmy Ecoll Invest, která plnila funkci oprávněného
příjemce, ale přicházela s ní do
styku jen výjimečně. Také si nemohla uvědomit, o čem komunikovala s obž.
Petrem Moštěkem. Nebyla vůči němu v postavení podřízeném ani nadřízeném,
ale považovala za samozřejmé, že přebírala jeho rady a pokyny. Byl pro ni
autoritou. Předseda senátu ji v této souvislosti upozornil, že má
povinnost mluvit pravdu a soud má k disposici záznamy odposlechů jejích
hovorů s Petrem Moštěkem. Nechal jí pak přehrát některé odposlechy hovorů
s obž. Petrem Moštěkem a žádal k nim vysvětlení. Ve snaze vyvolat v ní
pocit provinění za to, že přijímala jeho pokyny, ji přímo „grilloval“. Byl
posedlý zkoumáním jejich pracovního vztahu. Opakovaně jí nechal přehrát
odposlechy jejich telefonických rozhovorů. Jejich obsah potvrzuje, že Petr
Moštěk hrál jako odborník důležitou roli, ale žádné jeho vysvětlení a pokyny
nemělo povahu návodu k nezákonnému jednání.
Zpracovávala reporty, které odevzdávala obž.
Elišce Coufalové a Danielu Rudzanovi, po určitou dobu Petrovi Pfeiferovi. Nevěděla
o tom, že by vedla nějakou utajovanon mailovou komunikaci. Aleše Novotného také
zajímalo, zda v rámci kontrolní činnosti se zabývala také plněním daňových
povinností. Vysvětlila mu, že na to měli daňovou poradkyni. V podstatě ji
zkoušel ze znalosti daňové problematiky, kterou znala jen povrchně.
Byla podřízena obž. Elišce Coufalové
a obž. Petru Dokládalovi. Zúčastňovala se týdenních porad se zaměstnanci a
občas porad vedení. Předsedovi senátu vysvětlovala, kdo se zúčastňoval porad
vedení. Divil se přítomnosti některých nepravidelných účastníků jako Jana
Náprstka, Mileny Pfeiferové, Petra Pfeifera nebo obž. SAZ a žádal vysvětlení.
Aleše Novotného samozřejmě zajímalo,
kdy se seznámila s obž. SAZ a jakou hrál ve firmě úlohu. Vnímala ho jako
investora. Vzpomněla si na údajný únos Petra Pfeifera. Milena Pfeifer později
přestala chodit do zaměstnání a měla potíže s přiznáním mateřské. Nechtěla
s ní komunikovat, bála se.
Z dalších obžalovaných jí byli
povědomí obž. Chaloupka a Deutch. Znala je pouze jako odběratele. Právě jejich
jména jí asi utkvěla v paměti pro jejich zvukomalebnost. Nevěděla, jaké
postavení měli ve společnostech, za které jednali. Nedokázala vysvětlit, proč
vystupovali za více společností najednou. Na ostatní obžalované si nepamatuje.
Aleš Novotný se jí také vyptával, jak by reagovala, kdyby narazila na nějaké
problémy u firem, s nimiž přicházela do styku. Také si ověřoval, zda se
vyznala v problematice, kterou se zabývala. Dostal kladnou odpověď.
Nepřipustila, že by ve své činnosti narazila na příznaky nezákonného postupu.
Na tom nic nemění ani skutečnost, že k některým situacím nemohla
s odstupem času podat vysvětlení.
Aleš Novotný nebyl s jejími
odpověďmi spokojen, proto jí přečetl kus její výpovědi z přípravného
řízení z r. 2014. V něm je zajímavá zmínka, že Milena Pfeiferová měla
aktivní přístup k firemním účtům a vyskytovala se často ve společnosti
Jana Náprstka. Také je v něm zmínka o vydírání vedení firmy Petrem
Pfeiferem. Po přečtení protokolu položil předseda senátu svědkyni obligátní
otázku, kterou za těchto okolností uplatňuje snad u všech vyslýchaných : zda
mluvila pravdu. Vysvětlil ji drobnými nesrovnalosti ve výpovědí před pěti lety
a teď. Zajímal ho např. institut „VIP firem“, které nemusely platit zálohu na
zboží, nebo důvod, proč posílala reporty pro vedení také Petru Pfeiferovi a
jeho tehdejší přítelkyni, pozdější manželce. Svědkyně ovšem brala věci tak, jak
jí byly uloženy vedením a nad odůvodněním se nezamýšlela.
Do výslechu svědkyně H.C. vstoupil
opakovaně s námitkami obhájce SAZ Michal Pokorný. Vytýkal Aleši Novotnému nevhodné
formulace otázek.
Po Aleši Novotném se výslechu ujal
státní zástupce, kterého zajímaly vztahy Petra Pfeifera k ostatním členům
vedení. Mnoho o tom nevěděla. Štafetu převzali obhájci.
Michal Pokorný, obhájce SAZ, chtěl
vědět, kdo měl ve firmě hlavní slovo a svědkyně stejně jako dříve uvedla
Daniela Rudzana a Elišku Coufalovou. Nevěděla nic o tom, že by obž. SAZ
poučoval vedoucí pracovníky firmy, jak mají řídit společnost. Přisvědčila mu,
že SAZ se zajímal o bezpečnost své investice, nestaral se o odběratele P.P.S.
Popsala obž. SAZ jako zdvořilého člověka, který se k ní choval slušně a
nikdy nikomu nevyhrožoval. Méně určitá byla v popisu chování manželů
Pfeiferových, nicméně nepůsobili na ni dojmem, že by žili pod nějakým tlakem.
Petr Pfeifer se jí jevil jako samostatně uvažující a rozhodující manažer. Na
dotaz obhájce uvedla na pravou míru pověst o výlučném právu SAZ na užívání
největší kanceláře P.P.S.
Daniel Telecký, obhájce Daniela
Rudzana, se vrátil k institutu „VIP firem“, jejichž postavení jim dle její
výpovědi v přípravném řízení přiděloval Petr Pfeifer, který za ně ručil,
že dodané zboží zaplatí. Petr Schopf, obhájce obž. Dokládala, chtěl vědět, zda
o přidělení postavení „VIP firmy“ někdy rozhodl jeho klient. Spokojen se
zápornou odpovědí nic více nechtěl. Milan Švejda, obhájce obž. Chaloupky, se
zajímal, zda si svědkyně rozpomene na názvy firem, za které jednal jeho klient.
Nemohla mu ale posloužit.
Zájem obhájců se tímto vyčerpal a na
řadu přišli obžalovaní. Jako první se ujal slova jí často zmiňovaný Petr
Moštěk. Vyzval svědkyni, aby popsala mechanismus zpracování přeplatků. Její
výpověď vyzněla tak, že firmám se přeplatky vracely. Na některé jeho otázky
nemohla s určitostí odpovědět.
Obž. Petr Moštěk přešel plynule do
vyjádření k výpovědím svědkyně. Vyjasnil především svůj vztah ke
společnosti P.P.S. Pracoval pro ni jako externista v postavení ředitele
pro vyměřený úsek problematiky. Ve vztahu ke svědkyni nebyl ve vztahu
podřízenosti či nadřízenosti, pouze poskytoval odborné služby. Okomentoval
přehrané odposlechy. Většinou byl v postavení volaného, čili šlo o žádosti
o radu. V podstatě vysvětlil všechny odposlechy ve prospěch obhajoby. Zmínil
se například o krachu Ecoll Investu po jeho prodeji anglickým nabyvatelům a o
jeho „vytunelování“ novými vlastníky vyprázdněním účtů s 1,5 miliardou Kč.
Vysvětlil, že se pracovníci P.P.S. obávali, že se může projevit snaha ze strany
policie přenést odpovědnost za tento čin na ně. Vedení P.P.S. proto přijalo
různá opatření, aby se předešlo vzniku jakýchkoli pochybení.
K řečništi se pak postavil obž. Daniel
Rudzan, který vysvětlil postavení obž. Petra Moštěka v P.P.S., které
vzniklo z jeho rozhodnutí. Objasnil zavedení VIP zákazníků a připustil, že
Petr Pfeifer a Jan Náprstek si vyjednali určité výhody. Poukázal na to, že
P.P.S. provedla 15 tis. transportů a pokud vznikly nějaké administrativní
problémy, byla to promile z celkového objemu.
Nabízí se otázka, jaký význam měl pro
soud tak důkladný výslech svědkyně, která ve firmě P.P.S. pracovala v druhořadém
postavení. Soudím, že přinesl jen málo poznatků, použitelných pro vyhodnocení
viny obžalovaných. A vyzněl převážně ve prospěch obhajoby: nevynořily se žádné
informace o nezákonném jednání společnosti, popř. jejích manažerů, hlavní slovo
ve firmě měli Eliška Coufalová a Daniel Rudzan. Obž. SAZ v žádném případě
nevystupoval jako nadřazená osoba vůči nim. Staral se o bezpečnost své investice a jinak jej chod firmy zajímal jen málo. Respektovala
Petra Moštěka jako odborníka. Z externistů ve vedení firmy nejvýraznějšími
figurami byli manželé Milena a Petr Pfeiferovi. O Petru Dokládalovi se téměř
nezmiňovala.
Stojí za zaznamenání, že výslechu
svědkyně se nezúčastnil obž. SAZ. Na lavici obžalovaných seděli pouze čtyři členové
vedení společnosti P.P.S. a ani veřejnost včetně novinářů se nezajímala.
Hlavní líčení bude pokračovat dne 29.října 2019.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKUDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat