Zatímco sdělovací prostředky věnovaly
dne 15.října 2019 značnou pozornost vyhlášení rozsudku nad lékařem Jaroslavem
Bartákem, umocněnou odvysíláním bohatých obrazových záznamů z hlavního
líčení, následující den celkem v tichosti skončilo u Okresního soudu
v Jihlavě dokazování a odezněly závěrečné řeči v dalším kroku
pronásledování bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny
Vitáskové.
Paní obžalovaná rozhněvala při výkonu
své funkce mnoho lidí: neuspokojené zájemce o její funkci a jejich spojence,
majitele solárních elektráren, jimž se postarala o odebrání licence, obchodníky
s energiemi, jež připravila o peníze zablokováním zvyšování prodejních cen,
a podněcovatele dalšího „dotačního tunelu“, jímž mělo být subvencování provozu bioplynových stanic, jež nepovolila.
Dali jí pocítit, že se nevyplácí mocným sahat do kapes: od r. 2013 ji orgány
činné v trestním řízení vláčí nejdříve po výslechových místnostech
policie, pak po soudních síních. Aby si pojistili korunování úsilí o její
vytlačení z funkce a o odeslání „do tepláků“, kromě stíhání, souvisejícího
s vydáním licencí fotovoltaickým elektrárnám holdingu Z-Group, ji začali
pronásledovat kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké
místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu. Trestní stíhání jí ztěžovalo
život po celou dobu výkonu náročného
mandátu předsedkyně Energetického regulačního úřadu.
Ani jedna z jejích kauz není
dosud uzavřená a Alena Vitásková tak nadále žije na skřipci očekávání dalšího
vývoje. Ve věci nepřímé účasti na kauze fotovoltaických elektráren ji senát
Aleše Novotného Krajského soudu v Brně odsoudil k trestu odnětí svobody na dobu 8 ½ let, ale Vrchní
soud v Olomouci ji zprostil obžaloby. Aspoň v této záležitosti si mohla konečně užívat klidu, ale nejvyšší státní
zástupce Pavel Zeman podal v její neprospěch dovolání, a tak se
v listopadu znova postaví před senát Aleše Novotného. Hlavní líčení
v této věci bylo zahájeno dne 2.června 2014.
Trestní stíhání kvůli jmenování
Renaty Vesecké vyvolal udavač z prostředí ČEZu, který má důvod považovat
ji za škodnou. Vyústilo v obžalobu, podanou okresním státním zástupcem
Kamilem Špeldou a následně v soudní řízení u Okresního soudu
v Jihlavě, kde se jím zabývá senát Zdeňka Chalupy. Uložil jí podmíněný
trest, ale Krajský soud v Brně vyhověl senátem Haliny Černé (ano, té,
která vyhověla státnímu zástupci a odsoudila na 8 let vězení Shahrama Zadeha)
odvolání státního zástupce a vrátil věc soudu prvního stupně k doplnění
dokazování a novému rozhodnutí.
Obžaloba Kamila Špeldy stojí na
tvrzení, že se Alena Vitásková dopustila trestného činu jmenováním Renaty
Vesecké do funkce, pro kterou neměla zákonem předepsanou sedmiletou praxi
v energetice. Státní zástupce dokonce usoudil, že vyplácením mzdy Renatě Vesecké
způsobila škodu státu, protože pracovní úkony nekvalifikované místopředsedkyně
jsou nulitní.
Renata Vesecká skutečně praxi neměla.
Neměl ji ani jeden z jejích předchůdců Blahoslav Němeček, který přišel do
úřadu po roční praxi na Ministerstvu obchodu a průmyslu a hned se stal jeho
místopředsedou. Jenže za jeho časů tento požadavek ještě nebyl zakotven
v zákoně. Nelze ale popřít skutečnost, že
Renata Vesecká řádně docházela do zaměstnání a během svého působení se
nedopustila žádného pochybení, čili její mzda byla podložena řádně vykonanou
prací. Neměla praxi v energetice, ale jako bývalá nejvyšší státní
zástupkyně měla nesporně velkou praxi ve vytváření právních norem, kterou by
asi na žádné pozici v energetice nezískala. Vytváření norem přitom patřilo
k velmi důležité části náplně činnosti Energetického regulačního úřadu.
Zákonodárce vymezil kvalifikační kritéria nekompromisně, ale asi jej vůbec
nenapadlo, že by se o funkci mohl
ucházet uchazeč se zcela mimořádnou kvalifikací, získanou ve funkci, která je
náročnější a má vyšší prestiž než úřad místopředsedy Energetického regulačního úřadu.
Odsouzení Aleny Vitáskové kvůli tomuto „pochybení“ považuji jako laik za
příklad přepjatého právního formalismu, za který občas kritizuje obecné soudy
Ústavní soud. Např. podle ústavního nálezu sp. zn. I.ÚS 563/11, ze dne 13. 11.
2012 jestliže obecný soud aplikuje na daný případ právní předpisy sice formálně
souladně s jejich textem, avšak odhlédne od reálných společenských vztahů,
dopustí se přepjatého formalismu.
Vrozená zdvořilost mi nedovoluje vyjádřit se jako laik k názoru
Kamila Špeldy, že vyplácením mzdy „nekvalifikované“ Renatě Vesecké vznikla
státu škoda. Jeho případné označení za projev přepjatého právního formalismu by
vystihovalo jeho hrůznost zcela nedostatečně.
Alena Vitásková se hájí, že obsazení
funkce místopředsedy pro řízení právního úseku bylo vzhledem k velikosti
právního úseku úřadu a náročnosti agendy nezbytné pro zajištění hladkého chodu
úřadu. Nedařilo se jí získat právníka s předepsanou kvalifikací, takže
musela být ráda, když jí pomoc nabídla Renata Vesecká.
V období před jednáním dne
16.října 2019 získal soud od
Energetického regulačního úřadu kopie dopisů, jimiž se Alena Vitásková obrátila
na různé složky resortu spravedlnosti s žádostí o pomoc při získávání
právníků pro práci v jejím úřadě a s nimi
dodejky z datové schránky. Posílily se tím pozice obhajoby, protože
paní obžalovaná dopisy předložila již dříve, ale jejich adresáti,
vyslechnutí jako svědci v tomto
řízení, sice nevylučovali, že je dostali, ale nepamatovali se na ně a
v archivech jejich úřadů se nenašly. K tomu dodávali, že by stejně
nedokázali pomoci. Důkazy, získané přímo soudem od Energetického regulačního
úřadu, jsou nezpochybnitelné.
Dne 16. října 2019 dospělo dokazování
provedením dvou posledních výslechů ke konci. Svědkyně Daniela Zemanová,
prezidentka Soudcovské unie, posílila účinek předložení výše zmíněných dopisů
sdělením, že si pamatuje, že se paní obžalovaná obrátila na Soudcovskou unii s žádostí
o pomoc při řešení personálních problémů. S paní obžalovanou se
tehdy sešla. K jejímu svědectví nebyly žádné otázky. Paní obžalovaná ve vyjádření k němu
vysvětlila, že soudci o práci na Energetickém regulačním úřadu neprojevili
zájem.
Následoval výslech svědka Otto Golda,
bývalého místopředsedy Energetického regulačního úřadu. Soud jej již slyšel
v první části hlavního líčení, ale podle pokynu odvolacího soudu jej musel
předvolat znova. Předseda senátu, senát ani státní zástupce na něj neměli žádné
otázky, proto předseda senátu přenechal jeho
výslech obhájci Tomáši Gřivnovi. K jeho otázce na personální
situaci v Energetickém regulačním úřadu svědek vysvětlil, že nebyla dobrá,
nedařilo se získávat právníky k práci v úřadu. Nástup Renaty Vesecké
byl dobrodiním. V této souvislosti kritizoval energetický zákon, jehož
tvůrce zřejmě nepočítal s příchodem do úřadu pracovníka s výjimečnou
kvalifikací a nadhodnotil důležitost praxe, získané přímo v oboru.
Svědek přece jen vyvolal zájem
státního zástupce, který ho zpytoval, zda měl právnické vzdělání. Svědek
vysvětloval, že je sice neměl, ale nedostatek vyvažoval velkou manažerskou
praxí. Státní zástupce se jej dále tázal, zda skutečně narostla potřeba
právnických úkonů v Energetickém regulačním úřadu ve srovnání
s dřívějším obdobím a dostal kladnou odpověď. Ověřil si, že svědek
nastoupil do Energetického regulačního úřadu v r.2013. Zjišťoval rozsah
jeho kompetence a ptal se na názor na potřebnost obsazení funkce místopředsedy,
řídícího právní úsek ústředí ERÚ. Svědek potřebnost potvrdil s tím, že až
90% úkonů úřadu má povahu právnického jednání.
Předseda senátu pak účastníkům nabídl
k seznámení některé listinné důkazy. Paní obžalovaná neměla zájem o
vyjádření k výpovědi svědka a k předloženým listinám. Protože strany
neměly další návrhy na dokazování, předseda senátu je prohlásil za ukončené a
vyzval k závěrečným řečem, jako obvykle nejdříve státního zástupce.
Kamil Špelda se ve svém poměrně
krátkém vystoupení držel názorové linie, kterou tvrdošíjně zastává od sdělení
obvinění. Oporu hledal především ve
zrušeném rozsudku zdejšího soudu, ale i v odůvodnění zrušujícího usnesení
senátu Haliny Černé. Podle jeho názoru nové dokazování nepřineslo nic nového a
bylo zbytečné. Prokázalo se, že Alena Vitásková hledala pro úřad právníky, ale
pojem „místopředseda Energetického regulačního úřadu“ při tom nepadl. Všiml si
ale, že jednání paní obžalované mělo nejen věcnou, ale i subjektivní stránku. Vysvětlil to ovšem
tak, že jednala úmyslně a účinek jejího postupu skutečně nastal. Úvaha o motivaci
nemá podle něj oporu v zákoně. K veřejně prospěšnému cíli nelze jít
nezákonnými prostředky. Nesouhlasil ale se způsobem, jakým se odvolací soud
vypořádal s jeho úvahami o způsobené škodě a trval na tom, že rozhodnutím
Aleny Vitáskové stát utrpěl škodu. Navrhl pak, aby soud opakovaně vyhověl
obžalobě a uložil paní obžalované nepodmíněný trest v trvání 3 ½ roku.
Kamil Špelda se nerozhlíží doprava
ani doleva a nedbá společenských souvislostí. Jeho ocenění práce paní
obžalované je v příkrém rozporu s míněním prezidenta republiky, který
jí udělil státní vyznamenání.
Obhájce Tomáš Gřivna poukázal
především na závaznost právního názoru odvolacího soudu, který se státní
zástupce snažil zpochybnit. Sám se ovšem
s některými úvahami odvolacího soudu také nemůže ztotožnit, a to
s těmi, které jdou v neprospěch paní obžalované. Ze závěrů odvolacího
soudu vyzvedl především konstatování, že jednáním Aleny Vitáskové nebyla státu
způsobena škoda. Mohla by nanejvýš spočívat v rozdílu mezi platem
místopředsedy a vrchního ředitele sekce, ale odvolací soud připouští, že
ředitelský plat by mohl být vyšší než místopředsedův. Odvolací soud také uznal,
že je třeba přihlížet k povaze pohnutky jednání paní obžalované. Státní
zástupce tuto okolnost přehlížel již v přípravném řízení a v tomto
směru ve svých úvahách pokračuje. Ostatně i zdejší soud v původním
rozsudku konstatoval, že pohnutkou jednání paní obžalované nebyla snaha opatřit
prospěch Renatě Vesecké.
Tomáš Gřivna pak vyhodnotil výsledky
výslechů svědků. Z části svědectví vyplývá, že v době, kdy Alena
Vitásková řešila obsazení funkce místopředsedy pro řízení právního úseku prudce
narůstal objem právní agendy úřadu, přičemž úsek byl nedostatečně obsazen a
potřeba jeho odborného řízení rovněž vzrostla. Toto dokazování bylo v stávajícím řízení prohloubeno.
Obhájce nesouhlasil s názorem státního zástupce, že snahy Aleny Vitáskové
směřovaly pouze k náboru právníků obecně.
Z výpovědí svědků vyplývá, že problému obsazení funkce
místopředsedy si byli při jednání s ní vědomi. Nebylo možné problém
vyřešit výběrem ze stávajícího kádru právníků. Svědci z větší části
potvrdili potřebnost obsazení funkce. Potvrdili také efektivnost jednání Renaty
Vesecké. Pozitivní hodnocení rozhodnutí Aleny Vitáskové o obsazení funkce místopředsedy
Energetického regulačního úřadu vynesli oba poslední svědci: předsedkyně
Soudcovské unie Daniela Zemanová a Otto Gold, bývalý místopředseda úřadu.
Svědci Tomáš Lichovník, bývalý prezident Soudcovské unie a Lenka Bradáčová,
bývalá předsedkyně Unie státních zástupců, si sice nepamatovali na dopisy Aleny
Vitáskové, ale připustili, že nějaká jednání o řešení personálních problémů
právního úseku úřadu proběhla.
Obhájce se vyslovil i ke svědectvím,
která byla pro Alenu Vitáskovou nepříznivá. Jejich nositeli byli bývalí příslušníci
vedení Energetického regulačního úřadu, které nezvládlo „licenční boom“
v r.2010, a po nástupu paní obžalované do funkce úřad opustili.
V době, kdy Alena Vitásková rozhodovala o obsazení funkce místopředsedy,
již v úřadě nepůsobili, takže jejich znalost poměrů je pochybná. Svědek
Antonín Panák byl v minulosti sám místopředsedou úřadu, pověřeným řízením právního úseku, takže jeho popírání
potřebnosti obsazení funkce je nevěrohodné. Svědek Blahoslav Němeček byl také místopředsedou úřadu a stal se jím,
ačkoli v době nástupu měl za sebou pouze jednoroční praxi ministerského
úředníka. Ve funkci setrval, i když později energetickým zákonem byla stanovena
podmínka sedmileté praxe v oboru.
Ze shrnutí výsledků dokazování podle
obhájce vyplývá, že pohnutkou obžalované byl veřejný zájem o zajištění řádného
chodu úřadu a jejím jednáním nevznikla škoda, ani nevznikl nikomu neoprávněný
prospěch . Navrhl proto její zproštění a postoupení nároku Energetického
regulačního úřadu na náhradu škody do občanskoprávního řízení.
Alena Vitásková pak ve své závěrečné
řeči uvedla, že si jistá, že se nedopustila trestného činu. Názor rozvedla
v podstatě v souladu se závěry obhájce. Poukázala i na to, že na
rozdíl od Blahoslava Němečka, který měl oprávnění zastupovat úřad navenek
v plném rozsahu, pravomoc Renaty Vesecké směřovala jen dovnitř úřadu.
Kritizovala skutečnost, že ještě po dvou letech od jejího odchodu materiální
zájmy úřadu stále zajišťuje opatrovnice- jihlavská advokátka, ustanovená
státním zástupcem. Své stanovisko pak stručně shrnula v posledním slově,
v němž připomněla udělení státního vyznamenání prezidentem republiky.
Předseda senátu po krátké poradě
senátu vyhlásil odročení jednání za účelem vyhlášení rozsudku na den 1.
listopadu 2019.
Paní obžalovaná po opuštění soudní
síně projevila před novináři mírný optimismus. Některé z nich ale více než její
osud zajímalo její vysoce estetické obutí. Výraz státního zástupce při opuštění
soudní síně byl spíše zachmuřený.
Předpověď rozhodnutí zdejšího soudu je
obtížná. Myšlení soudců bývá sešněrováno jako do šněrovačky právním
formalismem. Pokud převáží v jejich přístupu k výsledkům dokazování
tato vlastnost, v zásadě vyhoví návrhu státního zástupce. Rozmnoží tak
kuriozní rozsudky o odeslání nositelky státního vyznamenání do vězení.
S větší mírou pravděpodobnosti můžeme odhadnout, co se bude dít po
vyhlášení rozsudku: jedna strana se určitě odvolá, takže senát Haliny Černé
dostane další příležitost.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků , postupně získáváných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat