Dne
3.ledna 2019 pokračovalo u Městského soudu v Brně hlavní líčení ve věci,
v které Shahram Zadeh (dále jen SAZ) čelí obvinění, že v době pobytu
ve vazbě v r. 2015 založil zločinecké uskupení za účelem získávání podkladů
pro ovlivnění důkazní situace ve „velké daňové kauze“, vedené Krajským soudem
v Brně. Spolu s ním čelí obžalobě
dalších pět osob, které mu nějakým způsobem v jeho snahách pomáhaly.
Stíhání
obžalovaných bylo z počátku vedeno vazebně, ale v současnosti
zůstávají ve vazbě pouze SAZ a obž. Martin Veselý. Soud drží SAZ ve vazbě,
přestože Krajský soud v Brně přijal počátkem února r. 2016 od jeho příbuzných
a přátel rekordní kauci 150 milionů Kč za propuštění z vazby. Kauce
složená v souvislosti s jiným procesem prý v tomto řízení není
účinná. Ale podle Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci
složitelé kauce nemají ani právo na vrácení svých peněz, které složili za
účelem, jehož nedosáhli.
Pro
výši trestu, která SAZ hrozí, je přiměřená maximální délka vazby 36 měsíců. SAZ
ale strávil do složení kauce za mřížemi 22 měsíců a nyní již má za sebou
dalších 25 měsíců. Délky vazby ve dvou souběžných, byť obsahově propojených
procesech, se podle českého práva nesčítají.
Pro
úplnost připomínám, že propuštění z vazby v únoru r.2016 soudy
nemyslely vážně. Ve chvíli, kdy přijímal kauci, počítal soudce Aleš Novotný s
tím, že policie SAZ hned po propuštění z vazby znova zadrží a státní
zástupce Jiří Kadlec jej nechá předvést před soudce s návrhem na uvalení
předběžné (časově neomezené) vazby. Tehdy to nevyšlo: soudce Krajského soudu
v Brně návrhu na uvalení vazby nevyhověl.
Vyšlo to až 2.prosince 2016, kdy policie znova SAZ zadržela. Byl to
první krok na cestě k současnému procesu.
Podle
svérázné soudcovské logiky vše, co výše uvádím o okolnostech vazby SAZ, je
v souladu se zákonem a jinak to nemůže být. Jako laik si myslím, že vazební
důvody žádné nejsou a soudy se dopouštějí účelového týrání pana obžalovaného.
Soudci jsou ochotni i lhát, aby prodloužení vazby formálně ospravedlnili. Jejich
jednání je o to bezohlednější, že doma na pana obžalovaného čeká roční syn a
milující manželka, kterým nezbývá než jej pravidelně navštěvovat ve věznici.
Hlavního
líčení dne 3.ledna 2019 se
z obžalovaných zúčastnili pouze SAZ a spolupracující obžalovaný Ondřej
Kučera, který ale po přestávce také odešel. Jednání trvalo všehovšudy zhruba dvě
hodiny a mělo jej vyplnit pokračování ve vyjadřování SAZ k provedeným
důkazům. Jeho průběh ale ovlivnilo napětí mezi obž. SAZ a předsedou senátu,
v němž pan obžalovaný ze své strany vybíjí pocity ukřivděnosti, vyvolané vykonstruovaným
stíháním a týráním nesmyslnou vazbou. Jejich střety se staly neodmyslitelným „folklórním“ prvkem tohoto
procesu. Tentokrát bylo jejich utkání mimořádně ostré, obzvlášť ze strany pana
obžalovaného. SAZ reagoval podrážděně na soudcovu zmínku o důvodech, které
vedly ke zrušení dvou jednání a nakonec se ohradil proti konání hlavního líčení
v nepřítomnosti jeho obhájce. Byl pak zaskočen sdělením, že přece jej
zastupuje substitutka, kterou za sebe poslal jeden ze stálých obhájců. To SAZ
popudilo ještě více, protože přítomnou mladou ženu neznal a odmítal ji.
Obhájkyně reagovala návrhem na odročení jednání a SAZ se k ní připojil.
Předseda senátu ale trval na tom, že způsob zajištění obhajoby SAZ není chybou
soudu, ale věcí odpovědnosti obhajoby a
odročení by bylo újmou pro ostatní účastníky řízení. SAZ nakonec po kratičké
poradě s obhájkyní a rozhodl, že podstoupí riziko pokračování ve
vyjadřování k důkazům bez možnosti poradit se s některým ze
zasvěcených obhájců. Později se s ní radil ještě jednou a po skončení
porady pochválil veřejně její půvab, vystupování a odbornou zdatnost. Předsedu
senátu potěšilo, že aspoň v jejím hodnocení se spolu shodují.
V úvodu
připomněl opakované své stížnosti na porušování důvěrnosti komunikace mezi
obhájci a obžalovaným. Poukázal pak na to, že jej žaloba viní z křivého
obvinění policistů, ale zdá se, že k ovlivňování skutečně dochází. Okrajově
připomněl v této souvislosti vydírání policií obž. Michala Šimáka
z „velké daňové kauzy“, o němž jsem také psal. Věnoval se pak poznatkům
z výslechů svědků M.N. a J.S. ve „velké daňové kauze“, o nichž jsem se shodou
okolností zmínil v článcích „Skomírání
velké daňové kauzy III“ a „Velká
daňová kauza II“. Zdůraznil, že s nimi neměl nic společného. Oba spojovala
známost s jedním z obžalovaných ve „velké daňové kauze“ a oba mluvili
o stejné firmě, zapojené do obchodů
s pohonnými hmotami, ale každý vyprávěl něco úplně jiného. SAZ upoutalo, že oba přiznali, že před
výslechem v přípravném řízení za přítomnosti obhájců poskytli policii
vysvětlení a protokol z jednoho z těchto „tajných“ výslechů posloužil
ve vazebním řízení jako důkaz na podporu rozhodnutí o prodloužení vazby.
Zdůraznil, že k výslechům došlo po sdělení obvinění a v době, kdy byl
ve vazbě, takže jejich provedením byl krácen v právu obžalovaného
vyslýchat svědky. Je to přitom jedno ze základních práv, jejichž dodržování je
nutnou podmínkou spravedlivého procesu. Dopustili se toho „jeho“ vyšetřovatelé.
Navíc dovodil, že policie při těchto
výsleších zřejmě připravila svědky na výpověď v přípravném řízení. Zejména
svědek M.N. by mohl být manipulovatelný, protože jeho společnost dluží státu 50
mil. Kč daně z přidané hodnoty z obchodů s pohonnými hmotami.
Přesto nebyl stíhán a slouží jako svědek. SAZ nakonec navrhl, aby soud oba svědky
vyslechl také v tomto řízení.
Použil
informaci o tomto způsobu policejní manipulace se svědky jako možné opory pro
podezření, že údajně křivá tvrzení o ovlivňování svědků policií, obsažená
v notářských zápisech, které mu prodali svědci-spolupracovníci policie,
nemusí být křivá. Dožadoval se, aby soud konečně zjistil, co v notářských
zápisech je pravda, co lež. Zatím jen žalobce trvá na tom, že zápisy obsahují
nepravdivá tvrzení, která měla zpochybnit jednání policie, ale objektivně to
prokázáno není. Připomněl v této
souvislosti, že soud přijímá v tomto řízení jako důvěryhodné svědky, kteří se vzájemně
obviňují z trestné činnosti, a policie je používá jako provokatéry.
Současně při vyšetřování jeho únosu byli stejné svědci odmítnuti jako
nevěrohodní. Upozornil, že podle obžaloby měl policisty křivě obvinit z odstraňování
důkazů ze spisu, ale k tomu skutečně došlo a týká se to např. i protokolu
z „tajného“ výslechu svědka M.T., který se již nenachází ve vazebním spisu. Nehledě
na odstranění dokumentace o vyšetřováním proti nynějšímu korunnímu svědkovi ve
„velké daňové kauze“ Petrovi Pfeiferovi.
Jako
další příklad pravděpodobného ovlivňování svědka policií uvedl časté změny
výpovědi spoluobžalovaného Martina Veselého, který nyní přišel s novou
verzí, v které obviňuje SAZ z únosu.
Za
nátlak považuje i odebrání postavení spolupracujícímu obžalovanému Ondřeji
Kučerovi.
Popřel
pravdivost tvrzení, uvedeného v obžalobě, že připravoval podstrčení drog
svědkovi Petrovi Pfeiferovi. Vysvětlil, že v skutečnosti dostal informaci,
že svědek Valentovič má na Slovensku kontakty u policie, jejichž
prostřednictvím se dověděl, že Petr Pfeifer je zapleten do závažné trestné
činnosti, patrně do obchodování s drogami.
Poukázal
na nerovnost jeho podmínek ve srovnání s policií a státním zástupcem,
zvláště v době, kdy je ve vazbě. Jejich organizovanou činnost nikdo za
zločinecké uskupení označit nesmí. Jako svědci před soudem se pak snaží sdělit
co nejméně a jemu je bráněno klást otázky.
SAZ
se dále vyjádřil kriticky k neochotě soudů vrátit kauci složitelům, kteří
došli k závěru, že přinesli zbytečnou oběť a rozhodli se vzít si
své peníze zpět. A v této souvislosti jej zvlášť rozhořčilo, že
k odůvodnění důvodnosti zadržování kauce soud použil jeho údajného pokusu
o podplacení tlumočníka, ke kterému mělo dojít v r. 2015, jako důkazu o posílení
vazebních důvodů.
Neopomněl
se zmínit, že Krajský soud v Brně se vyznačuje mezi všemi krajskými soudy nejvyšším
počtem soudců, usvědčených z korupčního jednání.
Brojil
proti soustavnému znemožňování nahlížení do spisu nejen jemu a obhájcům, ale i
znalcům. Je tím kráceno jeho právo na obhajobu i možnost kompletovat vyjádření
k důkazům.
Namítal
také, že soud nechal v soudní síni přehrát pouze odposlechy, které vybral
státní zástupce. Pokud by se měl vyjadřovat k neprovedeným odposlechům
pouze na základě jejich přepisů, přistoupil by na porušení zásady ústnosti
soudního řízení. Zejména mu vadí, že v soudní síni nebyly provedeny
zvukové záznamy z jeho komunikace s tlumočníkem v r. 2015, které
dle jeho mínění vyznívají v jeho prospěch. Trvá na tom, že soud musí tyto
prostorové odposlechy provést v přítomnosti tlumočníků. Své vyjádření
k odposlechům proto považuje za nedokončené a stěžuje si na krácení svého
práva.
Velmi
se zlobil, že policisté Kutálek a Dvořáček a státní zástupce Sosík požadovali
po Vězeňské službě postoupení jeho zdravotní dokumentace, která nemá pro
trestní řízení žádný význam. Když byli zmínění policisté z případu vyloučeni,
pokračovali v jejich jednání policista Pavlásek a státní zástupci Galát,
Henzel a Šereda. Považuje to za nezákonný zásah do jeho soukromí a žádá, aby
byla dokumentace odstraněna ze spisu. Tato záležitost podle něj dokazuje bezbrannost
vazebně stíhaného obžalovaného proti policii a státnímu zastupitelství, kteří si
mohou beztrestně dovolit jakoukoli nezákonnost.
Stěžoval
si na kontrolování příslušníky Vězeňské služby listin, které přináší
k soudu nebo dostává od obhájců.
Toto
je přibližně přesný obraz vystoupení SAZ, jehož struktura byla ve skutečnosti
složitější. Pan obžalovaný se k některým
věcem vracel, uváděl je v jiných souvislostech, což zvyšovalo náročnost
pochopení jeho výkladu.
V blízké
budoucnosti proces přejde do intenzivnějšího režimu. Do poloviny února 2019 má
proběhnout osm stání, rozčleněných do dvou třídenních a jednoho dvoudenního
bloku. Případ spěje k rozuzlení: můžeme začít uzavírat sázky.
Žádné komentáře:
Okomentovat