Navazuji na článek Kauza Zadeh I,
uveřejněný na mém bloggu 13.března 2016. V jeho původním vydání se vyskytuje
chyba, která je výslednicí nemožnosti osobně monitorovat řízení a úzkostně
vzrušené nálady, která před propuštěním Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ)z vazby, zavládla v jeho rodině, mezi obhájci a přáteli. Nebylo
úplně snadné získávat informace o průběhu dění. Následkem toho jsem zásluhu za zamítnutí otřesného návrhu KSZ
Brno na uvalení předběžné vazby na pana SAZ přiřkl soudci Aleši Novotnému, ač
ve skutečnosti v tomto případě soudil soudce
Martin Vrbík. Čtenářům i pánům soudcům se omlouvám.
Leč pokročme k dalšímu třídennímu
bloku hlavního líčení, který proběhl u Krajského soudu v Brně ve dnech 15.-17.
března 2016. Proti prvnímu bloku byla atmosféra v soudní síni naprosto odlišná.
Vztahy mezi obhájci a předsedou senátu postupně nabyly rázu věcné spolupráce na
společném díle, jehož výsledek si ovšem každá strana představuje jinak. Začaly
výslechy obžalovaných, zatím samých „malých ryb“. Posledního z nich přivedla
eskorta z výkonu trestu. Bylo by
předčasné spekulovat o tom, zda vyznění výslechů je příznivé důvodnost
obžaloby, protože jsme teprve na začátku. Pokud ale někdo chápe tento proces
jako hon na SAZ, žádné svědectví v jeho neprospěch zatím nezaznělo.
Ač se jedná o jeden z největších
procesů z oboru hospodářské kriminality, probíhá stranou zájmu veřejnosti a
médií. Prostor pro veřejnost zel prázdnotou. Ani k úternímu zahájení se
nedostavili jinak obligátní novináři a kameramani.
V klidu se řešil i jediný významný
střet obžalovaného a jeho obhájce s předsedou senátu. Před výslechem
obžalovaného M.Š. oznámil obhájce, že jeho klient byl v přípravném řízení
vystaven nátlaku ze strany policie, jímž měl být přinucen k usvědčování obž.
SAZ. Jeho sdělení pak rozvinul do podrobností sám obžalovaný.
Policisté slibovali M.Š. , že ho za
spolupráci odmění postavenim spolupracujíciho obviněného se všemi jeho výhodami.
Na "přesvědčování" se podílel
také Petr Pfeifer, zmíněný v članku Kauza Zadeh I. Tlak na obviněného
zdůraznili jako by náhodným krátkodobým zadrženim a předvedením k podání
vysvětlení manželky a dcery M.Š. Pan obžalovaný ale velkorysou nabídku role provokatéra
a falešného svědka odmítl, protože si je jist svou nevinou, takže o postavení
spolupracujíciho obviněneho nemá zájem.Mimo to pana SAZ nezná, takže by z
donucení podával křivé svědectví.
Chování policistů lze dle mého
laického názoru považovat za spáchání přečinu pokusu o podvod v souběhu se
zneužitím pravomoci veřejného činitele, neboť kupčili s něčím, čím
nedisponovali: není to policie, kdo
rozhoduje o udělení postavení spolupracujícího obviněného.
Obhájce podal v této věci několik
stížností, jednu z nich k rukám předsedy senátu Aleše Novotného, který ji založil do spisu jako součást obhajoby
obalovaného, aniž by přijal opatřeni proti nezákonně jednajícím policistům.
Předseda senátu sice připustil, že
jednání policistů má znaky trestného činu, ale trval na tom, že stížnost se této
kauzy přímo netýká, proto žádná opatření nepřijal ani nepřijme. Obžalovaný jej
pak vyzval, aby se z řízení vyloučil pro podjatost. Senát vyzvě nevyhověl. Obhájce
napadl usnesení stížností, o které rozhodne Vrchní soud v Olomouci.
Během pokračování hlavního líčení pak
oznámili další dva obžalovaní, že také jim
policie učinila stejnou nabídku. Jednoho z nich ale předseda senátu usvědčil
listinami ze spisu,že o tuto výhodu žádal sám.
Uvedený konflikt přesahuje svým
významem rámec tohoto procesu. V kauzách, k nimž bývá zván spolek Šalamoun, se
podobné nepřístojnosti vyskytují poměrně často. Náš případ je názorným
příkladem svévolného chování policie a státního zastupitelství v přípravném
řízení, které slouží k dopravení obviněného za mříže stůj co stůj. Touha po
úspěchu stojí u pokleslých jedinců nad zákonem a dobrými mravy. Často na jejich
zvrácenost doplácejí nevinní lidé.
Soud, jemuž se dostanou do rukou
poznatky, zakládající podezření na spáchání trestného činu, má jako státní
organ povinnost ze zákona i s ohledem na dobré mravy přijmout opatření k
zahájení prověřování. Nečinnost vede ke škodám přinejmenším tím, že umožňuje
“vychladnutí stop”.
Soudce Aleš Novotný sice svou
nečinností v této věci podle mého laického názoru pochybil, ale bohužel
nevybočil ze zavedených zvyklostí. Stížnosti a trestní oznámení na policisty Generální
inspekce bezpečnostních sborů zpravidla odbývá sdělením, že pokud policisté
jednají jako orgán činný v trestním řízení, odpovídá za zákonnost jejich
postupu státní zástupce a GIBS není oprávněna vést proti nim vyšetřování. To i
v případech, kdy jde o provinění dobře viditelné. Stížnosti kvůli násilí na
vyšetřovaných, v nichž stojí oběť zločinného jednání proti policistům, jsou
většinou neprůchodné, protože poškozený stojí sám proti pachatelům, kteří si
vždy svědectvím vzájemně kryjí záda a vyšetřující orgány jim většinou uvěří.
Návrhy na kárné řízení proti státním
zástupcům a soudcům kvůli pokleskům, spáchaným v průběhu trestního řízení, kární žalobci (což jsou hlavně předsedové
soudů a vedoucí státní zástupci) odmítají s tím, že původce pohoršení pouze
uplatnil právní názor, na což má právo.
Stížnosti a trestní oznámení
zakládají do spisu jako nástroj obhajoby, k němuž se téměř nikdy nepřihlíží.
Pokud by tedy Vrchní soud v Olomouci
vyhověl stížnosti proti nevyhovění podnětu k vyloučení soudce Aleše Novotného
pro podjatost, byl by to varovný signál pro soudcovský stav, že začíná odklon
od politiky chránění beztrestnosti soudců, kteří tolerují nezákonné postupy
orgánů přípravného řízení. To se ale určitě nestane, neboť soudce Aleš Novotný
svým postupem nevybočil z vyjetých kolejí obvyklého chování stovek svých
kolegů. Změna nastane teprve tehdy, až
si zákonodárci a ministři spravedlnosti a vnitra uvědomí, že od ojedinělých výstřelků svévole orgánů
činných v trestním řízení vede přímá cesta k tragediím nevinně odsouzených a
jejich rodin, a nevynutí si přísné trestání těchto nepřístojností.
Polemika mezi obhájcem a předsedou
senátu se ovšem týkala také žalobce, který ji sledoval bez viditelného zájmu. Slyšel nejen reptání obžalovaného a
jeho obhájce, ale také výrok pana soudce o tom, že oznamované jednání policistů
má asi znaky trestného činu. Zákon
ukládá státnímu zástupci stíhat každý trestný čin, o němž se doví. Jeho reakce
na informace z hlavního líčení bude proto zajímavá. Pokud bude stejně důsledný
a zásadový jako v případě prosazování nesmyslného prodlužování trápení obž. SAZ
a jeho blízkých útěkovou vazbou a šroubováním kauce
na rekordní úroveň, uvěřím v jeho nestrannost.
Hlavní líčení bude pokračovat v úterý
22. března 2016.
Žádné komentáře:
Okomentovat