pátek 9. listopadu 2018

VELKÁ „DAŇOVÁ“ KAUZA - 2


Proti předchozímu bloku „velké daňové kauzy“, o němž jsem psal v prvním článku seriálu, se ve dnech 29. – 31.října, ani pak 5. a 7.listopadu 2018 nic dramatického neodehrálo. Velkou část jednání vyplňovalo přehrávání prostorových odposlechů, dále pokračovaly výslechy svědků.

Výslechy svědků se vztahovaly k činnosti některých obžalovaných, uvedených v obžalobě pod čísly 6-15. Mezi svědky byli také „bílí koně“ a poskytovatelé různých služeb, jejichž výpovědi odhalovaly metody, používané při rozkrádání daně z přidané hodnoty. Bylo to docela jednoduché: bylo nutné nalézt někoho, kdo by za slib odměny nebo i z jiných důvodů poskytl právní subjektivitu své nebo aspoň jím řízené obchodní společnosti jako clonu, za kterou probíhaly podvodné operace. Mohlo jít o zapůjčení již existující firmy nebo o účelově založené nebo formálně zakoupené společnosti s ručením omezeným, které neměly žádnou historii. Jednatelé těchto společností vydávali generální plné moci k rozhodování ve firmě, podpisovali listiny, o jejichž  pravém smyslu neměli tušení, zakládali bankovní účty, s nimiž pak disponoval někdo další, někdy také chodili do banky inkasovat hotovost. Jen někdy dostali aspoň pár korun a kupodivu se nedostali mezi obžalované, ač svérázným přístupem k oprávnění a povinnostem jednatele společnosti si o to přímo říkali.

Zajímavý je příběh svědka, který dobrému, spolehlivému kamarádovi, jednomu z obžalovaných, udělil generální plnou moc k řízení  své firmy po dobu jeho dlouhodobého pobytu v zahraničí, ale pouze ve věcech obchodování s PHM. K tomu přidal dispoziční právo k bankovnímu účtu, zřízenému speciálně pro účel obchodování s PHM. Přivolán po krátké době  z ciziny finančním úřadem, podivil se zprávě, že finanční úřad eviduje u  jeho společnosti daňový nedoplatek ve výši 50 milionů Kč. Ještě více se divil, když se dověděl, že jeho spolehlivý kamarád postoupil dispoziční právo k účtu dalšímu muži, který z něj poslal 1 milion EURO do Dubaje na nákup tří apartmánů pro svědkovu firmu, který ovšem o jejich získání nikdy neprojevil zájem. Divil se znova, když mu zprostředkovatel obchodu předložil kupní smlouvu, opatřenou jeho padělaným podpisem. Korunou překvapení pak bylo zjištění, že zmíněný správce jeho účtu ve skutečnosti peníze vyzvedl v Dubaji z banky v hotovosti a spolu s jakýmsi kumpánem je údajně prohrál ve Francii v kasinu. Ani pak nebyl překvapením konec: na kupní cenu za apartmány samozvaný správce jeho účtu složil jen zálohu na polovinu ceny s tím, že pokud  cena nebude do dvou měsíců doplacena, záloha propadá ve prospěch prodávajícího. Na doplacení neměl peníze, přišel tedy o vše.  Následovala tahanice se společností Ecoll Invest o nedodané faktury a zjištění, že jeho odběratelé rozprodávali PHM o 6 Kč/l pod jeho pořizovací cenou.

Tyto objevy jej nakonec přiměly přehodnotit názor na „dobrého, spolehlivého kamaráda“, který se mu teď jeví poněkud odlišněji než dříve. Pro úplnost: kamarád je v současnosti ve výkonu trestu za jinou trestnou činnost.

Ve svědkově výpovědi se vyskytuje zmínka, která spojuje jeho zážitky s příběhem obž. SAZ: podle „kamaráda“ podpis prodávajícího patří Íránci, který smlouvu podepsal na kapotě auta Bentley, což by měl být SAZ. Ten ale svou účast na tomto obchodě kategoricky odmítá. Důkazy o pravosti jeho  podpisu nejsou a ostatně pro toto řízení nemá tato historka žádný význam.

Jiným příkladem bylo svědectví mladé ženy, jež svou výpověď doplňovala bohatou gestikulací. Jako nezaměstnaná s vidinou „závratné“ odměny 5 tis. Kč/měs. vyhověla nabídce jednoho z obžalovaných, aby na sebe převzala společnost s ručením omezeným a stala se její jednatelkou. Pro společnost založila dva bankovní účty, ale dispoziční právo k nim předala panu obžalovanému, jemuž kromě toho vydala generální plnou moc k řízení společnosti. Podpisovala různé listiny, na jejichž obsah si již nepamatuje. Slíbenou odměnu nedostala, zato při rušení bankovního účtu zaplatila bance pár tisíc na úhradu její pohledávky. Své počínání vysvětlila výrokem, že „byla mladá a hloupá“.

Svědkyně, jež pro jednu ze společností, obchodujících s PHM, zpracovávala externě účetnictví DPH, neutrpěla sice žádnou újmu, ale ani jí se nevyhnulo překvapení : muž, který s ní uzavřel smlouvu o službě, vystupoval pod jménem skutečného jednatele společnosti, ač jím nebyl. Když pak za ní přišel skutečný jednatel, musel jí předložit občanský průkaz. Po kontrole finančního úřadu vypověděla společnosti smlouvu.

Z další svědecké výpovědi vyplývá, že někteří spoluobžalovaní se přiživovali jako zprostředkovatelé a poradci na různých firmách, jež se snažili zatáhnout do obchodování s PHM. Obchody s nimi se ale nevyplácely: v některých případech zaplacené zboží nedodali, peníze nevrátili, ač šlo o obrovské částky.

Zdánlivě nepříliš významné vystoupení svědka, působícího v agentuře, jež pro řídící firmy sítě obstarávala celní formality, dokresluje obraz souručenství P.P.S GmbH a Ecoll Investu jako vyspělé obchodní organizace.

Tento blok hlavního líčení se v podstatě netýkal Shahrama Zadeha, jehož ostatně ani svědci neznali.

Nejbližší pokračování hlavního líčení proběhne ve dnech 26.-28. listopadu 2018. K rozsudku je zatím  stále ještě daleko, o čemž svědčí rozvrh hlavního líčení, rozpracovaný až do 26.června 2019.



2 komentáře:

  1. Bezbřehé jsou "řeky" podobných kauz.
    Zaráží mne jen sama naivita s níž se dotyčni "bělouši" vrhají do náruče gangů, s touhou urvat bezvýznamných 5tis/Kč měs., kdy tyto poslouží velmi často a stejně jen na chlast.

    Propracovanost jednotlivých systémů s PHM je až tak sofistikovaná ( někteří právníci za hranou jdou opravdoví kumštýři), že často je problém už jen samotný smysl pochopit.
    Dovést potom kauzy ( někdy účelově s policisty i bez maturit a znalostí TŘ a TZ před soud) a spravedlivě rozhodnout je často zázrakem.

    Samozřejmě že ne odsouzencem, ale ani soudcem bych v takovéto kauze být opravdu nechtěl.

    Sleduji ted zveřejnění Policejním prezidiem PČR, resp. Seznamu nakradených věcí z pokladu tzv. KLÁNOVICKÉHO vraha ( pravomocně odsouzen na 25 let a chtěl prý doživotí .. ? Že by se snad bál pomsty zadavatelů .. ?

    Mám asi i zajímavý dotaz ..
    Kdepak asi mohli vzít majitelé tzv.klánovických (dnes prý již vykradených) vil tyto šperky, cennosti a sbírky ?
    Zajímalo by mne, jestli se přihlásí také oni o tyto poklady, tedy Klánovičtí ....
    Měli je prý uzamčeny ve svých vilách, často tyto měly prý být i pojištěny(!!).. ??
    Žeby snad mohlo jít či dokonce opravdu i šlo o krádeže na objednávku majitelů vil ..?
    Nač mít doma staré šperky a za sranda peníz vydražené sbírky pokladů, když sami zadavatelé potřebuji velmi často jen prachy na vedení okázalého života ..?
    Pojistky byly přeci už vyplaceny a tak je sakra přeci už i čas věci vrátit samotným "pseudomajitelům" , ne . ? :))
    Uvidíme jak se ted budou majitelé sbírek hrnout ..?

    Co takhle dobrá rada kriminální policii s opatřením, posvítit si hned v počátku na elektronické burzy a hlavně dražby takovýchto předmětů .. ?
    Asi by to nemél být problém ne ?:))

    Díky za zaslání .. rád se dozvím o zákulisí gangů i více...

    V úctě JS

    OdpovědětSmazat
  2. Ve Srandačesku jsou možné všechny scénáře virtuálních obchodů, kde hrají hlavní roli nuly. Piráti, Lidožrouti, Pasáci, Feťáci, Chmatáci, Slimáci, Teplouši a Komouši - moc zde patří tomuhle lidu.

    OdpovědětSmazat