Soudní řízení trestní, vedené od
června r.2014 u Krajského soudu v Brně původně proti deseti obžalovaným pod
označením „kauza Vladimír Čimpera & spol.“, které jsem od počátku průběžně komentoval,
se v počátečních fázích těšilo značné mediální pozornosti. Veřejnost mohla
sledovat jeho vývoj dosti podrobně. Veřejné mínění se většinou přiklání k
názoru, že bez ohledu na obsah obžaloby a její evidenční označení je hlavní
postavou procesu Alena Vitásková, bojovná předsedkyně Energetického regulačního
úřadu (dále jen:ERÚ), „drzá holka, určená na odstřel“. Dnes se proces nachází v dusné atmosféře čekání
obžalovaných na písemné vyhotovení rozsudku, který stále ještě neobdrželi, ač
závěrečné řeči dozněly 11.prosince 2015 a ústní vyhlášení rozsudku se konalo
22.února 2016. Předseda senátu Aleš Novotný v poklidu pokračuje v pohrdání
zákonnými limity, nejspíš se souhlasem předsedy soudu. Průtahy, které toto řízení zatěžují téměř od počátku r.2015, veřejnost unavily, takže zájem
postupně opadl.
Tím spíše nevzbudilo pozornost
souběžné řízení správní u téhož soudu, které proběhlo ve dnech 12., 19. a
20.května 2016, vyvoláno správní žalobou, podanou ve veřejném zájmu nejvyšším
státním zástupcem Pavlem Zemanem. Nezájem je v přímém protikladu k osudovým
následkům vydaných rozsudků. Soud jimi zrušil rozhodnutí ERÚ o poskytnutí
licencí na provoz fotovoltaických elektráren Saša Sun a Zdeněk Sun v majetku
rodinného holdingu Zemků. Zaniklo tím živnostenské oprávnění k provozování
elektráren a majitelům nezbývá než
elektrárny vypnout. Proti rozsudkům se mohou bránit kasačními stížnostmi jak
majitelé, tak ERÚ, ale ty nemají odkladný účinek. Po šesti letech bezpečného
provozu tak dochází k zastavení výroby v zařízení s pořizovací hodnotou
přesahující 1 miliardu Kč.
Budou-li kasační stížnosti neúspěšné,
majitelé mohou požádat znova o udělení licencí. Je prakticky jisté, že bez
potíží naplní požadavky pro jejich vydání, takže je získají znova, ale s
podstatnou vadou: nové licence již neposkytují výhodu subvencované ceny, takže
výkupní cena bude pouze 1.000 Kč/MWh proti dosavadním 5.500 Kč. Výroba bude tak
ztrátová, že majitelům nezbude, než elektrárny zrušit. Dojde ke zmarnění
obrovské investice, firma patrně nebude způsobilá splácet úvěr, zkrachuje a
několik tisíc dělníků se ocitne na dlažbě. Státu nastanou starosti, poněkud
připomínající následky krachu OKD.
Pro pochopení toho, co se odehrálo u
správního senátu Krajského soudu v Brně, je vhodné připomenout si historii
případu a zasadit jej do souvislostí. Řečeno jazykem trestního práva nemůžeme
přehlédnout viktimologické zavinění státu, který nejdříve pobídl investory
rozmařilým nastavením cenových podmínek k investování do výstavby
fotovoltaických elektráren, aby pak v listopadu r.2010 oznámil, že k
31.prosinci 2010 se jeho rozhazovačná dlaň uzavře a nadále se bude za elektřinu
z FVE platit místo 12.150 Kč/MWh pouze 5.500 Kč. Velká část investorů si na
financování výstavby elektráren vzala úvěr.. Splátkový kalendář úvěru stavěli
na předpokládaných příjmech s vysokou subvencovanou cenou. Zásadní snížení
příjmu by vyvolalo nezpůsobilost splácet úvěr. Důsledky by byly pro podnikatele
smrtící: banka by jednorázově zesplatnila nesplácený úvěr a dlužící firma by se
propadla do insolvence. Proto nastaly závody s časem, ztížené nepřízní počasí.
Stát tedy nalákal podnikatele na návnadu vysokých příjmů, ale pak je opožděnou
změnou cenových podmínek vehnal do krizové situace, za jejíž nezvládnutí nyní
krutě trestá.
Všichni se hnali za zajištěním
výkupní ceny 12.150 Kč/MWh a nevšimli si, že získání licence je jen jednou z
podmínek jejího získání, zatímco druhou jsou dodávky do sítě ještě v r.2010.
Mezi „závodníky“ byly i obě předmětné
elektrárny. Při obhlídce, vykonané pracovníky ERÚ 20. prosince 2010, se
zjistilo, že na elektárnách jsou ještě drobné nedodělky. Byly skutečně
nepatrné, takže již 22.prosince 2010 se mohlo uskutečnit první paralelní
připojení elektráren do sítě distributora. Investoři se zavázali, že nedostatky
do 27. prosince 2010 odstraní. Dožadovali se pak provedení další obhlídky.
Našli podporu u tehdejšího ředitele licenčního odboru Luďka Pražáka, dnes
obžalovaného ve výše zmíněné kauze „Vladimír Čimpera & spol.“. Proti názoru
bývalého předsedy ERÚ Josefa Fiřta, místopředsedy Blahoslava Němečka a ředitele
právního odboru Antonína Panáka si
vyvzdoroval souhlas k provedení další obhlídky dne 31.prosince 2010, což byla
tehdy neobvyklá vstřícnost vůči žadatelům. Sám odjel na dovolenou a provedením
licenčního řízení v poslední den roku pověřil úřednici Ilonu Floriánovou, dnes
nepravomocně odsouzenou ve výše zmíněné kauze, po které požadoval, aby setrvala
na pracovišti do noci a vše vyřídila. V ten den vydala 17 licencí, z nichž 5 se stalo předmětem pozornosti
orgánů činných v trestním řízení.
Obhlídku provedla tříčlenná skupina
pracovníků ERÚ, z nichž žádný neměl
odbornou kvalifikaci pro revizní činnost. Nicméně poměrem dvou hlasů k jednomu vydání
licence doporučili. Kladný názor měli i různí přítomní znalci, např. vyslaní
úvěrující bankou, kteří se obhlídky
zúčastnili neoficielně. Při obhlídce byly zjistěny drobné závady, jež ale nebránily
provozování elektrárny a nezpochybňovaly bezpečnost zařízení. Náklady na jejich
odstranění odpovídají několika setinám procenta z ceny projektu. Od 1.ledna
2011 elektárny dodávaly proud do sítě a za šest let jejich provozu nedošlo na
nich k úrazu, způsobenému elektrickým proudem. Na základě dobrozdání z obhlídky
Ilona Florianová vydala majitelům licence pro provozování elektráren Saša Sun a
Zdeněk Sun. Stalo se v pozdních
večerních hodinách, takže elektrárny sice měly licenci, ale proud do
sítě distributora začaly dodávat až 1.ledna 2011.
Jednou z nepominutelných podmínek,
které musí splnit žadatel o licenci, je prokázání bezpečnosti zařízení
elektrárny revizní zprávou. V tomto
případě zaměstnanci dodavatelské firmy předložili revizní zprávy z 27. a
28.prosince 2010, vypracované stavbyvedoucím-revizním technikem Vladimírem
Čimperou. Ilona Florianová je přijala bez dalšího zkoumání v dobré víře, že
jsou v pořádku. Vedle toho existovaly revizní zprávy, vypracované revizním
technikem Liborem Hanákem, vyhotovené sice včas, ale doručené až dodatečně, o
kterých nevěděla. Až po několika měsících zjistil Antonín Panák, nadřízený
Ilony Floriánové, že přijaté „Čimperovy“ revizní zprávy jsou padělky, zhotovené
úpravou jeho pravých zpráv z 5. a 6. prosince 2010. Na základě tohoto zjištění
podal trestní oznámení, o němž neinformoval předsedkyni ERÚ Alenu Vitáskovou
při jejím nástupu.
Od Panákova trestního oznámení vede
přímá cesta k brněnskému „monstrprocesu“ i k výše zmíněnému správnímu řízení
soudnímu. Vývojem trestního řízení se zde nebudu zabývat, zájemce o ně odkazuji na svůj blogg.
Správní řízení se v mnoha směrech
podstatně liší od řízení trestního. Je mnohem více formalistické, zcela jinak
přistupuje k důkazům a pracuje s pojmem „dobrá víra“. Účastník řízení má být
chráněn před účinky nesprávných rozhodnutí státu, která přijal v dobré víře za
správná. Individuální dobrá víra ale ztrácí význam v případě řízení, vyvolaného
nejvyšším státním zástupcem žalobou ve veřejném zájmu. V našem konkrétním
případě odlišnost dokládají i rozdíly v délce řízení: zatímco v trestním řízení
soud dosud nedospěl od června r.2014 k pravomocnému rozsudku, ve správním
řízení k dosažení cíle stačilo pár hodin.
V oblasti správního řízení prošla
kauza od udělení licencí o silvestrovské noci v r.2010 dvěma kritickými body na
půdě ERÚ. Prvním bylo rozhodnutí ředitelky licenčního odboru Michaely
Schneidrové z r.2012 zastavit řízení o povolení obnovy licenčních řízení, které
připravili úředníci „starého“ vedení. Při rozhodování měla k disposici některé důkazy,
jimiž nedisponovala Ilona Floriánová. Na jejich základě usoudila, že v
obnoveném řízení by musela být bezpečnost a způsobilost elektráren ke dni
31.prosince 2010 posouzena ve prospěch ponechání licencí v platnosti. V takovém
případě správní řád velí obnovu nepovolit. Její rozhodnutí vyvolalo okamžitou
negativní reakci příslušníků bývalého vedení ERÚ, zejména Antonína Panáka,
tehdy místopředsedy ERÚ.
Předsedkyně ERÚ Alena Vitásková
nechala její rozhodnutí přezkoumat advokátní kanceláří, vybranou ve výběrovém
řízení. Hodnocení bylo pro Michaelu Schneidrovou příznivé. Po zjištění, že
probíhá policejní vyšetřování, Alena
Vitásková jako druhostupňový orgán přesto zahájila přezkumné řízení, jehož výsledkem
byla obnova licenčního řízení, která však v r. 2014 vedla k novému vydání
licencí s účinností k 31.prosinci 2010. A
právě toto rozhodnutí napadl nejvyšší státní zástupce žalobou ve
veřejném zájmu.
Souběžně s projednáváním kauzy
licencí pro dvě zmíněné fotovoltaické elektrárny v trestním a správním řízení došlo k významnému vývoji mimo působnost ERÚ,
o němž veřejnost v podstatě nic neví a státní zástupci a soudy se tváří, že se
nic nestalo. Od 1.ledna 2013 nastala zásadní změna ve vyplácení výkupní ceny za
dodanou elektřinu. Až do té doby prováděly výplatu pověřené soukromé firmy, v
našem případě Actherm a.s. Pak ale právo a povinnost přešlo na státní
společnost OTE a.s., která zjistila, že fotovoltaické elektrárny Zemků sice
měly licenci platnou k 31.prosinci 2010, ale elektřinu začaly dodávat až
1.ledna 2011. Neměly tedy naplněnou druhou podmínku pro vyplácení zvýhodněné
ceny. Proto OTE a.s. od 1.ledna 2013 vyplácí pouze cenu podle cenového
rozhodnutí z r.2011.Actherm a.s. tedy vyplácela Zemkům zvýhodněnou cenu
nezákonně. Zde znova vstoupil do hry ERÚ, u něhož v této věci probíhá t.zv.
sporné řízení mezi Actherm a.s. a ČEZ a.s., neboť ČEZ odmítl kompenzovat
Acthermu neoprávněně vyplacené peníze. Podle prvostupňového rozhodnutí ERÚ je
ČEZ v právu. Z toho ve výhledu plyne pro majitele zmíněných elektráren hrozba,
že budou muset přeplatek ceny vrátit.
Vše výše uvedené je důležité pro
pochopení toho, co se odehrálo v prvostupňovém správním řízení soudním.
Předesílám, že Pavel Zeman při vystoupení v Otázkách Václava Moravce dne
15.května 2016 kritizoval politiky za to, že při posuzování účasti Útvaru pro
odhalování organizovaného zločinu při zatýkání policistů nadřazují formální
stránku věci nad jejím obsahem. To je ale přístup, který je právě typický pro
velkou část rozhodování státních zástupců. V daném případě elektráren Zemků se vyskytuje
v krystalicky čisté podobě v úkonech státních zástupců a projevuje se výrazně také
v zacházení správního senátu Krajského soudu v Brně s touto materií.
Formálnost přístupu vyniká na pozadí
rozporu mezi soudním rozhodnutím a skutečným stavem elektáren: zatímco z
formálně právního hlediska nebyla prokázána bezpečnost jejich zařízení a byla zpochybňována jejich dokončenost k
31.prosinci 2010, ve skutečnosti elektrárny od 1. ledna 2011 nepřetržitě fungovaly
bez problémů a za šest let u nich nedošlo k úrazu elektrickým proudem. Praxe
tedy ukazuje, že byly dokončené a bezpečné. Mimo to jsou dostupné fotografie,
pořízené těsně před koncem roku 2010 z družice NASA a dokončenost na základě
analýzy účetních dokladů exaktně prokazuje znalecký posudek společnosti
Waterhouse Coopers, který nebyl jako důkaz připuštěn.
Státní zástupci a správní soud si s
ERÚ a majiteli elektráren zahráli jako toreador
s býkem při corridě: po celou dobu se vedly vášnivé spory o dokončenosti či
nedokončenosti obou elektráren, případně o tom, zda je správné požadovat
dokončenost „do posledního šroubku“, která prakticky může nastat jen zcela
výjimečně. Spory o dokončenost sehrály roli mulety, na kterou se soustředila
pozornost ERÚ i majitelů elektráren. Správní soud je ale elegantně obešel z
boku a zaskočil je mečem rozhodnutí, že licence neměly být
vydány, protože žadatelé neprokázali bezpečnost elektráren bezvadnou revizní
zprávou, a to bez ohledu na stupeň dokončenosti. Soud výslovně uvádí, že nepovažuje
za nutné zjišťovat, v jakém stavu (rozestavěnosti či dokončenosti) byly
elektrárny k datu 31.12.2010. I kdyby se totiž prokázalo, že byly již dokončeny,
nijak to neprokáže, že byly bezpečné, tj. že byly předloženy řádné revizní
zprávy
V tomto ohledu je rozhodnutí správního
soudu logické: časově příslušné byly pouze padělané revizní zprávy z 27. a
28.prosince 2010.Byla zde sice také revizní zpráva revizního technika Libora
Hanáka, ale ta se správnímu soudu do jeho účelové konstrukce nehodila, proto ji
účelovým jednostranným vyhodnocením výpovědí autora v přípravném řízení a před
soudem jako důkaz vyloučil. Odkaz
obhajoby na revizní zprávy z 5. a 6. prosince 2010 kulhá na skutečnosti, že
mezi jejich vydáním a licenčním řízením došlo k obhlídce z 20. prosince 2010, při které byla
konstatována nedokončenost zařízení, a po ní následovaly dokončovací práce,
takže uvedené zprávy nemohly popisovat stav elektráren v den vydání licencí.
Jinak si však dovolím několik
laických výhrad. Přestože v úvahách soudu měla rozhodující úlohu neprůkaznost
revizních zpráv a stupeň dokončenosti elektráren měl až druhotný význam, soud
se jím přece jen zabýval, a to jako výchozí podmínkou pro vypracování věcně
správné revizní zprávy. Přistupuje k ní jako k otázce právní, nikoli skutkové.
Dovoluji si tvrdit, že právní otázku nelze úspěšně řešit na základě nesprávných
skutkových zjištění a jejich účelového jednostranného vyhodnocení. Současně
připomínám v této souvislosti názor Unie obhájců ve stanovisku
z 1.června 2016 k ústavnímu nálezu z
19.dubna 2016, že z bezpráví nemůže povstat právo. Ke skutkovým zjištěním ale v
našem případě soud přistupoval s velkorysou účelovostí v neprospěch obhajoby v
takové míře, že lze hovořit až o bezpráví.
Soud např. formalisticky zanedbal
působení lidského faktoru, především dobré víry, s kterou úřednice ERÚ přijala
padělky z 27. a 28. prosince 2010. Nikdo
se nezamýšlel nad tím, zda unavená žena po dlouhé směně, v pozdních večerních
hodinách, byla v takové kondici, aby musela na první pohled odhalit padělky,
zvlášť když její nadřízený je rozpoznal až o několik měsíců později.
Hodnocení lidského faktoru má vliv i
na nazírání na samu skutečnost předložení padělaných revizních zpráv. Formálně
za ně samozřejmě odpovídá žadatel jako právnická osoba. Není ale prokázáno a
ani žalobce v trestním řízení to netvrdí, že by si investoři objednali u
dodavatelské firmy padělané revizní zprávy, naopak je známo, že se jistili
objednáním paralelní revizní zprávy Libora Hanáka. Přesto správní soud
uplatňuje názor, že žadatelé při předložení žádostí nejednali v dobré víře,
protože kdyby tomu bylo opačně, nepředložili by padělané revizní zprávy. Soud
tím přímo říká, že žadatelé vědomě a účelově předložili padělky, ač k tomu není
dán dokazováním žádný důvod.
Ve formálně právním pojetí správního
soudu tak mají investoři být prostřednictvím soudního rozhodnutí potrestáni za
nezákonné jednání zaměstnanců dodavatelské firmy, a to až tak, že mají strpět miliardovou
škodu na svém majetku. Zkoumáním účasti investorů na rozhodnutí o předložení
padělků se soud vůbec nezabýval. S přirozeně právním pojetím spravedlnosti nemá
takové vyústění správního řízení nic společného.
Nehodlám se pouštět do podrobností,
pouze konstatuji, že vyhodnocování důkazů bylo v tomto řízení vedeno ve smyslu
zásady „in dubio contra reo“. V trestním řízení by postup správního senátu
neobstál. Pokud soud nabízené důkazy obhajoby rovnou neodmítl, neměl pochybnosti při jejich vyhodnocení: se
zjevnou, až křečovitou účelovostí v
pochybnostech vždy rozhodoval v neprospěch obhajoby. Např. soudu se nehodila
existence revizních zpráv Libora Hanáka z konce r.2010, proto vyslovil domněnku
antedatování, pro kterou neměl důkaz, ale zejména je odmítl s tím, že revizní
technik elektrárny neprohlédl. Pominul tak skutečnost, že revizní technik
nafotografoval výrobní štítky kontrolovaných zařízení: kdyby neprocházel
elektrárnami, fotografie by nezískal. Dodám ze subjektivní zkušenosti, že jsem
byl přítomen výslechu revizního technika Libora Hanáka před soudem. Protože
jsem rovněž měl podezření, že jeho zprávy byly antedatované, sledoval jsem jeho
výslech bedlivě. Jsem přesvědčen, že tento svědek je věrohodný. Soud odmítl
výslechy obou revizních techniků a při vyhodnocení jejich výpovědí v trestním
řízení uplatnil nestydatě otevřenou libovůli.
Podstatné je, že řízení bylo vedeno
na základě žaloby nejvyššího státního
zástupce, podané ve veřejném zájmu. Je to mimořádný prostředek, který má
nejvyšší státní zástupce používat jen v případech zvlášť závažného porušení
veřejného zájmu, zejména tehdy, došlo-li k porušení práva v důsledku uplácení
nebo vybočuje-li případ z obvyklosti. Správní soud není oprávněn přezkoumávat
závažnost veřejného zájmu, jemuž nejvyšší státní zástupce přiznal mimořádnou
závažnost. Podezírám Pavla Zemana, že závažnost věci spatřoval v potřebě
posílit pozice žalobce v trestní kauze „Vladimír Čimpera & spol“, ale
prokázat to nemohu.
Zajímavé je ale vyhodnocení účinků,
které Pavel Zeman v případě nezrušení správních rozsudků dosáhne kromě posílení
postavení žalobce ve výše zmíněném „monstrprocesu“ u Krajského soudu v Brně.
Stát nebude mít z odebrání licencí žádný
prospěch. Pokud byla vyplacena elektrárnám v letech 2011 a 2012 neoprávněně
podpora, stalo se tak nezákonným postupem společnosti Actherm a.s. K nápravě
této nepřístojnosti dochází ve správním řízení, které s projednáním zmíněných
žalob ani s trestním řízením nemá vůbec nic společného. Dostane-li stát zpět
neoprávněně vyplacené prostředky, nebude to výsledek projednání Zemanovy
žaloby. Společnosti Saša Sun s.r.o. a Zdeněk Sun s.r.o. nejspíš zastaví výrobu
elektřiny. Přestanou odvádět státu daně a poplatky, související s provozem
elektráren. Bude zmarněna soukromá investice přesahující částku 1 miliardy Kč. Majitelé
nebudou mít prostředky na splácení úvěru a skončí v insolvenci. O práci přijde
několik tisíc dělníků, z nichž aspoň
část bude hledat útočiště na účet státu v ochranné sociální síti. Úspěch
správní žaloby nejvyššího státního zástupce ve správním řízení bude zaplacen
vlastníky a státem přímo luxusně.
Žádné komentáře:
Okomentovat