VYROZUMĚNÍ SPOLKU CHAMURAPPI O ZPŮSOBU VYŘÍZENÍ ŽÁDOSTI O ABOLICI

 Kancelář prezidenta republiky

Hrad I. nádvoří č. p. 1, Hradčany, 119 08 Praha 1, Česká republika

Tel.: +420 224 371 111, Datová schránka: 9hjaihw

V Praze dne [dle data elektronického podpisu]

Č. j.: KPR 3990/2025

KPR 3705/2025

Vážený pane předsedo,

odpovídáme na Vaše podání ze dne 24. června 2025, kterým jste se obrátil na prezidenta republiky se žádostí o zastavení trestního stíhání cestou milosti pro paní Ing. Janu Nagyovou a pana Ing. Andreje Babiše.

Sdělujeme Vám, že oba výše jmenovaní byli vyzváni k vyjádření souhlasu s projednáním žádosti o milost podané v jejich prospěch. Vzhledem k tomu, že tento souhlas ve stanovené lhůtě neudělili, Vaše podání bez dalšího opatření pouze zakládáme.

S pozdravem

JUDr. Vít Šťastný

ředitel Odboru legislativního

Vážený pan

Ing. Zdeněk Jemelík

CHAMURAPPI z.s.

Korunní 2206/127

130 00 Praha 3

ID DS: vphvd5m

ŽÁDOST SPOLKU CHAMURAPPI O ZASTAVENÍ KAUZY "ČAPÍ HNÍZDO" ABOLICÍ

Vážený pán

gen. Petr Pavel                                                                 DO VLASTNÍCH RUKOU

prezident  České  republiky

119 08  Praha   1  -  Hrad

Věc:                               č.j. Cham054/25/Prezident36Abolice              Datum 24.6.2025

Žádost o abolici

Vážený pane prezidente, 

po demokratické diskusi se členy  spolku Chamurappi z.s. jejich jménem i svým Vás žádám, abyste rozhodnutím o abolici zastavil trapné trestní stíhání obž. Ing. Jany Nagyové a jejího pomocníka obž. Ing. Andreje Babiše. 

Řízení považujeme za zneužití nástrojů trestního práva k politickému účelu vytlačení obž. Ing. Andreje Babiše z konkurence v boji o hlasy voličů, v němž se iniciátorům stíhání s použitím politických prostředků nedaří. 

Poukazujeme na skutečnost, že státní zastupitelství původně zastavilo trestní stíhání všech obviněných v této kauze, protože dospělo k závěru, že se nedopustili trestného činu. Vyčlenění obž. Ing. Andreje Babiše a Ing. Jany Nagyové ze souboru obviněných bývalým nejvyšším státním zástupcem JUDr. Pavlem Zemanem považujeme za politicky účelové a obsahově nevěrohodné. 

Stíhání je i v rozporu s principem subsidiarity trestního práva. Ing. Jana Nagyová poskytla správci dotací úplné a pravdivé informace o projektu a žadateli, takže měl možnost žádost o dotaci odmítnout. Žádost máme k disposici a máme jistotu, že není podvodná. Z výpovědí svědků při hlavním líčení jsme se dověděli, že při projednávání žádosti se příslušný úřad vypořádal s různými pochybnostmi. Po zahájení výstavby zařízení Čapího hnízda úřad vykonával kontrolu nakládání s prostředky z dotace. Měl tedy dost příležitostí dotaci buď neudělit, nebo si později vyžádat její vrácení. Byly tedy k disposici nástroje občanského, resp. správního práva případné nesprávné poskytnutí dotace napravit vynucením jejího vrácení. Použití nástrojů trestního práva tedy nebylo nezbytné. Nástupnická organizace Imoba později dotaci vrátila. 

Řízením proti výše zmíněným obžalovaným orgány činné v trestním řízení zastírají selhání státu, jehož úředníci odpovídali za zákonnost nakládání s dotačními prostředky. Pokud tedy stát poskytl dotaci, ač neměl, je to především záležitost odpovědnosti příslušných státních úředníků. Pokud rozhodli nesprávně a způsobili škodu, měli stát před soudem oni, nikoli obž.  Ing. Jana Nagyová a obž. Ing. Andrej Babiš. Odpovědnost státních úředníků, spravujících dotační prostředky, a zástupkyně soukromoprávního subjektu jsou nesrovnatelné. 

Jako laická organizace se nepouštíme do polemiky s žalobcem o údajně neoprávněném získání dotace obchodní společností Farma Čapí hnízdo. Máme ale o správnosti názoru žalobce pochybnosti, v nichž nás nezávisle na sobě podpořili dva obecně uznávaní advokáti, kteří rozhodně nepatří k příznivcům obžalovaných. 

Hrozí přeměna procesu v soudní ping-pong. Předseda senátu Městského soudu Praha JUDr. Jan Šott se s předcházejícím zrušujícím rozhodnutím senátu Vrchního soudu v Praze vypořádal velmi rychle. Nelze vyloučit, že opět nevyhoví přání Vrchního soudu v Praze a zachová zprošťující rozsudky. Lze předpokládat, že žalobce se opět odvolá a odvolací soud by tentokrát mohl rozsudek opět zrušit a přikázat projednání obžaloby v jiném složení senátu. A tak to může pokračovat i několik let. Máme zkušenost z ping-pongu v řízení proti vysokým úředníkům ministerstva zahraničních věcí, ve kterém se vystřídaly čtyři prvostupňové senáty. Takové řízení zatěžuje stát vysokými náklady, zaměstnává nadbytečně soudy a podlamuje důvěryhodnost justice v očích veřejnosti. I kdyby se snad nakonec podařilo dosáhnout zrušení zprošťujícího rozsudku aspoň u jednoho z obžalovaných, na základě dosavadního vývoje nelze očekávat uložení významného trestu. Výsledek by byl naprosto nepřiměřený vynaložené námaze a nákladům. 

Po celou dobu pokračování procesu se budou soudní úkony prolínat s politickými událostmi a nějakým způsobem je ovlivňovat. 

To vše svědčí o tom, že pokračování procesu je společensky škodlivé a jeho zastavením rozhodnutím o abolici prospějete státu. 

Dodávám, že nikdo z nás se nezná s obž. Ing. Janou Nagyovou. Jako jediný z členů jsem třikrát jednal s obž. Ing. Andrejem Babišem. 2x mi to vyneslo nepříjemnosti, jím nezaviněné. Ale pan obžalovaný se obecně ke mně chová nepřátelsky. Nepodáváme tedy tuto žádost z osobní podjatosti ve prospěch obžalovaných.

 Se srdečným pozdravem

Ing. Zdeněk Jemelík

předseda CHAMURAPPI z.s.

www.jemelikzdenek.cz

POKUS O OBNOVU ZLÍNSKÉHO BIZARNÍHO PROCESU POKRAČUJE

V květnu r.2025 jsem vydal dva články o zahájení řízení u zlínské pobočky Krajského soudu Brno o žádosti trojice obžalovaných o povolení obnovy procesu, který jako laik považuji za nespravedlivý a svým způsobem bizarní. Přeji proto žadatelům úspěch. Z původní sestavy odsouzených zůstali bratři Jan a Ladislav Lebánkové a Radek Rajnoha. Řízení vede senát předsedy Radomíra Koudely, který se k žadatelům a jejich obhájcům chová vstřícně. Má to ale meze: výslechy vede řízně a pokusy o „rozkecávání“ potlačuje.  Přísedící jsou sledováním výpovědí viditelně zaujatí, což u našich soudů není pravidlem. 

Případní čtenáři by mohli znát jména bratrů Lebánkových z mých článků o kauze „Jesenice“. Oba procesy spojují jména jich dvou a Romana Šulyoka, původního hlavního obžalovaného ve zlínském soudním řízení, vedeném kvůli výrobě padělků cigaret Marlboro. Roman Šulyok vstoupil do děje, když hledal prostory pro uskladnění technologie z jeho zrušené výrobny cigaret v Malhosticích. Stroje chtěl údajně znova zprovoznit a pak vyvézt do zahraničí. Střechu nad hlavou pro uskutečnění jeho záměru mu poskytli ve svých skladech Lebánkové. Zásah celníků a policie 26. srpna 2012 zmařil jeho plány. Odškodnění za utrpěné ztráty hledal v brutálním vydírání Lebánků v Jesenici. Kdyby mu Lebánkové odmítli pomoc, asi by se s ním nikdy nepotkali. „Pro dobrotu na žebrotu“. 

Soud se zabýval   nevzrušivými výslechy svědků. Témata byla celkem nezáživná: taje daňového řízení při výrobě cigaret a zákulisí obchodování s tabákem. Vystoupila zástupkyně daňové správy a celník, který kdysi vedl spis Celní správy ke kauze Tabáček. Do výslechů se vedle předsedy senátu zapojili žadatelé o povolení obnovy a jejich obhájci, Na ukojení zvědavosti o daňové problematice jim stačila půlhodina. Celníka vyslýchali hodinu. 

Při  sledování tohoto řízení si připadám jako v Jiříkově vidění: během praxe justičního potížisty jsem se zúčastnil několika pokusů o obnovu procesu a zatím vždy k zamítnutí žádosti soud dospěl hned při prvním jednání. Dnes proběhlo druhé a jednání bylo odročeno na neurčito a náměty žadatelů a jejich obhájců na důkazy, jimiž by se soud měl zabývat, nejsou zdaleka vyčerpány. Netroufám si odhadnout další vývoj ani míru naděje na povolení obnovy. Pouze doufám, že se dožiji jak povolení obnovy, tak nápravy původního bizarního procesu.

 

 

 

 

 

 

BEZTRESTNOST PRO OSM ZLOČINCŮ

Senzační události typu „bitcoinového skandálu“ či předvolebního běsnění politický stran odvádějí pozornost veřejnosti včetně politiků a novinářů od zdánlivě méně významných ohrožení jejich bezpečnosti.  Příkladem budiž „kauza Jesenice“, které jsem zasvětil seriál článků „Zločinci pod záštitou státu 1-6“,  a její spíše se zhoršující stav. 

V předvolební situaci měla vláda příležitost na rázném zjednání pořádku  dokázat, že to s péčí o vnitřní bezpečnost státu a o nastolení vlády práva myslí vážně. Nestalo se ale nic. Stejně tak opoziční strany se mohly chopit příležitosti „vypráskat“ vládní koalici za tolerování protiprávního stavu. Nezvedl se ani jeden hlas. Netuším, zda by se ozvalo hnutí ANO, kdyby Andreji Babišovi radila poslankyně Helena Válková, profesorka trestního práva a bývalá ministryně spravedlnosti, donedávna vystupující jako neoficiální mluvčí ANO v televizních pořadech, týkajících se justice. Ale asi mu již neradí, o čemž svědčí skutečnost, že ji patrně z vděčnosti za dobré služby odsunul na osmé místo na kandidátce. 

Stav v „kauze Jesenice“ je tedy stále stejný jako v r.2016, kdy Krajský soud v Praze odsoudil zadavatele brutálního vydírání zlínských podnikatelů Ladislava a Jana Lebánků Romana Šulyoka k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a jeho pomocníka Lukáše Loučku k podmíněnému trestu. Zásluhou mlčení Romana Šulyoka se středočeské kriminálce nepodařilo dopadnout ostatní pachatele násilí a jindy nemilosrdný žalobce Tomáš Milec, bývalý prokurátor, se s tímto stavem spokojil. Roman Šulyok promluvil před soudem jako svědek „pod přísahou“, ale nic se nestalo. 

Až 8.prosince 2020 podal spolek Chamurappi trestní oznámení proti neustanoveným pachatelům, jejichž dopadení tentokrát umožnil ods. Roman Šulyok. Ale přes veškeré úsilí, které jsem vynaložil jako zmocněnec poškozených bratrů, se nic nezměnilo. Příslušné orgány asi soudí, že Lebánkové mají být rádi, že vyvázli životy, bezprostřední škodu 120 mil. Kč mají oželet a naděje  na potrestání zločinců se mají vzdát. Vyšetřování zůstává odloženo. 

Za normální má platit stav, v němž se prostě příslušné orgány rozhodnou, že osmi označeným podezřelým zachovají beztrestnost, aby nemusely ohrozit kariéru jednoho nebo dokonce několika podezíraných policistů, protože jejich poškození je méně přijatelné než zničení výsledků celoživotní práce jakýchsi Lebánků. Může to být i jinak: mohlo dojít k dohodě s některým ze zločinců. 

Při zveřejňování stížností na nežádoucí stav jsem zatím nečerpal z údajů z vyšetřovacího spisu, ke kterým mám jako zmocněnec poškozených přístup, a neodtajnil jsem veřejnosti totožnost „kamaráda Franty“, jenž dle tvrzení ods. Romana Šulyoka sestavil skupinu zakuklenců, kteří se dopouštěli násilí na bratrech Lebánkových. Po vyčerpání všech dostupných prostředků k zjednání nápravy jsem v článku Zločinci pod záštitou státu 6 vyzval městskou státní zástupkyni v Praze, aby nechala prověřit podezření, že se hlavní ochránci neustanovených pachatelů mohli dopustit trestného činu zneužití pravomoci, ať již úmyslně nebo z nedbalosti. Když nereagovala, zaslal jsem jí řádně vypracovaný podnět k prověření podezření, který měl všechny náležitosti dle trestního řádu. 

Byl jsem zvědav na reakci. Počítal jsem s možností odmítnutí podnětu s formalistickým vysvětlením bezúhonnosti jednání podezřelých. Nepřekvapilo by mě předání věci k „zneškodnění“ na některé obvodní státní zastupitelství nebo nějakému policejnímu útvaru. Nic z toho se však nestalo. Dostal jsem pouze suché sdělení, že mé podání bylo postoupeno na Nejvyšší státní zastupitelství „k přijetí patřičných opatření“. Nenašel jsem přijatelné vysvětlení pro takový postup, proto jsem vrchnímu státnímu zástupci poslal stížnost. Pak mi vše důkladně vysvětlila státní zástupkyně VSZ Michaela Koťátková: státní zastupitelství nehodnotí podání podle jeho označení předkladatelem, ale podle obsahu. Mé podání podle jejího sdělení nebylo trestním oznámením na čtyři podezřelé, ale pouhým podnětem k vykonání dohledu nad dohledovou státní zástupkyní (dle mého podnětu jednu z podezřelých). K jeho vyřízení je příslušný nadřízený úřad, a tím je NSZ. Podotýkám, že dohled nad jejím postupem vykonal již dříve vrchní státní zástupce a žádné vady nenašel. Nepochybuji, že postoupení mého oznámení vyvolalo na NSZ veselí, neboť státním zastupitelstvím zaslaný podnět k vykonání dohledu směřoval proti nové ředitelce odboru trestního řízení NSZ.

Jsem zvědav, co ještě státní zástupci vymyslí, aby nemuseli osm podezřelých vystavit nebezpečí, že jim za týrání bratrů Lebánkových soud vyměří spravedlivou odměnu.  

Co se děje Lebánkům, může se stát komukoli, pokud bude stát trpět zneužívání moci orgány trestního řízení k ochraně černých ovcí mezi jejich příslušníky.

 

 

 

 

 

 

 

 

VIDĚLI JSME BUDOUCÍ MINISTRYNI SPRAVEDLNOSTI ?

Předvolební debata na ČT24 dne 17.září 2025 pojednávala o justici, což je námět velmi vážný. Ale přesto byla zábavným pořadem výjimečné úrovně. Bavil jsem se báječně, nenudil jsem se ani vteřinu. Přispělo  k tomu především „hvězdné herecké obsazení“ účinkujícími vysoké intelektuální úrovně. Politickým stranám se podařilo svěřit svůj obraz do rukou důstojných představitelů. Překvapilo mě pouze hnutí ANO, které obvykle vysílá k mediální prezentaci Helenu Válkovou, profesorku trestního práva a bývalou ministryni spravedlnosti. Ale pro tyto volby ji patrně z vděčnosti odložilo na osmou pozici na kandidátce a místo ní vyslalo do boje poslankyni Taťanu Malou, někdejší „několikadenní“ ministryni spravedlnosti, která ovšem svou úlohu splnila na výbornou. Zvlášť mě potěšila brojením proti částečné dekriminalizaci zanedbání vyživovací povinnosti. Nepřekvapila mě: přece jsme oba promovali  na stejné škole, což má jistě následky. Na okraj podotýkám, že osmá pozice Jakuba Michálka na kandidátce nebránila Pirátům v jeho vyslání do pořadu. 

Osvěžením debaty byla vystoupení s občasným hašteřením kvarteta zdatných právniček, které jí ženským temperamentem dodávaly říz a ráz. 

ČT24 nám zřejmě představila soubor možných uchazečů o postavení ministra spravedlnosti. Úroveň účastníků debaty svědčí o tom, že předseda budoucí vlády nebude mít potíže s obsazením ministerstva spravedlnosti, pokud je ponechá své straně. Platí to o všech vystupujících. Ale vzhledem k  předvídaným volebním výsledkům je velmi pravděpodobné, že v nové vládě budeme mít opět ministryni spravedlnosti. Pokud by však došlo k výměně ministerstva spravedlnosti za jiné ve prospěch STANu, současný náměstek ministryně spravedlnosti Karel Dvořák by byl rovněž dobrou volbou. Ostatní neméně schopní diskutující mají prostě smůlu, že spojili svůj osud se stranou, která  na vedoucí postavení nemá naději. 

Výběr diskusních námětů byl dle mého subjektivního názoru nadbytečně konzervativní. Považuji za nevhodné opakované přežvykování „bitcoinové kauzy“. Předpokládám, že inteligentní voliči dávno pochopili, že žádná strana není pojištěna proti „úletům“ jedinců. Skutek se stal a nelze jej odestát. Po překonání počáteční politické hysterie paní ministryně Eva Decroix si vede věcně, ponechávajíc konečné vyhodnocení počínání Pavla Blažka a případně dalších členů vlády a jiných úřadů orgánům činným v trestním řízení. V této části debaty jsme neslyšeli nic nového či dokonce podnětného. Byla to ztráta času. Ještě nesmyslnější bylo „provětrávání“ kauzy „Čapí hnízdo“, která prokazatelně nefunguje jako nástroj k vypuzení Andreje Babiše z politického života. Je škoda, že Andrej Babiš nepřistavil před Sněmovnu autobus pro milovníky této kauzy a nezavezl je to resortu Čapí hnízdo, aby se zamysleli nad společenskou prospěšností jeho jednání. Navíc téměř nezmiňuje, že Agrofert dotaci vrátil. Kritika Vrchního soudu v Praze za to, že sám nezměnil zprošťující rozsudek, svědčí o neznalosti trestního řádu: v případě zprošťujícího rozsudku jinou možnost  neměl. A pokud zítra uzná „zaslepenost“ senátu předsedy Jana Šotta za nepřijatelnou, postup k nápravě je znám. Kdyby místo obou omšelých námětů moderátor předhodil diskutujícím téma „kauza Jesenice“ (neznalé odkazuji na své články „Zločinci pod záštitou státu 1-6“) , o které má Česká televize dost informací, bylo by veselo, protože účastníci by museli kousnout do kyselého jablka vyjádření ke skandálnímu rozhodnutí orgánů činných v trestním  řízení zabezpečit beztrestnost pachatelům odporného zločinu. Zatím o něm panuje silentium perpetuum jak na straně vládní, tak u opozice. 

Ale jinak soudím, že podobné  veřejné debaty o  stavu justice by měly  být častější, a to nikoli jen ve spojitosti s volbami, protože dobrý stav justice je v zájmu všech občanů bez ohledu na jejich politické postoje.  =====================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

SNĚMOVNA DOHŘMĚLA

Schůze Poslanecké sněmovny v končícím volebním období byly bohužel prostorem pro uplatnění projevů nesnášenlivosti mezi opozicí a vládní koalicí, občas dosti nevkusných. Byly proto hodně bouřlivé a docházelo v nich k maření času. Ušetřena nebyla ani poslední schůze, původně plánovaná jako jednodenní, ale přelivší se nakonec do druhého dne. Jen schvalování programu trvalo více než 8 hodin a došlo při něm k trapnostem, jako např. k přetahování o mikrofon a vyhrožování vyvedením poslance ze sálu. 

V obsahu úvodních debat samozřejmě nechybělo přežvykování „bitcoinové kauzy“ a zpochybňování jednání paní ministryně Evy Decroix. Opoziční poslanci v tom ze setrvačnosti pokračovali, protože stále nedokáží pochopit, že překvapivý „úlet“ bývalého ministra Pavla Blažka & spol. je selháním jedince-jedinců, na němž není nic politického. Skutek se stal, nelze jej odestát a ministryni nezbývá než se vypořádat s administrativními a finančními problémy, jež z přijetí pochybného daru vyplynuly. Jinak nezbývá než čekat, zda vyvození politické odpovědnosti Pavlem Blažkem bude dostatečnou odvetou za jeho výstřelek, či zda se jím budou zabývat orgány činné v trestním řízení. Tlak opozičních poslanců nemůže mít na další vývoj vliv. Všechno jejich usilování bylo pouze plýtváním energií a časem. 

Naopak soudím, že propásli skvělou příležitost vyčíst vládní koalici vytvoření podmínek pro systémové selhání orgánů činných v trestním řízení v „kauze Jesenice“ (viz mé články Zločinci pod záštitou státu 1-6). V tomto případě orgány upustily od prověřování důvodného podezření, že na brutálním vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových se podíleli policisté. Ohledy na případné zničení jejich profesní kariéry byly silnější než povinnost potrestat pachatele zločinu, jenž vedl ke zničení výsledků celoživotní práce poškozených. Trpění takového přístupu k vyšetřování má povahu ohrožení vnitřní bezpečnosti státu. 

Ukončení mandátu Poslanecké sněmovny přineslo nastolení krátkého období životní nejistoty pro ty poslance, kteří se znova ucházejí o zvolení, neboť absolutní jistotu úspěchu nemají. V té souvislosti mě překvapil osud poslankyně  Heleny Válkové, profesorky trestního práva, bývalé ministryně spravedlnosti a aktivní členky ústavně právního výboru. Sledoval jsem řadu jejích televizních vystoupení, v nichž vysvětlovala právní stanoviska hnutí ANO. Vždy jsem si myslel, že by si ji „anoisté“ museli vymyslet, kdyby ji neměli. Ale asi jsem ji nadhodnotil. Vděčnosti se nedočkala. Na kandidátní listinu se dostala na osmém, prakticky nevolitelném místě. Zbývá ji pouze naděje, že nevůli vedení strany napraví voliči  kroužkováním. 

„Král zemřel, ať žije král“! Současná sněmovna skončila a nastal čas napjatého očekávání, jaká bude ta příští a jaká vláda z ní vzejde. Jsem skeptik: bezvadné vlády se nikde nevyskytují a špatnou vládu vystřídá jiná, která bude špatná možná více, možná méně, ale jiným způsobem. Až z praxe poznáme, jak se politické strany, jež se ujmou moci, vypořádají se sliby, jež dnes rozdávají plnými hrstmi. Možná  bude lépe, ale možná také hůře.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

VOLBY A SPRAVEDLNOST

Soubor předvolebních vystoupení představitelů politických stran je nudný. Všechna jsou obsahově velmi  podobná. Sliby rozdávají plnými hrstmi a odpůrce ostouzejí nevybíravě. Odlišují se pouze postojem k ruské agresi proti Ukrajině a k účelnosti členství ČR v Evropské unii a Severoatlantické alianci. Jejich jednotvárnost svědčí ve prospěch moudra bývalého prezidenta Václava Klause, který předpokládá, že volby nepřinesou zásadní změny v politickém  životě státu. 

Všechny účastníky předvolebního zápolení spojuje  nápadný nezájem o problematiku resortu spravedlnosti. Žádná strana nedává najevo, že považuje za vhodné provést v něm nějaké zásadní změny a že by dokonce chtěla programově k nim přispět. Tytam jsou časy, kdy předmětem politických úvah byla potřeba změn ve struktuře a způsobu vnitřního řízení státního  zastupitelství. Žádná strana nezvedla rukavici, hozenou nejvyšší státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou, která se chce vrátit k myšlence zjednodušení struktury státního zastupitelství, o kterou kdysi vedla boj po boku bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Úvahy mnoha soudců o nezbytnosti přehodnocení současné struktury soudů se snad ani pozornosti politiků nedomohly. Za těchto okolností samozřejmě politiky nezajímají ani „šalamounské“ podněty ke zdokonalení soustavy nástrojů vymáhání odpovědnosti soudců a státních zástupců za zmetky. 

Politici vládních  stran jsou v tomto ohledu neteční. Představitelé opozice vystačí s bezúčelným přežvykováním „bitcoinové kauzy“, jejíž politický náboj je vyumělkovaný jejich snahou předvést se před voliči v roli zásadových bojovníků proti jejímu možnému „zametení pod koberec“. Kauza ale tvoří  dva samostatné skutky, které nenesou znaky usilování o nějaký politický cíl. Kauza Tomáše Jiřikovského má čistě kriminální povahu. Úlet bývalého ministra Pavla Blažka a jemu po boku stojícího náměstka Radomíra Daňhela je selhání jedinců, jež s politikou vysílající ODS nemá nic společného. Jejich skutek je zatím  uzavřený ztrátou postavení. NCOZ snad časem sdělí urbi et orbi, zda vyvození politické odpovědnosti odstoupením z funkce a pozastavením členství  ve straně bylo dostatečným trestem, či zda dojde na vyvození trestněprávní  odpovědnosti. Obtěžování ministryně Evy Decroix požadavky na transparentní objasnění skutku nemůže vést k požadovanému výsledku, protože sama musí čekat na výsledky policejního vyšetřování stejně jako každý jiný smrtelník. Ke štěstí jí jistě stačí sklízení Blažkovy setby následných administrativních a finančních problémů. Pronásledování kvůli samoúčelné zvědavosti politiků dostává navíc jako pochybný „bonus“. 

Soustředění na „bitcoinovou kauzu“ zbavuje opoziční politiky způsobilosti periferního vidění. Přehlížejí proto skvělou možnost kritizovat vládní činitele kvůli systémovému selhání státu v „kauze Jesenice“. Jde o případ brutálního vydírání s ničivými hospodářskými následky, jehož pachatelům se příslušné orgány snaží zajistit beztrestnost (pokud laskavý čtenář neví, o co jde, vše se dočte v sérii mých článků Zločinci pod záštitou státu 1-6) Opoziční politici mají unikátní příležitost    projevit smysl pro spravedlnost využitím „kauzy Jesenice“ k tlaku na odpovědné vládní činitele, aby  se postarali o postavení zločinců před soud, i když se to některým příslušníkům orgánů činných v trestním řízení nehodí. V r. 2016 soud uzavřel věc odsouzením zadavatele vydírání ods. Romana Šulyoka k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a jeho pomocníka Lukáše Loučku k podmíněnému trestu. Ostatní účastníci zločinu zůstali tehdy mimo dosah spravedlnosti, protože ods. Roman Šulyok je zaštítil mlčením. Přestože dnes spolupracuje a většinu zúčastněných usvědčuje, po čtyřletém vyšetřování jsme tam, kde jsme byli v r. 2016: nikdo další se nedostal před soud, ba nikomu nebylo sděleno obvinění. Nepřístojné jednání příslušných orgánů se celé odehrálo v době působení Fialovy vlády. Opozice by toho mohla účelově využít, ale zatím neprojevuje zájem. Zatímco v „kauze Blažek & spol.“ jde o selhání jedinců, v tomto případě jde o systémové selhání orgánů činných v trestním řízení, které volá po nápravě. O její dosažení by se mohli zasadit předseda vlády Petr Fiala, ministryně spravedlnosti Eva Decroix, částečně i ministr vnitra Vít Rakušan. Opozice by měla probudit jejich zájem a smysl pro spravedlnost. 

Pokusil jsem se získat podporu některých opozičních politiků přímým oslovením. Nikdo mi neodpověděl. Jsem pro ně póvl, jemuž není třeba odpovídat. Nedocenili, že bych mohl být jejich voličem. Podezírám je, že za póvl nepovažují jen mne.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.